Úterý 31. října 1989

Na jedné straně propagovaná priorita Severočeského kraje a jeho pánevních okresů, a na druhé straně nedostatek zboží, problémy ve zdravotnictví, ve službách a v dopravě.

Jen velice těžko se vysvětluje lidem, že mají aktivně pracovat v okrese, který vzhledem ke svému životnímu prostředí rozhodně nepatří mezi ty atraktivní a na druhé straně přes všechnu snahu místních orgánů již nejsme schopni nabídnout více než v ostatních oblastech republiky.

Domnívám se proto, že by tyto tři základní okruhy problémů, se kterými se naši pracující denně potýkají, měly být zváženy na příslušných ministerstvech české a federální vlády. Věřím, že soudruzi ministři osobně přispějí k tomu, aby byly v dostatečné míry řešeny už v průběhu této pětiletky.

Tento příspěvek do rozpravy jsem přednesl dnes, jelikož uvedené věci v našem okrese narůstají a musí se řešit, aby nepřerostly v neřešitelný problém.

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji poslanci Janu Kubištovi.

Pro příště to budeme dělat tak, že v závěru našeho jednání se může přihlásit do diskuse každý k čemukoli, co chce říci, abychom nediskutovali k problémům, které nesouvisí s projednávaným bodem. Se soudruhem Kubištou jsem o tom mluvil, jsou podobné problémy. Zásadně se ale budeme držet takového principu, že každý poslanec, když ukončím normální pořad a já se ptám "má někdo něco do diskuse?", může využít této příležitosti a přihlásit se s problémy, které má, abychom si zbytečně nekomplikovali situaci a neodváděli pozornost od problému, který právě projednáváme.

Problémy, které soudruh poslanec Kubišta nadnesl, jsou vážné a musíme se jimi zabývat a budeme se jimi zabývat tak, jako každým jiným podnětem.

Nyní prosím vedoucího tajemníka soudruha Miroslava Štěpána, aby se ujal slova. Po něm se připraví poslankyně Marie Sobotová.

Vedoucí tajemník MěV KSČ Miroslav Štěpán: Soudruhu předsedo, vážená Česká národní rado, tak tomu bylo v minulosti i nyní, procesy odehrávající se v této vskutku převratné době nacházejí své koncentrované vyjádření zejména v našem hlavním městě Praze. Je to přirozené, není to výjimečnost a nemůže tomu být ani jinak.

Cítíme s vámi společně, že probíhá výrazná politizace společnosti. Lidé se začínají o vše zajímat a dlužno dodat, že ne všichni jsou způsobilí spravedlivě ocenit vykonané a pravdivě se podívat na svůj vlastní podíl a současně realisticky vytýčit to, o co nám společně v budoucnosti jde.

Chtěl bych jménem občanů Prahy - řekl bych té poctivé části veřejného mínění, pracovních kolektivů, Národní fronty - včera zasedal městský výbor - ocenit pozornost hlavnímu městu republiky strany i státních orgánů. Cesta kupředu vede cestou zajišťování pozitivního programu.

Chtěl bych vyjádřit přesvědčení, že i dnešní jednání, a tak ho i cítíme a chápeme jako krok, který pomáhá k zajištění takového pozitivního programu, na kterém je možno zajišťovat a upevňovat občanskou a politickou jednotu poctivé veřejnosti v našem hlavním městě. Jsem rád, že se mohu takového jednání zúčastnit, opět po šesti letech v období přípravy 9. pětiletky, kdy se projednává zpráva vlády ČSR o rozvoji hlavního města.

Chtěl bych za to celé České národní radě a jmenovitě jejímu předsedovi soudruhu Josefu Kempnému upřímně poděkovat. Chci poděkovat i vládě ČSR za starostlivost a systémový přístup k zajišťování nelehkých úloh, které jsou spojeny s dneškem i s perspektivou našeho hlavního města.

Praha, jak známo jako historické hlavní město státu, symbol státnosti, centrum vzdělanosti a kulturnosti našeho lidu, její jedinečné památky, historické sepětí se světem a s Evropou, naši pozornost nepochybně vyžaduje. Nemůžeme to zajistit sami. Dokonce stojí otázka, do jaké míry péči a starostlivost o toto město internacionalizovat. Hlavní město, to není jen místo života jeho obyvatel, je hlavním městem obyvatel, všech hostů, bylo a je symbolem naší národní hrdosti a československé státnosti.

Každého z nás studiem nebo i vlastním poznáním - podle věku - dějiny poučily, že významná role právě připadá městu, ovlivňování společensko-politické atmosféry, společensko-politického klimatu v celé naší zemi. Významnou roli sehrává Praha jako hlavní město státu i v mezinárodním měřítku. Myslím si, že je správné i zde, na zasedání České národní rady, říci a prohlásit bez silných slov, že nové myšlení v mezinárodních vztazích, budování a naplňování ideje společného evropského domu nelze uskutečnit bez Prahy a bez ČSSR. S tím je také konec konců spojeno i to, aby toto město, tento uzel dějin, toto místo, ve kterém se křižují dějiny Evropy, skutečně bylo důstojnou křižovatkou, důstojným místem, pevným opěrným bodem.

Na revoluční tradice Prahy chceme i my v podmínkách hlavního města navazovat i v současných podmínkách, sice v kvalitativně nové etapě vývoje socialismu. Jde nám o širší demokratickou účast lidí na rozvoji, na řízení hlavního města, na rozhodování o osudových otázkách při využití všeho bohatého výrobního, sociálního potenciálu, kapacity průmyslu, bohatých intelektuálních zdrojů, pokrokových dělnických tradic a zkušeností.

Jsem přesvědčen, že je to reálným předpokladem, aby na základě promyšleného programu energickými kroky jsme postupovali kupředu, abychom napomohli rychlému uvedení účinného ekonomického mechanismu, cestou hlubokých demokratických přeměn zajistit účast Pražanů na všech problémech, které nás v podmínkách tohoto velkoměsta obklopují.

Je potřeba říci, že vidíme v této cestě nejrychlejší způsob, jak v poměrně krátké době uvést potenciál, rezervy, zdroje do pohybu a přispět k zajišťování všeho, co bylo usneseno a co bylo rozhodnuto.

Soudružky a soudruzi poslanci, sledoval jsem pozorně výklad soudruha prvního místopředsedy vlády ČSR Miroslava Tomana i přednesenou zpravodajskou zprávu. Měl jsem možnost se seznámit i s výsledky některých poslaneckých průzkumů České národní rady. Uvedené hodnocení uplynulého období považujeme za objektivní a pravdivé. I my jsme na nedávném říjnovém zasedání městského výboru KSČ a včera na zasedání městského výboru Národní fronty při hodnocení realizace závěrů a usnesení konference shodně konstatovali, že v řadě otázek, týkajících se rozvoje města, byl učiněn krok kupředu, získali jsme nové a cenné zkušenosti, ale dobře víme také, že hlavní rezervou jsou rezervy naše vlastní v podmínkách města, ve fungování našeho systému, v práci orgánů lidosprávy, v naší vlastní aktivitě.

Za uplynulé období přičiněním Pražanů a účasti ostatních krajů za podpory ústředí bylo vykonáno nemálo pozitivního. Projevilo se to samozřejmě - a zaznělo to i zde - zejména ve zvýšení prostředků přidělovaných Praze, zvýšení objemu stavební kapacity, logicky potom dobrým postupem výstavby řady významných staveb, jako je metro a dalších, ale také v kvantech bytové výstavby. Byl zahájen program výstavby a rekonstrukce celé infrastruktury města. Kdo město nenavštívil za dva nebo tři roky, musí konstatovat, že se zásadně mění. Mnoho bylo uděláno.

Tyto výsledky nás vedou k boji proti bezbřehé a demagogické kritice etapy minulosti. Přesto ale, soudružky a soudruzi, máme právo a povinnost, dnešní představitelé v Praze, si položit otázku: Proč jsme v minulosti neudělali více? Kde byly příčiny, jak se jmenují neplnitelé?

A proto si myslím, že se musíme z tohoto období, které jsme hodnotili, také velmi poučit. Ne všechny úkoly, vyplývající z generálního plánu rozvoje Prahy a souboru závazných opatření k formování ekonomické struktury hlavního města byly splněny.

Připomínám pouze seznam organizací, které měly být vymístěny. Šlo o číslo 656, a vymístěny slovy tři. Za to konkrétně někdo odpovídá, někdo musel být za a někdo musel být proti. To nebyly vzdušné síly, to nebyly nějaké imaginární struktury, které by zapříčinily nezajištění tohoto úkolu.

Odbočil jsem pouze. Nepodařilo se odstranit vážné rozpory v komplexní bytové výstavbě, zastavit chátrání domovního a bytového fondu. Vybavenost Prahy jako hlavního města Prahy v mnohých parametrech nadále zaostává za ostatními kraji republiky. Přitom nejde jen o uspokojování ekonomických, kulturních a sociálních potřeb jejích obyvatel, ale i obyvatel celého státu i zahraničních návštěvníků.

To se týká celého terciárního sektoru, služeb, obchodu, zdravotnictví, sociálního zabezpečení, kulturních a tělovýchovných zařízení.

Závažné je, že dosavadní přístupy nemohly překročit bariéry nadřazeného systému, že při centrálním řízení docházelo k omezování účinnějšího vlivu orgánů města na jeho rozvoji a v důsledku toho k neproporcionálnímu rozvoji všech městských funkcí a k jistým rozporům v sociálně ekonomické struktuře města.

Proto nejsme dnes také spokojeni s dosavadním přístupem některých resortů, zejména federálních pokud jde o rozvoj průmyslové základny města, který se, bohužel, omezoval a omezuje na konzervování dosavadních výrobních programů a technologií. To se negativně projevuje ve všech sférách života města, vyvolává to tlak na pracovní síly, doslova to zadržuje řešení nepříznivé a nezdravé proporce zaměstnanosti tohoto velkoměsta.

Jestliže dnes z celkové zaměstnanosti pouze 5,5 % občanů se angažuje v oblasti placených služeb a víme, že ve světě srovnatelná města potřebují 25 - 30 %, potom je přirozené, proč musí být odpověď, že služby jsou takové, jaké jsou, proč nemůžeme s některými věcmi pohnout rázněji kupředu. Nemluvím již o ekologických důsledcích a ekologických problémech.

Jsme toho názoru, že i ve stávajících podmínkách, v minulosti i nyní, můžeme a mohlo se udělat víc, kdybychom důsledně všechna přijatá rozhodnutí naplňovali, kdybychom s větší ochotou projevili i větší odvahu jít do zápasu za prosazení věcí, na kterých jsme se dohodli.

Jsem velmi rád, že právě na dnešním zasedání, tak jak jsme měli možnost se s tím seznámit, je navrženo takové usnesení, které je navrženo. Ono doslova ukazuje na to, co je potřebné nyní udělat, ale také při pečlivém studiu ukazuje, že mnoho věcí vlastně musíme zopakovat z roku 1983 a znovu je nastolit.

Kde je vina, kde je příčina? Musíme začít také u sebe a otevřeně si říci v pražských národních výborech i v příslušných resortech, které řídí velkou většinu významných pražských podniků, závodů a pracovišť, ale týká se to také vlád, které plnění stanovených úkolů vůči Praze důsledně nekontrolovaly a plnění náročně nevyžadovaly a dá se také říci, že ztratily kontrolu nad sliby a příslušnými usneseními.

Nebudu patřit k těm, kteří by zde něco slibovali. Jedno si však z tohoto zasedání beru, že nesmíme do budoucna podobnou situaci dopouštět. Proto stojíme na stanovisku, že méně bude znamenat více, a také vidíme, že je potřebné to spojit s nutným požadavkem života města, že v konkrétní práci Praha potřebuje více konkrétnosti, v koncepční práci Praha potřebuje více koncepčnosti.

K pozitivnímu obratu v přístupech, ke kterému v poslední době dochází, přispívá i to, že známe v zásadě východiska a máme představu, řekl bych odpověď na otázku, co chceme. Ne vždy jsme to v Praze věděli.

Specifika Prahy, vedle velkých předností, znamená i velké problémy. Každý ví, co chce, každý chce něco jiného a je příliš mnoho chytrých na jeden hektar. V tomto směru máme právě velkou politickou úlohu: sjednocovat lidi, diskutovat s nimi, vést s nimi rozhovory, rozpoznávat řečníky od těch, kteří chtějí skutečně pracovat, kteří chtějí přispět k tomu, aby život v tomto městě byl spokojený z hlediska sociálního, kulturního i celkového.

Zásadním impulsem k řešení aktuálních problémů se staly bezesporu závěry městské stranické konference v roce 1988. Přivítali jsme, že generální tajemník Miloš Jakeš podpořil všechny naše návrhy. Důsledně zajišťujeme jejich naplňování a obracíme se na každého, kdo nám může být nápomocen. Doslova volíme politiku hledání spojenců, ne politiku nedůtklivosti, výjimečnosti, zvláštností Prahy, protože Praha je městem všech.

Řada z nás, vedoucích představitelů, se nenarodila v Praze, přišli jsme do Prahy a máme toto město rádi a zjišťujeme, že mnohdy děláme pro toto město víc než ti, kteří jak se říká jsou originální Pražané.

Pražané často, a my si nad tím lámeme, soudružky a soudruzi hlavu, požadavkují, nárokují, pláčí, stěžují si a kritizují. Velmi složité ale je dostat do pohybu poctivou část Pražanů v tom slova smyslu, že každý musí také přiložit ruku k dílu. Na tom nyní pracujeme.

Cestou k tomu je, abychom s každým mluvili otevřeně.

Za podstatnou podmínku dalšího rozvoje hlavního města považujeme fakt, že máme jasno v záměrech dalšího rozvoje Prahy, ale i ve způsobech jeho uskutečňování. Tak jako jinde uskutečňujeme celospolečenskou přestavbu, záměry posuzujeme v širokém dialogu s Pražany s cílem, jak jsem řekl, zapojit každého poctivého občana doslova do tohoto politického zápasu o novou tvář, o nový život, o novou dimenzi Prahy, aby se skutečně každý cítil tak, že o tomto městě rozhoduje.

Není to jednoduchý úkol, neříkáme to poprvé, říkali to i naši předchůdci a zřejmě to budeme říkat i do budoucna, ale v podstatě nám jde o to, aby občan hlavního města nebyl jenom objektem, ale aby byl skutečným subjektem, aktivním účastníkem politiky.

Toho chceme dosáhnout ovšem v době, kdy se aktivizují nepřátelé, a tato politika je ještě složitější. Nedostatky, drobné problémy se zveličují, nafukují, útočí na nás, jak se říká, ze všech stran. Proto jednání České národní rady považujeme za jednání, které se koná v pravý čas, chápeme je jako velkou podporu úsilí poctivé části Pražanů i v této době plně obstát, obhájit socialistické vymoženosti.

Víme, že nemůžeme směleji pokročit kupředu bez podpory ústředí a centrálních orgánů, ať se to týká potřebných finančních prostředků, nejdůležitějších investic, nezbytné restrukturalizace pražského průmyslu ve prospěch směrů úzce spjatých s uplatněním předností vědeckotechnického rozvoje, nezbytných ekologických akcí. Zde musíme všichni jít společně a Praha nemůže tyto otázky neřešit.

Věříme, že oprávněné potřeby Prahy najdou podporu ve finančním, kapacitním a věcném zajištění našich záměrů jak v koncepčních, tak zejména plánovacích dokumentech, což bude to nejzávažnější, a tam založíme úspěch nebo neúspěch i prověrky toho, jak sliby, které jsme dali, zajistíme.

Uvědomujeme si přitom, že nemůžeme jen čekat s nataženýma rukama. Proto usilujeme v Praze o to, aby vzrostla vlastní ekonomická základna města jako předpokladu naplnění samosprávného principu v práci národních výborů, aby byly posíleny formy ekonomického řízení, aby výkon státní správy byl přiblížen obyvatelům míst.

Chci otevřeně říci, že kritizujeme příslušné orgány, že tento postup je pomalý. Soudruzi musí postupovat rychleji, nikdo se nechce loučit se svou kanceláří, nikdo se nechce loučit se stovkou lidí, kteří jej obklopují, nikdo prostě nechce dělat si problémy.

Je to tedy veliký tlak. Úspěch řešení tohoto problému vidíme v tom, jestli se nám podaří glasností a otevřenou politikou také některé nešvary v životě města kritizovat na veřejnosti, cestou naší Večerní Prahy a pražských sdělovacích prostředků. V žádném případě však nechceme dopouštět znehodnocování vymožeností a dosaženého v minulosti.

Jde nám tedy o to, abychom obnovili socialistické hodnoty, ideály, přitažlivost, čest a slávu Prahy jako hlavního města ČSSR i České socialistické republiky. Myslím, že to není nafukování úlohy Prahy, když řeknu avantgardy sociálního, duchovního a kulturního rozvoje země a také místa, které skutečně má své nezastupitelné místo v Evropě i ve světě.

Proto usilujeme výrazně o obrat v uspokojování sociálních potřeb Pražanů, v péči o životní prostředí, řekl jsem v rozvoji progresivních směrů vědeckotechnického rozvoje.

Je tu veliký rozpor, zaznělo to i ve zprávě. Vždyť Praha byla iniciátorem hnutí Pražské výzvy a nelze nevidět, že pouze dva výrobky v roce 1988 v Praze mohly dostat označení kategorie O, tedy kategorie kvality. To je špatné, tady je nějaký rozpor. Proto si potřebujeme rozebrat příčiny tohoto rozporu.

Všechny záměry, soudružky a soudruzi, se snažíme skutečně promítnout do nových dokumentů, do návrhu základních dokumentů o rozvoji hlavního města prahy, do generálního plánu sociálně ekonomického rozvoje Prahy do roku 2005 a i do dokumentů následných, které s tímto závažným úkolem souvisejí.

Byla zde řeč i o tom, že chceme, aby zákony o hlavním městě ČSSR a ČSR nebyly prostě zákony pro zákony, ale aby reagovaly na nové podmínky uvedení nového hospodářského mechanismu, na nové potřeby, aby také přiměřeně otevíraly prostor kupředu, abychom se mohli s jistotou dívat na to, jak se zajistí i přijatá usnesení, která budou jistě správná. Na zásadách těchto zákonů se pracuje za iniciativní účasti celé Národní fronty.

Chci říci, že nemá v posledních letech obdoby takováto diskuse, takovýto dokument, jako je zákon o Praze, taková diskuse, která nyní v Praze probíhá. Vítáme stanovisko orgánů České národní rady, poskytování nezbytných dotací z rozpočtu federace. Věříme, že vzhledem k rozhodujícímu významu navrhovaných zákonů, u vědomí pocitu spoluzodpovědnosti a vztahu k Praze nalezneme podporu u všech poslanců České národní rady.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP