Úterý 31. října 1989

Přijetí těchto dokumentů považujeme za rozhodující k vytvoření platformy při formulování dlouhodobých sociálních, politických a ekonomických úkolů při vytváření základních východisek pro budoucí volební programy. A všichni asi cítíme, že příští volby budou volbami náročnými. Asi nebudeme ani v podmínkách Prahy moci na Proseku agitovat na naše voliče tím, že jim budeme říkat, jak to vypadá na Zbraslavi. Proto je potřeba nad těmito otázkami přemýšlet. Proto nás zajímá konkrétnost v zajišťování dokumentů, konkrétnost v postupu, proto nás zajímá také konkrétní podpora, za kterou bych chtěl jménem městského výboru Národní fronty v Praze již předem velmi a upřímně poděkovat.

Soudružky a soudruzi,

na závěr mi dovolte ocenit fakt, že jsme mohli dnes projednat problematiku Prahy. Chápeme to jako podporu naší práce, záruku, že řešení naléhavých otázek bude svou autoritou Česká národní rada napomáhat. Vždyť řešení problémů Prahy není zdaleka věcí Pražanů samotných, ale celého národa, celého státu, je společným zájmem nás všech.

Chci upřímně věřit, že můžeme mít radost i z toho, když při svých návratech do Prahy budete spolu s námi mít pocit, že plnění cílů, které jsme si společně stanovili, přispívá ke spokojenosti nejen Pražanů, ale i k oprávněné hrdosti všech občanů našeho státu nad tím, že Praha se opět stává chloubou nás všech.

Jsem přesvědčen, že přijaté usnesení České národní rady, jeho naplnění nám nadále pomůže a přispěje k aktivizaci veřejného mínění v hlavním městě v tomto mimořádně závažném období příprav XVIII. sjezdu Komunistické strany Československa, že přispěje k posilování důvěry poctivé části Pražanů k politice strany a v autoritu socialistického státu.

Chtěl bych vám ještě jednou za plnou podporu poděkovat. (Potlesk.)

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji soudruhu Miroslavu Štěpánovi za jeho vystoupení.

Budeme pokračovat vystoupením soudružky poslankyně Marie Sobotové a jako poslední přihlášený diskutér se připraví poslanec Bohumil Ladislav.

Poslankyně Marie Sobotová: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, sestry a bratři!

Dovolte, abych vás z pověření Klubu poslanců Československé strany lidové seznámila se společným stanoviskem našich poslanců České národní rady a městské organizace ČSL v Praze k otázkám rozvoje hlavního města. Jeho problémy jsou častým námětem našich jednání a k mnohým otázkám zaujímáme nejen kritická, ale i konstruktivní stanoviska.

Ani 20. století není, bohužel, dobou neomezených možností. Ano, technika přinesla pokrok, přiblížila světadíly, ale nesblížila lidi. Oproti očekávání však přinesla odcizení v mezilidských vztazích, vážné narušení životního prostředí, civilizační choroby.

Z tohoto pohledu tedy považujeme v dlouhodobých koncepcích a dokumentech hospodářského a sociálního rozvoje Prahy za základní otázku konkrétní řešení péče o člověka. Vede nás k tomu naléhavost některých současných potřeb Prahy, povětšinou vyplývajících z negativních specifik velkého města: je to například vyhraněná specifika věkových a sociálních skupin, problémy spojené s vysokou zaměstnaností žen, s nerovnoměrným rozmístěním pracovních příležitostí, důsledky vysoké rozvodovosti, problémy se zajištěním vyhovujícího životního a pracovního prostředí, zdravých podmínek života včetně bydlení.

Máme-li tedy dnes hledat pražské priority naléhavosti řešení, pak se stejnou vážností jako k bytové otázce, otázce rozvoje obchodu a služeb, ochraně životního prostředí, musíme přistupovat též k řešení potřeb zdravotnické a zejména sociální péče, k řešení problémů mladé generace a mladých rodin i k otázkám ochrany a rozvoje estetických a kulturních hodnot hlavního města.

Za prvořadé považujeme otázky životního prostředí, které jsou z hlediska města jako celku i z hlediska občanů stále tíživější. Nepříznivý stav životního prostředí, kdy některé části Prahy se dostávají ještě za nejhorší místa Severočeského kraje, se stává důvodem nízké atraktivnosti hlavního města pro migraci z jiných částí státu. Stačí si připomenout statistiky o průměrné délce života, nárůstu alergií, onkologických příčin úmrtí a dalších údajů o obyvatelstvu, a nemůžeme mít dobrý pocit.

Vítáme proto, že tvorba a ochrana životního prostředí v Praze se konečně dostává do čela úkolů současných i budoucích, že vlády Československé i České socialistické republiky přijaly řadu konkrétních opatření o plynofikaci města, zásobování teplem z oblasti Mělníka, o druhém stupni čištění plynných spalin v nové malešické spalovně, o další výstavbě metra, obnovení trolejbusové trakce, jak se o tom již hovořilo.

Pražská veřejnost dnes právem upozorňuje na nekázeň a nutnost zpřísnění postihu znečišťovatelů, na oddalování vymisťování nevhodných provozů, na pomalý postup řešení přestavby pražského průmyslu.

Otázky životního prostředí, čistoty a vzhledu města nemohou však být chápány jako specifická povinnost pražských národních výborů a občanů, ale jako společný úkol, na kterém se musí podílet a nést jmenovitou zodpovědnost stejně jak resorty, tak podniky, organizace, instituce, které na území hlavního města sídlí a rozvíjejí činnost.

Mnoho prospěšného zde přináší denní dobrovolná aktivita Pražanů, na níž se podílejí i členové naší strany. Pro další období Československá strana lidová spatřuje svůj podíl při řešení ochrany životního prostředí v účinnějším využití schopností svých členů odborníků, v dalším prohloubení ekologické výchovy a konkrétního působení v místních organizacích.

Jako členové Československé strany lidové, která má ve svém programu křesťanské principy pomoci bližnímu, dále vítáme vše, co je ve zpracovaných programech rozvoje Prahy zaměřeno na pomoc lidem: starým, postiženým, rodinám, osamělým matkám, nemocným i všem, kde se ocitli v tísnivé životní situaci.

Je objektivním faktem, že ve zdravotnické péči Pražané pociťují nedostatky, vyplývající z dlouhodobého nedoceňování potřeb Prahy jako spádového centra republiky. Federální i česká vláda sice schválily náročný program zdravotnického generelu, ale ten se však dostal do dvou až tříletého zpoždění. Pro jeho splnění se pak nasazují nákladné zahraniční kapacity.

Generel je zaměřen na dobudování a vybavení lůžkové kapacity a hlavních nemocničních center, ale málo řeší potřeby terénní péče na jednotlivých obvodech města. Je tedy nanejvýš žádoucí, aby se naši dodavatelé konečně zamysleli nad tím, jak zvýšit svůj podíl na realizaci zdravotnických zařízení, bezbariérového bydlení a dalších investic, například zařízení sociální péče, které Praha naléhavě potřebuje.

Nejcitlivějším nedostatkem je zde výstavba nových objektů pro sociální péči, která se neustále oddaluje, ačkoliv místa v pražských domovech důchodců a v ústavech sociální péče pro postižené nestačí. Stávající objekty většinou nevyhovují prostorově, stavebně ani technicky současným provozním nárokům.

Podle našeho názoru by další vývoj péče o staré občany měl směřovat k budování ústavů s denním pobytem nebo ústavů typu penziónu, ke zlepšování pracovních podmínek a k ohodnocení geriatrických sester, dále by měl směřovat k zajišťování odpovídající stravy a k bydlení osamělých důchodců. V současné době například stravování diabetiků naráží nejen na malý sortiment výrobků, ale pro důchodce je po zvýšení cen i problémem finančním.

V zájmu tělesně postižených občanů a mládeže nelze jinak, než podporovat maximální možné urychlení rozšíření a vybavení Jedličkova ústavu a požadovat řešení problémů a oprávněných potřeb všech postižených na úrovni odpovídající humánní společnosti našeho věku.

Na tomto místě je třeba připomenout naléhavost řešeni podnětu poslance bratra Anděla již z minulého volebního období ve věci rozšíření kapacity školy a internátu pro děti se zbytky zraku ve Šporkově ulici, které je jediným zařízením tohoto druhu v České socialistické republice.

Nejtíživější je situace v možnostech ústavní péče o mentálně postižené. Mentálně postižení dospělí v Praze nemají prakticky vůbec možnost umístění. I tyto skutečnosti, mimo jiné, potvrdil průzkum poslanců zdravotního a sociálního výboru České národní rady. Ověřili jsme si, jak velký dluh máme my, zatím zdraví, vůči postiženým spoluobčanům, v zajišťování dostupnosti jejich vzdělání, v rozvíjení jejich schopností a v zajišťování pro. ně uspokojivé seberealizace.

Jsme přesvědčeni, že k zásadní pozitivní změně může dojít jen se změnou postoje společnosti vůči nim, s chápáním a skutečným respektováním jejich potřeb a zájmů. Na tomto úseku jako členové Československé strany lidové vidíme svůj díl práce, a to i ve výchovné a osvětové činnosti. Je nezbytné zakotvit zájmy postižených například v zákoně o usměrňování zaměstnanosti, v podmínkách pro hospodaření státních podniků a jejich sociálních programech, v nárocích na bydlení, služby, dopravu.

Považujeme též za potřebné, aby pro uplatnění plných schopností i postižené mládeže a mládeže vyžadující zvláštní péči, byla rozšířena škála učebních oborů a profesí a byly dány reálné možnosti dalšího doplňování vzdělání a zvyšování kvalifikace.

Dále oceňujeme, že sociální program Prahy zahrnuje i otázky péče o mladou generaci, od řešení bytových otázek až po uplatnění mladých kvalifikovaných pracovníků v oborech, které vystudovali nebo v nichž se vyučili. Je třeba umožnit mladým smysluplné využití volného času a více dbát na jejich mravní, estetickou a citovou výchovu, vychovávat k úctě jednoho k druhému, k starším, k rodině, k úctě k životu i ke společnosti.

Rozbor dosavadního rozvoje, výstavby a přestavby Prahy ukazuje, že bylo dosaženo řady významných výsledků. Vedle výstavby nových hodnot však vystupuje i potřeba péče o památkové bohatství Prahy, za jehož předání v důstojném stavu dalším generacím neseme zodpovědnost. Proto využíváme dnešního jednání, abychom připomněli potřebu urychlení vyhlášení areálu Břevnovského kláštera národní kulturní památkou a urychlení rekonstrukčních prací k zabezpečení důstojných oslav tisíciletí této stavební a kulturní památky evropského významu, svázané s počátky naší státnosti.

V souvislosti s novou výstavbou hlavního města předkládáme za členy Československé strany lidové ještě jedno dosud neplněné přání.

Při dokončování vybavení vybudovaných sídlišť je sice pamatováno na různé i zájmové potřeby jednotlivých skupin jejich obyvatel, ale zapomíná se na uspokojování potřeb věřících. Domníváme se, že by bylo nejvýš spravedlivé zabezpečit územní rezervy též pro výstavbu církevních objektů. Lze předpokládat, že na jejich realizaci by se finančně podílely církve a pracovní výpomocí i naši věřící.

Je třeba počítat s tím, že nároky občanů rostou se zvyšováním životní úrovně, s pokrokem ve světě i u nás, že roste zájem občanů o realizaci plánovaných záměrů a jejich vztahem k Praze, kterou chtějí mít na úrovni důstojné hlavního města republiky a federace. Proto se souhlasným zájmem očekávají připravovaný zákon o Praze, který by měl přispět ke zvýraznění postavení, prestiže a významu hlavního města. Podpoří jej při projednávání i členové našeho klubu.

Jsme si vědomi aktivního zájmu veřejnosti o dnešní jednání České národní rady i o hlavní dokumenty rozvoje Prahy. Tento převážně pozitivní zájem je možno zúročit v důvěře občanů jen tehdy, jestliže budou zásadní úkoly postaveny pod veřejnou kontrolu a přijaté úkoly bezezbytku splněny. Věříme, že vše, co bude pro Prahu a Pražany učiněno, se mnohonásobně vrátí celému státu i z hlediska politického a společenského klimatu. Tolik naše stanovisko k některým otázkám rozvoje hlavního města.

Závěrem mi dovolte ještě připomínku z oblasti, která je mi blízká profesně i jako člence zdravotního a sociálního výboru. Jedná se o ohrožení zásobování prahy nezávadnou pitnou vodou, jak se o tom zmínil již i soudruh primátor.

Problémem se v poslední době vážně zabývala poslanecká komise vodního a lesního hospodářství, energetiky a zemědělství Národního výboru hlavního města Prahy. Zjistila závažné zhoršování kvality vody vodního zdroje Želivka a vážné nedostatky provozu vodárny Podolí. Tyto problémy již nemůže zvládnout pouze Národní výbor hlavního města Prahy, ale bude třeba účinně a urychleně spojit síly krajů a resortů k realizaci nápravných opatření.

Doporučuji, aby se s materiály poslanecké komise seznámili příslušné ministerstvo a poslanci České národní rady, členové zdravotního a sociálního výboru, výboru pro školství a vědu a výboru pro zemědělství a výživu, a věnovali problematice ochrany vod náležitou pozornost.

Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji poslankyni Marii Sobotové.

Slovo má poslanec Bohumil Ladislav.

Poslanec Bohumil Ladislav: Vážený soudruhu předsedo, soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážení hosté!

V poslední, ne příliš krátké době, jak zde již bylo poznamenáno, se zabývala řada stranických i státních orgánů otázkami souvisejícími s rozvojem hlavního města Prahy. Je tomu tak proto, že v Praze, hlavním městě federace i České socialistické republiky, přetrvává dosud řada nedostatků, jejichž původ musíme hledat, zcela otevřeně řečeno, v našich chybných rozhodnutích anebo v neplnění přijatých správných usnesení, kde zase selhala důsledná kontrola a nevyvozování důsledků. Obvykle se zde argumentuje nedostatkem finančních prostředků a kapacit.

Při průzkumech jsme se však setkali i s tím, že bohužel přetrvávají takové nedostatky, a není jich málo, které občanům hlavního města znepříjemňují život. Přitom náklady na jejich odstranění by byly minimální.

Úroveň dříve zpracovaných dokumentů o Praze byla zcela zákonitě podmíněna situací a poznáním doby svého zrodu. Jestliže se v některých případech projevují v Praze v zamýšlených záměrech a plánech nedostatky, je to produktem především jejich nedostatečné realizace v čase.

Vyšší občanská a někdy i technická vybavenost v takových aglomeracích, jako je například Jižní Město, vinou především plánu i dodavatelů, zaostaly. Tento, podle našich měřítek obrovský urbanistický celek, nefunguje dodnes v úrovni a komplexnosti, které územní plán i projekt výstavby Jižního Města předpokládal v době jejich zpracování. Jestliže má tedy mít úspěch Generel sociálně ekonomického rozvoje hlavního města Prahy, potom je třeba vyjít i z této uvedené zkušenosti.

Musíme především posuzovat, s jakou jistotou v realizaci Generelu je možno počítat. Dosavadní průběh dodavatelsko-odběratelských vztahů ukazuje, že je ohrožena už příprava plánu bytové výstavby na rok 1990.

Vzhledem k tomu, že se komplexní bytová výstavba zatím nestala státní zakázkou, je dosavadní průběh jednání neuspokojivý. Praha se bez dovozu stavebních kapacit neobešla a ani neobejde, jako ostatně žádné hlavní město jiného státu. Ovšem přesun kapacit nařídit dle zákona o podniku dnes vlastně nejde. Je tedy nutno hledat z úrovně vlády jiné cesty, mají-li být záměry, které vláda České socialistické republiky sama schválila, splněny.

Je zde ještě jeden moment. Protože stanovení velkoobchodních cen pro stavební práce nemůže být tak dokonalé, aby byla dosažena shodná míra zisku pro všechny práce, je nebezpečí, že si podniky při snaze podnikat budou vybírat ty zakázky, které z hlediska pracnosti a míry zisku pro ně budou nejvýhodnější a nejsnáze dosažitelné.

Již v minulosti byla komplexní bytová výstavba z hlediska rozpočtové soustavy tak propracována, že byl prakticky spočítán každý hřebík. Tak tomu ale nebylo u průmyslových a inženýrských staveb. Je iluzí se domnívat, že se toto podaří naráz změnit. proto je také reálné nebezpečí, že se komplexní bytová výstavba dostane na okraj zájmů dodavatelských organizací a sebelépe míněná opatření zůstanou na papíře. I tato úskalí je podle mne potřeba brát v další rozhodovací činnosti v úvahu.

Náš výbor pro školství a vědu se rovněž zabýval celou oblastí rozvoje pražského školství. Přes některé pozitivní výsledky musíme v řadě oblastí teprve hledat řešení. Jde zejména o školství řízené Národním výborem hlavního města Prahy.

Plenární zasedání NVP o těchto otázkách podrobně jednalo minulý týden. Musím konstatovat, že přes veškerou snahu NVP zde dochází ke značným problémům, především v oblasti plánu výkonů a plánu počtu pracovníků a mzdových prostředků. Rozpisy plánu práce z centra nerespektují vliv nových kapacit na potřeby plánu práce, vycházejí prakticky pouze z demografického vývoje a nepostihují ani potřeby pro specifická školská zařízení, například pro jazykové školy, lidové školy umění, mimoškolní činnost dětí a mládeže apod. Přitom, jak jsme na průzkumu zjistili, je hlavní město Praha z hlediska možných úspor stále na předním místě a má nejvyšší naplněnost tříd ze všech krajů.

Využitím mzdových prostředků, určených na stabilizaci pedagogických pracovníků, se sice snížilo procento nekvalifikované výuky, zejména na základních školách. Přetrvává ale nedostatek učitelů a nekvalifikovanost na druhém stupni. Celkově je kádrová situace v pražském školství ještě dosti složitá.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP