Pondělí 30. března 1987

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji poslanci Rosickému za zpravodajskou zprávu.

Soudružky a soudruzi poslanci, k projednávané zprávě vlády přijme Česká národní rada usnesení. Doporučuji pro jeho přípravu zvolit návrhovou komisi, jejímž předsedou by byl společný zpravodaj poslanec Bohumír Rosický a dalšími členy návrhové komise následující poslanci: Václav Anděl, Josef Mečl, Vasil Mohorita, Milan Mráz, Josef Píro a poslankyně Miroslava Voleská. Máte k tomuto návrhu nějaké dodatky nebo připomínky? Nejsou.

Kdo tedy souhlasí s předloženým návrhem na složení návrhové komise, nechť zvedne ruku. (Hlasuje se.)

Je někdo proti nebo se zdržel hlasování? Nikdo. Děkuji.

Návrhovou komisi jsme zvolili a prosím, aby zahájila svou práci podle pokynů soudruha poslance Rosického.

Nyní přerušíme jednání na 40 minut. Budeme pokračovat v 11.15 hodin diskusí.

Předseda ČNR Josef Kempný: Soudružky a soudruzi, zaujměte prosím místa, budeme pokračovat v jednání.

Soudružky a soudruzi poslanci, budeme pokračovat rozpravou k předložené zprávě vlády a zpravodajské zprávě. Do diskuse se přihlásili poslankyně a poslanci Michal Kraus, Jindřich Matyáš, Josef Domas, Václav Michalec, Josef Píro, Květoslav Pazderník, František Marienko, František Přibyl, Václav Anděl, Vasil Mohorita a Bohuslav Olšan.

Prvním diskutujícím bude poslanec Michal Kraus. Prosím, aby se ujal slova. Připraví se poslanec Jindřich Matyáš.

Poslanec Michal Kraus: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, jednou z uváděných příčin neuspokojivého a stále pomalého zavádění výsledků vědeckotechnického rozvoje do hospodářské praxe je i stav a kvalita právních norem, regulujících rozvoj vědy a techniky. Na řadě průzkumů přímo ve výrobních podnicích jsme proto ověřovali zda a jak právní normy brzdí či přispívají k urychlenému zavádění nových poznatků do praxe. Využili jsme též poznatků, které získaly právnická fakulta University Karlovy a Ústav státu a práva ČSAV.

Nutno konstatovat, že zjištěný stav není zdaleka optimální. Jednotlivé resorty ve snaze postihnout nejrůznější situace rozpracovávají příslušné zákony do detailů, takže vyhlášky, směrnice, instrukce a příkazy se hrnou ze všech stran. A právě na adresu těchto předpisů bylo nejvíce připomínek. Mnohé z nich zazněly i na nedávném 5. zasedání ÚV KSČ. Jejich značná část je již vývojem překonaná a v praxi nevyhovuje, ztratila se přehlednost a účinnost. Kromě toho jsou postaveny bez obsahové koordinace. Navíc jsou zdrojem velké administrativní náročnosti, která brzdí řízení a rozhodování v těchto věcech. Jenom pro ilustraci: v oblasti řízení rozvoje vědy a techniky platí v současné době více než 100 právních předpisů různé právní síly. V oblasti investiční výstavby, která s vědeckotechnickým rozvojem bezprostředně souvisí, existuje dokonce několik set právních předpisů registrovaných ve Sbírce zákonů od téměř 50 legislativních orgánů, počítaje v to národní výbory jako jedinou položku. Jestliže bychom však do této skupiny zahrnuli i směrnice a normy nižšího řádu, došli bychom k číslu podstatně vyššímu.

Proto nelze samozřejmě hovořit o účinném řízení, neboť toto neúměrné množství předpisů způsobuje, že právní regulace vědeckotechnického rozvoje je nepřehledná a komplikuje operativní přístupy k řešení problémů. Navíc se často stává, že předpisy se vzájemně věcně i formálně dublují, i si dokonce odporují.

K pomalé realizaci výsledků řešení jednotlivých úkolů také velkou měrou přispívá nevyrovnaná situace v dodavatelskoodběratelských vztazích. Dlouhé předkládací lhůty na subdodávky, materiál, výrobní stroje, výpočetní techniku, složité schvalovací řízení u dovozů a další způsobují, že řada technicky progresivních návrhů se realizuje opožděně, což má za následek znehodnocení jejich technické progresivity. Výrobní praxe je toho názoru, že hospodářské právní předpisy by měly stanovit v dodavatelskoodběratelských vztazích pro materiální zajištění úkolů vědeckotechnického rozvoje obligatorně prioritu.

S ohledem na připravované změny v hospodaření podniků, zejména z hlediska jejich úplného chozrasčotu a samofinancování, bude nutné podstatně revidovat velmi rozsáhlý, nepřehledný a značně komplikovaný soubor předpisů v oblasti financování. Je zavedeno značné množství nejrůznějších finančních fondů, přičemž nesprávné financování z jednoho fondu na úkor jiného zakládá významné postihy. Přitom jsou dosud běžné situace, kdy ani orgány finanční správy nemohou rozhodovat o správném postupu, protože výklad pestré a stále se měnící praxe nejasnými a složitými předpisy může být různý. Klasickou ukázkou je každoročně upravovaný a prakticky kontinuálně doplňovaný Sazebník daně z obratu.

Rovněž tak stávající předpisy pro tvorbu cen, protože byly z převážné většiny v loňském roce přepracovány, nevytvářejí dostatečnou motivaci podnikům pro zavádění inovací, ať už výrobních či technologických, spíše naopak. Často zvyšování užitných parametrů výrobků při současném snižování nákladů a úspoře živé práce zavedením automatizace či moderní technologie vede ke snížení efektů pro podnik, což pochopitelně ve svém důsledku citelně narušuje podnikový chozrasčot.

Uvědomujeme si, že samotný vědeckotechnický rozvoj rozhodně není jednoduchou záležitostí, ale při přípravě nových právních předpisů nemůže jít pouze o to, aby se jen hledaly odpovídající formulace pro všechny jevy, které v té či oné oblasti existují.

Právní předpisy musí odhalovat to, co je v těchto jevech a procesech základní a zaměřovat se na ty vztahy, kde se mohou objevovat rozpory a konflikty. Bohužel ani nejnovější vyhláška o dokumentaci staveb neodpovídá těmto kritériím.

Pro vytvoření podmínek k zajištění vytyčených úkolů je třeba zjednodušit soustavu právních předpisů, urychleně odstranit především ty, které brzdí a komplikují vědeckotechnický rozvoj, jak bylo zdůrazněno i na nedávném 5. zasedání ústředního výboru KSČ. Nejbližší řešení může být obdobné, jako je obsaženo v usnesení vlády ČSR č. 335 z roku 1986, kde byla přijata opatření ke snižování administrativní náročnosti v činnosti národních výborů. Toto usnesení vlády plně podpořilo i nedávné jednání předsednictva České národní rady.

V souvislosti se zásahy do právního řádu bych chtěl připomenout, že větší důraz musí být položen na zkvalitnění přípravy každého předpisu. Věcnému obsahu musí odpovídat i kvalitní legislativní zpracování. To předpokládá úzkou spolupráci odborníků věcné problematiky s legislativními pracovníky, přičemž je třeba upozornit, že kvalitních legislativců stále ubývá a bylo by proto třeba věnovat mimořádnou pozornost přípravě nových legislativních specialistů.

Soudružky a soudruzi, jak vyznělo z nedávných zasedání nejvyšších stranických a státních orgánů, realizace zásad přestavby hospodářského mechanismu si vyžádá značné změny v našem zákonodárství, řádově však na vyšší kvalitativní úrovni. Předpokládá se vydání řady nových základních právních předpisů, značná část dnes platných norem by měla být novelizována. Poznatky poslanců ústavně právního výboru o účinnosti právních norem na úseku vědeckotechnického rozvoje mají v současnosti svůj význam, byť dílčího charakteru. Byly proto již předány České komisi pro vědeckotechnický a investiční rozvoj, aby je spolu s příslušnými orgány urychleně posoudila a dala podnět k odstranění těch ustanovení či předpisů, která jsou předmětem dlouhodobé kritiky a brzdí a komplikují urychlené zavádění poznatků vědy a techniky do praxe.

Musíme si však uvědomit, že úlohu právních předpisů nelze přeceňovat. Právní předpisy mohou řadě věcí pomoci, nemohou ale problémy vyřešit, stejně tak nemohou nahradit úlohu ekonomiky a ekonomických zákonů při rozvoji naší společnosti.

Přesto musíme zabezpečit, aby právo působilo progresivně na vývoj společnosti, aby právní předpisy v duchu zásad přestavby sloužily jako jeden ze základních nástrojů řízení sociálních a ekonomických přeměn, který však ponechá plný prostor pro uplatňování moderních metod řízení ekonomiky při zabezpečování iniciativy lidí a plné ochrany základních principů socialistické výstavby společnosti Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda Josef Kempný: Děkuji poslanci Michalu Krausovi. Slovo má poslanec Jindřich Matyáš, připraví se poslanec Josef Domas.

Poslanec Jindřich Matyáš: Vážený soudruhu předsedo České národní rady, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, vážení hosté, poslanci výboru pro plán a rozpočet České národní rady s potřebnou iniciativou a odpovědností si ověřovali v poslaneckých obvodech a na průzkumech organizovaných výborem současný stav uplatňování vědeckotechnického rozvoje ve výrobní praxi. Z hodnocení a získaných zkušeností jsme dospěli k závěru, že mezi vědou, technikou a praxí je hodně nesrovnalostí, dokonce i protichůdných tendencí. Na některé postupně upozorním.

Jinak jsem toho názoru, že o vědeckotechnické revoluci dlouhou dobu hovoříme, máme řadu institucí, které by měly být spolehlivými garanty jejího prosazování v životě naší společnosti. Velká část našich výrobků a výrobních technologií nás ale usvědčuje z toho, že slova a činy jsou od sebe velmi vzdáleny. Sice vyvíjejí usilovnou činnost, ale neřídí to, co by řídit měly. Alespoň ne tak, aby z toho měla naše společnost potřebný užitek.

Poznatky získané při poslaneckých průzkumech to plně dokumentují. Například systém řízení jakosti, první stupeň jakosti a technická pokrokovost nezohledňuje specifiku výrobků pracovních prostředků kusově vyráběných a dodávaných formou linek, souborů a investičních celků. Kritéria pro ekonomickou zainteresovanost výrobců na ekonomických efektech nové techniky u uživatelů postupem času ztratila pro výrobce motivační význam.

Administrativní a předpisová právní agenda pro tvorbu, řízení, realizaci a hodnocení VTR se stala rozsáhlou a nepřehlednou a získala charakter brzdícího faktoru pro vědeckotechnický rozvoj.

Vytyčili jsme požadavek, aby se vědeckotechnický rozvoj stal osou plánu veškeré činnosti podniku. Požadavek potřebný, ale dosud uplatňovaný v mechanismech ekonomického řízení, nezrealizovatelný především proto, že žádný z těchto mechanismů dosud nevytvořil potřebné ekonomické klima, které by podniky nutilo obracet se k vědě a technice jako k jedinému východisku pro zajištění své existence.

Jako příklad bych uvedl: Dosavadní praxe hodnocení efektivnosti VTR ukazuje, že jednotnou metodikou nelze postihnout specifiku výrobních oborů a v jejich rámci jednotlivých výrobků. Mnohem účinnější by bylo, aby každé vedoucí pracoviště VTR daného oboru vypracovalo svůj metodický materiál a nechalo schválit centrálním orgánem.

Často se uvádí, o tom jsme se také přesvědčili, že podniky ani nevyužívají těch možností, které současný mechanismus poskytuje. Nejmarkantnější je to např. ve využívání, resp. nevyužívání možnosti stanovit výraznější vyšší mzdy vynikajícím projektantům, konstruktérům. Ale mohl bych poukazovat na možnosti tvorby cen nových výrobků na základě srovnání se špičkovými zahraničními výrobky apod.

Hledali jsme odpověď, proč tomu tak je. V současné době není k dispozici jiný nástroj centrálního sledování inovační aktivity organizací než kategorie vysoké technicko-ekonomické úrovně produkce. Působnost státních zkušeben pro hodnocení výrobků charakteru pracovních prostředků na rozdíl od spotřebního průmyslu je velmi omezená a podmíněná nesplnitelným požadavkem pro výrobce - pořízení zahraničního referenčního vzorku.

Dalším příkladem může být i ta skutečnost, že výrobky vysoké technickoekonomické úrovně jako základna pro bezprostřední efekt cenového zvýhodnění pro ekonomiku podniku pozbyly motivačního významu nejprve odbouráním možnosti cenového zvýhodnění u vývozních dodávek a postupným omezováním prostoru pro cenové zvýhodnění i pro tuzemské dodávky. Řešením části této problematiky by mohl být výrazný efekt ekonomický pro podniky dosahující vysokých rozdílových ukazatelů při realizaci výrobků na zahraničních trzích.

Všude se nám při bližším pohledu vedle subjektivních příčin, kterých je dost a lze je urychleně odstraňovat, objevily i příčiny výrazně systémového charakteru. Proto jsme velmi uvítali schválené zásady přebudování hospodářského mechanismu, protože ty nehovoří o vědeckotechnickém pokroku jako o oblasti, kterou je nutno plánovat a řídit vedle výrobního procesu. Jejich koncepce vychází z poznání základní příčiny našeho ekonomického zaostávání, kterou je současná úroveň výrobních vztahů. Nezbytný rozvoj výrobních vztahů ve vzájemné dialektice s výrobními silami je třeba zabezpečit právě přebudováním hospodářského mechanismu. Tak to také jasně zaznělo i na XXVII. sjezdu KSSS.

Důsledkem dosavadního přístupu je, že vědeckotechnický pokrok je podnikům jako by vnucován z vnějšku. Plánuje se odděleně výrobní činnost a vědeckotechnický rozvoj. Obě oblasti jsou řízeny různými institucemi. Nejsme schopni docílit toho, aby investiční proces, zejména výrobních investic, byl plánovitým a harmonickým vyústěním výsledků práce vědeckovýzkumné základny, resp. garantoval zavádění nejprogresivnější techniky s nejefektivnější technologií do praxe. Mezi vědeckovýzkumnou základnou a výrobní sférou existuje vakuum, které se snažíme překonat řadou administrativních opatření, nemajících stále očekávaný celospolečenský efekt. Důsledkem takového postupu je mj. skutečnost, že např. státní výzkumné ústavy a ústavy resortní pracují příliš často na zakázkách, které by snadno mohly a měly řešit podniky samy prostřednictvím svých výzkumných, vývojových a racionalizačních útvarů a složek. Svědčí to o nedostatečné společenské objednávce na činnosti celé vědeckovýzkumné základny. Přitom s její kapacitou bychom měli nakládat uvážlivě, když si uvědomíme, že představuje asi 1,5 % celosvětové kapacity vědeckovýzkumné základny, ale měla by obhospodařovat zhruba 25 % z celosvětové výroby komodit, kterou mají naše výrobní podniky ve svých výrobních programech.

Je rovněž velmi diskutabilní, jestliže se kapacita vědeckovýzkumné základny věnuje řešení toho, co je jinde ve světě již známo a využíváno, a to jen proto, abychom nahradili určitý objem dovozu za devizi. Krátkodobou potřebu nám to sice třeba pomůže vyřešit, ale podporujeme tím další relativní zaostávání za světovou špičkou, protože vědeckovýzkumná základna by měla přinášet zcela nová, progresivní a špičková řešení a ne to, co již je jinde objeveno.

Účinnost práce organizací vědeckovýzkumné základe bezprostředně spjata s uplatňovaným způsobem jejich ekonomického řízení. Současné ekonomické nástroje např. dostatečně nepodporují zájem o co nejrychlejší a nejhospodárnější vyřešení úkolů plánu rozvoje vědy a techniky. Je to konkrétní poznatek z našeho průzkumu jednoho výzkumného ústavu chozrasčotního typu a koresponduje s poznatky dalších průzkumů. Ceny výzkumných úkolů se stanovují při zařazování úkolů do plánu rozvoje vědy a techniky nebo při uzavírání hospodářských smluv na základě zkušeností odhadem: Materiál, mzdy, ostatní přímé náklady, kooperace, režie, zisk. Hlavní ukazatele plánu organizací vědeckovýzkumné základny jsou výkony, náklady, upravené vlastní výkony, zisk, použitelný objem mzdových prostředků a z toho vyplývající vztahové ukazatele. Vychází pak z takto stanovených cen výzkumných úkolů. Proto např. úspora ve spotřebě materiálových nákladů by měla mít za následek snížení objemu výkonů. Úspora mzdových nákladů při řešení úkolů má za následek rovněž pokles objemu výkonů. Dále snížení zisku a tím zhoršení ukazatelů efektivnosti hospodaření organizace. Z uvedených skutečností vyplývá, že případné urychlení výzkumu a vývoje zhoršuje především podílové ukazatele nákladovosti organizací vědeckovýzkumné základny. Uvedu příklad. Doba řešení úkolu je plánována na 3 roky. V rámci řešení tohoto úkolu je plánována výroba materiálově náročného realizačního výstupu. Pokud by došlo ke zkrácení doby řešení úkolu o jeden rok, přesune se spotřeba materiálu do předcházejících let. Tím je konkrétně organizace postavena před problém: Zkrátit řešení úkolu a nesplnit podílové ukazatele plánu, které jsou závazné pro hodnocení organizace, což by mělo v konečném důsledku nepříznivý dopad na hmotnou zainteresovanost pracovníků a nebo neurychlit řešení úkolu, což má nepříznivé důsledky z hlediska celospolečenského, ale ústav splní úkoly rozepsané plánem.

Z hlediska organizací vědeckovýzkumné základny je tedy výhodnější neusilovat o zkrácení doby řešení úkolu, ale čerpat náklady na řešení v plánovaném čase a v plánované výši. Takovéto působení platného mechanismu řízení nelze pochopitelně překonat pouhým zdůrazňováním priority celospolečenských zájmů a naléhavostí existujících potřeb. Je nezbytné změnit platná pravidla tak, aby výrobní podniky měly samy prioritní zájem o zavádění vědeckotechnického pokroku a aby organizace vědeckovýzkumné základny samy hledaly cesty k celospolečensky žádoucím výsledkům své práce. (Potlesk. )

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji poslanci Jindřichu Matyášovi. Slovo má poslanec Josef Domas, připraví se poslanec Václav Michalec.

Poslanec Josef Domas: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, vážení hosté, ve zprávě předsednictva ústředního výboru Komunistické strany Československa i v diskusi na 5. zasedání ústředního výboru KSČ bylo zdůrazněno, že využití výsledků vědeckotechnického pokroku je rozhodující pro výrobu, pro sociální rozvoj a pro uspokojování potřeb lidí.

Poslanci zdravotního a sociálního výboru České národní rady se zúčastnili celé řady průzkumů ve výrobních a vývojových zařízeních jak v působnosti ministerstva zdravotnictví, tak ministerstva elektrotechnického průmyslu, tedy těch zařízení, která rozhodujícím způsobem určují úroveň vědeckotechnického rozvoje ve zdravotnictví.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP