Pondělí 30. března 1987

V diskusi s hospodářskými pracovníky bylo často poukazováno na rozpor vyplývající z toho, že s dosavadním objemem vyčleněných investičních prostředků nelze udržovat na světové úrovni náš široký výrobní sortiment. Ten vede až k malosériové a kusové výrobě a způsobuje, že stále chybějí ty či ony subdodávky, jejich potřebná kvalita, inovace apod. Vysoce žádoucí se tedy jeví potřeba účelných strukturálních přeměn a zúžení sortimentu výroby. Zde je rovněž prostor, naše šance, ale také nezbytnost přispět k rozvoji mezinárodní dělby práce, neboť sami nemůžeme udržovat na světové úrovni tak širokou produkci. Proto se musíme prioritně orientovat na Komplexní program a jeho potřebám přizpůsobit plánování, organizaci a řízení výzkumných ústavů a podniků.

Je to jedna z rozhodujících cest, řekl soudruh Husák na 5. zasedání ÚV KSČ, jak zrychlit tempo vědeckotechnického a technologického vzestupu, jak dosáhnout v rozhodujících oblastech špičkové světové úrovně - potud citát.

Obchodní výměnu musí doplnit úzká kooperace a specializace mezi zeměmi RVHP na všech úrovních. Jestliže např. v oblasti elektroniky se pracuje v zemích EHS z necelé 1/3 pomocí vlastních součástek a zbytek je dovoz, tak u nás to dělá, jak jsme si ověřili, téměř 60 až 70 % součástek z vlastní výroby. Např. jen velice malá část spotřebního zboží, jako jsou ledničky, pračky a spotřební elektronika, vzniká ze společných dílů a ve spolupráci mezi zeměmi RVHP. Nerealizuje se v potřebné míře utváření přímých výrobních vztahů a společných výrobních podniků, jak předpokládá Komplexní program.

Jsou podniky, které vstoupily do úzkých integračních vztahů v rámci RVHP a vykazují velmi dobré výsledky. Viděli jsme to např. v n. p. Škoda Plzeň. Zároveň však poukazují na to, že k potřebné těsnější spolupráci, která by odlehčila výrobní strukturu, ještě zdaleka nebyly vytvořeny podmínky v legislativní normotvorné činnosti, cenové tvorbě apod. Z toho také pramení určitá neochota a vyčkávání podniků do těchto vztahů vstupovat. Tyto nedostatky je nutné urychleně řešit, protože jen ve skutečné, efektivní socialistické ekonomické integraci budeme schopni dobře zabezpečovat své potřeby. Jinak se veškeré naše snažení zastaví na planosti přijatých usnesení.

Soudružky a soudruzi, vědeckotechnická revoluce naší doby je objektivní zákonitý proces, probíhá nezávisle na nás a tvrdě se nás dotýká, ať si to uvědomujeme či nikoliv. Zhruba 2,5 % roční růst produktivity práce a vysoké technicko-ekonomické parametry výrobků - to je zákon. A kdo ho nedodrží, zaostane.

Zprávy o plnění plánu jednotlivých podniků za uplynulý rok, tak jak o nich informují poslanci v jednotlivých výborech, nejsou v tomto pohledu příznivé. Z toho plyne v dalších letech pětiletky obrovská povinnost starat se o zvyšování inovační úrovně technologií, zařízení a především kvality dodávaných výrobků a služeb. K tomu nás zavazují závěry 5. zasedání ÚV KSČ.

Rovněž důsledné rozpracování přijatých zásad zdokonalování hospodářského mechanismu musí vést k vytvoření takových podmínek, aby dobré nápady našich lidí, výzkumných ústavů a institucí, které nejsou o nic horší než jinde ve světě, nezůstávaly ležet v zásuvkách, ale zkvalitňovaly naši výrobu. Vytvoření podmínek však nelze zužovat na požadavek (a s tím jsme se také setkali) "dejte nám investice včetně deviz a my budeme realizovat vědeckotechnický pokrok". Jistě, bez investic nelze řadu inovačních akcí vůbec založit, neboť investiční výstavba představuje významný zdroj vědeckotechnického rozvoje. Musí však jít o zajištění kontinuity ve zdokonalování výroby v nejširším slova smyslu. I ten nejnovější stroj a výrobní postup je za několik let zastaralý, pokud nedochází k jeho inovaci. To musí zabezpečit lidé od řídících pracovníků v centrálních orgánech až po mistry a dělníky v závodech.

Očekáváme, že Česká komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj při expertizní činnosti bude rozhodněji postupovat a nedovolí investice bez potřebné vědeckotechnické úrovně.

Další závažný nedostatek, na který bylo při průzkumech poukazováno, je ten, že technologický vývoj, konstrukční a projektová příprava nejsou ve výrobních organizacích dostatečně materiálově a kádrově zajištěny. Objednací lhůty materiálu jsou nejednou příliš dlouhé, že i když se podaří zkrátit výzkum, tak konstruktér by mnohdy musel určit materiál a součástky, které v určitém stroji použije, již na začátku samého konstruování. Těžko lze pak sestavit progresivní strojní zařízení na světové úrovni bez vysokých technickoekonomických parametrů prvkové základny.

Tento nedostatek nemůže vyřešit ani osobní ohodnocení předních technologů a konstruktérů. Vlastně jej eliminuje. Tato skutečnost byla konstatována u více než 3/4 navštívených organizací.

Za obzvlášť složitý byl označen mechanismus v oblasti importu různých druhů součástek a závislost dovozu na orgánech stojících mimo vlastní podnik a resort. Existující plánovací systém by měl počítat s většími rezervami pro mimořádné výsledky výzkumu, aby se urychlil jejich převod do praxe. Měly by být přednostně zabezpečovány materiálně technickým vybavením i mimo běžná plánovací období.

Vyřeší-li se např. úkol dříve, než předpokládá plán, docházíme k tomu, že na realizaci nejsou prostředky. Výsledky výzkumu zastarávají a oddalováním realizace přichází společnost o značné efekty. Např. v ZPS Gottwaldov byl vyvinut špičkový obráběcí stroj, o nějž se na výstavě ucházelo asi 260 zahraničních zájemců. Podnik však vzhledem ke kapacitním možnostem nemohl dodat více než 40 kusů.

Průzkumy též konstatovaly nízké přístrojové vybavení výzkumné a vývojové základny nejnovějšími přístroji. Tam, kde je mají, nejsou plně využívány. Nedořešena zůstává i legislativní otázka společného používání, případně výměny drahých - špičkových přístrojů mezi různými organizacemi.

Často se uvádí, že uskutečňování technického rozvoje je rychlejší, když jsou výzkum a výroba organizačně propojeny. S čím jsme se ale setkali v praxi? Existuje řada VHJ a podniků s podřízenou výzkumnou základnou, ale inovační cykly mají pomalé a tempo zavádění vědeckotechnického rozvoje nepostačující. Přitom oba, podnik i výzkumný ústav, plní plán s tím důsledkem, že dochází k trvalým potížím s kvalitou a ke snížení podílu exportovatelných výrobků. Kritérium náročnosti ekonomických podmínek a výrazného ocenění práce těch, kteří se v nich prosazují, v praxi zatím plně nepůsobí. A to je také vysvětlení toho, proč podnik může plnit plánované úkoly bez výrazného využití výsledků technického rozvoje.

Plán technického rozvoje je nedostatečně propojen s výrobním plánem závodu. Na prvním místě zůstává plnění úkolů výroby bez žádoucí rytmičnosti a úkoly technického rozvoje jsou až druhořadé.

Nedostatečné je i propojení s plánem sociálního rozvoje a to se může nepříznivě odrážet i v poměrně malém zájmu pracujících o nejvyšší techniku.

Mnohokrát bylo poukazováno na problémy v oblasti tvorby cen. U našich, zpravidla monopolních výrobců není záruka, že náklady jsou společensky nutné. Tím není vytvářen potřebný tlak na plné využívání výsledků vědeckotechnického rozvoje.

Řešení cenové tvorby je třeba považovat za jeden z nejzávažnějších národohospodářských problémů, neboť praktické důsledky nesouladu mezi optimálním stanovením výše cen a potřebami intenzifikace se projevují jako brzda technického rozvoje. Špatně stanovený cenový limit má mnohdy za následek, že výrobek se vyřadí z plánu rozvoje vědy a techniky, i když by jeho realizace znamenala vysoký přínos pro uživatele.

Pro cenovou tvorbu by měly být stanoveny jednoduché ekonomické zásady, nikoli složitý a podrobný postup. Tvorba cen od cenových úřadů trvá někdy léta, takže výroba nového magnetofonu, jak sdělili pracovníci v Tesle Přelouč, kdyby se dodržovaly všechny cenové, normativní a jiné předpisy, musí trvat 7 - 8 let, i když výzkum je většinou schopen zabezpečit dobu srovnatelnou s dobou řešení ve vyspělých státech.

Prakticky ve všech závodech jsme se setkali s námitkou, že některé naše technické a jiné normy jsou tak složité a někdy až neúměrně přísné, že už předem vyřazují naše výrobky ze soutěže se zahraničními. Naopak v jiné oblasti máme zase normy tak slabé, že jejich dodržování ve výrobě neumožňuje efektivní uplatnění našeho zboží na zahraničních trzích. Rádi bychom znali, co se v této oblasti připravuje ke zlepšení, jak a kdy.

Soudružky a soudruzi, pokud jde o samotnou oblast vědeckovýzkumné činnosti, ověřili jsme si, že prostředky do ní vkládané nejsou malé, a to i přes určité zkreslení, jak o tom hovořil ve zprávě vlády soudruh místopředseda Šrámek. I zde se však musí uplatňovat jejich optimální využití. Je třeba dát prostředky tam, kde lze dosáhnout zcela nových objevů a přitom se zároveň podívat, co už bylo ve světě v dané oblasti úspěšně provedeno. Nelze přece absolvovat všechny minulé etapy, je nutno začínat od dosažené úrovně ve světě.

Ministerstva, generální ředitelství i podniky nemohou pasívně čekat, co jim bude nabídnuto. Samy se musí více obracet na vědu, zadávat jí své požadavky, přebírat dobré zkušenosti z ostatních zemí a průběžně vědět, co se v daném oboru děje. Své budoucí inovace musí zakládat i v samotném výzkumu, aby se připravila půda pro budoucí moderní výrobní úkoly.

Jinak je nebezpečí, že výzkum bude vynalézat to, co nikdo nepotřebuje, a společnost naopak bude potřebovat to, co nikdo nezabezpečil a tudíž ani nevyrobil. V knihovnách a výzkumných ústavech pak často leží výzkumné zprávy, se kterými nikdo nepracuje, protože nejsou k použití.

Ve výrobě mnohdy obtížně hledají uplatnění objevy, které zaručují vysokou efektivnost. Výroba na rychlé změny zaběhnutého režimu není připravena. Ve všech navštívených podnicích, které vyrábějí technicky náročnější sortiment, uváděli, že zavádění nových výrobků v etapě ověřování a první série negativně dopadá na hospodaření organizace. To do značné míry odrazuje výrobce od přebírání výsledků výzkumu a vývoje. Dosavadní systém plánování a řízení neposkytuje dostatečné podněty pro inovační aktivitu jak výzkumných pracovišť, tak podniků. V některých případech urychlený převod výzkumných poznatků do praxe spíše brzdí.

5. zasedání ÚV KSČ v této souvislosti zdůraznilo: "Kritické hodnocení uplatňování vědeckotechnického pokroku ukazuje na vážné nedostatky v jeho řízení na všech stupních."

Ve vědeckotechnickém rozvoji výraznou úlohu sehrává naše školství. Počty odborníků by měly být včas usměrňovány podle perspektivních potřeb našeho školství. Mládež je třeba vést, jak se ukázalo při průzkumech, rovnoměrně k vědě a technice jako celku, k jejich komplexům, nikoli jednostranně k úzkým specializacím. Ovzduší nesmiřitelnosti musí být vytvářeno proti průměrnosti a rutině. Zelenou musí dostat hledání a podpora talentů. Přitom nelze ztrácet ze zřetele řemeslnou zručnost a dovednost a schopnost orientovat se v praxi.

Zvýšená pozornost musí být věnována i znalosti cizích jazyků, aby vysokoškolsky vzdělaní odborníci mohli přebírat poznatky z původní literatury. Nic nelze slevovat ani z výchovné úlohy všech škol. Vzdělanost totiž vyžaduje zároveň aktivní životní postoj, úctu ke společenským hodnotám, kulturnost a mravnost.

Ve výzkumných ústavech a vysokých školách byla často diskutována otázka přetrvávajících administrativních metod řízení vědy a rozpis ukazatelů mnohdy nesouvisejících s věcnou podstatou problému. Značně negativní dopad má rozsáhlá administrativa z úrovně ministerstev a VHJ, která zahlcuje pracoviště výzkumné a vývojové základny nejrůznějšími statistickými výkazy a hlášeními, která nejsou spjata s vlastním výzkumem. Cílový efekt tím ustupuje do pozadí. Výzkum musí být odpovědný za to, co v rámci vědeckotechnické politiky strana udělá, a tato odpovědnost končí teprve výrobou. Důsledným uplatněním kritéria "výzkum pro realizaci" by musela řada výzkumných pracovišť zřejmě přehodnotit výsledky své práce. Naopak ty výzkumné instituce, kde mají trvale dobré výsledky, např. VŠCHT v Praze navrhuje dokonce přejít na plný chozrasčot.

Vyvstala též otázka, zda při plánování a vykazování nákladů na řešení výzkumných úkolů neplánovat pouze celkové náklady, úkoly na pětiletku a dispoziční právo s určenou částkou přenechat koordinátorovi úkolu. Přísné a důsledné rozdělování nákladů na různé položky, a to na každý rok a často i čtvrtletí, především na pětiletku, je považováno za nesmyslné nebo je nelze spolehlivě na 5 let určit.

Výzkumní pracovníci by měli mít při své činnosti více důvěry, jak zaznělo z průzkumu. Vědě nelze plánovat úkoly jako výrobě. Práce s nepoznanými tendencemi a zákonitostmi může mít i opačný efekt, než se předpokládá. Ale plně musí platit, že to, co věda vyřeší, musí zaplatit veškeré náklady i na neúspěšné případy a ještě přinést mnoho navíc.

Stále nedoceněna zůstává tvůrčí práce vůči procesům rutinního charakteru. Je to i záležitost zlepšení práce ve vědě a výběru výzkumných úkolů. Poukazováno bylo v této souvislosti na nedostatek vůdčích, vědecky a organizačně schopných pracovníků, tvůrčích osobností, umějících jednat s lidmi a vést je. Ti mnohdy dávají přednost hospodářské funkci, zpravidla lépe placené.

Průzkumy ukázaly, že závody a někdy i výzkumné ústavy nepodnikají vše, co by bylo potřebné pro výchovu svých vědeckých a vědeckotechnických kádrů. prakticky se nevyužívá účelové aspirantury a mateřská pracoviště nevyžadují od svých nadaných tvůrčích pracovníků realizovat vědeckou aspiranturu.

V této souvislosti bylo na 5. zasedání soudruhem Jakešem řečeno: "Musíme více využívat možností apirantury pracovníků z aplikovaného výzkumu a výrobní sféry."

Náš výzkum nemůže pochopitelně zajistit všechny potřeby spojené s inovacemi a s technickým pokrokem vůbec. Proto jsme se na průzkumech zajímali rovněž o to, jak je to s vyhledáváním a uplatňováním osvětových poznatků v praxi. Co jsme se dověděli, nebylo nijak příznivé. Podniky nejsou dostatečně informovány o konkurenčních výrobcích, o součástkové základně, chybí cizí firemní literatura. Nejnovější informace se tak nedostávají rychlé do výzkumné a vývojové základny podnikové sféry. Dnes nové progresivní myšlení a informace ve všech oborech vědy a techniky jsou cenným zbožím, za které se musí draze platit.

Ani na tuzemských veletrzích, kde mají naše závody možnost přímého kontaktu se zahraničními firmami - toto právo jednat s nimi je vyhrazeno organizacím zahraničního obchodu. Informace, které OZO získávají, nejsou dostatečně konkrétní, protože většinou jde o pracovníky obchodního zaměření, nikoliv bezprostředně zúčastněné na výzkumu a výrobě. Umožnit odborníkům a specialistům výrobních závodů na veletrzích vstupovat v přímý kontakt se zahraničními firmami by mohlo v podstatě ovlivnit při dodržování příslušných předpisů - jejich informovanost o parametrech špičkových výrobků zahraničních firem.

Objevuje se i neúnosná agenda při schvalování zahraničních cest. Např. ve Výzkumném ústavu chemických syntéz nebyl od roku 1970 ani jeden vědecký pracovník na zahraničním sympóziu v KS. Není to ojedinělý případ.

Rovněž možnosti licenční politiky nejsou plně využívány. Rozdílnou účast organizací na využívání zahraničních licencí nelze obhajovat jen nedostatkem devizových prostředků a ani tak často uváděnou složitostí licenčního řízení. Nápravu je především nutno vidět v přístupu k progresivním poznatkům vědy a techniky dostupným na světovém trhu. Platí to zejména ve vztahu k praktické realizaci vědeckotechnické spolupráce členských zemí RVHP.

Značnou pozornost bude potřeba věnovat zakládaným koncepcím vědeckotechnické politiky resortů a využívání zpracované územně plánovací dokumentace. V tomto úsilí musí dostat Česká komise plnou podporu. Je to také předpoklad toho, aby došlo k vyváženosti územních a oblastních plánů, k propojení oblastního a národohospodářského plánování.

Naše programy a plány nesou názvy sociálně ekonomické. Nerozvíjíme ekonomiku pro ni samotnou, ale jako materiální základ všestranného společenského rozvoje a úsilí o zvýšení celého úhrnu podmínek a jistot našich občanů. Mezi ně patří také ochrana životního prostředí, kterou musíme daleko lépe programově a především účinně zvládat, jak na to upozornilo 5. zasedání ústředního výboru. Kdybychom nezastavili dosavadní nepříznivý vývoj, mohl by ve svých důsledcích znamenat citelný zásah i do progresivních směrů ekonomického rozvoje v horizontu 2000.

Soudružky a soudruzi, vážení hosté, k pochopení záměrů přestavby, tak jak to vyjádřilo 5. zasedání ÚV KSČ, je nezbytné si uvědomit, že urychlení našeho hospodářského a sociálního rozvoje nelze uskutečnit bez vědy. Naše kapacity nedovolují frontální řešení všech otázek. Kam ale musíme prioritně orientovat svou pozornost, je Komplexní program. Ten je také pro nás vodítkem pro zaměření našeho výzkumu a výroby k plnění jejích úkolů. Promítnutí tohoto poznání do myšlení lidí, vedoucích pracovníků, každého našeho občana je příkazem přestavby. V tomto duchu musí být uváděn v život ekonomický mechanismus, nutící každý závod a podnik obracet se na vědu, akt vně ji využívat při výrobě kvalitních, konkurenčně schopných výrobků. To jsou základní předpoklady pro postup vpřed.

Celé naše jednání by mělo vést ke konkrétním krokům při vytváření obecného přesvědčení, že bez důsledného využití vědy jako rozhodující výrobní síly, přestavby hospodářské struktury a integrace se zeměmi RVHP není možný další rozvoj naší socialistické společnosti. Znovu nám to výrazně připomenulo 5. zasedání ústředního výboru naší strany. Jako poslanci zákonodárného sboru se musíme plně zasazovat o uvedení jeho závěrů v život, podpořit vládu České socialistické republiky v uskutečňování nových přístupů a úkolů při rozvíjení naší socialistické vlasti. (Potlesk.)

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP