Středa 10. prosince 1986

Došli jsme však k závěru, že přes dosažené výsledky má plnění plánu řadu problémů a rizik, které ovlivňují rok 1987 a 8. pětiletku.

Jde především o rozestavěnost, která má dlouhodobě nepříznivý vývoj. Plánované úkoly v dokončování se v roce 1985 nesplnily o cca 33 %, přitom v zahajování staveb byly téměř vyčerpány. pokud bude tento vývoj pokračovat i letos a plnění za 9 měsíců tomu nasvědčuje, potom zůstatky rozpočtových nákladů rozestavěných staveb i počet těchto staveb v roce 1986 opět vzrostou. Nesplní se tím nejen záměry plánu, ale ani zásady pro regulaci - tj. povinnost nezahájit stavby pro které není kapacitní prostor k jejich realizaci v limitních lhůtách výstavby. Tato zásada není dodržována.

V plnění věcných a kvalitativních úkolů plánu dosahují jednotlivé VHJ stavební výroby rozdílných výsledků. Složitá je situace ve VHJ pozemního stavitelství, kde nepomohlo ani nové organizační uspořádání odstranit letité problémy s rozestavěností, růstem zásob, zaměstnaností v potřebné profesní skladbě a tím i výkonností a efektivností.

Nedostatky v plynulosti dokončování bytů znamenaly v závěru roku 1985 "šturmování", jehož důsledky se projevily i v průběhu letošního roku. Vedle nekvality a nekomplexnosti, kterou musely odstraňovat tyto VHJ ještě v I. čtvrtletí 1986 na úkor jiných rozestavěných staveb, nebyly vytvořeny ani v případě bytové výstavby předpoklady pro plynulé dokončování. Přechod do 8. pětiletky je znovu jako v předchozích pětiletkách poznamenán problémy s územní a projektovou nepřipraveností investorů, zejména v komplexní bytové výstavbě.

V této souvislosti chci upozornit na závažný problém, který je třeba dořešit. Z národohospodářského hlediska jsou mezi dokončené byty započítávány i byty, které jsou již předány investorům, ale nelze je užívat. Výjimku tvoří pouze byty vybudované v individuální výstavbě, kde se za okamžik dokončení považuje kolaudace. Těžko bychom hledali individuálního stavebníka, který by považoval byt nebo rodinný domek za dokončený, aniž by v něm mohl bydlet. Ve vztazích mezi dodavatelskými a investorskými organizacemi je však něco takového docela dobře možné.

V čem je hlavní problém? Především v tom, že se nerespektují ustanovení Stavebního zákona. Ten považuje dodávku, stavbu a tedy i byt za dokončený pouze tehdy, je-li schopný užívání. Zakořenila se však praxe, kdy investorské a dodavatelské organizace toto ustanovení mlčky přecházejí. Někde dokonce přežívá představa, že je to tak v pořádku, neboť se údajně postupuje podle Hospodářského zákoníku. Ten ale určuje jen podmínky a okolnosti, za kterých dodavatel předává odběrateli hotové dodávky.

Dosavadní vžitá, ale nelogická praxe staví do popředí hmotný zájem dodavatele na předání maximálního počtu bytů, bez ohledu na jejich faktickou dokončenost a kvalitu. Investor, zpravidla národní výbor, je nezřídka nucen převzít i byty, kde se pod tzv. drobnými závadami a nedodělky skrývají i hrubé závady, které zcela znemožňují, a!by byt plnil funkci, pro níž je určen. Investor nakonec ustoupí ve vlastním zájmu. Zejména proto, aby si nezkomplikoval další vztahy k dodavatelským organizacím a neupadl u nich v nemilost.

Nejde o ojedinělé případy. V roce 1985 bylo v našem Severomoravském kraji, bez individuální bytové výstavby, zkolaudováno 66,4 % všech bytů dokončených v rámci plánu národních výborů. Ve většině ostatních krajů ČSR byla situace ještě podstatně horší. Např. ve Východočeském kraji bylo zkolaudováno jen 30,5 % a v hl. m. Praze necelých 10%. Přitom doba od předání bytů do jejich zkolaudování je někdy značně dlouhá. Např. v Praze byla část bytů, které byly vykázány jako dokončené již v roce 1979, předána do užívání až v roce 1983.

Kromě úniku nájemného vícenáklady na nezbytné vytápění i údržbu neobydlených objektů představovaly v letech 1978 - 1981 např. jen v Praze částku 56 mil. korun. Takový postup přináší společnosti škody a negativně působí na aktivitu a myšlení lidí. Vytváří se mechanismus, který působí proti plnění plánu v požadovaných termínech a kvalitě, nahrává se formalismu, neodpovědnému vztahu k práci. A to nejen u těch, kteří byty staví, ale i u těch, kteří takovému počínání přihlížejí. Dosavadní praxe rovněž neumožňuje plně využít efektu socialistické iniciativy pracujících.

Co udělat proto, aby se daný stav zásadně a rychle změnil k lepšímu? Domnívám se, že jediným možným řešením je neprodleně upravit příslušné předpisy a jednoznačně posunout definici dokončeného bytu a doby jeho předání investorovi na dobu převzetí bytu do užívání. Nad tím by se měly zamyslet především Česká plánovací komise z hlediska formulací o dokončování bytů v metodických pokynech o vypracování plánu, Český statistický úřad z hlediska statistických směrnic a prvotní evidence, ministerstva financí z hlediska finančních nástrojů a možná i další resorty zainteresované na včasném a kvalitním dokončování bytů a hodnotící stupeň splnění plánu bytové i výstavby.

Podle všeobecně známých informací z veřejných sdělovacích prostředků probíhá dokončování bytů letos lépe než v dřívějších letech. Na komplexní vyhodnocení splnění plánu v této oblasti si však ještě nějaký ten týden musíme počkat. Byli bychom rádi, kdyby letos nastoupený kurs - dokončit všechny byty do konce listopadu - zesílený podnětem, který jsem přednesl, pokračoval i v dalších letech. Zřejmě by to přispělo i k ekonomickým výsledkům ve stavebnictví, které jsou nutně ovlivněny negativně nerytmickým předáváním bytů do užívání a odstraňování nedodělků.

Jen pozvolna se zlepšuje kvalita. Dosavadní realizace opatření, přijatých k lepšímu vytváření podmínek a zabezpečení podstatného zvýšení kvality staveb, nevedla dosud k zásadnímu obratu v orientaci na vyšší kvalitu v celém resortu stavebnictví a přinesla konkrétní výsledky jen v některých organizacích. Dosažené výsledky však současně prokazují, že opatření byla zaměřena správně a při důsledném přístupu odpovědných pracovníků k jejich plnění vedou ke zjednání nápravy.

Je proto nezbytné, aby ke zvyšování kvality, jako jednomu z nejzávažnějších úkolů zdůrazněnému XVII. sjezdem přistoupili vedoucí pracovníci resortu stavebnictví v celé ose řízení s daleko větší odpovědností než dosud. Nadřízené orgány musí s vyšší náročností svoji organizátorskou, řídící a kontrolní činnost zaměřovat na prosazení celospolečenských hledisek při realizaci stanovených úkolů a daleko přísněji postupovat proti tendencím hospodářské sféry usnadňovat si plnění plánu na úkor kvality. Důsledné uplatňování těchto přístupů v každodenní činnosti odpovědných pracovníků všech stupňů je základním předpokladem k urychlenému odstranění přetrvávajících nedostatků a k podstatnému zvyšování kvality práce ve stavebních organizacích. Závěrem vám, soudruzi poslanci a soudružky poslankyně, doporučuji schválit oba návrhy zákonů, které nám byly předloženy. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji poslanci Antonínu Zichovi.

Nyní, soudružky a soudruzi poslanci, přerušíme naše jednání a budeme pokračovat zítra v 9 hodin ráno rozpravou. Prvním řečníkem bude poslanec Josef Meier.

(Konec prvního dne)





Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP