Středa 11. června 1947

(Začátek schůze v 13 hod. 20 min.)

Přítomni:

Předseda Jos. David.

Místopředsedové Hodinová-Spurná, dr. Ševčík, Tymeš, Komzala.

Zapisovatelé dr. Ducháček, dr. Falťan.

Člen vlády: ministr dr. Drtina.

224 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: tajemník NS dr. Madar; zástupci tajemníka NS dr. Záděra, dr. Ramajzl.

Pořad

57. schůze ústavodárného Národního shromáždění republiky Československé,

svolané na středu dne 11. června 1947 na 13. hod.

1. Pokračování v rozpravě o prohlášení ministra spravedlnosti dr. Drtiny o činnosti a výsledcích retribučního soudnictví, učiněném v 55. schůzi dne 29. května 1947.

2. Společná zpráva výborů živn.-obchodního a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 475), kterým se zrušují poplatky z obchodních a živnostenských knih a z knih notářských (tisk 620).

3. Zpráva výborů právního a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 511) o plnění závazků znějících na říšské marky na Slovensku a v poměru mezi zeměmi Českou a Moravskoslezskou a Slovenskem (tisk 628).

4. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 477), kterým se zrušuje Zvláštní fond pro zmírnění ztrát povstalých z poválečných poměrů a kterým se upravují některé právní poměry všeobecného fondu peněžních ústavů v republice Československé (tisk 636).

5. Zpráva výborů branného a právního o vládním návrhu zákona
(tisk 505) o úpravě některých právních poměrů důstojníků, rotmistrů a poddůstojníků aspirantů v záloze (tisk 637).

6. Zpráva výboru soc.-politického o vládním návrhu zákona (tisk 554) o jednorázových mimořádných přídavcích k důchodům z veřejnoprávního sociálního pojištění pro rok 1946 (tisk 638).


Podpredseda Komzala (zvoní): Zahajujem 57. schôdzu ústavodarného Národného shromaždenia. Dovolenku podža § 2, ods. 4 rokov. poriadku dal som na dnešnú schôdzu posl. Václavů. Pristúpime k rokovaniu o prvom odseku poriadku, ktorým je

1. Rozprava o prehlásení ministra spravodlivosti dr. Drtinu o činnosti a výsledkoch retribučného súdnictva, učinenom v 55. schôdzi dňa 29. mája 1947 - pokračovanie.

Prihlásení sú ešte títo rečníci: pp. posl. Hora, Štekl, dr. Bláha, Pašek, dr. Ján Stránský.

Udežujem slovo prvému rečníkovi p. posl. Horovi.

Posl. Hora: Pane předsedo, slavná sněmovno, paní a pánové!

Dovolte mi jen několik slov k poznámkám a proslovům pana posl. dr. Jelínka a p. posl. dr. Kokeše. Dojem z řeči p. posl. dr. Jelínka, pokud se týkal kolínského případu, vyjádřil bych asi takto: Pan posl. dr. Jelínek z Kolína pronesl obhajobu pana dr. Jelínka, předsedy místního národního výboru, resp. okresního národního výboru v Kolíně v době po 5. květnu 1945. Měl jsem další dojem, že ta řeč byla agitační, již snad má býti získána kolínská veřejnost. Chápu, že p. posl. Jelínek cítí odpovědnost, třebaže, jak v projevu řekl, snažili se a také on se snažil jako člen okresního národního výboru v Kolíně učiniti v té době všechno pro zachování právního řádu. Ale bylo tu přece nebezpečí, a já dobře chápu, že v tehdejším ovzduší nakonec při radikálním řešení otázek v táboře kolínském mohli nakonec býti zatčeni sami. Pan posl. Vojta Beneš včera uvedl takový příklad, kdy statečný předseda místního národního výboru, aby zachránil státní majetek, choval se opravdu statečně a nakonec sám by byl býval zatčen. Pan posl. Jelínek přiznal, že v kolínském táboře internačním se opravdu děly věci, které možno nazvat dobře gestapismem, a že tam byly na internovaných uplatňovány metody, které byly známy z koncentračních táborů v Německu. Přiznal také, že byli zajištěni i nevinní lidé a že s nimi bylo také nelidsky zacházeno. Možná, že mnozí zajištění hledali u dr. Jelínka jako advokáta ochranu proti bezpráví. A snad mnoho lidí obhajoval a byli osvobozeni, protože byli nevinni, čili přesvědčil se sám, jak uvedl v případě dr. Pospíšila, že opravdu v internačním tábore byli zajištěni mnozí nevinní lidé a že s nimi bylo nelidsky zacházeno.

Nuže, má tohle všecko zůstat bez trestu? Má se na to zapomenout? Nemá se už o tom psát a vinníci nemají už býti potrestáni? Dovolím si z obsáhlého materiálu, který tu mám, citovat jenom dva úryvky z řady protokolů. Jeden zajištěný, nyní žijící a osvobozený, v protokolu z 5. října 1945 říká toto: Dne 18. června 1945 jsem byl převezen do internačního tábora mužů v Kolíně. Ihned po příjezdu bylo jednomu strážnému nařízeno vrchním správcem tábora Kárníkem, aby se mnou provedl půlhodinové cvičení. Odpoledne jsem byl poslán na práci do Báňské a hutní bos, přestože jsem měl nové boty, kterých mi Kárník zakázal použít. Tím mne chtěl zesměšnit. Z Báňské jsem byl nucen jít přes celé město do zálabské školy, kde jsem byl při práci na dvoře ztlučen, k čemuž přihlížel dav lidu, jemuž jsem se musel ještě klaněti. Stěžoval jsem si na to Kárníkovi a byl jsem za to při apelu potrestán 25 ranami důtek a potom jsem byl nucen 20 minut provádět prostocviky. Mezitím jsem byl sprchován a vždy znovu týrán bitím. K tomu týrání byli Kárníkem určeni strážní Mikeš a Zvoníček z Raškovce. Při sprchování jsem byl nucen zpívat: "Kolínečku, Kolíne..." v takové posici, aby mi tekla voda do úst, skloněním hlavy nazad, atd.

Jiný protokol mluví o tom... (Výkřiky: Kdo?) Tvrzník! Tvrzník, prosím! Druhý protokol, který byl sepsán s Josefem Beránkem, říká m. j. toto: Dne 18. nebo 19. června byl jsem nasazen na práci ve škole na Zálabí, kde jsme ještě s šesti ostatními internovanými odnášeli pódia ze dvora budovy do druhého poschodí školní budovy. Při této příležitosti byl jsem ztlučen dvěma strážnými ve třídách školní budovy i na dvoře školního objektu. Při tlučení na dvoře přihlíželo kolemjdoucí obecenstvo, ježto je do dvora dobře vidět. Shromáždil se tam větší hlouček lidí a patrně někdo z nich telefonoval správě tábora, jak si tito strážní počínají, načež v krátké době se do školní budovy dostavil správce budovy Kárník, oběma strážným domluvil a tito nás přestali tlouci. Uvedení strážní snad byli propuštěni, poněvadž jsem je již potom neviděl. V této pracovní skupině byl tehdy nasazen také Tvrzník a dr. Pospíšil ze sanatoria Buda; ostatní 3 jsem neznal.

Uvádím to jen namátkou, aby bylo patrno, že skutečně se v táboře děly nepřístojnosti a nelidskosti. Pan posl. dr. Jelínek ve své včerejší řeči řekl, že "bylo nutností, aby národní výbory zřizovaly internační tábory a prodlužovaly zajišťovací, tedy policejní vazbu nad míru zákonem a všemi ústavními předpisy předepsanou." Dále říká: "Připouštím, že i my jsme v mezidobí, než vyšel retribuční dekret, dali souhlas k zajištění více lidí, než pak bylo třeba. Mám však pevné přesvědčení, že jsme tím nikomu neublížili." Já jsem přesvědčen, že p. posl. Jelínek neměl opravdu nejmenšího záměru a úmyslu, aby poškozoval lidi, že ovšem na to byl celý okresní národní výbor velmi slabý, aby poměry v táboře mohl zdolat. Opakuji, byl to strach tehdy, všeobecný strach; ale že se neublížilo? Prosím, o tom mluví 22 mrtvých z internačního tábora v Kolíně, o tom mluví stejně úmrtní listy, jež jsou zajisté přiloženy ke spisům krajského soudu v Kutné Hoře.

Dále p. posl. Jelínek upozornil, že to bylo v době, kdy neodpovědní lidé v Ratboři u Kolína utloukli vlajkaře Voseckého. Ne proto, že by ho nebyl stihl u řádného soudu stejný osud; i když je pro kol. Horu panem obchodníkem Voseckým, je pro každého Kolíňana, který žil za okupace v Kolíně, zrádcem, před kterým se chvělo celé město. - Mám malou připomínku: ani v článku, ani v interpelaci, kterou jsem včera podal p. ministrovi vnitra, nemluvím o panu obchodníku Voseckém, nýbrž jen o obchodníku Voseckém. Řekl bych, že mně jde o metody, které nejsou hodny národa Husova a Masarykova. Mně nejde jenom o nějaké jméno, mně jde o člověka, a každý člověk, je-li vinen, musí býti vyslechnut a musí být souzen a po případě odsouzen, ale metody, kterých se používalo v Kolíně nebo v Ratboři, samozřejmě náš národ musí zamítnout.

Pan posl. Jelínek dále řekl: "My jsme neměli tušení, že by se dály v táboře takové přehmaty, které jsou dnes líčeny". A konečně praví, že "zprávy o zajištěných byly pravidelným chodem pořadu schůze rady okresního národního výboru". Myslím, že přece jen se mělo zakročit aspoň tím způsobem, že se měla vláda upozornit na nezřízenosti, které se v táboře vyskytly.

P. posl. Jelínek dále přiznává, že "úředník Pasek byl na př. první, kdo po Bartolomějské noci, kterou nelze obhajovat, ani kdyby šlo o zacházení s odsouzenci na smrt a tedy s nejhoršími zločinci, se dostavil na úřad ONV a učinil protokolární oznámení, jež bylo základem okamžitého propuštění Kárníka a Hály, jež dalo podnět, aby kriminální policii bylo uloženo vyšetřiti celé oznámení řádnými výslechy zajištěných".

Proč ovšem byli vlastně Kárník, Hála a jiní propuštěni? Proč nebylo uděláno hned trestní oznámení?

Dále říká pan posl. Jelínek ve své řeči: "Dne 25. září 1945, dříve než vydalo ministerstvo vnitra instrukce pro internační tábory, o 2 měsíce dříve, byl jednomyslně z usnesení všech stran Národní fronty jak místním, tak i okresním národním výborem likvidován režim, který udržoval kázeň týmiž prostředky jako Gestapo a SS. Bylo zahájeno trestní vyšetřování, obvinění zatčeni a nebyli propuštěni, dokud celý případ nebyl vyšetřen. Zbývá jen podati žalobu." Ovšem, my jsme se právem ptali, proč nebyla ta žaloba podána dříve a proč se podává teprve teď. (Hlas: A ještě není podána!) A dosud není žaloba podána; proto podávám interpelaci na pana ministra vnitra, aby dal k disposici materiál, řádný, pravdivý materiál... (Výkřiky komunistických a soc. dem. poslanců.)

Já neobviňuji pana posl. Jelínka, že on to zdržoval, naopak myslím, že to bylo věcí orgánů bezpečnostních, aby dali pravdivý materiál o všem, co se v táboře dělo. Vím, že tehdá moc posl. dr. Jelínka, tehdejšího předsedy ONV, nebyla tak veliká, aby to mohl zdolat.

Dále p. poslanec říká, že v článcích o kolínském internačním táboře se pověsti města Kolína ublížilo. Já soudím, že nikoliv pověsti Kolína, nýbrž pověsti těch osob, resp. institucí, které jsou odpovědny za to, co se v internačním táboře dělo. Je jim to nepříjemné tím spíše, že vinníci nebyli potrestáni, resp. nebyli potrestáni tak, jak by za své nelidské činy a zločiny zasluhovali.

Pan posl. Jelínek upozornil, že "kol. Hora podtrhuje, že dne 21. listopadu 1945 volal s parlamentní tribuny po odnacisování. Zdá se, že to považuje za odvahu. Škoda, že nepovažuje za odvahu praktický boj proti gestapismu již v září 1945." Na to odpovídám: Naopak, vážím si a ctím každého, kdo po 5. květnu 1945 měl odvahu bojovat proti gestapismu a nacistickým metodám. Ale listujte v těsnopiseckých zprávách Prozatímního Národního shromáždění, prosím, po prvé vidíte teprve v 9. schůzi 21. listopadu 1945, že to byl posl. Viboch a také já, který jsem upozornil naprosto otevřeně na nepřístojnosti, které se dějí v zajišťovacích policejních vazbách, a bojoval jsem a mluvil jsem proti gestapismu. Ovšem, jakou to mělo odezvu, je vidět z toho, že jsem dostal stovky a stovky dopisů souhlasných a že jsem dostal také spoustu - řekl bych - materiálu, který mi ovšem nikdo nechtěl dosvědčit (Stálé výkřiky.), protože byl tehdá velký strach. Strach to byl, který znemožňoval, abychom mohli konkretně v takových případech jít a je vyšetřit a také je odstranit. Ale dovolte mi, když jsem ještě poslancem nebyl, někdy v červnu, červenci 1945, měl jsem materiál, snažil jsem se, aby mnohé věci byly odstraněny, to bylo zase v jiných táborech a jiných věznicích, ale nebylo tady moci, aby někdo tuto věc odstranil, aby za tím šel. Já jen vzpomínám na maličký případ legionáře Kučery. Bylo to někdy v červenci, kdy tento nevinný legionář byl zatčen, v policejní vazbě držen, a já jsem musel prosit předsedu Obce legionářské, tehdy náměstka předsedy vlády Davida, aby pomohl, aby intervenoval. On intervenoval, ale ani jemu se nepodařilo, aby byl ihned propuštěn nevinný legionář. To jsem teda dělal, pane poslanče Jelínku. Snažil jsem se, jak jsem mohl a také jsem za každým případem, který mi byl znám, šel a snažil se vždycky případ opravdu hájit a vyřešit.

Nuže, byl to ten strach, a chci říci, že od té chvíle, od té bouře v parlamentě, která tady byla, se poměry sice nepatrně, ale přece jen začaly zlepšovat. Nevím o tom, že by byla hromadná zvěrstva po listopadu 1945. Jsou a byly případy jednotlivé, ale tak hromadné případy přece jenom se už nevyskytovaly, protože lidé viděli (Různé výkřiky.), že také parlament se zajímá o věci člověka, o jeho právo a spravedlnost, a parlament také od té doby udělal kus poctivé práce.

Že Rudé právo dnes a denně po té řeči psalo a také Dikobraz a jiné a jiné listy, to vy dobře znáte, a proto bych chtěl říci ještě, že pan posl. Jelínek snad vytýká, že jsem v interpelaci nebo v článku ve Svobodném zítřku neuvedl, že byli také vinni těmi poměry příslušníci SNB, kteří tam byli nakomandováni. Prosím, je-li tomu tak, nemám námitek, neboť i tehdá v parlamentní řeči v listopadu 1945 jsem velmi otevřeně řekl, že do Sboru národní bezpečnosti se vloudili lidé mnohokrát trestaní, také i vrazi, a žádal jsem tehdá, aby byla provedena očista Sboru národní bezpečnosti od lidí státně a národně nespolehlivých a mravně a charakterově narušených. (Hlas: Ani jeden případ jsi nejmenoval!) I stalo se! Pan ministr Nosek v exposé 16. září 1946 prohlásil, že se opravdu ve sboru prováděla očista, že přes 4.000 členů Sboru národní bezpečnosti bylo ze služeb sboru pro důvody národní i státní nespolehlivosti, resp. mravní narušenosti propuštěno. Tedy zase kus práce parlamentu a myslím, že je třeba to zde s parlamentní tribuny otevřeně říci.

Pan posl. Jelínek se ptá, proč teprve za takovou dobu o těch věcech píšeme a mluvíme. Mluví snad o sensacechtivosti. Já myslím, že jsem mohl psát každý týden několik článků o zvěrstvech, ale nepsal jsem, bojoval jsem v bezpečnostním výboru, jednal jsem s příslušnými činiteli, představiteli Sboru národní bezpečnosti a snažil jsem se případ od případu řešit a vyřešit. Ale já myslím, že nelze hájit zlo, proti zlu a špatnosti se musí vytrvale a stále bojovat.

Chci říci, proč ten boj vedeme a proč ty případy oživujeme. Za prvé proto, že vinníci nebyli potrestáni. Pan Kárník je tuším předsedou místního národního výboru někde v pohraničí a národním správcem nad jakýmsi hospodářstvím. Pan Hála snad před 14 dny zemřel, ale za druhé, pane posl. Jelínku, já myslím, že kolínští občané a nikdo v našem národě nemůže souhlasit s tím, aby takové hrůzy byly zamlčeny. Správně to řekl včera posl. Vojta Beneš, když zdůraznil, že by bylo zločinem to zamlčovat, schvalovat anebo omlouvat. Proč teprve dnes o tom mluvíme a píšeme? Prostě proto, že lidé měli strach a nejvíce do toho 4. května 1947, strach z nového pronásledování, jakmile o tom budou mluvit a svědecky to dokazovat. Strach to byl, to chci zde říci, a retribuce bylo zneužito často proti lidem politicky nepohodlným nebo lidem zámožným, aby jejich majetek nakonec byl vždycky řádně rozkraden. (Různé výkřiky.) Proto čs. strana národně socialistická od počátku bojuje proti teroru a strachu, za svobodu, právo a spravedlnost, a proto dnes znova voláme, že náš lid, náš národ musí být navždy osvobozen od strachu. (Hlas: Strach měli kolaboranti!). To je smysl našeho boje, to je smysl toho... (Výkřiky.) Řeknu o tom ještě něco. To je smysl toho, proč trváme na tom, aby byli potrestáni udavači, kteří po revoluci obvinili čestné a nevinné lidí, nařkli je z nečestných činů a čest jim pošpinili. Proto musí být vinníci nalezeni a spravedlivě potrestáni. Proto Kárníkové a jim podobní nesmějí bez trestu chodit mezi námi, když se tolik provinili proti lidství, když způsobili hanbu národu. (Posl. Musil: Pane poslanče, mohl byste nám říci, kde jste byl v době okupace?) v protektorátě, prosím.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP