Úterý 26. dubna 1938

Nedovedu pochopit, proč se po celý měsíc zakazovaly všecky jednotné projevy a schůze, mobilisující občanstvo do pohotovosti k obraně republiky, když se pak na konci měsíce, ještě v době trvání zákazu, povolí Henleinovi masový politický sjezd, kde Henlein před 2.000 účastníky mohl proklamovati své protirepublikánské, protidemokratické, zpupné nacistické požadavky. Prohlašujeme při této příležitosti požadavky Henleinovy strany za protistátní, protiústavní a protilidové. Henlein se svým nedělním prohlášením přiznal veřejně k programu hakenkrajclerů, strany rozpuštěné pro velezrádné rejdy, který až doposud zapíral. Proti uskutečnění jeho požadavků, které neznamenají nic jiného než rozkouskování tohoto státu, zrušení demokracie a nastolení vlády fašistického teroru nejen nad lidem v Sudetách, nýbrž nad všemi národy tohoto státu, se budeme bránit a věříme, že s námi všechen pracující lid všech národů Československa.

Je opravdu s podivením, že se vládní kruhy dívají klidně na protistátní řádění henleinovců, z nichž mnozí jsou vysokými státními úředníky. Tatáž vláda propustila před několika lety ze služeb nebo předčasně pensionovala na 7.000 železničářů, označujíc je za státně nespolehlivé jen proto, že byli členy Mezinárodní federace železničářů nebo členy komunistické strany.

Uvedu jen dva příklady: František Čáp, dílenský dílny v Č. Lípě, italský legionář, který byl pro svoji udatnost a vlastenecké cítění jmenován důvěrníkem dobrovolnického sboru v Italii, byl označen za státně nespolehlivého jen proto, že jako člen městského zastupitelstva v Č. Lípě za komunistickou stranu hájil neohroženě práva českého i německého dělnictva. Byl propuštěn ze služeb dráhy, ačkoliv měl definitivu. František Turber, dílenský dílny v Chomutově, otec dvou dítek, úplně zachovalý, byl označen za státně nespolehlivého jen proto, že jako člen místního výboru důvěrníků za Mezinárodní federaci železničářů hájil zájmy dílenského personálu proti nedemokratickému postupu správy dílen, která snižovala úkolové výdělky zaměstnanců a upírala jim práva na svolávání závodních schůzí.

Mohl bych vyjmenovati celý rejstřík těchto případů. Omezuji se pro krátkost doby jenom na tyto dva. Upozorňuji, že křivdy, které byly spáchány na těchto 7.000 zaměstnancích železničářských demokratického smýšlení, až do dnes nebyly napraveny.

Včera konfiskovala pražská censura v letáku našich odborových svazů toto konstatování (čte): "Pracující lid a republika jsou ohroženy fašistickým útočníkem. Zabezpečení obrany je životní otázkou všech národů republiky." Prosím, to bylo včera zkonfiskováno v Praze. (Výkřiky komunistických poslanců: Skandál!)

Henlein však mohl svoje protirepublikánské, protidemokratické, zpupně nacistické požadavky nejen proklamovat, nýbrž bez jakéhokoli zásahu censury také uveřejnit. Henleinovské požadavky mají ráz pověstného provokačního ultimata Rakouska Srbsku v červenci r. 1914. (Výkřiky.)

Při podávání svého ultimata opírá se Henlein nejen o válečnou, dobyvačnou politiku Třetí říše, spoléhá se hlavně na svoje spojence ve vládním českém táboře. Kdo je tím spojencem? Agrární reakce, neváháme říci. Dva dny před henleinovským sjezdem napsal "Venkov" (čte): "Cílem pražské vlády jest uvolnění dosavadních vztahů k sovětskému Rusku, čímž má býti též umožněno zmírnění dosavadního napětí poměru mezi Československem a Německem."

Prosím, to prohlašoval dva dny před henleinovským sjezdem "Venkov" za cíl pražské vlády, uvolnění dosavadních vztahů se Sovětským svazem.

Co znamená takovéto psaní? O tom se vyjádřil L. Rieger v "Národním osvobození" z 5. dubna takto (čte): "Dnes snad chápe již kde kdo, že Německo sahá po hegemonii v Evropě a po podílu na světovládě a že po pádu Rakouska jsme to my, kteří především stojíme v cestě jeho expansi na východ a jihovýchod Evropy. Máme býti donuceni hrozbami, abychom se vzdali svých spojenců a stali se spojenci Německa. Musil by býti raněn slepotou, kdo by neviděl, co to znamená vzdáti se na milost a nemilost silnému sousedu, státi se vasaly, a že národ, který by nechtěl bojovat za svou svobodu, byl by brzy nucen bojovati za cizí cíle, proti dnešním spojencům." (Posl. Kliment: Agrárníci mají zarostlé oči špekem, proto to nevidí!)

Ano, co dělá "Venkov", to není práce pro republiku a pro mír, to je válečné štvaní.

Rozvázání spojenectví se Sovětským svazem znamená vzdáti se samostatnosti, stát se ne spojenci, nýbrž vasaly Německa a nechat se hnát pro jeho zájmy do války proti Sovětskému svazu, tak jako r. 1914 bylo hnáno Rakousko i Češi pro zájmy Německa do války proti Srbsku a Rusku. K jiným závěrům henleinovská a agrárně reakcionářská politika ve svých důsledcích nevede.

Provokační henleinovské požadavky směřující na zničení Československa odmítla svorně většina orgánů koaličních stran. Odmítly je rozhodně i orgány velké části oposice. Tím více proto zaráží, že provokativní požadavky neodmítl orgán vedoucí vládní strany "Venkov". Naopak "Venkov" dále pokračuje v nebezpečné kapitulantské politice a počítá Henleina i po jeho nedělním protistátním projevu za partnera, s nímž lze nejen jednat, nýbrž i spolupracovat. Zde je potřebí vysvětlení. Je kapitulantské stanovisko "Venkova" také stanoviskem zástupců agrární strany ve vládě? Víme, že toto stanovisko rozhodně nesdílí rolnický lid. Víme, že poraženecké stanovisko "Venkova" nesdílí československá armáda ani její důstojnický sbor. Ale je nutno znát, zda poraženecké, lidu Československa nepochopitelné stanovisko sdílí ministr československé branné moci, pan Machník. Zde je potřebí jasného vysvětlení a prohlášení. Doby jsou příliš vážné, je dnes příliš mnoho v sázce, aby poraženci a kapitulanti mohli být trpěni jen chvíli ve vládě, která má bez kolísání a průtahů připravovat obranu republiky.

Že u nás válečné strany mohou svoje pro lid a republiku katastrofální plány až dosud beztrestně rozvíjet, za to nese odpovědnost nejen agrární reakce, nýbrž i slabost a rozkolísanost demokratického tábora, zaviněná jeho roztříštěnost. Na sjezdu nár. socialistických kovopracovníků o velikonočních svátcích prohlásil předseda soc. demokratické strany soudr. Hampl (čte): "Svět je v revoluci. V podstatě jde v této chvíli o zápas probuzených nositelů práce proti ustupujícímu kapitalismu, bránícímu zoufale své posice. Tak dlužno rozuměti také zápasu obou ideologií, fašismu a demokracie, a tak dlužno chápati také dnešní boj o formy státních režimů. A na dělnictvu jest, aby všichni stáli jednotni v těchto velkých chvílích na správné straně barikády." Souhlasíme plně s tímto projevem soudr. Hampla. Dělníci a pracující masy jsou dnes ochotny a touží přímo živelně po tom, aby jednotně na správnou stranu barikády se mohly postaviti. Žádají jen jedno: Aby jim v tom vedení socialistických stran nebránila a jednotu nezakazovala.

Jde-li opravdu o zápas probuzených nositelů práce, jaké z toho vyplývají důsledky především pro socialisty a jejich odborové organisace? Sjednotit své síly na obranu republiky, demokracie, s cílem zvýšit obrannou schopnost pracujícího lidu. V základních požadavcích se dnes odborové organisace nerozlišují. I ústřední orgán křesťansko-sociálních odborů ve svém posledním čísle píše (čte): "Nezaměstnanost statisíců, to není už jen sociální otázka těchto lidí a jejich žaludků, to je veliký problém státní. My, národ československý, si nemůžeme dnes, v době takového ohrožení svého státu dovoliti, aby statisíce rukou, chtějících pracovat pro sebe i stát, tady nuceně zahálelo. My si nemůžeme dovoliti nechat nevyužity tyto veliké ladem ležící síly svého národa!"

Odborové sdružení československé v posledním svém zasedání prohlásilo (čte): "Důrazně žádáme, aby naléhavý program vládní věnován byl hlavně rozšíření pracovní příležitosti, aby účelnou hospodářskou, obchodní a investiční politikou se zaměstnalo půl milionu dosud nezaměstnaných. Nebude-li je možno zaměstnati po 48 hodin, žádáme pro ně alespoň 40 hodin pracovních týdně."

Stejné požadavky vytyčil také sjezd nár.-socialistických odborářů, který se konal o velikonočních svátcích. Není tedy dnes žádným těžkým problémem pro odborové organisace vytyčit jednotné požadavky. Problém je sjednotiti milionový tábor odborově organisovaných dělníků ve společné akci za prosazení jejich požadavků, jež úzce souvisí s otázkou budování obrany republiky a s otázkou obrany demokracie. A tu je třeba říci a si uvědomiti, že čím je silnější odborová organisace, tím nese větší odpovědnost před dělnictvem a dějinami za uskutečnění této dělnické odborové jednoty.

Je nutno si uvědomiti, že dokud je budování obrany republiky a opatření práce v rukou dnešních rozhodujících činitelů, vypadá to s obranou i s lidem u nás špatně. Vláda propásla mnohou příležitost včasným prováděním obranných prací opatřiti zaměstnání, dělníkům zlepšiti existenci a čeliti tak protirepublikánskému štvaní různých iredentistů a přesvědčiti pracující lid všech národů tohoto státu, že obrana republiky je bez ohledu na to, ke které národnosti kdo patří, životním zájmem všech občanů tohoto státu. Žádá-li proto rozpočtový výbor ve zprávě k projednávanému návrhu zákona ve své resoluci, aby vláda jmenovala komisi, která by vykonávala dozor. do té doby, dokud nebude zaveden pořádek ve správě společnosti odpovídající zájmům československého státu a jeho obrany, souhlasíme s touto resolucí, ale souhlasíme také s tím, že je potřebí zavésti pořádek do celého dnešního společenského nepořádku. Na zavedení tohoto pořádku však nestačí žádná vládní komise, tento pořádek musí sjednati sám lid.

Stojíce na půdě ústavy této republiky, připomínáme základní větu ústavy: "Lid je jediný zdroj veškeré státní moci v republice Československé", a další větu: "Území Československé republiky tvoří jednotný a nedílný celek, jehož hranice mohou býti měněny jen ústavním zákonem, to je vůlí všeho lidu".

V zájmu své vlastní existence a lepší budoucnosti bude všechen pracující lid tato nezadatelná ústavní práva v semknutých šicích hájiti v míru i případně ve vnucené válce.

Proto je nutno urychleně budovati obranu, opřít ji o nejspolehlivější složku, t. j. pracující lid měst i venkova a šetřit a rozšiřovat jeho ústavní demokratická práva. Při budování obrany je možno současně opatřovati práci a zlepšovati existenci lidu, je možno a nutno dáti národní práva všem národům této republiky, stejně je však nutno odmítnouti všechny pokusy oklestiti samostatnost, zrušiti spojenectví se Sovětským svazem, Francií atd. a státi se vasaly Třetí říše.

V proklamování požadavků a v demonstračním projevu svojí jednotné vůle hájiti republiku a demokracii si nedá pracující lid zvláště v den 1. máje zabrániti. V obecních volbách s nepřáteli republiky, kapitulanty a sabotážníky ať v agrárním, národně-sjednoceném anebo henleinovském táboře, musí býti zúčtováno. O tuto politiku, která by spojila všecky dělnické organisace, všecky dělnické strany a kolem nich všecky dělnické vrstvy tohoto státu bez rozdílu národnosti (Místopředseda Vávra zvoní.) v jednotnou obrannou hradbu, my, komunisté, usilujeme a usilovati nepřestaneme. Prohlašujeme, že se nedáme z obranné fronty republiky a demokracie vyloučiti, prostě proto, že bez nás a pracujícího lidu je obrana republiky a demokracie nemyslitelná. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Vávra (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. Klein. Dávám mu slovo.

Posl. Klein: Slavná sněmovno!

Výbor pro obchod, průmysl a živnosti absolvoval při projednávání vládního návrhu rozpravu o hospodářských věcech, které souvisí bezprostředně s otázkou právě projednávanou, s hlediska všeobecného. Dva momenty to byly, které byly v debatě zvláště naznačeny. Především otázka sjednocení dopravních problémů v jeden úřad a pak otázka veřejných investic. Zdá se, že unifikace dopravních norem a kompetencí je nutna; a jde-li o prestižní otázku, má-li se tato důležitá věc realisovati v jednotném dopravním ministerstvu anebo jiným způsobem, můžeme snad doporučiti, aby především došlo k meziministerským dohodám, které by umožnily pokud možno jednotné hledisko, zejména jde-li o jednání obchodně-politická.

Také druhá otázka, investiční, se dotýkala projektů, o kterých také páni referenti hovořili a o nichž také jedná zpráva všech tří výborů. Je to především projekt dunajskooderského kanálu. O tomto projektu bylo již velmi mnoho hovořeno a považuji za svou povinnost, abych také s hlediska odborových organisací na jeho hospodářskou důležitost upozornil.

Je známo, že průmysl sám v tomto případě neobyčejně prakticky působil řešení této otázky. Když navštívil pan president dr Beneš náš ostravský průmysl dne 23. srpna 1937, byl znova upozorněn na tento projekt a tehdy vyjádřil toto (čte): "Chtěl bych vám poděkovati za krásnou iniciativu ve věci příprav pro budování odersko-dunajského průplavu. Víte, že jsem rozhodným přivržencem tohoto projektu. Nedávno jsem přijal říšskoněmecké interesenty a slíbil jim také podporu. Pokládám projekt nejen pro nás za hospodářsky velmi potřebný, ale i mezinárodně bude výhodný. Bude novou spojkou hospodářské spolupráce mezi námi a Německem. Učiním vše, co bude v mé moci, aby se celý projekt ponenáhlu dostal do stadia realisace."

O této návštěvě pana presidenta na Ostravsku ještě zvláště referovaly listy zahraniční, zejména říšskoněmecké, a zdůraznily znovu mezinárodní význam této záležitosti, která se nám jeví právě dnes, s ohledem také na některé události politické, jako velmi významná. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) Je třeba prostě pochopit, že rychlé jednání v dnešní době je více než nutné. Dnešní Německo buduje kanály ze západu na východ. Spojilo Rýn s Labem, a to kanálem z Duisburgu na Rýně do Magdeburku na Labi, v délce 475 km. Dne 1. května má býti letos tento kanál otevřen. Mohou po něm plouti lodi až do nosnosti 1500 tun. Na nátlak hornoslezských těžařů bylo nyní započato se stavbou kanálu Adolfa Hitlera z Hlivice do Caselu v délce 40 km, aby se umožnilo spojení s Odrou. Středozemní kanál spojí Berlín s Labem a Rýn s celou východ ní částí Říše, a to pomocí sítě různých kanálů pro ten účel vybudovaných. Ve vých. Prusku buduje se Mazurský kanál, spojující Mazurská jezera s Královcem. Na Labi a Odře provádějí se již velké regulační práce, aby Odra byla co nejdříve pro průplavové spojení připravena. Ze 333 km je už 220 km hotovo. Hanseatský kanál má spojovat Hamburk a Brémy s Rýnem, dále pak s Kielem a Lübeckem. Spojení Rýna s Dunajem mají obstarati kanály mohanský a neckarský. Oba kanály mají býti dokončeny do 4 nejbližších let.

Toto pouhé konstatování, co dělá Německo, postačí, aby každý u nás pochopil, že je svrchovaný čas, aby projekt odersko-dunajského kanálu byl realisován co nejrychleji, a také proto, že potřebujeme opatřiti práci ještě velikému zbytku nezaměstnaných u nás, neboť jestliže mluvíme o této věci, je třeba pochopiti, že v rámci brannosti národa a státu je třeba také dáti chléb a práci těm, kteří zatím jsou vojáky v civilu a kteří trpí po léta nedostatkem potravin, kteří ovšem netrpí jen tělesně, nýbrž také morálně. Tento problém vyřešiti, je, myslím, také otázkou nanejvýš politicky nutnou a my žádáme v tomto směru rychlé rozhodování.

Inž. Bartovský ve svém spise "Průplav Labe-Dunaj-Odra" konstatuje, že je možno zajistiti zaměstnání asi celkem pro 30.000 osob. Od důsledků nezaměstnanosti - neboť na 2 dělníky připadají 3 příslušníci rodin - je možno u nás uchrániti asi 75.000 osob. Když někteří naši národní hospodáři při rozboru otázky nezaměstnanosti zdůraznili, že právě tyto práce mají pomáhati, abychom si trh práce pokud možno vyřešili, upozornili - mezi nimi byl také prof. dr Drachovský na velký význam investičních prací na tomto poli. Prof. dr Drachovský ve "Venkově" z 21. února 1937 pravil (čte): "A snad zrovna práce nezaměstnaných dalo by se prospěšně a svého času velmi rentabilně využíti na průplavové spoje dunajsko-vltavský a moravskooderský atd."

Cituji zde národohospodáře, který s velikou opatrností mluvil o nezaměstnaných, který však přece jen našel zde cestu určitého řešení, které dnes v rámci oněch úvah, které jsme zde tlumočili, mají náležitou aktuálnost.

Výbor pro obchod, průmysl a živnosti vyslechl také tužby, jež se týkají zaměstnanců dunajské paroplavby. Byl to kol. Benda, který jako poslanec za slovenské kraje upozornil také na tuto otázku, neboť jestliže zpravodajové správně řekli, že nová společnost, která se dostává do rukou státu, musí velmi pečlivě dbáti, aby po stránce hospodářské se nový podnik rentoval, abychom nedošli k těm koncům, ke kterým docházejí určité jiné státní podniky, pak bez zaměstnanců, bez dobrých a spokojených zaměstnanců není rentabilnost takového podniku myslitelná. A proto opakuji znova, že personál dunajské paroplavby očekává, že předlohy služebního řádu a platového regulativu, které už byly v předporadách dohodnuty, stanou se skutkem.

Dále reklamují zaměstnanci právem, aby se u dunajské paroplavby etabloval podle zákona závodní výbor zaměstnanců. A konečně právem upozorňují zaměstnanci dunajské paroplavby, že dosavadní způsob sociálního pojištění naprosto nedostačuje, máme-li na mysli onu těžkou a odpovědnou práci. Myslím tedy, že můžeme doplniti ona hlediska hospodářská a státně politická přáními, která tlumočily odborové organisace v zájmu zaměstnanců.

Vážená sněmovno! Upozornili jsme při rozpravě v živn.-obchodním výboru na konstruktivní hlediska našich odborových organisací zaměstnaneckých. Budiž mně dovoleno, abych zejména upozornil na usnesení zastupitelstva Jednotného svazu soukromých zaměstnanců, které nyní po prozkoumání celé situace státněpolitické, hospodářské, sociální a kulturní vydalo proklamaci, ve které naznačuje cesty, které by vedly k řešení problému nezaměstnanosti. Odborové organisace dneska pochopily, že nejde jen o postuláty jedné strany, které by se vyjadřovaly uzavíráním kolektivních smluv nebo lepší sociální politikou, nýbrž že jsou dnes právě tyto odborové organisace povolány k tomu, aby spolutvořily podmínky dobrého hospodářského života ve státě. Je zájmem, myslím, státním, aby tato konstruktivní politika odborových organisací byla vědomě včleněna do organismu politiky státní, aby i tato veliká masa lidí pracujících, lidí loyálních, byla zapjata do státního aparátu. Stane-li se tak, pak, myslím, mnohé obtíže, které se objevují také ve vládě, by byly lépe a snáze řešitelné.

Za klub, jehož jménem kladu si za čest zde hovořiti, prohlašuji, že pro osnovu budeme hlasovati a jestliže tato osnova zákona bude podnětem k tomu, aby došlo k intensivnější investiční činnosti, uvítáme jej. (Potlesk.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP