Úterý 27. dubna 1937

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Krejči (pokračuje): Nedáme vás jen v obžalobu, nýbrž ukážeme každému člověku, čím jste: stádo mluvků, kteří neumějí nic než obstarávati služby podnikatelů, kteří neumějí nic než zjednávati malé kastě lidí přednostní práva, ale kteří německým dělníkům nepřinesli ještě ani to nejmenší a také nepřinesou. (Německé výkřiky: Vypište volby!)

Dostanete v sobotu příležitost zjistiti, jak asi dopadnou obecní volby. Podívejte se v sobotu na májové průvody naší strany a pak budete věděti, jaká vás čeká budoucnost. (Hluk trvá.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Žádám pana řečníka, aby mluvil k věci.

Posl. Krejčí (pokračuje): S námi jde právo, s námi jest doba, povedeme boj za německou pracovní třídu vám navzdory dále! (Potlesk. - Hluk trvá.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. dr. Kellner. Dávám mu slovo. (Hluk. - Výkřiky posl. Zischky.)

Prosím o klid.

Žádám pana posl. Zischku po druhé, aby zachoval klid. (Hluk trvá.)

Posl. dr Kellner (německy): Slavná sněmovno!

Dříve než bych se dostal k tomu, co mám říci, přísluší mi nejdříve vzpomenouti několika slovy mrtvých, kteří se stali obětí poslední důlní katastrofy. Přiznávám, že vláda učinila nutná pomocná opatření a chtěl bych ji požádati ve smyslu vývodů kol. Pika, aby neotálela s vhodnou novelisací tak civilního jakož i trestního soudnictví, aby možnost takových katastrof byla příště stlačena na míru pokud možno nejmenší.

Smím-li něco říci k vývodům pana posl. Krejčiho, jest to pouze jedno: Kdyby páni chtěli říci pravdu, museli by zjistiti, že nejsem odpovědný ani za vedení obchodu, ani za případy u firmy Etrich ... (Různé výkřiky. - Hluk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Kellner (pokračuje): .... že tam nemám ani práva hlasovacího, ani žádného vlivu, protože právě nemám hlasovacího práva, a kdo tvrdí opak toho, mluví vědomě nepravdu. (Výkřiky.) Na druhé straně jste ode mne ještě nikdy neslyšeli, že bych se byl uzavřel oprávněným požadavkům dělníků anebo se zdráhal je uznati. (Posl. Katz [německy]: Musíte předstoupiti před dělníky a říci jim: "Ano máte pravdu, když stávkujete!") Před svoje dělníky zajisté, že předstoupím, s těmi se vypořádám, ale nikoliv před vaše. (Posl. Zischka [německy]: Zde se také vypořádáte s námi!) S vámi? To závisí na mé vůli, nikoliv na vaší. To já posoudím, zda se mám nebo nemám vypořádati s tak dekorovaným poslancem. (Posl. Heeger [německy]: Takový poslanec, jakým jste vy?) Nadávati může každý. (Posl. Katz [německy]: Kdy přijde prohlášení, že vystupujete ze sudetskoněmecké strany?) Na to budete moci velice dlouho čekati. Ostatně nemám zde nyní v úmyslu polemisovati s vámi, nýbrž mluviti o návrhu. (Hluk trvá. - Výkřiky posl. Katze.)

Místopředseda Langr (zvoní): Žádám pana posl. Katze, aby nerušil jednání. (Hluk trvá.)

Žádám pana řečníka, aby pokračoval. (Výkřiky posl. Heegera.)

Posl. dr Kellner (pokračuje): Řekl jsem již třikráte, že jsem pro oprávněné požadavky dělníků. (Hluk trvá. - Stálé výkřiky posl. Katze.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid. Žádám opět pana posl. Katze, aby nerušil. (Výkřiky posl. Zischky.)

Prosím pana posl. Zischku, aby zachoval klid. (Hluk trvá.)

Prosím o klid. (Posl. Jaksch [německy]: Nyní jsem zvědav a chtěl bych věděti, jak celá věc souvisí! - Výkřiky posl. Heegera.)

Posl. dr Kellner (pokračuje): Jsem odpovědný jen vůči lidem se stejnou morálkou, jakou mám já. Řekl jsem vám již třikráte, že jsem se nikdy neuzavřel oprávněným požadavkům dělníků. Nejsem za tyto věci odpovědný. Ostatně jsem sem nepřišel, abych s vámi polemisoval, nýbrž abych zaujal stanovisko k návrhu o polním trestním řízení. Nechcete-li mne poslouchati, ukřičte mne, to je vám dovoleno.

Když důvodová zpráva dnešního návrhu zkušenosti světové války ... (Posl. Beuer [německy]: S Mladými Buky jste již hotov? Zachraňuje se do polního řízení! - Posl. Zischka [německy]: Jako akcionář Etrichových závodů musíte to vyložiti!) Jste lhář, tvrdíte-li to, vědomý lhář. (Posl. Beuer [německy]: Udělal jste lidovému společenství již ostudu, byl to černý den pro sudetskoněmeckou stranu! - Hluk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid. Žádám pana řečníka, aby pokračoval v řeči.

Posl. dr Kellner (pokračuje): Nenazývá-li důvodová zpráva zkušenosti světové války s polním soudnictvím nepříznivými, nemohu toto mínění sdíleti. Válečné soudy nejsou prostě nestranné soudy, nýbrž vždy hotové a ochotné dáti přednost moci a účelnosti před právem, t. j. posouditi věci více z okamžité nutnosti než se stanoviska spravedlnosti. Tyto nedostatečnosti válečných soudů, ale nikoliv nedostatek času, jak míní důvodová zpráva, byly důvodem, že revoluční Národní shromáždění z roku 1918 zrušilo řízení před válečnými soudy. Zatím je 18 let dlouhá doba a dnes se považuje za vymoženost nové zavedení některých starorakouských institucí, jejichž zrušení bylo kdysi velebeno jako pokrok. -(Výkřiky posl. Zischky.)

Místopředseda Langr (zvoní): Volám pana posl. Zischku k pořádku.

Žádám pana řečníka, aby pokračoval ve své řeči.

Posl. dr Kellner (pokračuje): Chceme-li posuzovati předložený návrh v celém jeho dosahu, nesmíme ho oceňovati jako ojedinělý zjev, nýbrž musíme v něm viděti článek řetězu, jímž se u nás již po léta snažíte spoutati u nás tak velebnou demokracii. Prvním článkem tohoto řetězu jest od té doby několikrát obnovovaný zmocňovací zákon ze dne 9. července 1933 o mimořádném zmocňovacím právu vlády, jež ústava nezná a jež stojí v přímém odporu s mnohými ustanoveními ústavy. Tímto, vlastně těmito zmocňovacími zákony se vláda osvobodila v mnohých vztazích od obtížné ústavně zaručené kontroly Národního shromáždění a opatřila si pro široké a velice důležité věcné oblasti přímo diktátorskou plnou moc, jež se jen těžko dá sloučiti s podstatou demokracie, kterou chce býti Československá republika. Dalším krokem na této cestě byl pak zákon o rozpouštění stran z října 1933, č. 201 Sb. z. a n., jenž se rozešel v podstatě se zásadou dělení moci se strany jedné a se zákazem kabinetní justice se strany druhé, s institucemi, které se považovaly doposud za sloupy každého demokratického režimu a jsou proto také v naší ústavě zakotveny. (Posl. dr Jar. Dolanský [německy]: Jste akcionář nebo reakcionář?) Vy jste lhář, to vím.

V tomto vývoji bylo konečně pokračováno zákonem na obranu státu, jenž s politického hlediska jest snad nejdůležitějším zákonem posledních let. Porušuje četná ustanovení ústavní listiny, tak zaručenou rovnost před zákonem, zvláště v §§ 19 a 21, jež se vztahují na státní spolehlivost.

Rozchází se se zásadou jednotnosti státního území, ustanovenou v §u 3 ústavní listiny, neboť tvoří zvláštní pohraniční území, k němuž náleží 56% státního území a pro nějž platí zvláštní ustanovení. Odporuje proto také pojmu, ustanovenému v ústavní listině demokratické republiky, kterou chce býti Československá republika. Zároveň dává zákon o obraně státu vládě spolu s presidentem pro případ tam uvedeného výjimečného stavu přímo vynikající a žádným parlamentárním dozorem nezatížené postavení, jež otvírá možnosti, které jsou domovem jinak jen v autoritativních státech.

Také předložený návrh je jenom dalším krokem na této cestě. To se zvláště projevuje ve druhém odstavci §u 453 návrhu, jenž připouští, že může býti zřízen polní soud mimo válečnou oblast anebo v době, kdy ještě není válečného území, a to vládou se souhlasem presidenta republiky, nařízením, jestliže nastanou uvnitř státu nebo na jeho hranicích události, jež ve zvýšené míře ohrožují jednotnost státu, jeho demokraticko-republikánskou formu, ústavu nebo veřejný klid a pořádek. Právní statky, jež jsou nám zde líčeny, jsou nám známy z řady jiných zákonů, ze zákona na ochranu republiky, zákona o obraně státu atd. a proto jest pro tyto právní statky v dostatečné míře zajištění, takže není nutné zvláštní ustanovení, pokud jde o polní soudnictví, a není dána potřeba rozšířiti polní soudnictví. Rozšíření polního soudnictví na oblast mimo válečné území nebo na dobu, kdy ještě není válečné oblasti, jest také protiústavní, a to z těchto důvodů: Podle §u 95 ústavní listiny jest ustanoveno, že soudnictví ve věcech civilních náleží občanským soudům, a to řádným nebo mimořádným a soudům rozhodčím, soudnictví ve věcech trestních náleží před občanské soudy trestní, pokud nejsou zvláštním zákonem přikázány vojenským soudům trestním. Příslušnost vojenských soudů jest dána pro civilní obyvatelstvo pouze v době války a také jen pro ty činy, jež byly v této době spáchány. Nyní nalézáme v §§ 128 a 129 zákona o obraně státu, že jest tam rozšířeno vojenské soudnictví na velký počet civilních osob. Tím, že § 471 návrhu vyslovuje příslušnost polních soudů pro všechny osoby, které podléhají vojenskému soudnictví, odnímá civilní osoby, jež byly zákonem na obranu státu podrobeny vojenskému soudnictví, protiústavně soudům, které jim byly ústavou předepsány a rozchází se také se zásadou, že nikdo nesmí býti odňat svému řádnému soudci.

Konečně obsahuje nápadné ustanovení poslední odstavec §u 462, v němž se praví, že se mají voliti přísedícími osoby s větším životním rozhledem, které znají vojenské poměry a předpisy a mají pochopení pro požadavky státu. To jest samozřejmé. Nemůže býti učiněn soudcem někdo, komu tato kvalifikace chybí. Přijímá-li se však takové ustanovení, otvírá se tím nebezpečí, že právě zde má býti dán zase do rukou příslušného velitele prostředek k vyloučení jednotlivých osob z účasti při polních soudech bez zvláštních důvodů.

Stejně se musí vytknouti ustanovení §u 473 zákona, v němž se praví, že zástupcem nebo obhájcem před polním soudem může býti jenom osoba zapsaná do seznamu obhájců, oprávněných obhajovati v těchto věcech, z neaktivních důstojníků justiční služby jenom ten, jenž jest také v tomto seznamu obhájců. Zde jest dána bez dalšího možnost, že někdo, kdo má kvalifikaci býti důstojníkem stát mu důvěřuje - přesto neobdrží dovolení, aby před tímto soudem obhajoval; to si do jisté míry vzájemně odporuje.

Konečně se musí vytknouti odstavec b) §u 477. Podle něho může opět ministerstvo národní obrany k udržení vojenské kázně nebo bezpečnosti vojska nebo veřejného klidu a pořádku vyloučiti každé řízení o opravném prostředku.

Slavná sněmovno! Jak jsem již řekl, mají vláda a úřady tolik prostředků, aby byla udržena vojenská kázeň a bezpečnost vojska, veřejný klid a pořádek, že vůbec není třeba a nelze uznati, že má býti z těchto zdánlivých důvodů tak značně zkrácena přípustnost právních prostředků na újmu obžalovaného.

Vytknouti musím ještě také ustanovení §u 481, podle něhož jest zůstaveno zcela a výlučně uvážení velitele, zda chce dále zaslati žádost o milost čili nic. Tím dostává, můžeme říci, příslušný velitel skoro výhradní právo milosti. Jen jemu je ponecháno, zda chce někoho doporučiti na milost činili nic. Bylo by místo toho lépe obnoviti zase starý stav, podle něhož se bezpodmínečně musí předložiti žádost o milost, a příslušnému veliteli přináleží jenom právo ji doporučiti nebo zamítnouti.

Vracím-li se ještě jednou k možnosti zříditi polní soud také mimo válku nebo v době, kdy ještě není válečného území, pak musím říci: Aby byly chráněny právní statky, které zde mají býti chráněny, k tomu stačí úplně a zcela instituce stanného práva tak, jak se vyskytuje v obou trestních řádech, tak ve vojenském trestním řádě jako v civilním trestním řádě. Vláda má tím tolik možností potlačiti každý nepokoj a vše to, nač se zde myslí, že zde není další nutnosti užíti polního soudnictví také mimo válečné území, v době, kdy ještě není válečné oblasti.

Z těchto důvodů osnovu zamítáme. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Místopředseda Langr (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru ústavně-právního, panu posl. F. Richtrovi.

Zpravodaj posl. F. Richter: Slavná sněmovno!

Z řečníků, kteří použili příležitosti a chopili se slova při projednávání prvního odstavce dnešního pořadu schůze, byl to, pokud jsem rozuměl, vlastně vedle kol. Pika jedině dr Jar. Dolanský, který se ovšem vyjádřil k osnově zamítavě. Jsem rád, že jí přiznal aspoň demokratického ducha ... (Hluk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. F. Richter (pokračuje): ... uznávaje, že zásady demokratického soudnictví jsou provedeny v zásadě oddělení soudní pravomoci od moci výkonné a v širokém právu odvolacím, které se poskytuje obžalovanému. Mám ovšem zato, že nelze souhlasiti s jeho míněním, jakoby osnova byla odklonem od zásad, které vedly revoluční Národní shromáždění k tomu, že v zákoně č. 89 zrušilo hlavu XXVII býv. vojenského trestního řádu. Poměry byly tehdy podstatně jiné než dnes, kdy odstraněním této hlavy byl dán výraz jednak demokratickému přesvědčení, jednak mínění o neudržitelnosti těchto předpisů. Jestliže se však nepřikročilo ke kodifikování trestního řízení před polními soudy, pak jistě se vycházelo z obecné naděje a přesvědčení, že takový zákon snad v dohledné době nebude vůbec potřebný. Tehdy bezprostředně po světové válce byla pevná naděje, že k válce už vůbec nedojde. Ale fakt je, že už krátce potom vojenské události na Slovensku ukázaly, že se nevystačí pro bojující armádu s mírovými institucemi brigádních a divisních soudů.

Pokud jde o jednotlivá upozornění pana posl. dr Jar. Dolanského, že v §u 473 jsme omezili možnost, aby vyšetřující soudce zároveň vystupoval jako soudce nalézací, bylo ovšem na druhé straně nutno zadost učiniti té nezbytnosti, že v poli bude nedostatek personálu a že někdy nebude lze kvalifikovanou osobu pro nalézací soud sehnati a bude musiti nastoupiti vyšetřující soudce. Vložkou, že se to může státi pouze v případech nezbytnosti, a tím faktem, že vyšetřování provádí v podstatě zástupce veřejné žaloby, je možnost takového případu zmenšena na míru velice malou. Ostatně máme již v civilním řízení případy, že okresní soudci sami si obstarávají vyhledávání, resp. fungovali jako vyšetřující soudci a že se jim odevzdává k rozhodování věc, pro kterou státní zástupce neviděl možnost navrhnouti a předložiti žalobu pro zločin.

K §u 476 upozorňuji na to, že znovu se vychází z okolností, které jsou v poli docela běžné, kdy prostě není možno obžalovaného představiti před nalézací soud. Ale upozorňuji, že zájmy obžalovaného jsou zde dobře kryty tím, že je zde podmínka, že jedině tehdy je možno v nepřítomnosti obžalovaného provésti

hlavní přelíčení, byl-li již před tím zpraven o celém obsahu obvinění a byl-li už před tím soudem nebo žalobcem o bodech, které se mu kladou za vinu, vyslechnut. Odstavec 2 §u 476 ustanovuje, že v takovém případě vždy musí být obžalovaný zastoupen obhájcem buď zvoleným nebo tím, který se mu zřídil z úřední povinnosti. Možnosti tyto jsou jen u nižších soudů.

O §u 477 jsem mluvil již ve své zprávě důvodové a odvolávám se na vývody, které jsem tam učinil. Upozorňuji na to, že by nebylo spravedlivé a neodpovídalo ekvitě, kdyby pro nejtěžší trest, pro trest smrti, odvolání - jak sám kol. dr Jar. Dolanský připouštěl bylo odmítáno, ale pro méně vážné tresty na svobodě odvolání bylo přípustné a bylo umožněno. Ostatně máme ještě možnost řádného obnovení trestního řízení, máme možnost mimořádné obnovy trestního řízení a máme možnost zmateční stížnosti pro zachování zákona, takže i v tomto případě jest kryt zájem žalovaného.

Pokud se týče §u 480 upozorňuji, že byla dána veliteli možnost, aby rozhodoval o výkonu trestu smrti, aby rozhodoval o tom, má-li se postoupiti žádost o milost dále k místům kompetentním, protože se musí vycházeti z jednoduché potřeby, že jedině hlavní velitel ví, co armáda v poli pracující potřebuje, zda je třeba krutého výkonu trestu, protože je nutno vycházeti z okolnosti, že hlavní velitel je odpovědný za kázeň a pořádek v bojující armádě.

Z toho důvodu navrhuji znovu, aby osnova byla slavnou sněmovnou přijata ve znění usneseném ústavně-právním výborem. (Souhlas.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP