Čtvrtek 3. prosince 1936

Když pak později nebyly již dobrovolné organisace schopny provésti úpravu trhu, poněvadž vydání celního zákona vůbec již neprospělo v době, kdy bylo možno -v zemi konstatovati nadvýrobu, musil se stát postarati o to, aby bylo zavedeno uspořádání trhu zákonitou cestou. Tato trhová úprava musila splniti především úkol, aby umístila nějak jinak obilí, jež již nelze na domácím trhu umístiti. Předpokladem pro tento výkon však bylo - mluvíme především o obilním monopolu abychom si ujasnili, kam se chtěly dáti obilní přebytky. Tu přišla vláda poprvé do jistých rozpaků, neboť nemohla ze sociálního hlediska vyvážeti dobře obilí při zlevněných cenách, zatím co na druhé straně nemohou se ve vnitru země statisíce nezaměstnaných dosyta najísti, nejsou s to, aby si koupili chléb. Jest politování hodno, že se obilní monopol dostal do svých nesnází také neschopností vlády rozřešiti otázku vydáváním zlevněného chleba. Jest škoda, že se tím stal obilní monopol laciným agitačním prostředkem nejrůznějších vrstev proti státní agrární politice. Musíme zde tedy přičísti vinu vládnímu aparátu, avšak kromě toho i aparátu obilního monopolu, jenž jest na onom závislý. Sedlákům byly sice učiněny srážky z ceny jejich obilí, ale obilí a mouka se prodávaly právě tak draho jako dosud, nebyli jsme s to, abychom stvořili dodatečné odbytové možnosti, tím že by se širokým vrstvám nezaměstnaných poskytl lacinější chléb.

U monopolu uznáváme zcela myšlenku jednotného zachycení veškerého odbytu obilí. Toto jednotné zachycení jest však jen potom zajištěno, neupadneme-li do chyby kanadského pšeničního poolu, totiž stvořiti jednostranným zajištěním cen jednostrannou obilní konjunkturu, aniž se vzal ohled na utváření cen ostatních hospodářských výrobků. Aparát monopolu, který musil udržovati v třetím monopolním roce obilní ceny v téže výši jako v prvním monopolním roce, není totiž s to, aby vyloučil pohyblivým vytvořením cen všechny jednostranné konjunktury. Pevné ceny obilí můžeme jen tehdy udržeti, jsou-li v poměru k pevným cenám ostatních hospodářských výrobků. Jinak se musí obilní monopol dostati do stále větších nesnází.

Slabosti obilního monopolu jsou podle našeho mínění 1. nepohyblivost aparátu při řešení otázek odbytu, 2. jednostrannost úpravy odbytu při obilí, 3. dnes se již pozoruje, že obilní monopol uvádí v nebezpečí organisace, jež hlavně provádějí úpravu odbytu, poněvadž odkupují, spravují a opatrují obilí, totiž hospodářská skladištní družstva tím, že je zatěžuje velkými zásobami, pro něž jest v obilním monopolu poskytnuto příliš málo záruk. Protože však družstevnictví znamená jedinou morální záruku pro úpravu trhu, jest mimořádné nebezpečí, když se dnes stlačuje na stupeň svobodného obchodu, že se dá na pospas konkurenci svobodného obchodování, jež chce využíti jen konjunktury, nenese však žádnou odpovědnost. Monopol zde vzbuzuje velmi nebezpečné vedlejší účinky, na něž musíme podle našeho mínění poukázati.

Není správnou cestou odstraňovati nesnáze na obilním trhu, jež vznikly jednostrannou úpravou cen obilí, tím, že se hluboko zasahuje do selského hospodářství tak, jak to činí omezování osevních ploch pšenice. Prvním prostředkem úpravy výroby musí býti chytřejší stanovení cen. Je-li stanovení cen špatné, jako tomu jest dnes u pšenice, nesmí se z toho vyvozovati, že se nyní může sedláku předepsati, co ve svém hospodářství smí činiti a co musí opominouti. Ceny pšenice a žita by se mohly k sobě přiblížiti a jen skutečně velmi cenné, škrob obsahující druhy by měly býti přiměřeně dráže placeny. Tím by bylo samo sebou zabráněno každé jednostranné pšeničné konjunktuře. Mělo by se však mysliti právě tak silně na úpravu trhů pro zvířecí produkty. Odmítáme to, když dnes stát svaluje následky svého jednání na sedláky, zatím co jim mechanicky předpisuje, kolik pšenice a obilí smějí pěstovati. Takové předpisy nemohou býti nikdy spravedlivé, protože nemohou býti postaveny na žádný spravedlivý podklad.

Již každé průměrné číslo pro obce jest nespravedlností. Ale hledíme-li na to odtud, zdá se nám problematickým, kdo se bude starati o udržování tohoto vládního uspořádání. Učinili jsme zde s kontigentisací chmelu již nejhorší zkušenosti. Odmítáme však zásadně zákony, jejichž provedení nemůže býti kontrolováno, nehledě k tomu, že se nesrovnává se zásadou volného hospodaření, aby mu byly činěny předpisy pro jeho hospodářské vedení, aniž stát chtěl převzíti za to odpovědnost, jak se tyto předpisy v jednotlivých hospodářstvích projeví.

Veliký díl osevních ploch pšenice jest na Slovensku. Slovensko by se musilo přinutiti, aby se vrátilo zase k starým osevním plochám kukuřice, jež mělo v roce 1930 a jež dnes klesly o 50 %. Avšak jest nemožno učiniti západní země, které bez toho musí odebírati z východu přídavek pšenice, odpovědnými za to, že jednotliví konjunkturní sedláci pěstují příliš mnoho pšenice a že Slovensko omezilo své osevní kukuřičné plochy ve prospěch pšenice. Myslíme, že státu se nesmí přiznati právo, aby dával sedlákům pro jejich vedení hospodářství takové dalekosáhlé předpisy, aniž přihlížel ve své agrární politice i k vedlejším účinkům svých předpisů. Neboť stát nevytvořil ještě žádný prostředek proti nyní nastávajícímu rozsahu pícninových ploch.

Zdá se nám, že státní aparát vyúsťuje ve stále silnější mechanisování plánovitého hospodaření na poli zemědělském. Tato mechanisace se nedá sloučiti s bytím sedláka. Má-li plánovité hospodářství, o němž se tolik mluví, v úmyslu, propůjčiti této mechanisaci ještě se nedostávající technické jemnosti, nemůže-li však ostatně vytvořiti žádný nový hospodářský řád, pak je musíme ze zásadních úvah odmítnouti. Uznáváme nutnost, aby naše hospodářství bylo zplánováno a uspořádáno. Tento upravující element však nemůže býti nařízením státu, nýbrž zřízení tohoto řádu jest vůdčí úlohou hospodářských svépomocných organisací, jež jsou ke svým členům, sedlákům, v poměru znalce. Pokus, podepříti kontrolu dalšího vývoje obilního hospodářství jedině revisním aparátem obilního monopolu nebo docela četnickými úřady, musí nezbytně ztroskotati. Vidíme, jak si obyvatelstvo již dnes buduje východisko, když se pokouší nařízení obejíti. Mluví se dnes otevřeně o prodejích na černo v obilním monopolu a poukazuje se otevřeně na nekontrolovatelnost nových obilních osevních ploch. Zde jest předpoklad plánovitého hospodářství, řízeného hospodářství, plánovitá hospodářská výchova lidí, neboť se nový hospodářský řád nedá vytvořiti bez nového hospodářského smýšlení. Jemný aparát selského hospodářství nemůže býti ovládnut jedině reglementováním nebo policejními předpisy. Musíme se zeptati státu, zda chce tento nový hospodářský řád stvořiti a vésti svým byrokratickým aparátem nebo zda chce učiniti podle demokratického smýšlení selské samosprávné korporace, jako nositele opravdové hospodářské demokracie, nositeli tohoto nového hospodářského řádu.

Prakticky se má požadovati, aby každá úprava výroby nebo trhu obsáhla veškeré hospodářství, aby se nedosáhlo nežádaných vedlejších účinků jednostranných agrárně-politických opatření. Nejdůležitějším příštím úkolem se nám zdá býti úprava našich dobytčích trhů. V této chvíli není tento úkol ožehavý, ačkoliv chceme konstatovati, že nová úprava výroby by byla lehčí, kdyby byla zavedena při lepších cenových poměrech. Vidíme však, že na dobytčí trhy přicházejí nesnáze a musíme proto na vládě žádati, aby nám aspoň řekla, jakým způsobem, jakými orgány chce provésti úpravu dobytčích trhů, abychom mohli zaujmouti k novému úkolu stanovisko. Neboť nesmíme zapomínati, že obilní monopol byl možný jenom tím, že zde byla skladištní družstva, jež obilí přijala, spravovala a opatrovala. Takových organisací v dobytčím hospodářství, jež se vede tížeji než hospodářství obilní, skoro není nebo jen nedokonalé.

Pěstování lnu jest věcí, jež nás, sudetskoněmecké zástupce sedláků, zvláště zajímá. Plocha k pěstování lnu stoupla sice tou měrou, že pro horské oblasti máme potřebnou plochu k pěstování. Uznáváme též, že zavedením lnových prémií byla zase zajištěna rentabilita pěstování lnu, ačkoliv se musíme obávati, že bude nutno později omeziti plochy pro pěstování lnu, protože se bude dále rozšiřovati v oblastech, jež vlastně pro pěstování nejsou určeny. Musíme se obávati, že potom nebudou přiměřeně uznány přirozené předpoklady, jež jsou v sudetskoněmecké oblasti, kterou obýváme. Musíme odmítnouti byrokratické metody, jak je můžeme konstatovati v souvislosti s podporou pěstování lnu. Co se týče pěstování náhradních plodin, můžeme říci, že tu nemůžeme konstatovati zvláště velké úspěchy, protože i zde, zvláště při zimní řepce jsou byrokratické nesnáze při prodeji tak velké, že ji může pěstovati skoro jen sedlák s větší plochou pro pěstování zimní řepky nebo v blízkosti továren na pokrmový tuk.

Myslíme, že úprava trhů mlékárenských výrobků dosavadními vládními nařízeními skoro úplně selhala. Právě na tomto poli musíme poukázati na to, jak jest důležité vybudovati obchodní styk se sousední Německou říší, jež by právě dnes přicházela s ohledem na vlastní tukovou tíseň v úvahu jako odběratel pro naše mlékárenské výrobky. Musíme ovšem poukázati na to, že Říše musí prováděti svoji obchodní politiku podle požadavků svého hospodářského plánu, jak jest stanoven v čtyřletce. Na každý případ měly by u nás vstoupiti v činnost komise pro určování cen mléka při okresních úřadech, aby zmenšily v dobách nadvýroby nebezpečí trvalé snížené nabídky. (Předsednictví převzal místopředseda Mlčoch.) S teoretickými opatřeními podle vzoru nucení k pasteurisaci se nám neprospěje. Nám by spíše dostačilo stanovení pevných cen a podpora vybudování našich mlékárenských organisací státem.

Musíme dále poukázati na skutečnost, jež se ukázala především v dodávkách bramborů v souvislosti s nouzovými akcemi. Nesmí se stávati, aby se velkých státních akcí využívalo k obchodnímu zisku jednotlivých svazů. Žádalo-li na příklad ministerstvo zemědělství nákup jedlých bramborů určených k rozdělení nezaměstnaným rodinám výlučně jedné firmě, jež bez ohledu na to, zda v jedné oblasti jsou anebo nejsou přebytky bramborů, dodala zboží ze svých odběrných pramenů, pak jest to zneužití obecně prospěšných akcí. Při letošním rozdělování bramborů nezaměstnaným nebylo možno prosaditi, aby jednotlivé okresní úřady odebíraly brambory ze svých vlastních oblastí. Byly spíše přiváženy zdaleka, při čemž byly privilegovaným prodejním organisacím přiznány jako jediným slevy na dovozném.

K otázce výroby margarinu mohu navázati jen na to, co právě řekl kamarád Rosche. Zákon o margarinech, kterým bylo umožněno výrobu margarinu trvale zvýšiti, ačkoliv tu jsou neprodejné zásoby másla, nám neprospěje. Prodáváme dnes máslo skoro za stejnou cenu do ciziny, jako stojí drahé druhy margarinu. Zasazujeme se jistě o to, aby příjmově slabé vrstvy obyvatelstva byly zaopatřeny lacinými tuky, bráníme se však proti tomu, aby byly vyráběny umělé tuky, jež jsou skoro právě tak drahé jako naše máslo, nelze-li toto máslo prodati.

Měl bych se nyní vlastně zabývati podrobně otázkou oddlužení hospodářství. Čas, který k tomu mám, umožňuje mi však, abych k tomu řekl jen několik vět. Jest skutečností, že oddlužovací akce vlády byla právě v sudetskoněmecké oblasti velmi laciným agitačním prostředkem našich vládních stran. Viděli jsme právě při této příležitosti, jaké státní smýšlení naše vládní strany u svých přívrženců předpokládají, státní smýšlení, jež spočívá v tom, že se stát tak dlouho uznává, dokud z něho něco máme. Státoobčanská výchova, která byla vykonána právě touto agitací se zřetelem na oddlužovací akci, projevila se však nyní zase proti vládním stranám, v čemž mohou dnes ve svém vystřízlivění sedláci poznati, jak málo mohli těchto oddlužovacích opatření užíti pro sebe. Nehledě na řadu formálních nedostatků nového zemědělského vyrovnávacího řízení, musíme zjistiti, že vládní účel nemohl býti splněn. Sedlákům se přes částečné prominutí jejich dluhů nepomůže, protože jsou chráněni požadavky ve srovnání ke dnešním únosnostem zemědělství vždy ještě příliš vysokými. Ale ani dražby nebyly vyrovnávacím řádem sprovozeny se světa; neboť, nemůže-li někdo splniti vyrovnání, zbývá zase pouze cesta exekuce. Můžeme souditi, že jen nepatrná část bude moci splniti takové vyrovnání a že je tím dražba vskutku jen odložena, nikoliv však odstraněna. Nehledě k tomu, je však užití zemědělského vyrovnávacího řízení části zadlužených sedláků v oblastech, nepostižených nouzí, prakticky znemožněno, totiž těm, kteří zůstali za pohledávky, pod 80 % dohadní ceny a jsou zapsané do knih, dlužni od 9. května 1933 úroky a splatné umořovací splátky. Od takových sedláků se může žádati okamžité zaplacení těchto nedoplatků. Tím dnes odpadá u mnoha sedláků možnost žádati o vyrovnání.

Máme v tomto oboru mnoho neřešených otázek, z nichž bych chtěl namátkou uvésti jen některé: 1. Přeměna dlouhodobých půjček se zdařila jen zčásti, protože řada pohledávek zvláště v oblastech, jež netrpí nouzi, vypadne jako nedoplatky na úrocích a splatných umořovacích splátkách od 9. května 1933 z ochrany před exekucí a tím také z platebních úlev (zapravení v delších lhůtách); 2. nedodrží-li se podmínky vyrovnání, nemůže vyrovnávacího dlužníka již nikdo zachrániti před exekucí; 3. bylo vůbec opominuto přihlédnouti k osobnímu momentu dlužníka, že tento je totiž závislý na několika věřitelích, z nichž jest část chráněna a část nechráněna. Proto může dlužník očekávati, nesplní-li jednou vyrovnání s nějakým věřitelem, že ho tento požene do dražby. Osobní moment mohl býti učiněn patrným jen tehdy, kdyby byla nějaká instituce převzala, jako hlavní věřitel, záruku za dodržení vyrovnávacích povinností. Mohl to býti nejspíše lidový peněžní ústav, jenž má nejlepší možnost vhlédnouti do hospodářských poměrů dlužníka, aby mohla býti vzata zcela v úvahu osobní jistota, již má jednotlivý dlužník poskytnouti. Mluví se dnes o tom, že je zde úmysl založiti zvláštní výpomocný fond. Musíme toliko zjistiti, že návrh, jenž nám je znám, nezakládá vůbec právní nárok na tuto zákonitou pomoc, že se tím zase uvolní cesta volnému posuzování. Za druhé budou moci prostředky výpomocného fondu uspokojiti jen zlomek podaných žádostí o pomoc. Proto se spokojí tím, že pomůže tam, kde již nabylo vyrovnání právní moci a nemohlo býti provedeno. Měli bychom k těmto otázkám zaujati zevrubné stanovisko a mohli bychom poukázati při tom na to, jaká nebezpečí jsou dána zase pro naše sudetskoněmecké zemědělství tímto zapojením volného uvážení.

Mám poukázati ještě na jedno. Mluví se s oblibou o tom, že byly dány karpatským Němcům německé školy. Je to jedním z těch parádních kusů, jimiž se chce před světem dokázati, jak se velice vychází německé menšině vstříc, při čemž se však zamlčuje, že tyto německé školy nebyly postaveny ze zvláštní převeliké lásky k německému živlu, nýbrž protože se v německém živlu Slovenska očekával živel státu věrný. Myslelo se, že se musí demonstrovati proti maďarisačním snahám staré maďarské vlády. Vidíme-li praxi a sledujeme-li poměr odpovědných míst k hospodářským zařízením Němců v karpatské oblasti, zpozorujeme, že se opět klidně přetváříme na starou maďarskou odnárodňovací praxi a na praxi zbavování práv, jenomže s jinými náznaky. Zřídili jsme na příklad -vyhověli jsme tím opravdové potřebě - na území Slovenska, osazeném Němci, vlastní německý společenstevní život. Kdo zná poměry na Slovensku a ví, jak velice se stal závislým chalupník, sezonní dělník na úrokovém kapitálu, na advokátovi, na bankách, na soukromých půjčovatelech peněz, ten také ví, jak tam byl nutný peněžní ústav, jenž podle našich pojmů provozuje peněžní politiku. Vykonali jsme nadto kus výchovné práce tím, že jsme vychovali německé obyvatelstvo ke svépomoci, k vlastní odpovědnosti, ke samosprávě. Bylo radostno viděti, jak velice vzrostl zájem těchto lidí na samosprávě jejich peněz. Nyní se přijde a upře se sudetskoněmeckým společenstevním svazům, jež se ujaly těchto společenstev, oprávnění dozoru, neboť má býti za všech okolností udrženo monopolisování postavení agrárníků proti zákonným předpokladům, které mluví pro nás. Žádáme-li pro svá německá svépomocná zařízení na Slovensku právo dohledu pro německý svaz společenstev, dovoláváme se zde jenom toho zákona, jenž zde však, jak známo, neplatí již v té chvíli, jakmile jde o utvrzení monopolisovaného postavení jiné národnosti, v tomto případě dokonce jen určité strany. Víme zcela přesně, jaké stranické intriky jsou zde ve hře, které jedině jsou vinny tím, že nemůže býti zaručena potřeba samosprávy. Právě tento příklad nám dokazuje, jak málo se pomýšlí na to, aby byla uskutečněna slova pana presidenta státu, pronesená v Liberci, který nám prohlásil, že je provedení decentralisace správy příkazem minimálnosti. Zde vidíme naopak, jak se všemi prostředky usiluje zničiti obor hospodářské a národnostní samosprávy a nahráti německé hospodářské zájmy do rukou centrální aparatury. Při volnosti zákonů je přirozeně lehké kroutiti potom věcmi tak, aby byli Němci jako vždy škodni. (Potlesk poslanců strany sudetskoněmecké.)

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž jest pí. posl. dr. inž. Tumlířová.

Posl. dr. inž. Tumlířová: Slavná sněmovno! Státní rozpočet znamená nejen hospodářský, ale s ním i životní plán státu pro příští rok. Jeho sestavení je dílo politické a jako takové je jen tehdy dobré, projevuje-li základní politické umění, umění předvídati. V současné pohnuté době jest umění předvídati mimořádně obtížné. Musí proto každý politický plán vycházeti od skutečností všestranně ověřených a za všech okolností spolehlivých. Československá politika má takový opěrný bod, jehož pevnost zmatky minulého roku zase znovu prokázaly, ve své důsledně prováděné demokratické koncepci i praxi.

Je-li demokracie uznávána za nejspolehlivější základnu československé politiky, jak to také bylo zdůrazněno za této rozpočtové debaty a i dříve nejpovolanějšími politickými činiteli našimi jak ve veřejnosti, tak i tiskem, pak musí býti tato demokracie soustavně všemi prostředky budována a do budoucnosti zajišťována. Víme, že je to vládní forma, která nejlépe odpovídá našemu národnímu charakteru. Ale národní charakter musí býti také pěstován a zušlechťován, aby přinášel této demokracii vše, co ona od něho vyžaduje.

Účastenství občana, a to každého občana na životě státním, jež jest podstatou demokracie, je zároveň průkazem vysoké kulturní úrovně a mravní zralosti lidu. Proto je však povinností demokratického státu, aby se nejen přesvědčoval o smýšlení lidu o věcech veřejných, nýbrž aby také zajišťoval správnou výchovu občanů a zejména mladých lidí pro život ústavní, v našem případě pro demokracii.

Bylo-li žádáno loňského roku v rozpočtové debatě ke kulturní kapitole, aby výchova národa byla zajištěna v našem národním školství výchovou charakteru a mravnosti, doplňujeme tento požadavek letošního roku po zkušenostech politického vývoje poslední doby požadavkem, aby ve školství mládeži pěstovány byly školou záměrně všechny ony povahové prvky, které zaručují uschopnění příštího občana pro demokracii.

Než vůči kulturně vyspělému lidu roste i povinnost demokratické správy. Ona musí nejen občana vychovávati pro demokracii, ale spolu musí i ochraňovati a pěstovati jeho důvěru v demokracii. Proto musí býti důsledně pěstován v čsl. občanu smysl pro spravedlnost a musí býti odstraňováno z veřejné správy vše, co by u normálního poctivého občana tento jeho smysl uráželo a budilo v něm rozhořčení nebo pocit křivdy.

Je-li tato povinnost ochrany spravedlnosti dána státní demokratické správě vůči každému občanu, musí býti v nejvyšší míře přímo úzkostlivě plněna vůči mládeži. Naše školy mají mnoho bolestí, jejichž vyléčení vyžaduje nákladu hmotného a které hospodářská síla státu nestačí odstraniti ani při nejlepší vůli a pochopení naší školské správy. Ale je řada kulturních úkolů, které nevyžadují nákladu hmotného, nýbrž jen citlivé odpovědnosti činitelů školské správy, aby byly plněny. Jsou to právě ty úkoly, které jsou tak významné pro výchovu smyslu pro spravedlnost a výchovu citlivého svědomí u školní mládeže.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP