Pátek 20. prosince 1935

Místopředseda Košek (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. dr. Pružinský. Uděluji mu slovo.

Posl. dr. Pružinský: Slávna snemovňa!

Daň z obratu a daň prepychová čo do výšky stojí na prvom mieste medzi štátnymi príjmami. Jej výnos páči sa na 2 a 1/2 miliardy Kč, je tedy samozrejmé, že v terajšej krízovej dobe pri terajšom stave štátnych financií táto daň sa nemôže odstrániť, hoci vtedy, keď táto daň bola zavedená, kontemplovala sa ako daň dočasná.

Jednak z toho dôvodu, ďalej aj z toho dôvodu, že veža sa hovorilo tuná o dani obratovej - práve v útorok je tomu 6 rokov, čo som moju prvú poslaneckú reč povedal na tomto mieste a hovoril som vtedy tiež o dani z obratu - tedy z toho dôvodu, že sa o všeobecných otázkach dane obratovej sa týkajúcich mnoho hovorilo, nechcem sa zabývať všeobecnými otázkami. Tak nechcem vykladať, že daň z obratu nemá odôvodnenie národohospodárske, poneváč zaťažuje vožnú výmenu statkov, zúžuje a brzdí kolobeh v hospodárskom živote, nechcem sa zmieňovať o tom, že daň z obratu je škodlivá pre vývozný priemysel, ledaže sa refunduje, nechcem poukázať obšírnejšie na to, že je nespravedlivosťou, keď sa u rožníka obratovou daňou obťažuje vlastná spotreba, poneváč je to fiktívny obrat, ale chcem sa obmedziť len na tie otázky, ktoré sú obsažené v novele.

Ja doznávam, že rozpočtový výbor v pôvodnej vládnej osnove urobil niektoré užitočné zmeny tak, ako to i pán zpravodajca spomenul. Tá nesrovnalosť, ktorá bola v neprospech Slovenska, že pri dodávkach pre samosprávu platil sa i poplatok, i obratová daň, táto nesrovnalosť bola v istej miere odstránená. I v iných veciach sa stala náprava, ale vzdor tomu dovolím si poznamenať, že ešte vždycky sú také body v tomto návrhu, ktoré sa mne zdajú byť nie celkom správnymi. Dovolím si poukázať na podrobnosti.

V bode 7, § 5 na 3. strane sa hovorí takto (čte): "Má-li tuzemský podnikate bydlíště nebo sídlo v cizině, pokládají se všechny zdanitelné dodávky a výkony, které provede, za provedené jeho tuzemskou provozovnou." Koncepcia tejto stati sa mi zdá byť nejasnou. Nie je tu jasné, že na pr. keď tuzemský podnikatež má bydlište, povedzme, v južnej Amerike, či nejaká tranzakcia, ktorú on tam v južnej Amerike prevedie, je podrobená obratovej dani. Dža môjho skromného názoru by bolo potrebné vsunúť za slovo "zdanitelné" slovo "tuzemský". Vtedy by bola dikcia tohoto odstavca jasná. To by sa mohlo stať aj v prevádzajúcom nariadení. Ďalej na tej istej strane pod bodom 7 sa hovorí takto (čte): "Při zdanitelných dodávkách práv (§ 2, čís. 2, 1. věta) podnikatel nebo nepodnikatel, který dodávku provede z dodávek práv, které provede nepodnikatel pro podnikatele anebo cizozemský podnikatel pro kohokoli, jest však povinen platiti daň nabyvatel práva". Tiež táto textácia je nie vežmi jasná, najmä táto druhá veta. Som tak informovaný, že tuná sa myslelo na filmový obor. Ak je to takto, nemám k tomu námietky, ale pýtam sa, či tento bod sa nebude aplikovať aj na licenčné poplatky, ktoré platia uživatelia cudzozemských patentov u nás. Dovolím si poukázať na ťažký stav výrobcov, ktorí sú núteni platiť licenčné poplatky za cudzozemské patenty. Z národohospodárskeho ohžadu je neodôvodnené licenčné poplatky podrobiť obratovej dani. Ďalej následujúci bod 8 praví (čte): "Při zdanitelném zavázání se něco dovolovati nebo trpěti něco nekonati nebo něčeho se zříci (§ 2, čís. 2, 2. věta), podnikatel nebo nepodnikatel, který se zavazuje. Jestliže se však zavazuje nepodnikatel nepodnikateli anebo cizozemský podnikatel komukoliv, jest povinen platiti daň ten, komu se zavazuje". - Teoreticky je správne, keď za cudzinca ručí človek tuzemský, lebo u cudzinca je vežmi ťažké niečo dosiahnuť. Teoreticky by to teda bolo správne, ale opätovne poukazujem na národohospodárske dôvody. Vieme dobre, ako dôležitý je pre náš národohospodársky život priemysel, ktorý vyváža tovar. Je to dôležité aj s ohžadom na platebnú bilanciu a z všeobecných národohospodárskych ohžadov. Vieme dobre, že do cudziny tovar vyvážať nie je tak ťažké, ale je vežmi ťažké za tovar dostať úplatu. Poukazujem len na zamrzlé pohžadávky. Teda situácia hospodárska vývozného priemyslu je vežmi ťažká. Preto vtedy, keď robíme legislatívne normy, musíme vežmi úzkostlive dbať, aby tieto legislatívne normy v nijakom ohžade neobťažily situáciu vývozného priemyslu. Teda keď je toto ustanovenie teoreticky aj správne, ale z národohospodárskych ohžadov, s ohžadom na náš vývozný priemysel považujem toto ustanovenie nie za správne.

Ako tu už bolo pripomenuté, novela upravuje znova otázku kontumácie, a to tak, aby táto úprava bola rovnako tak, ako je otázka kontumácie upravená v zákone o priamych daniach. Tu si dovolím poukázať na prax berných správ. Dža litery a smyslu zákona, keď aj poplatník je tak nešťastný, že je v kontumácii, preca pri stanovení daňového základu treba hžadeť na to, aby tento daňový základ sa priblížil skutočnej pravde. A čo vidíme, že keď ten nešťastný poplatník padne do kontumácie, v mnohých prípadoch sa mu ako daňový základ ustážujú naprosto závratné cifry. Také cifry, ktoré sú nemožné, hoci hovorím, že sama litera a smysel zákona vyžaduje, že aj vtedy, keď je poplatník v kontumácii, preca treba dbať o zásadu spravodlivosti a treba ustanoviť taký daňový základ, ktorý obstojí, a nie závratné číslice, ktoré na prvý pohžad svedčia o tom, že tieto číslice dokonca sú nesprávne.

Platenie daní, príslušnosť k vyrubovaniu dane. Tuná sa stanoví (čte): "pravidelnou, též sníženou daň ve čtvrtletních splátkách splatných 15. dne druhého měsíce po uplynutí každého kalendářního čtvrtletí, a to z daňového základu za dotyčné uplynulé čtvrtletí". Tu je tiež unifikácia so zákonom o priamych daniach. Poneváč takto sú platebné lehoty ustálené v zákone o priamych daniach, tak sa toto unifikuje. Tu sa lehota ani neskracuje, skôr sa ešte o pár dní predĺžuje, pôvodne to bylo 6 týždňov a teraz sa lehota asi o 5 dní predĺžuje. Proti tomu bych nemal nič, ale keď ide o ustanovenie lehôt, nech je mi dovolené vybočiť a spomenúť toho, čo som počas rozpočtovej debaty spomenul v rozpočtovom výbore o skrátení lehoty priznania pri dani dôchodkovej. Ako vidím, 30. novembra t. r. vyšlo vládne nariadenie, ktoré ustanovuje, že lehota k priznaniu dane dôchodkovej a všeobecnej dane zárobkovej skráti sa. Dosiaž to bolo do konca februára a teraz do konca januára. Poukázal som, že keď chceme, aby poplatník podal riadné priznanie, musíme príležitosť k tomu dať. Poukázal som, že poplatník, ktorý sa musí starať o svoj každodenný chlieb, práve v januári je kancelárskymi prácami zamestnaný, že fyzicky nie je možné, aby v tak krátkej dobe mohol tomuto ustanoveniu vyhoveť. Poukázal som, že toto ustanovenie skrátenej lehoty priznania pražiadny zisk pre štátnu pokladňu nedonesie. Pri terajších lehotách sú milionové daňové nedoplatky. Myslíte, že keď pracujete na tom, aby lehoty boly zkrátené, že daňové nedoplatky budú menšie? Naopak budú len vyššie.

Ohradzujeme sa opätovne proti tomu, aby lehoty k priznaniu boly skrátené. A jestli sa toto vládne nariadenie už nemôže zpät vziať, dožadujeme sa, aby pri žiadostiach individuálnych o predĺženie lehoty priznania bolo pokračované naprosto liberálne.

V druhom bode hovorí tento odstavec, že paušalovaná daň má sa platiť v mesačných splátkach a dôvodová zpráva uvádza, že je to pre poplatníka pohodlnejšie, keď môže platiť v mesačných splátkach, ako keď platí vo štvrtročných splátkach. Tomu, kto má peniaze, iste je pohodlnejšie platiť v mesačných ako vo 1/4ročných splátkach. Ale ako je to s tým, kto peňazí nemá? Tomu je to iste nie pohodlnejšie a slávna snemovňa, iste počet tých, ktorí nemajú peňazí na tie mesačné splátky, prevyšuje hodne počet tých, ktorí peniaze na tie mesačné splátky majú.

Mimo toho tu prijde do úvahy i práca, veď to je aj s prácou spojené, tie mesiačné splátky treba vypočítať atď. A najmä chcem poukázať na to, že u tých poplatníkov, ktorí platia nie podža skutočnej tržby, ale podža účtovaných cien, bude pravidelne ten prípad, že tie peniaze na tie mesačné splátky nebudú mať, lebo predávajú tovar na úver, oni potrebujú isté čiastky na úverovanie a ťažko sa u nich najdú peniaze, aby to mohli platiť mesačne. To je vežmi zdánlivá výhoda ustanoviť, že sa paušalovaná daň bude v mesačných splátkach platiť. Spomeňme si, ako to bolo v prvopočiatku. Veď prvý zákon o obratovej dani ustanovil ročne jednu splátku a potom sme prešli na 1/4ročnú splátku, teraz sa ide na mesačnú splátku, ešte prijdeme k tomu, že daň z obratu sa bude platiť každý týždeň. Vyslovujem sa proti tomuto ustanoveniu.

Čís. 5 v tomto odstavci hovorí (čte): "Daň se platí, nestanoví-li vyhláška o paušalování daně jinak, příslušnému bernímu úřadu, který ji také účtuje. Účtování daně mohou však prováděti finanční úřady I. stolice, stanoví-li to ministr financí po dohodě s nejvyšším účetním kontrolním úřadem vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení." Čo je tu teda? Všeobecne sa hovorí: Decentralizujme správu, i všeobecnú i bernú, prenášajme kompetenciu vyšších úradov na nižšie úrady! Decentralizujme, to je všeobecné heslo, to je heslo doby, a čo tu vidíme? Že sa tu robí opačne, kompetenciu nižších berných úradov prenášame na vyšší úrad, na bernú správu. Teda opačná decentralizácia. Celkom správne bolo poukazované po čas rozpočtovej debaty v rozpočtovom výbore, že berný úrad je onen finančný úrad, s ktorým poplatník najčastejšie prichádza do priameho styku, teda treba všemožne podporovať to, aby poplatník mal tým častejšiu príležitosť osobne sa dohovoriť s finančným úradom, a preto sa vyslovujem proti tomuto ustanoveniu, ktoré robí to opačne, znemožňuje, aby sa poplatník mohol priamo stýkať čím častejšie a žahšie s finančným úradom. Lebo berných úradov je viac, rozložené sú územne celkom inak než berné správy, je tedy zrejmé, že poplatník snadnejšie môže prijsť do styku s berným úradom ako s bernou správou.

Nasledujúci bod je jeden z najdôležitejších v novele. Znie takto (čte): "Nebyla-li daňová splátka nebo daň do dne splatnosti zcela zaplacena, může býti exekučně vymáhána ještě před vyměřením, a to ve výši, kterou prozatímně stanoví finanční úřad I. stolice podle údajů poplatníkových a jsou-li tyto ve zřejmém rozporu se skutečností nebo neoznámí-li poplatník výši daňové splátky nebo daně na vyzvání ve lhůtě nejméně 8denní, s přihlížením k poslednímu předpisu daně." A s týmto ustanovením súvisí § 21, v ktorom je ustanovenie (čte): "Nelze si však stěžovati proti opatřením, která předcházejí vyměření daně nebo vydání trestního nálezu neb rozsudku, proti rozhodnutím, která byla vydána podle volné úvahy správním předpisem" atď.

Tedy tu je ustanovenie, že v tom páde, jestli nejestvuje právoplatný výmer, môže dostať poplatník dočasný výmer, proti ktorému nemá opravných prostriedkov. Celkom správne bolo v rozpočtovom výbore poukázané na to, že keď štát nešetrí liknavého poplatníka, neslobodno brať zretež na liknavosť bernej správy. Jestli berné správy navčas nevymerujú daň obratovú, netreba siahať na poplatníka, ale treba hžadať cestu, ako umožniť, aby berné správy navčas vymerovaly obratovú daň. Treba racionalizovať berné správy a postarať sa, aby ich úradníctvo bolo skutočne v položení, aby sa obratová daň zavčas vymerovala. Ale tuná robíme z jednej práce dve. Počíta sa s tým, že obratová daň nebude včas vymeraná a ustanoví sa zvláštne pokračovanie pre dočasné uloženie obratovej dane.

Pánovia, hovoríme o racionalizácii, o tom, racionalizovať administratívu, racionalizovať bernú správu. Čo je toto? To je deracionalizácia verejnej správy z jednej práce robiť dve. Síce dôvodová zpráva tuná hovorí, že sa to bude diať za súčinnosti poplatníka a zrejme sa opiera na slová: "podle údajů poplatníkových", ale ja hovorím, že dôvodová zpráva je nie pravoplatnou normou, tou je len zákon, a berné správy to môžu len tak vykladať dža údajov, že vezmú nejaký údaj zo starých priznaní poplatníkových.

Tedy, slávna snemovňa, jestli tuná je nie niečo v poriadku, nie touto cestou bolo treba hžadať nápravu, ale zracionalizovať bernú správu a berné pokračovanie tak, aby obratová daň mohla byť vymeraná zavčas, a vtedy by bola odpadla potreba dočasného ukladania tejto dane. Toto považujem za najhoršie ustanovenie tejto novely.

Dosť vežkým novumom je aj to, že i proti vežmi ťažkým opatreniam bernej správy poplatník nemá opravného prostriedku, ačkožvek tuná sa môže jednať o existenčné otázky poplatníka, môže sa jednať o tisícové a státisícové obnosy.

Pozrime si iný obor, obor administratívny, obor trestného a civilného súdnictva. Vidíme, že tam, kde ide o docela nižšie majetkové záujmy, máme opravné prostriedky, ale tuná, kde môže ísť o vežmi vežké obnosy a vežké majetkové záujmy poplatníka, zavádza sa to, že poplatník proti takým ustanoveniam nebude mať opravných prostriedkov. To môže viesť k tomu, že taký poplatník môže byť aj existenčně ohrozený. A týmto končím. (Potlesk slovenských žudových poslanců.)

Místopředseda Košek (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. Netolický. Dávám mu slovo.

Posl. Netolický: Vážená sněmovno!

Při rozpočtové debatě nedávno konané zabývalo se několik řečníků otázkou zdaňování a vymáhání daní. Bylo poukazováno na berní administrativu jako takovou, která snad bezúmyslně při vyměřování daní si nepočíná správně, předaňuje poplatníka, a bylo si stěžováno, že vymáhání daní se děje příliš stroze, snad i někde tvrdě tím, že bezohledně se exekvují a prodávají předměty, kterých dotčený živnostník, výrobce potřebuje pro svůj obchod nebo řemeslo a prodávají se za cenu kolikrát směšnou, takže dotčený daňový dlužník je trestán dvojnásobným způsobem, nejen tím, že je mu zabaven prostředek k výrobě, jeho výrobní jednotka, nýbrž ještě také tím, že ona je prodána pak kolikrát za tak směšnou cenu, která ani neodpovídá ceně předmětu exekucí zabaveného a prodaného.

Při tom bylo vzpomenuto také daňových nedoplatků, které u nás několik let za sebou vykazují vysokou cifru několika miliard. Bylo při tom zvláště panem zpravodajem kol. Remešem vzpomenuto, že daňové nedoplatky jsou z větší části dubiosní, nedobytelné, že nelze počítati s tím, že by se nějaká značnější částka z těchto dubiosních nedoplatků dala pro státní fiskus, státní finance dobýti, učiniti mobilní, poněvadž jsou to většinou nedoplatky staršího data, které dobytelné nejsou.

Při tom však nebylo vzpomenuto jedné závažné okolnosti, totiž toho, že vlastně nedoplatky je také vinna z větší části finanční správa sama. Máme tady případy, a nejsou to jednotlivé případy, že daňové rekursy nejsou vyřízeny od r. 1930, o nějakých 5 až 6 let se zadržuje vyřizování daňových rekursů a vzbuzuje tím právní a finanční nejistota u dotčených poplatníků. Zemské odvolací komise jsou přetíženy tou měrou, že nemají možnosti, aby zdolaly veškerý rekursní materiál do té míry, aby alespoň loňské nebo předloňské rekursy mohly býti vyřízeny. Když si uvědomíme, že za r. 1930, 1931 až 1934, i letošní rekursy nejsou vyřízeny, že 6 let se táhne projednávání neurovnaných daňových otázek u jednotlivých poplatníků, tedy vyplývá z toho samozřejmě nejistota, která se dotýká poplatníků samých.

Rekursů jsou desítky tisíců. Poplatník v domnění, že je předaněn, podá rekurs a domnívá se, nedbaje ustanovení zákona, že, pokud rekurs není vyřízen, není povinen daň zaplatit. A kdyby předaněnou daň měl skutečně zaplatiti, potřeboval by k tomu jistě neobyčejný kapitál reservní, který, na místo aby jej dal jako prostředek provozovací do své výroby nebo svého obchodu, by musel upotřebiti, aby ukojil berní správu. A otázka vyřízení rekursu zůstává zde nevyřízena a nedotčena stejně. Podal jsem letos v dubnu interpelaci na finanční správu, ve které jsem poukázal na tuto nesrovnalost a žádal, aby finanční správa s urychlením zařídila, aby nevyřízené rekursy, zvláště rekursy několik let staré, byly konečně vyřízeny. Na tuto interpelaci se mně dosud nedostalo odpovědi, ale finanční správa také neučinila žádného opatření, aby nevyřízené rekursy byly vyřízeny a aby tak právní a finanční jistota, o které jsem se byl zmínil v jednotlivých případech, byla uvedena na správnou míru. Daňové nedoplatky budeme míti i v tom případě, když budou daně předpisovány včas, a když i rekursy budou vyřízeny tak, aby proti tomu nebylo námitek, a sice proto, poněvadž na př. u daně obratové placení o 14-15 dní později bude míti za následek, že za poslední čtvrtletí každého roku, tedy koncem prosince a prvním lednem vykázány budou nedoplatky jdoucí do značných cifer.

Uvážíme-li, že se počítá s výnosem daně obratové okrouhle 2.400 mil. Kč, kdybychom vzali jen čtvrtinu, je to nejméně 600 mil. Kč, které z titulu daně obratové budou vždycky vykázány jako nedoplatky, které poplatník také nebude musit platiti a které finanční správa potom nebude moci ani právem ku konci roku požadovati.

Řekl to již pan zpravodaj, že vývojem doby se vyvinul mezi poplatníkem a finanční správou zvláštní poměr, poměr nepřátelský. Finanční správa podezírá poplatníka ve většině případů, že jeho udání daňová nejsou správná, a poplatník se domnívá, že udání správné a přeceňování daňové by mělo za následek zdanění přílišné. Domnívám se, že tento stav je neudržitelný, neudržitelný proto, poněvadž chceme-li míti pořádek v berní administrativě, v berní správě, ve finančním zákonodárství a v plnění daňových po vinností, je potřeba klásti zvláštní důraz na daňovou morálku. Jest otázka, kdo je povinen se starati, aby daňová morálka byla zavedena a udržena. Mám dojem, že k tomu je povinna finanční správa sama, poněvadž myslím, že moderní doba přinesla poněkud jiný názor na poměr poplatníka k finanční správě, resp. státu. Jestliže naše daňová reforma je dělána s tohoto hlediska, že stát je suverén a poplatník poddaný a že suverén má míti všechny náležitosti, aby poplatníka jako poddaného donutil ke konání daňových povinností, domnívám se, že by bylo bývalo správnější, aby ustanovení proti liknavému simulantovi - poplatníkovi byla co nejostřejší, ale aby na druhé straně zase opatření, kterými by se poplatník proti přehmatům finanční správy mohl účinněji brániti, než je tomu dnes, zákon sám obsahoval.

Bylo několikráte mluveno také o okolnosti, - v samé rozpočtové debatě a také pan zpravodaj dnes o tom mluvil, - že je žádoucno, aby byla zákonem určena odpovědnost státní administrativy, a já bych dodal zvláště finančních orgánů. To, co se děje v mnohých případech při předpisování veškerých daní, ať už je to daň výdělková, daň důchodová, nebo daň obratová, jsou křiklavosti, které vyvolávají ovšem odpor a vykonávají mnoho zla v mysli a přesvědčení poplatníka, který jaksi bezohledností některého úředníka berní správy je šikanován a dohnán k tomu, aby se bránil, a kolikrát nemá dostatek možností k obraně.

Domnívám se, že zde v tom případě jsou dva stejní kontrahenti, na jedné straně stát, na druhé straně poplatník, a že mají míti k sobě poměr docela jiný, ne poměr suveréna a poddaného, nebo pána a služebníka, nýbrž ten poměr, že stát ukládá svému poplatníku určité povinnosti, a poplatník je si vědom, že povinnosti ty konati musí; v zájmu toho, aby stát mohl řádně a plně vykonávati své funkce, má se poplatník také snažiti opravdu a poctivě tyto povinnosti konati. To, myslím, že by byl nejsprávnější poměr, ne takový, jaký dnes je daňovým zákonem určen.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP