Středa 24. května 1933

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Hadek.

Posl. Hadek (německy): Vládní koalice provádějíc svůj návrh na zostření a zfašisování jednacího řádu projevuje přímo podezřelý spěch. Jako odůvodnění toho slyšeli jsme dnes od zpravodaje dr Stránského, že se tím má zvýšiti důstojnost a vážnost slavné sněmovny, československého parlamentu. Je zapotřebí, abychom se jednou zabývali vážností a důstojností slavné sněmovny, zvláště proto, že se vládní koalice domnívá, že komunističtí poslanci neprávem snižují tuto vážnost před pracujícím obyvatelstvem.

Mám čest příslušeti asi něco přes 3 roky k této slavné sněmovně. Byl jsem dříve kovodělníkem v továrně na stroje a byl jsem zvyklý, že jsme jako dělníci na schůzích k předloženým nám otázkám zaujímali stanovisko s jistou upřímností, s jistou důkladností, že problémy musily býti prodebatovány a vyřízeny před nejširším forem tohoto dělnictva. Skromně jsem se domníval - snad jsem měl po této stránce příliš mnoho ilusí - že týchž způsobů, jichž jsme jako dělníci užívali na svých schůzích, musí býti užíváno i v této slavné sněmovně, v tomto parlamentě. Bohužel, v těchto 3 1/2 letech své tak zvané parlamentní činnosti musil jsem se dověděti toto: Viděli jsme, že všechny návrhy, které jsme podávali, třeba byly sebe více oprávněny, sebe více věcně odůvodněny, byly bez výjimky zásadně zamítány. S druhé strany musíme konstatovati, že tato sněmovna musí bezpodmínečně přijmouti každý vládní návrh. Viděli jsme to u několika státních rozpočtů, které se zde projednávaly. Měli jsme čest, že jsme každého roku tak asi kolem 1. října dostali státní rozpočet ve formě 20 nebo 22 knih. O tomto státním rozpočtu jednalo se 14 dní nebo 3 neděle v rozpočtovém výboru. Zaujímalo tam k němu stanovisko 30 nebo 40 nebo 50 poslanců nejrozličnějších stran a každý, který měl co k tomu říci, navrhl nějakou změnu, chtěl, aby se něco změnilo; jeden chtěl, aby se něco snížilo, druhý chtěl, aby se jiná kapitola zvýšila, třetí chtěl něco škrtnouti, čtvrtý něco doplniti. A po těchto 3-4 týdnech dostal se rozpočet z rozpočtového výboru do plena; a v tomto plenu se pravidelně znovu zaujímá stanovisko k tomuto státnímu rozpočtu v 10 až 15 schůzích, které někdy trvaly nepřetržitě. Mluví zde s tohoto místa 50 nebo 100 poslanců, jedni zapřísahají andělskými jazyky, jiní prosí, třetí proklínají a čtvrtí rozumují o tomto státním rozpočtu. Nejen oposice, nýbrž i vládní strany, agrárníci, čeští nár. socialisté a soc. demokrati a němečtí soc. demokrati, všichni, kteří zde zaujímají stanovisko ke státnímu rozpočtu, mají mu co vytýkati a chtějí dosíci nějaké změny. A když pak zde 100 poslanců projeví svá přání a stížnosti ku státnímu rozpočtu, hlasuje se. Ale jak? Tak, že se státní rozpočet přijímá beze změny třeba jen tečky na i nebo jediné čárky nebo jediné číslice tak, jak byl v těch 20 nebo 22 knihách na počátku měsíce října poslancům rozdán. To, co vidíme u státního rozpočtu, a co u něho jest každoročním zvykem, je stejné i u všech jiných zákonů. Musíme konstatovati, že každý zákon, který přichází od vlády ve formě vládního návrhu a předkládá se poslanecké sněmovně, musí poslanecká sněmovna schváliti právě tak, jak se zde předkládá.

Máte-li odvahu hájiti důstojnost slavné sněmovny, pak musíte především učiniti přítrž těmto způsobům, které snížily poslaneckou sněmovnu na čistě hlasovací stroj. Po této stránce neoddávám se žádným ilusím, že se to změní a zlepší. Víme, že poslanecká sněmovna, vládní většina přece jinak nemůže. Ale my chceme s této tribuny konstatovati, že se dnes zde zpravodaj vytasil s demagogií, když prohlásil, že touto změnou jednacího řádu může a musí býti zvýšena vážnost slavné sněmovny. Nedávno jsem měl příležitost v rychlíku z Prahy do Brna vyslechnouti rozmluvu několika vládních poslanců. Nenaslouchal jsem jí, byl jsem náhodou v témže oddělení a páni mne velmi dobře znali. Předmětem této rozmluvy bylo podceňování komunistického klubu. Páni dospěli k mínění, že složení dřívějšího klubu komunistických poslanců, kteří zde seděli až do r. 1929, bylo docela jiné, representačnější, než dnešní poslanecký klub. Mínili, že komunistická strana ve svém poslaneckém klubu poněkud degeneruje. Rozmluva pohybovala se na tak nízké úrovni, že jsem se chránil do ní zasáhnouti. Úroveň můžeme označiti asi tvrzením, že komunistická strana, její vedení a její poslanecký klub dělají jen to, co jim bylo přímo z Moskvy přikázáno. Nesestupuji na takovou úroveň, nedebatuji na tomto stanovisku s lidmi, kteří jsou našemu hnutí a celému dělnickému hnutí úplně cizí. Ale rád bych zde dnes konstatoval: Možná, že s hlediska našich veleučených pánů akademiků není náš poslanecký klub složen podle jejich mínění; možná, že tento poslanecký klub čpí prožluklým zápachem revoluce; možná, že proletáři, které dělnické masy zvolily do našeho poslaneckého klubu, se nelíbí naší buržoasii, přiznáváme to. Ale my jsme nevybírali své kandidáty s toho hlediska, jak se líbí buržoasii, nýbrž jak nejlépe vyhovují revolučním masám dělnictva. Páni pochybují, že komunističtí poslanci nejsou s to, aby konali své parlamentní povinnosti a že nejsou schopni konati zákonodárnou práci.

Nuže, já se domnívám, že musíme dnes docela jasně konstatovati, že poslední dělník v podniku, poslední výpomocný dělník a poslední metař na ulici jest schopen konati lepší práci, než ji zde dosud konala vládní koalice. Jděte ven do severních Čech a podívejte se na hromadnou bídu, ve které tam dnes dělnická třída hyne. Hospodářská krise vzrůstá, nezaměstnanost se zvětšuje, dělnické děti hladovějí. Okresní lékař, tedy úřední osoba v jabloneckém okrese, musil konstatovati při vyšetřování dětí z obce Albrechtic, jsou-li schopny vydržeti očkování, že z 80 dětí jen 2 byly uznány za zdravé a že 78 dětí nemůže býti ani očkováno. Musíme konstatovati, že při posuzování, kdo jest schopen dělati zákony, poslanecká sněmovna a parlament nepožívá v tomto ohledu u dělnické třídy dosud žádné zvláštní pověsti, nýbrž naopak, právě pro stav, v němž jest poslanecká sněmovna, právě pro její nemohoucnost v oboru zákonodárství v zájmu dělnictva musíme zaznamenati největší snižování parlamentu.

Změňte tento stav, vydejte zákony a opatření, které jsou v zájmu pracujícího obyvatelstva, učiňte opatření, aby do těchto hladových oblastí venku přišly potraviny a aby se poskytla práce, a pak se nemusíte báti, že váš parlament bude snižován. Pak pro vážnost svého parlamentu nemusíte zostřovati jednací řád.

Ale účelem zostření jednacího řádu přece není, aby se zvýšila důstojnost slavné sněmovny, nýbrž jest to jen první krok v řetězu opatření, která musíte nyní učiniti proti revolučnímu hnutí, poněvadž kapitalismus jest přímo v nebezpečí, že se zhroutí. V roce 1918 kapitalismus mlel z posledního, všichni kapitalisté ve všech státech zalezli do nejzazší myší díry. Tehdy se našla strana, která znovu zvedla moc, kterou kapitalisté nechali ležeti v příkopu, a tak dlouho ji držela, až kapitalisté zase mohli tuto moc prakticky převzíti. To byla strana soc. demokratická. Dnes jest kapitalismus zase v podobné situaci i v Československu. Ale kapitalismus ví, že dnes strana, která jej zachránila v roce 1918, není již s to, aby mu ještě jednou prokázala tuto službu z lásky, a proto musí sahati k jiným opatřením, musí přecházeti k otevřeným brutálním fašistickým opatřením. V Německu to udělal tak, že otevřeně povolal k moci zástupce fašistů, Hitlera. V Československu, kde mu chybí tato široká hromadná základna fašistické strany, užívá k tomuto účelu, nově vyzbrojen plnými mocmi, které nyní mají býti usneseny, sociálně demokratických stran: soc. demokratické strany ve službě zfašisování, udržení zbankrotělého kapitalistického systému. To jest účel změny jednacího řádu jako prvního článku k dalšímu zfašisování tohoto státu.

My komunisté dovedeme jasně odhadovati tyto poměry. My komunisté, jimž se nyní pokoušíte ucpati ústa, povzneseme svůj hlas tím důrazněji venku v podnicích, osadách, obcích a městech, mezi nezaměstnanými a dělníky z podniků a pracujícími ze středních vrstev, a podle konkretních faktů jasně ukážeme fašistické způsoby nynější vládní koalice a pracovní metodu parlamentu a budeme s to, abychom tyto široké pracující vrstvy zařadili do protifašistické fronty k boji proti tomuto systému, proti fašismu a všem jeho odrůdám. Vzpomínám si na obraz velkého malíře francouzské revoluce Honoré Daumiera, který ve skvělé inspiraci vytvořil karikaturu na francouzský parlament, jejž označil jako "zákonodárné břicho". V této karikatuře přímo prorocky předvídal měšťácké parlamenty v celé Evropě. V této karikatuře narýsoval s geniálním uměním tvář panujících tříd, která se projevuje v tomto parlamentě. Domnívám se, že československý parlament není jiný než kresba velkého francouzského revolucionáře, že spíše i československý parlament může býti zařazen do této klasifikace, kterou provedl Honoré Daumier a bylo by nutné a velmi poučné, kdyby se tato kresba ve větších rozměrech vyvěsila zde v této sněmovně, aby měšťáčtí a soc. demokratičtí poslanci mohli se v ní viděti věrně jako v zrcadle. Aby se to stalo venku, o to se již postaráme.

Není jednacího řádu, který by nám mohl zakázati mluviti. Právě jako Hitler není schopen, právě jako němečtí fašisté nejsou schopni zničiti komunismus v Německu, právě tak nebude to možno v Československu, aby se nám překáželo v naší agitační práci, v naší práci o zrevolucionování. Jednoho dne přes vaše opatření a fašistické způsoby, kterých užíváte proti revoluční dělnické třídě, uskutečníme slova Karla Marxe, která vyslovil, když prohlásil: Zde Rhodus, zde tanči! Budeme tančiti na půdě Československa, vybojujeme poslední boj v Československu a vy, měšťácký společenský řád, přes podporu soc. demokracie budete musiti zahynouti, poněvadž zkrachovaný není již nikdy s to, aby pracujícímu lidstvu zaručil chléb a práci. Na konci tohoto společenství bude státi komunistický společenský řád, který se již dnes v sovětském Rusku vítězně buduje, který jediné zaručuje pracujícímu lidstvu dostatek chleba a práce a postačitelnou existenci, který jediné jest s to, aby pracující lidstvo zachránil před záhubou. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Pp. posl. Mašata, Tomášek, dr Moudrý, dr Dolanský, Ježek, Hackenberg, Windirsch a druzi podali mně návrh na konec rozpravy.

Podle §u 47 jedn. řádu rozhodne sněmovna o tomto návrhu prostým hlasováním a bez rozpravy, když promluvili aspoň 4 řečníci.

Návrh vyhovuje předpisům jednacího řádu, dám tedy o něm hlasovati.

Žádám paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa, a konstatuji, že sněmovna jest způsobilá se usnášeti.

Kdo souhlasí s návrhem na konec rozpravy, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh jest přijat.

Podle §u 48 jedn. řádu mohou nyní promluviti jenom hlavní řečník "pro" a "proti", kteréž hlavní řečníky ustanoví dohoda zapsaných ještě řečníků. Kdyby se do 5 minut nedohodli, rozhodnou zapisovatelé losem.

Žádám tudíž pp. řečníky zapsané "proti" osnově, aby se shromáždili pod presidiální tribunou u presenční listiny na straně mé levé ruky, a pp. řečníky zapsané "pro", aby se shromáždili na obdobném místě na straně mé pravé ruky, a aby se každá skupina dohodla o svém hlavním řečníku a dohodu mně oznámila. (Děje se.)

Zapsáni jsou řečníci: na straně "pro" pp. posl. Nejezchleb-Marcha, Pelíšek, Pozdílek, dr Suchý, Hynek, Stejskal, Fiala, Malý; na straně "proti" pp. posl. Kliment, Srba, dr Markovič, Adámek, Petr, dr Daněk a F. Svoboda.

(Po dohodě o hlavních řečnících:)

Jako dohodnutý řečník "pro" byl mi oznámen p. posl. Stejskal, jako dohodnutý řečník "proti" p. posl. dr Markovič.

Uděluji slovo hlavnímu řečníku "pro", p. posl. Stejskalovi.

Posl. Stejskal: Vzdávám se slova.

Místopředseda Stivín: Uděluji slovo hlavnímu řečníku "proti", p. posl. dr Markovičovi.

Posl. dr Markovič: Vzdávám sa slova.

Místopředseda Stivín (zvoní): Tím jest rozprava skončena.

Žádám o přečtení podaných návrhů.

Sněm. tajemník dr Říha (čte):

Návrh posl. Štětky, Kopeckého a soudr.:

Podepsaní navrhují, aby se přes obě osnovy iniciativních návrhů posl. Mašaty a druhů tisky 2266 a 2267 a zprávy výboru ústavněprávního tisky 2271 a 2272 přešlo k pořadu.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP