Pátek 2. prosince 1927

Připojuji se v celém rozsahu k stížnostem do nedostatečného ubytování vojenského mužstva a vítám resoluci o nové úpravě ubytovacího zákona, aby se zmírnila ubytovací břemena obcí vzhledem k jejich malé výkonnosti. Při té příležitosti žádám pana ministra, aby v Trutnově konečně opět uvolnil městskou budovu Union a nedávno zabranou školu pokračovací, jakož i aby v Broumově osvobodil od ubytování klášterní gymnasium a v Olívětíně klášterní restauraci. Myslím, že studijní ústavy, jako gymnasium v Broumově a pokračovací škola v Trutnově, jakož i restaurace jsou budovami, které se nejméně hodí pro ubytování, zvláště však tehdy, když ubytování trvá, jak ve shora uvedených případech, skoro celý rok. Za důkaz, jak je ubytování v restauracích nebezpečné, uvádím tento příklad: Ve středu dne 16. listopadu letošního roku střílelo se v zahradě klášterní restaurace v Olivětíně u Broumova do terče s výcvičnou municí, při čemž padla střela do předsíně. Žena hostinského chtěla právě jíti do kuchyně, když rána padla, a lze děkovati jen šťastné náhodě, že se tentokráte nepřihodilo žádné neštěstí. Zahrada restaurace není přece vhodným místem pro střílení do terče. Žádám pana ministra, aby dal případ mnou uvedený přísně vyšetřiti, neboť lidské životy nesmějí přec býti ohrožovány ubytováním.

Z tohoto důvodu musí co nejrychleji vojenské oddíly z městských a soukromých budov v Trutnově, Broumově, Olivětíně a jiných míst ihned ven. Řekl-li pan ministr, že se ubytovací poměry zlepšily, nemohu tomuto názoru přisvědčiti z důvodů shora uvedených. Žádám vojenskou správu co nejnaléhavěji, aby vojsko z uvedených obcí ihned odvolala a přeložila je tam, kde jsou buď staré kasárny anebo kde vojenská správa zamýšlí stavbu nových kasáren. Není však přípustno, aby se žádala na městské obci stavba velkých kasáren z vlastních peněz, jako bylo nedávno žádáno na městské obci v Trutnově. Byla-li by stavba nových kasáren nutna, má vojenský úřad hraditi vydání na stavbu z peněz vlastních, které má k disposici.

Jen zdravým bytem a vydatnou, jakož i výživnou stravou vedle slušného, člověka důstojného zacházení může býti v armádě vypěstován onen duch, který je v zájmu obyvatelstva a státu. Komunistická agitace, o níž pan ministr mluvil v rozpočtovém výboru, podle mého názoru nenajde v armádě živné půdy, vidí-li voják a jeho příbuzní v armádě nikoli nástroj k mučení, ale zařízení, zavedené ne k trápení, ale k ochraně občanstva.

Žádám vojenskou správu, aby projevila ochotu i těm, kdo sloužili ve starém Rakousku, a to tím způsobem, že se jim započítá plná služební doba bez rozdílu, zdali v domobraně nebo aktivní. Dá se to tím snáze provésti, jelikož je takových již jen několik, sotva tucet, kteří beztoho nejsou započítáni do stavu.

Ke konci vyslovuji přání, aby byl zvláště v armádě vždy pěstován duch pravé demokracie. My němečtí křesťanští sociálové jsme však také toho názoru, že předpokladem k tomu je také vláda velkých mravně-náboženských ideí v duších, předpokladem je zdraví veřejného mínění, předpokladem je smysl pro autoritu a podřízení, předpokladem je nepodplatitelnost. Tyto duševně-kulturní předpoklady nesmějí scházeti, má-li pravá demokracie ovládati stát a jeho zařízení, k nimž patří také armáda. Hlasujeme-li my němečtí křesťanští sociálové pro vojenský rozpočet, nečiníme tak zajisté z nadšení pro militarismus, ale z pevného přesvědčení, že se vyhoví zvláště na poli vojenství během nejbližší doby našim oprávněným požadavkům a přáním. My němečtí křesťanští sociálové si přejeme míru uvnitř a na venek, abychom se mohli věnovati zcela znovubudování svého hospodářství, péči o své kulturní úkoly ve prospěch našeho německého národa a tím také ve prospěch státu. (Potlesk poslanců něm. strany křesť. sociální.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Zoufalý. Dávám mu slovo.

Posl. Zoufalý: Již delší dobu se namlouvá obyvatelstvu a především dělné třídě, že stát spoří. Ano, spoří, ale na dělnictvu. Jakým způsobem se jináče peníze rozhazují, na to bylo již mnohokráte poukázáno, a jest naší povinností stále odhalovati zlodějny, které denně stoprocentní patrioti pášou. Jest kapitolou pro sebe, jak s penězi, státem na stavby preliminovanými, se hospodaří. Pro těžkopádnost státního aparátu jsou téměř všechny stavby zadávány soukromým podnikatelům. Po převratě rostly stavební firmy jako houby po dešti. Každý inženýr, který měl strýčky u státotvorných stran, zařídil se pro sebe a oferoval na všechny státní stavby, které byly vypsány. Oferovalo se úmyslně nízko, aby za každou cenu stavba byla získána. Při stavbě pak rozdíl mezi skutečnými náklady a ofertou vyrovnával se podvodnými machinacemi. Mimo to se pomocí strýčků na ministerstvech vymáhaly doplatky, takže konečně stavby přijdou dráže, než činí poctivé propočítání, a mimo to materiál neodpovídá z daleka předepsané jakosti. Tam, kde má býti betonová směs v poměru 1:3, míchá se 1:6 a podobně. Falšují se výplatní listiny, výkony, úřednictvo a zřízenci stavebních firem jsou nuceni pod hrozbou ztráty existence podvodně manipulovati. Podnikatelé mají dvojí zdroj zisků: ve vykořisťování dělníků a v okrádání státu. Poněvadž státní stavební správa je v mnoha případech slabá a nedostatečná, možno obratnému, zdatnému jedinci zbohatnouti snadno a rychle. Tak na příklad firma bří Redlichové, Brno. Tato firma byla odbočkou jmenované firmy vídeňské. Po převratě se firma formálně osamostatnila, počeštila, a to vzhledem ke státním stavbám. R. 1924 stavěli bratří Redlichové čtvrtý úsek dráhy Zvoleň-Krupina. Dne 24. února 1924 psala centrála firmy z Brna vedení stavby do Baliny: "Sdělujeme vám, že podle našich informací může býti prozatím jediný pramen, jak bychom zlepšili situaci v Krupině, ten, když se nám podaří zvýšiti průměr mzdy ze 2.60 Kč na 2.80 Kč, nebo podobně..."

Hned po tomto dopisu byl dán rozkaz vyhotoviti dvoje platební listiny; jedny s fakticky vyplacenými částkami byly ponechány u firmy, druhé s částkami vyššími byly předkládány státní stavební správě. Do knih byly zanášeny částky státní stavební správě předložené a rozdíl mezi obnosy vyplacenými a fingovanými byl veden jako peníze poukázané ústřednou v Brně.

Jakou rutinu mají stavitelské firmy v klamání úřadů, dokazuje tento případ: Nebyl povolen dovoz vrtačky pro pražce, a tu firma vídeňská - faktická - dopisem ze dne 4. června 1924 oznamuje: "Nachdem für die Schwellenbohrmaschine keine Ausfuhrbewilligung erteilt wurde, wir selbe jedoch zur Absendung brachten, haben wir für das Gewicht der Schwellenbohrmaschine in der Konsignation zum Frachtbrief vermerkt, daß es sich um 20 Roststäbe handelt." Z Vídně byly pašovány stavební pomůcky. Jelikož brněnská firma je ještě dnes fakticky filiálkou vídeňské ústředny, musí jí posílati do Vídně plány objektů, které staví. V případě, že byla zadána stavba důležitá s vojenského hlediska, jsou plány za hranicemi dříve, než se stavba dokoná. O tom svědčí potvrzení z Vídně ze dne 22. srpna 1924: "Das Fortschrittslängenprofil erhielten wir gestern von der Schwesterfirma Brünn..." Následkem stálých podvodných manipulací jak v účetním vedení, tak i na stavbě, došlo mezi vedoucím stavby a zřízenci ke sporu a tito byli ihned vyhozeni ze zaměstnání. Při projednávání sporu o doplatky soudní senát nepřipustil projednání celé záležitosti a jinak velice pohotový státní návladní se o věc také nezajímal. U dělníků se prohledávají byty, jak se tomu nesčetněkráte stalo, hledá se vlastizrada, kde není, ale na mocnou kapitalistickou firmu si státní návladní netroufá. A zřízenci se musí obávati na zlodějnu poukázati, poněvadž odměnou je vyhazov z práce. To jest první případ.

A nyní druhý případ z mnoha: Ve Střekově na Labi staví se zdymadlo. Jaké tam panují poměry, o tom si vypráví dělnictvo široko daleko. Pod vlasteneckým pláštíkem se okrádá dělnictvo i stát. Přijímáni jsou jen lidé na doporučení a panuje veliký strach před dělníky komunistického přesvědčení. Nízké mzdy a hodně práce, toť devisa v tomto podniku. Dělník nemůže býti z hubené mzdy živ a proto je nucen dělati přes čas. V době, kdy bylo tisíce nezaměstnaných, přidržováni dělníci k tomu, aby dělali týdně 100 a více hodin. Kdo nechtěl, ten musil jít. Řada těžkých úrazů i smrtelných svědčí o tom, jaké tam jsou poměry. Při tom se dělnictvu spílá, že je div, že tam častěji dělníci popoháněčům tělesně nedomluvili. Stavba podle toho také vypadá. Dělníci říkají, že jednou to voda všechno odnese. Již často se stalo, posledně na Liberecku, pak v Německu a jinde, že u přehrad se prorvaly hráze, což vedlo k strašným důsledkům. Jestliže se stavělo tak jako zde, tedy se není co diviti. Zde nerozhoduje zájem veřejnosti, nýbrž žravost kapitalistů. Mísení materiálu s cementem se neprovádí, jak toho předpis vyžaduje, nýbrž zisk je tu směrodatným. Místo 1:3 se dá 1 k fůře. Není to tam tedy na beton. Je to jako s tou nynější vládou: nesype se podle názoru koaličníků stejnou měrou a proto se to p. Švehlovi rozsypává.

Státní dozorčí orgány jsou mistrně kapitalisty klamány. Denně se na stavbě kontrolovaly pytlíky od cementu. To měl býti důkaz, že tam cement přišel a byl zpracován. Že se nechají pytlíky, i když se naložily na vůz a s nimi se kousek odjelo, zase přivézti zpět, na tu myšlenku snad dozorčí orgán nepřišel.

Zde jest správná bilance, jak se ty věci prováděly: R. 1923 došlo celkem 10.810 pytlů, z toho zpracováno na betonu 7558 pytlů. Státním orgánům se řeklo, že došlo 14.770 pytlů a bylo zpracováno přes 11.000 pytlů. Připsáno celkem 4430 pytlů. Na jedné straně se napsal počet fakticky došlých vozů a na druhé straně se něco připsalo. Nechť se vše řádně, a to za účasti zástupců dělnictva, zkontroluje podle listin, které se o dovozu cementu vedly a zjistí se, kolik skutečně bylo dovezeno a zpracováno. Ale nutno se na nádraží informovati, zdaž v soupise uvedené železniční vozy také tu dobu ve stanici byly. Vím, že v bilanci se uvádějí čísla vagonů, které do stanice nikdy nepřišly.

Totéž je s automobilovým dovozem. Kdyby vláda chtěla hledati, zajisté že najde. Máte špiclovský aparát proti dělníkům, proč nenakomandujete špicly jako dělníky do těchto závodů a nedáte dohlížeti na zlodějny, které se takřka veřejně provádějí? Žádáme, aby závodním výborům dána byla pravomoc kontroly a všude učiněna bude náprava. Spoříte na válečných poškozencích, na zaměstnancích, chcete velkou část dělnictva připraviti o sociální pojištění, beztak již nevyhovující, ale tam, kde se stát okrádá o miliony, tam jste dosud ani jednou nepřišli zlodějnám na stopu; ba, když na to poukazujeme, tedy všechno se uvede v pohyb, aby svinstvo nepřišlo ven, poněvadž se bojíte, když se to začne provalovati, že dělnictvo pozná, že za slůvkem "zájem státu" se skrývají hrabivé ruce kapitalistických zlodějů. Za tyto věci, kde se tak rafinovaným a bezohledným způsobem poškozuje stát a tím poplatnictvo, kde se bezpečnost vydává v šanc, stavěli v SSSR provinilce ke zdi. Křičeli jste, že se tam provádějí zvěrstva, ale bylo by na čase, kdyby i zde proletariát dobyl politické i hospodářské moci a udělal přítrž zločineckému jednání. Pohoršujete se nad vzrůstající kriminalitou, ale provinění nezaměstnaného nebo poměry zničeného člověka, který upadne do zločinnosti, do které byl vaším společenským řádem vehnán, nejsou ničím proti dravosti a lotrovství bohatých zločinců.

Pan ministr veř. prací promluvil o dalekosáhlých plánech elektrifikace. Mají býti vybudovány přehrady za účelem získání vodních sil. A což menší práce, především upravení horských potoků, ty zůstanou nepovšimnuty? Potoky v horách se téměř pravidelně rozvodňují, povodně dosahují často katastrofálního rázu a škody na majetku drobných lidí přivoděné dosahují obrovských obnosů. Podali jsme interpelace, ve kterých se dožadujeme regulace těchto potoků, ale na tyhle věci nechce míti vláda peněz. Při posledních vodních katastrofách v tomto roce vláda neučinila ani z daleka, co bylo v jejích silách, a byli jsme svědky toho, že ze sousedního Saska došly sbírky na uhrazení škod povodní vzešlých, ačkoli i tam voda řádila a učinila tam větší škody než zde, a to proto, poněvadž žebrácké almužny, jichž se dostalo poškozeným, ani z daleka neodčinily škod, které povodeň přivodila. Německá veřejnost v sousední říši se asi zaradovala, když uslyšela, že německý ministr nevymohl pro zahraniční obyvatelstvo náležité pomoci.

Nutná je stavba přehrady u Karlových Varů, poněvadž je nebezpečí, že zde dojde jednou ke katastrofě. Tato nutná stavba mohla by býti v nejbližší době provedena, kdyby zde byla dobrá vůle. Součinností obce a státu a přitažením daňového šroubu majetných vrstev a u těch, kteří z lázeňského provozu mají obrovské zisky, by se potřebné sumy vymohly. Ze spisu, který byl včera dodán poslancům městskou radou v Karl. Varech, vysvítá, v jak velikém nebezpečí Karlovy Vary skutečně jsou. Máme zájem na tom, aby tyto lázně nebyly stiženy pohromou, neboť po dobytí politické moci v tomto státě proletariátem bude těchto lázní používáno především těmi, kteří stojí ve výrobním procesu a prokazují platné služby lidské společnosti. Tak jako dnes ve svazu sovětů pracující třída hledá léčení a osvěžení v místech, kde se dříve povalovala buržoasie, tak tomu bude i zde.

Stran staveb přehrad a nových elektráren žádáme, aby bylo postupováno tak, aby byly znemožněny všechny nepřístojnosti a aby především nebyly státní stavby jenom prostředkem k obohacení jednotlivých podnikatelů. Dnes se pohlíží na takovéto stavby jako na možnost rychlého zbohatnutí jednotlivců na straně jedné a jako na pracovní místa, kde je dělník nejvíce vyssáván, na straně druhé. Žádáme především, aby se dodržovaly kolektivní smlouvy, pro tu kterou kategorii dělníků platné, a aby přijímání dělníků se dělo prostřednictvím okresních zprostředkovatelen práce. Je neslýchanou věcí, že v tomto státě právě státní podniky se zprostředkovatelnám vyhýbají na sto honů a nedodržují, co se od jiných žádá. Svinstvo, které se zahnízdilo ve vyšších úřadech, že bez visitky nebo doporučení se ničeho nedosáhne, přeneslo se do všech státních podniků. Tak především v elektrárně v Ervěnicích se přijímají dělníci tak, že bez předložení žádosti, dále legitimací státotvorné strany a Národní jednoty severočeské a bez zjištění původu toho kterého dělníka se nikdo do práce nedostane. Tam nerozhoduje schopnost, nýbrž příbuzenstvo a politická příslušnost. Komunisté zaměstnání neobdrží, avšak když se jedná o placení daní nebo o konání služby vojenské, to se nikdo neptá, jde-li o komunistu, a vymáhá se konání povinností, kdežto tam, kde jde o zaměstnání, se každý očuchá se všech stran, nepáchne-li bolševismem. V závodech samotných jsou na vedoucích místech ponejvíce příslušníci národní demokracie. Ti vykonávají nestydatý nátlak na zaměstnance a nutí je ke vstupu do žlutých organisací. Domků vrátných a vhodných míst v závodech se používá za návěštní tabule nár. demokracie. To nevidí žádný četník, ale když se někdy za oknem dělníka ukáže dělnický plakát, hned jsou z toho soudy. Dělnické časopisy se nesmějí u nikoho ukázati, ale buržoasní časopisy jsou rády představenými viděny. Tolik se toho napovídá o demokracii, ale při tom se provádí tvrdá diktatura. O co čestnější jsou komunisté v SSSR., kteří otevřeně říkají: Ano, jsme při moci a tedy diktujeme. Měšťácké strany žvaní o demokracii, aby oklamaly nemyslící lid, a při tom provádějí nejhnusnější teror.

V Ervěnicích došlo již častěji ke smrtelným úrazům. Poslední smrtelný úraz stihl montéra Tichého. Tak jako vždy i zde se říká, že smrt si přivodil vlastní vinou, ačkoliv každý, kdo tohoto člověka viděl při práci, musí doznati, že šlo o velice schopného, vyškoleného dělníka. Po takovýchto úrazech provádí vyšetřování četnictvo. Proč se nepřivolají v tomto případě odborníci z řad dělnictva z druhých závodů, kteří by příčinu smrti zjistili? Či snad jste toho názoru, že četník musí všemu rozumět? Rodiče spáleného neobdrželi dosud ani haléře podpory neb odškodného, ačkoliv jde o lidi k práci neschopné. Proč nemají dělníci při tomto životu nebezpečném povolání zvláštní pojištění na život? Když se četnictvo pojišťuje až do výše 50.000 Kč, proč se nepojistí toto dělnictvo?

Ministr veř. prací pravil, že nutno se postarati, aby elektrického proudu se dostalo všem. Nemohl by toto dobrodiní prokázati také ministerstvu železnic? Či není to ostuda, že na př. na českém severu, v tomto průmyslově tak bohatém kraji, je řada nádraží bez elektrického osvětlení? Dnes již v každém chlévě mají tamější rolníci elektrické světlo, ale dráhy, mající elektrické vedení na dosah ruky, mají stále ještě petrolej. (Výkřiky komunistických poslanců.) Či jest dodávka petroleje kompensací živnostenské straně a nesmí se rušiti? To je takový Kocourkov jako v Praze. V každém voze pouliční dráhy visí časopisy Zepop, ve kterých se elektrický proud vychvaluje co nejlevnější osvětlení, ale v řadě ulic jest ještě petrolejové osvětlení o svítivosti svatojanských mušek.

Nyní několik slov o stavbě mostu přes Labe v Ústí n. Lab. Tento projekt jest několikrát tak starý jako tato republika. Kdekdo říká, že musí býti co nejdříve uskutečněn, ale z projednávání vysvítá, že tento projekt zůstane ještě dlouho projektem. Již často se stalo, že most, který ještě stojí, po řadu dní nemohl býti používán. Mezi dvěma městy a to Střekovem a Ústím jest veliký, stálý provoz a tu se most pro veřejnou potřebu uzavře, poněvadž se musí provésti nutné opravy, aby se nerozpadl. Autobusové spojení několikráte již bylo povoleno a několikráte zase zakázáno podle toho, jaké jsou momentální vyhlídky nosnosti mostu. Což kdyby tak ve Střekově komunisté vyvolali nějaký "brajgl", vojsko by tam přes most nemohlo a tak by komunisté snad provedli revoluci. (Veselost na levici.) Odpovědnost v tom směru by padla na pana ministra veř. prací. - A tomuhle skandálnímu stavu se neučiní přítrž tím, že by se prosadilo rychlé odstranění překážek a se stavbou mostu se započalo.

Ale Ústí má nejen špatný most, nýbrž ještě špatnější vzduch. Již při vstupu do tohoto města vám poví špatný vzduch, že se nacházíte ve středisku chemického průmyslu. Větrací zařízení v továrnách jsou takového druhu, že dusivý smrad se táhne celým městem. Největším závodem je velká chemická továrna v Ústí n. Lab., která zaměstnává přes 2.000 dělníků. Je to velkokuchyně otravných plynů tohoto státu pro dobu válečnou. Tato firma stojí do jisté míry pod státním dozorem, neboť i naše milovaná republika nechce zůstati pozadu v přípravách válečných a snaží se bohatými subvencemi přímými i nepřímými přiměti tento závod, aby vynalezeny byly plyny takového rázu, že by jejich vražednost vynesla slávu tohoto velikého státu až do nebe. Chemický průmysl je tak veliké důležitosti, že nutno na toto především dělnictvo upozorniti. Příští válka bude především válkou chemickou. Nejstrašlivější výbušné látky a jedy se zhotovují, aby žeň smrti v příští válce byla ještě větší a to jak mezi vojskem, tak i mezi obyvatelstvem civilním. Dělnictvo velké chemické továrny ví, jak strašné věci jsou tam vyráběny a připravovány. Tato továrna, která je pod státním dozorem, se zařadila do fronty proti prvnímu státu dělníků a rolníků, t. j. proti SSSR.

Angličtí váleční štváči vedou nápor proti svazu sovětů všemi prostředky. Z krátké zprávy časopisů se veřejnost dověděla o utvoření mezinárodní pracovní pospolitosti největších chemických koncernů a to anglického, německého, amerického, francouzského a československého. Chemický průmysl, který svoji výrobu od r. 1913 více než zdvojnásobil, je sjednocen v Carbounii se sídlem v Londýně, tedy v místě, kde se připravuje válka proti sovětům. Výzkumné a pokusné laboratoře jsou financovány Metallbankou ve Frankfurtě, která také převzala obchodní část Carbounie. Spolupráce nastala na základě zužitkování t. zv. aktivního uhlí, tedy věci nezbytne v plynové válce. Na veřejnost má to vzhled poměrně nevinný, ale ve skutečnosti jest to pod vedením Anglie ústředna na organisování chemického útoku na SSSR. v největším měřítku. Na aktivním uhlí se budou vydělávati obrovské peníze a část jich se použije na výzkumné práce pro získání nových jedů a otravných plynů. Tím se odůvodní zase pořizování nových gasmasek a tak zisky se donekonečna zaručují.

Ve veliké chemické továrně dělají se neustále pokusy s novými plyny a co pokusných objektů se používá lidí. Stalo se, že v jednom případě dělník přišel o zdraví, a tu dotčený chemik utekl do ciziny a firma je na všem nevinná. Mezi jednotlivými závody chemickými se zavedla výměna zkušeností výroby. Navzájem se továrny informují; ty tam jsou časy, kde byla nějaká tajemství. Dělnictvu se nahání strach pro ten případ, že by něco zradili, ale zaměstnanci se mezi továrnami vyměňují, ovšem pod označením "znalci". Jak často jsou komunisté poháněni před soud, že něco zradili, ale zde firmy prozrazují, co má zůstati státním tajemstvím.

Dělnictvo musí viděti, že kapitalistické státy nechtějí bojovati mezi sebou navzájem, nýbrž že vše směřuje proti našim bratřím v SSSR. Zaměstnanci ve velké chemické továrně vědí, že na nich spočívá veliký úkol v daném okamžiku prokázati svou solidaritu s pracující třídou svazu sovětů. Aby se solidarita neprokázala, hledí kapitalisté dělnictvo na tolik zotročiti, aby se nezmohlo na solidární čin. Dělník zde nemá jen prodávati svou pracovní sílu, nýbrž má býti politickým eunuchem. Ředitel Mayer a popoháněč Finger zavedli neslýchaný systém vyssavačský a režim špiclovský, udavačský a donašečský, že dělnictvo pod ním trpí jako lid v době inkvisice. V květnu t. r. nabídla společnost Pinkertonů firmě své služby, tato však toho nemá potřebí, poněvadž by se spíše Pinkertoni mohli tam sami něčemu naučit. Přes zákon o útisku se udržuje závodní policie, která sleduje krok za krokem dělníky, o kterých se proslýchá, že sympatisují s třídně uvědomělým proletariátem. Tato policie sahá i za brány závodu. V den 1. května byli závodní detektivové vyzbrojeni dalekohledy a pátrali v průvodu komunistů po dělnících zaměstnaných v továrně. Takový dělník se potom příležitostně, a to z "nedostatku zaměstnání" propustí. Jsou vedeny černé knihy o dělnictvu a marně se namáhá propuštěný dělník získati v závodě, který podléhá vlivu chemického průmyslu, práci. Proti časopisu komunistické strany a internationale se vede se strany tohoto závodu zběsilá kampaň. Čtenáři tohoto časopisu, pokud jsou firmě známi, se vyhazují ze zaměstnání. Pro článek, který byl napsán v zájmu dělníků ohrožených propuštěním, se dělá tomuto časopisu veliký proces a státní návladní vychází s ochotou vstříc, ačkoliv již dávno ti, kteří proces inscenují, patří za mříže.

Práce dělníků je těžká a životu nebezpečná. Větrací a jiná zařízení neodpovídají potřebě a proto nejen v závodě, nýbrž i v širokém okolí panuje nesnesitelný vzduch. A živnostenský inspektorát nachází vše v nejlepším pořádku. Jako je tomu v tomto závodě, tak je i v závodech Solvayových a ostatních chemických závodech. Dělník se ubíjí tělesně, ničemnými opatřeními správy závodu se demoralisuje a tak se z něho má státi individuum, které by vyhovělo všem choutkám ředitelů a popohaněčů, jakož i později válečným stvůrám. Dělnictvo se musí postaviti na odpor, veškerý proletariát musí je podpořiti a tak se vybudují předpoklady pro účinný boj proti válce. Neboť nezlomený proletariát chemických závodů splní potom ve spolku s ostatním dělnictvem svou proletářskou povinnost vůči své třídě a těm, kteří dnes za těžkých obětí budují ve svazu sovětů nový společenský řád. Chemiebaroni se spojili v jednotnou frontu, i proletariát musí tak učiniti. Tak, jako kapitalisté si navzájem své zkušenosti vyměňují a své válečné přípravy doplňují, tak i proletariát jednotlivých států se musí dohodnouti o společném postupu všeho chemického dělnictva. Proletariát v chemických závodech Československa, Německa, Anglie, Francie i Ameriky musí následovati příkladu svých vyssavačů a přes hranice kapitalistických států podati si ruce a vybudovati záštitu svou a svazu sovětů.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP