Pátek 2. prosince 1927

Že ministerstvo veřejných prací je jenom výkonným orgánem vůle kapitalistů a rozpočet je sdělán v jejich zájmu, toho důkazem je stanovisko k sociální péči o horníky a k sanaci bratrských pokladen. Je faktem, že bratrské pokladny nemohou za daného stavu splniti na ně kladené požadavky a že vykazují deficit. Jsou to především důsledky částečného vyvlastnění jejich následkem inflace a pak dnešní stav, v jakém horníci jsou. Horník pracuje o 50% více než v době předválečné a za to dostává menší mzdy. Horník je dnes daleko více vyssáván než kdy jindy před tím. Horníci jsou donucováni vykazovati nadlidské výkony a důsledky takovéto racionalisace jsou, že horník předčasně spotřebuje svoji pracovní sílu a onemocní. Dnes po odbourání přes 40.000 horníků je těžba větší než před tím. Kapitalisté shrabují obrovské zisky, dělník ztratí své zdraví a bratrské pokladny vykazují menší příjmy. Proč se nepoužije části zisků na sanování bratrských pokladen, proč stát z výnosu uhelné daně nepřispěje na úhradu nedostávajícího se obnosu? Místo toho se má odbourati sociální pojištění těch, kteří za nejtěžších podmínek kopou uhlí. Staropensistům se má vzíti plná třetina jejich důchodu. Tito lidé, kteří si skutečně vydřeli nárok na dostačující důchod, již dnes jenom živoří, neboť drahota řádí v uhelných obvodech více než kde jinde. Podívejte se na chatrný šat těchto lidí a na vyhublé obličeje, a tu se opováží někdo vysloviti myšlenku, že důchody mají býti sníženy?

Postavení vdov a sirotků. V době, kdy uhlobaroni falšují bilance, aby své obrovské zisky nějakým způsobem zakryli, má se utrhnouti kus chleba od úst lidem, kteří po dlouhá léta byli vysazeni nebezpečí smrti, a když jí ušli, chcete je nechati pojíti hladem. Přijďte do hornických krajů se zhoršovacími návrhy, a já jsem přesvědčen, že se horník chopí krumpáče a vymlátí vám tyhle nápady z vašich neústupných palic. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Nyní několik slov o báňské inspekci a báňských úřadech. Pan ministr a tím uhlobaroni jsou činností jejich spokojeni, ale nejsou spokojeni dělníci. Počet úrazů se zvyšuje, jak vidno z této tabulky: R. 1919 počet úrazů vykazoval celkem 4.115, z toho 349 smrtelných, r. 1920 3581, z toho 176 smrtelných. R. 1921 4.670, z toho 175 smrtelných, r. 1922 5679, 107 smrtelných, r. 1924 7083, 164 smrtelných, r. 1926, tedy po odbourání 40.000 horníků, 6706, 153 smrtelných. Počet úrazů může se při řádném provádění inspekce omeziti. Především je nedostačující počet úředníků provádějících báňskou inspekci.

Má-li báňský revírní úřad ve svém obvodu 15 až 20 dolů a je-li některý důl tak rozsáhlý, že na jeho prohlédnutí spotřebuje jednotlivec 2 až 5 dní, lehce si každý spočítá, kolik pozornosti může býti této tak důležité otázce věnováno. Vždyť na báňských úřadech nebyly ani vybudovány samostatné bezpečnostní referáty.

Báňské revírní úřady, pravda, vyšetřují každé zabití, snad někdy i některá těžká zranění, ale to nestačí, to je málo. Proto také ministerstvo ve své zprávě je tak stručné. Neuvádí počet vykonaných intervencí ani počet dolů, kde nebyla za celý rok báňskými úřady vykonána ani jediná prohlídka bezpečnostních zařízení, dále neuvádí počet zákroků proti zaměstnavatelům, aby bezpečnostní opatření byla dodržována, a konečně neuvádí, v kolika případech a jakou měrou byli zaměstnavatelé trestáni pro obcházení hornicko-policejních nařízení. S takovouto zprávou nemůže býti toto shromáždění spokojeno.

Již celá desítiletí dožadují se horníci reformy dosavadní báňské inspekce a žádají zřízení dělnických báňských inspektorů z řad dělnictva a placených státem. Požadavek tento je plně oprávněn právě se zřetelem na vysoké risiko hornického povolání, vyjádřené v číslech již uvedených. U ministerstva veř. prací leží již několik let návrhy odborových organisací na zřízení dělnických inspektorů. Ministerstvo veř. prací přes veškeré volání celé hornické veřejnosti po této reformě nevykonalo nic, a zdá se, že provedení této reformy přímo sabotuje. Tyto zjevy vzbuzují mezi hornictvem nespokojenost.

Zato však báňské úřady starají se o věci, do kterých jim pranic není. Závodní rada dolů v Příbrami usnesla se vyzvati odborové organisace, aby pracovaly k vyslání dělnické delegace z řad horníků do SSSR. Báňský revírní úřad v Praze zaslal závodní radě tohoto šimla "Usnesení závodní rady, aby vyzvala odborové organisace, aby byla vyslána z řad horníků delegace do sovětského Ruska, vybočila místně i věcně ze zákona o závodních radách. Místní působnost závodních rad sahá, jak už její titul "závodní rada" naznačuje, pouze k hranicím závodu." Co to znamená? Že členové závodních rad nebudou směti jezditi do Prahy za svými záležitostmi ve funkci závodních rad, že nesmějí psáti do jiných míst, poněvadž tak jako nyní se má znemožniti dělnictvu informace o poměrech v SSSR., bude se později zakazovati informovati se o poměrech na druhých dolech a revírech. Ještě že horníci vědí, co mají dělati, a nedají si předpisovati od lidí, kteří se sice nestarají o poměry na dolech, ale zato mají strach, aby dělník dělal to, co zájem jeho třídy káže.

Do sociální péče hornické spadá stavba obytných domů pro horníky. Jako všude jinde i zde se pracovalo na úkor třídně uvědomělých dělníků. Je neslýchaností, že v kladenském revíru nebyl postaven ani jeden obytný dům, ačkoli i zde jako v jiných revírech byly pro fond hornický příspěvky vybírány a vykazují čistý přebytek 1,106.516 Kč. Zde možno přímo vycítiti třídní nenávist vlády vůči uvědomělému hornictvu revíru kladenského. Protože horník tohoto revíru stojí v prvních řadách o své osvobození bojujícího proletariátu, proto se pro něho nepostaví byty, i kdyby bydlel hůře nežli dobytek. Avšak i tam, kde se stavělo, byli stoupenci rudých odborů soustavně odmítáni. V revíru mosteckém a falknovském postaveno bylo celkem 812 bytů, ačkoli M. V. S. - sekce horníků - jest druhou nejsilnější organisací hornickou těchto revírů a především tam, kde bylo postaveno nejvíce domků, přímo dominuje, t. j. na Mostecku a na Duchcovsku, přiděleno bylo z těchto 812 bytů příslušníkům sekce hornické celých 39 bytů! Takovouto demokracii prováděly reformistické odborové organisace za vedení posl. Brožíka, Pohla a za sankce rady Holiče.

Podle předpisů o přídělu bytů měli by byt obdržeti ti nejpotřebnější. Ve skutečnosti jej dostali ti, kteří byli u reformistických organisací nejvíce oblíbeni. Dostalo se bytu i takovým lidem, kteří byt měli, mnohdy velký pokoj i kuchyň. Za to byli šmahem zamítáni lidé, kteří bydlí v nezdravých brlozích, mnohdy až tři rodiny pohromadě. Tak se dělo především v Trnovanech. Zde byl zamítnut J. Valach, otec 4 dítek, který bydlí v podkrovní díře, o které se lékař vyslovil, že není na žádný způsob k obývání způsobilá. Všechny děti jsou nemocny. Křeček Josef, ženat, otec 2 dítek, bydlí na dvoře v malé místnosti, pod okny je hnojník a záchod, močůvka prossává se do bytu. Dítky jsou nemocny. Šašek Fr., ženat, bydlí ještě s 2 rodinami v bytě o jedné místnosti. Celkem tuto místnost obývá 10 osob.

Takovýchto případů bychom mohli uvésti sta. Rozhodování při přidělování bytů rozjitřilo do krajní míry dělnictvo i nekomunistické. Stalo se, že byly zabrány byty postavené pro horníky pro kanceláře dolu, který má býti postaven. Což nemá vláda dosti prostředků, aby si postavila pro své zaměstnance včas byty? Musí se bráti byty těm, kteří na ně nárok mají?

Rozpočet ministerstva veř. prací je tak sdělán, že znamená výsměch potřebám pracujících. Neočekáváme nápravy od této vlády. Chamtivost kapitalistů nezná mezí a proto rozpočet vykonavatelů její vůle musí takto vypadati. Ale říkáme všem pracujícím a utiskovaným: srazte se v jednotnou bojovnou frontu, vybojujte si politickou i hospodářskou moc a potom si učiníme rozpočet, který bude odpovídati našim potřebám a zájmům! (Potlesk poslanců strany komunistické.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Pelíšek. Dávám mu slovo.

Posl. Pelíšek: Slavná sněmovno! Jednání o státním rozpočtu poskytuje poslancům možnost, promluviti v debatě o našich hospodářských a politických poměrech. Naše strana chce viděti v rozpočtu státním výsledek hospodářského života, který tvoří hodnoty potřebné ke zvýšení celkového blahobytu. Tato snaha o zvýšení hospodářské a kulturní úrovně, tento odvěký vývoj lidstva znamená pro nás skutečný pokrok k dosažení úkolů, které současná generace přijala za svůj program.

Rozpočet státní má tedy svůj veliký význam a můžeme podle něho posouditi svou hospodářskou a politickou vyspělost v době přítomné, jakož i možnost vývoje do budoucnosti. Mluvilo se už v generální debatě o tom, jakým směrem ubíral se náš hospodářský a politický vývoj v minulých 8 letech. Bylo zde poukazováno, že rozpočet náš jest aktivní a že můžeme vzhledem na svoji stabilisovanou valutu, na vyřešený zákon celní, na sjednání obchodních smluv důvěřovati, že stabilita rozpočtová bude také v budoucnosti dodržena. K tomuto úsudku opravňuje nás i ta důležitá okolnost, že kromě důvodů, které jsem uvedl, mluví ve prospěch této stabilisace rozpočtové i důvody jiné, řekl bych především smysl pro odpovědnost za budoucnost a vývoj tohoto státu a dále řada důležitých reforem a zákonů, které tuto stabilitu rozpočtovou podporují a umožňují.

Dovoluji si pronésti několik poznámek k charakteristice rozpočtu samého. Není bez zajímavosti, jak dotována jsou různá ministerstva a jak jejich rozpočtové položky mají vztah ke skutečným poměrům, k úkolům, pro něž ona ministerstva mají pracovati. Vidíme, že ze 100 Kč státních vydání připadá na správu vojenskou a zahraniční 19.71 Kč, na správu hospodářskou a dopravní 10.97 Kč, na správu sociální 17.49 Kč, pokud se týká ministerstva zemědělství, nejsme a nemůžeme býti spokojeni, vidíme-li, jakých poměrně nepatrných prostředků dostává se tomuto ministerstvu na potřeby zemědělství. Ze 100 Kč státních vydání jde pouze 2.27 Kč na potřeby zemědělské. Mluví-li se o tradici při rozpočtu, prohlašujeme rozhodně, že bychom byli proti tomu, aby v těch 2.27 Kč byla tato tradice vyjádřena.

Naším hlavním požadavkem je zvýšena péče o rozšíření a zvýšení vzdělání na venkově. Vzdělání a kultura najdou u nás vždy plné pochopení a ocenění. Jsem vděčen panu ministru školství, že vyzdvihl ve svém exposé význam školy a vzdělání jako požadavek demokracie a svobody. Je proto naší povinností pracovati k tomu, aby školství odborné stálo na výši doby, aby každá hospodářská škola měla svůj školní statek, který by vychovával zemědělce nejen po stránce teoretické, ale také po stránce praktické. Každý školní statek má znamenati u hospodářské školy aktivní položku především po stránce myšlenkové. To znamená, že hospodářská škola nejen ve školní síni, nýbrž i na školním statku má dávati novou správnou orientaci zemědělské výrobě a předávati hospodářské praksi budoucí zemědělce vzdělané po stránce teoretické i praktické tak dalece, aby nových poznatků zemědělské vědy mohli zužitkovati na vlastním statku, aby přivedli své hospodářství na stupeň výrobní dokonalosti a intensity.

Pracovní program ministerstva zemědělství týká se dále hospodářského výzkumnictví a myšlenky racionelní organisace středního statku. Naše strana požaduje, aby naše státní i zemské výzkumné ústavy byly náležitě vybaveny, tak aby mohly zdárně plniti svůj úkol.

Souvisí s tím i důležitá otázka zemědělského poradnictví. A tu si představuji, aby hospodářské školy staly se základem pro vyřešení této myšlenky. Přejeme si, aby hospodářské školy měly možnost i schopnost, poskytovati žádané rady a pokyny i výkonným zemědělcům, aby zde byl určitý program a podklad pro racionalisaci zemědělské výroby.

Mluvíme o soběstačnosti státu v zemědělské výrobě. To je velmi důležitá otázka hospodářská a politická. Stát náš nemá zrovna nejvýhodnější položení zeměpisné a proto musí nám všem, nejen zemědělcům, záležeti na tom, aby stát náš byl v tomto směru zajištěn v ohledu výživy svého obyvatelstva.

Mluvíme-li o státotvornosti, musíme to domysliti prakticky. Musíme si říci otevřeně, že náš stát musí míti především dosti hospodářských sil, aby jmenovitě v dovozu zemědělských výrobků nebyl odvislým na cizině. Zbytečnými těmito dovozy zeslabujeme se finančně - nemáme jistě příčiny vyvážeti miliardy za hranice - ale ničíme i zemědělskou výrobu, která u nás, jako na celém světě vůbec, představuje základní kapitál každé státní hospodářské bilance, kapitál, který má býti rozmnožován a nikoliv zeslabován.

Velmi důležitou otázkou je záležitost zemědělského družstevnictví. Zemědělská družstva mají veliký úkol před sebou, t. j. obchodní vyřešení naší obilní sklizně a vytvoření zemědělského průmyslu. Je potřebí vybudovati obilní skladiště, dostatek laciného úvěru, větší porozumění jak producentů, tak i konsumentů, jakož i dobré a rychlé cenové zpravodajství. I v těchto směrech je nutna iniciativa ministerstva zemědělství, aby naše družstevní organisace vyvíjela se nikoliv podle nějaké místní nálady, ale jedině podle pevně stanoveného programu.

V rozpočtovém výboru, tuším, p. kol. Remeš mluvil o našich družstevních lihovarech. Lituji, že p. kol. Remeš neměl snad příležitosti informovati se tak, aby mohl tyto záležitosti posouditi nestranně a objektivně. Mluvím o lihovarech združstevněných v pozemkové reformě. Jsa předsedou rolnického družstevního lihovaru a znaje poměry družstevních lihovarů z vlastního názoru, mohu p. kol. Remeše ujistiti o tomto:

Cena placená za lihovary v pozemkové reformě nebyla nikterak nízká. Co jsme převzali, nebyly průmyslové podniky; takové lihovary velkostatkářské byly stavebně i strojově zařízeny velmi primitivně, válkou byly zcela zruinovány, jejich výrobní kapacita činila nanejvýš 120 až 150 hl. Můžeme říci, že dnes po necelých třech letech není z původního strojního zařízení v družstevních podnicích vůbec nic. Lihovary dnešní, mající formu velikých družstevních podniků, musily býti zrekonstruovány strojně i stavebně, aby se v nich vůbec dalo pracovati. Jsme právě v době veliké akce rekonstrukční, akce nezbytně nutné a při tom velmi nákladné. A má-li ministerstvo zemědělství porozumění pro tuto akci, která má na sobě rys všeobecnosti, plní tím jen svoji povinnost, kterou jistě má stát k obyvatelstvu těch krajů nejchudších, a jsem přesvědčen o tom, že docílené výsledky snesou každou věcnou kritiku.

Chtěl jsem použíti příležitosti rozpočtové debaty parlamentní, abych poukázal na důležité hospodářské potřeby horských krajů. Horské kraje jsou vlastní kapitolou v naší hospodářské politice. Sama příroda určila jim docela jiné hospodářské poslání, nežli krajům nížinným. Požadavky horské hospodářské politiky se domáhají se vším důrazem svého splnění. Kraje tyto začínají intensivně pracovati a hledí dohoniti, co po celá desetiletí bylo zanedbáváno nevšímavostí veřejných činitelů.

Když postupujícím světovým vývojem a vzděláním množily se hospodářské požadavky a potřeby, objevila se i myšlenka rekonstrukce horského hospodářství, objevila se tak určitě a tak výrazně, že není už nadále možno nezajímati se o osud těchto rozlehlých, zapadlých krajů, které až dosud byly odkázány na sebe a opozdily se poněkud v celkovém hospodářském pokroku.

Hlavní směrnice pro tuto politiku jsou tři: technická, finanční a hospodářská.

Po stránce technické voláme po rychlém provádění meliorací, regulací, elektrisace a komunikace, po stránce finanční organisaci peněžnictví, úvěru a nutné výpomoci z veřejných prostředků, po stránce hospodářské povznesení pěstování plodin specielně horských, hlavně bramborů a lnu.

O melioracích bylo zde již promluveno několika řečníky z mého klubu.

Pokud se týká elektrisace, byl vydán zákon o elektrisaci venkova, v němž elektrisace horských krajů přicházela v úvahu. Těšili jsme se, že elektrisace horských krajů bude rychle pokračovati, neboť je známo, že užitím elektrické energie usnadňuje se život člověka, odkázaného na těžkou fysickou práci. Ve skutečnosti narazila myšlenka tato na veliké obtíže, neboť elektrárenské svazy dožadují se státní podpory na pasivní primérky, a nežli tato záležitost bývá vyřešena a úředně zjištěna a propočítána, vyčerpají ostatní podané žádosti příslušnou roční dotaci na elektrisaci a obce na horách mohou trpělivě čekati dále.

Tímto způsobem se celá akce velmi zdržuje a příslušné obce, jak nám poslancům nejlépe je známo, jsou čím dále tím netrpělivější. Prosím p. ministra zemědělství, aby úřední jednání bylo zjednodušeno a urychleno, a pokud se týká horské elektrisace, nebudiž úzkostlivě počítáno, co to bude státi, ale především, jakých příznivých výsledků bude zde elektrisací dosaženo.

Ještě několik slov o komunikaci. Horské silnice jsou důležitým problémem technickým a národohospodářským. Technickým proto, že technická věda bude míti mnoho a dlouho co dělati, aby ty svérázné silnice staršího data uvedla do pořádku, a národohospodářským problémem z toho důvodu, že rekonstrukce horských silnic dalšího odkladu nesnese. Mnoho a mnoho obcí nemá zde ani spojení silničního, celé horské kraje jsou bez spojení železničního, po srázných horských silnicích žene se jedno nákladní auto za druhým. Přál bych vám, pánové, viděti, jak taková silnice za jediný rok vypadá. Horské okresy správní jsou zde před velikými povinnostmi, jak udržeti často jedinou možnost silniční dopravy, ale také před velikými dluhy, které každým rokem vzrůstají.

Slavná sněmovno! Automobilismus postavil veřejnost před takové finanční náklady a požadavky, že zatím žádnému z nás není jasno, kam až tento účet vzroste. Nenapadá mi, abych mluvil proti rozvoji automobilismu, já naopak vidím v něm jedinou možnost, pomoci krajům bez železničního spojení aspoň k nějakému spojení, chci však poukázati, že při veškerém respektu k zákonu o silničním fondu nemohu se ubrániti obavě, že ta miliarda úvěru pro silniční fond zdaleka nestačí na rekonstrukci celkovou - myslím ten problém v celku - 56.017 km silnic v naší republice, z nichž jistě plná polovina za mnoho nestojí a potřebuje úplného přestavění.

Ministerstvo veř. prací bylo zřízením silničního fondu postaveno do služeb této veliké myšlenky, a já bych si přál, aby nejen ministerstvo samo, ale zvláště silniční rada, zřízená při tomto ministerstvu ve smyslu §u 7 cit. zákona, šířily akci rekonstrukce silnic objektivně a spravedlivě. Podle mého úsudku už dnes, třebaže je na programu rekonstrukce silnic státních, je nutno, aby ministerstvo veř. prací mělo k disposici materiál o potřebných rekonstrukcích silnic okresních, aby v době nejkratší za pomoci silničního fondu odstraněny býti mohly ty nejkřiklavější závady. Upozorňuji zde především na ony okresy, které nemají spojení železničního a jsou vlastně dnes finančně vyčerpány, takže další prodlužování tohoto velmi nepříznivého stavu bylo by hospodářskou a sociální křivdou.

Na konec dovolím si prohlásiti, že rozpočet státní na r. 1928 sleduje správnou vývojovou tendenci, vnáší do státu poměrný pořádek a poměrnou rovnováhu a z těchto důvodů prohlašuji, že budeme také pro tento rozpočet hlasovati. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Netolický. Dávám mu slovo.

Posl. Netolický: Slavná sněmovno! Jednotlivé resorty ministerské jako složky našeho státního hospodářského života jsou ceněny podle výše dotací, na které v rozpočtu je pamatováno a mohou také podle těch prostředků, které jsou jim dány k disposici, konati své úkoly a povinnosti. S tohoto hlediska je nutno poukázati, že resort ministerstva obchodu, průmyslu a živností je dotován co nejméně a také samozřejmě svým úkolům může dostáti pouze podle svých prostředků.

Již od počátku vzniku našeho státu ministerstvo obchodu bylo jedním z těch, na které nebylo pamatováno v rozpočtu částkou takovou, aby mohlo konati velké povinnosti, které vůči průmyslu, obchodu a živnostem jsou mu uloženy. V prvé řadě vidíme nedostatek v tom, že následkem nedostatečného dotování i samotná administrativa v ministerstvu obchodu není vybavena tak, jak bychom si přáli, není vybavena tak, aby z ministerstva obchodu jednotliví úředníci mohli býti rádci a učiteli zvláště hospodářsky ohroženého stavu obchodního a živnostenského. Po té stránce daleko lépe jest na tom ministerstvo zemědělství, byť i řečník přede mnou poukázal na to, že dotace, počítá-li se ze sta 2.27 Kč vydání na zemědělství, je nedostatečná. Pokud se týká ministerstva obchodu, průmyslu a živností, tento poměr jest ještě daleko horší.

Stěžujeme si, že právě pro tuto nedostatečnou dotaci nebyl vychován dostatečný počet úřednictva, které by se bylo věnovalo tomuto poslání, aby poučovalo a vychovávalo a náležitým způsobem připravovalo a umožnilo existenci malých obchodníků a živnostníků.

Pokud se týká legislativní činnosti ministerstva obchodu, můžeme poukázati, že v posledním roce ministerstvo toto plnilo tuto svou povinnost a že má před sebou veliký úkol revise živnostenského řádu. Revise živnostenského řádu je nutna, protože dnešní vývoj hospodářských poměrů děje se tím směrem, že živnostenský řád nynější naprosto nestačí. Podal jsem se svými klubovními kolegy návrh na reformu společenstevní organisace. Tento návrh ovšem doposud nebyl projednán a dovoláváme se toho, aby k projednání jeho došlo. K podání tohoto návrhu vedlo nás poznání, že nynější společenstevní organisace je naprosto nedostatečná hlavně z toho důvodu, že není v zákoně kladen náležitý důraz na organisace odborové. Snad tu i tam jsou učiněny návrhy, aby společenstva byla zřizována na podkladě různých odborů, ale to jsou jen počátky, kdežto živnostnictvo potřebuje, aby ze zákona byla zde povinnost, aby byl zřízen pokud možno největší počet odborových společenstev.

Je potřebí také společenstevní organisaci doplniti. Máme sice dnes jednotná společenstva, okresní jednoty a zemské svazy, to však k úplnosti společenstevní organisace nedostačuje, poněvadž zde není jednak organisace vrcholové, jednak zde není žádného vyvrcholeného orgánu společenstevního, který by k řízení společenstevních záležitostí živnostenských byl vítán a který by byl také žádoucí. Vedle toho dosavadní nedostatek tkví v tom, že společenstevní organisace jest rozdělena na zemské svazy podle národností a ne podle odborů a podle potřeby stavu.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP