Pátek 11. června 1926

Předseda (ujímaje se předsednictví zvoní): Prosím o klid.

Posl. Bolen (pokračuje): Již když se dělnictvo z druhého břehu Vltavy ubíralo do Prahy na projev, bylo mu zabraňováno jíti přes mosty, ačkoliv policie dobře věděla, že tábor je řádně ohlášen a povolen. Ještě dříve, nežli projev byl skončen, několik švarmů policie pěší i jízdní uzavřelo všechny východy z Havlíčkova náměstí mimo úzkou ulici, vedoucí k Wilsonovu nádraží, a i tam očekávala lid spousta jízdních policistů, kteří jej hnali nazpátek. Jízdní policie srážela demonstranty s chodníků přímo pod kopyta koní a tímto způsobem byla celá řada lidí zraněna, někteří velmi vážně. (Výkřiky komunistických poslanců: Fuj!) V sadech u Wilsonova nádraží soustředěná policie vystřelila a byl zraněn člověk, který se vůbec projevů nesúčastnil. Je také zjištěno, že jednomu oddílu policie pomáhala tlouci dělnictvo banda 14 fašistických kluků, které pravděpodobně policie si vzala na pomoc. (Výkřiky komunistických poslanců.) Bylo tím znovu dokumentováno, že dělník je považován v tomto státě za něco méně cenného, bylo tu znovu dokumentováno, že u vládnoucí buržoasie je život a zdraví dělníkovo naprosto bezcenné. (Tak jest! Hanba!) Buržoasie za pomoci vlády schované chytře vzadu přepadla zde klidně demonstrující dělníky jako bandita jenom proto, že proklamovali svoje dobré právo o kus chleba. (Tak jest! Potlesk poslanců komunistických.)

To, co se dnes stalo, je novým zločinem toho člověka, na jehož rukou dosud neoschla krev dělníků z r. 1920. (Tak jest!) Ale neodpovídá jenom sám, odpovídá celá úřednická vláda. (Tak jest!) Ona společně s tímto člověkem dopustila se tohoto zločinu.

Tím, co se dnes stalo, vláda, která neměla celou dobu ani v zemědělském, ani v rozpočtovém výboru, ani v této sněmovně k předlohám, znamenajícím strašlivé zatížení pracujících lidí, co říci, prokázala a tímto svým činem přiznala před širokou veřejností, že ona za těmito atentáty spojené česko-německo-maďarské buržoasie plně stojí. (Tak jest! Hluk. - Výkřiky komunistických poslanců: Fuj! - Předseda zvoní.)

Kolikrát za toho policejního, toho militaristického Rakouska dělníci přišli do ulic, aby demonstrovali, ale nikdy si nepočínala policie tak brutálně, jako v tomto státě, který o sobě tvrdí, že je státem demokratickým, že je státem ovládaným ideami humanistickými. Přátelé, jestliže my s tohoto místa mluvíme o těchto věcech, pak ne abychom naříkali, ne abychom žalovali. Je na pánech, aby si dobře tyto věci rozmyslili, neboť čím brutálněji budou proti proletariátu a pracující třídě postupovati, tím tížeji jednou ruka proletariátu na nich spočine. (Potlesk komunistických poslanců.)

Dělník, který přijde na ulici, aby protestoval proti atentátu na sebe, na svoji rodinu, na svoje děti, který přijde, aby proklamoval právo na dobře zasloužený kus chleba, je honěn jako pes, jak jsme viděli v pondělí, kdy přes to, že jsme s tribuny - a já sám osobně - dali příkaz demonstrantům, aby se klidně rozešli, v tentýž okamžik policie vyrukovala a nenechala demonstranty vůbec se rozejíti. Bylo zřejmo, že tu byl úmysl dělnictvo vyprovokovati, a přiznal mi to jeden policejní úředník slovy: "Buďte opatrni, něco na vás chystají!" Když byl policejní úředník jedním poslancem upozorněn, že ti lidé, když se mají rozejíti, nemají kudy, odpověděl: "Já to vidím, ale nemohu nic dělat." Při tom byla opětně, jako již několikráte, hrubým, přímo pacholským způsobem porušena imunita poslance, který byl ztýrán. Je to již po několikráte a posud vždycky zůstala sněmovna k těmto případům němá. Jsme žádostivi, zdali tentokráte se najde mezi pokrokovými lidmi dostatek smyslu a porozuměni, aby učinili kroky znamenající svržení dnešní neschopné byrokratické vlády, která nemá jiných prostředků, než zkrvavěti poctivě pracující a klidně demonstrující dělnictvo.

Pryč s tímto vražedným režimem. Ať žije vláda pracujících dělníků a rolníků.(Výborně! Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Geršl. Dávám mu slovo. (Hluk.) Prosím o klid.

Posl. Geršl: Slavná sněmovno! Jsem zmocněn prohlásiti jménem klubu sociálně demokratických poslanců, že zprávy, pokud došly o demonstracích a pokud zakládají se na pravdě, že policie užila brutálního násilí, budou klubem sociálních demokratů odsouzeny a vláda pohnána k odpovědnosti.

Dovolte, abych k projednávané předloze řekl ještě několik slov se stanoviska strany, již kladu si za čest v této sněmovně zastupovati. Minulý týden při zahájení sokolského sletu navštívili p. presidenta republiky středoškoláci-sokolové, jimž p. president v odpověď na jejich pozdrav mezi jiným pravil: "Chci, aby se ve škole nelhalo. Ve škole se má mluvit pravda. Lhát - to znamená starý režim."

Při poslouchání výkladů o čtení řečí se stran celní koalice vzpomněl jsem si těchto výroků p. presidenta. Že se nemá lhát v politice, to řekl - vlastně napsal - pan president Masaryk již dříve ve své knize "Světová revoluce", kde v kapitole 125. odsuzuje politiku "Umění napálit a obloudit". A nyní se podívejme na důvodovou zprávu celní předlohy většiny výboru zemědělského, na její výpočty, na snesené argumenty pro tento celní zákon. Celá tato důvodová zpráva, všechna ta snesená celní věda řídí se jedinou zásadou: "napálit a obloudit" veřejnost, že cel jest potřeba na záchranu zemědělství.

Dnes v cenové komisi plodinové bursy v Praze, přes nezměněné ceny plodin, pšenice i žita, pokusili se zástupci agrárníků, mlynářů a obchodníků vyhlásiti nižší ceny, nežli ve skutečnosti byly placeny. Tento pokus vyhlásiti nižší ceny, nežli na burse obilní byly placeny, byl způsoben z toho důvodu, aby tisk celní majority mohl zítra operovati proti socialistickým stranám tvrzením, že přes jednání o zvýšení celního tarifu ceny obilí klesají. Tomuto podvodu musil zástupce spotřebitelů v cenové komisi zabrániti a odepřel podepsati protokol.

Řekl jsem tedy, že k obhájení předlohy o clech zvolena byla metoda v politice naším presidentem a autorem knihy "Světová revoluce" tolik potíraná. Autor knihy "Světová revoluce", president Masaryk, praví, že poroučeti není vésti a - pánové - podívejme se na skutečnost. V našich výborech i v této sněmovně vystupuje nová většina, složená z českých, německých a maďarských stran. Táži se, chce tato většina vésti tento stát? Nikoli! Tato většina chce v tomto státě jenom poroučeti, ona nechce vésti ani vládnouti, ona nechce převzíti odpovědnost za další vývoj ve státě. Ona chce prosaditi jen zákon o clech, chce poroučeti a diktovati cenu chleba, masa, tuků atd. A tato užitá metoda, při celním zákoně celní většinou oblouditi veřejnost a chtíti poroučeti, nikoliv vésti, jest zavržení hodnou. Tato politická metoda autorem citované knihy tolik odsouzená a právě v této sněmovně také prováděná, je tím odpornější, čím je více schovávána. Kdyby se páni dr Kramář, Feierfeil, Hodža, dr Spina a Szent-Ivány přiznali svým národům a stranám, že se již našli a že povedou tento stát, bylo by to poctivé a mužné jednání politiků. Ale co si má slušný Čech, Němec a Maďar pomysliti, když se zde radí páni, jak svým národům zdražiti chléb, a při tom "Národní Listy" píší o němčině v kabinetní kanceláři pana presidenta. Prý ve všech státech - praví "Národní Listy" - jsou státní příslušníci zváni k representantu státu jen státním jazykem. Ohražujeme se znovu praví "Národní Listy" - proti praksi českoněmeckých pozvánek. Jsme jistě jediný stát na světě, kde kancelář hlavy státu zve státní občany jazykem jiným nežli státním. U nás však zavádí se prakse jazyka jiného než státního i pro občany československé a to nelze srovnati s tím, jak má respektovati státní jazyk kancelář presidenta republiky. Budiž nám dovoleno vysloviti upřímně svůj názor, že je to fakt nedůstojný a ponižující.

A nyní se táži pánů národních demokratů, stojících za "Národními Listy": Zdali doporučí "Národní Listy" presidentu Masarykovi, aby tento zákon, Němci, Maďary a největšími nacionály usnesený, nepodepsal. Tak daleko jejich vlastenectví nejde, poněvadž zákon tento týká se jejich kapes, zvýšení příjmů, a tu jistě budou na presidentovi republiky chtíti, aby konal svou povinnost.

Pochybuji, že se domluvil také pan dr Kramář s panem poslancem Szent-Iványm, Hanreichem a německými křesťanskými sociály, že budou také s nimi hlasovati pro rozpočet, a zejména pro zvýšený rozpočet armády, který si vyžádá zavedení cel. Podle skromných propočtů vyžádá si vyšší náklad na výživu armády po stoupnutí cen masa, chleba, tuků, ovsa a krmiv, nejméně 150.000 Kč denně. Zde je tedy jasný důkaz, když se tvrdí, že tato většina nechce stát vésti, nýbrž že ona chce jen v tomto státě poroučeti. A budeme se tázati při projednávání rozpočtu, zdali také němečtí agrárníci, němečtí křesťanští sociálové, národní demokraté, agrárníci a živnostníci odhlasují tyto zvýšené položky, které tímto zákonem armádě vzniknou. Zde by měl býti dříve také slyšen ministr nár. obrany, aby propočítal a řekl, co bude státi nový náklad po zavedení cel naši armádu. Toho jsme neslyšeli. A když naše strana podala návrhy, aby se dostavili ministři do sněmovny, bylo to terčem posměchu v lavicích celně-kongruové většiny. Cla, která nezbytně přinesou zdražení tuku, chleba a masa, projeví se i na cenách udržování nemocnic, chudobinců a všech sociálních ústavů. Kdo tu ponese tyto náklady? Bude o to ošetřování horší, budou zde zase znovu zatíženy obce i poplatníci? Bude to znamenati nové vydání na vojsko, nemocnice a na všechny sociální ústavy. Cla tedy poškodí nejen lid, nýbrž i stát. Jsou novou těžkou daní.

My, sociální demokraté, nemůžeme pochopiti úlohu strany živnostensko-středostavovské, kterou hraje v této celně-kongruové většině. Strana živnostensko-středostavovská založila celou svou existenci na agitaci proti tíživým daním, na základě kteréžto agitace strana tato zesílila a rostla. V posledních volbách 15. listopadu strana tato získala jenom tímto způsobem důvěru malých živnostníků v městech a na venkově. A sotva uplynulo 6 měsíců od voleb, vidíme tuto stranu pracovati pro nejtíživější daň v tomto státě, jaká byla kdy zavedena v některém státě. Táži se pánů poslanců živnostenské strany středostavovské, jaký zájem mají malí živnostníci v městech a na venkově, jako jsou holiči, klempíři, natěrači, zámečníci, obuvníci, krejčí a pod. malí živnostníci, na clech a tím na zdražení chleba, masa a všech jiných produktů? Prospějí cla těmto drobným řemeslníkům, kteří mají na stravě učedníky a dělníky? Cla je postihnou stejně těžce jako dělníky. Poslanci strany středostavovsko-živnostenské na schůzi mluví velmi proti daním, ale zde v senátě a v poslanecké sněmovně mluví a hlasují pro novou těžkou celní daň. To jest politika, kterou si jistě drobní živnostníci zapamatují.

Bylo v debatě již poukazováno na mzdy dělníků. Já chci upozorniti ještě na jednu kategorii obyvatelů tohoto státu, kategorii těch nejbídnějších - domácích dělníků. Pánové, kdo viděl, jak bídně žije tato kategorie domácích dělníků, která bydlí ponejvíce v horách, musí jistě ustrnouti nad tím, jak bude žíti v budoucnu. 60 až 80 Kč týdně výdělku není žádnou zvláštností, naopak je v této kategorii pravidlem. Tito dělníci si nemohou koupiti pořádný omastek a horští malí dělníci lesní nebo zemědělští jedou prodati do okresních měst fůrku dřeva, aby si mohli koupiti kousek loje nebo umělého tuku. I tento umělý tuk má jim býti budoucně celními tarify zdražen.

V našich dělnických stranách je mnoho poslanců, a zejména u nás sociálních demokratů, kteří jsme vyrostli v rodinách zemědělských. Známe onu tvrdou, těžkou a namáhavou práci a mnohý možná ji zakusil v mladých letech na vlastním těle. Proto také máme porozumění pro zemědělský stav, ale lék, který doporučuje celně-kongruová většina, není lékem, který by pomohl malým zemědělcům. Účinek celního zákona bude, že v obcích a zejména v horských obcích, pomůže se pěti až deseti rodinám na úkor všech rodin ostatních. Sedlák ztratil zavedením všeobecného práva hlasovacího své výsady v obci. Vypadá to tak, jakoby tato celně-kongruová většina chtěla si nahraditi ztracená práva na poli politickém a hospodářském a chtěla zdeptati ty chudáky za to, že jim byl kus výsad politických ubrán.

Zákon celní je nedemokratický a nespravedlivý a ve své podstatě je také nekřesťanský. V české delegaci nenašla se proň ani většina, musili býti najati Němci na pomoc, a katolický volič bude trestán za to, že uvěřil 15. listopadu ve volbách těm, kteří se vydávají v tomto státě za zástupce Kristova učení a ochránce jeho víry. Není to a nemůže to býti křesťanské, bráti chudým a dávati zámožným. My sociální demokraté nevěříme a nikdy neuvěříme, že lidovou stranu vedou do boje za celní zákon pohnutky křesťanské, aby pomohla zemědělskému lidu. Právě proto, že vidíme bít se za tento celní zákon všechny kněze bez rozdílu národnosti, musíme míti dojem, že zde byl udělán dobrý politický obchod, že zvýšené kněžské platy byly prodány za vyšší ceny dobytka a chleba. Proto budeme hlasovati proti předloze. (Potlesk čsl. soc. demokratických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Hodina. Dávám mu slovo. (Hluk. Výkřiky.)

Prosím o klid. Slovo má pan posl. Hodina.

Posl. Hodina (německy): Slavná sněmovno! Byli to páni zástupci stran clu nepřátelských, kteří ve svých řečech jevili zvláštní starost o rozkvět zemědělství. Těšíme se, že nás tyto kruhy podporují, protože nám bylo již několikráte určitě přislíbeno, že tito pánové přijdou na vesnici, zajisté jenom k tomu účelu, aby poznali naši poctivou práci. Poznajíce, že my na svých vesnicích nejsme s to, abychom zmohli práci, jež na nás čeká, nečetnými pracovními silami, jež máme k disposici, doufám, že tito starostliví pánové přivedou s sebou také nezaměstnané pracovní síly. S jejich pomocí budeme pak zajisté moci strhnouti řádny kus práce. Tím teprve by bylo zajištěno zintensivování naší výroby a mohli bychom pak věřiti v poznenáhlé znovuzbudování zemědělství, jež teď spěje k úplnému zadlužení. Ochrana naší výroby všeho druhu jest životní otázkou zemědělství. Tak zvané obohacení a vyvazení z dluhů německého zemědělství za války a po válce bylo jen přeludem. Inventární prodeje přinášely sice prostředky, jichž bylo, bohudíky, použito k vyrovnání dluhů, ale vyplacení válečné půjčky a dávka z majetku s daňovými předpisy stoupajícími do ohromné výše, jichž se dostalo v míře co nejostřejší zvláště střednímu a malému majetku, jenž se dá snadno zachytiti, brzo měly za následek, že to t. zv. "obohacení" v nejkratší době opět zmizelo. Tak rychle, že zemědělství do dnešního dne je již zase zadluženo nad pět miliard.

Naše volání po ochraně zemědělské práce vyznělo nevyslyšeno. Skrovné úspory se ztratily a nevýnosnost hospodářství přivodila nové zadlužení. Těmito poměry trpí nejen zemědělství, značně zmenšenou kupní sílu pociťuje i živnostnictvo, dělník a průmysl. Číslice, týkající se zemědělství, jsme již slyšeli tisíckrát. Vyberu z nich jen dvě skupiny. Ještě před několika lety měly venkovské spořitelny u různých ústředních svazů na 80% podílů na vkladech. Dnes přidružené spořitelny mají asi 90% a více půjček. U ústředního svazu německých zemědělských společenstev pro Moravu bylo za letošní rok přibližně o 18 milionů korun více vybráno a zápůjček poskytnuto než přijato vkladů. U ústředního svazu německých zemědělských společenstev pro Čechy v Praze za posledních měsíců nebylo skoro dne, kde by výplaty nebyly bývaly o mnoho set tisíc větší než vklady. Mezi dnešními vkladateli nacházíme většinou již jen své zemědělské pomocníky a malé rolníky, kteří pouze pro svou zlevněnou režii a ještě z nouze a za nejkrajnějšího napětí sil svých a svých dětí mohou něco málo uspořiti.

Kdo chce tyto úkazy poctivě vyložiti, musí přiznati, že odolnost venkova začíná ochabovati.

Proto chraňme tuto poctivou práci, nemá-li se celé národní hospodářství shroutiti! A jak to vypadá s touto ochranou v tomto státě? Vinařství na ochranu již zhynulo, pěstování zeleniny v mnohých krajinách již není možno leda na zelené hnojení. Pěstování řepy jest tak chráněno, že cena konsumního cukru přes pokles suroviny, cukrovky, s 28 na 14 korun, musí stoupnouti. Obilí je chráněno tím, že byly ustanoveny ceny, jež nehradí ani výrobních nákladů. Největší ochrany požívá chov dobytka. Aby nebyl poškozen, nekupuje se vůbec dobytek u domácího rolníka a dováží se pilně z ciziny, aby zde zůstávaly chlévy hezky plné. (Posl. Wünsch [německy]: Tak silně přeháněti přece nesmíte!) Jen jděte ven a podívejte se na to! Na každý způsob se pak může odpomoci tomu přebytku dovezenými nákazami následkem bezvadného provádění zvěrolékařských policejních předpisů. Lnářství nepotřebuje ochrany: Lnáři jsou, jak se zdá, ve šťastné situaci, že mají půdu tak výborné jakosti, že mohou pěstovati každou jinou plodinu zemědělskou se zaručeným úspěchem... Toto nejslabší výrobní odvětví, tito lidé, vydělávající za nejtěžších podmínek, tito nejskromnější lidé mezi námi rolníky a zemědělskými dělníky, musí býti existenčně obětováni, aby se chránil domácí průmysl. (Výkřiky komunistických poslanců.) Přes 290.000 vřeten z 300.000 ve starém Rakousku je v tomto státě. Tento průmysl, který prý s naším lnem nemůže pracovati, musí býti chráněn. Pěstitel lnu a dělník odkázaný na pěstění lnu se obětuje. Len nedostane ochranného cla. Osevní plocha v době míru dosahovala nejvýše 59.000 ha. Toto vzkvétající lnářství rok od roku upadalo. Osevná plocha klesla až na 14.000 ha r. 1917. R. 1925 bylo dosaženo osevné plochy 25.000 ha, kteráž však klesla letos zase na přibližně 20.000 ha. Další trvalá nevýnosnost pěstění lnu zmenší tuto osevní plochu ještě více. Přechod k pěstění obilí ve lnářských oblastech nevýnosnému, jejž lze již teď pozorovati, s výnosy 8, 10 a nejvýše 12 q za 1 ha, vede nevyhnutelně k ochuzení a zbídačení těchto krajů. Tito statní průkopníci práce na nejchudší půdě mají přec také nárok na ochranu své práce, jíž se jim musí dostati od státu i od veřejnosti v plné míře. (Hluk.) Stát sám je povinen býti prvním a nejlepším spotřebitelem výrobků z domácího lnu. Ať lnářský průmysl, chráněný na úkor nechráněného pěstování lnu, upustí od bojkotu domácího výrobku dosud provozovaného a stará se spolu o možnosti odbytu přebývajícího třeného lnu v cizině. Podporu a zvelebení našeho lnářství a zpracování lnu ať poskytují příslušné úřady státní povolením prostředků zemským radám zemědělským z výnosů cel v míře co možná největší. Družstevnímu zpeněžení a zpracování ať se dostává pokud možno velké podpory opatřeními tarifními jakož i daňovými úlevami. Nikoliv na posledním místě nechť pomáhá také veřejnost používáním lněného zboží, které je zdánlivě sice drahé, avšak pro trvanlivost levnější. Teprve až budou splněny tyto požadavky kladené organisacemi lnářskými již několik let, bude i tento výrobek, dnes nechráněný, aspoň částečně chráněn, takže se zabrání, aby obyvatelé oblastí lnářských nepropadávali dále bídě.

Mnoho se dnes také mluvilo o vlně drahoty, ač k tomu není příčiny, protože není potřebí, aby ceny poživatin zavedením cel stouply. Toto stoupnutí cen nechť nese nereelní velké překupnictví a odevzdá něco ze svých ohromných zisků, jež mohlo nahromaditi za poklesu cen našich výrobků bez práce a bez námahy. Proti těmto ziskům mezinárodního překupnictví musí se vystoupiti utvořením arijského velkokapitálu, který by mohl s úspěchem podstoupiti boj s mezinárodním kapitálem. (Předsednictví převzal místopředseda Slavíček.)

My, zástupci německého lidu venkovského, organisovaného ve svazu zemědělců, stojíme při vyřizování otázky zemědělských cel s německými živnostníky a křesťanskými sociály, jakož i se svými maďarskými přáteli na straně českých stran občanských, abychom na tuto otázku existence zemědělství měli příznivý vliv a zajistili konečně také zemědělství ochranu jeho práce, jíž dlouho postrádá. Nám, kteří jsme již dávno byli vyhlášeni za zrádce na svém národě, dnes jisté vrstvy národa, vlastně jejich vůdci, bez jakékoli rozumné a poctivé rozvahy, připočítávají naše chování v otázce celní jakožto nový zločin. A přece je naše stanovisko v této otázce jasně předepsáno. Národ, který se klidně na to dívá, jak jeho zemědělství krok za krokem je zatlačováno k propasti a pomáhá při zajišťování své nejjistější opory, bude stržen zároveň se zánikem svého zemědělství do propasti.

Doba našich zkoušek ještě neminula. Stále ještě nevyprchalo opojení z vítězství z myslí širokých vrstev odpovědných a neodpovědných držitelů moci, již vidí spásu svého státu jenom v ujařmení a znásilnění ostatních národů. Hrozící shroucení celého národního hospodářství je probudí, jak doufám, ne příliš pozdě z jejich smyslového opojení. Stále ještě se najdou rytíři hesel, aby zhanobili poctivou práci. Přes to přese všecko budeme neochvějně i nadále sledovati nastoupenou cestu poctivé práce pro svůj národ. (Potlesk.)

Místopředseda Slavíček (zvoní): Další slovo má pan posl. inž. Záhorský.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP