Pátek 11. června 1926

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Budig.

Posl. Budig (německy): Vážení pánové! Roku 1921 byl vládním nařízením vydán nový všeobecný celní sazebník pro československé celní území, jímž byla zvýšena dosavadní finanční a průmyslová cla 10- až 44kráte, kdežto zemědělská cla, která platila až do roku 1914 a za války byla zrušena, zůstala zrušena, takže do roku 1925 bylo lze mouku a obilí dovážeti beze cla. Jen cla na dobytek byla zvýšena třikráte. Bez sněmovny a bez slyšení zemědělských odborných organisací byl v meziministerské schůzi ustanoven prozatímní celní sazebník a tím byla zasazena zemědělství zdrcující rána, aniž se při tom dbalo požadavku zemědělských cel. Jest to nesmírně smutné, jestliže se ve státě, který se vedle toho ještě nazývá státem demokratickým, nedbá tak důležitého zemědělství. Tehdy rozhodující vládní kruhy učinily tato opatření prý vzhledem ke konsumujícímu obyvatelstvu. Musíme se tedy jen diviti, že se na druhé straně, kde jde o průmyslová cla, nepřihlíží ke konsumujícímu obyvatelstvu a průmyslová cla byla tak přemrštěně zvýšena, místo aby také tyto předměty spotřeby byly drženy v mírné výši pro široké vrstvy obyvatelstva. Kdyby se byla při ustanovení celního sazebníku průmyslová a finanční cla snížila o jednu třetinu, bylo by bývalo možno poskytnouti domácímu zemědělství žádaná cla, která ostatně zůstala daleko za povolenými cly průmyslovými, aniž by tím byl konsum zdražen.

Tehdy rozhodující vrstvy řídily se jen zásadou soustavně ničiti zemědělství. Dřívější vláda se domnívala, že vyhoví neustálému volání po zemědělských ochranných clech tím, že dne 4. června 1925 vládním nařízením zavede pohyblivá cla. Ceny většiny druhů obilí již přes rok poklesly o 30 až 80%. Na celém světovém obilním trhu jest sice pozorovati pokles cen, avšak v jiných státech s nižšími výrobními náklady se to daleko tak nepozoruje, jako u nás pro velké zatížení daněmi, dávkami a vysokými cenami, které musíme vydávati na udržování zemědělských podniků, čímž výrobní náklady u nás jsou mnohem vyšší než ve státech, které k nám dodávají. V důsledku valutních poměrů může na př. Polsko nabízeti obilí pro vysoký stav naší valuty dokonce pod cenou na světovém trhu.

Pohyblivá cla ukázala se úplně neprospěšnými a nepraktickými. V projednávaném návrhu žádají se tedy pevná cla, která mají pro příště svou výší znemožniti, aby se na domácím trhu nenabízelo zboží pod výrobními náklady z vlastní produkce. Naše dobytkářství bylo dosud nedostatečnou celní ochranou a přílišným dovozem z ciziny rovněž těžce poškozeno. Z Polska, Rumunska, Jugoslavie a Maďarska dováží se velké množství hovězího dobytka, vepřů, sádla a masa a tyto výrobky pro valutní poměry mohou k nám býti ze zahraničí dodávány mnohem levněji, než to může učiniti náš zemědělec. Přímo katastrofálně projevuje se nedostatek ochrany domácí výroby v tak zvaných smíšených rolnických hospodářstvích, při nichž náležité zhodnocení dobytka spolurozhoduje o jeho výnosnosti. Zde neprospěje ani zkrmení, nyní v poměru k ostatnímu krmivu, levnějšího obilí, poněvadž domácí dobytek nelze pro přílišnou nabídku z ciziny vůbec prodati, přes to, že se žádá průměrně 5 Kč za kilogram jatečního dobytka, kdežto cena masa poklesla sotva znatelně.

Požadavek přiměřené celní ochrany potírají jisté strany s tím odůvodněním, že se tím zdraží živobytí a tím že by mohla nastati všeobecná drahota. Toto odůvodnění není však správné, uvážíme-li, že přes neobyčejný pokles cen obilí od posledních žní a přes pokles cen dobytka nenastalo citelné snížení cen předmětů spotřeby. Tvrdí-li se, že se celní ochrana jistě projeví ve stoupnutí cen, není to naprosto správné. Účinek celní ochrany závisí na různých poměrech. Nemohou-li spotřebitelé přijmouti velké zásoby obilí, bude nabídka tak velká, že dodavatel dokonce sám bude hraditi celé clo a obilí bude nabízeti domácím spotřebitelům za cenu na světovém trhu nebo dokonce pod cenu na světovém trhu, jen aby se ho zbavil. Jestliže úřady splní svou povinnost a budou náležitě dozírati na vytváření cen tím, že učiní vhodná opatření proti nereelní části překupníků a spekulantů a budou se snažiti, aby se pracovalo jen s obyčejnými obchodními zisky, není třeba, aby se zdražilo živobytí spotřebitelstva přes zavedení cel. Čtyřčlenná dělnická rodina spotřebuje týdně asi 8 kg mouky, z čehož 2 kg připadají na lepší mouku, na moučníky a jemné pečivo, 6 kg na chléb a pro kuchyni. Zavedením projednávané celní ochrany na obilí a mouku zdražil by se kilogram mouky nejvýše o 20 h, u chlebové mouky nečinilo by stoupnutí ceny ani tolik, poněvadž spotřeba chlebové mouky jest většinou hrazena vlastní výrobou. Jest jisto, že se u nás výživnou, dobrou chlebovou moukou opovrhuje a že u nás většina spotřebitelů používá nevýživné jemné mouky. Kdežto v jiných státech jemné druhy mouky vyvážejí a spotřebují převážně výživnou chlebovou mouku, u nás se spotřebuje poměrně mnohem více luxusní mouky. Jestliže usilujeme o zemědělská ochranná cla, nečiníme to z důvodů politických, nýbrž řídíme se jen pudem sebezachování, abychom čelili zničení, jež hrozí zemědělství za nynějších poměrů. Nepotřebujeme své chování jinak odůvodňovati. Ve svém stanovisku jsme však posilováni upřímným přesvědčením, že zachování způsobilosti domácí zemědělské výroby není jen v jednostranném zájmu zemědělského obyvatelstva, nýbrž i v zájmu celku, i v zájmu těch, kdo jsou přímými nebo skrytými nepřáteli agrárních cel. Kdyby zůstalo při nynějším stavu, mělo by to přirozeně za následek, že by zchudnutí zemědělství způsobilo značnější pokles domácí produkce. Následkem silného poklesu domácí výroby musila by se velká část toho, co se nyní vyrábí, k zásobování obyvatelstva a hospodářství v tuzemsku, dovážeti z ciziny, což by značně poškodilo naši obchodní bilanci. Zemědělští dělníci, kteří by nenašli zaměstnání na venkově, stěhovali by se do měst a průmyslových oblastí a dělali by tam konkurenci průmyslovým dělníkům. Průmysl, řemeslníci a živnostníci ztratili by ochuzením zemědělského obyvatelstva své nejlepší a nejbezpečnější odběratele. Z tohoto důvodu musil by náš průmysl žádati dokonce zavedení agrárních cel. Musíme míti konečně odvahu dojíti k ustanovení autonomního celního sazebníku, což jest nejen v zájmu zemědělství, nýbrž i vývozního průmyslu.

Při uzavírání obchodních smluv s agrárními státy, které znamenají odbytiště pro náš průmysl, bude lze dostati úlevy v dovozu československých průmyslových výrobků jen tehdy, lze-li činiti stran vývozu jejich zemědělských výrobků vzájemné koncese. Jaké vzájemné koncese mohlo by dělati Československo těmto agrárním státům v zájmu našeho průmyslu, když v našem autonomním celním sazebníku nebyla dosud vůbec žádná anebo jen zcela nepatrná agrární cla? Proti zavedení agrárních cel vyvolávají jisté strany velmi silně náladu s odůvodněním, že se, nebudou-li zavedena ochranná cla, zlevní živobytí. Tito přátelé lidu spotřebitelům velmi rozumně zamlčují, že jest to jen okamžitý úspěch a že naopak nejhorší politika pro spotřebitele jest ta, která vede ke zničení domácí výroby a tím v zásobování lidu k závislosti na cizině.

Nežádáme jen zavedení pevných agrárních cel, nýbrž i snížení mnoha přemrštěně vysokých průmyslových cel, aby spotřebitelé přes obnovení přiměřených agrárních cel nebyli zatěžováni více, než jest tomu dnes. Jestliže nebudou splněny požadavky zemědělství, nepřijdou-li stát, průmysl a spotřebitelé k poznání, že se v jejich vlastním zájmu i domácímu zemědělství musí poskytnouti přiměřená celní ochrana, nesmí se ani zemědělství míti za zlé, jestliže usiluje o úplně svobodný obchod, tedy také o odstranění všech průmyslových cel. Nebyl by to zajisté požadavek, který jest v zájmu veškerého národního hospodářství, nýbrž byl by to prostředek v zoufalství, abychom zachránili zemědělství před úplnou zkázou.

Jestliže při řešení celní otázky najdou se společníci, kteří jinak politicky nemají nic společného, vedou nás jen ony pohnutky, abychom hroudu zděděnou po svých otcích udrželi i pro své děti jako svobodnou vlast. Kdyby tato společná cesta, jíž se nyní ubírají Němci a Češi v otázce hospodářské, uvolnila dráhu k politickému a národnímu dorozumění, mohlo by to býti jen v zájmu obou národů. Vždyť to byli přece Češi sami, kteří uzavírajíce mírové smlouvy, poukázali na to, že tento stát nemůže bez Němců žíti. Pánové s české strany měli by konečně jednou přijíti k rozumu, že se tento stát nedá ovládati šovinistickou českou národní politikou trvale. (Potlesk poslanců něm. křesťansko-sociální strany lidové.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Slovo má dále p. posl. Dietl.

Posl. Dietl (německy): Slavná sněmovno! Zabýváme se novelisováním celního sazebníku. Řada celních položek se mění a slyšíme od mnoha řečníků celní většiny dojemné stesky na to, že celní sazebník obsahuje spoustu celních položek, které celní většinu zatěžují. Stěžují si do výšky průmyslových cel a měli by dnes, když mají většinu, pohodlnou příležitost, změniti i tyto celní položky. Nečiní to, nýbrž spokojují se tím, že zlepšují celní položky pro sebe, a výrobky, které hlavně vyrábějí, zatěžují ochrannými cly. Dámy a pánové, i my máme stížnosti do celního sazebníku a byli bychom také pro to, aby byl celní sazebník upraven. Nacházíme u jednotlivých celních položek tak těžké nespravedlivosti, že potřeba jejich změny jest již dávno uznávána, že se již při různých příležitostech hospodářské instituce vyslovily pro to, aby řada celních položek byla změněna. Nestalo se to však dosud a ani v přítomné chvíli se na to nepomýšlí, aby byla snížena těžká zatížení finančními cly a ještě řadou jiných cel. Chtěl bych jen poukázati na kávu a čaj, u nichž se musí platiti stejné clo za všechny druhy, ať jde o pravou jemnou kávu aneb o nejšpatnější kávu. Celní sazba jest stejná. Chtěl bych Vám ukázati příkrý rozdíl a upozorniti na to, že u hodinek, opatřených slabým zlatým okrajem, činí clo právě tak 60 Kč jako u těžkých hodinek zlatých, posázených brillianty. Jsou v celním sazebníku těžké vady a proto bychom byli bývali s tím velmi srozuměni, když už jste přikročili k novelování celního sazebníku, abyste jej podrobili úplné opravě.

Programově jsme samozřejmě přívrženci volného obchodu. Jak můj přítel a klubovní kolega Pohl již ve své řeči zdůraznil, stojíme svým programem na stanovisku celní svobody a tohoto stanoviska také neopustíme. Nové celní položky jsou rozděleny na dvě skupiny, na minimální cla, jež není dovoleno snížiti, a na cla, jichž má býti užito při obchodních smlouvách jako kompensačních objektů. Nejprve, když se objevila otázka obilních cel na denním pořadu, bylo nám řečeno, že se vše děje jen proto, aby byly získány kompensační objekty pro uzavírání obchodních smluv, aby mohly býti uzavírány snáze obchodní smlouvy s agrárními státy. Dnes to slyšíme jinak. Dnes slyšíme dojemný stesk zemědělců, kteří prohlašují, že jedinou spásou jsou cla a neobdrží-li cel, znamená prý to zničení zemědělství.

Podívejme se jednou trochu na ta čísla, zda to odpovídá pravdě. Podívejme se na stav vkladů v peněžních ústavech. R. 1919 měli jsme celkem v našich peněžních ústavech 12 miliard úsporných vkladů, r. 1925 stouply na 35 miliard, ztrojnásobnily se tedy. Zjišťujete-li, kde tyto úsporné vklady leží, najdete banky, spořitelny, reiffeisenky, okresní hospodářské záložny a slovenské peněžní ústavy. Přepočítejme tato čísla na zlato, abychom přišli k jasnému obrazu. Ve spořitelnách bylo 1914 ve zlatě 2819 milionů korun, 1925 však 1722 miliony korun, přepočítány na zlato, zmenšily se tedy vklady ve spořitelnách o 38%. U okresních hospodářských záložen měli jsme v roce 1914 245 milionů ve zlatě, r. 1925 341 milionů, tedy více o 35%. Tak se mají věci u reiffeisenek, tak se tomu má u zemědělských záložen, tak jest to u všech ostatních ústavů.

Pokusme se vybrati si některé spořitelny v zemědělských krajinách. V Lounech zvýšily se úsporné vklady o 18 milionů, v Kolíně stouply z 57 na 85 milionů, v Rakovníku z 54 na 75 milionů a v Písku ze 70 na 97 milionů. Zajdeme-li do německé oblasti, vidíme totéž. V Postoloprtech, v Úštěku, Žluticích, Broumově, Plané, Stříbře, Podbořanech, v zemědělských okresích, všude zvýšil se stav vkladů zcela podstatně a dojemný stesk pronášený zde o strašných bědách zemědělství, zdá se, že přec jen neodpovídá pravdě.

Zatím, co my zde rozprávíme o tom, jaké účinky budou cla míti, jaký prospěch přinesou, valorisuje již bursovní spekulace ceny. Bursa v Chicagu znamenala 4. května cenu pšenice 167,57, cena klesá, a dosáhla 9. června 164,70. U nás byla 1. května cena 212 Kč a 8. června 226 Kč. U nás cena pšenice stoupla, na burse v Chicagu klesla. U žita jest tomu právě tak: v Novém Yorku 4. května 98, 9. června 94 Kč, u nás však 1. května 128 a 8. června 138,50 Kč. Bursa valorisuje tedy již zvýšenou cenu a zemědělci nebudou míti z toho prospěchu. Zemědělci nejsou dnes těmi, kteří vystupují jako prodavači. Zemědělci prodali své výrobky již dávno. Valorisace ceny jde tedy k dobru jen velkým statkářům, velkým výrobcům a spekulantům. Hledíme-li na účinek cel z roku 1905, vidíme, že se cla úplně uplatnila při tvoření cen. Praví-li dnes řada obhájců cel pro útěchu spotřebitelů: "Nemusíte se báti, ceny nestoupnou", pak vidíme z účinků celního sazebníku z roku 1905, že se ceny v krátké době úplně vytvářily. Od roku 1900 až 1912 stouplo číslo indexu se 100 na 135, tedy zdražení o 35%. Podívejme se jednou na dnešní životní míru dělnictva. Podle statistiky vedené statistickým úřadem o několika dělnických domácnostech seznáváme tento průměr: r. 1924 připadlo na hlavu 17 kg 52 dkg hovězího masa, r. 1925 kleslo toto množství na 13 kg 29 dkg. Chleba bylo na hlavu podle této statistiky spotřebováno r. 1924 77 kg 73 dkg, r. 1925 52 kg 22 dkg. Spotřeba bramborů vykazuje však tato čísla: r. 1924 58,65 kg, r. 1925 86,85 kg. Vidíte tedy: spotřeba masa klesla ne proto, že by se rodiny chtěly vzdáti požívání masa, nýbrž proto, že nouze v domácnosti nutila k úsporám a obrátiti se k jiné poživatině, bramborům, které méně stojí a dají větší objem. Tu vidíme jasně cestu vývoje, kterou jdeme, to dokazuje více než ty řeči. Nezapomínejte, že stoupá počet nezaměstnaných, v dubnu měli jsme jich 64 tisíce, v květnu 66 tisíc, kteří dostávali podporu podle gentského systému. Počet nezaměstnaných stoupl, ačkoli vstupujeme do příznivějšího období, ačkoli počátek stavební sezony a zemědělství potřebuje sil.

Ochranná cla znamenají nepřátelské uzavírání všech zemí proti sobě, podporují tvoření kartelů a trustů v každé zemi a způsobují zvýšenou drahotou vyhladovění lidových mas. Cítíme, že den ode dne se zostřující krise opět nás všechny těžce postihuje. Podrobíme-li svou obchodní statistiku podrobné zkoušce, mělo by nám býti úzko, jak tato bilance klesá. Kdežto jsme dříve byli zvyklí na vysoké vývozní přebytky, snižuje se toto množství od měsíce k měsíci a byli jsme s tíží s to vypočítati v prvních 4 měsících v obchodní bilanci přebytek 180 milionů Kč. Jak dlouho to asi ještě potrvá? Nevíme, kdy se tato čísla změní v opak. Máme již dnes měsíce, kdy peněžitá hodnota dovozu jest větší hodnoty vývozu. Máme již dnes pasivní měsíce, které by našim přátelům cel měly býti varovnými příklady. Neboť, věříte, že to, co zde činíme, uzavírání a nemožnost dovozu z agrárních zemí, že to vše zůstane bez odpovědi? Dostaví se odezva, jak my uzavíráme cestu k nám, tak uzavrou opět oni cestu k nám. Naše průmyslové výrobky najdou nesnadněji ve světě odbyt, zejména v zemích, které tvoří naše přirozené odbytiště. Nebudeme moci odbýti ta množství, krise ve vnitrozemí se zostří, dolehne vždy ostřeji a tížeji na nás a konec konců nepostačí malé částky, vybrané z cel, k udržení našeho zemědělství, budeme hleděti vstříc i nebezpečím hospodářství finančního.

Co vlastně říkají vědátoři k otázce cel? Lugo Brentano, jeden z nejznámějších národních hospodářů, praví: "Jaký jest účel cla na obilí? Má zvýšiti cenu obilí. V té míře, v jaké se tohoto účelu dosahuje, stoupá peněžitá renta pozemková. Nejnižší cena půdy rovná se peněžité rentě, kterou poskytuje, kapitalisované platnou sazbou úrokovou. V poměru ku zvýšené rentě peněžité stoupá tedy cena půdy. Zemědělec, který pak svou půdu prodá - a čím více byl zadlužen, tím větší jest proň pokušení prodati - má, upustí-li od dalšího zemědělského provozu, z obilního cla ovšem velký zisk majetkový. Ale obilní clo nemá přec pomoci těm, kteří ze zemědělství ustupují, nýbrž těm, kteří při něm vytrvají." Tu jest tedy přímo klasickým způsobem vyložena bezúčelnost ochranných cel pro zemědělskou výrobu. Největší zisk mají ze zvýšené pozemkové renty ti, kteří ze zemědělství odcházejí. Lugo Brentano přichází k závěru, že z obilních cel mají prospěch jen ti, již mají úmysl vzdáti se zemědělství a půdu svou prodati.

Profesor Sering řekl v německé agrární anketě: "Zemědělství nelze pomoci, zhoršuje-li se spotřebujícímu obyvatelstvu střední Evropy úroveň životní ještě dále zvýšením ceny chlebovin a vyššími cly." Není prý úkolem napomáhati zemědělství zvýšenými cly, nýbrž snížením jeho výrobních nákladů.

Německý říšský ministr pro výživu a zemědělství hrabě Kanitz praví, že zemědělství nemá žádného zájmu na vysokých clech na obilí, nýbrž na tom, aby ceny jeho výrobků byly v pravých poměrech k cenám prostředků výrobních.

To praví národní hospodáři. Naši zemědělci měli by vlastně své síly soustřediti na to, aby na této cestě přivedli opět zemědělství k rozkvětu a většímu výnosu. Byla dnes již řeč o Holandsku. Holandské zemědělství prodělávalo již těžkou krisi, a kdyby se nebylo včas přizpůsobilo, bylo by zahynulo. Ale holandští zemědělci měli dostatečnou pohyblivost, pochopili, oč šlo, a dovedli zříditi si organisaci a změniti výrobu tak, že dnes tamní zemědělství patří mezi nejvíce vyvinutá, tak jako vůbec zemědělství severských států jest nejvýše vyvinuté. Jestliže se však naši zemědělci nepokusí o to, jíti stejnou cestou, jestliže naši zemědělci neporozumějí také době a nepokusí se o to, dosíci vyšších příjmů nikoliv cly, nýbrž snížením výrobních nákladů, zlepšením své půdy, nelze jim pomoci, nebudou zcela prostě s to, aby byli živi ze svých výnosů. Kde máme ministerstvo zemědělství? Proč nezasahuje a nepokouší se podpůrně působiti? Ve všech státech, kde panuje nezaměstnanost, kde jest problém výživy v popředí, kde není vyráběno tolik, co se spotřebuje, ve všech těchto státech zaměstnávají se myšlenkou, jak by bylo lze zvýšiti produkci. Naše ministerstvo zemědělství, zdá se, že neslyšelo ničeho o otázce zahradnického způsobu pěstování obilí. Proč není také u nás činěn aspoň pokus zahradnického pěstování obilí, jak dalece se to osvědčuje a jakých výsledků při tom lze dosíci? Zastánci této myšlenky prohlašují za možné, dosíci tímto způsobem z jednoho hektaru výnosu 40 až 50 q. Prohlašují dále, že by dvěma ha jedna rodina byla plně zaměstnána a že by při tom také našla obživu. Mohl by tím z části býti rozřešen problém nezaměstnanosti, mohla by tím býti zvýšena také výroba a mohli bychom tím konečně také dosíci úspory na dovozu. Jak ohromná množství musíme dovážeti! Dovezli jsme v r. 1925 16.000 vagonů pšenice, 17.000 vagonů žita, 24.000 vagonů pšeničné mouky a 33000 vagonů žitné mouky, tedy neslýchaná množství, jichž bylo třeba, abychom svou spotřebu hradili. Naše zemědělství zabírá 42% půdy. Byli bychom zajisté s to hraditi sami svou spotřebu, mohli bychom vyrobiti tolik neb aspoň největší část toho, co v tuzemsku sami spotřebujeme. Ale čím menší jest důchod, tím větší jest podíl výdajů na nutné poživatiny. To jest starý poznatek, a chci opět vrátiti se k statistice státního úřadu a říci, že se spotřebuje až 80% ze mzdy na potraviny a že zbude nanejvýše 20 až 25% v dělnických rodinách na jiné potřeby.

Že pak dělník se snaží pomoci si také hospodářskou organisací a dostati se snáze k opatření nutných poživatin, jest samozřejmé. Ale co jest zemědělcům velmi vhod a vítáno, to u dělníků odsuzují a zavrhují. Slyšeli jsme dnes a v rozpravě opětně zlá slova proti našim organisacím spotřebitelů. Jest nám zazlíváno, že se pokoušíme touto cestou zlepšiti také své hospodářství. Místo abyste se pokusili, aby se výrobky prodávaly od výrobce spotřebiteli, na místo pokusu o vyřazení příživníků a odstranění překupnictví, na místo pokusu, aby zemědělci hledali spojení s námi a touto cestou dostali se k plné ceně svých výrobků, činíte opak. Páni tajemníci svazu zemědělců chodí venku po vesnicích a praví příslušníkům strany, že musí vystoupiti z konsumního spolku, jinak že budou vyloučeni. Vidíme to v zemědělských listech, které vyzývají rolníky, aby vypovídali konsumním spolkům místnosti, znemožňovali jim zřizování prodejen. Vidíme u těchto lidí pronásledovací vášeň, aby nepatrné počátky našich hospodářských organisací zničili. Ano, velevážení, touto cestou rolníci náš vývoj nezdrží, sobě samým tím však také nepomohou. Bylo by jen slušné a spravedlivé, kdyby i na této straně rozum šel jednou tak daleko, že by bral zřetel na nezbytnosti, které se vyskytují přirozeným vývinem. Stěžujete si na to, že ceny dobytka jsou příliš nízké, že dostáváte za živý dobytek tak nízkou cenu a že musíte maso tak draho platiti. Žehráte na to, že překupnictví vás vyssává, že ono jest vlastně tím, kdo má velký zisk, a sami se spojujete s překupníky. Vy podporujete a chráníte toto překupnictví, místo abyste hledali cestu, která by byla přímá mezi výrobcem a spotřebitelem. Je těžko chápati politiku našich zemědělců. Na jedné straně naříkají a stěžují si na nouzi a na druhé straně zatarasují každou cestu, která by jim mohla poskytnouti plného výnosu jejich výrobků. Zemědělský provoz vyhovující všem požadavkům zemědělské vědy stal se snad dnes jedním z nejobtížnějších provozů, který klade na vědecké vyškolení svého vedení největší nároky. Lze snad říci, že zemědělství jest dnes nejsložitější částí chemického průmyslu. V žádné kapitalistické zemi nejsou skutečně splňovány nároky, které by bylo činiti na zemědělský provoz. Všude zůstává produkce pozadu za tím, co lze žádati na schopnosti výroby opravdu racionelně zařízeného provozu. Zvýšení ceny půdy a ceny užitkového dobytka ztěžuje zemědělskému dělníku a malorolníku nabytí zemědělské půdy a rozšíření jejich majetků, usnadňuje soustředění půdy v rukou velkorolníků a velkostatkářů. Vidíme zde tedy, že také v zemědělství jest námezdním dělníkům cesta k samostatnosti vždy uzavírána, cesta k získání půdy jest jim uzavírána politikou, kterou zemědělci dnes provozují. Vidíme, že účinek, jejž cla budou míti, projeví se hrozným způsobem v každé dělnické domácnosti. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Dostálek.)

Jak dnes bylo opětně řečeno: Jestliže svůj úmysl provedete, jestliže na tom setrváte, aby se cla stala zákonem, budou nezbytně následovati nové sociální zápasy. Dělníci a námezdníci nebudou s to, aby svým důchodem kryli zvýšené náklady, budou vehnáni na přirozenou cestu pokusu o dosažení vyšších mezd, aby také mohli vyhověti zvýšeným požadavkům, kladeným na ně, co do cen. Vyvoláte sociální boje těžkého rázu, otřesy, ale vše jen pro malý prospěch, který vlastně pro vás prospěchem nebude. Nevěřte, pánové, byly-li zde pronášeny stížnosti ohledně Slovenska, bylo-li řečeno, že tam není možno výrobky zpeněžiti, že cla budou k tomu prostředkem, aby vám umožnila tyto výrobky zpeněžiti. Musili byste jíti jinými cestami, musili byste se pokusiti o to, abyste sazebními úlevami dostali své zboží do průmyslových oblastí, kde jest tohoto zboží potřebí, musili byste se pokusiti o to, dopraviti své zboží jinou cestou tam, kde může také býti zpeněženo. Nedojdete záchrany tím, že se snažíte cly dosáhnouti vyšších příjmů. Pokusy zvrátí se v opak. Část zemědělství zlenoší a nebude míti cel ani potřebí, aby se snažila dosíci intensivnějšího hospodaření na půdě, část zemědělství, a to velké podniky, které prodávají, budou samy míti prospěch z cel, ale malé, jak již to vyložili moji přátelé Pohl a Schweichhart, nebudou míti z cel žádného užitku, ponesou je tak těžko, jako dělníci a námezdníci, nebudou s to, aby svými skromnými výtěžky uhradili celou potřebu pro svou domácnost, budou nuceni vystupovati co kupci, co spotřebitelé, a budou nuceni celní ceny zaplatiti na výrobcích, jež kupují. (Potlesk něm. soc. demokratických poslanců.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní: Dalším řečníkem je pan posl. Bolen. Uděluji mu slovo.

Posl. Bolen: Pracující lid... (Výkřiky komunistických poslanců.)... Velké Prahy použil svého práva a šel projeviti klidnou demonstrací svůj odpor proti celnímu návrhu a kongruové předloze, kterýžto návrh znamená v pravém slova smyslu (Výkřiky komunistických poslanců.) atentát na beztak ubohou životní úroveň pracujícího lidu měst i venkova. A tu zrovna tak jako minulé pondělí právě ve chvíli, kdy byl dán s tribun řečnických povel k rozchodu, vyrukovala z nařízení svých představených policie pěší i jízdní (Výkřiky komunistických poslanců.) a vyprovokovala srážku s klidně se rozcházející masou. (Výkřiky komunistických poslanců: Fuj! Skandál!) Srážka vyžádala si více obětí. (Posl. Muna: Ničemná vláda, ničemná policie!) Jsou těžce zraněn, dva dělníci a 1 žena, z nichž jeden dělník byl policejním komisařem střelen.(Výkřiky poslanců komunistických: Fuj!) Jak brutálně a jak asiatsky si policie počínala, o tom svědčí zranění ženy-dělnice, která byla tak silně udeřena obuškem do očí, že její zrak je nyní ohrožen. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Podle dosavadních zjištění... (Posl. Muna: Ničemná vláda, ničemná policie, ničemná justice!)... stalo se toto:


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP