Pátek 9. února 1923

 

Začátek schůze v 10 hod. 20 min. dopol.

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: inž. Botto, Buříval, dr. Czech.

Zapisovatelé: Špaček, Špatný.

172 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři dr. Beneš, dr. Dolanský, dr. Franke, Habrman, dr. Kallay, Novák, Srba, Stříbrný, Šrámek, Udržal; odb. přednosta min. financí dr. Vlasák.

Z kanceláře sněmovní: zástupce sněm. tajemníka Nebuška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 186. schůzí posl. sněmovny.

Předem mám za svou povinnost sděliti, že v souhlase s projevem, který byl učiněn na počátku předešlé schůze, odebral jsem se spolu s p. místopředsedou Buřívalem k p. ministru dr. Rašínovi a p. min. předsedovi Švehlovi, abychom jim sdělili živou účast sněmovny, jakož i přání brzkého jich uzdravení. Oba byli zřejmě radostně dojati a oba mne požádali, abych slavné sněmovně tlumočil jejich vřelý dík a spolu upřímně přátelský kolegiální pozdrav. (Potlesk.)

Dodatečně udělil jsem dovolenou pro minulou (úterní) schůzi posl. dr. Bartoškovi a posl. Lehockému pro neodkladné zaměstnání.

Dovolenou na dnešní schůzi udělil jsem posl. dr. Hrubanovi pro neodkladné úřední záležitosti, posl. Stodolovi, J. Bečkovi, Čundrlíkovi, Al. Chalupovi, Lehockému, Oktávcovi, Al. Křížovi, Pikovi a Pociskovi, vesměs pro neodkladné zaměstnání.

Dovolenou dodatečně na úterní schůzi a na dnešní schůzi udělil jsem posl. Palkovichovi a J. Fischerovi z rodinných důvodů.

Nemocí omluvili se posl. Szentiványi a Leibl.

Lékařské vysvědčení předložili posl. Blatná a Kaufmann.

Posl. dr. Lelley žádá o udělení dovoleně na dobu od 6. do 13. února t. r. pro neodkladné rodinné záležitosti.

Konstatuji, že sněmovna je schopna se usnášeti.

Kdo souhlasí s udělením této dovolené, prosím, aby pozvedl ruku. (Děje se.)

To je většina. Dovolená jest udělena.

Ministerstvo vnitra sdělilo, že po zemřelé posl. Skaunicové, zvolené v XI. volebním kraji (Brno) z kandidátní listiny československé strany sociálně-demokratické, povolalo podle §u 56 rádu volebního do poslanecké sněmovny za poslance Josefa Konečného, úředníka v Brně, nyní správce okr. nemocenské pokladny v Prostějově, a že mu vydalo ověřující list poslanecký.

Jmenovaný dostavil se do dnešní schůze, a ježto před tím ve sněmovní kanceláři podepsal slibovací formuli, přikročíme ke slibu podle §u 22 ústavní listiny a §u 6 jedn. rádu tím způsobem, že přečtena bude ústavou předepsaná formule slibu, pan posl. Konečný přistoupí ke mně a podáním ruky a slovem "slibuji" vykoná slib.

Žádám pana tajemníka, aby přečetl formuli slibu, a pana posl. Konečného, aby mezitím ke mně přistoupil k vykonání slibu. (Poslanci povstávají.)

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte): Slibuji, že budu věren republice Československé a že budu zachovávati zákony a mandát svůj zastávati podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Posl. Konečný (podávaje předsedovi ruku): Slibuji. (Poslanci usedají.)

Byly provedeny změny v klubech a výborech. Žádám o jejich sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Klub poslanců komunistické strany Československa zvolil ve schůzi konané dne 6. t. m. předsedou posl. Kreibicha;

I. místopředsedou posl. Skaláka; II. místopředsedou posl. Buriana; jednatelem posl. Hakena; pokladníkem posl. Malou.

Klub poslanců republikánské strany malorolnického a zemědělského lidu vyslal do výboru zásobovacího posl. dr. Klimo za posl. Štolbu; do výboru zahraničního posl. Brádáče za posl. dr. Blaho.

Klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické vyslal do výboru kulturního posl. Farbulu za posl. Ertla; do výboru zásobovacího posl. Nendu za posl. Tadlánka na schůzi dne 6. února t. r., na další schůze opět posl. Tadlánka za posl. Bendu a do téhož výboru posl. Kubala za posl. Binovce; do výnoru zdravotnického posl. Sychravovou za posl. Ertla.

Klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické a p. posl. Konečný oznámili, že posl. Konečný stal se členem tohoto klubu.

Klub poslanců "Deutsche Nationalpartei" vyslal do výboru zahraničního posl. dr. Lodgmana za posl. inž. Kallinu.

Klub poslanců "Deutsche christl.-soz. Volkspartei" vyslal do výboru zdravotního posl. V. Marka a do výboru zahraničního posl. dr. Luschku za posl. dr. W. Feierfeila.

Klub poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei" vyslal do výboru zahraničního posl. Čermáka za posl. dr. Holitschera.

Předseda: Došly některé návrhy. Žádám o jich sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Návrh posl. Horáka, Najmana, Mlčocha, Pastyříka, Anděla, Vávry a soudr. na vydání zákona o nemocenském, invalidním a starobním pojištění živnostníků, malozemědělců, zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných.

Předseda: Došly dále dotazy. Žádám o jich sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Dotaz posl. Šamalíka, Janalíka a soudr. ministrům zemědělství a financí, zda pro vyměřování daní přeřadí obce do přiměřených oblastí zemědělských.

Dotaz posl. Šamalíka a soudr. ministru financí o placení daně z výroby vína.

Dotaz posl. Šamalíka a soudr. ministru zemědělství a financí stran opatření proti lámavce kostí a o podpoře chudým majitelům zhynulého dobytka.

Dotaz posl. Šamalíka, Bezděka a soudr. ministru soc. péče o vyloučení z podpor v nezaměstnanosti venkovského dělnictva v chudých horských krajích.

Dotaz posl. Tausika předsedovi vlády o odškodnění vdově po Jánosu Tepperovi z Košic.

Dotaz posl. Krause ministru pošt a telegrafů, že se v Praze nedopravují dopisy, na nichž jest ulice označena německy.

Dotaz posl. Hakena ministru nár. obrany o propouštění dělnictva zaměstnaného ve vojenských zásobárnách na Slovensku.

Dotaz posl. Beutela, Čermáka a druhů ministru školství a nár. osvěty a ministru vnitra o zabavení německé materské školky v Žalhosticích pro účely české menšinové školy.

Dotaz posl. Jokla, Heegera a druhů ministru školství a nár. osvěty o zřízení německé menšinové školy v Jaktari u Opavy (v moravské enklávě) ve Slezsku.

Dotaz posl. Heegera, dr. Haase, Jokla a druhů ministru školství a nár. osvěty a ministru vnitra o zřízení německé menšinové školy ve Skrečoni u Bohumína ve Slezsku.

Dotaz posl. dr. Czecha, Hackenberga, Tauba a druhů ministru školství a nár. osvěty o protizákonném potrestání německých rodičů na Moravě, že jejich děti nedocházejí do českých menšinových škol.

Dotaz posl. Schälzkyho a druhů ministru financí o odpočivném a zaopatřovacích platech státních staropensistů.

Dotaz posl. Jos. Mayera a druhů ministru nár. obrany o potrestání vojína.

Dotaz posl. dr. Luschky ministru vnitra o zatčení opavského občana.

Dotaz posl. Kostky a Böhra ministru spravedlnosti a ministru vnitra o konfiskační praxi proti varnsdorfským časopisům "Abwehr" a "Nordböhmische Wacht".

Dotaz posl. Böhra ministru soc. péče, že spolek "Der deutsche katholische Frauenbund" nebyl přibrán do spotřebitelské rady.

Dotaz posl. inž. Junga a druhů ministru železnic o stíhání německých železničních zaměstnanců pro účast na politických schůzích.

Předseda: Žádám za sdělení došlých odpovědí.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Odpověď ministrů školství a nár. osvěty, vnitra a financí na dotaz posl. Szentiványiho o zabavení bytu učitele v nadpaladské škole k účelům finanční stráže a četnictva.

Odpověď ministra vnitra a min. školství a nár. osvěty na dotaz posl. dr. Lelleyho a soudr. o vměšování Se hlavního slúžného okresu Vrábelského do vnitřních záležitostí římsko-katolické církve.

Odpověď ministra vnitra a min. s plnou mocí pro správu Slovenska na dotaz posl. dr. Körmendy-Ékesa o propuštění Ladislava Figuly z notářské služby.

Odpověď ministra nár. obrany na dotaz posl. Merty, Tausika a soudr. o bezohledném zkracování požitků kancel. pomocníků v oblasti zemského vojenského velitelství v Užhorodě.

Odpověď ministra nár. obrany na dotaz posl. Rýpara a druhů o letecké produkci dne 5. listopadu 1922 v Josefově.

Odpověď ministra vnitra na dotaz posl. dr. Lodgmana o odškodnění Barbory Fickové v Ústí n. L.

Předseda: Počátkem dnešní schůze byly tiskem rozdány naléhavé interpelace.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Tisk 3977. Naléhavá interpelace posl. Kučery, Tesky, Warmbrunna a soudr. vládě o provádění zákona o podpoře nezaměstnaných.

Tisk 3983. Naléhavá interpelace posl. Křepka, Böhra, dr. Kafky a druhů vládě o zahraniční situaci a ohrožení evropského míru.

Tisk 3984. Naléhavá interpelace posl. dr. Keibla a druhů min. spravedlnosti pro nezákonité potrestání několika německých soudců okres. soudu v Teplicích-Šanově přednostou tohoto soudu.

Tisk 3989. Naléhavá interpelace posl. Johanise, dr. Lukavského, dr. Noska, Slavíčka, Staňka a soudr. ministru soc. péče a ministru veř. prací ve věci hospodářské krise a nezaměstnanosti.

Předseda: Počátkem dnešní schůze byla tiskem rozdána zpráva.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Tisk 3982. Zpráva výboru kulturního o usnesení senátu (tisk 3957) k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 1469) o zevní úpravě předmětů státem vydávaných nebo podporovaných a významných po stránce výtvarné nebo veřejného vkusu (tisk sen. 1508).

Předseda: Počátkem dnešní schůze byly tiskem rozdány vládní návrhy.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Tisk 3980. Vládní návrh zákona o působnosti ministerstva veřejných prací ve věcech správy státního horního majetku na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.

Tisk 3981. Vládní návrh zákona o úpravě poměrů vzniklých z usídlení osadníků na základě poměru námezdního nebo poměrů podobných na nemovitém státním majetku na Slovensku.

Předseda: Počátkem dnešní schůze byly tiskem rozdány zápisy o 183. a 184. schůzi posl. sněmovny.

Počátkem dnešní schůze byla tiskem rozdána těsnopisecká zpráva o 185. schůzi posl. sněmovny.

Počátkem dnešní schůze byly tiskem rozdány a současně přikázány výboru iniciativnímu návrhy: 

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Tisk 3976. Návrh posl. Tauba, Schäfera, Pohla, Hackenberga a druhů na prodloužení účinnosti zákona ze dne 22. prosince 1921, č. 489 Sb. z. a n., a na změnu zákonů o nemocenském pojištění dělníků.

Tisk 3978. Návrh posl. Pastyříka, Mlčocha, Horáka a druhů na změnu § 151 živnostenského řádu (novela z r. 1907).

Tisk 3979. Návrh posl. Horáka, Najmana, Vávry a druhů na vydání zákona o zajištění stavebních pohledávek.

Předseda: Výboru imunitnímu přikazuji obnovené žádosti:

Žádám o jich sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Obnovené žádosti hl. stát. zastupitelství v Bratislavě:

ze dne 6. února 1923, č. 1445/1923, za vydání k trestnímu stíhání posl. Hlinky pro přečin pomluvy tiskem ca prof. Jozef Krížan v Plzni (č. 93 imunit.),

ze dne 6. února 1923, čís. 1440/1923, za vydání k trestnímu stíhání posl. Hlinky pro přečin pomluvy tiskem ca dr. Julius Brachtl v Ružomberku (č. 94 imunit.),

ze dne 6. února 1923, čís. 1443/1923, za vydání k trestnímu stíhání posl. Svetlika pro přečin pomluvy tiskem ca Václav Tuček v Ružomberku (č. 67 imunit.),

ze dne 6. února 1923, čís. 1441/1923, za vydání k trestnímu stíhání posl. Svetlika pro přečin pomluvy tiskem ca Ferdinand Benda, poslanec ze Stupavy (č. 60 imunit.),

ze dne 6. února 1923, čís. 1442/1923, za vydání k trestnímu stíhání posl. Svetlika pro přečin pomluvy tiskem a urážky na cti podle §§ 1, 2 zák. čl. XIII z r. 1914 ca posl. Andrej Kubál z Trnavy (č. 65 imunit.).

Předseda: Předseda vlády zaslal přípisem ze dne 3. února 1923, č. j. 1043/23 m. r., vyjádření ministerstva soc. péče k resoluci, jíž se žádalo předložení osnovy zákona, jímž se poskytuje 10 milionů Kč na výživu a 5 milionů Kč na ošacení dítek osob nezaměstnaných (k tisku 3856).

Přikázal jsem výboru rozpočtovému.

Navrhuji, aby výborům ústavně právnímu a živnostenskému, jimž přikazuji vládní návrh zákona, kterým se mění některá ustanovení konkursního a vyrovnávacího rádu uvedeného v platnost císařským nařízením ze dne 10. prosince 1914, č. 337 r. z. (tisk 3972), uložena byla k podání zprávy o tomto vládním návrhu lhůta 5denní.

Navrhuji, aby výboru rozpočtovému, jemuž přikazuji usnesení senátu o usnesení posl. sněmovny k vládnímu návrhu zákona, jímž se mění některá ustanovení o přímých daních, platných na Slovensku a v Podkarpatské Rusi pro rok 1923 (tisk 3969), uložena byla k podání zprávy o tomto usnesení lhůta 3denní,

a výborům ústavně-právnímu a rozpočtovému, jimž přikazuji usnesení senátu o vládním návrhu zákona o náležitostech vkladních listin, o výmazu starých pohledávek a o poplatkových úlevách při výmazu a při sestavování vložek na Slovensku a v Podkarpatské Rusi (tisk 3973), uložena byla k podání zprávy o tomto usnesení lhůta 4 týdnů.

Konstatuji, že sněmovna je schopna se usnášeti.

Kdo souhlasí s navrženými lhůtami, nechť pozvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Lhůty jsou přijaty.

Budeme projednávati pořad, a to nejprve odstavec první, jímž jest:

1. Zpráva výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 3948) o ražbě československých dukátů (tisk 3968).

Zpravodajem je pan posl. Remeš, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj posl. Remeš: Vážené dámy! Ctění pánové!

Vláda předložila parlamentu osnovu zákona o ražbě československých dukátů. Tímto krokem vycházejícím ze stanoviska, že nejlepší základnou pro ustálení jednotky měnové jest zlato, vchází do našeho hospodářského života nový faktor mající za účel usnadniti přechod z nejistého stavu způsobeného válečnými a poválečnými poměry do mírového stavu, jehož charakteristickou známkou jest stabilita našeho hospodářského života. Toto opatření vsune do obchodní i ostatní hospodářské činnosti zlatou mincí, která nebude sice zákonným platidlem, bude však pres to mincí, která od svého vzniku na Sicílii asi r. 1140 těšila se všeobecné oblibě a důvěře obyvatelstva všech států a zemí. V Čechách bylo tomu tak od doby Jana Lucemburského t. j. od první polovice století čtrnáctého, v kteréžto době byl dukát první zlatou mincí raženou v historickém státě českém.

Zlato jako základ měny bývalo ode dávna vyhledávaným mincovním předmětem každého hospodářský spořádaného státu. Dělo se tak zejména pro jeho fysikálně lučební vlastnosti, nepodléhající rozmanitým vlivům různých činitelů, pro které stává se zlato nejzpůsobilejším kovem k ražbě mincí. Jsou to zejména: snadné poznání jeho pravosti, jasný zvuk, stálost barvy, stejnorodost látky, nápadně odlišení od ostatních drahých i jiných kovů, jichž se k ražbě mincí užívá. Zlato mimo to vyznamenává se snadností dopravy pro svůj malý objem, svoji jednotnost a relativní stálost hodnoty, na niž ani věky značnějším vlivem nepůsobí, a proto stalo se oblíbenou a hledanou surovinou mincovní u národů celého světa. Z těch příčin také v klidných předválečných dobách nalezli jsme téměř u všech kulturních států zlatou měnu. Anglie má svou zlatou měnu od r. 1816, Německo od r. 1873, Rakousko-Uhersko mělo ji od r. 1892, Spojené státy severoamerické od r. 1900, Rusko od r. 1897 a Japonsko od r. 1901.

Pětiletou válkou rozvrácena byla peněžní soustava téměř všech evropských států, kde vyměnila zlato za papír nekrytý žádnými protihodnotami. To muselo samozřejmě vésti k překrvení a znehodnocení oběživa a proto také k nesmírným přesunům majetkovým, které měly za následek ochuzení nejširších vrstev obyvatelstva, jehož příjmy nemohly udržeti krok se stoupající drahotou, která soustavně snižovala sociální úroveň těchto lidových vrstev a znemožňovala kalkulaci ve výrobě a jakékoliv investiční podnikání.

Tento chaotický stav vyvolal u států, které mají snahu vyprostiti se z rozvrácených poměrů hospodářských, touhu po návratu k zlaté měně. Není o tom žádné pochybnosti, že také finanční politika naší republiky směruje k zavedení zlaté měny. Zlatou měnu není však tou dobou možno s ohledem na dosavadní neustálenost poměrů světových a zejména pro rozvrácenost měny sousedních států zavěsti, neboť zlatě peníze zmizely by brzy po svém vydání jednak následkem domácí thesaurace, jednak zmocnila by se jich sousední cizina utíkající od své rozvrácené měny za účelem ukládacím. Mimo to náš mladý, hospodářsky dosud nevyvinutý stát nesnesl by nákladů, jichž by si zavedení zlatě měny vyžádalo. Proto nutno se spokojiti a jako krok ku předu v konsolidaci poměrů pozdraviti ražbu a vydání dukátu jako mince obchodní, kterou si bude moci každý, kdo po zlaté minci - ať z důvodů ukládacích či obchodních - touží, koupiti. Dukát bude státi mimo spekulaci, které by se pravidelná zlatá měna neubránila. Nový československý dukát nebude tedy žádným zákonným platidlem, kterážto okolnost zvláště se ve vládní předloze vytyčuje, takže hospodářský význam jeho nebude ani nejširším vrstvám obyvatelstva sporným nebo nejasným. Každý má býti o významu dukátu informován tou měrou, že jen kupující a prodávající rozhodovati budou o tom, kdy a jak ho použijí. Obchod s dukáty má býti volným. Na burse mohl by se dukát znamenati až po ustálení jeho ceny a po jejím přiblížení se jeho vnitrní hodnotě, která by podle záznamu ceny za 1 kg ryzího zlata ze dne 28. listopadu 1922 Kč 21.068·27 činila 72·525 Kč.

Zavedení dukátu československého nepostrádá pro nás též svého významu historického a jako takový má býti dukát svými zevnějšími vlastnostmi vázán na bývalé české dukáty z doby samostatnosti české, kdy jeden český dukát rovnal se 45 českým grošům, a má býti jakousi vzpomínkou na zašlou svobodu národní, po třech stech letech cizího panství opětně mocnou vůlí celého národa obnovenou. Jest nepochybno, že český dukát býval symbolickým dokumentem hospodářské, politické i kulturní samostatnosti a neodvislosti státní. Nový dukát má míti všechny dobré vlastnosti starého českého dukátu, jak ve formě, tak v hodnotě, a i zevní znaky jeho mají připomínati starou tradici, neboť na dřívějších vlastnostech dukátu nemá býti podle ustanovení zákona ničeho měněno.

Zavedením dukátu vytvoří se během času způsobilé prostředí k zavedení zlaté měny, jakmile nastane vhodná příležitost k tomu.

Dukát byl prvou zlatou mincí, raženo u v historickém státě českém již od dob Jana Lucemburského r. 1335. Za Václava IV. raženy dukáty, na nichž poprvé je poprsí vévody Václava, s jeho štítem a orlicí. Z pozdějších dob nejsou zachovány žádné doklady, že by dukáty byly raženy, až teprve za dob krále Vladislava II. z let 1471-1516 pocházejí dukáty, na jejichž rubu je postava Václava s praporem, štítem a nápisem. Téhož ražení jsou i dukáty krále Ludvíka z let 1516 až 1526 a krále Ferdinanda I. z let 1526 až 1564. Postava Václavova zmizela z dukátů teprve za Maxmiliána v letech 1564-1577, kdy místo českého lva vyobrazen na líci dukátu panovník sám, na rubu korunovány štít český a uherský s nápisem. Dukáty jeho nástupců byly shodné až na dukáty Fridricha Falckého z roku 1620, které nesly poprsí Fridrichovo, český znak a štítek bavorsko-falcký.

Rudolf II. v letech 1577- 1612 a jeho nástupci, kromě Fridricha, razili násobky, to jest 2, 3, 5 a 10tidukáty, a počínaje Leopoldem I. v letech 1658-1706 raženy též čtvrt dukáty. Poslední české dukáty raženy byly za Marie Terezie v Praze. Potom byly vydávány dukáty rakouské a rakouskouherské.

Není nezajímavo, že také na uherských dukátech, které byly raženy po vzoru českých ve stejné váze a jakosti, průběhem dějin ocitl se několikráte český znak. Tak tomu bylo za Zikmunda v letech 1382 až 1437 a za Ladislava, Albrechta Rakouského v letech 1437-1439, za Matyáše Korvína roku 1458-1499, za Vladislava II. a Ludvíka, kteří byli zároveň uherskými a českými panovníky. Ale i za časů Jana Zápolského v letech 1526-1540 zůstal český lev na uherském dukátu.

Jméno dukát vyskytuje se v českých listinách poprvé roku 1420, v listinách krále Jiřího z Poděbrad. Později nazývány obyčejně "zlatý" a také "červený zlatý". Jeho váha byla vždy stejná od Jana Lucemburského, který razil dukáty 23 2/3karátové, to jest ve váze ca 3·49 gramu. A stejné váhy byly všechny další dukáty a také dukáty rakouské. Z této stálé váhy vyplynula jeho stálá hodnota, vůči níž se ovšem měnila hodnota běžných mincí.

Za dukát platilo se velmi různě. Roku 1448 platil půl kopy grošů, roku 1459 však 42 groše. Později obyčejně více podle toho,jaké hodnoty byl groš. Průměrná jeho hodnota pohybovala se kolem 45 grošů.Dukát sám se tedy neměnil, a proto razily se takové groše, aby v poměru k dukátům měly stálou směnitelnou relaci. Takový pokus stal se za Vladislava II., avšak neudržel se vzhledem k tomu, že groš sám velmi podléhal hospodářským a politickým poměrům ve státě.

Podobně jako v českých a uherských zemích, raženy byly dukáty i ve všech státech evropských. Je možno proto říci, že dukát byl jakýmsi měřítkem hospodářského blahobytu státu. A bylo to zejména u nás za Jana Lucemburského, kdy dukáty měly tento význam, neboť tehdy dovršena byla přeměna naturálního hospodářství v hospodářství peněžní, započatá hlavně Přemyslem Otakarem I. a v podstatě skončila teprve v době lucemburské. Nové hospodářství potřebovalo mince, která mu byla doporučením ve styku s cizinou a zabezpečovala, že risiko obchodního podnikání nebude se zvětšovati variacemi v hodnotě peněz. Dukát tu byl jakýmsi symbolem hospodářského osamostatnění českého státu a jeho slibného vývoje do budoucna,který skutečně v době Karla IV. nastal. Jeho vážnost a obliba zůstaly pres všechny změny, které prodělal stát sám, a přetrval jako dukát rakousko-uherský i dobu politického útlaku československého národa.

Nový československý dukát navazuje plně na tuto historii a má vážiti 3·49 g, jak tomu bylo u dukátů z doby Jana Lucemburského. Bude se raziti ze směsi 986 1/9 dílu zlata a 13 8/9 dílu mědi. Z kilogramu této směsi bude se raziti 286·4594075 dukátů, tudíž z kilogramu ryzího zlata 290·4940836 dukátů. Na líci dukátu nacházeti se má obraz vévody Václava s citátem bývalé státní hymny české: "Nedej zahynouti nám i budoucím" a na rubu nésti má malý znak republiky s textem: "Republika Československá". První tisíc dukátů bude jako jubilejní na líci číslován, kdežto ostatní dukáty opatřeny budou na rubu letopočtem své ražby.

Předloha zákona připouští též ražbu dukátu dvojitého i vícenásobného. Jubilejní dukáty razí stát jen na vlastní účet; jinak může vsak raziti dukáty na účet soukromý s tím však obmezením, že to nesmí znamenati trvalé zmenšení vlastní zásoby zlata. Docílené výtěžky z dukátů mají sloužiti k rozmnožení zlatého pokladu státního.

Ražbou československých dukátů má být podepřen moment hospodářského rozvoje a vzpružení obchodního spojení s celní cizinou a v neposlední radě přispěti má ku zvýšení mincovního regálu. Zejména pak má se československý dukát státi základním pilířem k definitivní úpravě nejen měnových, nýbrž i výrobních a důchodových poměrů našeho státu.

Výbor rozpočtový poslanecké sněmovny projednal tuto vládní předlohu ve své schůzi dne 23. ledna 1923 a usnesl se na tom, doporučiti ji sněmovně k ústavnímu schválení ve znění, jak ji vláda parlamentu předložila. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Zahajuji debatu.

Než udělím slovo zapsanému řečníku, navrhuji řečnickou lhůtu ve smyslu usnesení presidia na 20 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek proti tomu není.

Uděluji slovo panu posl. Myslivcovi.

Posl. Myslivec: Slavná poslanecká sněmovno! Projednávaná právě předloha, k níž zavázán jsem několik slov promluviti, je - řekl bych - tak prvním zábleskem naděje na lepší a příznivější doby.

Poslanecká sněmovna má rozhodnouti o návrhu na ražbu československých dukátů.

Slavná sněmovno! Dukát má v celé naší české veřejnosti význam, řekl bych, dosti úctyhodný. Již při vyslovení jména "dukát" zatane nám na mysli ta stará venkovská truhla našich matiček, babiček a prababiček. Ty truhly krásně umělecky provedené, bohužel, dnes namnoze zatlačil nábytek, který co do kvality není jim roven. Pochybuji aspoň, že ty novodobé nábytky, skříně, a řekněme i skrýše, ať již peněz nebo knížek záloženských, budou míti tak dlouhou a tak čestnou budoucnost, aby plnily po stu, dvou stech a třech stech letech musea, jako je plní ty staré truhly starých, zašlých časů. (Posl. Toužil: Co tam chceš míti místo Václava? Panenku Marii?) Počkat! Dukát, pravil jsem, těší se jisté vážnosti v celé naší veřejnosti. Těšíval se vlastně, poněvadž ty dukáty již pomalu z těch truhel a z celé veřejnosti zmizely. (Posl. Šamalík: Ty nové zmizí také!) Je možno, že i ty nově zmizí (Hlas: Do punčoch!), ale dnes není vůbec žádných dukátů viděti, a potom aspoň za čas jednou objeví se zase nový dukát na obzoru. Ale dukáty, o kterých má slavná posl. sněmovna rozhodnouti, budou přece jenom jinými dukáty, než byly ty staré, kterých my starší jsme ještě pamětníky.

Chtěl jsem podotknouti, že s vážností, již dukát požívá, je spojena také upomínka na tu starou českou poctivost, která byla jako ryzí zlato, z kterého dukáty byly raženy. A aniž bych se koho z přítomných zde pánů a dam, členů poslanecké sněmovny, dotýkal, jsem si, myslím, jist jejich souhlasem, řeknu-li, že s těmi dukáty zmizelo i hodně staré české poctivosti, že celý náš dnešní veřejný život hospodářský i finanční jest plný zjevů, které se velmi nepříjemně liší od dob staré české poctivosti. Vždyť i náš nejpřednější, bohužel již zesnulý básník Jaroslav Vrchlický v jedné ze svých básní praví: "Ten náš věk jest mrzký, tupý, podlý, on nezná Boha, on zná jen modly, on kleká před zlatem a pravdě plivá v tvář vznešenou." Jestliže tedy dnes projednáváme předlohu o ražení nových československých dukátů, vyslovuji přání - a vy je shledáte jistě oprávněným a spravedlivým - aby s novými dukáty z ryzího zlata raženými vrátila se i poctivost česká i slovenská do naší vlasti, do naší republiky, aby byla počátkem lepších dob, jako ten dukát jest zábleskem naděje na příznivější doby hospodářské, finanční a tedy i sociální. 

Slavná sněmovno! Pravil jsem, že dukáty, o jejichž ražení má poslanecká sněmovna rozhodnout, se liší od dukátů, jichž my, starší, jsme ještě pamětníky. V důvodové zprávě k předloze vládní, praví se: "K §u 2. Na líci volen obraz knížete Václava vévody (dux) - jak tomu bylo vůbec na českých mincích od staletí, dobou před 900 lety počínajíc." Tedy již před devíti sty lety, to jest skoro před tisíciletím, měli jsme dukáty s obrazem knížete českého, sv. Václava. Až z této strany, slavná poslanecká sněmovno (ukazuje na levici), budou jedenkráte opět snažit se upírat našemu národu kulturní minulost, ukážeme jim na nás novy dukát a řekněme: "Ejhle, vždyť, jak se obnovila po třech stech letech státní samostatnost, obnovuje se také opět idea státního práva českého, která již skoro před tisíciletím na dukátech staročeských výrazu došla tím, že obraz knížete českého, sv. Václava na dukátech byl umístěn."

Slavná sněmovno! Třeba otevříti "Dějiny národu českého" od Františka Palackého, a přečísti si tam, co tento dějepisec spravedlivý evangelík, napsal o významu sv. Václava. Cituji zpaměti: Ještě za života bratrobijce Boleslava celý národ český přilnul tak k sv. Václavu a ctil v něm svého bohatýra, svého vůdce a svého ochránce. "Všecko", praví Palacký dále", co národu bylo drahým a svatým, jeho řeč, jeho koruna, všechno to nazýval svatováclavským." Vážené shromáždění, tak charakterisoval Palacký význam sv. Václava v našem národě a byl to jen zasloužený tribut vděčnosti, jestliže na nový dukát opět umístíme tentýž znak, který zdobil před 900 lety staročeské dukáty, jakožto symbol naší státní samostatnosti.

Slavná poslanecká sněmovno! Přišly ovšem také i doby zlé na národ náš, kdy pomalu se zdálo, že jako uhasínající knot je národ náš, kdy česká řeč zmizela z paláců, sněmoven a poslední takřka útočiště našla v českých chaloupkách, aby odtamtud opět po staletí vítězný nastoupila pochod ke slavnější přítomnosti a ještě slavnější bohdá budoucnosti. (Posl. Toužil: Poslouchej, když tak toho sv. Václava vychvaluješ, snad by se na ty dukáty, jako znak poctivosti, mohla dáti svatováclavská záložna! - Hlučná veselost.) Divím se vám, že i tuto krásnou a vznesenou ideu činíte předmětem posměchu. Dokazujete tím jenom, že nemáte ani špetky českého smýšlení a české krve ve svých žilách, a že vás už docela ten žid Bronstein ovládá. (Hlučný potlesk.)

Smutná byla doba pobělohorská, kterou popsal tak krásně jezuita Bohuslav Balbín z Orličné ve svém spise "Obrana jazyka českého". Tento spis, který vyšel v Matici české, doporučuji pozornosti i politiků českých, pány a dámy této sněmovny nevyjímaje, poněvadž Balbín v něm krví svého srdce vypsal smutnou kapitolu dějin českých, kdy národ náš na pospas vydán byl dravcům ze všech stran na něj doléhajícím. Když pak Bohuslav Balbín všechny ty útrapy národa našeho vylíčil - pravím krví svého srdce vylíčil - pak ke konci svého spisu praví - cituji doslova, jak Balbín končí svůj spis. Praví: "Ty pak, ó patrone země české, Václave svatý, Vratislavem buď a národu našemu vrať slávu dávnou! Jestli snad nechceš slyšeti a vyslyšeti prosby nás, synů nehodných, tedy aspoň vyslyš prosbu předků, kteří ve všech dobách k tobě volali: Svatý Václave, vévodo země české, nedej zahynouti nám ni budoucím!"

A proto končím těch několik slov svých o našich dukátech přáním, aby brzy stal se dukát majetkem i posledního dělníka, i v poslední chatrči české aby zdomácněl, aby s ryzím jeho zlatem ryzí staročeská poctivost dostavila se opět do našeho života a aby tento dukát byl nejenom znamením, nýbrž také zárukou slavnější a šťastnější budoucnosti samostatného našeho státu. (Výborně! Potlesk.).


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP