Středa 2. června 1920

Předseda: Slovo dále má pan kolega Seliger.

Poslanec Seliger (německy): Dámy a pánové! Dříve nežli budu reagovati na vývody pana ministerského předsedy ze včerejška, musím z příkazu svého klubu podati toto prohlášení: "Když pod tlakem jednoho z největších převratů dějinných se Rakousko-Uherské mocnářství rozpadlo, tu jsme my, němečtí sociální demokraté s radostí uvítali osvobození národů ze staletého ujařmení národnostního útisku. Uznali jsme bez výhrady a bez obmezení právo všech slovanských a románských národů, založiti své vlastní národní státy. Žádali jsme však totéž právo pro národ svůj a sjednotili jsme se se všemi zástupci německého národa svobodnou vůlí a usnesením, aby německé usedlosti starého Rakouska byly k Německému Rakousku přičleněny.

Tímto jednáním zůstali jsme my, němečtí sociální demokraté, oněm zásadám věrni, pro něž jsme ve starém habsburském mocnářství již v oné době bojovali, když říše tato ve své soustavě byla ještě neohrožena. Společně se zástupci sociálnědemokratického dělnictva ostatních národností starého Rakouska žádali jsme na brněnském sjezdu strany roku 1899 ustavení národů v národní komory. Dne 16. září 1917 postavili jsme se v konferenci strany v oblasti sudetských zemí, jež se odbývala v Brně, bezvýhradně na stanovisko sebeurčení národů a žádali jsme přetvoření Rakouska v národnostní spolek státní. Dějiny německé sociální demokracie ve starém Rakousku jsou zároveň dějinami boje za svobodu a sebeurčení národů.

Vítězné západní mocnosti podrobily násilným mírem Versaillským a Germainským také německý národ sudetských zemí národnostní cizovládě a vtělily ho proti jeho vůli a proti jednomyslnému usnesení jeho povolaných zástupců československému státu.

V okamžiku, ve kterém vstupujeme do parlamentu Československé republiky, abychom i na této půdě vedli boj pro dělnictvo za demokracii sociální a socialismus, prohlašujeme my, němečtí sociální demokraté, slavnostně, že na požadavku za sebeurčení národů houževnatě a neústupně trváme (Potlesk německých poslanců) a že jsme odhodláni také na půdě tohoto národnostního státu vésti svůj velký dějinný boj. Zrušení každé národnostní cizovlády a odstranění byrokratického vládního systému, tudíž ustavení národů co samosprávné korporace s právem samosprávy svých národních záležitostí, národnostně ohraničené, demokratické správní organisace za účelem místní správy školství, vzdělávacích, výchovných a kulturních ústavů, jakož i všech humanitních zařízení každé národnosti - to jest bezprostřední cíl našeho boje.

V myšlence za právo sebeurčení, kteréhož žádný národ se zříci nemůže a jehož uskutečnění jest velkou směrnicí socialistické státní politiky, cítíme se za jedno s revolučním proletariátem celé Evropy, jenž zásadu tu ve svém celkovém obsahu bezvýhradně a bezpodmínečně přijal a ve svém velkém revolučním zápase za právo a svobodu národů vítězně probojuje.

Má-li se lidstvo Evropy z hlubokého hospodářského a mravního úpadku, jejž světová válka přivodila, zotaviti, pak musí splněny býti dvě zásadní podmínky: Na místě kapitalistického výrobního a výměnného způsobu společenstevních statků, jenž ve válce byl podlomen, musí vyvstati hospodářství zbudované na zásadách socialismu, jímž bude provedeno systematické rozdělení všech životních potřeb a surovin. Na místě zášti ve válce stupňované musí nastoupiti vzájemná součinnost všech národů v nejširších rozměrech. Jen tehdy, když si národové ochotně nadbytkem své práce vypomohou, může pracující lidstvo Evropy z hrozné bídy, hladu a před pokračujícím sociálním úpadkem býti zachráněno.

Této železné nutnosti stojí násilný mír a vůle kapitalistických mocenských tříd spojeneckých států v cestě. Tak jak tyto mocnosti ihned po vítězství svém nad feudálně absolutistickými středními mocnostmi celou svou moc vynaložily, aby sociální revoluci v Německu, Německém Rakousku a Uhrách porazily, právě tak organisovaly a řídily protirevoluci oproti proletářsky-selskému sovětskému Rusku, proti němuž v tomto okamžiku popohání ke krvavé válce jeden ze států od něho odvislých.

Skutečný mír mezi národy jest nemožným, ochota ku pomoci mezi národy jest vyloučena, široké vrstvy lidové z hluboké tísně vyvésti nelze očekávati, klidné metodické a organické vybudování socialistického hospodářství není tak dlouho zaručeno, pokud imperialistické třídy vítězných západních států, opřené o mír násilný, národy proti sobě štvou, znovu mezi ně zášť a nepřátelství sejí a vyvolávají nové krvavé války, aby jimi potřely třídy dělnické a socialismus. To jest otázka osudu národů evropských. Může býti řešena toliko cestou velkého revolučního znovuzřízení evropských poměrů mocnostních, jichž nositelem jest uvědomělý, socialistický proletariát.

V této úloze jsme my, němečtí sociální demokraté, v Československé republice za jedno se socialistickými třídami dělnickými všech národů, na jichž sílu, odhodlanost a revoluční odvahu spoléháme, jakož sami podstoupíme boj na půdě, na niž nás poslední dějiny postavily, se vší silou, oddaností a vášní, jíž jsme schopni a v níž nebudeme státi za proletariátem žádné země. (Bravo!)

U vědomí, že jest v tomto velikém dějinném okamžiku úlohou sociální demokracie všech zemí podstoupiti rozhodný zápas proti mocím protirevolučním a za revoluci proletářskou, požadujeme my, němečtí sociální demokraté, přede vším odstranění alliance s dohodovým imperialismem, zrušení všech svazků a vojenských úmluv, zřízení přátelských vztahů ke všem státům, tedy i k sovětskému Rusku, k Něm. Rakousku a k Německu, jakož i odstranění militarismu a jeho nahrazení demokratickou milicí. Proti každému pokusu, hospodářské a vojenské síly tohoto státu stavěti do služeb kapitalistické protirevoluce, postavíme se se vší rozhodností a ze všech svých sil.

Zároveň však žádáme, aby i v tomto státě bylo počato s praktickým vybudováním socialistického hospodářství a demokraticky organisovaného řízení ve všech velkých podnicích výrobních a v dopravě společenských hodnot, jakož i přetvořením majetkových poměrů, jež jsou bezpodmínečným předpokladem socialisace. Celou svou energii a veškerou svou praktickou součinnost, své síly a schopnosti postavíme do služeb vyplnění této nutnosti doby a vůle třídy dělnické.

Dnes, kdy jest jasno, že kapitalistické hospodářství nemůže lidstvo dostatečně vyživiti a ošatiti, že není již schopno opatřiti jim byty a tím vyplniti nejprimitivnější podmínky životní, v dnešní době nesmírného hladu, strádání a strašlivé, stále nesnesitelnější bídy vrstev lidových, vyrůstá státu nutná a nevyhnutelná povinnost, životní možnost pracujících tříd zabezpečiti zákonným zasáhnutím do výroby a rozdělením životních a všech ostatních společenských potřeb a státně upraveným nákupem potřeb a surovin v cizině. Vynasnažíme se ze všech sil, aby vláda a parlament tuto povinnost plnily, a budeme bojovati se vší rozhodností za uskutečnění požadavků v tomto směru vytknutých v usneseních naší strany.

Tím naznačili jsme směrnice své nejbližší politiky. Jest v plném souhlasu s politikou všech socialistických stran Evropy. Doufáme, že sejdeme se v této činnosti také se zástupci socialistického proletariátu ostatních národů tohoto státu ke společné práci a k společnému zápasu na této parlamentní půdě a že tento parlament - v ruce socialistického revolučního proletariátu - provede svůj podíl na bezprostředním velikém historickém úkolu v rámci tohoto státu, úkolu, daném veškerému socialistickému proletariátu celého světa, jehož bezprostřednost přivodila světová válka: vybojovati vítězství socialismu a tím pořádek svobody, práva, blahobytu, kultury a pravého míru národů. (Hlučný potlesk německých sociálních demokratů.)

Dovolte nyní, ctěné dámy a pánové, abych se poněkud zabýval řečí váženého p. ministerského předsedy. Chci navázati na otázku, kterou v tomto okamžiku pokládáme za nejpalčivější. Je to otázka vyživovací. Pan ministerský předseda podotknul, že sex nalézáme v neutěšené situaci vyživovací a že jest citelný nedostatek potravin a ostatních předmětů. "Neutěšený" a "citelný nedostatek" jsou výrazy ministerské. Pánové! Musím říci, že poměry jsou horší, než aby mohly býti označeny tak obyčejným slovem. (Výkřiky německých poslanců!) Jsme v postavení, jež nelze dále snášeti. A já se musím tím zabývati, poněvadž tato vláda jest zodpovědna za to, co jest (Souhlas německých poslanců), neboť jsme včera v řeči p. ministerského předsedy slyšeli, že tato vláda, která se nám představila, není nic jiného než pokračování vlády staré, té vlády, která učinila nedostatečná opatření a která vůbec zanedbala učiniti opatření, jež byla nutná, aby byla od obyvatelstva odvrácena katastrofa, v níž se nyní nacházíme. (Souhlas německých poslanců.)

Pánové! Není to nepostačitelnost ani nedostatek, nýbrž jsou to katastrofální poměry přítomnosti. My máme v celých velikých a rozsáhlých průmyslových okresích již po měsíce ohromný hlad! V těchto okresích není jen nedostatek potravin, obilí, mouky, bramborů, chleba, nýbrž stále vystupuje nedostatek ostatních potřeb, a mimo to následkem stále se zhoršujícího nedostatku vidíme fysické hynutí lidu, jak vždy více a více svým zevnějškem klesají k tulákům, s rozedranými šaty a roztrhanými botami. Bída a nouze, úmrtnost dětí stoupá strašlivým tempem. K nouzi o stravu, k bídě o ošacení přistupuje bytová nouze, nouze, jež jest největším nebezpečím pro naše národní hospodářství. Nejedná se zde jen o zjev, týkající se jen dělníků v průmyslových a živnostenských závodech, nebo dělníků domácího a domáckého průmyslu, nýbrž touto strašlivou krisí jsou zasaženy také střední vrstvy úředníků a zaměstnanců; ti všichni trpí stejnou měrou strašlivou nouzí. Nuže, tento stav nesmí takto déle zůstati. Nyní jsme slyšeli, že vláda učinila kroky, aby zabránila okamžité krisi, a jelikož se před dvěma týdny stala obzvláště akutní stávkou lodníků v Německu na vnitrozemských vodách, která přerušila přivezení nakoupeného obilí, tu pokusila se vláda omýti si ruce a vinu na krisi svaliti na lodní stávku. Přes to nemohu vládu za tento akutní stav omluviti, neboť její povinností bylo, ne teprve nyní, kdy tento strašlivý nedostatek se objevil, nýbrž již minulého roku včas, hned po žních postarati se o dovoz obilí z cizích států a tam obilí nakoupiti.

Předešlého roku po žních nejen že jste ubezpečovali nás plnou možností existence a možností žití, dokonce oznámili jste, že budete s to zvýšiti dávku mouky a chleba. A též učinili jste pokus k tomu, ale jen pokus, neboť již v několika málo dnech se ukázalo, že - nevím, zda výpočty tomu odpovídaly - ty výpočty byly nespolehlivé a nesprávné, a my jsme musili již od minulého října v největších průmyslových okresích německého území mimo všechny jiné věci bojovati s potížemi vyživovacími. (Výkřiky německých poslanců.) Tato vláda právě v této otázce ukázala málo prozíravosti, jež jest přece přede vším ostatním: otázkou osudu vlády. Kdybyste byli minulého podzimu nakoupili v cizině potřebné zásoby, pak nezáviselo by nyní na náhodných okolnostech, jež nyní nastaly během transportu. (Výkřiky něm. poslanců.)

Pan ministerský předseda prohlásil, že stojí na vázaném hospodářství. V tomto s ním úplně souhlasíme. My také věříme a jsme přesvědčeni, že systém státního zasahování do hospodářství k zajištění výživy tak dlouho nutno udržeti, pokud nebude možno odstraniti jeho příčinu, totiž všeobecnou nouzi a nedostatek potravin vůbec. Avšak, pánové, my jsme toho mínění, že tato vázanost musí býti provedena dle jiných method, jinými formami než se to dělo dosud! (Souhlas německých poslanců.) Nesmíme zapomenouti, že tento způsob veřejného hospodářství, tato forma, jak byla provedena, vznikla za docela zvláštních hospodářských poměrů, které především nalezly výraz v úplném uzavření tehdejšího zásobovacího území od ostatního světa, a tím, že stát, který ji tehdy provedl, stál v docela jiném mocenském poměru vůči oněm vrstvám obyvatelstva, oněm třídám, u kterých záleží plnění povinností na tom, v jakém stupni jest zásobení možno.

Svého času jsme tento způsob vázaného hospodářství provedli, když stát měl ve své ruce největší stupeň politické a vojenské moci a mohl jí použíti k dosazení zájmu svého i všeho obyvatelstva v rolnickém hospodářství. Těchto poměrů, těchto okolností, které byly rozhodujícími pro formy a methody plánovitého hospodaření, dnes není, odpadly a věřím, že my musíme opustiti tyto vyjeté koleje starého Rakouska a musíme hledati nové formy a methody volného hospodaření. A když zde pan ministerský předseda řekl slovo o přímých vztazích organisovaných konsumentů k producentům, souhlasíme s ním v tomto bodu bezvýjimečně. Tento požadavek jsme postavili v programu vyživovacím na našem ustavujícím sjezdu. Avšak to vyžaduje nový hospodářský plán a spolupůsobení parlamentu (Souhlas něm. poslanců.), neboť cítíme po této stránce zodpovědnost, kterou neseme vůči pracujícímu lidu. Musíme všechno učiniti, co jest v našich silách, abychom tuto bídu odstranili a zabránili opakování se tak strašlivé a katastrofální nouze. Toho možno dosáhnouti jen naším spolupůsobením v této věci a poukazuji na to, že náš klub předložil návrhy k tomu směřující, aby byl zřízen výbor vyživovací, v němž by parlament spolupracoval na vytvoření nového hospodářského plánu a vypracování nových method. (Souhlas něm. poslanců.) Praví-li pan ministerský předseda, že bez rozmnožení produkce není možný vzrůst blahobytu a odstranění bídy, souhlasíme, ale musíme dodati: První podmínkou rozmnožení produkce jest znovuzbudování pracovní síly. (Hlučný potlesk něm. soc. demokratů.)

S tím souvisí otázka problému boje proti lichvě. Ministerský předseda řekl, že vláda učiní opatření, aby zamezila neoprávněné zvyšování vnitrozemských cen a aby bojovala proti spekulaci a korupci. Souhlasíme s ním v tomto bezvýjimečně, ale očekáváme od vlády a to velmi brzy návrhy, které v tomto směru dle jejího mínění mají býti účinnými, a přejeme si, aby tyto návrhy šly tak daleko, aby proti korupci na všech místech a všude v tomto státě s úspěchem mohlo býti bojováno. Pravím to v souvislosti s otázkou vyživovací, poněvadž máme zkušenosti, že nejen taková korupce, která vězí v bezprostředním hospodářství, zhoršuje vyživovací otázky, nýbrž i taková, která panuje ve státním vedení. (Souhlas něm. poslanců.)

Když mluvil pan ministerský předseda o kontrole cizozemského obchodu, dovozu a vývozu a zachycení zisku valutového těch podnikatelů, kteří zboží do ciziny exportují, nalezne v těchto snahách naši největší podporu, ale pánové, řekneme to již dnes, nezískáte nás v této věci pro nějakou kontrolu byrokratickou. Tu musí prováděti orgány povolané z hospodářského života, kteří o světových úkazech nečtou a kteří nejsou omezeni svými spisy a jichž horizont nesahá za jejich kancelář, nýbrž zde musí býti k spolupráci povoláni lidé, kteří bezprostředně stojí ve výrobním procese, především dělníci. (Souhlas něm. poslanců.)

Ministerský předseda mluvil o zjevu, který vyžaduje právě naší největší pozornosti, to jest stále zhoršující se nedostatek peněz. Ale chtěl bych ještě říci, abych vládu varoval před nastupováním nesprávných cest, že příčina toho nesmí se hledati jen v thesauraci peněz. Pánové, od července nebo srpna 1914 jeví se tendence zdražovací všech potřeb, potravin a všeho ostatního zboží. Toto stoupání ani na okamžik neustalo, ani na chvíli se nezastavilo, naopak jmenovitě v posledních 5-6 měsících rapidně stouplo. A jestliže v takovéto době ceny potravin a ceny jiného zboží o určité procento stoupají, jest nutno míti po ruce příslušné peněžní prostředky, jichž k vlastnímu nákupu jest zapotřebí, aby byl správně udržen v chodu prodej zboží a oběh peněz. Jestliže nyní jest menší počet peněz než suma, kterou činí všechno zboží při zvýšených cenách, pak musí přirozeně nastati diference, váznutí, a to jest myslím rozhodující příčinou nedostatku peněz, který dnes máme. Nesmí se zapomenouti, že oběh zboží dnes uvnitř státu provádí se obyčejně hotovým placením a že odpadly methody mírové, kdy se pro obchodní styk užívalo hotových peněz jen v omezeném počtu. V míru platilo se zboží směnkami. Bylo by zajímavo zjistiti, jak asi velké bylo množství zboží všeho druhu, které cirkulovalo bez placení penězi a které placeno bylo směnkami ode všech kreditovanými. V míru bylo tomu tak, že velká část zboží napřed se rozprodala a pak teprve putovaly peníze zpět od konsumenta k detailistovi, od detailisty k většímu obchodníku až k producentovi. Dnes tomu tak není, my potřebujeme peněz. Musíme je míti, abychom oběh řádně udrželi. A i když rozumím ministru financí, který ve snaze o finanční existenci státu použil všech prostředků, aby zamezil rozmnožení peněz, tož přece nesmí to jíti tak daleko, aby tím byla podvázána a omezena možnost života, možnost oběhu zboží a tím život a existence lidí. (Výborně!) Musím říci, pánové, nedostatek peněz, jímž trpíme, stal se již katastrofálním především pro ty, kteří dnes jsou povoláni provésti bezprostřední zásobování obyvatelstva.

Další kapitola, o níž pan ministerský předseda včera mluvil, jest otázka sociálního zákonodárství. (Výkřiky něm. poslanců.) Já s tohoto místa nechci blíže se o věci zmiňovati, poněvadž, jak doufám, velmi brzy budeme míti příležitost tyto mimořádně nutné a důležité otázky velmi podrobně projednávati. Avšak já upozorňuji, že bude nutno - a o tom se nemluví v programu p. min. předsedy dost jasně - co nejdříve vyříditi otázku jednotného dělnického práva. O otázkách ochrany dělníků, sociálního pojištění, nemocenského pojištění jest sice zmínka v programu p. ministerského předsedy, ale musím říci, poněkud nejasná a nezřetelná! (Souhlas něm. poslanců.)

Doufáme, že vláda zde velmi brzy předloží dotyčné návrhy zákonů a že se potom budeme moci o tom poraditi. Čeho však nenacházím v programu, jest ohlášení předlohy o starobním a invalidním pojišťování a pojištění nezaměstnaných. (Ministerský předseda Tusar: Jest to tam obsazeno!)

Snad je to zahrnuto již ve všeobecných výrazech, to je možné. Bude-li vláda v tomto ohledu ve sněmovně takto postupovati, pak jistě nalezne v tom náš souhlas a ve vyřizování těchto otázek naši podporu. (Výborně!)

Ale, pánové, o čem v programu pana ministerského předsedy není zmínky, to jest otázka, jak bude postaráno o ony nevinné oběti války. (Souhlas něm. poslanců.) Myslím, že tato otázka musí býti oddělena od úvah politických, neboť děti, jichž otcové v této válce padli, nezavinily tuto válku, právě tak jako ženy a matky, jichž mužové klesli na bojišti. A právě tak bez viny jsou padlí sami, kteří všichni dohromady, bez ohledu na národnost, k níž patřili, byli hnáni do této války! (Souhlas něm. poslanců.) Myslím, že jest první a nejnutnější povinností tohoto státu starati se o oběti této války, jejíž původci nejsou jen zde nebo tam, nýbrž po celém světě, kde vládne kapitalistický imperialismus. (Souhlas německých poslanců.)

Další otázka, zcela neobyčejně naléhavá, jest otázka repatriace válečných zajatců. Nechci mluviti o bolesti, hrůze, starostech a strádání oněch, kteříž po čtyřech, pěti ba dokonce šesti létech v hrůze a strachu na své drahé čekají. Ani slovem nechci se o tom zmiňovati, protože předpokládám, že není nutno zde, v těchto řadách civilisovaných lidí, buditi lidský soucit. Nemohu však jinak nežli vysloviti přání, aby vláda, jež jediná zde může působiti - my ostatní toho nemůžeme - použila veškerých prostředků a neopomenula žádného opatření, aby tyto politováníhodné oběti války konečně vrátila jejich domovu. (Výkřiky německých poslanců.)

Chci nyní několik slov říci o tom, co stojí ve vládním prohlášení o politice finanční. Ovšem není toho mnoho, co vláda o tom říká a především co říká, jest zcela neurčité a nutno tedy vyčkati, co zamýšlí v tom oboru učiniti. Ale, pánové, když nás vláda vyzvala k součinnosti - a to se jistě vztahuje na celý objem parlamentní a státní činnosti - tak zařídíme v tom ohledu svou součinnost tak, že budeme co nejrozhodněji potírati každou finanční a daňovou politiku směřující k tomu, aby daně byly svaleny na bedra pracujícího lidu a chudí nejvíce platili daní. Zásada naší politiky daňové jest: Daněmi postiženy mají býti příjmy bez práce (Souhlas.) získané, kdežto prací poctivě vyzískané příjmy mají zůstati volny (Posl. dr. Kmeťko [německy]: Budete honorovati válečné půjčky i kapitalistům?), a když ctěný pan kolega, jehož znáti nemám ještě čest, obrací mou pozornost na válečnou půjčku, tedy jest to otázka dvojího rázu: nejprve nutno ji řešiti se stanoviska finančního, státního finančního hospodářství a nutno ji řešiti za druhé se stanoviska zájmů občanstva. A tu říkám zcela klidně - bez obalu vyslovili jsme to ve svých usneseních - jsme pro úplné zaplacení válečných půjček! (Souhlas něm. poslanců. Dr. Kmeťko: Aj pre kapitalistov žiadáte honorovanie válečných pôžičiek?) Počkejte, vážený příteli, ta věc má ještě doplněk: Jsme sice pro plné honorování válečných půjček, ale tak, aby příslušným zdaněním kapitalistů třídy majetné byly nuceny samy je společně zaplatiti (Pochvala něm. poslanců.), jedni - aby všechno mezi námi bylo jasno - protože válku zavinili, druzí, že na ní vydělali (Souhlas něm. poslanců.).

Přicházím nyní k otázce, jež především zajímá mou stranu, k otázce, jez zaměstnává dělnické třídy v tomto okamžiku nejvíce: k otázce socialisace. Ministerský předseda řekl, že provedení socialismu dnes již není utopií. Já také věřím, že provedení nebylo nikdy utopií. Nebylo jen otázkou zvláštní aktuality, až přišla válka, provedla své sociální a společenské změny. Dnes ovšem možno říci, že světová válka urychlila kapitalistický rozvoj v takové míre, že otázka řešení socialismu stala se bezprostředním společenským problémem (Pochvala něm. poslanců.) zde i v celém světě tím, že tato válka byla v pravdě nejsilnější lokomotivou, kterou kdy měly světové dějiny a která šílenou rychlostí uspíšila vývoj všech společenských poměrů, jež by jinak byly k tomu potřebovaly značný čas. Stojíme, pánové, před řešením tohoto problému ze dvou důvodů: Protože řešení stalo se společenskou nutností a protože ji chce dělnictvo celého světa. Zde ovšem nemůžeme a nesmíme mluviti jen o tomto státě a nesmíme své poměry a hospodářství pozorovati od ostatních odděleně.

Pro to jest rozhodujícím celková situace Evropy, a zde je jasno, že systém výrobní a výměnný, jak byl před válkou - systém kapitalistický - byl ve válce a válkou pochován. Vidíme nejen u nás, nýbrž téměř bez výjimky v celé Evropě, především ale v oněch státech, jež byly strženy do této obrovské války světové, naprostý pokles síly výrobní, a to nejen v mechanických prostředcích výrobních, na strojích, nástrojích, v půdě, nýbrž také v pracovní síle. Ano, panové, když 15 milionů lidí všemi prostředky technických vymožeností metodicky a soustavně po celých 4 1/2 roku den jak den bylo vražděno, když 15 milionů lidí najednou, téměř jednou ranou bylo zničeno, a tím 30 milionů rukou lidské práci bylo odňato, v díle světovém jako jím jest Evropa, jež není vskutku největší, tak neznamená to nic jiného, nežli zničení lidské práce. Naše prostředky dopravní jsou zničeny a především jest mezinárodní úvěrní systém, ona páteř kapitalistických výměn, naprosto zlomen. Vidíme, pánové, nelze již ve starých formách hodnoty měniti na podkladě kapitalistického hospodářství a dle kapitalistické soustavy: Zboží za peníze a peníze za zboží. To jest metoda, to jest forma kapitalistické výměny statků a ta dnes již není možná. Na této základně nemůžeme s Amerikou nebo jinou zámořskou zemí obchodovati; můžeme jen zboží za zboží vyměňovati. A to mění jedním rázem všechny hospodářské základy. Situace je ta, že naše platidla jsou tak znehodnocena, že mohou býti v oběhu jen za donucovací kurs, který jest teď u nás, když ne na základě formálních zákonů, tedy pod tlakem skutečností. Ale tento nátlak nelze rozšiřovati přes hranice tohoto státu, a na př. Američan, který chce prodati obilí, maso, tuky, kůže, čaj a cokoliv jiného, nemůže býti donucován, aby bral československé koruny, tak jako nelze nutiti, aby bral německé marky, rakouské koruny nebo jiné libovolné platidlo. S našimi kapitalistickými platidly, jež jsou výměnnými prostředky zvláštního kapitalistického hospodaření, není nám možno v cizině nakupovati. Cizozemský kapitalista, majitel bavlny, vlny, koží a potravin nemůže nám již prodávati, protože naše peníze v jeho ruce upadají k naprosté bezcennosti.

Co si s tím počne v Americe, co v Brasilii a Indii? Vážení pánové, my tedy nemůžeme ničeho nakupovati a také nám nemůže býti něco prodáno. Tak daleko dospěli jsme po válce a proto se musíme také podle toho zaříditi, chceme-li míti suroviny a potraviny, kterých sami nemáme. Musíme se tak zaříditi, abychom cestou výměny zboží za zboží do vnitrozemí obdrželi. To ovšem vyžaduje kontrolu našeho vývozu a dovozu, vyžaduje kontrolu veškeré výroby celého hospodářství, to tedy předpokládá, že vybudujeme celé hospodářství na nových základech.

A k tomu, pánové, přichází ještě jedno. Již před válkou byla Evropa na dovoz potravin z cizozemska odkázána. My jsme tenkráte, ovšem ve formě kapitalistické výměny, výrobky našeho průmyslu, našich živností a kulturní vymoženosti námi zřízené těmto zemím odstoupili.

Ale dnes jest právě náš hospodářský aparát válkou zničen, veškeré zdroje našeho hospodářství jsou vyprahlé. My zaznamenáváme nejen zde, nač si pan ministerský předseda v řeči stěžuje, rozklad hospodářský - my jej zaznamenáváme ve všech zemích.

Pánové, byl by to osudný omyl, mysliti, že jest to přechodný útvar, který zmizí, jakmile se poštěstí život hospodářský uměle vzkřísiti a to měrou, jakmile se poštěstí cizinu, obzvláště cizozemský kapitál pro naše hospodářství získati.

Ne, pánové, válka také něco způsobila, co jeviti se bude možná teprve v příštích letech, co se vší zřetelností ukáže teprve rozvoj příštích desetiletí. Tato válka způsobila, že středisko hospodářského života a politického světa bylo přeloženo, odneseno a to z Evropy na druhou stranu zeměkoule. Válka utvořila kapitalismu Spojených států zcela novou oblast působení, oblast s velmi bohatými prameny k rozmnožení kapitálu a zisku, především v situaci válkou způsobené, že panamerická idea ve formě hospodářského a politického spoluúčinkování amerických států se stále více realisuje.

A Anglie, pánové, docílila světovou válkou úplného sjednocení svého velkého imperia, úplně semkla svoje velké mohutné kolonie v jednotný velký celek, jenž znovu zřídil na svém území všechny mosty a silnice pro soustředěnou dopravu.

Z toho bude následovati, že se americký a anglický kapitalismus čerta bude starati o zchudlou, shroucenou, zničenou, zbídačelou Evropu, jež ve válce upadla do úplné mdloby, mají-li tam v tak nezměrném množství otevřeny býti prameny nového obohacení.

A tu celé Evropě otevírá se výhled do budoucnosti, že jednou přijde hodina, že přestane to, z čehož dosud žijeme, totiž vypůjčování.

Z čeho vlastně žijeme v Německu, v Rakousku, v Uhrách, v Polsku, v Československu, ve Francii? Tím, že obdržíme v Americe úvěr, abychom odtamtud dostali životní potřeby do Evropy. Dnes ještě jej možná obdržíme v očekávání, že jednou bude zaplacen. Ale čím více hroutí se evropské hospodářství, vidíme je stále ještě v troskách, musí se od nás odvrátiti všichni, kdo možná s tím počítají, že půjčí-li nám dnes, později přece jednou to dostanou. Avšak přijde hodina, kdy nebudeme s to si zaopatřiti životní potřeby nebo suroviny úvěrem nebo jinými finančními transakcemi ze zámořských zemí do Evropy do kteréhokoliv státu. To jest stav, kterému jdeme v Evropě vstříc, stav, ze kterého my, tento stát, nebudeme vyňati, jelikož není dnes jednoho státu nebo národa, jehož osud by byl isolován, nýbrž my všichni s našimi životními potřebami a podmínkami jsme navzájem odkázáni tak, že klesne-li jeden národ v bídu a shroutí-li se jeho hospodářství a jeho státní podstata, strhne sebou též i národy ostatní.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP