Středa 2. června 1920

Naše chování k Rusku jest věrným odlitkem stanoviska dohody k Rusku. Naše chování jest charakterisováno tím, že jsme nikdy nebyli ve válce s Ruskem. Dohoda tvrdí také totéž. To se zdá náramně mírumilovné a blahovolné, ale, vážení přátelé, já v tom vidím jenom doznání, že pro nás, jako pro dohodové státy, ruská - sovětská republika rad není žádným rovnocenným partnerem, se kterým bychom mohli vésti válku a uzavírati mír. (Výborně!) Pro nás sovětská republika jest něco takového, jako brigand, námořní lupič. Na toho se vede jenom razzie, ten se jenom chytí a odpraví, s tím se nevede válka a s tím se neuzavírá mír. (Posl. dr. Stránský: To není Benešovo stanovisko. To není pravda!) Nemohu za to, jaké je stanovisko jednotlivců, ale systém je takový. (Posl. dr. Stránský: Také to není stanovisko včerejšího prohlášení ministerského předsedy. Ministerský předseda Tusar: To není pravda!) Já nepravím, že jest to stanovisko Benešovo. Ostatně to jest věc vedlejší a to naprosto o věci nerozhoduje. (Posl. Pik: To jest falšování celého poměru k Rusku, jak jej zaujímá vláda!) Celý ten modus chování k Rusku má za účel, aby se nabylo času, aby, když se nemůže nic dělat, když všichni Judeničové, Denikinové a Kolčakové jsou odplaveni, aby se ještě získalo času, zda-li republika sovětská ještě nějakou dobu vydrží (Ministerský předseda Tusar: To není správné!) a když ne, podle toho se zaříditi. Beze všeho konceduji, že to není stanoviskem snad naší vlády, poněvadž to nemusí býti jejím stanoviskem. Primérním stanoviskem jest stanovisko Francie a Anglie. My jsme jenom sekundérním odleskem toho, co se děje tam (Souhlas něm. poslanců.), pro nás stačí, když my přijdeme a salvírujeme se vhodným obratem z toho, že my sami to tak nesdílíme. Pro nás stačí, kdy z řekneme, že naše úmysly jsou nejlepší, pro nás stačí, jestliže si umyjeme ruce jako Pilát, když jest věc hotova. Tak dnes po dlouhoměsíčním vyjednávání, které bylo zahájeno notou Čičerinovou, máme zde poslední notu Čičerinovu, která protestuje proti dovozu a průvozu střeliva jednak z republiky Rakouské, jednak republikou naší.

Pokud se týče našeho postavení proti maďarské republice, chápu, že vláda chce šetřiti vší možné neutrality a skutečně neutrálně se staví vůči Horthyho systému, to jest ničeho nepodniká a také nepodnikne. Není to v mezinárodních zvycích a znamená to opovězení války, když se do něčeho takového chce někdo mísiti. Tak jest to v kapitalistickém světě, kde rozhoduje zájem a nerozhoduje ideál, jak to často vidíme. (Posl. dr. Stránský: Sovětská vláda se také nechce mísiti, výslovně to prohlašuje.) Takhle, pánové, něco k té nestrannosti musím přece jenom říci. Na Slovensku a u nás v Čechách jest celá řada lidí, kteří před bandou Horthyovou vzali zde své útočiště. (Výkřik.) V těchto dnech byl těmto lidem doručen ferman, aby si opatřili pas od svého kata Horthyho, potom že budou v Českoslov. republice uznáni. V celé řadě případů, které jsem zjistil, měla do 31. m. m. vypršeti lhůta, do které měli se odebrati pro pasy do maďarské republiky - pro jaké pasy a jak by je tam přijali, o tom se neklamte. Po této stránce reklamuji právo asylu. Je-li tato republika opravdu republikou demokratickou v tom smyslu, jak vy se k tomu hlásíte, jestliže chcete býti důsledni ve svých vlastních zásadách, musíte toto právo prováděti, musíte je připustiti, zejména u lidí, kteří se živí prací rukou svých a kteří se do žádné agitace v žádném směru nepletou. (Posl. Čuřík: Máme tu už dost polských židů!) Ti židé jsou tu proto, poněvadž s nimi kšeftujete, ale koho nesnesete, to jsou dělníci.

Nyní přicházím k otázce průmyslu a socialisace. Musím říci, že již ve vládním prohlášení ze dne 10. července m. r. bylo obsaženo téměř do slova všechno, co jsme slyšeli včera o sociálním pojišťování, o vybavení konstruktivních sil v socialismu obsažených, o výrobních organisacích, které by odpovídaly ideálům pracujícího lidu a s touto methodou se přistupuje k slíbenému společenskému ovládnutí těžby uhelné a rudné již v minulém období. A výsledkem toho bylo, že byl uskutečněn zákon o závodních radách a 30% dani z uhlí jako závdavek na monopolisaci obchodu uhlím. Tyto věci tedy nejsou zrovna bez praktického příkladu, ale já se obávám, že ten velmi pěkný jinak program, který je vybaven všemi výrazy: moderní socialisací a pod., naposled zůstane zrovna tak pouze na papíře jako v období minulém.

Mnoho se dnes mluví o socialisaci a o socialisaci mluví také program vládní. Budiž mi tedy dovoleno, abych k tomuto termínu stručně zaujal stanovisko.

Socialisaci považuji za otázku moci a nikoli za otázku dohodování a politického vyrovnávání. (Zcela správně!) Jest to něco podobného jako zrušení militarismu. Militarismus jest otázka moci a tak posléze takovéto zásadní a základní věci, které vyvěrají ze zájmů tříd, v nichž jsou zakotveny a s nimiž jsou sloučeny, nemohou býti vyřizovány moudrou dohodou, nýbrž taková moudrá dohoda jest nonsens, jest něčím, co neexistuje. Jeden druhého hledí napáliti, dokavad to jde, a potom nad ním vítězí anebo mu podléhá.

Jsem nucen říci, že za socialisaci nepovažuji tak zvanou socialisaci postupnou. Říkati, že jenom zralé podniky mohou býti socialisovány, jest nemožnost a nesmysl, poněvadž to není socialisace, to jest pouze monopolisace čili sestátňování. A v monopolisaci není socialisace z toho důvodu, že monopol vynáší příslušné výtěžky a je odvádí pouze ve prospěch třídního státu, ale neodvádí je výhradně ve prospěch pracujících tříd.

Ale ani při spoluřízení závodů dělnictvem, tak zvaném podílnictví, akcionariátu, podílu na zisku - není možno mluviti o socialisaci. Tyto věci jsme nikdy za socialisaci nepovažovali, vždycky jsme je přijímali jako kapitalistické floskule. (Hlasy: Co jest tedy socialisace?) V takovém poměru, kde dělník se súčastní pouze na správě, jest poměr konstituční a, pánové, vyvolejte si vzpomínky na politický režim a udělejte si paralelu a máte to jasné. Čím jste byli před válkou světovou? Byli jste pouhou vějičkou monarchistického absolutismu, který byl přikrýván lživou demokracií, tak zvanou konstitucí. Tuto konstituci přeneste do závodů a máte totéž. Skutečným pánem jest podnikatel a dělník jest pouhým objektem jako dříve, to jest úplně stejné.

Ale ani syndikalisace není socialisací. Náleží-li určitý závod dělnictvu toho závodu, pak jest to snad chvalitebný, nový, moderní zjev, jak tomu říkáte, ale strukturu hospodářskou to nezmění ani v nejmenším, poněvadž ten závod jest zaklíněn do ústrojí kapitalistického, musí soutěžiti a se říditi všeobecnými tržními podmínkami.

Stejně tak združstevnění není ještě socialisací. Združstevnění neřeší a nepřevrací zásadně a ze základů soustavu soukromokapitalistickou, ono nechává ji podle sebe žíti a týti. Příklad vidíme na Anglii. Nesmírné hnutí konsumní, které tam jest, se ztrácí při porovnání s nesmírnou stavbou soustavy hospodářské, jejíž ovládání se nalézá v soukromých rukách. Výroba družstevní zůstává vždycky závislou od konjunktury, tedy od okolních poměrů, a dokavad tyto poměry jsou vlastně soukromokapitalistické, nemůže družstevní systém znamenati převrat její.

A vážení pánové, co se často diskutuje, jest otázka, má-li se díti socialisace s náhradou, nebo bez náhrady. Nejlépe vnikneme do samého jádra socialisace a do tohoto pojmu, jestliže si tu otázku náležitě osvětlíme. Dejme tomu, že postupujeme se socialisací podle toho, jak jest to možno, znenáhla, znenáhla že vyvlastňujeme s náhradou, že dáváme náhradu přirozeně ve finančních úhradách, ale naposledy, vážené shromáždění, stojíme před socialisací nejdůležitějšího ze všech odvětví, před socialisací finančního kapitálu. A tu se vás ptám: Jest možna socialisace anebo vyvlastnění finančního kapitálu s náhradou či bez náhrady? Jestliže to míníte se socialisací vážně, míníte-li to do důsledků - a takových řečí a úmyslů zde nechybí, že mají býti socialisovány i banky a finanční kapitály - musíte si pak ujasniti, že technický důsledek vyvlastňování a socialisace jest vyvlastňování bez náhrady vůbec. Jestliže to nebude, pak není to žádná socialisace, pak jest to monopolisování, sestátňování, zobecňování, ale systém soukromokapitalistický trvá dále. (Posl. Modráček: Socialisace jest tedy vyvlastňování bez náhrady. Co jest to socialisování?) Socialisace je zřízení takové výrobní soustavy, kde soukromé vlastnictví velkých výrobních prostředků je vyloučeno nadobro. (Posl. Modráček: To je státní monopol!) Vlastníkem je celá společnost, jednotné hospodářské území, které má za povinnost a za nutnost ovládat veškeru výrobu a veškeru směnu výrobků. (Posl. Sedláček: Židy nahoru!) Pane, vy vypadáte také jako žid! Pro mě je to jedno, zdali žid či ne. Vlastníkem v socialisované společnosti není žádný soukromý výrobce, žádný spekulant, žádný obchodník, žádný sprostředkovatel, nýbrž vlastníkem je celá společnost, celý stát. (Posl. Hudec: Stát! Co je to za společnost?) Hospodářský celek, který je stát. (Posl. Modráček: Tedy státní socialismus. Posl. Hudec: Státní dráhy, tam již máme socialisaci provedenu!) To je horentní nesmysl. Socialisaci budeme míti provedenu, až v žádném odvětví nebude žádného soukromého velkopodnikatele a velkokapitalisty. To bude socialisace. Dnes ne. Dnes je to pouze monopolisace. Jestli to neráčíte uznávat, pak si nemohu pomoci. (Posl. Hudec: Je to tedy rozšířená monopolisace, je to jedno a totéž!) Vážení pánové! Zdá se, že trpíte idiosynkrasií, jestliže se vysloví slovo "stát". A co je to ten váš stát, ptám se já? To není žádný stát a páni agrárníci, kteří jste psali ve svých novinách před volbami: "my se nenecháme zotročiti státem, nebudeme státními otroky", když se vyslovilo, aby se dělal osevní plán, to nebyl váš stát, vaše milovaná republika Československá? (Výborně! Potlesk.) Tedy přiznání ke státu, to zde skládám a činím, ale ke státu socialistickému. (Potlesk sociálních demokratů.) A když se vám bude zdát tento stát žoldnéřem a biřicem, pak bude jím zrovna tak jako tento stát a státy předchozí byly žoldnéřem a biřicem, ale zase pro jiné lidi. (Posl. Hudec: Nebude to tak zlé!)

Co jste chtěli slyšet, to jsem vám řekl. Vážení pánové! Snad mně vytknete (Posl. dr. Stránský: Že jste theoretik!), že jsem nepřišel sem se žádnými positivními návrhy. Kdybych s nimi přišel, měly by zrovna tolik ceny, jako když je vyslovíte sami, to jest žádnou. Nejsme všichni v naší straně stejného mínění v této věci. (Hlasy: Tak jest! Je to vidět!) Moji kolegové většinou do poslední doby věří v možnost klidného vyrovnání, věří v možnost nenáhlého východiska z této světové krise do nějakého nového útvaru, který bude o poznáníčko lepší než byl ten starý. Vážené shromáždění! Nikdo jim tuto víru nebere a snad ani nezazlívá, ale my jich jen upřímně litujeme, když je vidíme, jak se exponují pro retablaci toho, co tu bylo, pro restituování toho, co se rozsypá, co nemá žádné soudržnosti, když vidíme, jak vy sami umělým způsobem přispíváte k rozkladu celé společnosti, zatím co oni vám nadbíhají a dělají ochotně nástroj, aby vám postavili to, co vy sami zbudovat nedovedete. A tak mi připadá, že to vše má jenom jeden účel, abychom vyčerpali všechny možnosti až do krajnosti, a z této snahy vyplynula také celá soustava koaliční i program, který jsme zde včera slyšeli. Skutečná náprava nevzejde z tohoto parlamentu. Nastala chvíle dějinná, kdy poměry dospějí ke svému řešení cestou jinou. Především je jisto, že soustava, ve které žijete, a vám je to velmi zřetelné, jakmile se jedná o záležitostech hospodářských a finančních, spěje k rozvratu a ke zkáze. (Posl. Modráček: To je řešení?) To je předpoklad, to je železná síla, která všecko k tomu řešení vede a žene. To tedy nejprve. To je vzpruha a my všichni, ať chceme nebo nechceme, stojíme pod železným tlakem těchto poměrů.

Kdokoli dnes neví, má-li se postaviti na stranu tu či onu, kdo dnes usiluje o to, aby se nepostavil na žádnou z obou stran, kdo chce jíti tak zvanou zlatou střední cestou, tomu může býti řečeno, že poměry jsou silnější než jeho dobrá vůle. Jednoho dne proti své vůli se ocitá v táboře tom či onom, ať chce nebo nechce. (Poslanec Čuřík: Zase se tu osvědčí ta zlatá střední cesta!) Zlatá střední cesta před válkou podobala se obrovské široké císařské silnici, po které projížděly povozy sem a tam. Tam se vešlo všecko. Kdo chtěl míti pokoj a kdo se chtěl cestou vyspat, ten se tam vešel. (Poslanec Modráček: Kdo se dal "enthebovat˝ z vojny, mezi nimi Skalák!) Dnes však s jedné strany reakce a s druhé strany revoluce rozhlodaly tu vaši zlatou střední cestu tak, že s obou stran zeje propast, do které se řítí všichni, kteří se chtějí udržeti uprostřed. (Ministr Švehla: Ve válce jsme to dělali společně, kanony a šrapnely. Veselost.) Pane ministře, ta kapitola ještě není u konce, co jsme dělali a kdo to dělal s námi a kdo byl odpraven, zatím co druzí pánové... Mlčím o tom. (Hluk. Předseda zvoní.) Jak těžko jest, vážené shromáždění, udržeti se na té zlaté střední cestě, je viděti z toho, že ti z našich bývalých kolegů a soudruhů, kteří se etablovali výhradně na revoluci nacionální přes to, že v první fási svého politického poválečného vystoupení vypadali náramně revolučně, záhy se octli v nejužší souvislosti s ruskými zpátečníky, s ruskými protirevolucionáři a žoldnéři ruského národa. Vážené shromáždění, my můžeme klidně vyčkat to, co přijde. My víme zcela určitě, že události, které jsou dnes shrnuty v poměrech, vyvrcholí, ať je to za kratší nebo za delší dobu. Jsme dosti trpěliví, abychom snesli nějaký den, nějaký měsíc nebo nějaký půlrok a podobně. (Poslanec Modráček: Pak můžeme klidně spát, ono se to odročí! Hlas: Musíme se optat Muny!) Když mne podruhé chytáte za slovo, že chci revoluci okamžitě a za každou cenu, musím říci tolik, že revoluce se nedělají, nýbrž vytvářejí a v revoluci se lidé ocitají. Kdy my se ocitneme - i s vámi - v revoluci, o tom zde nemůže býti ani jednáno, ani hlasováno. Před to můžeme býti postaveni a to se může státi dnes anebo zítra. Třeba dnes přijdou události, které jsou skryty v lůně společnosti. Ale jedno jest pro mne jasno: My jsme dosti trpělivi, aby tato společnost vyčerpala všecky svoje prostředky, všecky svoje moudrosti, všecky svoje reservy, všecky svoje rozumy. My jsme trpělivi, abychom období kerenštiny přečkali a potom musí přijít osvobození dělnictva, které musí býti dílem dělnictva samého, jak to řekl Marx. Světová revoluce je na postupu! Ať žije revoluční mezinárodní proletariát! (Výborně! Bravo! Potlesk!)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP