Čtvrtek 21. listopadu 1918

Předseda: Dám zase provésti volbu aklamací.

Námitek není.

Kdo s návrhem souhlasí, prosím, aby povstal z místa.

To jest většina. Prohlašuji je za zvolené.

Přistupujeme ku 3. bodu denního pořádku: zprávy výborů, jež budou do dnešní schůze zpracovány. Není jich, tedy třetí bod odpadá.

Do dnešní schůze byl podán pilný dotaz členů Národního shromáždění: Ferd. Jiráska, Svozila, dra Němce, dra Belly, Udržala a Šrámka. Žádám, aby byl přečten.

Sněmovní tajemník dr. Haasz (čte):

Pilný dotaz členů Národního shromáždění F. Jiráska, Svozila, dra Němce, dra Belly, Udržala, Šrámka, na pp. ministry orby, zásobování, veřejných prací a sociální péče.

Přechodem ze starého rakouského režimu do nových poměrů Československého samostatného státu objevily se v zásobovací službě značné poruchy, takže výživa lidu nachází se v nebezpečí. Po ruce jsoucí zásoby, zejména bramborů, naprosto nedostačují k ukojení potřeby a jeví se nutným rychlé zasáhnutí se strany příslušných činitelů.

Následkem zrychlené demobilisace a zastavení výroby ve válečném průmyslu vzrůstá den ze dne nezaměstnanost a jeví se tudíž nutnost nezaměstnanosti čeliti jednak prováděním nutných staveb, jednak zavedením podpory v nezaměstnanosti.

Demobilisace a příliv dělnictva a úřednictva z Vídně a ze severních Čech, jakož i příchod vojínů způsobil ve Velké Praze, v Plzni, jakož i ve větších průmyslových střediscích značný nedostatek bytů a jeví se tudíž nutným, této nouzi o byty rychlým způsobem čeliti.

V poslední době nastal ve vyplácení vyživovacích příspěvků příslušníkům vojínů a demobilisovaných chaos a jest třeba stanoviti jednotné zásady pro další vyplácení vyživovacích příspěvků a tím mírniti nastalou nouzi v rodinách vojínů a demobilisovaných.

Vzhledem k tomu, že za starého rakouského režimu nebylo postupováno při stanovení cen životních potřeb, potřeb pro domácnost i u průmyslových surovin a výrobků stejnoměrně, jeví se nutným, stanoviti aspoň směrné ceny pro všechny životní potřeby, suroviny a průmyslové výrobky a potřeby pro zemědělce.

Z výše uvedených důvodů podepsaní vznášejí na pp. ministry orby, výživy, veřejných prací a sociální péče dotaz:

1. jakým způsobem hodlá vláda postupovati, aby zjištěno bylo pravidelné zásobování obyvatelstva a zaručena mu aspoň stanovená denní dávka?

2. je vláda ochotna zaříditi kroky, aby čeleno bylo nezaměstnanosti a mírněny byly její následky?

3. jaká opatření vláda hodlá učiniti, aby čeleno bylo účinně vzmáhající se nouzi o malé a levné byty?

4. jest vláda ochotna, naříditi jednotnou praxi ve vyplácení vyživovacích příspěvků, tak aby nárok na podporu byl jasný a nesporný a dostalo se jí bez zdlouhavého řízení všem, kdož jsou oprávněni?

5. jaká opatření zamýšlí vláda učiniti, aby co nejdříve byly denní potřeby životní vydatně zlevněny a stanoveny byly směrné ceny pro suroviny a průmyslové výrobky, jakož i potřeby pro zemědělce?

Navrhujeme zahájení debaty o tomto dotazu dle § 70. jednacího řádu.

V Praze, dne 21. listopadu 1918.

Ferd. Jirásek, Svozil, dr. Němec, dr. Bella, Udržal, Šrámek a soudr.

Předseda: Podepsaní navrhují současně, aby o tomto pilném dotazu zahájena byla ve smyslu § 70. debata.

Kdo s návrhem na zahájení debaty souhlasí, prosím, aby povstal z místa.

To jest většina. Návrh jest přijat.

Zahájíme debatu. Upozorňuji předem pány, že ve smyslu § 70. jest vymezena doba řečnická nejvýše na půl hodiny.

Řečníci přihlášení doposud jsou pp.: Ferdinand Jirásek, Sontág, Svozil, dr. Boh. Němec, Šamalík, Laube, Okánik.

Uděluji slovo prvému přihlášenému řečníku panu Jiráskovi.

Posl. Ferd. Jirásek: Ctěné Národní shromáždění! Vážení občané Československé republiky!

Dovolte mi, abych několika slovy zmínil se o dnešním stavu otázky zásobovací a abych také se zmínil do jisté míry o systému, který až dosud byl nám v otázkách zásobovacích směrodatný.

Celý systém zásobovací za starého státu byl postaven na tuhý a přísný systém centralistický, který nebral žádného ohledu na individualitu jednotlivých zemí a také ani ne na rozvrstvení obyvatelstva.

Dosavadní systém zásobovací postaven byl na nesprávný podklad a zejména byly to země bývalé koruny české, které považovány byly za nevyčerpatelnou studnici a v důsledku toho byly kladeny na země české nesmyslné požadavky. Naše volání, aby v prvé řadě byl postaven zásobovací plán na podklad, aby ukojeny byly potřeby země a teprve, když ukojeny jsou potřeby země, aby centrální úřady, resp. ústředny disponovaly přebytky, nenalezl sluchu u vídeňské vlády a v důsledku toho byly také naše české země téměř rabovány. Bylo třeba sáhnouti k svépomoci. Ta svépomoc byla zejména prováděna zemědělci v tom směru, že prováděli tichou pasivní resistenci, aby nebylo nutno odváděti všechno to rakouskému státu, aby alespoň část zásob a životních potřeb byla ponechána k zásobování obyvatelstva našeho.

Vážení pánové! Chci podotknouti, že nyní, v této těžké době, jest těžko dosavadní systém, který byl zaveden, okamžitě zvrátiti a také důsledky toho, že my v přítomné době nacházíme se v těžké zásobovací situaci.

Chci jen připomenouti, že v dobách míru ani u nás v Čechách, ani v celém Rakousku nebyli jsme soběstačni, zejména pokud se týče obilí a mouky. My jsme dováželi do poloviny rakouské z Uher ročně průměrně 15 milionů q ve formě obilí a mouky. Jakmile vypukla válka, postavily se Uhry na stanovisko samostatné a jakýkoliv dovoz do zemí dřívějšího Předlitavska zamítaly. V důsledku toho se stalo, že celé Předlitavsko bylo, pokud zásob se týče, odkazováno na země bývalé koruny české.

Podobně tomu tak bylo u zemáků. Veliká část bývalého Předlitavska byla zásobována zemáky z Haliče, zejména Vídeň. To opětně spadalo na bedra zemí koruny české a důsledek toho byl, že jsme byli nuceni nésti celou tíhu zásobování zemáky pro země pasivní, země Alpské, Vídeň, atd.

Podobně tomu bylo v otázce tuků. Rovněž zde jsme byli pasivní. My jsme každého roku dováželi z Uher 500-600.000 uherských bagounů. Také jsme dováželi vepřové sádlo. Byli jsme sami s odběrem tuků odkázáni na vepřové sádlo holandské a americké.

Rovněž pokud se týče másla nebyli jsme soběstačni. Odebírali jsme máslo cizozemské. A rovněž tomu bylo, pokud se týče umělých tuků a surovin k těmto, jež jsme rovněž dováželi z ciziny.

Byli jsme aktivní pouze v jednom odvětví, a to pokud se týče hovězího masa.

Avšak tím, že byly kladeny na české zemědělství a na české dobytkářství velké požadavky, v důsledku toho stojíme dnes v přítomné době před přímým zničením veškerého chovu dobytka.

Uvedu jen jednu číslici, že ku příkladu, za měsíc květen minulého roku požadovala vídeňská vláda od českých zemědělců jen v Čechách 85.000 kusů hovězího dobytka a z těch bylo určeno přímo pro armádu 45.000 kusů a vedle toho 10.000 kusů pro garnisony v bývalém království Českém. Za takovéhoto stavu věcí jsme vstoupili se svým samostatným státem do samostatného zásobování.

Uvedl jsem, že následkem svépomoci a - řeknu otevřeně - i tím, že jsme vychovávali naše zemědělce v odpírání dodávek, aby totiž nedávali vládě co nemuseli, za takového stavu věcí bude ovšem dnes těžko, abychom okamžitě docílili obratu, aby zemědělci ihned pochopili novou situaci a v důsledku toho také konali své povinnosti vůči novému státu.

Ovšem, že jsme také již tehdy poukazovali na to, že tato zbraň jest dvojsečná a nacházíme se nyní právě v době, kdy není možno přesvědčiti široké vrstvy zemědělců o tom, jak změnila se jejich situace vůči státu a tudíž také jejich povinnost vůči novému státu. Nebylo možno dříve cestou úřední, ale ani v přítomné době není možno docíliti toho, čeho by bylo potřebí a také jest tu to pohodlné stanovisko bývalého rakouského státu, který prostě prohlásil, že vydává lístky, stanoví určitou normu spotřeby, ale nezaručoval obyvatelstvu, že nároky jeho z lístků těch také skutečně budou splněny.

Domnívám se, že tuto cestu nastoupiti nesmíme, nýbrž se musíme postarati, abychom denní dávku, která beztoho jest vyměřena minimálně, obyvatelstvu také skutečně dodali. Vím, že majetnější vrstvy lidové mohou si i v dnešní době zaopatřiti dostatečné množství životních potřeb - ovšem za jakou cenu! Připomínám jen, že cena mouky pod rukou získané varírovala mezi 15, 20 až 25 K (Slyšte!), také jest možno dostati 1 kg sádla za 80 K, bylo možno dostati máslo za 60-80 K, brambory bylo možno obdržeti za 1.20 K, 1.50 K až 2 K, po případě i více. V tomto směru se, velectění pánové, poměry ještě nezměnily tak, jak by bylo žádoucno.

Uvedl jsem, že není možno očekávati od zemědělců, aby obratem ruky se změnily jejich názory, obzvláště když k tomu přistoupil převrat ze dne 28. října, který měl za následek celou řadu dní slavnostních, čímž jsme mnoho promeškali.

Přistoupil k tomu také nedostatek vagonů, nepravidelnost dopravy a zejména také neoprávněné a nesmyslné zasahování místních "Národních výborů" a sokolských stráží. (Tak jest!)

Jako místopředseda správní komise obilního ústavu mám po ruce celou řadu dokladů toho, jak zboží, které bylo disponováno pro dělníky nebo do venkovských měst, bylo samovolně sokolskou stráží a místními výbory zadržováno.

Já chci jen uvésti případ v Kolíně, kde bylo zadrženo tamním Národním výborem 7 vagonů bramborů pro dělnictvo v Berouně. Naproti tomu zase pak zastavila obec Vysočanská 6 vagonů uhlí, určeného pro Kolín. Tedy v tomto směru je potřeba, aby Národní shromáždění a zemská vláda učinily opatření a vymezily práva a oprávnění Národních Výborů (Hlasy: Zrušit je!) a také Národních rad. Také to mnoho přispělo ku zmatku, že bylo opomenuto a nebyla jmenována správní komise k místodržitelství a že nebyly jmenovány správní komise k politickým úřadům. V důsledku toho ztratilo místodržitelství v Čechách autoritu a také ztratily autoritu politické úřady, a okresní hejtmani přirozeně varírovali tak, jak situace v okresu vypadala. Podle toho, chtěli-li se zalichotit místnímu obyvatelstvu, dělali tam nezákonné kousky, sbírali tam životní potřeby pro okres, aby okres byl uspokojen, kdežto velká města a průmyslová střediska byla tímto způsobem vyhladovována.

Vážení pánové! Je přirozeně třeba, aby v zásobovacích otázkách nastal co nejdříve pořádek a klid. V prvé řadě potřebujeme bezpodmínečně, abychom upokojili potřeby horníků, železničních zřízenců, dělníků velkého průmyslu a poštovních a telegrafních zřízenců. Když to se nám, pánové, nepodaří, pak také se nám zvrátí celá ta práce, kterou jsme od 28. října toho roku vykonali. (Hlasy: Tak jest!)

Já chci jen několika slovy - a promiňte mi, že snad podrobnostmi se zabývám - zmíniti se o naší největší zásobovací ústředně, o zemském obilním ústavu. Centrální úřad obilní, jenž zřízen byl v roce 1915, disponoval se vším obilím, zemáky atd. z celého Rakouska.

Podařilo se nám, členům komise při Válečném obilním ústavě vídeňském, sestávající tuším asi ze 4 nebo 5 pánů, prosaditi zásadu, aby obilní ústav byl decentralisován, a v důsledku toho v roce 1916 došlo ke zřízení odboček v Čechách, na Moravě atd. Tím se nám podařilo, že zde byla samospráva, ovšem jenom na papíře, de facto rozhodoval o celém hospodaření obilím, zemáky atd. ústřední úřad vídeňský. (Hlasy: A místodržitel!)

Abych vám dokázal, do jakých dimensí tento ústav došel, chci jen říci, že Zemský obilní ústav v přítomné době zaměstnává 700 osob, že úkolem jeho jest, aby vykoupil 4 a půl milionů q obilí a něco přes 4 miliony q bramborů, tedy zajisté, že jeho úkol jest veliký, a jeho úkol je také zodpovědný. - Celkový počet obyvatelstva, který připadá na samozásobitele v Čechách, obnáší 4,476.000 osob; denní spotřeba v Čechách obnáší 100 vagonů mouky. K tomu je potřeba něco okolo 110 vagonů obilí.

Celková naše potřeba, přihlížíme-li k dnešní denní dávce, se samozásobiteli obnáší 175 vagonů mouky denně, čili kolem 70.000 vagonů ročně. Snad nám cifry, vážení pánové, při nedostatku materiálu a při nemožnosti si je opatřiti, nebudou odpovídati do důsledků, ale dají vám zajisté obraz, do jaké míry jsme soběstačnými, nebo alespoň, do jaké doby vystačíme.

Dle odhadu statistické komise v království českém se páčí sklizeň pšenice na okrouhle 21.000 vagonů, žita na 45.000 vagonů, ječmene na 17.000 vagonů; to by dalo dohromady chlebovin na 84.000 vagonů. Vedle toho máme 32.000 vagonů ovsa. Tedy dohromady by bylo obilí 117.000 vagonů. Jak jsem uvedl, spotřeba obnáší asi 70.000 vagonů. Naproti tomu máme pouze 84.000 vagonů chlebovin. K tomu připadá také ještě i osev a konečně i obilí, které je určeno ke zkrmení. Bude tedy nutno sáhnouti k zásobám ovsa, a sice aby jednak byl oves semílán na mouku, jednak na rýži, krupici a vločky. Podle našeho výpočtu bylo by možno docíliti asi 6.000 vagonů ovesných výrobků, což ovšem by byla pomoc dosti vydatná.

Ale já se později zmíním, velevážení pánové, o možnostech, aby také po stránce vymílacích předpisů bylo žádostem konsumentů a i samotným zemědělcům a mlynářům vyhověno a pak aby nám mouka ovesná dělala dobrou službu, kdybychom ji v menším procentu přimíchávali do chlebové mouky.

Já neznám spotřebu zemědělců na osev a nemohu z toho uzavírati přesný posudek, ale mám zde rozpočet Obilního ústavu, který nám povídá, že máme vykoupiti pšenice, žita, ječmene: 44.250 vagonů a z toho as 1. listopadu 1918 bylo vykoupeno 17.213 vagonů, zbývá k vykoupení 27.037, to jest 24.233 vagony mouky, téhož dne nacházelo se ve mlýnech obilí 4.269 vagonů, respekt. 3.842 vagony mouky a k tomu nevykoupený oves 15.000 vagonů, čili 6000 vagonů ovesných výrobků, a okresy jsou zásobeny průměrně do 15. listopadu, to jest 1300 vagony. Celkem lze tedy počítati se 35.457 vagony mouky. Spotřeba měsíční do konce listopadu činila by 3000 vagonů, zbývá nám 32.475 vagonů mouky a zvýší-li se dávka mouky od 15. prosince, bude činiti spotřeba měsíčně 5000 vagonů, tudíž můžeme vystačiti do 31. května 1919.

To jsou ovšem číslice, které přirozeně nelze bráti jako hotový fakt, ale zajisté že situace naše by nebyla nijakým způsobem horší.

To asi, velevážení pánové, pokud se týká možnosti vydržení.

Chci se dotknouti další otázky, která je dnes nejdůležitější, a sice otázky bramborů. Dle 10letého průměru, jaký se jevil v rakouských statistikách, ale páni zemědělci říkají, že tyto statistiky jsou nesprávné, tvrdí to i úřady, není možno na nějaké číslici basírovat. Ale statistika úřední za rok 1904 až 1913 uvádí, že průměrná sklizeň bramborů u nás obnášela přes 300.000 vagonů. Statistika království Českého právě v tomto roce sestavená praví, že odhaduje sklizeň bramborů pouze na 127.000 vagonů.

My potřebujeme však celkem 41.385 vagonů, abychom mohli uspokojiti potřeby nesamozásobitelů, to znamená třetinu té odhadované sklizně. A tu chci říci, vážení pánové, že otázka bramborové situace je dosti těžká a v tom směru zajisté je třeba, aby se stalo se strany vlády takové opatření, aby otázka tato byla řešena tak, abychom mohli upokojiti potřebu.

Tedy z 41.385 vagonů bramborů, které měli zemědělci dodati, dostal Obilní ústav do 20. listopadu pouze 6.855, a mají dostati 34.535 vagonů.

Loni do 20. listopadu dodáno bylo spotřebiteli 19.200 vagonů bramborů, letos pouze 6.855, tedy o 12.345 vagonů méně; mimo to pražský Obilní ústav vydal 138.000 dopravních osvědčení na zásilky metrákové. My odhadujeme, že to znamená asi pro 700 tisíc obyvatelů po 1 q. Ale páni odborníci tvrdí, že na tyto poukázky nedostalo se nejméně na 40 procent a že v tomto případě výkup obnáší podle jedněch 2.000 vagonů a podle jiných 4.000 vagonů.

Ale já chci, pánové, právě říci, že je těžko spracovati statistiku při tomto systému, kdy dělo se zásobení ústřednami, smluvními brambory, zásobování na dopravní osvědčení a volný obchod, tu nastala anarchie a jakýkoliv odhad je nemožný. Ale je faktem, že máme města, nejen města velká, ale i venkovská, která jsou bez bramborů.

Uvedu příklad z mého okresu, kde Heřmanův Městec žádal 31 vagonů a dostal 3 a má deficit 28 vagonů bramborů a pouze 96 osob v Heřmanově Městci bylo zásobeno prostřednictvím bramborových metrákových poukázek.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP