Čtvrtek 21. listopadu 1918

Tedy v tomto směru je potřeba, aby vláda zjednala si aspoň trochu spolehlivější podklad a následkem toho aby nastal systém, který by směřoval k uspokojení nutné potřeby.

Považuji za svoji povinnost, zmíniti se také o jednom zjevu velice charakteristickém. Že páni zemědělci přirozeně počítali jako každý obchodník s tím, co více vynese, to je fakt a v důsledku toho řídila se také produkce. Já chci říci, že všeho ubylo: pšenice ubylo, cukrovky ubylo, bramborů ubylo, ale jednoho neubylo: krmné řepy. Desetiletý průměr obnášel při krmné řepě 7,600.000 q, za rok 1918 obnáší odhad 7,262.000 q. Nastalo to, že se nám objevil v hojné míře v Čechách neznámý tuřín, u něhož osazená plocha obnáší kol. 12.000 hektarů. (Posl. Vraný: "Dříve se zkrmovalo obilí!")

Ale ještě zajímavější je poměr, pokud se týče mrkve. Té se průměrem silo v Čechách na 202 až 300 hektarech a výnos byl 30.000 až 100.000 q, ale letošním rokem odhaduje se osevní plocha mrkve na 3.868 ha a její úroda na 564.000 q. Jenom že - a právě to je velice důležito - mrkev zůstala zde a zkazila se jí sta vagonů, zejména červené mrkve, která je úplně zničena. A podobný poměr je u zelí.

Zelí pěstovalo se v očekávání většího tisku čtyři- až pětkrát tolik, ale co se stalo? "Ovocena" prodala kruhárnám zelí za 44 K a nyní, poněvadž cena zelí klesla, prodává se 1 q za 8 K. To znamená přímou katastrofu pro kruhárny zelí, které sije nakoupily po 44 K, z toho je tedy viděti, co může v přechodním hospodářství nastati, když nebudou zde do jisté míry, třeba nenáviděné ústředny, které, byť bychom všichni byli proti nim, musí býti regulátory cen, poněvadž bychom jinak celá odvětví potravinářského průmyslu zabili. Chci na zjev tento poukázati, poněvadž je charakteristický pro poměry, které zde stávaly.

Chci poukázati na nesmyslnost zásobovacího systému rakouského při vymílání obilí.

Byl totiž nařízen vymílací předpis při obilí na 90 procent. Pravím, že je to úřední a oficielní "svinstvo" - promiňte mi tento výraz. Proč máme pěti procenty otrub, pěti procenty odpadků kaziti statisíce vagonů dobré mouky? Otruby za nic nestály, poněvadž dobytek je ztráviti nemohl, a my měli mouku, kterou jsme prostě krmili slepice, drůbež atd. A tom směru tedy bude povinností ministerstva pro zásobování lidu, aby dosavadní systém vymílací byl změněn; stačilo by, kdyby vymílací procento bylo sníženo na 80 procent a bylo by možno při tom dát zemědělci trochu slušných otrub, mohla by se také vyrábět krmná mouka a tím, že by se zvýšilo vymílání, pokud se týká mouky ku vaření, docílilo by se i finančního efektu daleko lepšího, než se docílilo uvedeným způsobem.

Tedy i v tomto směru by se mohla nastavovati žitná mouka, pokud se týče chlebová mouka aspoň 20 procenty ovesné mouky, ježto silnější mouka by to snesla, chléb by byl dobrý a tím zároveň zlepšila by se také jakost mouky samotné.

Vyměřený krátký čas mi nedovoluje, abych probral veškerý materiál, který je mi k disposici. Chci jen ještě poukázati na některé momenty, jakým způsobem by bylo možno, abychom do jisté míry aspoň zachytili to, co se zachytiti dá.

V první řadě je také třeba, aby byl proveden nucený odstřel zvěře. (Výborně!) Německo-rakouský stát nařídil 80 procentní odstřel zvěře. Tu jest bezpodmínečně nutno, abychom dostali náhradu, aby zbytečně nebyl vybíjen dobytek.

Jest třeba také, aby využitkováno bylo naše rybnikářství, poněvadž jsou zde zajisté celá sta, ba tisíce metrických centů ryb, které by se mohly použiti pro kosum širokých vrstev lidových (Souhlas.)

Jest zde třeba, vážení pánové, také, aby působeno bylo již jedenkráte k spravedlivým relacím cenovým. To jest velmi důležito. Naši zemědělci právem si stěžují, že mají své potřeby zdraženy, že se při tom nehledí k jejich potřebám, a že v důsledku toho je zemědělec nucen, aby zvyšoval ceny, resp. aby prodával pod rukou za ceny nadprůměrné.

Zde je třeba skutečně toho, aby byly stanoveny aspoň směrné ceny tak, aby si v relaci vzájemně odpovídaly. (Hlasy: Ano, ano!), aby takovým způsobem jsme dosáhli správného podkladu pro tvoření cen, poněvadž tak, jak byly tyto stanoveny centrálním úřadem pro stanovení cen, kde se prostě dalo na jednotlivce, to dále nejde. Zde musí nastati také spravedlivý poměr a jsem toho názoru, že bychom vyrazili z ruky zbraně těm, kdo chtějí snad keťasovat nebo podloudný obchod provozovat.

To jsou asi, velevážení pánové, mé názory, jež považoval jsem za záhodno s vámi sdělit. Vznáším apel na pány zemědělce, aby v tomto směru vykonali vše, co jest v jejich moci.

Říká se, že musí přijíti moc, vojsko, nebo četníci, ale, pánové, my víme, že to jsou prostředky snad tu a tam působivé, avšak mohou také selhati.

Prosil bych jen o jedno, aby páni zemědělci vzali si příklad z dělnictva, které konalo svou povinnost, které zatínalo pěsti za rakouského státu, ale které s větší radostí konalo svou povinnost nyní ve státě československém. (Hlasy: Dejte nám potahy!)

Přečtěte si prohlášení okresního důvěrníka horníků kladenských, s jakým nadšením a radostí vyzývá své hladové, trpící kollegy, aby v zájmu Československé republiky konali svou povinnost. (Hlasy: Dlouho to dělat nebudou, přejde je trpělivost!)

Dnes je možno, že když je požádáme, že budou konat svou povinnost, ale může nastat okamžik, že následkem hladu a zoufalství vybuchnou a pak nikdo tuto vlnu nezastaví.

Nejen v zájmu nás samých, nýbrž i zdárného vývoje Československé republiky vznáším tento apel na vás. Nechceme z tohoto místa činiti vám zbytečné výtky, které snad by mezi zemědělským obyvatelstvem vzbudily roztrpčení proti Národnímu shromáždění - to není také mým úmyslem - ale prosím vás, velevážení pánové, v zájmu dobré věci, v zájmu budoucího rozvoje Československé republiky, abyste vy, kteří máte vliv, kteří jste vlastními představiteli zemědělského venkova, vykonali všechno, aby všechny potřeby obyvatelstva mohly býti ukojeny. (Výborně! Hlučný potlesk!)

Místopředseda Udržal: K slovu je přihlášen pan posl. Sonntag. Dávám jemu slovo.

Posl. Sonntag: Slavné Národní shromáždění!

Pan předřečník skizzoval poměry zásobovací v Čechách. Mně dovolte, abych stručně se zmínil o našich vyživovacích poměrech na Moravě, částečně ve Slezsku a na Slovensku. A tu především dlužno jest se obírati otázkou, zda zásada a základna vyživovacího dosavadního systému byla správná, či byla-li nesprávná. Zásady dosavadního vyživovacího systému spočívaly na jedné velké lži, a z této lži rodil se celý roj dalších chybných počinů a kroků rakouské vlády, což se mstilo přirozeně na nás, jako na aktivních zemích, nejvíce. (Výborně!)

Velká lež spočívala již v tom, že ty kvoty vyživovací, určené pro zemědělce a dělníky, mají stačiti fakticky k vyživení lidí, k výživě mužů pracujících i lehce pracujících, vždyť ony ani nestačily k výživě malých dětí. (Správně! Tak jest!)

Následkem toho bylo nutno a bylo to v interesu sebezáchrany, aby lidé se navzájem obelhávali. A obelhávali jsme se v tom minulém systému všichni navzájem. (Výborně! Hlas: Teď ještě taky!)

My jsme se obelhávali tím, že jsme rakouským úřadům fatýrovali nižší výnosy, my jsme se obelhávali tím, že již ti komisionáři nesprávně informovali okresní hejtmanství, okresní hejtmanství nesprávně informovalo obilní ústav, ten opět místodržitelství a toto informovalo pak nesprávně vyživovací úřad ve Vídni. Byl to jeden systém lží a to proto, poněvadž bylo zjevnou snahou rakouských vlád, vyvézti co možná nejvíce z Čech a Moravy.

Nebýti této akce, této svépomocné akce, která nikým nebyla diktována, u našeho rolnictva, pak bychom se byli dočkali katastrofy vyživovací již dávno. (Hlučný souhlas.)

Statistika mně nikterak neimponuje, zejména ne úřední statistika z minulé doby. Správně zde platí slova Lloyda George, že zná 3 druhy lží: obyčejnou. sprostou a naši statistiku.

Protivývozní akce přirozeně, že rozdmychovala na našem venkově různé snahy, tím že hospodářská rada v poslední době živila, ještě před dobou převratů, tu protivývozní akci pasivní resistencí. Tím jsme přišli v tom okamžiku, když převrat byl hotov, do určitého vakua. My jsme neměli dostatek potravin zde, abychom zásobili řádně všecka konsumní střediska. Ovšem, že to, co bylo výhodou, to, co nejdříve pro toho rolníka bylo příkazem, aby neodevzdával, to teď stalo se velkým hříchem, poněvadž karta se obrátila a dnes situace vypadá jinak.

Chaos odběru a výkupu učinila i cenová politika, zaviněná aspoň u nás na Moravě místními a okresními hospodářskými radami.

Cenová politika to byla zejména u zemáků. Válečný obilní ústav platil 20 korun, smluvní zemáky byly za 24 korun, zemáky pro hospodářskou radu za 30 až 32 korun, pro město Vídeň se kupovalo za 40 korun a pod rukou se platila cena daleko vyšší. A nyní, když se přišlo při té změně systému s tím, že rolníci musí odevzdati za 20 korun, nastala taková, řekl bych disharmonie. (Hlas: egyptská rána to byla), přišlo se k tomu, že se přidaly 4 koruny na základní cenu tak, že jest 24 koruny, 4 koruny jako premie za rychlé dodání do posledního listopadu, to jest 28 korun a nyní příplatek za dovoz, tak že průměrně přichází 1 metrický cent na 30 korun. Když už mluvíme o bramborech, chtěl bych, co se Moravy týká, podotknouti, že vykoupeno bylo do dnešního dne na Moravě 4800 vagonů zemáků. Ne, že bychom zemáků neměli, ne, že by naši sedláci nechtěli jich dodávati, my máme pohotově sta vagonů zemáků, ale nemáme lidí a potahů. My zemáků máme na sta měřic v půdě, a není nikoho, kdo by tyto zemáky skutečně vykopal. (Slyšte! Výborně!)

Počasí bylo špatné, pršelo a obdělávání bramborů bylo spojeno s největšími obtížemi. Zemáky přišly zamazané s hlínou, ale to není jinak možné, když se zemáky vydělávají z takové omáčky a když je to spojeno s nadlidskou prací, aby vůbec byly vydělávány. Zemáky letošního roku u nás na Moravě nejsou té kvality, jako byly na příklad loni. Jsou méně trvanlivé, jsou infikovány hnilobnými zárodky, a mám velkou obavu, dle úsudku odborníků, že nám satba do jara shnije a že do nového roku nebudeme míti ani dostatek bramborů na satbu.

Učinili jsme reservu pro zásobení na Moravě, která činí dnes asi 1000-1200 vagonů. Jsou to krechty na Dačicku, Mor. Budějovicku, Třebíčsku, pro ten případ, abychom na jaře mohli dotovati prázdná skladiště našich potravinových svazů v Brně a Mor. Ostravě, jestli do té doby nebude Mor. Ostrava zásobena z Polska.

My jsme se zasadili o to, aby dnes, kdy ta otázka zásobování brambory byla tak nejistá, byl prozatím vydán zákaz pálení zdravých zemáků v lihovarech. Tento zákaz šel ven, smí se páliti pouze brambory nahnilé, přeorávky, zemáky defektní.

Pokud se týče obilí, tu byl předepsán prozatím kontingent 13.500 vagonů obilí, t. j. pšenice, žita a ječmene. Na tento provisorní kontingent bylo dodáno 8000 vagonů, t. j. 61 procent. (Slyšte!) Po převratu, vážení pánové, jsme se okamžitě sešli a řekli jsme: Tímto provisorním kontingentem nevystačíme do nové sklizně, dnes musíme jíti k sedlákům a říci jim: Musíte dáti všecko co máte přebytečného, abychom vystačili.

Následkem toho zvyšujeme dobrovolně tento kontingent z 13.000 na 16.010 vagonů obilí. (Výborně.) Tento kontingent jest rozšířen ještě o kontingent ovsa 250 vagonů.

My jsme kontingent tento rozdělili za účasti hospodářských okresních rad na jednotlivé okresy, okresy na jednotlivé obce a ručí nám nejenom ta obec, ale celý okres za dodání kontingentu. Jakmile kontingent okresní bude dodán, pak jest všechno volno, pak odpadá každá kontrola ve mlýnech námezdních, pak odpadá všechno chikanování různých kontrolorů, ať každý se svým přebytkem činí si jak chce, on dal již svou dávku, kterou jsme požadovali. Jsem jist, že kdyby vláda z prvopočátku zvýšila kvoty samozásobitelů, že by byli vystačili, že jsme nebyli svědky těch rozháraných poměrů zásobovacích, jakých jsme se dočkali. (Výborně!)

Celá měsíční potřeba Moravy bez Slezska a karvínské části s vojskem činí 1260 vagonů mouky. My bychom s tím, co jsme vydali jako definitivní kontingent, kdybychom všechno obdrželi, vystačili do května, až do června. V dřívějším zásobovacím plánu neměli jsme slezskou část ostravského revíru. Nyní přirozeně po převratu, kdy Slezsko již není dotováno z Vídně, Uher a Rumunska, jest přirozeně povinností Moravy, aby se starala o Moravsko-Ostravsko-Karvínsko a dále, aby se starala i o veškeré garnisony a vojsko.

Tu dlužno promluviti vážné slovo k zástupcům těch, kteří se mají starati o naše vojíny, aby zásobovací poměry u našeho vojska byly postaveny na solidní basi (Výborně!), aby se nedělalo, co se dělalo ve starém systému, aby naši vojáci dostali řádně najíst. (Výborně!) A tu jest třeba doložit, že ta kvota per 420 gramů chleba jest pro vojáka příliš malá a že jest nutno ji zvýšiti minimálně na 600 gramů, tak jako dlužno i kvotu masa z 15 dekagramů - mají také bezmasé dny - podle možnosti zvýšiti.

Garnisony a zásobování jich nutno dáti do určitého systému, což doposud učiněno nebylo. Mor. Ostrava a přiléhající část Slezska jest kapitolou sama o sobě. Jest to nejdůležitější bod nejen strategický, ale i hospodářský a politický. Denní potřeba tohoto revíru činí 20 vagonů obilí, čili 16 vagonů mouky a my v Moravské Ostravě žijeme dnes den ze dne a může již zítra neb pozítří vypuknouti na Moravsko-Ostravsku velké hnutí z hladu (Slyšte!), poněvadž nejsme s to dnes, abychom Moravsko-Ostravsko a Karvínsko zásobili. Jestliže by to vypuklo na Ostravsku, pak přirozeně se ta vlna povalí dále a nikdo nebude s to, aby to lokalisoval, poněvadž 250 tisíc lidí, žijících v tomto revíru, nemůže se držeti tak na uzdě jen pouhými sliby, mluvením a řečmi. (Výborně!)

Dnes dlužno učiniti všechno a i z Čech dlužno učiniti všechno, aby byla Moravsko-Ostravsku dána výpomoc, výpomoc nejméně 150-200 vagonů mouky, abychom měli tam určitou malou reservu pro každý případ, poněvadž může i nastati porucha na železnici, porucha ve mlýnech u Ostravy a my bychom byli zde úplně odříznuti.

Zatím poslali Čechy 26 vagonů.

Jest nutno při změněných poměrech počítati s tím, že v Mor. Ostravě pro Moravsko-Ostravsko, Karvínsko, Těšínsko a českou část Opavska dlužno vytvořiti exposituru Obilního ústavu se sídlem v Mor. Ostravě, poněvadž není myslitelno, aby tyto věci byly dirigovány z Prahy nebo z Brna. Jest to oblast sama pro sebe a myslím, že by bylo jen rozumno, kdyby taková expositura tam byla zřízena.

Naše postavení na Moravě jest komplikováno dnes také stanoviskem Němců, kteří si utvořili svůj "Sudetenland" na severní Moravě a "Deutsch-Oesterreich" na jihu Moravy. Všichni němečtí okresní hejtmané v těchto okresech přísahali na "Deutsch-Öesterreich" a odpírají nám ovšem veškeré dodávky, takže odtamtud nedostaneme pranic, ba naopak i ty zásoby, které byly z německých mlýnů a z německých okresů určeny pro Mor. Ostravu, nám zadrželi, a to byl hlavní kámen úrazu, že jsme se na Moravsko-Ostravsku dostali do fatální situace.

Pokud se týče Slovenska, tu prosím aby i zde na Slovensku prozatím, než budou poměry ujasněny, pro tu část, kterou máme, byla zřízena prozatímní expositura Obilního ústavu v některém městě na Slovensku, snad v Holiči, expositura, která by se nestarala pouze o výkup obilí a zemáků a o distribuci, nýbrž která by měla také vlastní oddělení pro dobytek a maso a třetí oddělení pro cukr, petrolej a ostatní zásobovací artikle, takže bychom měli Obilní ústav se třemi odděleními.

Se Slovenskem musí se zacházeti jinak, nežli s ostatními partiemi naší československé republiky. Slovenský lid má svou zvláštní duši, svou zvláštní psyché a tu dlužno všude respektovati, (Výborně!) a proto také ti lidé, kteří od nás budou povoláni na Slovensko, musejí býti lidé křišťálových povah a charakterů (Výborně! Potlesk), poněvadž jest nutno, aby jen ti nejlepší pracovníci ujali se této práce, poněvadž, kdyby to nebyly takové křišťálové povahy, mohly by nám politicky i hospodářsky na dlouhá desítiletí zabiti celou naší akci na Slovensku. (Výborně! Potlesk.)

Nutno zde ještě jedno připomenouti: že by ovšem prozatím platily na Slovensku ceny uherské, za které prodávali rolníci slovenští. Ceny uherské jsou vyšší nežli naše v Čechách a na Moravě, jak u obilí, tak i u dobytka. (Hlas: Jenom maximální ceny jsou vyšší v Uhrách, kdežto ceny pod rukou jsou nižší, o mnoho nižší!)

Slavné Národní shromáždění! Jest nutno, aby s touto hospodářskou akcí na Slovensku šla ruku v ruce i snaha po zřízení administrativy politické, poněvadž hospodářská akce se přirozeně musí opírati o politickou administrativu a tu myslím, aby bylo postupováno za souhlasu moravských činitelů, aby to byla expositura moravského Obilního ústavu, poněvadž máme jednak blíže a lépe si snad rozumíme, i telefonické spojení jest bližší a lepší. (Hlas: I duše jest bližší!) Ano, i duše jest snad bližší, takže zde nebude rozporů v organisačních otázkách, pokud se týkají Slovenska. Jen by bylo nutno začíti s touto prací okamžitě, pokud nebude pozdě a dokud nebude všecko vybrakováno.

Pánové! Já nechci, aby ti naši pánové, kteří tam budou posláni na Slovensko, dovozovali dokonce, že snad my tam chceme rabovat. Nikterak! Tam se bude vykupovat. My musíme si učiniti plán, že pro zásobování v těch stolicích, které jsou chudé a pasivní, které samy se nezásobí, nutno také získati reservy, poněvadž po míru sotva jim Maďaři dají to, čeho potřebují. A jen to, co je skutečný přebytek, by se za souhlasu slovenských činitelů, kteří přirozeně byli by v této exposituře súčastněni, smělo vyvézti. (Hlas: Když tam nebude české vojsko, za dva týdny vyrabují všechno!).

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP