Neautorizováno !

(Jednání pokračovalo v 16.00 hodin)

Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážené kolegyně a kolegové, dalším bodem našeho programu jsou

které jsou určeny předsedovi vlády ČR, vládě ČR a ostatním členům vlády.

Ve čtvrtek 24. února 2000 proběhla první část, ve čtvrtek 2. března 2000 proběhla druhá část interpelací dle vylosovaného pořadí. Nyní budou v kladení ústních interpelací na předsedu vlády ČR, eventuálně vládu ČR v době od 16 do 17 hodin pokračovat páni poslanci, kteří se umístili na dalších místech. Přihlášky k ústním interpelacím na ostatní členy vlády byly již vyčerpány, proto upozorňuji všechny, že bezprostředně po ukončení tohoto bodu bude následovat další projednávání návrhů zákonů, tentokrát ve třetím čtení.

Dávám slovo panu poslanci Václavu Exnerovi, který byl vylosován na devátém místě, aby přednesl ústní interpelaci na předsedu vlády Miloše Zemana ve věci banky Moravia, resp. trestního stíhání bývalých představitelů této banky. Připraví se pan poslanec Vladimír Mlynář.

Poslanec Václav Exner: Vážený pane místopředsedo, pane předsedo vlády, myslím, že se nám dnes povede debatovat o té věci nekonfrontačně.

Ve svém nedávném projevu jste uvedl určité úspěchy týkající se řešení právě banky Moravia ve smyslu postihu těch, kdo jsou odpovědni za její propad a neslavný konec. Konkrétně šlo o trestní stíhání bývalých představitelů. Prosil bych vás, protože celkově nejsou informace známy, jestli byste mohl věci konkretizovat. Nebudu se samozřejmě zlobit, jestliže uvedete jen zkratky jmen, jak v těchto případech bývá obvyklé, popřípadě funkce představitelů, kterých se to týká.

Ve svých vystoupeních na této schůzi Poslanecké sněmovny jste se obecně vrátil k problematice stíhání představitelů krachujících bank. Pokud své informace také v tomto směru rozšíříte, bude to jen vítáno.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Chtěl bych ocenit snahu paní kolegyně Šojdrové k vypnutí zvonícího telefonu.

Slovo má předseda vlády. Prosím, pane ministerský předsedo.

Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Děkuji, pane místopředsedo, v souladu s jednacím řádem bych vás chtěl nejdříve poprosit, abyste vyřídil paní poslankyni Šojdrové, že mobil se nejlépe vypíná tím, že na něj šlápneme, i když uznávám, že toto řešení je poněkud ireverzibilní.

A nyní mi dovolte, abych se vrátil k interpelaci pana poslance Exnera. Chtěl bych mu za tuto interpelaci nikoli ironicky, ale upřímně poděkovat, protože mi místo vzletných slov umožňuje říkat naprosto konkrétní fakta. Bohužel jeho druhý požadavek nebyl obsažen v tématu interpelace, to znamená požadavek, abych informoval i o trestním stíhání představitelů dalších krachujících bank.

Mohu tedy pouze zopakovat, že - jak už jsem vám sdělil - zatímco např. Česká národní banka podala již v roce 1994 16 trestních oznámení, která byla vztažena právě k těmto krachujícím bankám, pět let se s tím nic nedělalo - proč asi? - , tak nyní mimo jiné i díky změně v osobě nejvyššího státního zástupce bylo zahájeno trestní stíhání nejméně v osmi případech. Možná že dnes je situace už poněkud jiná. A když si pan poslanec Exner vyžádá tyto informace, rád mu odpovím přesně tak jako v případě Moravia banky, kde došlo k něčemu, co by sice mělo být normální, ale co v této zemi nebylo zvykem, to znamená, že poté, když banka zkrachovala, ocitli se ve vyšetřovací vazbě její vedoucí představitelé. Samozřejmě ještě lepší by byla určitá prevence, resp. profylaxe, ale i to jednou bude.

Jak víte, pane poslanče Exnere, nevynikám utajováním některých, byť kontroverzních skutečností, a proto nebudu uvádět iniciály, ale budu uvádět jména obsažená ve vyšetřovacím spise.

Dovolte mi, abych svoji odpověď rozdělil na dvě části popisující dvě základní fáze tohoto vyšetřování.

V první fázi došlo k tomu, že 4. 11. 1999 na Úřad vyšetřování pro ČR bylo od pana Zdeňka Bartoně doručeno trestní oznámení na podezření z trestné činnosti v Moravia bance, a. s., se sídlem ve Frýdku-Místu, ve kterém je především poukazováno na to, že banka uzavřela všechny svoje pobočky a odmítla klientům vyplácet peníze v hotovosti.

Mimochodem z uvedeného vyplývá, že trestní oznámení může samozřejmě podat kterýkoli občan, nemusí to být pouze instituce.

Toto trestní oznámení bylo obratem - což také dříve nebylo obvyklé - postoupeno z důvodu věcné a místní příslušnosti Krajskému úřadu vyšetřování v Ostravě. Vyšetřovatel zahájil součinnost s kriminální službou, zpracoval plán vyšetřování - nebudu vás nudit jednacími a dalšími čísly - a zjištěné skutečnosti - pořád ještě o první fázi - nasvědčovaly tomu, že členové statutárního orgánu INGSTAV Opava, a. s., Ing. Roman Podgrabinský a Ing. Svatopluk Mayer spáchali trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 a 5 trestního zákona.

Dovolte mi krátkou odbočku pro ty, kdo tvrdí, že nelze rozlišit úvěrový podvod od podnikatelské obratnosti. Jak vidíte na tomto případě, toto rozlišení je samozřejmě možné.

Na základě toho vyšetřovatel shora jmenovaným podle § 160 odst. 1 trestního řádu 15. 12. 1999, čili zhruba jeden měsíc a týden po podání trestního oznámení, sdělil obvinění, a na základě podnětu státního zástupce - obávám se, že nového státního zástupce - Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 16. 12. 1999, čili den po sdělení obvinění, byli obvinění vzati soudcem do vazby z důvodu § 67 odst. 1 písm. A a B trestního řádu. Možná že to byly kolizní důvody, resp. ovlivňování svědků, ale to teď není podstatné.

Zase bych jenom dodal, že určité personální změny ve státních zastupitelstvích výrazně přispěly ke zvýšení výkonnosti struktury našich státních zastupitelství i státních zástupců.

Jdeme dále. V návaznosti na shora uvedené obvinění bylo vyšetřovatelem 15. 12. 1999 sděleno obvinění statutárním orgánům FINPRUM INVEST, a. s., Ing. Jiřímu Rybářovi a Ing. Petře Grusmanové - abych nebyl obviňován z toho, že preferuji pouze muže - pro trestný čin pomoci k úvěrovému podvodu dle § 10 odst. 1 písm. C trestního zákona, § 250b odst. 1 a 5 trestního zákona. Tím se to ještě v této první fázi rozrostlo.

Mimochodem zkušenost z těchto i jiných případů ukazuje, že ti, kdo jsou vzati do vyšetřovací vazby, když zjistí, že jim nikdo nepomůže a nikdo za ně neintervenuje, jsou občas v rozumné míře ochotni i spolupracovat, což je rovněž pozitivní zjištění. Zatímco případné intervence této spolupráci do určité míry bránily.

***