(17.00 hodin)
(pokračuje Maxová)

Dále vláda říká, je toho názoru, že zavedení zálohovaného výživného věcně problém neúplných rodin s nedostatečnými příjmy nevyřeší, neboť navrhované řešení se zaměřuje pouze na důsledky a nikoli příčiny složité situace rodiče, který pečuje o nezaopatřené dítě, ke kterému není plněna vyživovací povinnost. Vláda se proto domnívá, že je třeba se zaměřit především na primární úpravu vyživovací povinnosti a zajistit její vymahatelnost, rovněž i samostatnou aplikaci práva opatrovnickými soudy v praxi a podmínky jejich činnosti včetně předvídatelnosti rozhodování o věcech výživného.

Mnozí jistě víte, že v minulém funkčním období se vedla poměrně velká diskuse ohledně výživného, ohledně nástrojů, jak vlastně ten systém před vyměřením a při placení výživného vylepšit, že jsme se bavili, a byl to i pozměňovací návrh, ohledně postoupení pohledávky k výživnému, akorát nebylo doladěno, které instituce by mohly pomáhat těmto rodičům, kdyby od nich pohledávku nějakým způsobem odkoupily. Funguje to v určitých zemích. Ta možnost tu je a věřte tomu, že by toho někteří rodiče využili. Samozřejmě za jasně nastavených pravidel, aby na tom ty rodiny netratily.

Existuje v úpravě problematiky zálohovaného výživného řada nevyjasněných otázek v tomto návrhu zákona, které mohou komplikovat provádění zákona v praxi. Problematické může být prokazování, že povinná osoba dva měsíce neplní povinnosti hradit výživné, s ohledem na to, že návrh nevyžaduje podání žaloby na neplnění vyživovací povinnosti. S ohledem, a o tom jsem mluvila, na zatížení Úřadu práce České republiky by podle názoru vlády stálo za zvážení stanovit výši minimálního plnění, pokud je vyživovací povinnost splněna pouze částečně. Výplaty zálohovaného výživného jedenkrát za čtvrtletí, pokud by výživné bylo placeno jenom částečně.

Zcela nedostatečně poslanecký návrh upravuje dobu vstupu v platnost s ohledem na délku legislativního procesu a s rozsahem toho, že by úřady práce, Ministerstvo práce muselo vytvořit nový systém na výplatu zálohovaného výživného a samozřejmě nabrat nové pracovníky.

To je zřejmě za mne nyní vše. Já samozřejmě budu bedlivě sledovat rozpravu, budu potom reagovat i ze svého zpravodajského místa na debatu. Jenom říkám, pojďme o tom mluvit. Problém je velký, čtrnáctimiliardový dluh na placení výživného v několika desítkách let je také velký, a pokud by Sněmovna vyjádřila samozřejmě podporu postoupit to do výboru, tak věřím, že debata ve výboru bude poměrně intenzivní, a že pokud budou pravidla nastavena, tak budou muset být opravdu po politické shodě. Já si potom dovolím navrhnout prodloužení na jednání ve výborech na dvacet dnů.

Děkuji vám za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Máme tu ještě několik omluv. Omlouvá se předseda vlády Andrej Babiš od 16.00 hodin do konce jednání Sněmovny, omlouvá se pan poslanec Přemysl Mališ od 17.00 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů, omlouvá se pan poslanec Robert Králíček mezi 17.00 a 19.00 z pracovních důvodů, omlouvá se pan poslanec Marek Výborný v čase 16.30 až 18.00 z pracovních důvodů.

Otevírám obecnou rozpravu, do které je několik přihlášek. Jako první je přihlášen pan poslanec Jan Bauer. (Domluva mimo mikrofon.) Ano? Já jsem neotevřel rozpravu, ale umožním vystoupení paní navrhovatelce.

 

Poslankyně Alena Gajdůšková: Omlouvám se, měla jsem pocit, že to není moje úloha, ale někoho jiného, ale my jsme se předběžně domlouvali, že bychom k náhradnímu výživnému i k zálohovanému výživnému navrhli sloučit rozpravu, protože ty argumenty se asi budou opakovat, takže jestli to mohu nyní udělat, tak navrhuji, abychom tu rozpravu sloučili.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já si myslím, že o tom není nutné hlasovat. Já přeruším tento bod, otevřu bod následující a tím je bod číslo

34.
Návrh poslanců Hany Aulické Jírovcové, Pavla Kováčika,
Zdeňka Ondráčka a Leo Luzara na vydání zákona o náhradním výživném
a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o náhradním výživném)
/sněmovní tisk 118/ - prvé čtení

Stanovisko vlády bylo doručeno jako sněmovní tisk 118/1 a poprosím paní poslankyni Hanu Aulickou Jírovcovou, která už je na svém místě, aby nám návrhu uvedla. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedo, za možnost uvést náš návrh.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych i já uvedla poslanecký návrh, který se týká vydání zákona o náhradním výživném a o změně dalších souvisejících zákonů, a dovolte mi, abych k tomu i já řekla pár poznámek. Je pro mne samozřejmě už docela těžké hovořit o některých číslech nebo důvodech, které samozřejmě nás vedly k tomu, abychom předložili tento zákon, protože bych možná měla zmínit, že to není jediné volební období, kdy se snažíme tento návrh předložit, ale už v minulém volebním období jsme měli snahu projednat tento návrh, a samozřejmě i po vystoupení zpravodajky k předchozímu bodu mi dovolte, abych tedy řekla jenom základní parametry, které nás vedly k předložení toho návrhu.

I přes ekonomické příznivé údaje patří neúplné rodiny - tedy ty, v nichž je pouze jeden dospělý člen starající se o děti, které jsou na něm závislé, v našich podmínkách se jedná převážně o domácnosti žen samoživitelek - k rizikovým skupinám nejvíce ohroženým chudobou a sociálním vyloučením. Na tuto skutečnost poukazuje mimo jiné analýza Českého statistického úřadu vydaná počátkem roku 2015, jež se zaměřuje na život, ekonomickou situaci a finanční zázemí samoživitelek. Podle zde využitých evropských dat mapujících peněžní příjmy a vydání domácností za rok 2012 v jednotlivých zemích osmadvacítky je v České republice ohrožena příjmovou chudobou či sociálním vyloučením přibližně třetina domácností samoživitelek. Úplnost rodiny tak podle zjištění Českého statistického úřadu ovlivňuje materiální a sociální podmínky dětí výrazněji než např. počet dětí v rodině. Míra ohrožení osob příjmovou chudobou dosahuje v úplných rodinách se třemi a více dětmi dvakrát vyšší, než je tomu u celkové populace, a osoby v neúplných rodinách se dvěma a více dětmi jsou ohroženy dokonce až čtyřikrát častěji než celková populace. Podobné je to také s ukazatelem sociálního vyloučení.

Z těchto údajů je zřejmé, že v českém právním řádu institut náhradního výživného chybí, mimo jiné i z důvodu všeobecně nízké úrovně vymahatelnosti práva v České republice.

V této souvislosti je nutné zdůraznit, že v případě nezaopatřených dětí představuje neplnění vyživovací povinnosti a její nedobytnost vážný problém, spočívající v ohrožení zabezpečení jejich základních životních potřeb, ale i správného vývoje, a to jak pro finanční nedostupnost vzdělávacích, sportovních a kulturních aktivit, tak nezřídka pro maximální pracovní vytíženost pečujícího rodiče. Příjmy ze zaměstnání jsou zejména v případě žen samoživitelek velmi nízké. Podle posledních dat z roku 2012 připadlo v čistém na osobu v jejich domácnostech v průměru 5 215 korun měsíčně.

Neplacení výživného ze strany povinného rodiče je podle policejních statistik za rok 2015 druhým nejčastějším trestným činem v České republice, už samozřejmě i tato čísla byla zde zmíněna. Podle těchto údajů nerespektuje vyživovací povinnosti zhruba 40 procent rodičů. Podle Asociace neúplných rodin dosahuje výše celorepublikového dluhu na výživném téměř 16 miliard korun. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP