(14.20 hodin)
(pokračuje Topolánek)

Vám, dámy a pánové z KDU-ČSL, mohu s trochou nadsázky říct, že pokud je program vlády kompromisem mezi levicí a pravicí, pak se velice blíží křesťanskodemokratickým principům. K tomu však hned zcela vážně dodám, že jsme se velice poctivě snažili do programového prohlášení zapracovat vyjednaný obsah trojkoaliční dohody.

A to se týká i vás, poslanci a poslankyně za Stranu zelených. Celá řada vašich priorit je v programu vlády obsažena a já je osobně potvrzuji. Stejně jako slib, že Občanská demokratická strana neuzavře velkou koalici s ČSSD ani nebude prosazovat změnu volebního systému proti zájmu malých stran.

Proč nehlasovat pro důvěru? Pokud vás moje dosavadní vystoupení nepřesvědčilo hlasovat pro důvěru vládě, pak chci vyzvat vás, všechny členy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, abyste nepodpořili tento kabinet z důvodu svědomí, z důvodu, že si myslíte něco jiného než já.

Proto vás vyzývám: Nehlasujte pro tuto vládu, pokud si myslíte, že není třeba bojovat s korupcí.

Nehlasujte pro vládu, pokud si myslíte, že není třeba zlepšovat kvalitu života občanů.

Nehlasujte pro vládu, pokud si myslíte, že není potřeba začít s přípravou systémových změn.

Nehlasujte pro vládu, pokud si myslíte, že není nutné urychleně řešit deficit veřejných financí a dluhovou povodeň.

Nehlasujte pro vládu, pokud si myslíte, že není nutné zefektivnit výkon státní správy a ulevit občanům od zbytečné byrokracie.

Nehlasujte pro vládu, pokud si myslíte, že není nutné se dobře připravit na naše předsednictví v Evropské unii.

Nehlasujte pro vládu, pokud si myslíte, že není potřeba urychleně zlepšit čerpání peněz z evropských fondů.

Nehlasujte pro vládu, pokud si myslíte, že není nutné bojovat s terorismem a zlepšit bezpečnost občanů.

A nehlasujte pro vládu, pokud si myslíte, že jedinou cestou z krize je mesaliance ODS a ČSSD, vznik velké koalice a likvidace ostatních stran.

Nehlasujte, prosím, pro tuto vládu, pokud si myslíte, že trpělivost občanů je nekonečná, a jste si jisti, že vám i další obstrukce lidé musejí odpustit.

Paní poslankyně, pánové poslanci, necítil jsem potřebu hovořit déle, protože ve shodě se Senecou si říkám: Není pravda, že máme málo času, pravdou ale je, že ho hodně promarníme.

Děkuji vám za pozornost. (Aplaus pravice.)

 

Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. O slovo se přihlásil pan předseda poslaneckého klubu KSČM, pan poslanec Kováčik. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Já za ně děkuji, pane předsedo.

Vážená vládo, paní a pánové, když jsme - navzdory tomu, že mi hrozí být zpravodajem v následující rozpravě, přesto vám chci něco sdělit. My jsme v pátek zde v této sněmovní síni prožívali hodiny a hodiny v podstatě předvolební kampaně, vzájemného napadání, nepěkné, místy až neslušné diskuse, a když jsem tady z tohoto místa sděloval své pochybnosti nad podporou programu té páteční schůze, rozhodl jsem se a posléze jsme i projednali v našem poslaneckém klubu, že vás vyzveme k následujícímu postupu dnešní rozpravy.

Bez ohledu na to, jestli s panem premiérem Topolánkem souhlasíme nebo nesouhlasíme, bez ohledu na to, kdo si myslíme, že způsobil svými obstrukcemi tak dlouhou dobu projednávání těch základních věcí fungování našeho státu po volbách, vyzývám, prosím, k uzavření určité džentlmenské dohody, že se v této vážné chvíli vyhneme podobnému tónu diskuse, jako probíhala v pátek, že každý z poslaneckých klubů přednese jednou zásadní stanovisko a ostatní k tomu vystupovat nebudeme.

Není to návrh k hlasování. K takovému návrhu nejsem oprávněn. Není to dokonce ani nějaký kategorický požadavek. Je to pouze prosba nebo výzva, která má směřovat k tomu, že naše veřejnost, naši občané by nás přece jenom mohli vnímat jako lidi, kteří se ve vážné chvíli dokážou oprostit od určitých přístupů, které se až tak příliš nesluší na této vrcholové úrovni uplatňovat.

Jestli měl někdo pocit, že jej v této chvíli moralizuji, tak se mu velmi omlouvám. Skutečně to nebylo mým úmyslem a prosím, abyste moje slova pečlivě zvážili. Děkuji za pozornost. (Tleskají poslanci KSČM.)

 

Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Zahajuji rozpravu, do které se mi písemně přihlásili s přednostním právem paní poslankyně Parkanová, pan poslanec Filip, pak následuje pan poslanec Kalousek, pan poslanec Paroubek, pan poslanec Svoboda Cyril, pan poslanec Martínek, pan poslanec Jičínský a pan místopředseda Zaorálek.

Takže paní kolegyně Parkanová, máte slovo.

 

Poslankyně Vlasta Parkanová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo. Programové prohlášení, které právě začínáme projednávat, vzniklo ve složité době a svým způsobem je plné paradoxů. Po obsahové stránce je v zásadě oním kompromisem, který byl dojednán v rámci vznikající vlády na půdorysu tzv. trojkoalice, ale předkládá ho vláda, jejíž složení mělo být zase původně kompromisem mezi stranami ODS a ČSSD. V preambuli k tomuto prohlášení se praví, že vláda chce být vládou překlenovací na dobu devíti měsíců, ale na druhou stranu si vláda stanovuje velmi ambiciózní cíle, kupříkladu důchodová reforma, reforma zdravotnického systému a další. To jsou cíle, které by odpovídaly volebnímu období přinejmenším čtyřletému.

Já v této souvislosti chci upozornit na skutečnost, že z ústavního hlediska nic jako důvěra na devět měsíců neexistuje. Vláda buď důvěru získá a pak ji má do doby, než o ni předepsaným způsobem přijde, anebo důvěru nezíská a musí podat demisi.

Já jsem přesvědčena, že i za situace, kdy vláda nemá předem zajištěnou většinu ve Sněmovně, je správné, že předstupuje před Sněmovnu s programem na celé volební období. Blíže nespecifikovaný závazek časově omezeného mandátu do předčasných voleb nemá žádnou ústavní oporu a po vládě jej nelze vůbec nějak vynucovat. Případné zkrácení volebního období a vyvolání předčasných voleb, to není exekutivní pravomoc vlády.

Ústavní mechanismy vyvolání předčasných voleb jsou zcela jiné, a pokud k nim chceme směřovat, pak je třeba si otevřeně říct, že nejsnadnější cesta k jejich vyvolání vede přes demisi této vlády, respektive přes nevyslovení důvěry této vládě a dalším dvěma vládám. Pokud bychom se drželi platné ústavy a nevymýšleli si v každé kritické situaci různé cesty, jak ústavu obcházet a měnit, možná už v této chvíli mohlo být o konání předčasných voleb rozhodnuto.

Vláda by si tedy měla udělat trošku jasno. Buď má ambici vést tuto zemi, a pak ať řekne, jakým způsobem, anebo tuto ambici nemá, a pak raději ať podá demisi rovnou. Obojí souběžně, to se mi zdá, že nedává smysl a působí to nevěrohodně.

***


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP