b) novelizace právní úpravy pobytu

S ohledem na příčiny migračních pohybů je nutné, aby stát měl možnost regulovat vstup cizinců na své území tak, aby nebyl ohrožen trh práce, nedocházelo k černému zaměstnáváni a aby na naše území nepřijížděli cizinci bez dostatečného hmotného zajištění. Všechny tyto faktory podporují destabilizaci vnitřního pořádku a bezpečnosti státu a xenofobní postoje místního obyvatelstva. Na tato fakta reagovala vláda České republiky již dříve svým usnesením č. 336, o opatřeních vízového režimu pro rok 1993, jímž schválila uzavírání nových bezvízových dohod s možností přijetí tzv.regulativních opatření. Při projednávání nové bezvízové dohody s Ruskou federací však ruská strana trvala v článku na dovětku, že prostředky k zabezpečení pobytu mohou být vyžadovány v souladu s vnitrostátními právními předpisy.

Se zapracováním navrhovaných ustanovení do nové právní úpravy cizinecké problematiky se sice počítalo, nicméně nutnost sjednání nové bezvízové dohody s Ruskou federací změnila situaci. V tomto smyslu byla velice přínosná poslanecká iniciativa, díky níž byl přijat zákon č.190/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území ČSFR., umožňující realizaci zmíněného článku 7 bezvízové dohody s Ruskou federací. Zákon usnadní sjednávání dalších bezvízových dohod a vytvoří tak předpoklady pro přijetí regulativních opatření v podobě prokazování příslušné peněžní částky nebo jiného dokladu o hmotném zabezpečení při bezvízových cestách občanů států produkujících nežádoucí migraci na území ČR. Zároveň je tento přistup v souladu se snahou o harmonizaci vstupních podmínek s praxí států EU, zejména pokud se jedná o státy, s nimiž má ČR uzavřeny bezvízové dohody, zatímco státy EU takové dohody zatím neuzavřely.

Podle 34a zákona č. 123/1992 Sb., ve zněni zákona 190/1994 Sb., stanoví Ministerstvo vnitra právním předpisem výši peněžní částky uvedené v §2 odst. 3 písm. a) cit. zákona. Návrh znění vyhlášky je v současné době v připomínkovém řízení. V souvislosti se stanovením výše navrhované částky je nutno zdůraznit, že jde o nový institut právního řádu ČR. Stanovení výše částky vycházelo z reálných cen ubytování, skutečných nákladů na celodenní stravování a nezbytného kapesného na další nutné výdaje. Současně byla zvažována finanční částka požadovaná na občanech ČR při jejich cestách do jiných států. Zmíněný 2 odst. 3 písm. a) cit. zákona hovoří o nezbytných nákladech nejen na pobyt na území ČR, ale též o nezbytných nákladech na vycestování do státu, jehož cestovním dokladem se cizinec prokázal. Návrh reflektuje alespoň částečnou úhradu nákladů vydávaných ze státního rozpočtu ČR na vyhošťování cizinců, které by mohly být uhrazeny z prostředků cizince. náklady potřebné pro děti mladší 15 let jsou zpravidla nižší, proto jsou v návrhu zohledněny poloviční částkou.

c) související mezinárodně smluvní agenda,

Readmisní dohody jsou jedním z účinných mechanismů při zabraňování nelegální migraci a omezování jejích důsledků. Situace v oblasti sjednávání readmisních dohod v rámci Evropy je popsána v kapitole Spolupráce s mezinárodními a nevládními organizacemi - Budapešťská skupina. Situace v České republice doznala v roce 1994 zásadní změny.

Readmisní dohody s některými sousedními státy, s Rakouskem, Slovenskem a Polskem, byly uzavřeny již v předchozích letech. Jedná se o následující smluvní úpravy:

1. "Dohoda mezi vládou České a Slovenské Federativní republiky a vládou Rakouské republiky o převzetí osob na společných státních hranicích" vstoupila v platnost 1.11.1992.

2. "Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o společném postupu v otázkách pobytu cizinců ze třetích států na území České republiky a na území Slovenské republiky" vstoupila v platnost 1.1.1993.

3. "Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Polské republiky o předávání osob na společných státních hranicích" vstoupila v platnost 30.10.1993.

V roce 1994 byly podepsány další tři readmisní dohody.

4. "Dohoda mezi vládou České repubtiky a vládou Rumunska o př edávání a přebírání osob, jejichž vstup nebo pobyt je na území druhého státu protiprávní" vstoupila v platnost?6.5.1994.

5. "Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Maďarské republiky o předání a převzetí osob na státních hranicích" byla podepsána 2.11.1994, v platnost vstoupí 30. dnem ode dne, v němž si smluvní strany písemně diplomatickou cestou sdělí, že jsou splněny podmínky pro její vstup v platnost podle jejich vnitrostátních předpisů.

6: Po několikaletém projednávání byla v Bonnu 3.11.1994 podepsána "Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Spolkové republiky Německo o zpětném přebírání osob na společných státních hranicích", která vstoupila v platnost 1.1.1995. V návaznosti na tuto dohodu byla ve stejný den podepsána "Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Spolkové republiky Německo o spolupráci v oblasti následků vyplývajících z migračních pohybů°. Na tomto základě bude v období tří let poskytnuta vládě ČR za smluvně stanovených podmínek celková částka 60 mil. DM s tím, že poskytnuté finanční prostředky budou použity zejména pro oblasti spojené s vlastní ochranou státních hranic, cizineckým režimem a azylovou infrastrukturou.

V jednání je readmisní dohoda se Slovinskem.

4. Situace v Evropě a činnost mezinárodních a nevládních organizací

a) situace v Evropě

Základním problémem států Evropské unie je otázka, jak čelit migračním pohybům v souvislosti se zneužíváním práva azylu a nezákonnou imigrací, jelikož tento fenomén sebou nese růst nezaměstnanosti a pokles životni úrovně sociálně nejslabších vrstev a následně sílící projevy rasismu a xenofobie. Nejzatíženějším státem je v tomto ohledu už tradičně Německo, ale ušetřen není žádný členský stát. Celý migrační problém se politizuje. Státy směřují svá opatření k přísné kontrole imigrace tak, aby byly otevřeny možnosti přijímání pracovníků pro potřeby trhu a zároveň usilují o maximální integraci cizinců s cílem zabránit rostoucím projevům rasismu a xenofobie.

Přitom si státy Evropské unie začínají uvědomovat dopady migračních pohybů na země střední a východní Evropy, nebezpečí politických převratů a naproti tomu i skutečnost, že sílí opatření zamezující svobodnému pohybu lidí. Jižní státy Evropy jsou vstupní branou pro imigranty z Afriky, jihovýchodní Evropa je zatížena jednak konfliktem v bývalé Jugoslávii, jednak přílivem imigrantů z.Albánie, Turecka a dalších států. Kromě kumulace lidí v Německu, které je nejžádanější cílovou zemí, je kritická situace např. v Řecku. Nelze opominout ani problémy tranzitních zemí, počínaje balkánskými státy a státy bývalého SSSR, které jsou i zeměmi migraci produkujícími. Středoevropské státy se pro mnoho imigrantů stávají zemi cílovou nebo dočasně cílovou.

Je tedy jasné, že migrační pohyby se týkají všech evropských zemí. Zároveň je nutné si uvědomit, že např.i státy bývalého SSSR, zejména Rusko, jsou zatíženy přílivem migrace z jihovýchodní Asie, zejména z Číny.

Na mezinárodních jednáních jsou nejčastěji diskutovanými tématy revize práva azylu a poskytování humanitární pomoci ve smyslu "dočasného útočiště" osobám postiženým válečným konfliktem a současné odlišeni "ekonomických uprchlíků". Dalšími tématy jsou: snaha o zamezeni nezákonné inspirace ve smyslu zpřísňování vízové politiky, boj proti nelegálnímu zaměstnávání a kontrola trhu práce, zesilování vstupních kontrol na hranicích a kontrol legálnosti pobytu ve vnitrozemí. V této souvislosti situaci velmi ovlivňuje Schengenská dohoda, jejíž původním cílem bylo usnadnit pohyb lidí v západoevropských státech, tj. zrušit kontroly na vnitřních hranicích, zatímco během posledních let se úsilí členských států soustřeďuje zejména na upevnění kontroly vnějších hranic.

S ohledem na plán integrace ČR do EU je nutné, aby se také migrační a vízová politika ČR. postupně přizpůsobovala a sbližovala s politikou a právními normami členských zemí EU v této oblasti. Z této skutečnosti vyplynou pro ČR nové náročné úkoly, včetně hledání možností zapojit se do práce jednotlivých výborů EU zaměřených na migraci. Před dosažením plné kompatibility by bylo žádoucí, aby ČR získala status pozorovatele v tzv. Schengenské skupině, příp. začala zvažovat přistoupení k tzv. paralelní Dublinské dohodě. Pokud se však jedná o realizaci Schengenských dohod a jejích důsledků pro ČR, nutno si uvědomit několik faktů.

Zájem na uvedení Schenenských dohod do života má především Německo, které Schengenu předsedalo v minulém období. Naproti tomu Francie, která předsedá Schengenu nyní, realizaci spíše brzdí. V prosinci 1994 bylo sice dohodnuto, že dohody budou realizovány od 26.3.1995 (datum, kdy se v Evropě zavádí letní čas, hranice však prosadila, že od 26.3, do 1.7. bude probíhat tzv. zkušební období, kdy zásady úplné propustnosti hranic a zrušení hraničních kontrol pro občany členských zemí budou platit na letištích a přístavech ve státech, které si to budou přát. Francie chce během tohoto zkušebního období zkoumat, zda na jejím území stoupne kriminalita a zda se ve větší míře rozvine obchod s drogami. Schengenské dohody měly platit původně od 1.1.1993, pak od října a prosince téhož roku a naposledy od 1.2.1994. Francie po celou dobu namítala, že nepracuje perfektně obří počítač SIS, do něhož byly vloženy údaje umožňující kontrolu vnějších hraničních přechodů. Zavedení tohoto informačního systému je samozřejmě velice komplikovaná záležitost, nicméně pozadí stanoviska Francie je zřejmě ještě složitější a víceméně se týká liberální politiky Holandska ohledně narkomanů. Na druhou stranu nelze opominout fakt, že Francie má pozemní hranice pouze s členskými státy a byla by proto realizací dohod nejvíce dotčena její suverenita v rámci Evropy.

Budou-li však Schenenské dohody skutečně od 1. července uvedeny v život, znamená to velký posun v integraci Evropy. Pro ČR to však znamená, že hranice mezi ČR a SRN se stane prakticky hranicí mezi ČR a všemi zeměmi Schengenské dohody.

Celkový vývoj v Evropě jasně naznačuje převahu bezpečnostních požadavků a odráží snahu o mezinárodni policejní spolupráci a spolupráci v imigrační politice. Pokud mají být bezpečnostní požadavky v souladu s právem svobodného pohybu osob, je tedy prvořadým cílem poskytnout lidem možnost a svobodu opouštět svou zemi.

b) mezinárodní organizace

Příznačným rysem současných mezinárodních vztahů v oblasti migrace, jež se vyznačuje zrychlováním mezinárodni mobility pracovních sil a přílivem nelegálních migrantů do vyspělých zemi, je rychlý rozvoj a zvyšování úlohy odborných mezinárodních organizaci, a to jak v rámci mezinárodních organizaci regionálních, jako je např. Rada Evropy, tak univerzálních jako je UNHCR či IOM.

Zatímco univerzální mezinárodní organizace se zaměřují především na příčiny neuspořádaných migračních toků a orientují se na pozitivní řešení migračních problémů a ochranu práv migrantů, regionální mezinárodní organizace se snaží zejména o společný postup zemí proti zneužívání azylového práva a o kontrolu přílivu migrantů při ponechání otevřených možností k přijímaní pracovníků pro potřeby trhu. Současně usilují o integraci cizinců nebo menšin na území členských států s cílem zabránit ekonomickému nebo sociálnímu tlaku vyvolanému zvyšováním požadavků na sociální zabezpečování migrantů a zabraňováni interetnickým konfliktům.

Jelikož řešení migrace nemůže být záležitostí jednoho nebo omezeného okruhu některých států, nýbrž předmětem koordinovaného postupu všech emigračních, tranzitních a imigračních států, ČR se i v r.1994 zapojovala do práce řady odborných mezinárodních organizací.

Zastoupení v mezinárodních fórech využívá ČR k navazováni a utužování spolupráce s jednotlivými zeměmi, s nimiž je nutno řešit migrační problémy nebo zaujímat společný postoj. ČR se podílí na komplexním řešení složitých problémů, které vyplývají z migračních toků, příchodu uprchlíků a žadatelů o azyl. Na mezinárodních fórech ČR rovněž nalézá příležitost k objasňováni a uplatňování své migrační politiky a k předkládání návrhů na posílení mezinárodní spolupráce v této oblasti a hledání řešení přijatelných pro všechny zainteresované strany.

Mezi evropskými organizacemi; ve kterých se rozvíjí spolupráce evropských zemí, včetně ČR, zaujímá významné místo Rada Evropy se svým Evropským výborem pro migraci (CDMG) a Expertním výborem pro právní otázky územního azylu, uprchlíků a osob bez státní příslušnosti (CAHAR).

Prostřednictvím CAHARu ČR sleduje vývoj ve členských státech Rady Evropy, ale i v rámci OSN a jiných mezinárodních organizací a institucí. Účastní se tak pravidelné výměny názorů k otázkám azylu zejména za účelem hledání společného postoje členských států Rady Evropy a přijímání návrhů k řešení praktických i právních problémů, kterým členské státy čelí. Cílem práce výboru je podporovat spolupráci členských států a harmonizovat a rozvíjet odpovídající standardy zacházení s uprchlíky a žadateli o azyl.

V CDMG se ČR seznamuje s trendy migračního vývoje v členských státech Rady Evropy a s postavením migrantů v hostitelských zemích. CDMG v této oblasti pokládá důraz zejména na podporu integrace imigrantů a zajišťování rovných příležitostí pro jejich uplatnění. CDMG též funguje jako orgán pro přípravu konferencí evropských ministrů odpovědných za záležitosti migrace a odpovídá za zajištění jejich následného procesu. Další, již 6. Konference evropských ministrů odpovědných za migrační záležitosti by se měla uskutečnit v r.1996 ve Varšavě, 7. Konference potom na Kypru. Některé z nedávných aktivit CDMG se týkají i nových forem migračních přílivů - např. dočasné migrace. S touto otázkou úzce souvisí ukončení činnosti Vídeňské skupiny. (skupina vyšších státních úředníků odpovědných za následný proces Konference ministrů o pohybu osob ze zemí střední a východní Evropy) jakožto nezávislého orgánu. V rámci Vídeňské skupiny byly zřízeny jednotlivé pracovní skupiny, např. pro harmonizaci vízové politiky, pro zřízení speciální instituce pro výměnu informaci apod. Rozpuštění Vídeňské skupiny v září 1994 vyvolalo mnoho otázek, pokud jde o budoucí složení, mandát a pracovní metody CDMG a CAHARu, neboť právě to dva a v některých případech i jiné orgány, např. Budapešťská skupina, by měly úkoly, jimiž byla pověřena Vídeňská skupina, převzít. Výbor CDMG byl požádán, aby do 31.1.1995 předložil Výboru ministrů Rady Evropy svůj názor ohledně přenesení úkolů rozpuštěné Vídeňské skupiny tak, aby byla zajištěna úplná účast všech států a organizací sdružených v této skupině.

Do činnosti obou zmíněných výborů se promítá zájem Rady Evropy věnovat se specifickým situacím v zemích střední a východní Evropy v. oblasti migrace, např. při vyrovnávání se se zpřísněnou imigrační a azylovou politikou západoevropských zemí. Pro mezinárodní spolupráci v rámci Rady Evropy je též příznačné posilování a upevňování demokracie a demokratických institucí v jejích členských zemích a hledání řešení migračního problému v liberálním a humanitárním duchu.

Rozvíjí se spolupráce ČR s Úřadem Vysokého komisaře ČSN pro uprchlíky (UNHCR); ČR nejen při implementaci závazků ČR vyplývajících z příslušných mezinárodních norem o ochraně uprchlíků, pří realizací azylového řízení a poskytování dočasného útočiště v ČR, ale např. při poskytováni humanitární pomoci obětem válečného konfliktu na území Bosny a Hercegoviny.

Budoucí možné členství ČR v Mezinárodní organizaci pro migraci (IOM) vytváří předpoklady pro účinnější využíváni existujících kontrolních mechanismů mezinárodního pohybu pracovních sil směřujících do ČR a přes její území (včetně uplatnění českých expertů v zahraničí, pro mezinárodní k koordinaci politiky v oblasti migrace) a využívání poznatků a zkušeností mezinárodního společenství pro stanoveni efektivní migrační politiky vlády ČR (tak, aby minimalizovala negativní dopad nelegální migrace na bezpečnostní a hospodářskou situaci a trh pracovních sil v ČR). Doposud ČR zaujímá statut pozorovatele (v tomto smyslu je mezi evropskými zeměmi ojedinělou výjimkou). Na základě doporučení Parlamentního shromáždění Rady Evropy z 22.6.1994, aby členské státy Rady Evropy, které dosud nejsou členy IOM, zvážily otázku svého členství, připravuje MV v úzké spolupráci s MZV a MPSV pro vládu ČR materiál, jehož schválení umožni podat žádost o členství ČR v IOM.

Zabraňováním nelegální migrací se zabývá tzv. Berlínsko - Budapešťský proces, který započal konferenci evropských ministrů odpovědných za migraci v roce 1991 v Berlíně a pokračoval konferencí v únoru 1993 v Budapešti, kde byla ustanovena tzv. Budapešťská skupina. Tento proces se od ostatních mezinárodních organizací odlišuje tím, že se jedná o sdruženi otevřené všem států, které mají problémy s nelegální migrací, bez ohledu na jejich členství v jiných organizacích (např. EU, RE apod.). ČR je v předsednictvu Budapešťské skupiny a aktivně se podílí na její činnosti. Druhé setkání Budapešťské skupiny se konalo v září 1994 v Praze. Zúčastnili se ho zástupci třiceti států včetně USA a Kanady. Výsledkem setkání bylo ustavení pracovní skupiny expertů, která se zabývá analýzou pěti témat z oblasti nelegální migrace: 1. kriminalizace převaděčství, 2. zavádění readmisních dohod, 3. výměna informaci o nelegální migraci, 4. finanční a technická pomoc tranzitním zemím, 5. návrat nelegálních migrantů do zemí původu. V gesci ČR je vypracování analýzy zavádění readmisních dohod a vypracování návrhu zásad evropské readmisní dohody pro unifikaci uzavíraných dvou a vícestranných dohod. Vytvořením technického zázemí pro tuto práci byly pověřeny Mezivládní konzultace o azylových, migračních a uprchlických politikách v Evropě, Severní Americe a Austrálii. Tato organizace, založená v roce 1985, slouží jako fórum pro výměnu informací a harmonizaci politiky patnácti evropským a zámořským imigračním státům. Zároveň se zaměřuje na otázky reforem azylových procedur, repatriace zamítnutých žadatelů o azyl a na otázky organizovaného převaděčství. O těchto problematikách zpracovává a poskytuje studie a analýzy.

Platformu pro mezinárodní konzultace týkající se migračních politik poskytuje Mezinárodní centrum pro vývoj migračních politik (ICMPD), které v současné době plní také funkci sekretariátu Budapešťské skupiny. ICMPD se zároveň vyznačuje svou otevřenosti nejen pro vlády západních států, ale stejným dílem pro střední a východní Evropu a předpokládá. též spolupráci s vládami dalších států. Vzhledem k naléhavé potřebě mezinárodní spolupráce zkoumá i Česká republika možnost smluvního upravení již rozvinuté spolupráce s ICMPD. Podle dosavadních zkušeností se jeví jako vhodné mít možnost zadávat ICMPD specifické projekty (ICMPD např. vypracovává zvláštní projekt bilaterální spolupráce mezi Ruskem a Švédskem při omezování nelegální migrace do Švédska a projekt pro Evropské společenství týkající se návratu uprchlíků do Bosny a Hercegoviny). Návrh Dohody mezi ČR a ICMPD o spolupráci při výměně informací nyní prochází připomínkovým řízením.

V souvislostí s velkým množstvím evropských mezinárodních fór zabývajících se migrací je nutné v dalším období položit důraz na systematičnost mezinárodní spolupráce v této oblasti za účelem dosažení její hospodárnosti a efektivnosti a eliminace problémů, které již byly analyzovány a úspěšně vyřešeny např. v rámci regionální spolupráce určitých států, např. EU. K efektivitě mezinárodního úsilí evropských zemí v oblasti migrace by nepochybně přispělo, aby se na základě dosažených výsledků nová mezinárodní aktivita zaměřila na hlavní závěry dosud konaných mezinárodních fór a na unifikaci všech existujících mezinárodních dokumentů v dané oblasti a převedeni jednotlivých migračních agend z různých mezinárodních fór do příslušné jediné skupiny či výboru.

c) nevládní a charitativní organizace

Spolupráce s nevládními a charitativními organizacemi je žádoucí zejména v případech, kdy cizinci po dobu svého pobytu na území ČR nutně potřebují základní sociální a humanitární pomoc, kterou jim orgány státní správy nemohou zabezpečit. Zvláštní činností těchto organizací je i poradenská služba, která často přispívá nakonec i k legalizaci pobytu cizinců, kteří se nedopouští trestné činnosti, ale ocitají se v situaci, kdy nejsou schopni si svůj status zařídit bez pomoci.

Český helsinský výbor - poradna pro uprchlíky se zabývá sociálním a právním poradenstvím a péčí o uprchlíky včetně praktické pomoci pro ty, kterým bylo přiznáno postavení uprchlíka na území ČR. Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU) je nevládní organizací zaměřenou na pomoc uprchlíkům, která se zabývá pořádáním rekvalifikačních a výchovných aktivit, dále pořádá kulturní akce pro uprchlíky a vydává časopis Mostovi (srbochorvatsky) a informační zpravodaj Uprchlík.

Adventistická agentura pro pomoc a rozvoj (ADRA) je organizace Adventistické církve sedmého dne, která se zabývá především distribucí humanitární pomoci včetně poštovní služby do válkou postižených.oblastí Bosny a Hercegoviny. Ministerstvo vnitra v současné době doporučuje, aby ADRA zajistila humanitární pomoc pro Bosnu a Hercegovinu ve výši 4.5 mil Kč vládní pomoci. Koncem ledna také podepsala (společně s Nadací "Člověk v tísni") smlouvu s MZV o zajištění humanitární pomoci v Čečensku. (Oběma organizacím byl k tomuto účelu poskytnut vládní příspěvek, každé ve výši 1 mil: Kč. Cílem Nadace "Člověk v tísni" při České televizi je zejména upozorňovat transformující se společnost na utrpení jiných lidí a pomáhat civilnímu obyvatelstvu, které trpí v oblastech válečných konfliktů. S činností Nadace souvisí i činnost Občanského sdružení EPICENTRUM, které by podle návrhu MV mělo zajistit humanitární pomoc BaH ve výši 5,5 mil Kč.

Open Society Fond (Sorozova nadace) je mezinárodní soukromou nadací. Ve vztahu k ČR poskytuje pomoc osobám prchajícím před válečným konfliktem v Bosně a Hercegovině.

Česká katolická charita (ČKCH) je charitativní organizací římskokatolické církve. Její aktivity.se.zaměřují na zprovoznění sítě poraden na území ČR v rámci projektu "Lidé na cestách". Tyto poradny se zaměřují na právní služby a poskytování informací o podmínkách vstupu do jiných cílových zemí. Další projekt je ve stadiu přípravy a jeho těžištěm má být asistence při legalizaci pobytu cizinců v ČR případně pomoc při repatriaci do země původu. Kromě toho ČKCH poskytuje přímou pomoc při integraci cizinců do společnosti. V současné době se zaměřila na české krajany a osoby z bývalé Jugoslávie na našem území.

Sdružení občanů zabývající se emigranty (SOZE) je nevládní občanskou organizací působící na území Moravy a Slezska. Zabývá se hlavně sociálním a právním poradenstvím a zároveň je nápomocno při vytváření etnických kulturních komunit a aktivit. Naděje je charitativní nadkonfesijní organizací, poskytující sociální, zdravotní a kulturní péči bezdomovcům včetně pomoci při integraci těchto lidí do společnosti. Fond ohrožených dětí je občanské sdružení na pomoc opuštěným, týraným a zanedbávaným dětem. Poskytuje jim základní zdravotní a sociální péči, jeho snahou je řešit i problém zneužívání dětí cizinců k žebrání na ulicích.

Pozn: Organizace jsou uváděn spíše namátkou, cílem zpracovatelů nebylo sestavit jejich soupis, ale spíše nastínit, že i v ČR se začínají takové organizace rozvíjet a vytvářejí tak protiváhu xenofobním náladám domácího obyvatelstva.

5. Vnitrostátní miqrace

Statistika vnitřní migrace je v ČR založena na sledování zrněn obce trvalého pobytu obyvatel (občanů ČR i cizinců). S výjimkou Prahy, kde je statisticky sledováno i stěhování mezi pražskými obvody (městskými částmi), nejsou do statistiky migrace zahrnuty případy stěhování uvnitř obcí. V době zpracování této zprávy byly známy výsledky statistického sledování migrace za prvních deset měsíců roku 1994. Výsledky za celý rok 1994 budou známy ke konci března 1995.

Základním rysem dlouhodobého vývoje vnitřní migrace v ČR je pokles jejího objemu, tj. úbytek případů stěhování, který se v roce 1994 zřetelně urychlil (graf č. 34).

Slábnutí vnitřní migrace svědčí o územní stabilizaci obyvatelstva. Jak ukázaly podrobnější analýzy, ubývá zejména případů stěhování na delší vzdálenosti. Je však pravděpodobné, že v nejbližších letech se vnitřní migrace oživí. V jejím objemu a charakteru se totiž zatím (až na regionální výjimky) významněji neprojevily důsledky tržní ekonomiky. Zatím jen místy jsou patrny známky migračních přesunů z regionů s vyšší nezaměstnaností do oblastí poskytujících pracovní příležitosti. Migrační proudy v budoucnu nesporně zesílí v souvislosti s rozvojem trhu s byty.

Do konce osmdesátých a ještě na začátku devadesátých let objem i struktura vnitřní migrace v minulosti zřetelně souvisela s rozsahem bytové výstavby: města a oblasti s intenzivní výstavbou panelových sídlišť zaznamenávala migrační přírůstky, ostatní oblasti - zejména venkovské - migrací obyvatelstvo ztrácely. Narůstala tím i věková diferenciace městského a venkovského osídlení: do měst s novými sídlišti se stěhovaly mladé rodiny, migračně neatraktivní venkov stárnul. Po roce 1990 se tento tradiční obraz migrace začíná měnit. Svědčí a tom přehled stěhování podle krajů (graf č. 3.5).

Výrazně migračně ziskovým regionem byl Středočeský kraj, dále Jihomoravský a Jihočeský kraj, nejztrátovějšími regiony byly Severočeský a Severomoravský kraj a hlavní město Praha. Zdrojem přírůstku ve Středočeském kraji je vysoký počet přistěhovalých, tedy bezprostřední migrační atraktivita. U ostatních regionů se ziskovým migračních saldem, zejména u jižní Moravy, jde naopak o důsledek nízkého počtu případů vystěhování, tedy nižší celkové intenzity migrace.

Z dlouhodobého hlediska se migrační přírůstek Středočeského kraje jeví jako anomálie, Pro střední Čechy až do roku 1991 byla typickým každoročním jevem hluboká migrační ztráta, způsobovaná odlivem obyvatel do hlavního města. Zvrat nastat v roce 1992, kdy poprvé měl Středočeský kraj mírně ziskové migrační saldo. V roce 1993 a 1994 migrační zisk Středočeského kraje dále vzrostl. Jde o důležitý obrat v celé struktuře vnitřního stěhování v České republice. Zdrojem tohoto obratu je zejména rostoucí počet případů přistěhování do příměstských okresů Prahy (okresů Praha-západ, Praha-východ a Kladno). Je nesporné, že jde o projev aglomeračního působení hlavního města. Obdobný jev je zřetelný i v příměstských okresech Plzně (Plzeň jih, Plzeň-sever a Rokycany) a v příměstské oblasti Brna (okresu Brno-venkov).

Aglomerační působení velkých měst na jejich bezprostřední okolí není novinkou; před rokem 1990 se v migraci projevovalo opačně: intenzivní migraci z příměstských okresů do centrálního města. Od roku 1991 se migrační proudy v oblastech velkých měst výrazně změnily. Jde o konkrétní důsledek ústupu od koncentrace bytové výstavby do městských panelových sídlišť a naopak rozvíjející se výstavby rodinných domů v okolí měst. Je možná konstatovat, že migrační situace ve spádových oblastech velkých měst se přibližuje trendu v západní Evropě převládajícímu od šedesátých let: migrační růst obyvatelstva okolí velkých měst na úkor vlastního městského jádra. V této souvislosti vyvstává ovšem potřeba vidět Prahu jako celý aglomerační útvar, nerozdělený dosavadními administrativními hranicemi okresů.

Rok 1994 se stal prvním rokem, ve kterém migrační saldo Prahy v administrativních hranicích hlavního města bylo ztrátové. Urychlil se tím trend patrný od roku 1991. Celkové migrační saldo Prahy zahrnující i zahraniční stěhování, zůstalo i v roce 1994 ziskové, proti předchozím rokům však výrazně kleslo (graf č. 36). Protože data o zahraniční migraci (konkrétně o počtu vystěhovalých z ČR) jsou od roku 1993 pro nejasnost v legislativě neúplná, je skutečný migrační přírůstek Prahy zřejmě ještě nižší.

Bezprostřední příčinou zeslábnutí migrační aktivity Prahy je finanční nedostupnost nových bytů a celkové utlumení pražské bytové výstavby. Týká se ta i dalších velkých měst, z nichž Plzeň a zejména Ostrava vykazuje značnou migrační ztrátu.

Migračně nejziskovějšími okresy v prvních deseti měsících roku 1994 byly zmíněné příměstské okresy Prahy, Brna, Plzně a okres České Budějovice. U okresu České Budějovice je migrační. zisk způsoben jak migračním přírůstkem v okresním městě, tak intenzivní migraci do Týna nad Vltavou (související s výstavbou JE Temelín). Naopak nejhlubší absolutní migrační ztrátu vykázaly severomoravské okresy Ostrava a Karviná.

Z přepočtu migračního salda na 1000 obyvatel je patrné, že migrační zisk příměstských okresů je výraznějším jevem než migrační ztráta velkých měst. U okresu Louny, jehož relativní migrační ztráta je vůbec největší (a týká se i obou největších měst okresu - Louny a Žatce), lze předpokládat alespoň částečnou souvislost s relativně vysokou mírou nezaměstnanosti v okrese. Obdobně je tomu pravděpodobně u okresu Bruntál.

Při celkovém hodnocení vnitřní migrace v ČR lze konstatovat, že nepředstavuje sociální ani demografický problém. Mění se však její struktura a patrně prochází obdobím zvratu. Je velmi pravděpodobné, že v podmínkách rozvinutého tržního hospodářství a to zejména za existence volného trhu s byty bude struktura vnitřní migrace zásadně odlišná od jejího ustáleného obrazu před rokem 1990.


6. Závěr

Analýza faktů potvrzuje, že ČR se stává imigračním státem. Jednak stoupá počet cizinců, kteří mají zájem o povolení pobytu na našem území, jednak klesá počet cizinců, zadržených na západní hranici, zatímco na východní stoupá. Tento trend naznačovaly už údaje z roku 1993. Stejně jako v západoevropských státech ani u nás nestoupají počty žadatelů o azyl, ale stoupá zejména imigrace za účelem výdělečné činnosti. Stoupají také počty turistů navštěvujících ČR, což odpovídá geopolitické poloze našeho státu. Tyto zkušenosti je vhodné zohlednit v nové právní úpravě cizinecké a azylové problematiky.

Zmíněné trendy sebou přináší na jednu stranu kulturní a hospodářské obohacení státu, na druhou stranu mají i negativní průvodní rysy - zejména kriminalitu, ne vždy pozitivní vliv na trh práce a následně stoupající xenofobní pocity původního obyvatelstva. Zde je nutno si uvědomit, ze nálady obyvatelstva mohou být výrazně ovlivněny i tiskem a televizí.

Mezinárodni spolupráce v otázkách migrace je na velmi dobré úrovni i když není vždy zcela koordinovaná ze strany jednotlivých orgánů ČR. Faktem je, že ani mezi jednotlivými výbory, podvýbory, mezinárodními organizacemi a dalšími nadnárodními organizacemi nepanuje naprostá shoda a koordinace jednotlivých zasedání.

Základní podmínkou pro další postup při řešení migračních pohybů je dobrá, objektivní a úplná informovanost jak ve vnitrostátním tak mezinárodním měřítku. Pouze tak lze přijímat odpovídající opatřeni v oblasti právní i praktické. Informace o migraci, kterými disponuje Česká republika, patří k nejlepším v evropském měřítku a je zapotřebí tuto úroveň udržet.

Za poslední rok bylo uzavřeno několik významných mezinárodních dohod, jak "represivních", jako jsou dohody readmisní, tak na.opak dohod umožňujících svobodnější pohyb. osob, jako je malý pohraniční styk.

Celkově lze shrnout, že se Česká republika vyrovnává s migrací poměrně dobře jak vnitrostátně tak mezinárodně a zatím není důvodu k velkým obavám z migračních pohybů pokud nedojde k masovému exodu z nějaké jiné země. Latentní nebezpečí je však spojeno s průvodními jevy migračních pohybů, zejména mezinárodně organizovaným zločinem.

Stav ke dni 20.1. 1995Příloha č. 2 k č.j. OŘ-284/10-95

BEZVÍZOVÉ DOHODY

Stát:

ALBÁNIE Ujednání mezi vládou ČSFR a vládou Albánské republiky zrušení vízové povinnosti pro držitele diplomatických a služebních pasů.

publikováno:

účinnost od 1.12.1991

doba pobytu 3 měsíce

BELGIE: Dohoda mezi vládou ČSFR a vládami zemí Beneluxu o zrušení vízové povinnosti

publikováno: sdělení FMZV č. 12/1991 Sb.

účinnost od 1.1.1991

doba pobytu 3 měsíce na území Beneluxu

BRAZÍLIE Ujednání mezi vládou ČSFR a vládou Brazilské federativní republiky o zrušení vízové povinnosti pro držitele diplomatických a služebních pasů

publikováno: sdělení FMZV č. 370/1991 Sb.

účinnost od 15. 8.1992

doba pobytu 90 dnů

BOLÍVIE Ujednání mezi vládou ČSFR a vládou Bolívijské republiky o zrušení vízové povinnosti pro držitele diplomatických a služebních pasů

publikováno: sdělení FMZV č. 449/1991 Sb.

účinnost od 18.9.1991

doba pobytu 3 měsíce

BULHARSKO Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Bulharské republiky o zrušení vízové povinnosti

publikováno: sdělení MZV č.201/1994 Sb.

účinnost od 29.9.1994

doba pobytu 30 dnů

ČÍNA zrušení vízové povinnosti pra držitele diplomatických, zvláštních a služebních pasů výměnou nót

nebylo publikováno

účinnost od 19.5.1956

doba pobytu - po dobu služebního přidělení

DÁNSKO Dohoda mezi vládou ČSFR a vládou Dánska o zrušení vízové povinnosti

publikováno: sdělení FMZV č. 339/1990 Sb.

účinnost od 15.6.1990

doba pobytu 3 měsíce (do doby pobytu občana ČR v Dánsku se započítává i případný pobyt ve Švédsku, Norsku, Finsku a na Islandu)

ESTONSKO Dohoda mezi vládou ČR a vládou Estonské republiky o zrušení vízové povinnosti

publikováno: sdělení MZV č. 30/1994 Sb.

účinnost od 12.12.1993

doba pobytu nejdéle 90 dnů

FINSKO Dohoda mezi vládou ČSSR a vládou Finské republiky o zrušení vízové povinnosti

publikováno: vyhl. MZV č. 41/1975 Sb.

účinnost od 1. 4. 1975

doba pobytu 3 měsíce (do doby pobytu občana ČR ve Finsku se započítává i případný pobyt ve Švédsku, Norsku, Dánsku a na Islandu)

FRANCIE Dohoda mezi vládou ČSFR a vládou Francouzské republiky o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty

publikováno: sdělení FMZV č. 341/1990 Sb.

účinnost od 15. 7. 1990

doba pobytu 3 měsíce, v zámořských územích Francie jeden měsíc.

CHILE Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Chilské republiky o zrušení vízové povinnosti pro držitele diplomatických a služebních pasů ČR a pro držitele diplomatických, úředních a zvláštních pasů Chilské republiky

publikováno:

účinnost: od 4. 1. 1995 (podepsána 18. 8. 1993)

doba pobytu tři měsíce

IRSKO Ujednání mezi vládou ČSFR a vládou Irska o zrušení víz

publikováno: sdělení FMZV č. 295/1991 Sb.

účinnost od 12. 4. 1991

doba pobytu 90 dnů

ISLAND Dohoda mezi vládou ČSFR a vládou Islandské republiky o zrušení vízové povinnosti

publikováno: sdělení FMZV č. 123/1991 Sb.

účinnost od 15. 7. 1990

doba pobytu 3 měsíce (do doby pobytu občana ČR na Islandu se započítává i případný pobyt ve Finsku, Švédsku, Norsku a Dánsku)

ITÁLIE Dohoda mezi vládou ČSFR a vládou Italské republiky o vízových otázkách

publikováno: sdělení FMZV č. 223/1990 Sb., změna nepublikována

účinnost od 29. 5. 1990, změna od 15. 7. 1991

doba pobytu 90 dní, držitelé diplomatických a služebních pasů bez omezení

JAR Ujednání mezi vládou ČSFR a vládou Jihoafrické republiky o zrušení vízové povinnosti pro držitele

diplomatických a služebních pasů

publikováno: sdělení FMZV č. 12/1992 Sb.

účinnost od 1. 12. 1991

doba pobytu 3 měsíce

JEMEN Dohoda mezi vládou ČSSR a vládou Jemenské lidově demokratické republiky o zrušení vízové povinnosti pro příslušníky smluvních státu konající služební cesty

publikováno: vyhl. MZV č. 45/1982 Sb.

účinnost od 15. 4. 1982, s účinností od 13. 9. 1990 rozšířena na celé území Jemenské republiky

doba pobytu - po dobu služebního přidělení

býv. JUGOSLÁVIE Dohoda mezi vládou ČSSR a vládou SFRJ o zrušení vízové povinnosti

publikováno: vyhl. MZV č. 13/1965 Sb.

účinnost od 1. 2. 1965

doba pobytu 30 dnů

vztahuje se na Chorvatsko, Makedonie (oficiálně bývalá jugoslávská republika Makedonie)

KAMBODŽA Dohoda mezi vládou ČSSR a Lidovou revoluční radou Kambodže o zrušení vízové povinnosti pro držitele diplomatických, služebních a zvláštních pasů a cestovních pasů používaných ke služebním cestám

publikováno: vyhl. MZV č. 43/1981 Sb.

účinnost od 19. 1. 1981

doba pobytu - po dobu služebního přidělení

KLDR zrušení vízové povinnosti pro držitele diplomatických, zvláštních a služebních pasů - výměna nót

nebylo publikováno

účinnost od 24. 5. 1956

doba pobytu - nespecifikována

KOREA Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Korejské republiky o zrušení vízové povinnosti

publikováno:

účinnost od 5. 11. 1994

doba pobytu devadesát dnů

KUBA Ujednání mezi vládou ČSFR a vládou Kubánské republiky o zrušení vízové povinnosti pro držitele platných cestovních dokladů

publikováno:

účinnost od 15. 5. 1992

doba pobytu 30 dnů

KYPR Ujednání mezi vládou ČSFR a vládou Kyperské republiky o zrušení vízové povinnosti pro držitele diplomatických a služebních pasů

publikováno:

účinnost od 15. 12. 1991

doba pobytu 3 měsíce

LAOS Dohoda mezi vládou ČSSR a vládou Laoské lidově demokratické republiky o zrušení vízové povinnosti pro držitele diplomatických, služebních a zvláštních pasů

publikováno: vyhl. MZV č. 129/1978 Sb.

účinnost od 15. 9. 1978

doba pobytu 3 měsíce

LICHTENŠTEJNSKO viz Švýcarsko

LITVA Dohoda mezi vládou ČSFR a vládou Litevské republiky o dvoustranném zrušení vízové povinnosti

publik.: sdělení FMZV č. 577/1992 Sb.

účinnost od 19. 11. 1992

doba pobytu: 90 dnů

LOTYŠSKO Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Lotyšské republiky o zrušení vízové povinnosti

publikováno: sdělení MZV č. 28/1994 Sb.

účinnost od 12. 11. 1993

doba pobytu: 90 dnů

LUCEMBURSKO viz Belgie

MAĎARSKO Dohoda mezi vládou ČSSR a vládou MLR o cestovním styku mezi oběma zeměmi

publikováno: vyhl. MZV č. 2/1964 Sb.

účinnost od 1. 1. 1964

doba pobytu 30 dnů

MALAJSIE Ujednání o částečném zrušení vízové povinnosti mezi vládou ČSFR a vládou Malajsie

publikováno: sdělení FMZV č. 434/1991 Sb.

účinnost od 15. 8. 1991

doba pobytu 3 měsíce

MALTA Dohoda mezi vládou ČSFR a vládou Republiky Malta o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty

publikováno: sdělení FMZV č. 12/1991 Sb.

účinnost od 8. 10. 1990

doba pobytu 3 měsíce

MAROKO Ujednání mezi vládou ČSFR a vládou Marockého království o zrušení vízové povinnosti pro držitele diplomatických, služebních a zvláštních pasů

publikováno:

účinnost od 10. 4. 1992

doba pobytu 3 měsíce

MEXIKO Ujednání mezi vládou ČSFR a vládou Spojených států mexických o zrušení vízové povinnosti pro držitele diplomatických a služebních pasů

publikováno: sdělení FMZV č. 369/1991 Sb.

účinnost od 24. 5. 1991

doba pobytu 3 měsíce

ujednání se nevztahuje na diplomatický, administrativní, technický či pomocný personál zastupitelského úřadu či konzulátu smluvního státu na území druhého smluvního státu

MONGOLSKO Ujednání mezi vládou ČSFR a vládou Mongolska o bezvízových stycích pro držitele diplomatických a služebních pasů

publikováno: sdělení FMZV č. 509/1992 Sb.

účinnost od 26. 7. 1992

doba pobytu 3 měsíce

NIZOZEMSKO viz Belgie

NORSKO Dohoda mezi vládou ČSFR a vládou Norského království o zrušení vízové povinnosti

publikováno: sdělení FMZV č. 461/1990 Sb.

účinnost od 15. 7. 1990

doba pobytu 3 měsíce (do doby pobytu občana ČR v Norsku se započítává i případný pobyt ve Finsku, Švédsku, Dánsku a na Islandu)

PÁKISTÁN Ujednání mezi vládou ČSFR a vládou Pákistánské islámské republiky o zrušení vízové povinnosti pro držitele diplomatických a služebních pasů ČSFR a pro držitele diplomatických a úředních pasů Pákistánské islámské republiky

publikováno: sdělení FMZV č. 328/1992 Sb.

účinnost od 3. 1. 1992

doba pobytu 3 měsíce

PERU Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Peruánské republiky o zrušení vízové povinnosti pro držitele diplomatických a služebních pasů České republiky a pro držitele diplomatických a zvláštních pasů Peruánské republiky

publikováno:

účinnost od 16. 10. 1994 (podepsána 6. 3. 1994)

doba pobytu 90 dnů

POLSKO Dohoda mezi vládou ČSFR a vládou Polské republiky o bezvízovém styku

publikováno: sdělení FMZV č. 322/1991 Sb.

účinnost od 27. 5. 1991

doba pobytu 3 měsíce

PORTUGALSKO Ujednání mezi vládou ČSFR a vládou Portugalské republiky o zrušení vízové povinnosti

publikováno: sdělení FMZV č. 536/1992 Sb.

účinnost od 19. 9. 1992 (předběžně prováděno od 6. 9. 1991)

doba pobytu 90 dnů

RAKOUSKO Dohoda mezi vládou ČSSR a Rakouskou spolkovou vládou o zrušení vízové povinnosti

publikováno: sdělení FMZV č. 70/1990 Sb.

účinnost od 1. 2. 1990

doba pobytu 30 dnů, držitelé služebních pasů 3 měsíce a diplomatických pasů 6 měsíců

RUMUNSKO Dohoda mezi vládou ČSFR a vládou Rumunska o bezvízovém styku

publikováno: sdělení FMZV č. 371/1991 Sb.

účinnost od 5. 9. 1991

doba pobytu 30 dnů

RUSKÁ FEDERACE Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Ruské federace o bezvízových cestách občanů

publikováno:

účinnost uplynutím 30 dnů ode dne pozdějšího oznámení o tom, že byly splněny vnitrostátní podmínky pro její vstup v platnost. Podepsána 7. 12. 1994

doba pobytu 30 dnů

ŘECKO Ujednání mezi vládou ČSFR a vládou Helénské republiky o vzájemném zrušení vízové povinnosti

publikováno: sdělení FMZV č. 226/1991 Sb.

účinnost od 28. 3. 1991 (od 13.00 hodin)

doba pobytu 3 měsíce

SLOVENSKO Dohoda mezi vládou ČR a vládou SR o zrušení vízové povinnosti

publikováno: sdělení MZV č. 149/1993 Sb.

účinnost od 1. 1. 1993

doba pobytu nespecifikována

SLOVINSKO Dohoda mezi vládou ČR a vládou Republiky Slovinsko o zrušení vízové povinosti

publikováno: sdělení MZV č. 179/1993 Sb-

účinnost od 4. 6. 1993

doba pobytu 90 dnů

SRN Ujednání o zrušení vízové povinnosti mezi vládou ČSFR a vládou Spolkové republiky Německo

publikováno: sdělení FMZV č. 340/1990 Sb.

účinnost od 1. 7. 1990

doba pobytu 3 měsíce

býv. SSSR Dohoda mezi vládou ČSSR a vládou SSSR o podmínkách vzájemných cest občanů obou států

publikováno: vyhl. MZV č. 92/1982 Sb.

účinnost od 30.5. 1982

doba pobytu - nespecifikována

vztahuje se na:

Bělorusko,

Kazachstán,

Kirgistán, = Moldova (Moldávie),

Ruská federace (pouze do doby než vstoupí v platnosti Dohoda mezi vládou ČR a vládou RF o bezvízových cestách občanů, podepsaná dne 7. 1. 1994)

Turkmenistán,

Ukrajina

(držitelé platného cestovního dokladu vydaného bývalým SSSR v němž je uveden úřední záznam ověřený razítkem se stáním znakem příslušného nástupnického státu o tom, že držitel cestovního dokladu je občanem shora uvedeného státu, a dále držitelé platných pasů Běloruska a Ukrajiny)

ŠPANĚLSKO Ujednání mezi vládou ČSFR a vládou Španělského království o zrušení vízové povinnosti

publikováno: sdělení FMZV č. 335/1992 Sb.

účinnost od 30. 4. 1992, (předběžně bylo prováděno od 15. 12. 1990)

doba pobytu 90 dnů

ŠVÉDSKO Dohoda mezi vládou ČSFR a vládou Švédska o zrušení vízové povinnosti

publikováno: sdělení FMZV č. 342/1990 Sb. účinnost od 1. 8. 1990

účinnost od 1. 8. 1990

doba pobytu 3 měsíce (do doby pobytu občana ČR ve Švédsku se započítává i případný pobyt ve Finsku, Dánsku, Norsku a na Islandu)

ŠVÝCARSKO Ujednání mezi vládou ČSFR a Švýcarskou spolkovou radou o vzájemném zrušení vízové povinnosti

publikováno: sdělení FMZV č. 395/1990 Sb.

účinnost od 15. 8. 1990

doba pobytu 3 měsíce

THAJSKO Ujednání o zrušení vízové povinnosti pro držitele diplomatických a služebních pasů mezi vládou ČSFR a vládou Thajského království

publikováno: sdělení FMZV č. 56/1992 Sb.

účinnost od 3. 3. 1992

doba pobytu 90 dní

TURECKO Ujednání mezi vládou ČSFR a vládou Turecké republiky o zrušení vízové povinnosti pro držitele diplomatického, zvláštního nebo služebního pasu

publikováno: sdělení FMZV č. 170/1991 Sb.

účinnost od 20. 3. 1991

doba pobytu 3 měsíce

URUGUAY Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Uruguayské východní republiky o zrušení vízové povinnosti pro držitele diplomatických a služebních pasů ČR a pro držitele diplomatických a úředních pasů Uruguayské východní republiky

publikováno: sdělení MZV č. 160/1994 Sb.

účinnost: od 7. 7. 1994 (podepsána 14. 9. 1993)

doba pobytu: 3 měsíce

VELKÁ BRITÁNIE Ujednání mezi vládou ČSFR a vládou Spojeného království Velké Británie a Severního Irska o zrušení vízové povinnosti

publikováno: sdělení FMZV č. 521/1990 Sb.

účinnost od 1. 10. 1990

doba pobytu 6 měsíců

VENEZUELA Ujednání mezi vládou ČSFR a vládou Venezuelské republiky o zrušení vízové povinnosti pro držitele diplomatických a služebních pasů

publikováno: sdělení FMZV č. 448/1991 Sb.

účinnost od 15. 8. 1991

doba pobytu 30 dní

VIETNAM Ujednání mezi vládou ČSFR a vládou Vietnamské socialistické republiky o zrušení vízové povinnosti pro státní občany ČSFR a VSR držitele diplomatických a služebních pasů

publikováno:

účinnost od 10. 8. 1992

doba pobytu 90 dnů

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP