1. Úvod

Migrace v celosvětovém měřítku patří k základním rysům lidské společnosti konce tohoto tisíciletí. Na jedné straně je přínosem a oživením pro domácí obyvatelstvo, na druhé straně průvodními jevy multikulturní společnosti jsou xenofobní a rasistické projevy a snižující se tolerance občanů hostitelské země. Ministerstvo vnitra zpracovalo v loňském roce materiál pod názvem "Interetnické konflikty", proto se Informace o migraci touto otázkou speciálně nezabývá. Vzhledem k tomu, že nesnášenlivost, intolerance a xenofobie se projevuje i mezi obyvatelstvem ČR a svým společenským a politickým významem přesahuje hranice ČR, je vhodné připomenout že ČR byla jako jediná z postkomunistických zemí vyzvána, aby vyslala svého zástupce do skupiny expertů Rady Evropy k přípravě "Akčního plánu proti xenofobii, rasismu, intoleranci a antisemitismu v Evropě". Tento úkol vyplynul ze závěrů "Vídeňského summitu hlav států Rady Evropy" v listopadu 1993, jehož se zúčastnil i president ČR. Jednání pracovní skupiny se konalo v říjnu 1994 ve Štrasburku.

Zpracovaná Informace se tedy věnuje zejména migraci jako takové. Je členěna do čtyř věcných kapitol - Regulérní migrace, Neregulérní migrace, Činnost mezinárodních a nevládních organizací a Vnitrostátní migrace. Informace byla zpracována Ministerstvem vnitra ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí, Ministerstvem zahraničních věcí a Českým statistickým úřadem. Zpracovatelé se snažili zohlednit jak humanitární aspekt migrace, tak přirozenou snahu států zabránit nekontrolované migraci na a přes vlastní území. Za každou kapitolou následuje.pro názornější přehled grafická příloha. Informace je k dispozici jak resortům, které se na jejím zpracování podílely, tak - po projednání ve vládě - i dalším zájemcům k využiti.

2. Regulérní (dovolená) migrace

Pod pojmem regulérní (dovolená) migrace rozumíme přeshraniční pohyb osob jak za účelem turistiky, tak za účelem dlouhodobého nebo trvalého usídlení se na území hostitelského státu při splnění podmínek stanovených příslušnou vnitrostátní právní úpravou a mezinárodními dohodami.

2.1. TURISTIKA

Státní hranice ČR lze překračovat celkem na 112 hraničních přechodech. Pro doplnění - na státních hranicích se Slovenskem je v provozu 23 hraničních přechodů, s Polskem 25, s Německem 38, s Rakouskem 22 a v provozu jsou 4 mezinárodni letiště. Hustota přechodů na státních hranicích je ve srovnání s evropskými státy nadstandardní, nicméně jak okolní státy, tak zejména příhraniční obce mají zájem na otvírání dalších (v roce 1994 bylo otevřeno 6 hraničních přechodů - na Rakouské hranici: Chlum u Třeboně a České Velenice-Lávka, na Polské hranici: Horní Lištná a na německé hranici: Dolní Poustevna; Vejprty a Rumburk). Kromě toho bylo na česko-německých hranicích dnem 1.1.1995 otevřeno 24 turistických stezek. I na česko-polských státních hranicích mohou občané obou států využít hraničních přechodů, určených výlučně pro malý pohraniční styk. Obojí - viz oddíl 2.1.c) - pasáž k malému pohraničnímu styku. Na česko-slovenských hranicích mohou občané obou států, v souladu s Dohodou mezi vládou ČR a vládou SR o zrušení vízové povinnosti, překračovat státní hranice prakticky v kterémkoli vhodném místě.

V roce 1994 odbavila cizinecká policie na hraničních přechodech v obou směrech 290 milionů, osob, tedy o 77 milionů více, než v předchozím roce. Ve srovnání s údajem za celou ČSSR v roce 1989 je to dokonce třiapůlkrát více. (viz graf č. 1)

Nejvíce osob bylo odbaveno na státních hranicích s Německem - 137 milionů. Růst počtu odbavených osob je odrazem úzkých obchodních vazeb obou států, zájmu o turistiku, ale jistě častého dojížděni osob za prací (tzv. pendlerů). Přeshraniční pohyb se nejvíce zvýšil na hraničních přechodech s Polskem - o 56% oproti roku 1993. Z grafu č. 2 by se sice mohlo vyvodit, že nejvíce se zvýšil přeshraniční pohyb na hraničních přechodech se Slovenskem, tento údaj však není relevantní, protože s ohledem na stav budování hranice se začal statisticky sledovat počet odbavených osob až od října 1993.

Podle informací Českého statistického úřadu byla průměrná doba pobytu zahraničních návštěvníků v ČR 3,8 dne. Z uvedených údajů lze vyvodit, že v průběhu roku 1993 pobývalo na území ČR denně za účelem turistiky či obchodu v průměru kolem 780.000 cizinců. V roce 1994 tato hodnota dosáhla již cca 1 milion cizinců.

a) krátkodobé pobyty cizinců na území

Z výše uvedených 290 milionů osob bylo odbaveno na hraničních přechodech ČR v obou směrech 199 milionů cizinců (viz graf č. 3), ta znamená, že cca 100 milionů cizinců navštívilo v roce 1994 naši republiku. Nejvíce bylo občanů sousedních států - 74 mil. Občanů dalších států, cestujících bez vízové povinnosti - 26 mil., a cizinců s vízovou povinností 409 tisíc.

b) cestování českých občanů do zahraničí

Základním předpokladem cestování našich občanů do zahraničí je cestovní doklad. V souvislosti s rozpadem ČSFR byla nutno do konce roku 1994 označit všechny pasy čs. federace symboly České republiky nebo vystavit pas ČR. Od letošního roku se pasy již neoznačují, pokud někdo nemá pas označený symboly ČR, musí si k cestám do zahraničí nechat vystavit pas nový. Pro informaci - v roce 1994 byla vydáno 2.287.873 cestovních pasů, což je o 100,9% více než v roce 1993, a označeno bylo 1.269.998 cestovních pasů. Zejména turistická sezóna a závěr roku představovaly obrovský nápor na pracovníky Služby cizinecké a pohraniční policie, kteří cestovní pasy vydávají.

V roce 1994 překročil v obou směrech státní hranice ČR 91 milion občanů ČR, tj. 0 27 milionů více, než v roce 1993. Drtivá většina směřovala za turistikou do zemí západní Evropy, zejména do jižních přímořských oblastí. Nadále trvá pokles zájmu o dříve tradiční mořskou dovolenou v Bulharsku; Rumunsku a SRN. Hlavní příčinou je místní kvalita poskytovaných služeb, celková úroveň orgánů státní správy a vysoká kriminalita. Naopak trestná činnost našich občanů se týká zejména Německa a Rakouska (naši občané se dopouštějí krádeží osobních vozidel, převaděčství, prostituce, obchodu s drogami, padělání úředních dokladů, finančních a daňových podvodů, loupežných přepadení, pašování zbraní, výbušnin a v poslední době také radioaktivního materiálu). Obecně platí, že do vzdálenějších a méně známých oblastí je lépe cestovat v rámci organizovaného zájezdu, který skýtá větší bezpečnost a snižuje rizika na minimum.

Kromě turistických cest se mohou naši občané zdržovat v zahraničí i dlouhodobě, pokud jim to hostitelská země umožní. K vycestování jim stačí platný cestovní doklad tzv. vystěhovalecké pasy nejsou již od 1.7.1991 vydávány. Migrace je těžko sledovatelná, protože ne všichni se odhlašují z trvalého pobytu v republice.

c) související mezinárodně smluvní agenda

Vstupní podmínky a stav sjednávání bezvízových dohod

Cizinec snaží vstoupit na území ČR a pobývat na něm jen s platným cestovním dokladem opatřeným vízem, nestanoví-li jinak mezinárodní smlouva, jíž je ČR vázána, nebo nestanoví-li tak vláda ČR (2 odst. 1 zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců ve znění zákona č. 190/1994 Sb., dále jen "cizinecký zákon"). V současné době mohou na území ČR bez víza vstupovat cizinci - občané celkem 5 států (pokud jde o Evropu, jedná se o všechny státy s výjimkou Andory, Albánie, Kypru a Turecka) a dále cizinci - držitelé cestovních dokladů limitovaného rozsahu (zejména diplomatických, služebních, úředních a zvláštních pasů) dvaceti států.

V rámci harmonizace vstupních podmínek se státy EU vůči státům, u nichž Česká republika zachovala bezvízovou politiku, zatímco státy EU ještě bezvízové dohody na všechny druhy cestovních dokladů neuzavřely, se vyžaduje od občanů některých států při vstupu na naše území předložení dalších náležitostí. V současné době uzavřené bezvízové dohody umožňují uplatňovat tato regulativní opatření vůči občanům Rumunska a některých států bývalého SSSR a v rámci zákona C90/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců, bude možno vyžalovat další náležitosti i od občanů dalších států - podrobněji v kapitole neregulérní migrace.

Pokud cizinec necestuje v rámci bezvízové dohody, je povinen mít vízum. K žádosti o udělení českého víza je povinen na požádáni předložit doklady potvrzující zajištění prostředků k pobytu a vycestování, případě tu může být udělení víza podmíněno složením peněžité částky ve výši nezbytných nákladů na jeho vycestování (§S odst. 2 a 3 zákona 123/1992). V zájmu ulehčení mízových fomalit a svobody pohybu se zmíněné doklady nevyžaduji striktně od všech cizinců. Vyžadují se zejména od občanů států Blízkého a Střední.o východu a většiny států jihovýchodní Asie a Afriky. Tato vízová praxe vybočuje z běžné evropské normy, ale je spíše silně pod kritérii, která si pro udělování víz stanovují jiné státy.

Bezvízové dohody sou sjednávány ve spolugesci Ministerstva zahraničních věcí a Ministerstva vnitra. Usnesením vlády ČR č. 211 ze dne 20.4.1994 byl vysloven souhlas se sjednáním bezvízových dohod s Ruskou federací, Běloruskem, Ukrajinou, Kyrgyzstánem a Turkmenistánem, jako vzorový návrh byl schválen text bezvízové dohody s Bulharskem. Zatím jsou ve stadiu jednání bezvízové dohody s Kazachstánem, Běloruskem. a Kyrgyzstánem, od Ukrajiny a Turkmenistánu se zatím nepodařilo získat stanovisko. Jednání s Ruskou federací bylo ukončeno podpisem bezvízové dohody dme 1.12. 1994 v Moskvě. Tato dohoda vstoupí v platnost uplynutím třicátého dne ode dne doručení pozdějšího oznámení, kterými si smluvní strany potvrdí, že byly splněny podmínky pro její vstup v platnost (předpoklad v průběhu 1. čtvrtletí t.r.). V roce 1994 byl podepsán a vstoupil v platnost nový typ bezvízové dohody s Bulharskem, v současné době probíhají jednání s Maďarskem a Chorvatskem. Rakouskem probíhají jedná i o novelizaci stávající bezvízové dohody ve smyslu prodloužení doby bezvízového pobytu z třiceti za devadesát dnů. V jednání je i návrh na zrušení vízové povinnosti s Kanadou na základě jednostranných opatření Kanady a ČR a projednává se i sjednání bezvízové dohody na všechny druhy cestovních dokladů s Kyprem. V souladu s usnesením vlády č. 324 ze dne 6.6.1994 se v současné době předávají návrhy na sjednání bezvízových dohod na diplomatické a služební pasy Gruzii a Uzbekistánu, posléze i Tádžikistánu, Arménii a Ázerbajdžánu. Obdobné jednání probíhá s Čínou. 4.1.1995 vstoupila v platnost bezvízová dohoda na diplomatické a služební pasy Chile. V tomto smyslu probíhají jednání s Izraelem. S oběma posledně jmenovanými státy se do budoucna zvažuje možnost zrušení vízové povinnosti i pro držitele ostatních cestovních dokladů. Pro rychlou orientaci je přehledná tabulka platných bezvízových dohod v příloze č. 2.

Malý pohraniční styk

Po ulehčení překračování hranic lidmi, žijícími v příhraničních oblastech, a na podporu přátelských vztahů s občany sousedních států, zejména za účelem uspokojování společenských, náboženských, kulturních a sportovních zájmů, se sjednávají dohody o malém pohraničním styku.

V roce 1994 byla sjednána a 3.11. podepsána dohoda mezi vládou ČR a vládou SRN o malém pohraničním styku na turistických stezkách a v turistických zónách a o překračování státních hranic ve zvláštních případech, která vstoupila v platnost 1.l?.1994. Její těžiště je spatřováno ve vytvoření mezinárodně smluvního základu pro zřizování turistických stezek a zón, které usnadní překračování státních hranic občanům obou států a těm občanům třetích států, kteří nepodléhají vízové povinnosti v žádném z obou států ani ve státech Evropské Unie. Na základě této dohody bylo výměnou nót zřízeno dnem 1.1.1995 prvních 24 turistických stezek překračujících společné česko-německé hranice.

Návazná smluvní úprava (Smlouva mezi ČR a SRN o malém pohraničním styku a překračování státních hranic v naléhavých případech) by měla zahrnovat zejména další rozšíření možností pro překračování státních hranic v malém pohraničním styku osobami s trvalým pobytem v pohraničních pásmech, překračováni státních hranic ze služebních důvodů a překračování státních hranic v naléhavých případech (např. při překračování v případech naléhavé pomoci zdravotníky, požárníky, členy horské služby), popř. i za účelem obhospodařování zemědělských nebo lesních pozemků. Překračování státních hranic by se uskutečňovalo (vyjma naléhavých případů) na nový druh cestovního dokladu, který by deklaroval splnění podmínek stanovených Smlouvou pro zvýhodněné překračování státních hranic. Příprava této smluvní úpravy, která bude na české straně vyžadovat souhlas Parlamentu, bude ještě předmětem expertních jednání.

V lednu 1995 byla po projednání ve vládě podepsána Smlouva mezi ČR a Polskou republikou o, malém pohraničním styku, která nahradí stávající úmluvu o pohraničním styku mezi oběma státy z roku 1959. Nová smlouva vstoupí v platnost po schválení Parlamentem a výměně ratifikačních listin jedná se o tzv. "presidentskou smlouvu"). Nová smluvní úprava předpokládá další zjednodušení a usnadnění vzájemných styků občanů žijících v pásmu do 15 km na obě strany od státních hranic. K překročení státních hranic a pobytu v pásmu malého pohraničních styku postačí občanských průkaz a trvalý nebo přechodný pobyt v pásmu malého pohraničního styku. Rozšíří se také počet přechodů určených pro malý pohraniční styk z 26 na 36.

Vysvětlivky ke grafům 1-3

VP - cizinci, kteří k cestě do ČR potřebují vízum

BVP - cizinci cestující v rámci bezvízové dohody

2.2 IMIGRACE

a) dlouhodobé trvalé pobyty cizinců na území ČR

Podmínky pro vstup a pobyt cizinců na území ČR stanoví zákon č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území ČSFR ve zněni zákona č. 190/1994 Sb.,. Dlouhodobý pobyt lze povolit na dobu potřebnou k dosažení jeho účelu, nejdéle však na dobu jednoho roku. Tato doba může být na žádost cizince opakovaně prodloužena. Účelem je v 90% výdělečná činnost, tj. podnikání nebo zaměstnání. trvalý pobyt lze povolit zejména za účelem sloučení rodiny, pokud manžel nebo příbuzný v pokolení přímém je občanem ČR nebo má na území ČR, povolen trvalý pobyt, v jiných humanitárních případech nebo pokud je to odůvodněno v zahraničně politickým zájmem ČR. Žádost o povolení k pobytu podává cizinec v zahraničí na ZÚ CR, lze ji podat též na území ČR u orgánů Služby cizinecké a pohraniční policie (většina cizinců využívá druhé možnosti). K žádosti o povolení k pobytu je cizinec povinen na požádání předložit doklady potvrzující účel pobytu, zajištění prostředků k pobytu a zajištění ubytováni, doklady potvrzující jeho bezúhonnost a skutečnost, že netrpí nakažlivou chorobou, jejíž šíření je trestné podle zákona. Dnem 1.6.1994 nabyl účinnosti zákon č. 85/1994 Sb., o správních poplatcích, kterým byly zvýšeny správní poplatky vybírané v cizinecké agendě. Poplatek za povolení k pobytu cizinci byl zvýšen z 200,- Kč na 1.000,- Kč.

V roce 1994 se opět zvýšil počet cizinců usídlených na našem územní, a to zejména formou dlouhodobého pobytu. K 31.12.1994 u nás žilo celkem 104.343 cizinců s povoleným trvalým nebo dlouhodobým pobytem, což je o 56% více než v předchozím roce - viz grafy č. 4-8.

Největší skupinu cizinců s povoleným trvalým pobytem tvořili občané Polska a Slovenska, s dlouhodobým pobytem občané Bulharska, Ruska, Ukrajiny, Polska a dále Číňané, Jugoslávci a Němci - viz grafy č. 9-10.

Činnost mezirezortní skupiny hro analýzu povolování pobytu cizincům

Koncem roku 1993 začala pracovat mezirezortní skupina zabývající se analýzou povolování pobytu cizincům na území ČR. V té době bylo nutno analyzovat situaci imigrace a případně navrhnout řešení. V současné době se mezírezortni skupina skládá ze zástupců SV, MH, MF, MZV a V. V loňském roce se zabývala zejména podmínkami podnikání a zaměstnávání cizinců. Obecně lze konstatovat, že zintenzivňováním kontrolní činnosti a spolupráce mezi pracovníky cizinecké policie a úřadů práce se zlepšuje usměrňování trhu práce. Přijatá opatření se však míjejí účinkem v okamžiku, kdy cizinec, jemuž byl povolen pobyt na území ČR za účelem zaměstnání, získá vcelku snadno povoleni k podnikání, vzápětí sepíše s tuzemskými fyzickými nebo právnickými osobami smlouvu o provedení práce a k realizaci této smlouvy přiváží další cizince na práci, aniž by v rámci této podnikatelské činnosti měl povinnost vytvořit pracovní místa i pro občany ČR. Rámcově lze říci, že liberalizací podnikání a dodržováním stejných podmínek pro vlastní občany i pro cizince jsme se dostali do stadia, kdy jsou vlastní občané téměř v nevýhodě.

Mezirezortní skupina se pokusila současný stav analyzovat a výsledný materiál předloží ministr vnitra poradě vybraných ministrů. Zmíněný materiál kromě rozboru stávající situace navrhuje i několik opatření, a to jak v souladu s asociační dohodou ČR k EU, tak s využitím informací o podmínkách povolování podnikání cizinců v jiných státech (informace byly získány ze Švédska, Francie, Polska, Kanady, Maďarska, Rakouska a Německa).

Vysvětlivky ke grafům č. 4 - 10

TUC - trvale usídlený cizinec

DUC - dlouhodobě usídlený cizinec

b) uprchlíci, dočasné útočiště a naši krajané

U těchto skupin cizinců je nutno zohlednit humanitární aspekt, který je hlavním motivem jejich příchodu na naše území. Pokud se jedná o žadatele o přiznání postavení uprchlíka, jejich žádost je posuzována podle samostatné právní úprav. Na uprchlíky se Ženevská konvence "de facto" nevztahuje, proto osobám prchajícím před válečným konfliktem v bývalé Jugoslávii poskytuje vláda ČR dočasné útočiště. Citlivý přístup vyžadují i naši krajané v zahraničí, kteří se chtějí vrátit do vlasti svých předků.

uprchlíci

Uprchlické právo v ČR je tvořeno mezinárodními závazky a vnitrostátními právními normami. ČR přistoupila v rámci sukcese k Úmluvě o právním.postavení uprchlíků (Ženeva 1951) a k Protokolu o právním postavení uprchlíků (New York 1967). Vnitrostátní právní normou, která zakotvuje uprchlické právo je zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících ve znění zákona č. 317/1993 Sb., který nabyl účinnosti dnem 1.1.1994. Tento zákon upravuje postup správních orgánů v řízení o přiznání postavení uprchlíka na území ČR. Podpůrnou právní normou je zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

Od roku 1990 prošlo uprchlickými tábory MV 8.560 cizinců. S přiznaným postavením uprchlíka žilo ke 4.1.1995 na území ČR 1.318 cizinců. V roce 1994 požádalo o přiznání postavení uprchlíka celkem 1.144 cizinců, což je o 4?4 méně než v předchozím roce. Stejně jako v roce 1993 bylo nejvíce žadatelů z Bulharska (45%). Postavení uprchlíka bylo přiznáno 102 cizincům, což je necelých 9% žadatelů (viz grafy č. 11 - 14).

MV provozuje jednak 4 uprchlické tábory pro žadatele, jednak 3 integrační pobytová střediska pro přechodné ubytování osob, kterým bylo přiznáno postavení uprchlíka před jejich integrací do obcí. V lednu 1995 bylo v uprchlických zařízeních MV 543 žadatelů o přiznání postavení uprchlíka a v integračních střediscích 153 osoby s přiznaným postavením uprchlíka.

Program integrace navazuje na usnesení vlády č. 643 ze dne 17.11.1993. Jeho cílem je včlenění těchto osob do života státu, regionu i obce. Integrace je podmíněna zejména zajištěním trvalého bydlení a odpovídajícího zaměstnání, snižováním jazykové bariéry a společenskou integrací v místě trvalého usazení. Program integrace je zajišťován prostřednictvím okresů a obcí, kterým jsou poskytovány finanční příspěvky na zajištění odpovídajícího bydlení (1000 tisíc Kč na osobu, za každého rodinného příslušníka se výchozí částka zvyšuje o 50 tisíc Kč) a na rozvoj infrastruktury obce (50 tisíc Kč na osobu, na každého dalšího rodinného příslušníka se výchozí částka zvyšuje o 10 tisíc Kč). V roce 1994 bylo do obcí ČR integrováno celkem 96 osob.

dočasné útočiště

Počínaje rozhodnutím vlády ČSFR a přijetím usnesení č. 803 ze dne 12.12.1991 o poskytování humanitární pomoci formou dočasného útočiště prošlo humanitárními středisky na území ČSFR celkem 5.986 osob (na Slovensku 602 a v ČR 5.384 osob). Postupem času, na základě dalších usnesení vlády o prodlužování poskytování humanitární pomoci, došlo nejen k omezení okruhu oprávněných osob, ale též k rozhodnutí podporovat snahy těch, kteří mají zájem žít samostatně, tedy mimo humanitární střediska MV. K tomu bylo přijato usnesení vlády ČR č. 284 ze dne 25. 5. 1994, které mj. obsahuje "Pravidla pro přijímání osob do dočasného útočiště a hmotného zajištění osob v dočasném útočišti". Vývoj zobrazuje graf č. 15.

Občané Bosny a Hercegoviny k cestám do ČR sice potřebují víza a uděleni víza je podmíněno pozváním od příbuzného českého občana nebo cizince s trvalým pobytem na území ČR, ale z humanitárních důvodů je umožněno občanům BaH získat vízum i na základě tzv. garančního dopisu. 31.1.1994 bylo vydáno celkem 803 garančních dopisů pro celkem 1.623 osob. Z tohoto počtu však skutečně přicestovalo pouze 407 lidí, kteří posléze požádali o dočasné útočiště. Tato čísla potvrzují fakt že pro občany BaH je velmi obtížné získat cestovní doklad a opustit válečné území. Obtížně je už samo doručení garančního dopisu adresátovi.

Ke dni 31.12.1994 pobývalo na území ČR celkem 1.817 občanů BaH, resp. býv. SFRJ, kterým bylo poskytnuto dočasné útočiště. Z nich je 1.161 v humanitárních střediscích MV a 656 v soukromí. Vláda ČR přijala dne 22.12.1994 usnesení č. 735, kterým se prodlužuje poskytování dočasného útočiště do 31.1?.1995.

Podle posledních informací je na mezinárodním fóru stále diskutována otázka vrácení většího počtu občanů srbsko-černohorské Jugoslávie zpět do SRJ. Tento problém se týká zejména Německa (17 tisíc osob), Švýcarska (10 tisíc osob) a Švédska (3 tisíce osob). Podle oficiálních informací B;leh,-au 95% z nich tvoří kosovští Albánci. V současné době problém návratu těchto osob přerůstá díky přístupu SRJ ve skandál s vnitropolitickým a humanitárním podtextem. Většina osob (tj. pokud nejsou srbské národnosti) je označována výrazem "falešný azylant" a je tím míněna osoba, která má být repatriována, jejíž návrat je však z politických či etnických důvodů nežádoucí. Z podmínek pro stup na území SRJ vyplývá, že jugoslávská strana i v pasové a vízové oblasti aplikuje z právního hlediska absurdní nacionální princip, který zajišťuje, že veškerými restrikcemi v této oblasti nejsou postihovány osoby srbské národnosti, bez ohledu na místo trvalého bydliště (matiční Srbsko, Černá Hora či Srby kontrolované enklávy v Bah a Chorvatsku), zatímco osoby muslimské a chorvatské národnosti tvoří de facto kategorii "non rata". Bělehrad oficiálně tvrdí, že Srbsko, které v posledních letech přijalo cca 500 tisíc uprchlíků z válkou uchvácených oblastí BaH a Chorvatska, si údajně může dovolit ještě vlnu 200 tisíc "falešných azylantů". Skutečnou příčinu nezájmu Bělehradu o návrat svých občanů převážně albánské národnosti lze však spatřovat spíše v tom, že v době, kdy je před zahájením projekt osídlení Kosova sto tisíci srbskými uprchlíky, je návrat většího počtu lokálních albánců pro srbské vedení nežádoucí.

naši krajané

Určité specifikum představuje zájem některých krajanských komunit vrátit se do rodiště svých předků. Jedná se zejména o krajany z oblasti bývalého SSSR (početně zvláště z Kazachstánu, Ukrajiny a Běloruska) a Balkánu (zejména Rumunska). Jako optimální status krajanů, kteří se chtějí usadit v ČR se jeví povolení k trvalému pobytu (jedná se o kompromis mezi požadavky krajanů získat ihned občanství a realitou občanského principu ČR, podle něhož na ně musíme pohlížet jako na kterékoli jiné cizince, kteří mohou - za splnění podmínky doložení ubytování a zaměstnání - požádat o povolení k dlouhodobému pobytu).

Z hlediska správního řízení o povolení pobytu bylo nutné vyjasnit mechanismus přijímání a vyřizování jejich žádostí o trvalý pobyt. Vzhledem k tomu, že pro většinu krajanů je téměř nemožné prokázat český původ (např. z důvodů nucené migrace lidí za Stalinovy doby či několikaměsíční marné snahy vyhledat příslušné předky v českých archívech), zvažuje nyní ministr vnitra možnost doložení žádosti i úředním dokladem, ve kterém je vyznačena česká národnost, ke které se krajané hlásili po celou dobu pobytu v cizině. Možnost prokázat listinnými důkazy český původ samozřejmě zůstává, stejně jako zákonná možnost přistěhovat se k příbuzným (v případě krajanů je tato možnost rozšířena i na některé další příbuzné mimo pokolení přímé). Ze zkušenosti je známo, že většina našich krajanů z uvedených oblastí českou národnost v některé úřední listině vyznačenu má.

Pokud se jedná o další podmínky; tj.zejména hmotné zajištění (zdroj příjmu na našem území, např.zaměstnání) a ubytování, část krajanů je schopna si tyto náležitosti zajistit sama (např. z bližších oblastí Rumunska). Krajanům ze vzdálenějších oblastí (např.z Kazachstánu) nabídly pomoc nevládní organizace - po předložení projektů vybralo Ministerstvo vnitra jako garanta tohoto programu Nadaci "Člověk v nouzí" při České televizi. Zmíněná Nadace vypracovala "Projekt pomoci při zajišťování.

Podmínek trvalého pobytu osob českého původu žijících mimo území ČR a poskytování sociálně právní pomoci těmto osobám na území ČR". Projekt byl součástí materiálu "Řešení pomoci při zajišťování podmínek trvalého pobytu na území ČR osobám českého původu žijících v zahraničí, včetně poskytování sociálně právní pomoci v rámci jejich integrace v ČR" schváleného ministrem vnitra 22.9.1994. V rámci spolupráce předala Nadace odboru pro uprchlíky MV nabídky na zajištění ubytování pro Cechy z Kazachstánu. U vhodných nabídek byly uzavřeny mezi Ministerstvem vnitra a příslušnými obcemi "Smlouvy o poskytnutí finančního příspěvku na zajištění odpovídajícího bydlení pro žadatele o trvalý pobyt na území ČR, kteří prokáži český původ" zatím pro celkem 45 osob.

c) Imigrace občanů Slovenské republiky do ČR a udělená občanství ostatním cizincům

Na občany SR se obecně vztahuje výše zmíněný zákon o pobytu cizinců. Vzhledem k historickým vazbám, na základě dohody ministrů vnitra ČR a SR (při dodržení zákonných podmínek) se od 15.8.1994 ve věci povolování trvalých pobytů občanům SR postupuje následujícím způsobem: občan SR, který byl hlášen k trvalému pobytu na území ČR dne 31.12.1992 a tento pobyt nadále trvá, neprokazuje při žádosti o povolení k trvalému pobytu příbuzenský poměr, nedokládá, že má, zajištěny prostředky k pobytu, nedokládá, že má zajištěno ubytování a nedokládá bezúhonnost (výpis z rejstříku trestů). Občanu SR, který podá žádost o povolení k pobytu je vydáno potvrzení o podání žádosti pro potřeby ostatních orgánů.

Z uvedeného vyplývá, že občan ČR při podání žádosti o povolení k trvalému pobytu na území ČR předkládá pouze:

3 fotografie,

vyplněnou žádost o povolení k trvalému pobytu, bez poplatku,

doklad, kterým prokáže, že byl hlášen k trvalému pobytu na území ČR do 31.12.1992 (tj. před rozpadem federace, kde ještě nebyl cizincem),

platný cestovní doklad dle bezvízové dohody mezi ČR a SR, kterým prokáže st. příslušnost SR (tzn. i občanský průkaz).

Kromě toho se recipročně u občanů SR a ČR upustilo od vybírání poplatků spojených s vyřizováním žádostí o pobyt.

Při žádostech o povoleni k pobytu na území ČR příslušné orgány cizinecké policie nerozlišují občany SR podle národnosti ani etnické příslušnosti (maďarská, ukrajinská) - stejně jako u ostatních cizinců je rozhodující cestovní doklad, kterým prokazuje st.příslušnost.

S účinností od 1.1.1993 byl schválen zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství ČR, ve znění zákona č. 272/993 Sb., podle kterého mohli nabýt slovenští občané občanství ČR do 30.5. 1994 volbou a pokud nesplňovali podmínky, mohli občanství ČR nabýt udělením.

Během roku 1993 byly dále vyřizovány žádosti občanů SR o udělení občanství ČR podané koncem rok.u 199? podle zákona č. 39/1969 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství ČR.

Do konce roku 1993 mohli požádat bývalí čs.občané, kteří občanství pozbyli propuštěním ze státního svazku v období 1.10.1949-31.12.1989, o udělení státního občanství podle zákona č. 88/1990 Sb., kterým se mění a doplňují předpisy o nabývání a pozbývání československého státního občanství.

V průběhu let 1993-94 získalo státní občanství ČR celkem 319.000 občanů SR a 2.881 dalších cizinců - viz grafy č. 16-17.


d) Stav přípravy nové právní úpravy cizinecké a azylové problematiky

Současná právní úprava cizinecké a azylové problematiky (zákon č. 3/1992 Sb., o pobytu cizinců na území ČSFR ve znění zákona č. 190/1994 Sb., a zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících, ve znění zákona č. 317/1993) umožňuje přes některá pozitivní ustanovení a novelizace nekontrolovatelný přiliv cizinců na naše území. Neupravuje pobyt cizinců komplexně a odděluje oblast povolování vstupu a pobytu od řízení o přiznání postavení uprchlíka.

Současná cizinecká právní úprava vymezuje podmínky pro vstup, pobyt a vycestování cizinců. Osvědčilo se negativní vymezení pojmu cizinec ve vztahu ke státnímu občanství ČR a povinnost cizince mít platný cestovní doklad opatřený českým vízem. Tzv. pasová povinnost je předpokladem zjišťování totožnosti osob pobývajících na území ČR, nutným k výkonu celé státní správy. Vízová povinnost jako výraz svrchovanosti českého státu umožňuje orgánům státní správy zajišťovat bezpečnost státu, veřejný pořádek, ochranu zdraví, práv a svobod občanů, jak požaduje článek 14 odst. 3 Listiny základních práv a svobod č. 2/1993 Sb. Od této povinnosti lze upustit na základě reciprocity sjednáním bezvízové dohody) nebo jednostranně z rozhodnutí vlády. Povinnost překročit státní hranice jen na hraničních přechodech a podrobit se kontrole orgánů Ministerstva vnitra je předpokladem pro výkon státní správy v oblasti svěřené Ministerstvu vnitra. Možnost zrušit před vstupem cizince již udělené vízum částečně z důvodů, pro které lze pobyt zakázat, se osvědčila, avšak praxe ukazuje potřebu širších možností pro nepovolení vstupu i změny v systému udělování víz.

Zákon zavedl tři kategorie povolení k pobytu - krátkodobý (nepřekračující dobu 180 dnů, převážně za účelem turistiky), dlouhodobý (zejména za účelem výdělečné činnosti) a trvalý (zejména za účelem sloučeni rodiny). Obě posledně jmenované kategorie nejsou nijak omezeny (např. kvótou), měly by být regulovány samovolně - např. situací na trhu práce nebo podmínkami pro podnikáni. Složitou situací podnikání cizinců se zabývá výše zmíněná mezirezortní skupina. Žádosti o povolení k pobytu lze podávat na ZÚ ČR nebo na území ČR. Praxe však ukázala, že cizinci běžně přijíždějí na území ČR, aniž by věrohodně doložili účel pobytu (tj.v rámci turistiky) a vzápětí si vyřizují povolení k práci nebo podnikáni. Nekontrolovatelná imigrace zatím není katastrofální, ale do budoucna je žádoucí přizpůsobit českou praxi praxi států EU a USA a výrazně preferovat vyřizování žádosti o pobyt cestou ZÚ. Zde nelze opominout, že přítomnost žadatelů na území ČR vytváří nežádoucí tlak na orgán rozhodující ve věci, opakovaným urgováním kladného vyřízení negativně ovlivňuje řízení. Vydávání průkazů o povolení k pobytu má praktický význam zejména pro výkon státní správy, neboť zjišťování totožnosti a dalších údajů z různých druhů cestovních dokladů v cizojazyčné podobě (zejména v nelatinských abecedách) je v podstatě profesionální činností a obecně by činilo potíže.

Problematiku zaměstnávání a podnikání cizinců upravují zvláštní předpisy, proto se jí ani připravovaná nová právní úprava nebude zabývat, je však třeba ji konstruovat tak, aby krátkodobý pobyt nemohl sloužit k výdělečné činnosti, a zároveň respektoval potřebu ochrany trhu práce. Zde je nutná provázanost s připravovanými zásadami nového zákona o zaměstnanosti. Zánik a zákaz pobytu a vyhoštění představuje nejzávažnější zásah do svobody pohybu a pobytu. V zájmu zvýšení právní jistoty cizinců a snížení nákladů na státní správu je žádoucí v nové úpravě více precizovat podmínky zániku resp. zrušení pobytu. Hlášení cizinců k pobytu dlouhodobému a trvalému podle předpisů platných pro občany ČR se neosvědčilo pro administrativní náročnost. Údaje v evidencích nejsou včas aktualizovány, orgány MV ztrácejí přehled, a tím je narušen výkon celé státní správy. V nové úpravě bude nezbytné hlášení pobytu cizinců a jejich evidenci upravit samostatně. Projednávání přestupků naráží na jazykový problém a obtížnou vymahatelnost uložených pokut. Uložené pokuty lze těžko vymáhat v rámci krátkodobého pobytu a vymáhání v jeho domovském státě se jeví jako nereálné. Vymahatelnost souvisí s výší pokut, kterou, s ohledem na uvedené, není nutno dále zvyšovat.

Otázky udělování azylu je nutno posuzovat v kontextu současných masivních migračních pohybů a příčin jejich vzniku. Lze konstatovat, že Úmluva o právním postaveni uprchlíků z roku 1951 jako mezinárodně uznávaná norma je překonána právě vzhledem k důvodům, zapříčiňujícím uprchlictví v nejširším pojetí. V současné době nejčastějšími příčinami jsou ozbrojené národní konflikty a ekonomické důvody (včetně útěků z oblastí postižených živelnou katastrofou). Z tohoto hlediska poněkud ustupuje (v kvantitativním smyslu) do pozadí ochrana před hrozícím nebo trvajícím pronásledováním z důvodů, které jsou obsaženy v citované úmluvě a stále většího významu nabývá poskytování ochrany ve smyslu pomoci hladovějícím, lidem prchajícím z území postižených válkou apod. Zde je nutno si uvědomit, že pohyb těchto osob směřuje především do ekonomicky vyspělých zemí, tj.zejména do zemí Evropy. Při tvorbě nového zákona je tedy nutné respektovat nejen zmíněnou Úmluvu, ale i všechna ostatní uvedená fakta, a zároveň vycházet i z nových azylových úprav v evropských zemích, v našem případě zejména z rakouské a německé. Dále je vhodné zohlednit i fakt, že status uprchlíka, s ohledem na důvody, které tuto migraci způsobují, je jednou z forem povolení k pobytu cizinci a je zde nutná provázanost s cizineckou právní úpravou; která je v současných úpravách mizivá.

V legislativním plánu vlády se počítá s projednáním zásad cizinecké a azylové problematiky na čtvrtletí 1995.

e) mezinárodně smluvní agenda

Největší objem imigrace se týká pohybu pracovních sil. Vytvoření potřebného prostoru pro migraci pracovníků je jedním z významných předpokladů pro zapojení ČR do mezinárodní spolupráce s perspektivním členstvím v EU. Stejný zájem, jako má ČR o proniknutí na západoevropské trhy práce projevují i státy ležící východně od nás, pokud jde o trh práce v ČR.

Jedním z nejvýznamnějších prostředků pro zajištění oboustranných výhod plynoucích z migrace pracovních. sil je smluvní úprava zaměstnávání. Základním cílem mezivládních dohod je stanovit v souladu s vnitrostátním zákonodárstvím pro občany a instituce smluvních stran režim výhodnější, než platí pro ostatní cizince. Současně je nutné stanovit podmínky, které zaručí ochranu trhu práce v ČR a sníží na minimum, živelný pohyb migrujících osob. Konkrétně se tyto smlouvy zabývají umožněním volného pohybu pracovních sil s určitým omezením s ohledem na ochranu trhu práce (např. stanovením počtu pracovníků vysílaných na kontrakty, získáním pracovního povolení s výměnou informací o volných pracovních místech a potřebných pracovnících).

Přístup ČR k jednotlivým státům musí být diferencovaný. Projeví se v něm nejen naše zájmy, ale i reálné možnosti a ochota druhých států. V jedné skupině jsou zařazeny všechny vyspělé západoevropské státy. Významnou roli na úseku zaměstnávání našich občanů by měla sehrát Evropská dohoda zakládající přidružení mezi ČR na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé. Ta - byť nepřímá - ukládá státům EU závazek "zachovat a - bude-li to možné - zlepšit stávající možnosti přístupu k zaměstnáni pro pracovníky z ČR poskytované členskými státy na základě dvoustranných dohod". Státům, s nimiž tyto dohody nejsou, "příznivě zvážit možnost jejich uzavření". V druhé skupině jsou země zejména na východ od našich hranic, jejichž úsilí o sjednáni smluvní úpravy je ze zahraničně politického a ekonomického hlediska pro ČR přijatelné a sjednání smluv akceptovatelné. Při sjednávání těchto dohod je obvyklé stanovit počet pracovníků obou smluvních stran, na který se budou vztahovat. Smluvní vztahy s těmito státy nelze podceňovat, zejména z hlediska dalšího rozvoje ekonomické spolupráce s těmito dynamicky se rozvíjejícími oblastmi světa. V poslední skupině jsou zejména státy střední Evropy, kde by smluvní úprava zaměstnávání měla směřovat k omezování povinnosti získat pracovní povolení s perspektivním cílem volného pohybu pracovních sil.

Do současné doby byly sjednány následující smluvní úpravy:

Dohoda mezi vládou ČSFR. a vládou SRN o vzájemném zaměstnávání československých a německých občanů za účelem rozšířeni jejich jazykových a odborných znalostí ze dne 23.4. 1991

Dohoda o vzájemném zaměstnávání občanů ČSFR a Polské republiky ze dne 16.6.1992.

Smlouva mezi ČR a Slovenskou republikou o vzájemném zaměstnávání občanů ze dne 29.1.1992.

Dohoda mezi vládou ČR a vládou Vietnamské socialistické republiky o vzájemném zaměstnávání českých a vietnamských občanů ze dne 4.6.1994.

V současné době se připravuje sjednáni dohady o vzájemném zaměstnávání občanů s Ruskou federací, Ukrajinců a Rakouskem, výhledově je zájem na zahájení jednáni se Švýcarskem, eventuelně s dalšími státy západní Evropy.

3. Neregulérní nedovolená nelegální migrace cizinců

Pod pojmem neregulérní (nedovolená, nelegální) migrace cizinců rozumíme vstup nebo pobyt cizince, který nesplňuje nebo přestal splňovat podmínky pro vstup nebo pobyt, stanovené příslušnými vnitrostátními právními předpisy nebo mezinárodní dohodou, jíž je ČR vázána.

a) hodnocení situace za rok 1994 a srovnání s předchozími lety

Počet osob, které se pokoušely v minulých letech nelegálně překročit státní hranice ČSFR, později ČR, do ledna 1994 neustále rostl. V roce 1992 vzrostl počet těchto osob ve srovnání s rokem 1991 o 74%. V roce 1993 i přes devítiměsíční neuzavřenost státní hranice ČR se Slovenskem bylo zadrženo a 35% osob více než na státních hranicích celé ČSFR v roce 1992. Zde se projevil zřejmě důsledek válečného konfliktu na území bývalé Jugoslávie. Za rok 1994 bylo odhaleno při nedovoleném přechodu státních hranic a 22 822 osob, tj. o 52.7 % méně než v roce 1993 (graf č.18).

Ze srovnáni vývoje situace v minulých letech (graf č.19) je patrné, že v roce 1991 a 1992 kulminoval nelegální pohyb osob přes státní hranice v letních měsících. V roce 1993 kulminoval již v dubnu, následně klesl v době změny azylového zákona v Německu a uzavřením readmisních dohod mezi Německem a jinými státy. Opětovný vzestup způsobil rostoucí počet nelegálních migrantů ze zemi bývalé Jugoslávie v souvislosti s vývojem ozbrojeného konfliktu. Snížení nedovolených přechodů státních hranic ČR od února roku 1994 odráží především úpravu vízové politiky ČR vůči některým státům k 15. lednu 1994. Mírné zvýšení v průběhu letních měsíců bylo způsobeno zejména množstvím českých občanů a občanů sousedních států, kteří nedovoleně překračovali státní hranice v rámci turistiky, sběru lesních plodin a podobně.

V průběhu roku 1994 došlo k výraznému upevnění ochrany státních hranic ČR se Slovenskem. Přesto zůstávají nedořešeny některé problémy, např. značné množství polních, lesních i zpevněných komunikací, protínajících státní hranice mimo hraniční přechody.

Cizinecká policie na hraničních přechodech nepovolila vstup do ČR 91 673 cizincům. Důvodem byly především různé nedostatky v cestovních dokladech (66.5 %). Nejvíce cizinců bylo vráceno na hranicích s Německem (58004 osob, tj. 63.3 %) a na hranicích se Slovenskem (15 825 osob, tj. 17.3 %).

Během roku 1994 bylo předvedeno, zajištěno nebo zadrženo 20 480 osob za pokus o nelegální přechod státních hranic, z.toho 18 832 cizinců z 90 zemi. Z porovnání údajů za rok 1993 a 1994 vyplývá, že přes podstatný pokles celkového počtu nelegálních přechodů státních hranic se v roce 1994 značně zvýšil počet osob, které se pokusily o nedovolený přechod státních hranic ve směru do ČR (grafy č. 20,21).

Přestože se na rozdíl od roku 1993 zvýšilo v roce 1994 procento odhalených nelegálních přechodů na hranicích s jinými sousedními státy, i tak bylo nejvíce osob v obou letech zadrženo na hranicích s Německem. V roce 1993 se jednalo 0 92.7% osob z celkového počtu, v roce 1994 pak o 78.4%, a to převážně pro přechod do Německa. K největšímu zvýšení došlo na hranicích se Slovenskem, což odpovídá postupnému zpevňování ochrany této části státních hranic. Podíl nelegálních přechodů na tomto úseku vzrostl z 0.6 na 5.8%, v absolutním počtu odhalených osob toto představuje nárůst z 243 osob na 1 302 (grafy č. 22,23). Směr nelegálních přechodů v roce 1993 i 1994 je znázorněn grafem č. 24.

Sledujeme-li vývoj situace na státních hranicích, stav v jednotlivých měsících roku.1994 kolísá. Nejvíce osob nelegálně překračujících státní hranice ve směru do ČR bylo zadrženo od května do října. Na hranicích se Slovenskem, a to převážně ve směru ze Slovenska, bylo do května 1994 zjištěno podstatně více osob než na hranicích s Polskem a Rakouskem, od června je tomu naopak (graf č. 25). Celkové srovnání - viz grafy č. 26, 27.

Z celkového počtu 20.480 osob, zjištěných při nedovoleném překročení státních hranic v roce 1994, tvořili občané zemí bývalé Jugoslávie skoro polovinu (grafy č.28,29). Jejich měsíční podíl se v průběhu roku znatelně měnil, a to z hodnoty 81,8% v lednu až na 9.1% v prosinci (graf č. 30). Z 5 258 občanů zemí bývalé Jugoslávie, u kterých bylo možno určit příslušnost k nástupnickému státu, představovali občané SRJ 85.7% (graf č. 31).

Někteří nelegální migranti přecházejí státní hranice ČR ukryti v dopravních prostředcích. Například v úkrytech vlaků bylo v roce 1994 zjištěno 228 osob, tj. 1.1% z celkového počtu.

Uplatnění nové vízové politiky vůči Bosně a Hercegovině a Svazové republice Jugoslávie se projevilo nejen poklesem počtu nedovolených přechodů státních hranic; ale i snížením počtu odbavených osob ze zemí bývalé Jugoslávie na hraničních přechodech ČR až o 60%. Toto snížení je projevem i toho, že úřady Bosny a Hercegoviny omezují možnosti vycestováni svým občanům z důvodú branné povinnosti, existují praktické potíže s opuštěním Sarajeva, vycestování je možné pouze na služební pas atd.

Závažným a nebezpečným jevem je převaděčství, na němž se podílejí jednotlivci i velmi dobře organizované skupiny, pracující na profesionální úrovni s mezinárodním propojením. I když celkový počet nedovolených přechodů státních hranic se snižuje, nelze předpokládat, že klesá také aktivita převaděčů. Jejich činnost se stává skrytější a organizovanější. Během roku 1994 evidovalo ředitelství Služby cizinecké a pohraniční policie celkem 676 osob, které se podílely na převaděčské činnosti. Mezi evidovanými bylo 462 českých občanů, tj. 68%, dále občané zemí bývalé Jugoslávie (11.2%) a občané Slovenska (5.7%). Ve srovnání s rokem 1993 došlo ke zvýšení podílu českých a slovenských převaděčů, podíl vietnamských klesl na polovinu.

Za napomáhání k nelegálnímu přechodu státních hra.nic bylo za uplynulé období roku 1994 předáno cizineckou a pohraniční policií k trestnímu postihu 127 osob. Z toho proti 87 osobám bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čin dle § 171a/1,2b trestního zákona. V roce 1993 bylo za stejnou trestnou činnost předáno k trestnímu postihu pouze 50 osob a z toho bylo proti 33 zahájeno trestní stíhání.

Poznatků o používání falešných, pozměněných a cizích cestovních dokladů k nelegálnímu překročení státních hranic stále přibývá. V roce 1993 bylo z hraničních přechodů hlášeno 662 případů zneužití cestovních dokladů k nedovolenému přechodu státních hranic, v roce 1994 to bylo 754 případů. Z toho se jednalo v 66 % případů o cizince. V největší míře byly zneužívány cestovní pasy jiných osob, tzv. "cizí" cestovní doklady, které byly použity bez jakýchkoli změn. Takto pasy zneužívali především Občané ČR, Bulharska a Slovenska, ojedinělým případem bylo odhalení zneužití třiceti "cizích", gruzinských pasů na letišti Praha-Ruzyně. Časté byly i případy padělání či pozměňování cestovních dokladů (výměna fotografie, změna platnosti, změna počtu stran), které se týkají zejména občanů Bulharska a SRJ. Nejvíce případů zneužívání cestovních dokladů (55.6%) bylo zjištěno na státních hranicích s Německem.

V souvislosti s realizací bezvízových smluv ČR s řadou vyspělých států se stal i cestovní pas ČR žádaným artiklem. To lze vyvodit i ze zvyšujícího se počtu hlášených ztrát dokladů, cca 10 000 cestovních pasů ročně. Pro naše občany se finančně vyplatí doklad prodat; jsou zaznamenány částky 500 až 1.000 DEM (s vízem do USA 15 000 DEM) za jeden cestovní pas.

Více než polovina cizinců (57.7%), u kterých známe dobu pobytu před nelegálním přechodem, se pokusila o nedovolené překročení státních hranic směrem z ČR do 3 dnů po vstupu na její území (graf č.32.)

V roce 1993 byl počet cizinců, kteří nelegálně vstoupili na území naší republiky před dalším nedovoleným překročením hranic ve směru na západ z ČR, minimální. V první polovině roku 1994 byl poměr legálních a nelegálních vstupů u výše zmíněných cizinců přibližně 1:1, v druhé polovině roku tvořily nelegální vstupy necelou třetinu. Nejvíce cizinců vstoupilo nelegálně na území naší republiky ze Slovenska (79.2%).

V průběhu roku 1994 docházelo ve zvýšené míře ke zneužívání azylové procedury. Přibližně třetina žadatelů a přiznání postavení uprchlíka, konkrétně 340 osob, svévolně opustila uprchlické tábory, ve většině případů s cílem dostat se nelegálně do západní Evropy. Počet svévolných odchodů z uprchlických táborů se v roce 1994 proti roku 1993 skoro zdvojnásobil. Jednalo se hlavně o občany Bulharska, bývalé Jugoslávie a Afghánistánu. U afrických států stojí za pozornost, že poměr počtu svévolných odchodů a počtu podaných žádostí o přiznání postavení uprchlíka v kalendářním roce se blíži 100%. Podobné tendence se projevují i u osob, kterým bylo poskytnuto dočasné útočiště.

V roce 1994 byl vysloven zákaz pobytu na území ČR 11.792 cizincům. Ve srovnání s rokem 1993 je to o 4742 případů méně, tj. a 28.68%. V roce 1994 se změnilo zastoupení důvodů pro vyslovení zákaz pobytu. Došlo k znatelnému snížení počtu zákazů pobytu pro nedovolené překročení státních hranic o 6 401 a naopak se zvýšil počet vyslovených zákazů pobytu za porušování pobytového režimu a zákazů pobytu za neoprávněnou výdělečnou činnost (graf č.33). Nejvíce se jednalo 0 občany bývalé Jugoslávie (za nedovolený přechod státních hranic), z dalších důvodů zejména o občany Ukrajiny, zemí bývalé Jugoslávie a Vietnamu.

V případě, že cizinec nerespektuje rozhodnutí o zákazu pobytu a zdržuje se na území České republiky neoprávněně, může být z území republiky administrativně vyhoštěn nebo trestně stíhán pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí. Akt administrativního vyhoštění se realizuje na základě ustanovení § 16 zákona č. 123/92 Sb. ve znění zákona č. 190/94 Sb. Cizinci, který spáchal trestný čin na uzemí republiky, může soud uložit trest vyhoštění z území republiky jako trest samostatný nebo vedle jiného trestu, vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku anebo jiný obecný zájem (§. 7 a trestního zákona). Je-li rozsudek pravomocný a trest vykonatelný, je cizinec orgány cizinecké policie soudně vyhoštěn.

Počet cizinců vyhoštěných z ČR v roce 1994 stoupl o 36 osob, tj. o cca S% ve srovnání s rokem 1993. Z celkového počtu 772 cizinců bylo skoro 56% vyhoštěno letecky. Náklady na úhradu letenek pro administrativní a soudní vyhoštění dosáhly v roce 1993 hodnoty cca 3,7 milionu Kč, což bylo 3x více než náklady na vyhoštění v roce.1992 v celé ČSFR. Za rok 1994 to bylo proti roku 1993 o 174.000,- Kč více, tedy řádově 3,8 milionu Kč.

Podle státní příslušnosti se u cizinců administrativně vyhoštěných pro neoprávněný pobyt jednalo z celkového počtu 363 cizinců ve 125 případech (tj. 34.4%) o občany zemí bývalé Jugoslávie, dĄte Tuniska a Ukrajiny. U soudně vyhoštěných cizinců se jednalo z celkového počtu 409 cizinců o 132 (tj. 32.3%) občanů Slovenska, 61 občanů Bulharska (14.9%), a dále o občany Polska a Rumunska. Důvodem soudního vyhoštění byly převážně trestné činy krádeže, méně už trestné činy související s paděláním veřejných listin.

Závěrem lze shrnout, že současný stav nelegální migrace v ČR v roce 1994 jistě odráží pozitivní výsledky uplatňované vízové politiky a zabezpečování státních hranic mezi ČR a Slovenskem. S nelegální migrací cizinců souvisí mezinárodně organizovaná trestná činnost, jako je převaděčství, obchod s falešnými doklady, kradenými vozidly, starožitnostmi, se zbraněmi, drogami, obchod s ženami, praní špinavých peněz apod. Část ze zadržených a orány sousedních států vrácených osob pak na území naší republiky pobývala bez finančních prostředků různě dlouhou dobu, při omezených možnostech získávání prostředků k obživě legálním způsobem. Tyto osoby se soustřeďovaly v oblastech v blízkosti státních hranic a páchaly nejrůznější trestnou činnost. Následkem toho docházelo k negativním reakcím s prvky xenofobie a rasismu u místního obyvatelstva vůči těmto cizincům. Tito cizinci se sice nezapojuji do organizovaného zločinu, ale vzhledem ke své životní situaci mohou být snadno zneužitelní.

Vysvětlivky ke grafům:

NP - nelegální přechod

SH - státní hranice

CR, ČR - Česká republika





Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP