V důsledku těchto úprav se stalo zbytečným dosavadní ustanovení § 138.

K § 140:

Nové znění tohoto ustanovení odstraňuje podmínku souhlasu ostatních spoluvlastníků při převodu spoluvlastnického podílu a zavádí opět předkupní právo spoluvlastníků.

K § 142:

Změny v tomto ustanovení zvýrazňují spravedlivější postup při vypořádání.

K § 143a:

Nové ustanovení odstraňuje rigoroznost dosavadní úpravy a umožňuje, aby si manželé svoje vzájemné majetkové vztahy upravili smluvně odchylně od zákonné úpravy. V odstavci 2 tohoto ustanovení bylo opět umožněno osvědčené smluvní zřízení tzv. koakvizice. Vzhledem k významu dohody se požaduje forma notářského zápisu. Smluvní volnost při úpravě vzájemných majetkových vztahů vyžaduje zejména i skutečnost, že je třeba umožnit volbu jednotlivých způsobů zejména v případě, že jeden z manželů podniká.

K § 147:

Doplnění tohoto ustanovení je důsledkem úprav, k nimž dochází v institutu bezpodílového spoluvlastnictví manželů (koncepce smluvní volnosti ve vzájemných majetkových vztazích manželů).

K § 148:

Nová úprava odpovídá nastalým politickým a společenským změnám, je návratem k osvědčenému pojmu "dobrých mravů" v občanském Právu.

K § 148a:

Ze systematických důvodů patří tato úprava, zatím obsažená v § 16 odst. 2 zákona č. 105/1990 Sb. do občanského zákoníku. Byla však dopracována o některé nezbytné zábrany jejího případného zneužití.

K § 151a až 151v:

Platný občanský zákoník neobsahuje obecnou úpravu věcných práv k cizím věcem. Chybí zejména úprava zástavního práva.

Pouze § 495 odst. 1 připouštěl vznik zástavního práva ze zákona. Zástavní právo nemohlo vzniknout ani smlouvou, ani z jiného právního důvodu. Novela odstraňuje tento nedostatek a přebírá úpravu zástavního práva obsahově shodně s občanským zákoníkem z roku 1950. V souvislosti s tím se upravuje též zastavení pohledávky a tzv. právo podzástavní a právo zadržovací.

Věcná břemena byla v původním znění občanského zákoníku z roku 1964 obdobně omezena, jako zástavní právo. Novelou platného zákoníku z roku 1982 (zákon č. 131/1982 Sb.) byla upravena již v celkově přijatelné formě. Proto byla tato ustanovení s určitými vylepšeními, respektujícími zkušenostmi z jejich aplikace, převzata do nové úpravy věcných břemen. Právo stavby zatím není výslovně upraveno, protože jeho účelu lze dosáhnout zřízením věcného břemena k pozemku.

K § 152 až 414 dosavadního znění:

V těchto ustanoveních bylo upraveno v části třetí (§ 152 až 221) osobní užívání bytů, jiných místností a pozemků, v části čtvrté (§ 222 až 383) služby a v části páté (§ 384 až 414) práva a povinnosti z jiných právních úkonů.

Tyto části se vypouštějí.

Osobní užívání bytů je nahrazeno novou úpravou nájemní smlouvy a nájmu v nově formulované části osmé tohoto zákona. Osobní užívání pozemků bude ke dni účinnosti tohoto zákona přeměněno na vlastnictví k pozemku.

Dosavadní úprava služeb se vypouští, některá ustanovení upravená dosud v této části, pokud jsou použitelná, jsou pojata do nově koncipované části osmé o závazkovém právu.

Obdobně je tomu i ohledně úpravy práv a povinností z jiných právních úkonů.

K § 415 a 419:

Z nadpisu části šesté a jednotlivých ustanovení v ní obsažených se vypouští termín neoprávněný majetkový prospěch a nahrazuje se termínem bezdůvodné obohacení, který je přiléhavější a lépe vystihuje podstatu tohoto závazku. V § 415 však se ze všeobecné prevence výslovně vypouští prevence proti získání neoprávněného majetkového prospěchu, která se v občanskoprávní oblasti neosvědčila. Obdobně bylo postupováno v § 419.

K § 416:

Tzv. oznamovací povinnost a zakročovací povinnost byla vypuštěna, neboť v praxi se ukázala být neživotná. Vypuštění tohoto ustanovení souvisí s vypuštěním ustanovení § 425 (dříve sankční ustanovení ve vztahu k § 416).

K § 420 a 420a:

V zájmu odstranění rozdílu v odpovědnosti občanů a organizací zakotveného v ustanoveních § 420 a 421 se odpovědnost všech, tedy fyzických i právnických osob, sjednotila v novém znění tohoto ustanovení. Jde o důsledek nově pojaté, reálné rovnoprávnosti subjektů občanskoprávních vztahů. I nadále zůstal zachován princip prezumovaného zavinění, který se v praxi osvědčil, protože usnadňuje dosažení náhrady škody poškozeným (důkazní břemeno vyvinění leží na označeném škůdci). Nově je upravena odpovědnost z provozní činnosti.

K § 421 a 421a:

Do těchto ustanovení byla zařazena ustanovení § 237 a 238 z jinak zrušené části čtvrté, která systematicky patří do části občanského zákoníku upravující odpovědnost za škodu.

K § 424:

Dosavadní text byl upraven, protože již neodpovídá nové společenské situaci.

K § 425:

Vzhledem k vypuštění ustanovení § 416 bylo nutno vypustit i úpravu odpovědnosti za škodu provedenou v ustanovení § 425.

K § 433, 435 a 438:

Nové znění těchto ustanovení vychází ze změněné situace v oblasti podnikání a tržního hospodářství.

K § 442:

Zásada stanovená v odstavci 1 tohoto ustanovení odpovídá potřebám tržního hospodářství. Dosavadní vázanost náhrady ušlého zisku pouze na případy úmyslného jednání škůdce těmto potřebám nevyhovovala.

Zásada stanovená v odstavci 2 tohoto ustanovení se přizpůsobuje potřebám praxe, ve které se škoda nahrazuje zásadně v penězích a jen výjimečně uvedeném do předešlého stavu.

K § 451, 454, 455, 456, 458 a 459:

V těchto ustanoveních se mění "neoprávněný majetkový prospěch" na institut "bezdůvodného obohacení". Nové znění těchto ustanovení také soustřeďuje skutkové podstaty bezdůvodného obohacení dříve upravené v různých ustanoveních.

K § 452, 453:

Vzhledem k novému znění § 451 bylo nutno zrušit ustanovení § 452.

Režim nalezených věcí, dosud upravených v § 453, je nově upraven v rámci ustanovení o nabývání vlastnictví (§ 135 novely)

K § 457:

Odstavec 2 a 3 tohoto ustanovení v dosavadním znění ve své podstatě obsahují majetkové sankce, které nemají v občanském zákoníku žádné opodstatnění; proto se tato ustanovení vypouštějí

K § 469a:

Ustanovení o vydědění, které bylo včleněno do občanského zákona novelou z roku 1982 se vcelku osvědčilo. Podle poznatků a zkušeností praxe však bylo upraveno znění důvodů vydědění; nelze přehlédnout, že formulace tohoto ustanovení ve své nové - snad poněkud kazuistické podobě - prospívá tvorbě právního vědomí.

Novela vyhověla i podnětům právní praxe v tom, že umožňuje za stanovených podmínek, aby zůstavitel mohl vztáhnout účinky vydědění i na osoby uvedené v § 473 odst. 2, tj. potomky jeho dětí (např. vnuky, vnučky).

K § 470:

V nadpisu tohoto ustanovení dochází ke změně, jejímž smyslem je lépe vystihnout obsah tohoto a následujících ustanovení.

K § 471:

Úprava odpovídá jednotné koncepci k návratu osvědčeného pojmu "dobré mravy".

K § 475:

Nově vložené ustanovení odstavce 2 upřesňuje rozsah dědění v okruhu sourozenců zůstavitele v souladu s dosavadním řešením, ke kterým došla praxe při výkladu tohoto ustanovení.

K § 475a:

I v tomto ustanovení, vytvářejícím nově čtvrtou skupinu dědiců ze zákona, se rozšiřuje okruh zákonných dědiců v souladu se snahou posílit význam rodinných vztahů.

K § 476:

V souladu s požadavky praxe připouští se kromě vlastnoručně sepsané závěti a závěti formou notářského zápisu též nová forma písemné závěti.

K § 476a až 476f:

Nová ustanovení upravují podmínky jednotlivých druhů závěti.

Tato nová úprava byla zejména nezbytná vzhledem k tomu, že se napříště počítá i s další formou závěti, která není vlastnoručně psána.

K § 477:

Protože nadaci lze zřídit i závětí, bylo třeba upravit náležitosti jejího obsahu (§ 20c novely).

K § 479:

Změna zákona o podílu neopominutelného dědice ve prospěch dědice ze závěti odpovídá požadavkům respektování projevu vůle zůstavitele; rozšiřuje se tím zůstaviteli možnost nakládat s majetkem pro případ smrti.

K § 485:

Změna institutu se promítá i ve změně formulace (dosavadní neoprávněný majetkový prospěch se mění na věcně lépe odpovídající bezdůvodné obohacení).

K části osmé:

Dosavadní část osmá v ustanoveních § 488 až 510 obsahovala závěrečná ustanovení.

Vzhledem k potřebě zachovat logickou systematiku nového znění občanského zákoníku a umožnit přehledné zpracování nového znění závazkového práva, byla tato část v celém rozsahu vypuštěna, a její ustanovení, pokud si nadále zachovávají platnost, byla zařazena do nově vzniklé části deváté v ustanoveních § 553 až 878.

Nová ustanovení § 488 až 587 obsahují obecná ustanovení o závazkovém právu.

Ustanovení § 588 a následujících upravují nejrozšířenější smluvní typy.

Původní text občanského zákoníku z roku 1964 neobsahoval ucelenou část o závazkovém právu. V důsledku toho chyběla především obecná část, některá ustanovení obecné části závazkového práva byla zařazena do prvé části občanského zákoníku, a to v ustanoveních § 52 až 62 o zajištění práv a povinností; v dalších ustanoveních § 63 až 70 o změně práv a povinností, a v ustanoveních § 71 až 99 o zániku práv a povinností. Chyběla tedy obecná, ucelená ustanovení o vzniku závazků, o právech a povinnostech vyplývajících ze závazků, o odpovědnosti za vady, o prodlení věřitele a dlužníka, o některých dalších druzích zajištění závazků, ustanovení o smluvní pokutě, o zástavním právu, o zadržovacím právu; chyběla rovněž obecná podrobnější ustanovení o změně obsahu závazku, některá ustanovení týkající se subjektů závazků, například ustanovení o aktivní solidaritě, a ustanovení o některých změnách subjektů závazků. Úprava obecné části závazkového práva byla kusá a neúplná, postrádala mnohé instituty, které moderní závazkové právo musí obsahovat.

Občanský zákoník z roku 1964 neobsahoval ani ucelenou zvláštní část závazkového práva se systémem závazkových smluv, které by bylo možno aplikovat na stejné skutkové podstaty závazků bez ohledu na subjekt závazku. Závazky byly zvlášť upraveny podle toho, zda vznikaly mezi socialistickými organizacemi a občany nebo mezi občany navzájem. To vedlo k tomu, že se v právní úpravě opakovaly různé závazky shodného ekonomického obsahu přizpůsobené příslušným subjektům závazku. Tak například byl odlišně upraven prodej jako závazek mezi prodávající organizací a kupujícím občanem a na druhé straně koupě, která se považovala za závazek mezi občany navzájem, ale i za závazek mezi občanem a organizací, pokud byla předmětem koupě nemovitost. Pro každý z těchto závazků byla stanovena zvláštní práva a povinnosti. Obdobná situace byla i u jiných druhů závazků, například osobní užívání bytu mohlo vzniknout jen mezi socialistickou organizací a občanem. Pokud došlo k obdobnému vztahu ohledně bytů v rodinném domku v osobním vlastnictví, platily již jiné předpisy a jiné platily při užívání bytu v domě v soukromém vlastnictví. Diferenciace závazkových vztahů se uskutečňovala na bázi různých druhů vlastnictví a je proto v současné úpravě nutno ji odstranit. Je potřeba jednotlivé instituty závazkového práva sjednotit na základě obecné úpravy, která platí stejně pro všechny účastníky.

Dosavadní diferencovaná úprava závazkových vztahů sledovala i sociálně ekonomický účel, který měl být zvýrazněn i tím, že do občanského zákoníku se dostaly v roce 1964 i nové názvy institutů, které v jiných zemích nemají obdoby. Obecně tyto nové instituty nebyly veřejností akceptovány a osobní uživatel byl vždy považován za nájemníka, který za nájem musí platit nájemné atp.

Novým institutem, zcela bez obdoby v jiných právních řádech, byly tzv. služby, jako nový souhrnný pojem pro pojmenování některých druhů závazků, vznikajících výlučně mezi socialistickými organizacemi poskytujícími služby a občany, kterým byly tyto služby poskytovány. Při úpravě těchto závazků byl opuštěn tradiční způsob jeho označení podle příslušné smlouvy zakládající tento závazek. To vedlo k podceňování významu smluvního charakteru těchto závazků a ke skutečnosti neodpovídajícímu, falešnému zdůrazňování péče socialistické společnosti o uspokojování potřeb občanů.

Ve společnosti, která zabezpečuje rovnost všech občanů před zákonem, a jejíž ekonomika je založena na tržním mechanismu, musí zvláštní část závazkového práva obsahovat abstraktně upravené závazky, použitelné na jakékoli subjekty, tedy na fyzické i právnické osoby.

Proto nebylo možno převzít dosavadní ustanovení třetí části občanského zákoníku o osobním užívání bytů, jiných místností a pozemků (§ 152 až 221), ustanovení čtvrté části o službách (§ 222 až 383), ustanovení páté části o právech a povinnostech z jiných právních úkonů (§ 384 až 414), a některá ustanovení osmé části o úpravě jiných občanskoprávních vztahů. To ovšem neznamená, že do nové zvláštní části závazkového práva nebyla převzata konkrétní ustanovení týkající se některých druhů závazků z dosud platného občanského zákoníku pokud po obsahové stránce byla srovnatelná s instituty soukromého práva. Tato převzatá ustanovení byla však přizpůsobena srozumitelné právní terminologii, známé z tradiční občanskoprávní úpravy.

Nové závazkové právo spočívá po stránce formálního vyjádření i nadále na některých ustanoveních platného občanského zákoníku, která byla zařazena do nového systému. Tam, kde platný občanský zákoník neobsahoval konkrétní ustanovení, která jsou nepostradatelná v moderním závazkovém právu, resp. neobsahoval adekvátní ustanovení odpovídající potřebám závazkového práva, bylo třeba tato novým způsobem formulovat. Při formulaci nových, resp. chybějících ustanovení, bylo možno se zčásti opřít o občanský zákoník z roku 1950, který zpravidla vyhovující ustanovení obsahoval. Při jejich převzetí se postupovalo tak, aby nové znění současně odpovídalo zkušenostem praxe a zejména zkušenostem získaným z obdobných cizozemských úprav v právních státech. Byla rovněž převzata některá ustanovení ze zákoníku o mezinárodním obchodu (zákon č. 101/1963 Sb.) a zmodernizována řada ustanovení, k nimž napříště budou ustanovení obchodního zákoníku v poměru speciality.

K § 488 až 493 (závazkový právní vztah a vznik závazku):

Ustanovení § 488 o závazkovém právním vztahu a § 489 až 493 o vzniku závazku jsou nově formulovány. Platný občanský zákoník nemá taková ustanovení a ustanovení občanského zákoníku z roku 1950 nebylo možno převzít, protože jako hlavní důvod vzniku závazku předpokládala plnění plánu. Novým způsobem je formulován zejména § 491, který pro závazkové právo zakotvuje smluvní volnost a umožňuje uzavírat i tzv. smíšené smlouvy obsahující prvky různých smluv. O smlouvách výslovně neupravených platí ustanovení § 51.

K § 494 až 498 (obsah závazků):

Protože občanský zákoník nemá ustanovení vymezující obsah závazků, bylo třeba jeho znění doplnit.

K § 499 až 510 (odpovědnost za vady):

Občanský zákoník neobsahoval obecnou úpravu odpovědnosti za vady. Stávající úprava byla diferencována podle subjektu závazku a z tohoto důvodu upravena zčásti v části čtvrté a páté. Proto bylo třeba upravit obecná ustanovení o odpovědnosti za vady novým způsobem. Bylo je ovšem třeba přizpůsobit uplatňování práv z odpovědnosti za vady, které zavedl občanský zákoník z roku 1964, a které se osvědčilo, že totiž právo je třeba uplatnit nejprve u smluvního partnera a teprve potom u soudu. Tomuto postupu uplatnění práva se přizpůsobilo i ustanovení § 508. Právo na náhradu nutných nákladů bylo dosud upraveno pouze jako zvláštní právo platné ve službách (§ 236 dosavadního znění), a jako zvláštní právo u kupní smlouvy (§ 402 dosavadního znění). Chybělo však obecné ustanovení.

K § 511 až 515 (společné závazky a společná práva):

Nové znění, které navazuje na některá ustanovení platné úpravy, posiluje přehlednost právní úpravy a odpovídá zkušenostem právní praxe.

K § 516 až 523 (změny v obsahu závazků):

Nová úprava, navazující na dosavadní, vychází vstříc potřebám praxe. Upravuje zejména podrobněji dohodu stran, která preferuje smluvní princip při odstraňování sporných prvků právního vztahu.

K § 524 až 543 (změna v osobě věřitele nebo dlužníka):

Upravuje se postoupení pohledávky, převzetí dluhu a přistoupení k závazku. Ustanovení o převzetí dluhu, v platném občanském zákoníku zatím chyběla. Potřeby obchodního styku si vyžádaly upravit právní vztahy z poukázky a poukázky na cenné papíry.

K § 544 až 558 (zajištění závazků):

V dosavadní úpravě zajištění práv a povinností chyběly některé zabezpečovací prostředky, proto bylo potřeba je převzít ze starších úprav osvědčených v občanském právu demokratických států. Tak byla převzata do nových ustanovení úprava o smluvní pokutě, o zástavní smlouvě, ustanovení o zajištění postoupením pohledávky, ustanovení o jistotě a uznání dluhu. Z platné úpravy bylo převzato ručení (i když v pozměněné formě), dohoda o srážkách ze mzdy a jiných příjmů a složení do úschovy.

K § 559 až 587 (zánik závazků):

V této části byla většinou převzata ustanovení platného občanského zákoníku, avšak byla současně doplněna o v právní praxi osvědčený institut splynutí. Podrobnější než dosud jsou ustanovení o dohodě o narovnání.

K § 588 až 627 (kupní a směnná smlouva):

Občanský zákoník z roku 1964 obsahoval pouze stručnou obecnou úpravu o koupi a výměně, protože těžiště úpravy bylo v ustanoveních upravujících prodej v obchodě. Novela tento nedostatek odstraňuje. V ustanovení § 588 až 610 přináší novela úpravu kupní smlouvy. Z platného občanského zákoníku jsou zčásti převzata pouze dvě ustanovení, která jsou vtělena do ustanovení § 588 a 589. Ustanovení o právu zpětné koupě (§ 607 až 609) byla převzata ze zákoníku mezinárodního obchodu. Zvláštní ustanovení o prodeji zboží v obchodě (§ 612 až 627) byla převzata z platného občanského zákoníku. Na rozdíl od tohoto je však možno tato ustanovení použít nejen na vztahy z prodeje obchodní organizace, se kterými počítal platný občanský zákoník, ale na jakékoliv vztahy z prodeje, kde obchodníkem (prodávajícím) je jakýkoliv podnikatel.

K § 628 až 630 (darovací smlouva):

Pojem darovací smlouvy obsažený v prvém odstavci § 628 je převzat ze starší úpravy. Hledisko hrubého porušení dobrých mravů bylo promítnuto do skutkové podstaty vrácení daru (§ 630).

K § 631 až 656 (smlouva o dílo):

Platný občanský zákoník neobsahoval obecnou úpravu smlouvy o dílo, ale upravoval pouze speciální druhy této smlouvy, zhotovení věci na zakázku a opravu a úpravu věci. Z těchto speciálních ustanovení bylo možno do obecné úpravy smlouvy o dílo převzít pouze některá. Vztahy nově upravené smlouvou o dílo se liší od vztahů pracovněprávních (např. dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti podle § 236 a násl. zák. práce).

Zvláštní ustanovení o zhotovení věci na zakázku (§ 644 až 651) a o opravě a úpravě věci (§ 652 až 656) byla s některými změnami převzata z platného občanského zákoníku.

K § 657 až 658 (smlouva o půjčce):

Platný občanský zákoník neobsahoval obecnou úpravu smlouvy o půjčce. Diferencovaně upravoval půjčky poskytované organizacemi a půjčky mezi občany. Proto bylo třeba zapracovat do nové úpravy ustanovení o půjčce, která svou obecnou povahou odpovídají běžné potřebě.

K § 659 až 662 (smlouva o zapůjčení věci):

Tato ustanovení upravují ve shodě s obecnými principy občanského práva jen bezplatné zapůjčení věci. Nová úprava pojala dosavadní půjčování věci za úplatu (tzv."půjčování" věcí v půjčovně) jako podnikatelský nájem movitých věcí ve shodě s obsahem tohoto vztahu jako zvláštní druh nájemní smlouvy (§ 721 až 723 novely).

K § 663 až 723 (nájemní smlouva):

Platný občanský zákoník neobsahuje obecná ustanovení o nájemní smlouvě a nájemním poměru. Upravuje pouze některé druhy právních vztahů, které byly vyjádřeny v nově vytvořených institutech "osobního užívání bytů, jiných obytných místností a místností nesloužících bydlení" (§ 152 až 197), "přenechání bytu v rodinném domku" (§ 390 až 393), "přenechání nemovitosti k dočasnému užívání" (§ 397 až 398), "přenechání bytu a místností nesloužících k bydlení v domech, které jsou v soukromém vlastnictví" (§ 493). Ustanovení § 494 sice pamatovalo na tzv. nájem zemědělského pozemku, ale tento institut přímo neupravovalo, pouze odkazovalo na možnost přiměřeného použití ustanovení o přenechání nemovitosti k dočasnému užívání.

V nové úpravě bylo třeba vytvořit především soubor ustanovení upravujících obecně nájemní smlouvu a nájemní poměr, který by se mohl aplikovat na všechny druhy nájmu a mimo to vytvořit i zvláštní ustanovení, která by upravovala specifické otázky jednotlivých druhů nájmů. Také byly upraveny vztahy, vznikající při tzv. podnikatelském nájmu věcí movitých (tzv."půjčování" věcí v půjčovně), kde jde rovněž o vztah z nájemní smlouvy.

Zvláštní ustanovení o nájmu bytu (§ 685 a násl.) převzala dosavadní úprava o osobním užívání bytu se změnami, které odrážejí novou společenskou situaci. K těmto změnám patří zejména skutečnost, že nájem bytu vzniká vždy na základě nájemní smlouvy, kterou uzavírá pronajímatel s nájemcem na neurčitou nebo určitou dobu. Nová úprava sice sama o sobě nemůže vytvořit trh s byty, může ale jeho vytvoření stimulovat a podpořit. Odstraňuje dosavadní administrativní zasahování do nájemních vztahů, a za stanovených podmínek umožňuje i úpravy nájemného s cílem jeho konečné výše, která by představovala nájemné ekonomické kryjící i přiměřenou míru zisku pronajímatele. Způsob výpočtu nájemného, úhrady za poskytování plnění spojených s užíváním bytu, způsob jejich placení jakož i případy, ve kterých je pronajímatel oprávněn jednostranně zvýšit nájemné, stanoví zvláštní právní předpis (§ 696 novely). Toto ustanovení se vztahuje i na úpravu úhrady za užívání bytu v družstevních bytech, u nichž dosavadní právní předpisy určují způsob výpočtu tzv."nákladového nájemného". Předpokládá se přitom zachování konstrukce nájemného v družstevních bytech s tím, že konkrétní výši nájemného stanoví orgán družstva.

Přechod nájemního práva v případě smrti nájemníka nebo v případě, že nájemník opustil společnou domácnost byl zatím - pokud ještě není vytvořen tzv. trh s byty - zachován, protože plní sociální funkci, kterou zatím nelze spolehlivě nahradit. Stejně jako u dnešní kategorie bytů sloužících k trvalému ubytování pracovníků organizace nebude se však ani na služební byty vztahovat toto ustanovení o přechodu nájemního práva a rovněž se nebude vztahovat na byty zvláštního určení.

Místo práva společného užívání bytu se zavádí společný nájem bytu (§ 700 až 702) a společný nájem bytu manžely (§ 703 až 705).

Ochrana nájmu bytu, která je vlastní zákonodárství právních států, je založena na tom, že pokud nedojde k dohodě, pronajímatel nemůže nájem vypovědět bez uvedení důvodů, ale může pouze podat u soudu návrh na přivolení k výpovědi z nájmu bytu z důvodů taxativně uvedených v § 711. Tyto důvody novela rozšiřuje i respektuje přitom též potřeby pronajímatele. Oproti dosavadní úpravě dochází ke změně i v tom, že zrušit nájem již nemůže orgán státní správy.

Co se rozumí přiměřený m náhradním bytem, náhradním ubytováním, kdy stačí zajistit jiný než přiměřený náhradní byt nebo náhradní byt v jiné obci anebo kdy místo náhradního bytu stačí zajistit jen náhradní ubytování, stanoví zákony národních rad.

Při výměně bytů se především vyžaduje souhlas pronajímatele.

Novela počítá s tím, že nájem bytu vzniká i u družstevních bytů. Způsob uzavírání nájemní smlouvy, obsah nájmu a jeho zánik je však modifikován podle podmínek stanovených ve stanovách bytových družstev.

Nájem obytných místností v zařízeních určených k trvalému bydlení (§ 717 až 718) přebírá obsahově současnou úpravu obsaženou v § 190 až 195 občanského zákoníku.

Ustanovení o nájmu a podnájmu nebytových prostor odkazují na speciální úpravu obsaženou v zákoně č. 116/1990 Sb.

V platném občanském zákoníku není podnájem výslovně upraven. Upraveno je pouze přenechání části bytu do užívání (§ 394 až 396). Obsahově byla tato ustanovení převzata do nového ustanovení § 719 o podnájmu bytu (části bytu); po skončení podnájmu však podnájemce nemá právo na náhradní podnájem.

K § 724 až 741 (příkazní smlouva):

Obecná úprava příkazní smlouvy zatím chyběla, přestože je potřebná.

Kromě obecných ustanovení byla do úpravy zahrnuta smlouva o obstarání věci a smlouva o obstarání prodeje věcí. Vzhledem k tomu, že smlouva o poskytování právní pomoci je kryta obecnými ustanoveními o příkazní smlouvě, resp. ustanoveními zákonů národních rad o advokacii, nebylo zapotřebí tuto upravovat.

K § 742 až 746 (jednatelství bez příkazu):

Platný občanský zákoník neupravuje jednatelství bez příkazu a v praxi vznikaly vždy problémy, jak posuzovat jednotlivé právní otázky vyplývající z takového jednání. Tento nedostatek novela odstraňuje.

K § 747 až 753 (smlouva o úschově):

Smlouva o úschově není v platném právu upravena jako samostatný smluvní typ, nedává odpověď na jednotlivé, často sporné otázky. Rovněž tento nedostatek novela odstraňuje.

K § 754 až 759 (smlouva o ubytování):

Smlouva o ubytování přebírá obsahově úpravu ubytovacích služeb v platném občanském zákoníku (dosud v § 300 až 306). Změn jsou pouze terminologické.

K § 760 až 773 (smlouvy o přepravě):

Ustanovení o smlouvě o přepravě osob a o přepravě nákladů přebírají dosavadní úpravu o přepravních smlouvách obsažených v platném občanském zákoníku (dosud v § 307 až 320).

K § 774 až 777 (smlouva zprostředkovatelská):

Platný občanský zákoník neupravoval zprostředkovatelskou smlouvu, ačkoliv její úprava je v praxi potřebná. Proto byla převzata úprava zprostředkovatelské smlouvy z předchozích úprav a některá ustanovení ze zákoníku mezinárodního obchodu.

K § 778 až 787 (vklady):

Ustanovení o vkladech jsou nově upravena; jsou přizpůsobena úpravám zákona č. 158/1989 Sb., o bankách a spořitelnách. Kromě vkladů na vkladních knížkách upravují i vkladní listy a další formy vkladů, které jsou v současné době v plném rozvoji.

K § 788 až 828 (pojistné smlouvy):

Nová úprava pojistných smluv vychází z úpravy pojištění provedené v platném občanském zákoníku v ustanoveních § 345 až 383, avšak je v mnohých směrech mění a doplňuje v závaznost na současný rozvoj pojišťovnictví. Vzhledem k tomu, že dosud bylo upraveno pouze pojištění fyzických osob a nikoli pojištění právnických osob, protože pojištění právnických osob spadalo do sféry hospodářského zákoníku, bylo třeba jednotlivá ustanovení, která se týkají fyzických osob, nově formulovat tak, aby se mohla vztahovat i na osoby právnické. Nová úprava také odstraňuje dosud platnou preferenci socialistických organizací při uzavírání pojistných smluv, kdy se mohly odchýlit nejen od závazných ustanovení pojistných podmínek, ale i od ustanovení občanského zákona. Nová úprava zabezpečuje, aby fyzické i právnické osoby měly i v pojištění stejné postavení. Dalším novým prvkem, který odpovídá změnám v pojišťovnictví je i úprava pojistných podmínek, které napříště budou všeobecnými pojistnými podmínkami pojistitele, podléhajícími schválení orgánem státního dozoru v pojišťovnictví. Od nich se bude možné odchýlit v případech tam určených, v jiných případech jen ku prospěchu pojištěného.

K § 829 až 841 (smlouva o sdružení):

Smlouva o sdružení nebyla v platném občanském zákoníku upravena, ačkoliv je v praxi potřebná. Její absence byla pociťována významně i ve vztahu mezi vlastníky bytů (různých bytů) v témže domě. Proti úpravě občanského zákoníku z roku 1950 byla však jednotlivá ustanovení přizpůsobena současným potřebám. Podstatným rysem tohoto právního vztahu je, že smlouvou nevznikne právnická osoba.

K § 842 až 844 (smlouva o důchodu):

Smlouva o důchodu nebyla v platném občanském zákoníku upravena, ačkoliv její úprava v praxi je potřebná. Tento nedostatek novela odstraňuje.

K § 845 až 846 (sázka a hra):

Sázka a hra byly v platném občanském zákoníku dosud upraveny pouze nepřímo v rámci ustanovení o odpovědnosti za neoprávněný majetkový prospěch (§ 455 odst. 2). Úprava sázky a hry je vzhledem na potřeby zábavného průmyslu potřebná a byla proto do novely zahrnuta.

K § 847 až 849 (veřejná soutěž):

Nová ustanovení přebírají úpravu veřejné soutěže z platného občanského zákoníku (dosud § 412 až 414).

K § 850 až 852 (veřejný příslib):

Platný občanský zákoník nemá ustanovení o veřejném příslibu, ačkoliv praxe tuto úpravu potřebuje. Nová úprava je převzala ze starší občanskoprávní úpravy.

K nové části deváté:

K hlavě první (§ 853):

Umožňuje se analogie legis obdobně jako v předchozí úpravě.

K hlavě druhé, třetí a čtvrté (§ 854 až 867):

Protože novelou došlo k zásahu do systematiky občanského zákoníku a z mnoha důvodů nebylo možno zachovat původní část osmou jako část závěrečnou, obsahující zejména přechodná a zrušovací ustanovení původního zákoníku, jakož i jeho novelizací, byla zvolena cesta obdoby tzv. uvozovacího zákona v jiných právních řádech běžného, proti které nemůže být teoretických výhrad a přináší řadu praktických výhod (mj. odstraňuje nepřehlednost těchto ustanovení do doby vyhlášení úplného znění občanského zákoníku, jak vyplyne z této novely).

K hlavě páté:


Související odkazy