K § 868 až 877:

Kromě ustanovení, která upravují posuzování právních vztahů, vzniklých před účinností novely, a kromě ustanovení, reagujících na sjednocení druhů a forem vlastnictví, nová přechodná ustanovení, která jsou k dosavadním ustanovením v poměru speciality, soustřeďují úpravu k některým podstatným změnám a doplňkům novely.

Z důvodů právní jistoty bylo třeba časově omezit možnost dovolat se účinků nového institutu odporovatelnosti právních úkonů. Proto bude možno odporovat pouze právním úkonům učiněným v době tří let před účinností tohoto zákona, avšak za podmínky, že důvody odporovatelnosti trvaly i po účinnosti tohoto zákona. Doba jednoho roku, v němž je právo třeba uplatnit, je prekluzivní.

Přímo ze zákona dojde ke změně práva osobního užívání bytu na chráněný nájem, (obdobně to platí rovněž u práva osobního užívání jiných obytných místností a místností nesloužících k bydlení). Dojde též ke změně osobního užívání bytů sloužících k trvalému ubytování pracovníků organizace na nájem služebního bytu.

Právo osobního užívání pozemku existující ke dni účinnosti tohoto zákona, mění ze zákona na vlastnictví občana, resp. spoluvlastnictví, nebo bezpodílové spoluvlastnictví pozemku.

Bylo třeba pamatovat i na případy, kdy občanovi vzniklo právo na uzavření dohody o osobním užívání pozemku, avšak k dohodě před účinností tohoto zákona nedošlo (popř. došlo-li k dohodě, avšak dohoda nebyla pravomocně registrována státním notářstvím). V těchto případech vzniká oprávněnému právo na uzavření kupní smlouvy k pozemku (přímus), jehož se týkalo rozhodnutí o přidělení pozemku do osobního užívání. I uplatnění tohoto práva však bylo třeba z důvodů právní jistoty časově omezit na dobu jednoho roku. Tato doba je prekluzivní. Právo na vydání bezdůvodného obohacení není ani v tomto případě dotčeno.

V případě vydržení vlastnického práva k pozemku, k němuž na základě dosavadních předpisů mohlo dojít jen tak, že občan nabyl právo na uzavření dohody o osobním užívání pozemku, počítají přechodná ustanovení se započítáním té doby, která uplynula do účinnosti zákona, a po kterou právní předchůdce vydržitele měl nepřetržitě pozemek v držbě.

Další ustanovení reagují na některé úpravy, k nimž dochází v zákoně o osobním vlastnictví k bytům (zákon č. 52/ 1966 Sb., ve znění pozdějších předpisů); některá ustanovení se totiž v § 877 zrušují. Ze zákona se osobní vlastnictví k bytu mění na vlastnictví fyzických osob a právo společného užívání pozemku, na němž stojí dům, v němž je byt, na podílové spoluvlastnictví fyzických osob.

Současně se v této souvislosti stanoví, že za podmínek zákona o vlastnictví k bytům, mohou byty a nebytové prostory nabývat i právnické osoby. Tato úprava odpovídá rovnému postavené všech subjektů občanskoprávních vztahů.

Zrušením některých ustanovení zákona o vlastnictví k bytům se odstraňují rovněž některé z bariér, které zatím bránily širšímu odprodeji bytů a nebytových prostorů do vlastnictví.

Protože novela zavádí ochranu názvu právnických osob a ochrana osobnosti občana byla posílena zákonem č. 87/1990 Sb., není již třeba dosavadního ustanovení § 22 a 352 zákona č. 141/1950 Sb.

Zákon o hospodaření s byty (zák. č. 41/1964 Sb.) se zrušuje; počítá se s vydáním zákonů národních rad, které upraví i skutečnosti uvedené v § 712 odst. 2.

K hlavě šesté (§ 878):

Toto ustanovení pamatuje na potřebu speciální úpravy, která může být aktuální jen v jedné z republik. Tak například na území Slovenské republiky se vyskytovaly a vyskytují zvláštní útvary společného vlastnictví fyzických osob k nemovitostem, které netvořily vlastnictví obce, i když třeba byly v pozemkové knize takto zapsány. Tyto útvary vzniklé ještě za účinnosti práva platného na Slovensku před rokem 1950 vyznačovaly se zvláštnostmi v hospodaření, ve správě i v nakládání s předmětem vlastnictví. Mezi tyto útvary patřily zejména komposesoráty, bývalé urbariáty, nedílné společné pastviny a lesy, majetky užívané osadníky apod. Je proto účelné, aby právní vztahy dotýkající se těchto útvarů mohly být napříště upraveny zvláštním zákonem Slovenské národní rady.

K čl. II:

Protože se změny, doplňky a úpravy občanského zákoníku promítají ve větším počtu ustanovení, vyžaduje potřeba přehlednosti právní úpravy vyhlášení úplného znění občanského zákoníku, k němuž se zmocňuje předsednictvo Federálního shromáždění.

Finanční dopad

Navrhovaná novelizace občanského zákoníku sama o sobě si nevyžádá nároky na pracovní síly a na státní rozpočty federace a republik. Tyto nároky jsou spojeny s realizací novely občanského soudního řádu a návrhu zákona o soudech a soudcích, které se současně předkládají.

V Praze dne 23. května 1991

Předseda vlády ČSFR:

Čalfa v. r.

 

Zásady

návrhu zákona, kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník

Návrh novely občanského zákoníku je součástí uceleného procesu přeměn v soukromoprávní oblasti. Ústavní zakotvení občanských práv a svobod, rozvoj soukromého podnikání a postupný vznik tržního hospodářství kladou nové nároky na občanské právo, jimž již neodpovídá dosavadní znění občanského zákoníku.

Úplná rekodifikace občanského zákoníku, pokud má mít šanci delšího uplatnění, vyžaduje čas na několikaletou přípravu.

Proto v návaznosti na souběžně připravovaný obchodní zákoník, který by k občanskému zákoníku měl být v poměru speciálního předpisu k předpisu základnímu, byly připraveny obsáhlé změny v podobě novely občanského zákoníku, které by měly překlenout nutnou dobu do rekodifikace.

Navržená novela není jen pouhým prostým návratem k některým osvědčeným institutům klasického občanského práva. Čerpá nejen z poznatků a zkušeností s uplatňováním občanského práva na území nynější ČSFR v období mezi světovými válkami, ale přihlíží i k řadě úprav v právních státech našich sousedů, které mají srovnatelnou právní kulturu i tradici. Novela též promítá do občanského zákoníku principy, které zejména ve vztahu k potřebám mezinárodního obchodu ČSFR přijala v mezinárodních smlouvách a zavázala se je realizovat ve vnitrostátním právním řádu.

Koncepce novely i přesto, že po formální stránce mohla jen stěží překročit rámec systematiky dosavadního občanského zákoníku, přináší však po věcné stránce řadu důležitých a zásadních změn.

Je to především posílení soukromoprávního charakteru právní úpravy, která čerpá z jednotného druhu a formy vlastnictví jako proklamované ústavní zásady a z navazujícího principu vzájemné rovnosti všech subjektů občanského práva, ať už to jsou fyzické osoby anebo právnické osoby, mezi které patří i stát.

Odstraňuje se řada ustanovení, která umožňovala nebo dokonce předpokládala administrativní zásahy do občanskoprávních vztahů. Pokud se ještě někde zachovává ingerence státu, je to jen v těch záležitostech, kde si to potřeby přechodného období v ekonomice nezbytně vyžadují, jako je to například ve stanovení možnosti regulace cenového rozpětí v určitých vymezených případech v návaznosti na již vydané nebo připravované nové předpisy; tyto úpravy jsou však tak koncipovány, aby nebránily úplné liberalizaci.

Páteří novely jsou ustanovení o věcných právech, tedy především o právu vlastnickém, jehož obsah se vrací do podoby osvědčených úprav v právních řádech demokratických států. Tomu odpovídají i způsoby nabývání vlastnického práva, především smlouvou, děděním, popřípadě i rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem. Mezi tyto způsoby se opět vrací vydržení v plném rozsahu, neomezené předmětem, tedy i vydržení pozemků, jakož i zpracování. Ve spoluvlastnických vztazích dochází k podstatné změně v tom, že opět rozhoduje velikost podílů. Úprava bezpodílového spoluvlastnictví manželů se přizpůsobuje smluvnímu principu v tom, že kromě jiného připouští, aby manželé dohodou rozšířili nebo zúžili stanovený rozsah bezpodílového spoluvlastnictví, popřípadě si vyhradili jeho vznik až ke dni zániku manželství. Podrobně se upravuje institut zástavního práva, který do budoucna nahradí dosavadní omezení převodu nemovitostí; nově je upraveno právo zadržovací. Úprava věcných břemen a sousedských práv pokryje současné požadavky praxe.

Přestože úprava odpovědnosti za škodu vychází nadále z dosavadní obecné odpovědnosti (s prezumovaným zaviněním) a dosavadní objektivní odpovědnosti (odpovědnosti za výsledek), byla jednotlivá ustanovení pozměněna. Odpadl důvod pro rozlišování obecné odpovědnosti mezi občanem a organizacemi; úprava byla nahražena jednotnou odpovědností fyzických a právnických osob. Potřebám hospodářské a obchodní praxe vychází vstříc nové ustanovení o odpovědnosti za škodu, která byla způsobena provozní činností. Nově je formulována odpovědnost za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při plnění závazku použito. Na rozdíl od dosavadního stavu rozšiřuje se rozsah náhrady tak, že se hradí nejen skutečná škoda, ale i to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Škoda se na prvním místě hradí v penězích, jen, požádá-li o to poškozený a je-li to možné a účelné, hradí se škoda uvedením do předešlého stavu.

Místo dosavadní odpovědnosti za neoprávněný majetkový prospěch navrhuje novela úpravu odpovědnosti za bezdůvodné obohacení. Ustanovení o právu prokurátora podat žalobu na připadnutí plnění státu se vypouští.

Navržené úpravy dědického práva posilují dědění ze závěti. Tomu odpovídá rozšíření forem platné závěti. Při dědění ze zákona se navrhuje zavedení další, čtvrté dědické skupiny. Specifikují se důvody vydědění, umožňuje se vydědění i s účinky na potomky vyděděného. Nepominutelný díl u zletilých potomků se snižuje na jednu polovinu.

K podstatným změnám, zejména v návaznosti na souběžně připravený návrh obchodního zákoníku, dochází v úpravě závazkového práva. Je mu věnována ucelená část občanského zákoníku, obsahující kromě obecných úprav i jednotlivé druhy obvyklých smluv. Úprava v návaznosti na uplatnění smluvní volnosti umožňuje i uzavírání jiných, popřípadě i kombinovaných smluv. Podstatně se rozšiřují ustanovení o těch smlouvách, které se v praxi nejčastěji uplatňují, např. o kupní a směnné smlouvě, smlouvě o dílo a nájemní smlouvě. Kromě obecných úprav týkajících se těchto smluv jsou upraveny i některé odchylky těchto typových dohod. Ustanovení o nájmu bytů, která jsou zařazena jako zvláštní ustanovení k obecné úpravě nájemních smluv vycházejí sice ze současného stavu ekonomiky a bytového hospodářství, umožňují však prosazovat bytovou politiku s cílem vytvoření trhu s byty. Tomu slouží jednak odstranění dosavadního administrativního zasahování do nájemních vztahů, tak i nová ustanovení, např. i o možnosti jednostranného zvýšení nájemného pronajímatelem za stanovených podmínek a v jejich rozsahu. Nájemníkům se poskytuje potřebná ochrana. Zatímco u nájmu bytu na dobu určitou nebude mít nájemce právo na náhradní byt, u nájmů na neurčitou dobu bude možné nájem skončit, nedojde-li k dohodě účastníků, jen z důvodů stanovených zákonem výpovědí pronajímatelem, k níž bude třeba přivolení soudu. Nájemce má zásadně právo na náhradní byt. Podrobnosti o náhradních bytech, jejich přiměřenosti, popřípadě o tom, kdy stačí náhradní ubytování nebo lze poskytnout náhradní byt nikoli rovnocenný, upraví zákony národních rad, které též stanoví, kdo je povinen náhradní byt (náhradní ubytování) zajistit.

Nájem a podnájem nebytových prostor zůstává zatím upraven zvláštním zákonem, stejně tak vlastnictví k bytům, kde však novela odstraňuje některé dosavadní bariery bránící prodeji bytů (např. byt bude moci koupit i právnická osoba a bude možné koupit byt i v domě, kde jsou nebytové prostory).

Upravuje se i příkazní smlouva včetně některých zvláštních odchylek (smlouva o obstarání prodeje věci), jednatelství bez příkazu, smlouva o úschově, smlouva o ubytování, dále smlouvy o přepravě (osob a nákladu), smlouva zprostředkovatelská a další méně obvyklé druhu smluv. Navrhuje se podstatně rozšířit proti dosavadnímu stavu úpravu vkladů, která se spolu s ustanoveními o pojistných smlouvách uvádí do souladu s novými předpisy o bankách, spořitelnách a pojišťovnách.

Závěrečná, přechodná a zrušovací ustanovení, která jsou nyní zařazena v nové části deváté občanského zákoníku, jsou pro větší přehlednost tak koncipována, že jsou vždy soustředěna ke každé zatím přijaté novele občanského zákoníku; to umožní při dlouhodobě trvajících vztazích plynulé posouzení změn, k nimž v průběhu doby došlo. Osnova pamatuje i na podrobnější přechodná ustanovení k navržené novele. Mezi nimi jsou i ustanovení o tom, že právo osobního užívání bytu vzniklé podle dosavadních předpisů, které trvá ke dni účinnosti novely, mění se ze zákona na chráněný nájem; obdobně to platí i u osobního užívání jiných obytných místností a místností nesloužících k bydlení. Osobní užívání bytů sloužících k trvalému ubytování pracovníků organizace se mění na chráněný nájem služebního bytu; pokud nejsou splněna kriteria služebního bytu, mění se takové osobní užívání na chráněný nájem. Obdobně se ze zákona transformuje i právo osobního užívání pozemku, které trvá ke dni účinnosti novely; mění se na vlastnické a bylo-li osobních uživatelů více, na spoluvlastnické právo. Pro vydržení vlastnického práva k pozemku může si oprávněná osoba započítat dobu, po kterou její právní předchůdce měl pozemek nepřetržitě v držbě i před účinností novely.

Tři části občanského zákoníka (část třetí o osobním užívání bytů, jiných místností a pozemků, část čtvrtá o službách a část pátá o právech a povinnostech z jiných právních úkonů) byly zcela vypuštěny; jen některá ustanovení z těchto částí byla jako dosud použitelná zapracována do návrhu novely.

Vzhledem k počtu a závažnosti změn obsahuje novela zmocnění pro předsednictvo Federálního shromáždění, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění občanského zákoníku, jak vyplývá z pozdějších předpisů.

Zásady

zákona o soudech a soudcích a ústavního zákona, jímž se mění a doplňuje ústava

Návrh novely ústavy a zákona o soudech a soudcích vycházejí z platné ústavy pokud jde o rozdělení zákonodárných kompetencí při úpravě organizace soudů a postavení soudců i pokud jde o vymezení působnosti soudů federace /Nejvyššího soudu ČSFR a vojenských soudů/ a soudů republik.

Postavení soudů a soudců je upraveno tak, aby soudnictví bylo nezávislé a jako tzv. třetí moc ve státě bylo garantem občanských práv a svobod.

S výjimkou ústavního soudnictví tvoří soudnictví jednotnou soustavu, tzn. že v obecném soudnictví je integrováno i soudnictví obchodní a správní. Potřebná specializace je zajištěna uvnitř této soustavy /zvláštní obchodní a správní senáty, zvláštní obchodní a správní kolegia u nejvyšších soudů, možnost zřídit zákony národních rad samostatné obchodní soudy na úrovni krajských soudů apod./.

Při úpravě postavení soudců se vychází z principu jmenování soudců a z principů jejich nesesaditelnosti a nepřeložitelnosti. Soudci jsou jmenováni bez časového omezení. Soudci soudů federace jsou jmenováni prezidentem ČSFR, soudci soudů republik ministrem spravedlnosti příslušné republiky. Funkce soudce může zaniknout a soudce může být přeložen jen ze striktně vymezených zákonných důvodů a zpravidla jen rozhodnutím kárného soudu.

Zákon upravuje přechod hospodářské arbitráže do soudnictví a poměry soudců z povolání ustanovených podle dosavadních předpisů. Za určitých podmínek státní arbitři a soudci z povolání zvolení zákonodárnými orgány na určitou dobu se považují za soudce jmenované podle navrženého zákona bez časového omezení. Nutnost konstituovat správní soudnictví ihned po nabytí účinnosti zákona vyžaduje ulehčit přístup k soudcovským funkcím právníkům z praxe /zejména prokurátorům z úseku všeobecného dozoru, právníkům ze správní praxe/.

Zákon vytváří předpoklady pro očištění soudcovského sboru od soudců, kteří rozhodovali v rozporu se svými povinnostmi nezávislých soudců nebo kteří neoprávněně ovlivňovali nezávislé rozhodování soudů jako soudní funkcionáři apod., a dále od soudců, kteří nemají potřebnou odbornou kvalifikaci. V přechodné době jednoho roku bude možno podat návrh na odvolání soudce též z uvedených důvodů.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP