Čtvrtek 29. března 1990

Poslanec SL P. Bagín: Vážený pán predsedajúci, vážené Federálne zhromaždenie, otázka ústavného zákona o zmene názvu Československej socialistickej republiky je vežmi citlivá a verím, že pri nej budeme postupovať vežmi rozvážne.

Ako poslanec som bol do Federálneho zhromaždenia zvolený na Slovensku, preto na pôde Federálneho zhromaždenia musím obhajovať záujmy obyvatežov Slovenskej republiky. K nim nepopieratežne patrí aj to, aby v názve spoločného štátu, či už Federácia Česko-Slovensko, alebo Republika česko-slovenská bola slovenská státna a národná svojbytnosť vyjadrená tak, ako to, reprezentujúc vôžu slovenského národa, schválila Slovenská národná rada a navrhla Federálnemu zhromaždeniu.

V dôsledku doterajšej praxe, negatívne sa odrážajúcej v názve spoločného štátu Čechov a Slovákov, dnes vo svete málokto vie o slovenskom národe. Nikto nechce, ani nemôže spochybňovať vežký význam československého štátu pre slovenský národ. Ale rovnaký význam mal tento štát pre český národ. Veď v akom by bol dnes postavení, keby bol zostal v nemeckom vrecku bez styku so slovenským svetom v tyle s Maďarmi. Dejiny nielenže poznajú dynamickejšie sa rozvíjajúce národy ako je Slovensko, veď mnohé národy v Afrike, v čase, keď my sme mali Kollára a Štúra, boli ďaleko za nami a dnes sú vyspelejšie ako my a nikto im neupiera právo niesť svoje meno.

A práve tieto dejiny sú i svedectvom toho, že slovenský národ urobil tento pokrok práve v boji s oficiálnou ideológiou a politickou praxou. Názov Československo bez spojovníka je pozostatkom čechoslovakizmu, ktorý nedokáže pred svetom existenciu slovenského národa. Zavedenie tohoto spojovníka nezávisí od toho, čo si myslí český volič zámerne v čechoslovakistickom duchu vychovaný, ale je úplne legitimnou požiadavkou slovenského národa v boji za vlastnú emancipáciu. Tento spojovník je historicky jazykovo oprávnený. Nebudem sa odvolávať na Pittsburghskú dohodu, ako to už bolo spomenuté, ale na Slovník jazyka českého z roku 1937, kde sa uvádza česko- s významom český v zložitých slovách, s poznámkou, že niekedy sa medzi tieto zložité slová dáva spojovník, keď sa chce zdôrazniť, že ide o spojenie dvoch rovnocenných slov. Čiže boj proti spojovníku, či sa už viedol v Londýne v čase II. svetovej vojny, alebo dnes, je bojom proti rovnoprávnosti slovenského národa.

Keď sa zamyslíme nad tým, s akou urputnosťou sa niektorí českí reprezentanti pustili do boja proti zavedeniu spojovníka, na čo využívali všetky masové médiá, nemusíme ísť s príkladom ďaleko, stačí, keď si prečítame včerajšie Lidové noviny a musíme si nutne položiť otázku, aké naše legitímne záujmy sa nám ešte podarí presadiť, keď sa nám nechce ustúpiť ani v tom najzákladnejšom, aby sme pred svetom vystupovali pod svojím vlastným menom.

Republika Česko-Slovensko pravdepodobne smeruje k štruktúre, ktorá nebude kopírovať žiadnu z jeho predchádzajúcich tvárí. Vzhžadom na to, čo som tu uviedol, i v zhode s včerajším listom pána prezidenta, ktorý pochopil takú citlivú otázku a predložil Federálnemu zhromaždeniu pozmeňujúci návrh ústavného zákona o zmene názvu Československej socialistickej republiky na názov Republika česko-slovenská, odporúčam všetkým poslancom, aby hlasovali za návrh pána prezidenta.

Na záver, vážení poslanci a poslankyne, mi dovožte jednu poznámku. V čase, keď zasadal Klub komunistických poslancov, sme ešte nepoznali obsah listu, ktorý poslal pán prezident Federálnemu zhromaždeniu. Preto vyzývam všetkých poslancov zvolených na Slovensku, aby hlasovali za návrh pána prezidenta a necítili sa byť viazaní Klubom komunistických poslancov, pretože v tom čase sme boli mylne informovaní o tom, že návrh Československá federatívna republika prerokovali aj iné kluby. Iné kluby v tom čase prerokovali pôvodný návrh, a síce Federácia Českej a Slovenskej republiky.

Předsedající místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji. Prosím poslance Tomana.

Poslanec SL P. Toman: Vážené kolegyně poslankyně, vážení poslanci, nejprve mi dovolte, abych se omluvil za své nevhodné oblečení, ale bohužel sako, které jsem nechal na jednom z věšáčků, tam nyní už nebylo. A bohužel ani na žádném z dalších věšáčků.

K otázce, kterou nyní projednáváme. Začal bych otázkou: Kam až jsme se to všichni dostali? Po 72 letech vzájemného soužití, po společných prohrách v březnu 1939, v únoru 1948, po společných vítězstvích v květnu 1945 a především a hlavně v listopadu loňského roku se pojednou dostáváme do vážného sporu. Kdy k tomu dochází? V době, kdy nás sledují zahraniční partneři, kdy od samých základů přebudováváme zanedbaný ekonomický i politický systém. V této době, kdy měníme ústavu a nejdůležitější zákony, se my, důstojné Federální shromáždění, hádáme o pomlčku, promiňte o rozdělovník, promiňte o spojovník.

Z vystoupení slovenských kolegů vyplývá roztrpčení nad 72 letými vzájemnými vztahy, nad uplatňováním, nebo spíše neuplatňováním slovenské svrchovanosti a suverenity. Pokud tento pocit na Slovensku skutečně existuje, já sám to považuji za velice závažné a jsem názoru, že tento problém je třeba urychleně vyřešit, a to zásadně. Jste však názoru, že vztahy narovná a suverenitu a svrchovanost skutečně obnoví čárka, grafické znaménko v názvu? Tento postup mě napovídá jedno přirovnání: 70 let plují Češi a Slováci na společné lodi. Někdy je moře klidné, jindy a právě v této době velice rozbouřené. Jeden z pasažérů má pocit, a připusťme, že oprávněný, že se loď potápí. Co teď? Pasažér však nepožaduje opravu lodi, rychlé ucpání vzniklých děr, nýbrž požaduje jiný název lodi. Ten starý totiž není pěkný a loď se pomalu naklání. (Potlesk.)

Přijímáme nové zákony, jimiž upravíme vzniklé nesrovnalosti, jimiž fakticky uznáme státnost Slovenské republiky, ale ponechme, prosím, pokud možno název, pod nímž nás zná celý svět a uznává nás. Název, který nám dal společně do vínku pan prezident Masaryk. Vždyť změna názvu našeho státu je jako změna světoznámého a uznávaného výrobku. A mění se pouze značky špatných výrobků. To myslím není náš případ.

Obracím se proto se vší naléhavostí k českým poslancům, vyslyšme přání pana prezidenta a podpořme na jedné straně tradiční název, ale na druhé straně název, který vyjadřuje rovnoprávnost a svrchovanost vzájemných vztahů, tedy Československá federativní republika. S toutéž prosbou se obracím i k poslancům slovenským. Slíbit pak mohu veškerou podporu českých poslanců při ucpávání děr společné lodi.

Poslanec SL J. Bakšay: Vážený pán predsedajúci, dámy a páni. Pre moju osobu je pán prezident absolútnou autoritou. Je to človek, ktorý za nás trpel, ktorého čistá duša a humanito spôsobila, že celý svet sa na nás díva inak. Máme úctu, máme vážnosť. Máme konečne nie takzvaných bratov, ako v minulom režime, ale skutočných priatežov.

O názve našej republiky vedieme príliš dlhé spory. Mne ako Slovákovi je jasné, že identita slovenského národa nebola v minulosti akceptovaná. Je mi však zároveň jasné, že spojovník medzi názvami našich republík môže byť, a život ukazuje, že je, i rozdežovníkom. Dokonca môže byť i odrazovým mostíkom separatistických hnutí, ktoré síce nesmelo, ale predsa len vystrkujú rožky. Nie preto sa naši študenti nechali 17. novembra biť, nie preto trpeli chartisti a slobodne zmýšžajúci občania tejto republiky.

Dámy a páni! Vstupujeme do Európy, do skutočnej Európy, ktorá zjednotí všetkých žudí dobrej mysle, ktorej humánne zásady sú zárukou blaha našich detí. Identita nás, Slovákov, v prvom rade bude podmienená silnou, efektívnou a produktívnou ekonomikou. Ak slovenská mamička nebude môcť uspokojiť potreby svojho syna či dcéry, bude jej v podstate jedno, či v názve republiky bude spojovník a ja by som ho osobne teraz nazval sporníkom.

Názov Československá federatívna republika spĺňa, podža môjho názoru, i historické postavenie našej vlasti, ale v pojme "federatívna" jednoznačne evokuje, že sú tu federatívne usporiadané národy, Slovenská republika a Česká republika. To, že Slovensko už nebude nikdy pociťovať odstrkovanie, že jeho identita bude nielen iormou, ale hlavne obsahom napĺňaná, mne v plnej miere zaručuje náš pán prezident. Tento čistý človek každým svojím činom a slovom dáva na javo, že sú tu dva rovnoprávne národy bratov a sestier, Čechov a Slovákov. Plne sa staviam za návrh iniciatívnej skupiny poslancov - Československá federatívna republika. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci Bakšayovi, slovo má poslanec Fišera.

Poslanec SL I. Fišera: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Je mi velkou ctí, že mohu hovořit po poslanci, který promluvil tak čistým, rozumným a smířlivým tónem. Chtěl bych se ale obrátit v této chvíli k panu poslanci Bagínovi. On citoval a já budu také citovat. Citoval cosi z roku 1937, českou gramatiku. Já budu také citovat - Komenského slovník naučný: "Český jazyk, zvaný též na znamení kmenové jednotnosti jazykem československým, náleží k severozápadní skupině jazyků slovanských a má tedy některé základní jevy jazykově shodné s polštinou a lužickou srbštinou. Český jazyk není jednotný, nýbrž zahrnuje v sobě podle čtvera krajů také čtveru oblast - českou, moravskou, slezskou a slovenskou".

Když jsem si tuto větu přečetl, na prostém příkladě jsem pochopil to, o čem jsem byl ve škole poučován i jako historik, co to byl čechoslovakismus. Snažil jsem se procítit všechno, co mohou pociťovat Slováci za celou tu dobu, kdy existovala naše republika.

Prosil bych je ale také, aby i oni na chvíli, než budou hlasovat, se pokusili pociťovat i to, co jsme pociťovali za tu dobu my. Budeme-li používat slova silná a hlas mohutný, nenajdeme společnou cestu. To, co nás mnohdy rozdělovalo, bylo to, že z obou národů přicházeli k tomu druhému národu nepraví reprezentanté, že bohužel ti, kteří skutečně představovali duchovní elitu obou národů, byli na obou stranách po dlouhou dobu odstrkováni. Myslím si, že to je i to, co vyvolává v některých lidech, kteří mají pocit, že náhle nejsou reprezentováni přímou demokracií, že píšou rezoluce a v těch horších případech naznačují některým poslancům, že po jejich návratu jim velmi důrazně - když to řeknu takto až příliš jemně vyjádří svůj nacionalistický názor.

Chtěl bych na adresu těch, kterým v této chvíli hárají v duši vášně, říci, že i oni tak jako my ostatní bychom měli na chvíli před hlasováním si dát onu chvilku rozmyšlení a snahu, vcítit se do situace toho druhého. Myslím si, že mnohým z nás to umožní, abychom podali ruku v hlasování tomu druhému.

Chtěl bych říci, že si velmi vážím všech poslanců, v jejichž vystoupení zaznělo něco, co už bylo vyjádřeno v jednom z nejstarších textů, které určily morální kodex pro lidstvo vůbec. Jsou to slova, která jsou velmi dobře známa všem, a proto nebudu uvádět, odkud jsou citována: "Blahoslavení ti, kteří přinášejí pokoj, neboť oni synové boží slouti budou". My nemáme tuto vysokou ambici, neb myslím si, že jsme jako lidé skromní. Ale snažme se být ve chvíli hlasování lidmi, kteří budou aspoň věrnými syny tohoto státu, který má být domovem pro nás, pro všechny. Děkuji vám. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci Fišerovi, slovo má poslanec Mičieta.

Místopředseda FS I. Mičieta: Vážený pán predsedajúci, dámy a páni, vážení hostia, v medzinárodnom živote je všeobecne akceptovaným zvykom vyjadrovať štátoprávny charakter štátu už v jeho pomenovaní. Ako príklad uvádzam: Spojené štáty severoamerické, Zväz sovietskych socialistických republík, Spolková republika Nemecko, Federatívna republika Brazília, Nigéria, Confederation Suisse a pod. Preto, ak chceme - a my musíme dôsledne pristúpiť k domysleniu federatívneho usporiadania nášho štátu - je nevyhnutné a potrebné to vyjadriť i v jeho pomenovaní, aby si aj zahraničie konečne uvedomilo. že neexistuje nijaký československý národ, ale národ český a národ slovenský, teda dva národné štáty: Česká republika a Slovenská republika, ktoré vytvorili štátnu federáciu dobrovožne. Napravili by sme tým pravdepodobne vykonštruovaný nesprávny preklad názvu štátu v jeho rodnom liste, t. j. autentickom francúzskom a anglickom znení mierovej zmluvy zo dňa 28. 6. 1919 uzavretej vo Versailles. Zmluvu podpísal prezident Masaryk ako "Le president de la Tchéco-Slovaqui". Názov Česko-Slovensko, ako vieme, bol prvýkrát zakotvený vo Versaillskej dohode. Pittsburská dohoda, uzavretá 30. mája 1918, sa písala ako česko-slovenská dohoda a bez výhrad sa písal názov budúceho štátu ako Česko-Slovensko. Prvý spoločný odbojový orgán sa volal Česko-slovenská národná rada. Prvé poštové známky a kolky Česko-slovensko so spojovníkom. Lenže v Ústave, ktorú prijalo Revolučné Národné zhromaždenie 29. augusta 1920, začína táto Ústava slovami "My, československý národ ...", sa stratil nielen slovenský národ, ale aj spojovník medzi Česko a Slovensko. Názov štátu sa zmenil na nám známu Československú republiku. Ministerstvo zahraničných vecí poslalo obežník všetkým štátom, s ktorými sme udržiavali diplomatické styky, a nariadilo im, aby odteraz používali a písali Československo bez spojovníka.

Aká bola príčina, že spojovník vypadol z názvu republiky? Začalo sa hovoriť o československom národe. V Čechách zostal vyučovací jazyk čeština, ale zo školských vysvedčení a úradných spisov na Slovensku sa vytratilo označenie slovenský jazyk a uvádzal jazyk československý. Príčinou asi bolo to, že českí politici si uvedomili, že by sa český národ mohol ocitnúť v menšine, žilo tu totiž tri milióny Nemcov. Bola tu Zakarpatská Ukrajina, aj početná maďarská menšina. Preto, aby aspoň štatisticky a opticky tvorili väčšinu, rozhodli sa presadzovať ideu jednotného československého národa. Na posilnenie tejto idey smerovala celá centralistická politika pražskej vlády v rokoch 1920-1938. Známe sú výpady proti Slovákom - Slováci jsou jenom větev národa českého, Slováci budou mít jenom tolik práv, kolik si jich vybojují.

A ak sa dnes chceme vrátiť k dôstojnému pomenovaniu republiky, robíme to nielen na podklade historického práva, prijatých dokumentov a záväzkov v obdobiach zrodu našej republiky, ale aj vo vedomí všetkých negatívnych skúseností, ktoré sme získali so zmeny názvu Republiky Česko-Slovensko.

Nebyť týchto rozporov, bola by sa pravdepodobne história po roku 1938 vyvíjala inak. Slováci boli prinútení bojovať o národnú existenciu. Postavenie Slovákov sa nezlepšilo ani po roku 1945, ani v gottwaldovskej ére totalitného systému. Známe sú výpady Novotného a jeho administratívy proti Slovákom, a ani Husákovo obdobie a jeho pojímanie federácie neprinieslo slovenskému národu rovnoprávnosť v štáte po boku českého národa. Je najvyšší čas odčiniť túto historickú nespravodlivosť a uviesť aj prostredníctvom zmeny názvu Československa na názov štátu, ktorý dáva svetu na vedomie, že tu žijú dva rovnoprávne štátoprávne suverénne národy - Česi a Slováci.

Veríme, že nadišla doba, ktorá vyrieši dlhodobý bolestivý problém Slovákov. V roku 1918 sme vstúpili do povedomia sveta ako Česi a Slováci v spoločnom štáte Česko-Slovensko a na tomto základe chceme vstúpiť do jednotnej Európy.

Dovožte mi, aby som vám z poverenia Klubu poslancov Strany slobody a Demokratickej strany predložil návrh na názov nášho štátu. Podporujeme návrh pána prezidenta a chceme, aby sa naša domovina menovala Republika česko-slovenská. Naším poslancom a väčšine Slovákov nie je vhodná druhá možnosť pomenovania nášho štátu ako Československá federatívna republika. Vrátili by sme sa o desia tky rokov späť, do rokov, kedy vládol čechoslovakizmus.

Apelujem na národné cítenie a povedomie všetkých slovenských poslancov, aby si uvedomili závažnosť tohto historického momentu, aby sa mohli po návrate na Slovensko priamo pozrieť do očí svojich otcov, ale i svojich detí, aby si uvedomili vážnu historickú chvížu pre slovenský národ a pokladali pomenovanie štátu nie za formalizmus alebo malichernosť, ale za akt vážneho politického významu.

Ďakujem. (Potlesk.)


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP