Úterý 14. listopadu 1989

Ze všeho, co jsem uvedl, je zřejmé, že přestavba nepředstavuje definitivně uzavřený proces. O některých úskalích víme a máme i základní představu o jejich řešení. V něčem nás poučí nejbližší období. Neděláme si právo na neomylnost. Tam, kde jsme se dopustili chyb, přistoupíme k nápravě.

Soudružky a soudruzi, vycházíme z toho, že změnu hospodářského mechanismu děláme pro lidi a nikoliv pro organizace. V tomto směru čekáme pozitivní obrat, ne však okamžitě od počátku roku 1990. Nové ekonomické nástroje sice začnou v té době již působit, avšak účinky se mohou projevit postupně, v závislosti na tom, jak brzy se státní podniky i jejich pracovníci adaptují na nové poměry.

V těchto souvislostech připravujeme plán na příští rok. O jeho hlavních záměrech jsou podniky již informovány a mohou porovnávat vlastní představy. Vláda uložila všem ministrům zabezpečit jim veškerou pomoc. Víme, že určité těžkosti ještě budou, zejména v těch podnicích, které většinu produkce vyvážejí. To nejdůležitější je již dnes známo - zásada samofinancování, výroba se ziskem, samostatnost a odpovědnost podniků. Není již třeba se jako dříve "vejít" do desítek ukazatelů - rozhodující se stává schopnost levně vyrobit kvalitní zboží a umění výhodně ho prodat.

Často slyšíme otázku, zda se již v příštím roce podaří dát do pořádku dodavatelsko-odběratelské vztahy, odstranit nezdravou převahu poptávky nad nabídkou. Otevřeně odpovídáme, že ne, i když usilujeme o zlepšení. Především proto, že tyto hluboké disproporce jsou založeny v samotném plánu 8. pětiletky. Mnozí z nás si jistě vzpomenou, že k dynamice této pětiletky byly rozporné přístupy. Nakonec byla přijata varianta ekonomicky dostatečně nepodložená. Předpokládala radikální snížení materiálových nákladů, což mělo představovat jeden z hlavních zdrojů přírůstku vytvořeného národního důchodu. Plán však nezaložil nezbytné předpoklady, zejména strukturálními změnami a přínosem vědeckotechnického pokroku. Tím se stalo, že podnikům chybí suroviny a materiály - za první tři léta 8. pětiletky v objemu za několik desítek miliard Kčs. Toto množství je tuzemskou výrobou nenahraditelné a dovozy jsou buď neuskutečnitelné, a nebo na ně nemáme prostředky ve volných měnách. Nemyslím to jako kritiku minulosti, ale jako poučení pro budoucnost.

Vláda se zabývala koncepcí přípravy směrnice pro vypracování 9. pětiletky. Uvědomujeme si zásadní politický a sociálně ekonomický význam tohoto dokumentu. Bude projednáván na XVIII. sjezdu KSČ a založí sjednocování širokého okruhu zájmů občanů jako výrobců i jako spotřebitelů.

Jaké hlavní přístupy při přípravě dalšího pětiletí uplatňujeme? Za nejdůležitější úkol při vypracování tohoto návrhu považujeme starost o dostatek materiálních zdrojů pro zlepšování životních podmínek lidí. Tentokrát však nemůže jít jen o soupis naturálních ukazatelů. O stanovení množství tun uhlí, cementu, obilí, atd. Pouhé zvyšování těchto výrob samo o sobě životní úroveň nezaručí. Spolu s tím je nutné dát odpověď na výši nákladů, rentabilitu a finanční efekt. Změněnou kvalitu plánu vidíme v organickém propojení nového hospodářského mechanismu se strukturální strategií po státní, resortní i podnikové linii. Jsme pro reálný plán. Má vytvářet záruky, že překonáme zaostávání, vyhneme se zbytečným rizikům a nastoupíme cestu vyšší dynamiky, založené na rovnováze zdrojů a užití.

Zvláštní důraz klademe na aktivizaci podnikové sféry. Zatím je v ní nemálo váhání a nedůvěry. Bez jejího aktivního podílu nelze mobilizovat společenské zdroje. Na rozdíl od minulosti podstatně roste podíl podniků na přípravě 9. pětiletky. Na zakladatelích je, aby podpořili jejich podnikatelskou iniciativu, odvahu jít do rizik a poskytli jim k tomu i odborné poradenské služby.

Vláda se intezívně zabývala otázkami účinnějšího zapojení československé ekonomiky do mezinárodní dělby práce, zejména do socialistické ekonomické integrace. V rámci RVHP vystupujeme s ucelenou koncepcí, navazující na přestavbu našeho hospodářského mechanismu. To se týká jak aktivit v zaměření spolupráce, tak i jejich cenových a devizově finančních podmínek.

Soudružky a soudruzi, vláda usiluje o zdokonalení našeho socialistického právního státu, o posílení sociálních, politických a osobních práv.

V návaznosti na přijetí nové ústavy připravujeme návrhy zákonů, které se vztahují k politickým právům občanů - jak je tomu například v souvislosti s přípravou nového zákona o právu shromažďovacím a zákona o sdružovacím (spolčovacím) právu. Ke zdokonalení fungování státní správy přispěje i připravovaný nový zákon o správním řízení, zákon o péči o děti a mládež, novela zákona o ochraně státního, hospodářského a služebního tajemství. K tomu jsou zaměřeny i novely trestního zákona, trestního řádu, zákona o výkonu trestu odnětí svobody, zákona o přečinech a obecně právních předpisů o přestupcích.

Uplynulý rok ukázal správnost záměru povznést na vyšší úroveň vztahy vlády Československé socialistické republiky s Federálním shromážděním. Vládní návrhy zákonů jsou projednávány se zastupitelskými sbory již v přípravné fázi. Podněty poslanců vládní orgány pečlivě vyhodnocují a vyvozují z nich věcné závěry. Oceňujeme současně i snahu orgánů Federálního shromáždění vycházet vstříc iniciativám vlády. V této součinnosti vidíme důležitou součást demokratizace jak přípravy zákonů, tak i kontroly jejich plnění a chceme ji z naší strany dál zlepšovat.

V souladu se závěry programového prohlášení jsme jako vláda Národní fronty zavedli systém pravidelných společných jednání vlády s předsednictvy nebo sekretariáty Ústřední rady odborů, ústředního výboru SSM a Svazem družstevních rolníků. Připravujeme obdobná jednání i s Československým svazem žen a počítáme i s dalšími. Z těchto konzultací vzniklo nemálo konstruktivních námětů.

Uložili jsme zhodnotit podněty nedávné celostátní konference SSM, které se týkají kompetence státních orgánů. Ke kritice bydlení, úrovně práce škol, daňové politiky a byrokratických předpisů zaujmeme stanovisko. Na připravovaném jednání se sekretariátem ústředního výboru SSM předložíme konkrétní návrhy na řešení.

V této souvislosti bych chtěl vyjádřit názor vlády na různé kritické hlasy k její práci. Připomínky a náměty, vycházející z upřímné snahy o obnovu socialismu a jeho tvořivý rozvoj v nových podmínkách, považujeme za pomoc ve společném díle. V otevřeném dialogu se vyskytují správné i nesprávné, přijatelné i nepřijatelné názory. To je přirozené a s tím také počítáme. Jsme pro širokou diskusi, nevyhýbáme se ani ostré výměně názorů. Ale s jedinou podmínkou - v rámci Ústavy ČSSR, při zachování norem veřejného pořádku, v duchu demokratických tradic a kulturnosti. To není nic neobvyklého, tak je tomu ve všech právních státech. Příkladem takového přístupu je další rozšiřování spolupráce s Výborem československé veřejnosti pro lidská práva a humanitární spolupráci. Demokratizace a veřejná informovanost umožňují zapojovat do politického života různé společenské síly. S těmi, kterým skutečně jde o odstranění deformací a přežitých představ o socialismu, máme společnou cestu a jsme ochotni se dohodnout. Naše síla spočívá v čestné, poctivé politice. Necitlivost, předsudky a nepochopení brání získání důvěry v socialistický stát. A bez ní nelze demokraticky vládnout, ani úspěšně pokračovat ve společenských reformách.

Také v oblasti zahraniční politiky vycházela vláda důsledně z programového prohlášení. Aktivním podílem na přestavbě mezinárodních vztahů jsme zajišťovali příznivé vnější podmínky pro život v míru, pro politickou a ekonomickou, vojenskou a ekologickou bezpečnost a uskutečňování politických a hospodářských reforem. V zájmu toho usilovalo Československo v těsné součinnosti se spojenci o další snížení nebezpečí konfrontace a vzniku jaderné války, o široký dialog a ozdravení situace, zvláště v Evropě.

V mezinárodních vztazích se stále více prosazují příznivé vývojové tendence. Znepokojují nás však pokusy zpochybňovat poválečné uspořádání v Evropě, existenci dvou suverénních německých států i snahy o revizi stávajících hranic. To všechno je v rozporu s potřebou upevňování důvěry, bezpečnosti a stability na kontinentě, utváření dobrých sousedských vztahů, na kterém máme upřímný zájem.

Prvořadou pozornost vláda věnovala prohlubování všestranné spolupráce se socialistickými zeměmi, především se Sovětským svazem. Zaměřila se na zdokonalování součinnosti v rámci Varšavské smlouvy a posilování jejího politického charakteru, na zefektivnění forem a metod práce Rady vzájemné hospodářské pomoci.

Dále jsme pokročili v prosazování iniciativy k vytvoření pásma důvěry na linii dotyku zemí Varšavské smlouvy a NATO a založení mechanismu ekologické spolupráce ve střední Evropě. Přispíváme tím k všestrannému rozvíjení helsinského procesu, k budování takového společného evropského domu, o kterém hovořil soudruh Gorbačov ve svém projevu ve Štrasburku. Považujeme za nezbytné, aby naše zahraniční politika v duchu nového myšlení i nadále reagovala odpovídajícím způsobem na dynamický vývoj současné mezinárodní situace.

Soudružky a soudruzi, uskutečňování programu vlády vyjadřuje zájmy všech skutečných československých vlastenců. Hrdi na minulost našich národů chceme zabezpečit důstojný život současným i budoucím generacím. Odmítáme hesla o osudovém zaostávání a průměrnosti. Není toho málo, čím jsme v minulosti přispěli k světovému pokroku. Nemáme žádný důvod propadat pesimismu. Lid této země již mnohokrát prokázal, že dokáže v revolučních dobách vyrovnat a zrychlit krok, vyjádřit svou oddanost věci národního a sociálního pokroku. Nejvíce ze všeho však potřebujeme dost odvahy a schopností všude - v centru i místech - přijmout za vlastní nesmlouvavá kritéria světového hospodářského a sociálního vývoje. Socialistickým principem je vždy a všude každého hodnotit podle nejvyšších požadavků na základě toho, kolik skutečně svou prací přináší společnosti.

Rok, který uplynul od chvíle, kdy jsme vyslovili důvěru programovému prohlášení vlády, vyžadoval od každého z nás mnoho. Chci při této příležitosti poděkovat všem poslancům, členům a funkcionářům Komunistické strany Československa a ostatních politických stran, poslancům zastupitelských sborů, všem společenským a zájmovým organizacím za pochopení a podporu naší činnosti.

Od listopadu loňského roku jsme pokročili vpřed. Proto se i dnes obracíme k vám, poslancům, s přesvědčením, že podpoříte správnost nastoupené cesty.

Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda FS A. Indra: Děkuji soudruhu Adamcovi. Soudružky a soudruzi, předsednictva obou sněmoven doporučují, abychom zvolili komisi, která by připravila návrh usnesení Federálního shromáždění k projednávanému bodu.

Za Sněmovnu národů jsou navrhováni poslanci Václav Štáfek, Karol Daráž, Blanka Hyková a Viera Gogová.

Za Sněmovnu lidu Alois Hůla, Jana Pekařová, Vlasta Malíková a Alexander Sommer.

Jsou k návrhům na složení komisí nějaké připomínky? (Nebyly.) Nejsou.

Můžeme tedy o návrhu hlasovat. Přítomno je v zasedací síni 177 poslanců Sněmovny lidu a ve Sněmovně národů 72 poslanci zvolení v České socialistické republice a 67 poslanců zvolených ve Slovenské socialistické republice. Sněmovny jsou tedy usnášeníschopné.

Nejdříve prosím, aby se vyjádřili poslanci Sněmovny národů. Kdo z nich souhlasí s návrhem svého předsednictva na složení komise? (Hlasuje se.) Děkuji.

Je někdo proti? (Nikdo.) Nikdo.

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.) Nikoliv.

Sněmovna národů návrh schválila.

Nyní prosím, aby se vyjádřili poslanci Sněmovny lidu. Kdo z nich souhlasí s návrhem svého předsednictva na složení návrhové komise? (Hlasuje se.) Děkuji.

Je někdo proti? (Nikdo.) Nikdo.

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.) Nikoliv.

I Sněmovna lidu návrh schválila.

Konstatuji, že komise pro vypracování návrhů usnesení byla tedy schválena oběma sněmovnami.

(Poznámka redakce: usnesení SL č. 139, SN č. 150)

Do rozpravy k projednávanému bodu se zatím přihlásilo 16 poslanců. Jsou to: Josef Trejbal, Josef Puchmeltr, Ernest Balog, Štefan Trško, Viera Martinčičová, Dana Kancírová, Bohumil Servus, František Kubeš, Anton Hlaváč, Lubomír Fanta, Jaroslav Klícha, Vlastimil Baruš, Otto Trefný, Jana Pekařová, Václav Čubár a František Axmann.

Poslanec SN J. Riško: Soudruhu předsedo, prosil bych připsat do seznamu řečníků.

Předseda FS A. Indra: To můžeš vždycky potom, máš na to právo. Uděluji slovo poslanci Trejbalovi, připraví se poslanec Puchmeltr.

Poslanec SN J. Trejbal: Vážený soudruhu generální tajemníku, vážený soudruhu prezidente, vážený soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi, úkolem, který si vláda stanovila, bylo rozhodnutí zavést nový hospodářský mechanismus k 1. lednu 1990, tedy o rok dříve, než se počítalo. K zabezpečení tohoto termínu byla směřována také opatření vlády i jednotlivých resortů. Jen přehled vládou přijatých legislativních opatření - návrhů zákonů a jejich zásad - dosud předložených je 27 a předpokládá se, že do konce roku bude předloženo dalších 9 a paragrafovaná znění již předložených zásad.

Podle nejdůležitějšího zákona pro přestavbu - zákona o státním podniku - bylo ve strojírenství založeno 246 státních podniků, 6 sdružených podniků a 6 akciových společností. V uplynulých měsících proběhlo ustavení rad pracovních kolektivů a volby ředitelů státních podniků. Musím říci, že průběh voleb nebyl bez problémů a řady vzrušených diskusí, o čemž jsme se měli možnost přesvědčit i při poslaneckých průzkumech. Chci informovat, že jen v 15 případech v celém resortu federálního ministerstva hutnictví, strojírenství a elektrotechniky bylo využito pro výběr kandidátů na funkci ředitele konkursního řízení.

Ověřoval jsem si ve volebním obvodu, ale i ve strojírenských podnicích názor na urychlení přestavby. Všude jsem se setkal s podporou tohoto rozhodnutí vlády - hospodářské vedení podniků, odboroví funkcionáři, všichni v něm vidí možnost řešení těch problémů, na které dosavadní systém nestačil. Odstraněním ukazatelů mnohdy odtržených od reality, devastováním podniků neúměrnými odvody a mnohačetnými přerozdělovacími procesy se ztrácela aktivita i iniciativa podniků. To chce nový systém odstranit, a to přijímají a očekávají naše podniky.

Co však k tomu potřebujeme - pro urychlení přestavby národního hospodářství je třeba mít akceschopný, kvalifikovaný a výkonný řídící aparát jak na podnicích, tak i v centru. Říkám to proto, že mělo být více pozornosti a úsilí věnováno přípravě dokumentů řízení podle stanovených harmonogramů. Konkrétně bylo uloženo seznámit hospodářskou sféru do konce 3. čtvrtletí se základními právními předpisy, které mají zásadní význam při právním zabezpečení přestavby hospodářského mechanismu a při konkretizaci ekonomických nástrojů. To se ve strojírenském resortu nepodařilo zabezpečit - prostě proto, že potřebné dokumenty nebyly včas dokončeny. Jako příklad mohu uvést vyhlášku o usměrňování mzdových prostředků, o závazném předkládání plánovaných údajů, programy účasti centra na rozvojových programech atd.

Vím, nejde o jednoduché otázky (hovořil o tom soudruh Adamec), ale bez jejich kvalitního a včasného zpracování a uveřejnění budeme ohrožovat zdárný průběh urychlení přestavby národního hospodářství - vlastní realizaci v podnicích, kde se koneckonců o výsledcích bude rozhodovat. V tom vidím nedostatek v práci vlády. Jsem si vědom, že nedostatků je mnoho i v podnicích, ale o těch mluvím, když jednám s odboráři a pracujícími na pracovištích v podnicích.

Ve zprávě přednesené předsedou vlády ČSSR je posuzován i průběh plnění úkolů letošního roku. Mohu s uspokojením konstatovat, že se vládě dařilo dosáhnout určité stabilizace, či snad lépe řečeno vytváření podmínek pro postupné dosažení určité rovnováhy v celém národním hospodářství (vnitřní trh, mzdy, vývozy a dovozy). To však bylo dosaženo převážně cestou limitování, administrativní regulace, zákazy a moratorii - tedy přímým ovlivňováním. Na druhé straně se však nepodařilo mnoho v dosažení vnitřní rovnováhy podniků, zejména ve strojírenství. Přetrvává u mnoha podniků zadluženost a platební neschopnost. Hlavním důvodem je skutečnost, že přijímaná opatření neměla ekonomickou účinnost, podniky byly nadále v tomto roce řízeny ukazatelově, direktivně. Nepříznivý dopad na řadu strojírenských podniků a jejich hospodaření měla i přestavba velkoobchodních cen k 1. 1. 1989.

Co mám na mysli konkrétně - dosud není rozhodnuto o tom, jak řešit dopady omezení speciální výroby či o konsolidačních programech Zbrojovky Vsetín, Kovosmaltu Fižakovo, ZTS Martin a BAZ Bratislava, o otázkách plánu Sigmy Olomouc, Škody Plzeň, Aero Praha a ZSE Praha. Na druhé straně bych chtěl uvést i příklad z AZNP Mladá Boleslav, kde byl sice schválen konsolidační program v květnu 1989 usnesením předsednictva vlády, ale jeho plnění - jak jsem byl informován - není dobré. Dosud neuhrazené závazky národohospodářského centra činí asi 1 mld. Kčs (bylo uhraženo jen 50 mil.), a proto platební neschopnost AZNP činí přes 820 mil. Kčs se všemi ekonomickými důsledky. V oblasti dodavatelsko-odběratelských vztahů požadují všichni dodavatelé na AZNP placení akreditivem a někteří hrozí zrušením uzavřených hospodářských smluv pro IV. čtvrtletí.

Proč uvádím tyto konkrétní příklady a hlásím se přitom k nezbytnosti urychlení přestavby národního hospodářství? Ne pro senzaci, ale proto, že základem nového systému je garantování pravidel řízení a stanovených podmínek. To musí vytvořit důvěru podniků pro podnikání a podniky musí cítit i pomoc centra. A toto musí vytvářet pro úspěšnou činnost předpoklady. Nám přece musí jít o to, aby podniky byly ve své činnosti úspěšné. A těm skutečně úspěšným musí zůstat zdroje na podnikání a rozvoj.

S tím úzce souvisí i vytváření prostoru pro odměňování a růst mezd - ony musí motivovat k vysoké efektivnosti - k tvorbě zdrojů. Očekáváme v odborech, ale i na podnicích, že vláda nepřipustí destimulační působení regulačních mzdových odvodů. Očekáváme, že opatření k zajištění vývoje mezd budou stanovena tak, aby byl vytvořen prostor pro růst objemu mzdových prostředků v závislosti na dosahovaných výsledcích, který umožní dobře hospodařícím podnikům odpovídající růst průměrných mezd. Jsem toho názoru, že se mzdy musí více než dosud stát účinným nástrojem motivace a regulátorem osobní spotřeby a životní úrovně pracujících.

Soudružky a soudruzi, základ obratu k výkonnější ekonomice spatřuje vláda ve smyslu svého prohlášení z minulého roku v urychleném provádění strukturálních změn. Z tisku je mi známo, že federální vláda (hovořil o tom nyní i soudruh Adamec) projednala dokument a uložila jeho dopracování. Zkušenosti z minulých let ukazují, že komplexních či jiných dokumentů již bylo přijalo mnoho - konkrétně útlumových a rozvojových programů, ale výsledky se nedostavily. Jsem toho názoru, že vláda musí říci, které programy a podniky bude podporovat a jakými prostředky. A od toho se musí odvíjet i programy omezování výrob.

V této souvislosti však musím učinit jednu poznámku. Strukturální změny nemohou být výsledkem spekulací a různých srovnávání, kterých bylo v nedávné době mnoho publikováno. Všechny změny musí vycházet z uspokojování potřeb národního hospodářství a trhu a musí vyjadřovat nejen cíle, ale především cesty a prostředky, jak jich dosáhnout. To je první předpoklad.

A druhý, neméně závažný, který může strukturální změny urychlit, je jejich včasné a pečlivé projednávání s pracovníky. Garantovat minimalizaci sociálních důsledků změn na jednotlivé vrstvy pracujících. Vedou mě k tomu názory odborových funkcionářů a pracovníků oceláren, kteří požadují, aby byli otevřeně informováni o perspektivách svého oboru, který naplňuje a přeplňuje cíle stanovené XVII. sjezdem KSČ podle požadavků každoročně zvyšovaných úkolů. Myslím, že strukturální změny ve výrobě oceli musí být řešeny se stejnou vážností a důsledností jako například, podle mého názoru, velice dobře u pracujících v uranovém průmyslu.

Chci podtrhnout, že v práci vlády je zřejmá snaha informovat občany o své práci. Poznatky z volebního obvodu i z našich kováckých podniků vyjadřují ocenění informovanosti o jednání vlády, protože prohlubují důvěru, jsou dobrou orientací i podnikům pro jejich práci.

Soudružky a soudruzi, na dnešním jednání posuzujeme plnění vládního prohlášení a jsem rád, že mohu i jménem skupiny poslanců, vedoucích odborových funkcionářů, ocenit postup vlády při řešení námětů a připomínek z celostátní všeodborové konference. Na společném jednání vlády a předsednictva ÚRO byly uloženy konkrétní úkoly členům vlády k řešení vleklých problémů pracujících, na které ROH nejednou upozorňovalo. Chci také ocenit, že přijaté závazky jsou brány vážně, což potvrdila pololetní kontrola. Podporujeme opatření a záměry vlády, jak jsou vyjádřena ve vládním prohlášení, jsme pro konstruktivní spolupráci mezi vládou a ÚRO. Neznamená to však, že odbory vždy a za všech okolností budou souhlasit s volbou prostředků, jimiž mají být naplňovány.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP