Středa 1. listopadu 1989

Tyto skutečnosti je třeba mít na mysli obecně, při hodnocení výkonu státní správy národními výbory zvlášť. Každý zásadnější změna právních předpisů následně vyvolává vlnu školení, konzultací, metodických příprav a návodů, neboť je zapotřebí rozhodovací orgány rychle a v plném rozsahu instruovat o změnách a nových postupech. Je to nezbytné vždy, ale zvláště tehdy, jsou-li dotčena práva a povinnosti občanů, což je vždy záležitost mimořádně citlivá. V období, než se podaří aplikovat bezchybné nová ustanovení, může dojít k dočasnému zhoršení rozhodovací činnosti.

Připomínám to proto, že v našem výboru v posledním období zaznamenáváme řadu úkolů, které jsou ukládány národním výborům a přitom nelze říci, že by se tomu odpovídajícím způsobem posilovalo jejich postavení, nástroje a vytvářely možnosti potřebného vybavení. Zdůrazňuje se odpovědnost národních výborů za komplexní ekonomický a sociální rozvoj jimi spravovaných území, hovoří se o zvyšování samostatnosti a autority těchto volených orgánů. Přitom jim ale dáváme minimum nástrojů, jimiž by mohli tuto autoritu podepřít a svoje záměry vůči podnikům a všem organizacím prosadit. Vyčítáme jim, že nedostatečně uplatňují sankční opatření - třeba v oblasti životního prostředí - a nebereme v úvahu, že často nemají ani potřebné technické vybavení ke kontrole údajů, ani kvalifikované odborníky k posouzení míry provinění. Že někde národní výbory musí volit tvrdší postup ve vztahu k organizacím je pravdou.

Přenášení působností a pravomocí na základní stupeň národních výborů je mimo diskusi. Avšak souběžně s tím musí mít národní výbory možnost se vybavit tak, aby mohly plně zabezpečit kvalitní výkon státní správy. A přitom víme, jak je za dnešních podmínek obtížné získat alespoň jednoho právníka na městský národní výbor III stupně nebo do střediskové obce. Jednoduché to není ani jinde. Vezmeme-li v úvahu, že například jeden obvodní národní výbor v Praze vyřídí ročně 45 tisíc písemností a 11 tisíc rozhodnutí, při celkovém počtu pracovníků aparátu 125, svědčí to o náročnosti na kvalifikaci pracovníků aparátu, nemá-li tím utrpět kvalita práce.

Přes složitost právní úpravy v oblasti správního práva však nejsou omluvitelné chyby v rozhodovací činnosti národních výborů, spočívající v nesprávné aplikaci správního řádu.

Soudružky a soudruzi, stav zákonnosti při výkonu státní správy národními výbory má mimořádný význam pro řízení hospodářské, kulturní a sociální politiky, pro ochranu veřejných zájmů a práv a zákonem chráněných zájmů občanů. Proto se domnívám, že je zapotřebí věnovat zvýšenou pozornost podmínkám pro jeho kvalitní výkon národními výbory. V této souvislosti je třeba ocenit pomoc soudních orgánů i orgánů prokuratury, kterou národním výborům v jejich rozhodovací činnosti poskytují. Stejně tak jsme ocenili, že vláda ČSR počítá s vytvořením materiálních podmínek pro realizaci připravované novely zákona o přestupcích. Na stabilitu právního řádu a odbornou přípravu aparátu i poslanců je však zapotřebí dbát trvale. (Potlesk.)

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji poslankyni Zlatuši Hladíkové, slovo má poslanec Květoslav Pazderník, připraví se poslanec Jaroslav Šafařík.

Poslanec Květoslav Pazderník: Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážení hosté, v přípravě na jednání dnešní schůze České národní rady ke stavu socialistické zákonnosti si výbor ČNR pro kulturu a výchovu mj. položil zásadní otázku, proč se nám nedaří dosáhnout výrazného snížení kriminality a dalších protispolečenských jevů, ač je tato problematika pravidelně projednávána ve Federálním shromáždění ČSSR, 2x za volební období pak na půdě České a Slovenské národní rady, poměrně často je frekventována v masových sdělovacích prostředcích i v diskusích na různých úrovních života naší společnosti.

V podstatě jsme dospěli ke čtyřem základním závěrům. První a podle našeho názoru hlavní problém spočívá v tom, že faktická odpovědnost za dodržování socialistické zákonnosti stále zůstává na orgánech Bezpečnosti, prokuratur a soudů, to znamená nestala se záležitostí celé společnosti jako celku i každého jejího člena zvlášť, že tuto odpovědnost nechápou vedoucí pracovníci na všech stupních řídících struktur, své úkoly neplní - jak vyplývá z předložené zprávy - orgány vnitřní kontroly.

Druhou závažnou skutečností a okolností je stále nedostatečná autorita zákonů ve společenské praxi (nikoli verbální, slovně ji všichni uznáváme). Jinými slovy řečeno nectíme zákony, jak si zaslouží, což vede k nízké úrovni právního vědomí, k neznalosti zákonných norem a ostatních právních předpisů a samozřejmě také k jejich porušování.

Třetí významná příčina vyplývá z nedostatků souvisejících s morálními faktory výchovy, kde se stále setkáváme s rozpory mezi teorií a praxí, kdy se rozcházejí slova s činy a převládá formální účast veřejnosti v boji s kriminalitou. Také na tomto úseku je nezbytné přestat planě mentorovat a na základě analýz přijmout konkrétní opatření k postupnému odstraňování negativních jevů.

Konečně za čtvrté bych chtěl se zmínit neutěšený stav na úseku nabídky služeb a spotřebního zboží, které se staly jednou z příčin existence tzv. stínové ekonomiky se všemi průvodními jevy, jakými jsou porušování hospodářské kázně, úplatkářství, neoprávněného obohacování, majetkový prospěch z nepoctivých zdrojů, spekulace a další.

Jedním z důležitých ukazatelů spokojenosti či nespokojenosti občanů jsou stížnosti a jejich řešení. Výbor ČNR pro kulturu a výchovu se uvedenou problematikou dlouhodobě zabývá a na základě vlastních zkušeností vítá všechna již realizovaná či připravovaná opatření, prohlubující právní status občana s preciznějším a reálnějším formulováním jeho práv a povinností vůči společnosti i ve vztahu ke spoluobčanům. V této souvislosti výbor vyslovil podporu přípravě zákonné úpravy o vyřizování stížností, oznámení a námětů pracujících, poněvadž dosavadní regulace této problematiky vyhláškou č. 150/1958 je nedostatečné a v praxi vede k řadě nepřípustných byrokratických šikan, průtahů, necitlivého rozhodování a v konečném efektu k posilování pocitu frustrace a společenské pasivity mnohých našich lidí i příslušníků mladé generace. Poslanci výboru jsou přesvědčeni, že příprava nové Ústavy ČSSR, novelizace trestního zákonodárství, nový zákon o sociálním a nemocenském zabezpečení, novelizace Zákoníku práce, rozšiřování soudní kontroly ve sféře státní správy, zákon o Sbírce zákonů a mnohé další, významně přispějí k posílení právního postavení každého z nás. Samozřejmě za předpokladu, že právní normy nezůstanou "mrtvou literou", nýbrž budou svým každodenním bezchybným fungováním posilovat u každého občana osobní pocit bezpečnosti, ochrany jeho rodiny i majetku, zajišťovat zákonnou spravedlnost pro všechny a pro každého.

Postupné zavádění komplexní přestavby hospodářského mechanismu ukazuje, že se vytvářejí podmínky i pro činnost a hlavně efektivnější výsledky vnitřních kontrolních útvarů, zejména v hospodářské, výrobní oblasti. Vzhledem k mnoha různým názorům, odkazuji např. na diametrálně odlišná stanoviska uplatněná v diskusi na stránkách Rudého práva, dávám vládě ČSR podnět k přezkoumání současného stavu vnitřní kontroly a přijetí takových opatření, která by její činnost společensky i ekonomicky zefektivnila.

Soudružky a soudruzi poslanci Československé strany lidové na včerejším jednání svého Klubu konstatovali, že úroveň socialistické zákonnosti nedělá jen množství přijímaných zákonných opatření, ale zejména jejich kvalita. Ta se vybrušuje náměty a připomínkami vzešlými z projednávání návrhů zákonů v co nejširším okruhu odborníků, expertů i laiků. Většina z nás, poslanců Československé strany lidové nemá právnické vzdělání, a proto nutně potřebujeme konzultace a posouzení návrhů zásad zákonů a návrhů zákonů a jejich zásad s odborníky a experty ve svém volebním obvodu. K tomu nám bohužel někdy nezbývá čas, neboť počet předkládaných legislativních prací k projednávání v současném období nemá snad pamětníka, což potvrdil i s. Mečl. Proto poslanci Československé strany lidové uvítali spolupráci s nově vytvořenou právní a legislativní komisí ÚV ČSL, která vypracovává podněty k úpravám předkládaných legislativních návrhů a tyto předává v připomínkovém řízení legislativním radám republik a jednotlivým poslancům ČSL k dalšímu využití. Jsme si vědomi toho, že s některými našimi názory neuspějeme, ale domnívám se, že právě různost stanovisek může přinést podstatně objektivnější názory.

Při vypracovávání podnětů se legislativní komise opírá nejen o stanoviska vlastních členů, ale i o stanoviska většího okruhu právníků a expertů sdružených v legislativních komisích ustavených při některých našich krajských výborech. Krajské aktivy působí nejen směrem ke komisi, ale také směrem opačným k naší členské základně. Zde budou jednotlivá ustanovení zákonů vysvětlovat a tím se bude podstatně zvyšovat právní vědomí členů. Chceme také zamezit neznalosti zákonných norem a vytvořit předpoklady k omezení jejich porušování na co nejmenší možnou míru. Členové Klubu poslanců ČSL jsou přesvědčeni, že omezení růstu kriminality může značnou měrou ovlivnit i výchova v rodině. Vždyť zde se tvoří základy citových a mravních hodnot člověka. A právě jí, její ochraně a také ochraně matky jako tvůrkyně rodinného tepla a rodinného zázemí by měla být věnována v připravované nové ústavě i v další legislativní tvorbě větší pozornost.

Na závěr mého vystoupení mi dovolte vyslovit přesvědčení, že cesta k dalšímu prohlubování socialistické zákonnosti musí vést jen cestou nekompromisního vyžadování pořádku, dodržování zákonů a zvyšování osobní odpovědnosti každého z nás. Nelze totiž stále jen o problémech mluvit. Musíme jednat a to v souladu s právními normami, v duchu socialistického humanismu a sociální spravedlnosti, které jsou vlastní našemu společenského zřízení. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji poslanci Květoslavu Pazderníkovi, slovo má poslanec Jaroslav Šafařík, připraví se poslanec Ladislav Liška.

Poslanec Jaroslav Šafařík: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, už před časem jsem zde hovořil o povinnosti nás poslanců České národní rady vůči českému národu, vůči České socialistické republice. Navazuji na své vystoupení a dovolte mi, abych k problematice dodržování socialistické zákonnosti přistoupil ze zásadně odlišného úhlu pohledu. Jsem totiž přesvědčen, a rozprava to již prokázala, že ostatní poslanci posoudí a často i v opakované formě, otázku dodržování zákonnosti ve vztahu ke zprávě Nejvyššího soudu. Myslím si však, že nemůže být od věci, zabývat se touto otázkou z vyššího pohledu, z pohledu fungování našeho zastupitelského sboru, z pohledu přípravy a projednávání zákonů, tedy z pohledu, který zásadním způsobem předurčuje, do jaké míry potom i my, poslanci ČNR, plníme úkoly zástupců našich voličů.

Nad otázkami úlohy zastupitelských sborů a zákonodárného procesu vůbec se v Československé straně socialistické i v jejím klubu poslanců soustavně zamýšlíme. Je třeba otevřeně říci, že ani zdaleka nejsme spokojeni s dosaženým stavem. Fungování parlamentu České socialistické republiky totiž dle našeho soudu musí doznat ještě změn. Především je třeba říci, že pokládáme vždy za potřebné postupovat tak, aby se jasně v praxi projevovala nadřazenost zastupitelských sborů vůči příslušné vládě. Případné rozpory, které nemohou nevznikat, musí být vždy řešeny ústavními prostředky, mechanismem předvídaným ústavou i zákonem o jednacím řádu mezi ČNR a vládou. Situace, kdy tyto rozpory v minulosti byly běžně řešeny na půdě politických orgánů sice vnějšně vedla k určité jednotě, avšak tato apriorní jednota někdy podvazovala funkčnost státu mezi zákonodárným sborem a vládou a přirozeně mnohdy nastával i pokles autority České národní rady v široké veřejnosti. Je třeba zásadně působit na půdě našeho zákonodárného sboru tak, aby rozprava přispívala k hledání těch nejlepších řešení a závěrů, neboli, aby tyto závěry nebyly někdy již apriorně předem dány.

Nejdůležitějším posláním nejvyšších zastupitelských sborů, a tím i ČNR, je zákonodárná činnost. Jsme hluboce přesvědčeni, jak jsme zdůraznili na 9. zasedání ÚV naší strany, že tato činnost musí doznat výrazného zkvalitnění, že přípravě nových zákonů je třeba věnovat více času a soustředěné péče. Každá uspěchanost se v této oblasti nutně dříve či později vymstí. Zákon, který nebyl posouzen ze všech možných hledisek, zákon, jehož doslova každý paragraf nebyl předmětem zevrubné diskuse, a to nejen ve výborech, ale i na plénu samotném, je v samém zárodku odsouzen k nedokonalosti. Naše strana perspektivně požaduje princip důsledného dvojího projednávání zákonných předloh s tím, že i prvé projednání ve formě zásad je třeba provádět v plénu a zde bez jakýchkoliv formálních omezení umožnit všestranné posouzení celkového obsahu i ducha zákona i jeho jednotlivých zásad. Domníváme se rovněž, že celý zákonodárný proces je třeba upravit zákonem České národní rady a neponechávat tuto úpravu legislativním pravidlům vlády. V zákonech je třeba rovněž vymezit, a to velmi přísně, hranice pro možnost tvorby podzákonných předpisů. V zásadě by mělo platit, že v zákoně by mělo být obsaženo všechno podstatné, a že případné prováděcí předpisy je možné vydávat pouze v krajně nezbytných případech a k otázkám spíše organizační povahy. Chtěli bychom zdůraznit, že v zákoně musí být obsaženy otázky zdánlivě okrajové, pokud se mohou bezprostředně dotknout občanů či jiných subjektů. Nelze například ponechat na vůli resortů rozhodování o konkrétních otázkách příspěvků, dávek apod. Pak je totiž fakticky zneužíváno jinak obecně platné stability zákona. Pro občana, pro naše voliče, je daleko složitější, upravuje-li zákon otázky, jež se ho bezprostředně dotýkají i za cenu třebas i časté novelizace zákona, neboť má přece jenom záruku, že byly vzaty v úvahu zájmy voličů. Tyto záruky nutně nemá, je-li určitá konkrétní a pro něj, občana důležitá úprava ponechána v kompetenci resortů. Jedině při důsledném naplňování táto zásady, budeme moci plným právem hovořit o tom, že princip svrchovanosti zákona, je jako jeden z nejdůležitějších znaků právního státu, skutečně realizován.

Jestliže jsem zde, soudružky a soudruzi poslanci, načrtl naše pohledy k otázkám zákonodárného procesu, chtěl bych v této souvislosti zdůraznit, že jde o to, abychom dodržovali již i předpisy stávající. Nedávno jsme přijali nový zákon o jednacím řádu. Na rozdíl od Federálního shromáždění jsme podstatně zpřísnili podmínky pro vládu ve vztahu k předkládání vládních návrhů zákonů. I když zřejmě nebylo v této otázce řečeno poslední slovo, jak jsem o tom hovořil již dříve, přece jenom tento zákon je výrazným posunem vpřed. Zákon je však zákon. Podstatné je, zda je v reálné praxi naplňován, či nikoliv. Musím zde říci, že v klubu poslanců jsme znepokojeni tím, že ať již jde např. o lhůty na předkládání zásad zákonů ČNR, či ať jde o otázku výjimečnosti předložení vládního návrhu v paragrafovaném znění, vychází ČNR vládě až příliš benevolentně vstříc. V žádném případě zde nechceme vyvolávat napětí. V žádném případě zde nechceme stavět proti sobě ČNR a vládu. Naopak, ve spolupráci vidíme sílu. Jestliže však jsme schválili zákon o jednacím řádu, jsme povinni, my poslanci, se naučit jej používat a v zájmu své vlastní sebeúcty trvat na jeho důsledném plnění. Žijeme samozřejmě v období přestavby. Tato skutečnost však nemůže vést k tomu, že apriorně stále budeme přijímat zákony, u nichž budeme mít vždy znovu a znovu pochybnosti o tom, zda jsou bezchybné. V praxi se totiž ukazuje, že tzv. provizória jsou s to zůstat v platnosti po dlouhé roky. Proto je nezbytné změnit přístup k této otázce. Zde plně podporuji zpravodajskou zprávu přednesenou poslancem prof. Mečlem.

Kvalitní zákonodárná činnost zastupitelského sboru samozřejmě naráží na jednu zásadní podmínku: na čas a možnosti nás poslanců posoudit návrh zákona. S tím souvisí i otázka četnosti schůzí tak, jak jsme se touto otázkou zabývali v námětech Československé strany socialistické k práci nejvyšších zastupitelských sborů, jež jsme předali ústavní komisi. Stalo-li se pravidlem, že náš nejvyšší zastupitelský sbor se schází zpravidla jen 4x až 6x do roka, a to namnoze k jednodennímu, maximálně dvoudennímu zasedání, je zřejmé, že časový prostor prakticky nedává výraznější možnost pro vyjevování různých názorů i stanovisek. Stejně tak nadřazenost nejvyšších zastupitelských sborů ve vztahu k nejvyšším výkonným orgánům zůstává v podstatě v obecné rovině. Je tedy především z tohoto úhlu pohledu do budoucna třeba trvat na častějším pořádání schůzí, kdy časový moment nesmí sehrávat rozhodující roli pro možnost projednání jednotlivých bodů programu. Čas rovněž nesmí omezovat ani počet poslanců, kteří se ucházejí o vystoupení v diskusi. Zřejmě by bylo do budoucna i účelné na počátku každé schůze zavést hodinu pro dotazy a interpelace poslanců, jež by se měly stát pravidelnou metodou skládání účtů členů vlády vůči poslancům. Současně k tomu hovořil včera i nás předseda České národní rady. Náročnost doby i funkčnost zastupitelských sborů nás rovněž vede k úvahám, že do budoucna bude třeba zvážit, zda bychom neměli uvažovat po vzoru Sovětského svazu o práci nejvyšších zastupitelských sborů jako stálých pracovních orgánů. Jde samozřejmě o otázku složitou, perspektivně dotýkající se i problematiky uvolňování nás poslanců a zřejmě též i celkového počtu poslanců. Chtěli bychom však říci jednoznačně, že bez zásadního řešení toto problematiky nemůže dojít k výraznému zvýšení autority a hlavně akceschopnosti nejvyšších zastupitelských sborů. Situace, kdy je podána interpelace, která je projednávána po několika měsících, dokazuje nezbytnost alespoň zvýraznění četnosti schůzí, když již nebude přístup zásadní.

Otázka socialistické zákonnosti se vážně dotýká vztahu občana i státu. Chtěli bychom říci, že naše strana se plně staví za důsledné prosazení koncepce právního státu do praxe. Vůdčí zásadou je vzájemná právní odpovědnost státu i občana. Klíčovým problémem právního státu je otázka možnosti míry zásahů státních orgánů ve vztahu k občanovi. Chtěli bychom v této souvislosti jasně říci naše stanovisko. Vztah občana ke státu je třeba budovat důsledně na principu, že státní orgány jsou ve vztahu k občanovi oprávněny požadovat pouze to, k čemu jsou zmocněny zákonem, a že jsou současně oprávněny činit to pouze a výhradně způsobem v zákoně uvedeném. Jinými slovy řečeno: státnímu orgánu by mělo být zakázáno činit vůči občanovi cokoliv, k čemu není zákonem výslovně zmocněn. Občanovi je naopak dovoleno vše, co mu zákonem, případně socialistická morálka, výslovně nezakazuje. Jsme si vědomi, že tento náš pohled by představoval zásadní změnu většiny právních předpisů. Představuje totiž i výrazné omezení státních orgánů ve vztahu k občanovi, neboť možnosti svých zásahů musí státní orgány vyvozovat pouze ze zákona. Jsme si vědomi, že jde o problematiku složitou, nelze však nevidět, že jde zároveň o problematiku nanejvýš politicky citlivou. Důsledná realizace naznačených principů by mohla přispět k výraznému, ale řekl bych i reálnému posílení právních jistot občanů, které jsou základem pro vytváření prostorů pro iniciativu, samostatnost i činorodost.

Soudružky a soudruzi poslanci, otázky, které jsem jen lehce načrtl ve vztahu k zastupitelským sborům i otázkám právního státu jsou podle našeho názoru zcela zásadního charakteru, mimo jiné též i z pohledu dodržování zákonnosti. Jestliže na jedné straně jsem naznačil, že máme na mysli četné změny dosavadního právního řádu a zejména fungování státního mechanismu, je třeba na druhé straně zdůraznit, ža až do změny těchto předpisů je třeba důsledně trvat na bezvýhradném a bezvýjimečném dodržování právních předpisů všemi subjekty v podobě, jaké máme dnes.

Soudružky a soudruzi poslanci, jak je vidět, otázka zákonnosti se velice úzce dotýká činnosti zastupitelského sboru samotného. Myslíme si v Klubu poslanců Československé strany socialistické, že nadešel čas, abychom se v České národní radě skutečně zevrubně a ze všech úhlů pohledu zabývali i naší vlastní činností. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP