Ústavodárné Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Stát má výhradní právo dopravovati
věci označené v § 2, jakož i zříditi
a provozovati podnik k dopravě těchto věcí.
Souhrn těchto práv tvoří poštovní
výhradu.
(1) Poštovní výhradě podléhají
otevřené nebo uzavřené písemnosti,
obsahující oznámení určitým
adresátům, bez ohledu na způsob, jakým
tyto písemnosti jsou pořízeny.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí i pro
písemnosti tam označené, dopravované
do ciziny, z ciziny nebo v průvozu státním
územím.
(1) Poštovní výhradě nepodléhají
1. věci označené v § 2, dopravuje-li
je někdo sám nebo je dává dopravovati
osobou k tomu zjednanou
a) v obvodu obce, ve které má své bydliště
nebo podnik (místní doprava);
b) do jiného místa, pokud dopravované věci
nejsou určeny různým adresátům
nebo nepocházejí od různých odesilatelů;
2. písemnosti ve vzájemném styku služebním
státních dopravních podniků, pokud
běží o styk služební a pokud jej
zprostředkují zaměstnanci těchto podniků;
3. otevřené listiny, které se odevzdávají
dopravcům jako průkaz o zasílaných
věcech, pokud se údaje v těchto průkazech
vztahují k zasílaným věcem a nemají
ráz osobního oznámení.
(2) Věci podléhající poštovní
výhradě a určené různým
adresátům je dovoleno sdružiti pro úsporu
poštovních poplatků v jednu zásilku
nebo jen tehdy, jsou-li tyto věci určeny osobám
bydlícím s adresátem.
(1) Práva státu, vyplývající
z poštovní výhrady, vykonává
pošta, která podle potřeby zřizuje,
udržuje nebo ruší vlastní poštovní
služebny a zařízení.
(2) Místní dopravu [§ 3, odst. 1,
písm. a)] není dovoleno provozovati jako podnik,
slouží-li této místní dopravě
poštovní služebna nebo zařízení.
(1) Pošta obstarává mimo dopravu
věcí, podléhajících poštovní
výhradě, také dopravu novin a časopisů,
dopravu peněz, a jiných cenností, zprostředkuje
poukazy a výplaty peněz, vybírá peníze
podle zvláštních příkazů
a obstarává dopravu zásilek zboží
do váhy stanovené zvláštními
předpisy.
(2) Pošta obstarává po předchozím
souhlasu věcně příslušného
ústředního úřadu státní
správy i jiné služby, které se srovnávají
s oborem její činnosti.
(1) Kde má pošta potřebná
zařízení, je povinna poskytovati své
služby bez rozdílu každému, kdo vyhoví
stanoveným podmínkám.
(2) Pošta může však své
služby omeziti, odepříti nebo zastaviti, vyžaduje-li
toho zájem veřejný nebo bezpečnost
poštovních zaměstnanců nebo věcí
poštou dopravovaných.
(1) Zvláštní předpisy (řády),
vydané poštou, stanoví
1. podmínky pro používání pošty,
jakož i práva a závazky pošty a těch,
kdo pošty používají;
2. poplatky za použití pošty.
(2) Není dovoleno
1. použíti pošty, aniž jsou splněny
podmínky a zaplaceny poplatky, stanovené řády;
2. podati k poštovní dopravě za nižší
poplatek nebo připojiti k zásilce za nižší
poplatek věc, které taková poplatková
výhoda nepřísluší.
(3) Každý má právo nahlédnouti
u poštovních služeben do předpisů
uvedených v odstavci 1.
(1) Pošta a její zaměstnanci nesmějí
nikomu dávati zprávy o poštovním styku
určitých osob nebo o obsahu třeba otevřených
poštovních zásilek. Pokud vládní
nařízení nestanoví jinak, nesmějí
otvírati uzavřené poštovní zásilky,
ani jinak pátrati po jejich obsahu. Osobám třetím
nesmějí dáti ani možnost, aby se o poštovních
zásilkách něčeho dovídaly.
(2) Zprávy o poštovních zásilkách
smí pošta dávati jen odesilateli a adresátu
nebo jejich oprávněným zástupcům
nebo právním nástupcům. Soudům
a úřadům smí pošta vydati poštovní
zásilky, dávati o nich zprávy nebo dovoliti
nahlížeti do poštovních dokladů
jen v případech stanovených zákonem.
(3) Všeobecná povinnost oznamovati určité
trestné činy, stanovená zákonem, není
dotčena ustanovením odstavce 1 a 2.
(1) Exekuční a zajišťovací
úkony jsou nepřípustné na peníze
plynoucí poště z její činnosti
nebo přijaté poštou pro státní
pokladnu, na zásilky odevzdané poště
k dopravě, dokud nebyly vydány příjemci,
na dopravní prostředky, zařízení
a nářadí určené pro poštovní
službu a na úplatu poskytovanou státem osobám
obstarávajícím poštovní dopravu,
pokud úplata je určena pro úhradu nákladů
na tuto dopravu.
(2) Pokud jsou nepřípustné exekuční
a zajišťovací úkony, nelze ani zříditi
dobrovolné zástavní právo.
(3) Poště přísluší
zadržovací právo k zásilkám odevzdaným
jí k dopravě za poplatky a výdaje na zásilkách
váznoucí.
(1) Mimo případy stanovené zákonem
nelze poště naříditi výkon veřejných
služeb nebo ukládati jí břemena, kterými
by byl postižen řádný a nerušený
chod poštovní služby.
(2) Úřady a orgány státní
a jiné veřejné správy jsou povinny
poskytnouti poště na její žádost
neodkladnou a účinnou pomoc k výkonu její
služby nebo jejích práv.
(3) Veřejní dopravci a soukromí
živnostenští dopravci jsou povinni dopravovati
na žádost pošty za přiměřenou
náhradu poštovní zásilky a zaměstnance
je doprovázející. Pošta při tom
přihlédne ke zřetelům hospodárného
provozu dopravcova.
(4) Poště je vyhrazeno vydávati
poštovní známky a jiné poštovní
cenniny, jakož i používati pro poštovní
službu zvláštní služební odznaky
a oděv.
(1) Při sporech o tom, byly-li náležitě
splněny podmínky pro používání
pošty, vyhovuje-li postup při poštovní
dopravě nebo byl-li poštovní poplatek správně
vyměřen, je pořad práva vyloučen.
(2) Kdo se cítí poškozen jednáním
pošty, může si stěžovati u poštovních
správních úřadů; o stížnostech
rozhodují tyto úřady v pořadí
stolic.
(3) Pro řízení o stížnostech
podle odstavce 2 použije se obdobně předpisů,
platných pro řízení ve věcech
správních.
(1) V případech, ve kterých poštovní
správní úřad rozhoduje o nárocích
vyplývajících z odpovědnosti pošty
za věci poštou dopravované, jest volno straně
dotčené rozhodnutím dovolávati se
po vyčerpání opravných prostředků
nápravy ve výroku o těchto nárocích
pořadem práva.
(2) Pro řízení, kterým
poštovní správní úřady
rozhodují o nárocích podle odstavce 1, použije
se obdobně předpisů, platných pro
řízení ve věcech správních.
(1) Poštovní zaměstnanec nebo jiný
zaměstnanec v poštovní službě,
byť i jen dočasně činný, který
úmyslně
1. jedná proti ustanovení § 8, odst. 1, nebo
2. poštovní zásilku zničí, odstraní,
zadrží nebo zatají, nebo takové jednání
třetí osobě dovolí nebo při
něm pomáhá, bude potrestán soudem
za přečin vězením od 8 dnů
do 6 měsíců, není-li čin přísněji
trestný. Zamýšlel-li však vinník
zjednati činem sobě nebo jinému majetkový
prospěch, bude potrestán tuhým vězením
od 14 dnů do 6 měsíců.
(2) Pokus přečinu je trestný.
(3) Trestné činy proti poštovním
známkám a jiným poštovním cenninám
(§ 10, odst. 4) se stíhají podle zvláštních
zákonných ustanovení.
(1) Kdo
1. dopravuje nebo dá dopraviti jinak než poštou
věci označené v § 2, aniž běží
o dopravu podle § 3, nebo
2. jedná proti předpisům § 3, omezujícím
výjimky z poštovní výhrady, nebo proti
ustanovení § 7, odst. 2, nebo
3. zřídí proti ustanovení § 4
podnik k dopravě věcí označených
v § 2, bude potrestán za těžký
důchodkový přestupek pokutou, vyměřenou
pětinásobkem až třicetinásobkem
poštovního poplatku, o který byla nebo mohla
býti pošta zkrácena, a nelze-li výši
tohoto poplatku zjistiti, pětinásobkem až třicetinásobkem
jeho pravděpodobné výše. Avšak
nejmenší pokuta za přestupek podle č.
1 a 2 tohoto odstavce se vyměří částkou
30 Kčs a za přestupek podle č. 3 tohoto odstavce
částkou 1000 Kčs. Mimo to buď vinníku
uloženo zaplatiti poště poplatek, o který
byla zkrácena, po případě jeho pravděpodobnou
výši.
(2) Pro řízení při ukládání
trestů podle odstavce 1 platí všeobecná
ustanovení o stíhání důchodkových
přestupků.
(3) Kdo neoprávněně použije
zvláštních služebních odznaků
nebo oděvu pro poštovní službu (§
10, odst. 4), bude -potrestán za přestupek okresním
národním výborem, neběží-li
o čin soudně trestný, pokutou do 5000 Kčs
nebo vězením do 14 dnů. Pro případ
nedobytnosti pokuty buď vyměřen zároveň
náhradní trest vězení podle míry
zavinění do 14 dnů.
(4) Pokus přestupku podle odstavce 1 a 3 je
trestný.
Vláda se zmocňuje, aby nařízením
upravila odpovědnost pošty za věci poštou
dopravované, jakož i ostatní podrobnosti o
věcech upravených tímto zákonem.
(1) Mezinárodní poštovní
styk a věci s ním souvisící upravují
mezinárodní dohody, úmluvy a ujednání.
Ustanovení těchto dohod, úmluv a ujednání
mají po dobu své mezinárodní účinnosti
též účinnost vnitrostátní.
(2) Pokud mezinárodní dohody, úmluvy
a ujednání nestanoví nic jiného, platí
ustanovení tohoto zákona a předpisů
podle něho vydaných též pro mezinárodní
poštovní styk.
Dnem, kdy tento zákon nabývá účinnosti,
se zrušují:
cís. patent ze dne 5. listopadu 1837, č. 47 sb.
zák. pol. z roku 1838 a č. 240 sb. zák. soud.,
kterým byl vyhlášen poštovní zákon,
cís. patent ze dne 26. prosince 1850, č. 4 ř.
z. z roku 1851, kterým byl vyhlášen provisorní
poštovní zákon pro Uhry, Sedmihradsko atd.,
§§ 423 až 435 důchodkového trestního
zákona, vyhlášeného cís. patentem
ze dne 11. července 1835, č. 112 sb. zák.
pol.,
jakož i všechna v jiných předpisech obsažená
ustanovení odporující tomuto zákonu.
Tento zákon nabývá účinnosti
30. dnem po vyhlášení; provede jej ministr
pošt v dohodě se zúčastněnými
členy vlády.
Základními předpisy československého
poštovnictví jsou dosud platné poštovní
zákony, a to:
Zákon ze dne 5 listopadu 1837, č. 47/1838 Sb. zák.
pol., který platí v zemi České a Moravskoslezské;
zákon ze dne 26. prosince 1850, č. 4/1851 ř.
z., platný na Slovensku.
Tyto zákony obsahují právní základy
výhradně jen pro dopravu poštovních
zásilek, t. j. písemných zpráv, peněz
a zboží, kterou obstarává státní
zařízení, zvané - v užším
slova smyslu -pošta. Ostatní obory činnosti
tohoto státního zařízení, zejména
obor telekomunikací (telegrafu, telefonu, rozhlasu a pod.)
upravují jiné právní normy, na př.
zákon č. 60/1923 Sb. o telegrafech; těchto
oborů se materie zde projednávaná v ničem
nedotýká.
Vysoké stáří uvedených poštovních
zákonů má za následek, že naprosto
již neodpovídají novým poměrům
státoprávním a národohospodářským,
zejména pak pronikavě změněným
poměrům dopravním. Je třeba si uvědomiti,
že rakouský poštovní zákon z r.
1837 byl vydán v době, kdy teprve vznikala železniční
doprava, následkem čehož četná
jeho ustanovení byla míněna a také
použitelná jen pro dopravu silniční
a nanejvýše vodní, jak o tom svědčí
celá řada paragrafů, v nichž se mluví
o povoznících, plavcích a poslech, o koních
a dopravních prostředcích poštmistrů,
o znamení poštovní trubkou, atd. Aplikace těchto
norem na moderní dobu vyžaduje mnohdy násilných
právních konstrukcí.
Uherský poštovní zákon z r. 1850 byl
vlastně recepcí rakouského poštovního
zákona, od něhož se lišil po stránce
zevního uspořádání a místy
i po stránce věcné. Byl to zákon,
vyjadřující tehdejší rakouský
a uherský dualismus právní, který
se přenesl v roce 1918 i do Československé
republiky a zůstal v ní až do nynější
doby.
Dosavadní právní stav je tudíž
ten, že v zemích českých a na Slovensku
platí odlišné základní normy
poštovního práva, což ovšem je na
škodu s hlediska hospodářského, vadí
plynulému výkonu státní administrativy,
komplikuje výkon moci veřejné a ztěžuje
úpravu vzájemných styků mezi poštou
a veřejností, nehledíc k tomu, že již
každá citace těchto valně zastaralých
norem, jíž nelze se vyhnouti, příliš
upomíná na dávno zaniklé státoprávní
poměry našich zemí.
K obtížím uvedeného druhu přistupuje
ještě to, že není autentického
textu těchto zákonů kromě znění
německého resp. maďarského. Je tudíž
naléhavě třeba, aby byl vydán nový
poštovní zákon, platný pro celé
území Československého státu.
Dlouhé trvání platnosti obou zmíněných
zákonů lze si vysvětliti tak, že jejich
vnitřní hodnota zůstala až dodnes v
některých směrech zdravá; spočívala
především v proklamaci poštovního
regálu (platného ovšem již dlouho před
tím), t. j. výhradního práva státu
na dopravu písemných zpráv, kteréžto
právo zůstalo neotřeseno a je základem
poštovnictví nejen československého,
ale i jiných států. Slovem regál se
označovala původně práva královská
vůbec, zvláště však výhradní
práva, která byla zdrojem příjmů.
Práva ta sdílela osudy panovníkovy moci a
s ní se vyvíjela. Z těchto práv se
zachovala jen ta, která jsou zdrojem příjmů
pro stát. Jsou to jednak regály, které zaručují
jen státu právo na určité užitky,
obsažené původně ve vlastnickém
právu k pozemkům, jako na př. regál
horní, jednak regály, které dávají
státu výhradní právo těžiti
z provozování určité živnosti
a určitých podniků. Od státních
monopolů (solního, tabákového atd.)
se regály liší tím, že monopoly
mají účel převážně
jen finanční, kdežto při regálech
se klade důraz též na obecný prospěch
a zájem národohospodářský.
K těmto regálům patří poštovní
regál. Stát si ponechává pro sebe
výhradní právo na provozování
pošty, ale především proto, aby zaručil
dopravu bezpečnou, přesnou a rychlou, zejména
však levnou a sloužící za stejných
podmínek komukoliv. Právu na výhradní
provozování pošty odpovídá na
druhé straně závazek státu, aby z
výtěžků, dosažených z poštovní
dopravy v krajích lidnatých a schůdných,
s hustou dopravní sítí atd., hradil schodky
poštovní dopravy do krajů řídce
obydlených a těžko přístupných,
které však bez poštovního styku zůstati
nemohou. I sama bezpečnost státu vyžaduje,
aby stát měl na poštovní dopravu neomezený
vliv, poněvadž správa státu je na poštovní
dopravě závislá. Stát vykonává
práva, která mu z poštovního regálu
plynou, prostřednictvím pošty; nedovoluje nikomu
jinému kromě pošty, aby dopravoval věci,
na něž se vztahuje poštovní regál.
Mimo to přiznal stát poště určitá
oprávnění a výhody, aby mohla jeho
jménem řádně vykonávati vyhrazená
práva a ostatní služby jí obstarávané.
Kodifikaci tohoto souboru základních práv
a závazků pošty obsahuje poštovní
zákon.
Navrhovaná osnova nového československého
poštovního zákona vychází z právního
stavu, jak byl v jádře založen oběma
uvedenými poštovními zákony z roku 1837
resp. 1850, po případě vládním
nařízením čís. 175/1936 Sb.,
o používání pošty, při čemž
však neběží jen o pouhou formální
jejich unifikaci. Bezduché ulpívání
na některých poštovních právech
a výsadách, které byly praktické v
první polovině 19. století, nikoliv však
už nyní, bylo v osnově vymýceno a projevilo
se zejména v opuštění poštovního
regálu na dopravu novin a časopisů, jakož
i některých dalších příkrostí,
které odstraniti bylo příkazem moderní
doby, jak je o tom uvedeno podrobněji na příslušných
místech důvodové zprávy.
K jednotlivým paragrafům osnovy se uvádí
toto:
Osnova opouští tradiční právní
termín "regál", který je sice vžitý
a používají jej i jiné státy,
na př. republika Švýcarská ve poštovním
zákoně z r. 1925, ale pro svůj původ
a vlastní význam (ius regale -právo královské)
nehodí se již pro přítomnou dobu. Poněvadž
však z důvodů právní kontinuity
i se zřetelem k potřebám poštovní
služby je nezbytné, aby výlučná
práva státu k dopravě vyhrazených
věcí a ke zřízení a provozování
podniku k jejich dopravě byla úhrnně označována
jedním výstižným pojmem, aniž by
bylo pochybností, že se změnil jen název
a nikoliv též podstata těchto práv státu,
volí osnova na místě dosavadního termínu
"poštovní regál" náhradní
termín "poštovní výhrada".
Při tom třeba zvláště míti
na zřeteli, že tam, kde jiné platné
zákony (na př. zákon č. 77/1935 Sb.,
o dopravě motorovými vozidly a jejich zdanění)
mluví o poštovním regálu, je náhradní
termín "poštovní výhrada"
i napříště plně rovnocenný
dosavadnímu termínu "poštovní regál",
ovšem s právní náplní, jak jí
vymezuje osnova.
Pojem slova "doprava" resp. jeho odvozenin zahrnuje
v sobě všechny úkony potřebné
k tomu, aby se zásilka dostala z rukou odesilatelových
do rukou adresátových; jsou to tedy úkony
spojené s podáním, přemístěním
a dodáním zásilky.
Býv. rak. zákon z r. 1837 zněl na tomto místě
takto:
"Věci, na jejichž dopravu se vztahují
výlučná práva vyhrazená státu,
jsou:
1. psaní, k nimž se počítají
vůbec všechna písemná oznámení
nebo všechny písemné zprávy, svědčící
osobám nepřítomným,
2. periodické spisy, t. j. deníky, noviny v listech
nebo sešitech, bez rozdílu obsahu; nezáleží
na tom, jde-li o psaní a periodické spisy pořízené
nebo rozmnožené rukopisně nebo otiskem".
Znění býv. uh. zákona z r. 1850:
"Věci, na jejichž dopravu se vztahují
výhradní práva státu jsou:
1. uzavřená psaní s adresami nebo bez nich,
otevřená psaní s adresami, k nimž se
počítají vůbec všechna písemná
oznámení nebo všechny písemné
zprávy svědčící osobám
nepřítomným, a
2. periodické spisy, a to: deníky, noviny v listech
nebo sešitech; nezáleží na tom, jde-li
o psaní a periodické spisy pořízené
nebo rozmnožené rukopisně nebo otiskem".
Osnova se v podstatě přidržuje věcného
smyslu těchto paragrafů, s následujícími
změnami a doplňky, které však meritorně
nemění nic na dosavadním právním
stavu.
A. Slovo "psaní" se nahrazuje slovem "písemnost".
Pojem psaní je v právní literatuře
předmětem živé diskuse, neboť je
možno jej vykládati nejméně se tří
různých hledisk:
1. U psaní v běžném slova smyslu, jak
se mu rozumí v denním občanském nebo
obchodním životě, se klade důraz na
jeho zevní formu v materielním smyslu, t. j. rozměry,
váhu a pod. (skoro výhradně se označuje
jako psaní obálka s vloženým listem).
2. Podle zákona o listovním tajemství č.
42/1870 ř. z., resp. zák. čl. V/1878, poskytuje
se právní ochrana psaním "zapečetěným";
nezbytnou náležitostí je tedy to, že písemnost
je uzavřená (zapečetěná, zalepená).
3. Posléze s hlediska poštovní výhrady
je třeba pojem psaní vykládati tak, jak je
uvedeno v osnově. Místo slova "psaní"
se zde užívá slova "písemnost",
jakožto výrazu pojmově přesnějšího,
zejména též proto, aby nedocházelo k
záměnám s pojmem psaní podle výše
uvedené odst. 1) (psaní v běžném
slova smyslu). Psaními ve smyslu poštovního
zákona jsou totiž nejen "psaní" (srv.
odst. 1), ale i dopisnice, ústřižky poštovních
průvodek nebo poukázek se zprávou pro adresáta,
obchodní prospekty, ceníky atd., úhrnem písemnosti
všeho druhu bez ohledu na jejich zevní formu, nechť
jsou zasílány otevřeně (jako na př.
dopisnice), nebo uzavřeně (psaní v zalepené
obálce). Tomu byl dán výraz v osnově
slovy "otevřené nebo uzavřené
písemnosti".
B. Do osnovy se dále vkládá dovětek
tohoto znění: "obsahující oznámení
určitým adresátům", v němž
třeba spatřovati rozhodující pojmový
znak písemností, podléhajících
poštovní výhradě. Obsahuje-li písemnost
oznámení a svědčí-li určitému
adresátu nebo i několika určitým adresátům
zároveň, je věcí, na kterou se vztahuje
poštovní výhrada. V praksi se adresát
zpravidla označuje připsáním adresy
na zásilku; o zásilky svědčící
určitým adresátům běží
však i tehdy, jestliže se mají dodati podle zvláštního
rozdělovače. Naproti tom u písemností,
které nemají povahu oznámení, jako
na př. knihy, hudebniny, kalendáře a pod.,
nebo písemnosti, které sice mají povahu oznámení,
jako např. knihy, hudebniny, kalendáře a
pod., nebo písemnosti, které sice mají povahu
oznámení, ale nesvědčí určitým
adresátům, nýbrž celému okruhu
blíže neurčených osob, jako např.
letáky nebo obchodní prospekty, kolportované
veřejně na ulicích, veletrzích a pod.,
nepodléhají poštovní výhradě.
Je přirozené, že poštovní výhrada
se uplatní jen u těch písemností,
svědčících určitým adresátům,
u nichž přichází v úvahu dopravní
úkon. Zákon z r. 1837 resp. 1850 dával tomu
výraz slovy "svědčící
osobám nepřítomným", což
však není třeba zvlášť vyzdvihovati,
neboť mezi osobami přítomnými neběží
o dopravu, nýbrž pouhé odevzdání.
- Slovo "osoba" v zákoně z r. 1837 rep.
1850 bylo v osnově nahrazeno přesnějším,
v poštovní službě i v běžné
řeči obvyklým výrazem "adresát".
C. Nezáleží na tom, jakým způsobem
je písemnost vyhotovena, zda rukopisně, razítkem,
tiskem nebo jaký má zevní vzhled, či
zda je pořízena písmem, řečí
nebo značkami tajnými nebo smluvenými. Slovem
"písemnost" se má tedy naznačiti,
že běží o zprávu vtělenou
ve hmotný substrát, kterou třeba lišiti
od zpráv pouze zrakových či sluchových,
nebo zpráv dopravených elektricky.
Poštovní správa se v novém poštovním
zákoně vzdává práva na výhradní
dopravu periodických spisů, t. j. novin a časopisů,
kterou jí zákony z r. 1837 resp. 1850 zaručovaly.
Činí tak v souhlase s praksí, vyvinuvší
se již od mnoha desetiletí, podle níž
noviny i časopisy - zejména vycházející
denně - jsou dnes dopravovány též drahou,
auty a vůbec příležitostmi mimo okruh
poštovní dopravy, aby se dostaly co nejrychleji na
místo určení. Trvati nadále na poštovní
výhradě u novin a časopisů vedlo by
k nežádoucím příkrostem a bylo
by i zbytečné, neboť novinové výplatné
je vůbec nejlevnějším, ba ztrátovým
poštovním poplatkem, takže je nepochybné,
že i napříště bude stejně
používáno poštovní dopravy k rozesílání
novin a časopisů tam, kde se to dělo až
dosud.