Středa 16. března 1938

Místopředseda Košek (zvoní): Dávám slovo dalšímu přihlášenému řečníku panu posl. Appeltovi.

Posl. Appelt (německy): Dámy a pánové!

Používám příležitosti debaty o státní účetní uzávěrce za rok 1936, abych zaujal stanovisko k posledním politickým událostem. Země, jež byla členem Společnosti národů a jejíž nezávislost byla zaručena mezinárodními smlouvami, byla přepadena uprostřed míru: Rakousko. Vojenské obsazení bylo provedeno motorisovanými oddíly bez vyhlášení války a ostatních formalit, které fašističtí vládcové odsouvají prostě stranou. Hitler nebyl rakouským lidem do země povolán Na rozkaz Hitlerův a pod nátlakem německého ultimata byla vytvořena vláda Seyss-Inquartova, [ ] která vydala svou zemi [ ] ve chvíli, kdy se velká většina obyvatelstva chystala jednoznačně hlasovati pro nezávislost země. Tato vláda neměla práva zrušiti sebeurčovací právo rakouského národa holým a brutálním násilím. Vůdce německé národně socialistické strany, který tuto násilnou vojenskou okupaci nařídil, neporušil tím jen mezinárodní smlouvy nejhrubším způsobem, nýbrž nakládal s ujištěními, jež sám dal, jako s cárem papíru.

Dne 11. července 1936 a nedávno v Berchtesgadenu dne 12. února 1938 zaručil vůdce německých národních socialistů nezávislost Rakouska. Závazek, který sám převzal, zrušil sotva o měsíc později. Hlasování lidu, po němž volali rakouští hakenkrajcleři již léta, mělo býti provedeno dne 13. března. Ale Hitler udeřil dva dny před tím ze strachu před vůlí rakouského lidu, ze strachu před výsledkem lidového hlasování, jež by bylo skončilo přiznáním převážné většiny Rakušanů k svobodě a nezávislosti jejich vlasti, ze strachu před porážkou, kterou by utrpěl dne 13. března, Berchtesgaden zestonásobnil vůli rakouského lidu k odporu. Všechny síly národa se počaly sjednocovati k obraně země proti [ ] fašismu. Proti této sjednocené síle rakouského lidu nasadil německý fašismus své vojáky, svá děla, svá letadla, své tanky a své Gestapo. Hitlerovo vojsko nepřišlo do přátelské země, jak tvrdí velkohubá propaganda. Po prvé, co tu zase německé vojsko pochodovalo, vtrhlo do německé země jako [ ] vojsko invasní, okupační a dobyvatelské; neboť rakouský lid nechtěl a nechce tuto cizí nadvládu [ ], nechť i 11. března triumfovala děla německého fašismu. Ve stejný den však začal národní osvobozovací boj rakouského lidu, který skončí svržením fašistické cizovlády.

Německý imperialismus nepřichází do Rakouska jako osvoboditel, nýbrž potřebuje po vyplenění a zruinování vlastní země svým šíleným válečným hospodářstvím železnou rudu, máslo, maso, dřevo, zlato a devisy Rakouské republiky. Potřebuje rakouský lid jako potravu pro děla a rakouskou zemi jako pochodovou základnu pro své další dobyvatelské cíle. Tak jako za poslední světové války vykrvácely hospodářsky Belgie a Ukrajina, protože cizí dobyvatelé zabrali vše pro sebe, tak má nyní krváceti Rakousko.

Jásají-li Henleinové a ostatní náhončí německého fašismu nad vítězstvím v Rakousku, pak prohlašujeme: Rakouský lid byl sice podroben, ale jeho víra a jeho důvěra jsou nezlomeny. Boj o Rakousko pokračuje. Odpor rakouského lidu bude se uplatňovati v tisícerých formách, dělníci a sedláci, komunisté, socialisté a katolíci se spojí bez ohledu na světový a stranický názor, aby si zase vybojovali svou svobodu a nezávislost. Schuschnigg může kapitulovati, rakouský lid se však nevzdá svého boje. Rakouská dělnická třída, která může pohlížeti na svou hrdou a slavnou tradici a která společně s dělnickou třídou naší země zvítězila nad Metternichem a Habsburky, bude hotova i s Metternichy naší doby.

Podáváme s tohoto místa svůj slavnostní protest proti znásilnění sebeurčovacího práva celého národa a země a proti válečnému dobrodružství, jež vyvolává nebezpečí nové světové války. Ujišťujeme rakouský lid a zvláště rakouskou dělnickou třídu svou bratrskou solidaritou. Slibujeme, že učiníme vše, abychom jim v jejich těžkém boji pomohli. Považujeme za povinnost světové demokracie, za povinnost všech přívrženců svobody, míru a sebeurčovacího práva národů učiniti okamžitá a energická opatření k ochraně rakouského lidu. Společnost národů a všechny její členské státy, k nimž se počítá i Rakousko, nesmějí vzíti anexi Rakouska na vědomí. Demokratické velmoci Anglie a Francie, ale i Československo a ostatní státy, které náležejí k Společnosti národů, jsou povinny zahájiti bez odkladu porady o tom, jak lze toto těžké nedávné porušení mezinárodního práva a mezinárodních smluv zase odstraniti mezinárodní akcí a jaká opatření musí býti učiněna, aby takové násilné činy, jež zavádějí do mezinárodního života pěstní právo, byly pro budoucnost znemožněny.

Vznášíme-li tento požadavek, jsme si vědomi toho, že v Rakousku to mohlo dojíti tak daleko jen proto, že demokratické velmoci, především však Anglie, nechaly až dosud fašistickým uchvatitelům volnou ruku. Mandžusko, Habeš, Španělsko, Čína a nyní Rakousko, to jsou etapy fašistického postupu a [ ] couvání demokratických státníků, především však anglických lordů. Chamberlain a Halifax to jsou, kdož svou politikou holého třídního zájmu vydávají celé národy a celé státy v plen fašistickým útočníkům. Jest nejvyšší čas, aby se národy z tragického osudu Rakouska poučily. Kdo couvá před fašistickými hrozbami, kdo dává koncese fašismu, kdo se spoléhá na smlouvy s fašistickými vládci, ten jest opuštěn a ztracen. Rakouské neštěstí začalo v únoru 1934, kdy Dollfussův režim porazil nejlepší oporu svobody a nezávislosti každé země, dělnickou třídu. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.) Rakouským neštěstím bylo, že chtělo vystavěti svou samostatnost na smlouvě s italským fašismem, místo aby se včlenilo do mezinárodní fronty míru. Byl to rakouský osud, že jeho vláda uzavřela dne 11. července 1936 a 12. února 1938 úmluvy s německým fašismem, které mu otevřely bránu do Rakouska.

Československá republika, která jest nyní útočnými plány německého fašismu nejvíc ohrožena, se udrží a ubrání svou svobodu, poučí-li se z příkladu Rakouska. Žádné dvoustranné smlouvy s fašistickými vládci, kteří jsou každou hodinu připraveni dané slovo zrušiti! Žádné koncese fašistickému útočníku! Kdo fašistickému ďáblu podá malíček, toho sežere i s kůží a chlupy. Žádné Seyss-Inquarty do vlády, žádné veřejné a tajné přívržence národního socialismu do nějakého odpovědného úřadu! Zajištění Československa proti pletichám všech těch, kdož chtějí otevříti nepříteli frontu naší republiky! Úplnou svobodu dělníkům a všem protifašistům, nejlepším obráncům nezávislosti republiky a svobody! Žádný demokrat nesmí věřiti, že policejní a censurní šikanování proti antifašistickému hnutí ukonejší útočné choutky fašismu proti Československu. Tyto metody, které ochromují sílu lidu k odporu, musí přestati.

Anexí Rakouska není útočný plán Třetí říše ještě zdaleka ukončen. Mluvčí Třetí říše prohlašují, že Velkoněmecká říše má býti zřízena pro všechny Němce. To jest otevřené oznámení toku na Československo, Švýcarsko, Francii, Belgii, Dánsko, Litvu, Polsko, Maďarsko, Jugoslavii a konečně i na Italii. Ve všech těchto státech žijí německé menšiny. To jest tedy vyhlášení války německého fašismu Evropě. Bylo by ovšem velkým omylem věřiti, že německému imperialismu jde o osud německých menšin. Nejde o svobody a práva Němců v nějaké zemi, neboť nikde nejsou svobody a práva ukrutněji potlačovány než v zemi, kde jest u moci Hitler. Německému imperialismu jde o nové oblasti pro vykořisťování, o suroviny, o získání příznivějších strategických postavení pro nové války, o nadvládu v Evropě, krátce o staré mocnářské a dobyvačné plány německého imperialismu, pro které musily již v letech 1914 až 1918 položiti na bojišti život více než 3 miliony Němců.

Mluvčí Třetí říše prohlašují, že chtějí zrušiti nespravedlivé mírové smlouvy. Totéž opakují jejich ctitelé v Československu. Nejde však o mírové smlouvy, jde o mír. Nespravedlivosti mírových smluv jsme my, komunisti, vždy potírali, ale nespravedlivosti mají býti odstraňovány mírovými dohodami mezi národy a nikoliv pěstním právem, jež starou nespravedlivost nahražuje nespravedlivostí novou a horší. Dnes jsou hranice proti Třetí říši hranicemi proti [ ] utiskování, drancování lidu a despocii. A proto jsme odhodláni brániti tyto hranice ze všech sil a s nasazením svého života.

Dnes již nikdo nepochybuje, že po Rakousku má býti příští rána vedena proti Československu. Hitler sám to otevřeně prohlásil, když mluvil o dvou sousedících státech, v nichž žije 10 milionů Němců. Ujištění, jež bylo v těchto dnech odevzdáno československému vyslanectví v Berlíně, má právě tolik ceny jako všechna dosavadní zrušená čestná slova, a na tom nemění nic ani opakování panem Chamberlainem. Právě tak jako berchtesgadenská dohoda se stala již za měsíc cárem papír u, jest i toto prohlášení určeno pro koš na papír, proto musí Československo, chce-li zajistiti svou státní nezávislost, sáhnouti k reálnějším a účinnějším prostředkům a zbraním.

U vědomí velkého nebezpečí, jež dnes tomuto státu hrozí, obnovujeme my, komunisté, jménem revolučních dělníků a pracujících všech národností Československa námi znovu přednesené přiznání k obraně republiky, svobody, státní nezávislosti a nedotknutelnosti hranic ze všech sil, všemi prostředky a se všemi důsledky. (Potlesk poslanců komunistické strany.)

Československo nesmí býti a nebude druhým Rakouskem. Nebude kapitulovati. Československo má všechny předpoklady, aby svou nezávislost úspěšně uhájilo. Jest podporováno mocí svých mezinárodních spolkových smluv, především spolkem se sovětským Ruskem a s Francií. Sovětská vláda prohlásila po zprávě o přepadu Rakouska ihned diplomatickou cestou, že jest kdykoliv připravena splniti své závazky ze spolku s Československem. Nemůže býti pochyby o tom, ze národnosti Československa mohou v hodině nebezpečí počítati s pomocí sovětského Ruska. (Potlesk poslanců strany komunistické.)

Ale i v ostatních zemích máme mocné a spolehlivé spojence. Francouzská lidová fronta, která ztotožňuje ohromnou většinu francouzského lidu, přiznala se opět a nyní znovu ke splnění spojenecké smlouvy s Československem. Ani v Anglii nejsou jen reakcionářští lordové, Chamberlainové a Halifaxové, je tam demokratický lid, dělnická třída, která již nyní pozvedla svůj hlas pro obranu Rakouska a Československa.

Také v těch státech, které až dosud sledovaly více méně zahraniční politiku orientovanou podle válečné osy Řím-Berlín, vzrostou právě z příkladu Rakouska ty síly, které se domohou jiné politiky. Lid v Polsku, Jugoslavii a Maďarsku nyní vidí, jak reakcionářští státníci, kteří se spojili s Hitlerem a Mussolinim, uvedli existenci vlastní země v nebezpečí. Římské protokoly Mussolini opustil a Hitler roztrhal. Malé evropské státy musí uznati, že jejich samostatnost a nezávislost může býti zachráněna jen jejich pevným spojením, jen obnovením systému kolektivní bezpečnosti, jen připojením se k velkým mírovým mocnostem a především k sovětskému Rusku. (Potlesk poslanců strany komunistické.)

Našimi spojenci jsou také třídně uvědomělí dělníci, lidové vrstvy všech zemí bojující o svobodu a mír. Našimi spojenci jsou lidové vrstvy v Třetí říši [ ], které bojují za svobodu a za mír přes nejbrutálnější pronásledování. Němečtí antifašisté, vojsko Thälmannovo, to jsou zástupci pravého Německa, kteří bojují na naší straně proti náhončím války. (Potlesk poslanců strany komunistické.)

V Československu jest mohutné dělnické hnutí, které spojí-li se, stane se páteří a vedoucí silou národní obrany. Důvěřujeme také vojákům a důstojníkům republiky, že svou povinnost splní až do posledního. Víme také, že jsou hranice opevněny. Víme dále, že Československá republika má vysoce kvalifikovanou armádu, motorisované oddíly, letadla, tanky často lepší kvality než armády fašistické. Tato armáda, spoléhajíc se na své spojení s nejširšími lidovými vrstvami, jest také při přepadnutí útokem schopna úspěšně vzdorovati tak dlouho, dokud jí nepřijdou na pomoc spojenci.

Ale tyto dobré předpoklady pro obranu republiky mohou býti jen tehdy plně účinné, pochopí-li demokraté a socialisté, kteří tvoří převážnou většinu obyvatelstva, v této odpovědné hodině svou dějinnou povinnost a budou-li jednotně jednati odhodlaně a rozhodně. Proto se v této osudově těžké chvíli obracíme na všechny socialistické dělníky a jejich organisace, na socialistické strany. Dnes spojuje všechny dělníky bez rozdílu jediná myšlenka: obrana státu, obrana nezávislosti Československa. Věrni této velké myšlence, věrni dělnické třídě a republice chceme učiniti vše, aby myšlenka obrany republiky byla podporována silou sjednocené dělnické třídy. Proto se obracíme i s této tribuny na vedení socialistických stran a navrhujeme jim, aby se zástupci socialistických stran sešli ihned s komunisty a jednali o utvoření jednotné dělnické fronty k obraně republiky, aby v podnicích a obcích byly vytvořeny společné výbory dělníků ze všech socialistických dělnických stran, které by stály jako orgány dělnické jednoty na stráži ohrožené republiky. Stejně se obracíme na odborové organisace. Odborové organisace, které sjednocují velký díl naší dělnické třídy, jsou dnes povolány, aby spojily síly dělníků, dělníky zmobilisovaly, aby ze všech podniků republiky vytvořily jedinou mocnou a jednotnou baštu proti útokům mezinárodního fašismu a proti pletichám reakcionářských kapitulantů. Obracíme se konečně na veškerý pracující lid a jeho organisace, na všechny demokratické strany. Podáváme všem ruku ke společnému postupu při obraně republiky. Jednota dělnické třídy a jednota lidu jsou nejlepší zárukou proti nebezpečným pletichám kapitulantů v řadách české reakce. Myslete na to, že Beran, Kahánek atd. nám právě ještě doporučovali politiku podle berchtesgadenského vzoru, podle vzoru Schuschniggova. Jsme přesvědčeni, že český lid s těmito lidmi, kteří chtějí vésti republiku na cestu zkázy, súčtuje.

Aby mohla hájiti nezávislost republiky a demokratická práva, potřebuje dělnická třída svobodu, svobodu a ještě jednou svobodu. Je nesnesitelné, že v sudetskoněmecké oblasti mohou zjevní přívrženci fašistických dobyvatelů nerušeně rozvíjeti svou prolhanou propagandu, své krvavé štvaní k občanské válce, zatím co se protifašistickému tisku znemožňuje napsati holou pravdu o útočných hrozbách Třetí říše a o přepadu Rakouska. V našem tisku byla zabavena dokonce výzva k jednotnému spojení k obraně republiky. Takoví censoři, kteří ze strachu nebo z reakcionářského smýšlení dávají protifašistickému tisku Goebbelsův náhubek, to jsou hrobníci nezávislosti republiky. Protestujeme také proti tomu, že republika proti demokratické zásadě práva asylu uzavřela hranice nešťastným, terorem ohroženým uprchlíkům z Rakouska. Příklad Rakouska učí, že takové služby z lásky k fašismu budou zaplaceny jen ostřejšími útoky fašistů. Je-li republika ohrožena útokem německého fašismu, pak je to především německé pohraniční území, jemuž hrozí válečná zkáza. Varujeme sudetskoněmecké obyvatelstvo před osudnou ilusí, kterou rozšiřují vůdcové sudetskoněmecké strany, jako by německý fašismus mohl provést své plány podobným způsobem jako v Rakousku bez války, Československo své hranice vpádu německého vojska neotevře. Československo bude chrániti sudetskoněmecké obyvatelstvo před strašným osudem rakouského lidu.

Jménem německého lidu v Československu vítáme ujištění Francie a Sovětského svazu, že splní smluvní závazky. Tato ujištění se nevztahují jen na případ zjevného útoku hitlerismu na Československo, nýbrž i na případ vnitřního útoku na republiku.

Včerejší prohlášení řečníka sudetskoněmecké strany posl. Franka ukázalo jasně, s které strany se může vnitřní útok očekávati, kde jsou ti, kteří jsou připraveni, aby zvnitra podporovali hnědý fašismus při jeho útočné akci proti republice. Tito lstiví útočníci jsou v táboře Henleinovy strany. Posl. Frank se zde včera s neslýchanou drzostí opovážil pozdravit jménem sudetskoněmecké strany násilné podrobení Rakouska nacismem. Posl. Frank otevřeně prohlásil, že přání sudetskoněmecké strany směřují k tomu, aby se německý hitlerismus mohl podobným způsobem zmocniti i Československa a sudetskoněmecké oblasti, a aby podobným způsobem mohla být potlačena nezávislost Československa. Henleinova strana přiznává prohlášením posl. Franka svůj velezrádný, iredentistický charakter. Ohlašuje, že tento stát neuznává a že se domáhá něčeho jiného. Co chce Henleinova strana? Chce podrobení a likvidaci této republiky. Chce spojení s Třetí říší, chce anšlus s Třetí říší, chce totéž, co udělali Seyss-Inquartovci. Ano, Henleinova strana se chystá hráti podobnou bídnou úlohu, jakou hráli rakouští nacisté, když rakouskému lidu vpadli do zad.

Buďte na stráži, tisíckrát na stráži před vůdci sudetskoněmecké strany, kteří chtějí v německých oblastech vyvolati anarchii a chaos, aby takto vnitřním rozkladem pomohli zahraničnímu fašismu při jeho útoku na republiku. Žádáme, aby velezrádná činnost Henleinovských vůdců nebyla trpěna, žádáme vhodných opatření v německých oblastech k zamezení spiknutí, která osnuje hrstka dobrodruhů. Žádáme súčtování s provokatéry sudetskoněmecké strany, s podněcovateli války a hrobníky německého lidu. Fašističtí dobyvatelé nejsou žádnými posly míru. Kam jejich bota vstoupí, tam budou rozšlapána všechna práva a svobody pracujících, která si lid za staletí vydobyl. To ukazuje případ Rakouska. V čele osvoboditelů přišel do Rakouska šéf Gestapa, nejvyšší správce koncentračních táborů, [ ]. Prvními vládními opatřeními byla zatčení, sesazování a internování, rozpouštění organisací, dosazení pruských komisařů. Kde vládne fašismus, jest každé sebeurčovací právo zničeno. Jaký výsměch to je, mluví-li se o obnovení německé jednoty, kde jsou Němci posíláni se zbraní v ruce proti Němcům. Německý národ nebyl nikdy hlouběji rozerván jako v době, kdy ostnatý drát koncentračních táborů, vězení a káznice vězní statisíce nejlepších synů německého lidu. Chce-li německý lid dostati své právo, aby sám určoval svůj osud, pak musí především hájiti a rozšířiti demokratická práva a nesmí se dostati pod nadvládu fašismu.

Sudetskoněmecký lid odmítá ve své většině zcela rozhodně každé vměšování ze zahraničí do svých životních otázek a do vnitřních poměrů republiky. Pro sudetskoněmecké dělníky jest nesnesitelné, aby se Třetí říše vměšovala do záležitostí, které se týkají jedině národností v Československu, a tohoto vměšování používala pro sebe jako samozřejmého práva. Češi a Němci, kteří dnes žijí vedle sebe v Československu, jsou dějinným, hospodářským, sociálním a kulturním vývojem po staletí spolu co nejtěsněji spojeni. Požadavek politiků sudetskoněmecké strany, aby obě národnosti byly od sebe úplně odděleny, by tyto staré svazky, které se staly životní nutností obou národností, brutálně roztrhal. Na místo spolupráce a přátelství národností by nastoupila nenávist a nepřátelství, jímž by byly obě národnosti přivedeny k svému zničení. Jen v míru a oboustranným dorozuměním mohou býti zdárně vyřešeny ty problémy spolužití, které dosud nebyly ještě rozřešeny uspokojujícím způsobem. Státoobčanská rovnoprávnost, kterou ústava Československa zajišťuje všem svým občanům, tvoří všechny předpoklady, aby bylo uskutečněno národnostní vyrovnání prakticky v rámci země bez cizího vměšování. Je věcí sudetskoněmeckých demokratů a socialistů, aby národnostní vyrovnání konečně prakticky provedli. Toho dnes vyžaduje obrana republiky.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP