Pátek 3. prosince 1937

Slavná sněmovno, vyžaduji dále náležité pochopení pro naše lnářství. Toto téma jest jistě v této sněmovně skoro neobvyklé. Ale jsem přesvědčen, že naše lnářství má veliký význam v našich hospodářských poměrech a bude hrát důležitou úlohu v zásobování vojska a obyvatelstva. To říkám proto, že len, tato krásná, ušlechtilá plodina, nedá se nahraditi ani bavlnou, ani hedvábím právě proto, že je to len, který vyrůstá na naší domácí půdě a který můžeme pěstovati tolik, že nás jeho pěstování přiblíží k určité soběstačnosti a odpoutá aspoň z části od dovozu bavlny. Lnářství přišlo poslední dobou do těžkého ponížení a úpadku. Poměry byly takové, že cena lnu nedosahovala ani ceny slámy. Důsledek toho byl, že len se přestal pěstovati vůbec, a byli jsme pak odkázáni úplně na dovoz bavlny. Dík pochopení pana ministra zemědělství dostává se len opět do našeho hospodářského programu.

Apeluji tu na naše občanstvo a na veřejné ústavy, aby nákupem lněných výrobků podporovaly domácí produkci lnu. Tato povinnost je tím větší, že len má svůj velký význam pro obranu země. V tomto směru dala nám světová válka poučení velmi důrazné. Právě světová válka ukázala, co znamená nedostatek vlastní přadné suroviny a co je v té věci třeba zařídit, abychom byli na všechny eventuality připraveni.

V této rozpočtové debatě se také mluvilo o obraně státu a mnozí řečníci mluvili o výzbroji a opevnění. Zapomíná se však, že do sféry obrany státu náleží také dobré zásobování. Já jsem už při zmínce o obilním monopolu položil otázku, budeme-li mít vždycky dostatek chleba pro vojsko a obyvatelstvo. Ale jsou tu, slavná sněmovno, i jiné problémy. Táži se, budeme-li mít dostatek přírodních tuků pro všechny případy, budeme-li mít dosti vlastních pohonných látek, abychom nebyli tolik závislí na dovozu benzinu, budeme-li mít dosti vlákna z domácích surovin, abychom se mohli alespoň z části odpoutat od bavlny. Jsem přesvědčen, že my v parlamentě bez rozdílu politického přesvěčení musíme tyto důležité problémy obrany státu řešit a zaujmout k nim správné stanovisko.

Proto žádáme plné pochopení pro obnovu domácího lnářství. Před válkou jsme měli v zemích, které dnes tvoří naši republiku, 60.000 ha lnu, po převratu jsme klesli až na 4000 ha a dnes máme 17.000 ha, z čehož vysvítá, že máme před sebou ještě velký úkol, který jsme povinni sledovat.

Zvýšením produkce lnu získáváme náhradní plodinu za plodiny přebytkové, zvyšujeme zaměstnanost dělnictva na poli, v tírnách i továrnách, omezujeme vývoz hodnotných devis a zajišťujeme lnářskému průmyslu dostatek domácí suroviny. To jsou důvody, které opravňují uplatnění programu zabezpečení lnářství v Československé republice. Len nám představuje důležitý program státní, hospodářský i finanční. Splnit tento program je povinností každého, kdo má kladný poměr k našemu zemědělství a státu.

Končím přáním, aby příští rok, pro který je rozpočet sestaven, byl klidný a aby znamenal další rozvoj a zabezpečení našeho státu. Republikánská strana bude nejen pro rozpočet hlasovat, ale bude také v jeho intencích pro další rozvoj a budoucnost státu poctivě pracovat. (Potlesk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. Al. Langer.

Posl. A. Langer: Vážená sněmovno!

Jako zástupce kraje, v němž je rozložen náš největší uhelný revír, chci se nejprve zmínit o spravedlivých a nejvýš oprávněných požadavcích horníků, aby také jim bylo z dnešní konjunktury dáno, co jim náleží. Jde o horníky, o kterých náš pan president Osvoboditel již r. 1910 na jedné schůzi v Kladně řekl, že uhlí je nejhlavnějším podkladem všeho průmyslového života. Ale ono není jen zdrojem tepla a světla fysického, nýbrž i světla duchovního. Všecka kulturní práce by nebyla možná bez práce uhlokopů.

V prvé polovině října t. r. zahájili horníci všech revírů mzdové hnutí, žádajíce jednak zvýšení mezd, jednak revisi některých sporných a nejasných ustanovení kolektivních smluv. Celá veřejnost ví, že horníci dlouho čekali a se svými požadavky přišli až potom, kdy už ve všech ostatních odborech dělníci dosáhli jakéhosi menšího zlepšení a brali podíl na zvýšené konjunktuře.

V našem ostravsko-karvínském revíru podaly hornické organisace dne 13. října požadavek úpravy dosavadní kolektivní smlouvy, v čemž obsažen je zároveň spravedlivý požadavek zvýšení příplatku na výkon. Od té doby horníci na Ostravsku klidně, disciplinovaně a trpělivě čekají na chvíli, kdy o jejich požadavcích bude jednáno a kdy jim bude také vyhověno. Nutno podotknouti, že v podstatě žádají horníci jen nepatrný podíl na prudce stoupající konjunktuře, k níž přispívají svou pílí a svou těžkou prací a abnormálním vypjetím všech svých fysických sil. Ba lze říci, že nežádají o mnoho více, než co jim bylo v době krise vzato.

Jak těžce se hornictvu na Ostravsku vedlo v uplynulých letech krise, o tom chci uvésti několik suchých číslic. V r. 1929, tedy v roce nejvyšší konjunktury, bylo na dolech ostravsko-karvínského revíru zaměstnáno 38.940 horníků. Propracovali 10,453.143 směn a vytěžili 12,560.000 tun uhlí. Tenkráte byl výkon na hlavu a směnu 12.01 tuny. V r. 1934, to je v době krise, v roce, kdy krise v hornictví vyvrcholila, pracovalo na závodech už jen 27.793 horníků, kteří propracovali 4,844.262 směn a vytěžili 7,504.900 tun uhlí. Výkon na hlavu a směnu v tom roce činil 15.49 tuny. V roce 1936 počet horníků na Ostravsku klesl na 26.353 osob. V posledním čtvrtletí tohoto roku dostavilo se už zlepšení i v hornictví a zvýšení těžby. Propracovaných směn bylo 5,199.672, těžba uhlí činila 8,975.800 tun. Výkon na hlavu a směnu činil 17.26 tun. Proti r. 1929 činil pokles těžby v r. 1936 28.54%, ale počet osazenstva klesl více, to je o 32.34%. Výkon na hlavu a směnu se zvýšil dokonce o 43.71%.

V r. 1937 nastala konečně i pro ostravskokarvínský revír vrcholná konjunktura rovnající se konjunktuře v r. 1929. Statistika za 3/4 roku vykazuje těžbu 9,506.300 tun, to je o 5% více než v témže období v r. 1929. Horníků však bylo jen 27.367, to je o 29.21% méně než v téže době r. 1929. Propracovaných směn bylo 5,361.366, což je oproti témuž období v r. 1929 o 29.58% méně. Horníků je o 11.000 méně a rovněž propracovaných směn je méně o 2 1/4 milionu, ale při tom o 453.000 tun větší těžba. Tak vypadá srovnání za tři čtvrtletí roku letošního s touže dobou r. 1929. Z toho je vidět, že pro horníky konjunktura ještě není, leda jen a jediné v poněkud zvýšeném počtu směn proti posledním dobám. K tomu však musíme vzíti v úvahu skutečnost, že výkon na hlavu a směnu za 9 měsíců roku letošního opět stoupl a činí 17.73 tun, což je proti téže době r. 1929 zvýšení o 49˙12%, čili zvýšení o polovinu.

Právě tímto velmi zvýšeným výkonem dosaženo bylo značného zvýšení těžby při citelně zmenšeném počtu horníků. Těžaři sice tvrdí, že většího výkonu bylo dosaženo jen technickým pokrokem a zdokonalením těžebního systému. Je pravda, že mechanisace a racionalisace těžby přispěla svým dílem ke zvýšení výkonu. Ale stejně tak je pravda, že na zvýšení výkonu participuje horník sám velmi značně, neboť ho do nejvyššího výkonu žene bezohledné pohánění, které působilo jmenovitě tehdy, kdy se horník v době krise bál o své zaměstnání.

Už jen na podkladě toho, co jsem uvedl, právem se horníci domáhají lepšího podílu na neobyčejně zvýšené konjunktuře v našem uhelném průmyslu. Dlužno však míti i ohled na to, že horníci nejvíce dopláceli na krisi. V lepších dobách si mnozí ze svých úspor postavili rodinné domky. Jaké to pak byly tragedie, když v dobách krise marně sháněli na splátky a když jim byly domky prodávány v dražbách! Horník totiž buď byl vůbec bez práce, nebo vydělal tak málo, že nemohl platiti úroky a anuity, a tak přišel o všechno.

Obracím pozornost na to, jak to vypadalo za této situace v hornických rodinách s větším počtem dětí. Tam se s výdělkem nestačilo ani na to nejnutnější. Horníci se zadlužovali. A jsou-li nyní větší výdělky, platí se z nich nejdříve dluhy, a pokud se týče nákupů, kupuje se opravdu jen to nejpotřebnější, t. j. prádlo, šatstvo a obuv.

Je-li nyní hornický výdělek lepší v důsledku toho, že se zvýšil počet směn, pak je stravován zdražením nejnutnějších potřeb, které hornická rodina konsumuje. Já bych velmi rád věřil indexnímu úřednímu číslu, o němž v rozpočtovém exposé mluvil p. ministr dr Kalfus. Prohlásil je za nižší, než bylo v r. 1929. Bylo by však velmi účelné, aby vedle čísla všeobecného bylo statisticky vypočteno zvláštní indexní číslo, do něhož by byly pojaty jen takové potřeby, jaké má náš horník a s ním i ostatní dělníci. Jsem pevně přesvědčen, že teprve pak by vyniklo, že takto zjištěné indexní číslo má tendenci vzestupnou.

Ze zpráv novinářských je nám už známo, že odpovědi těžařů na požadavky hornické jsou zamítavé. Jednání v jednotlivých revírech se nevede, nýbrž jen jednání celostátní. Páni těžaři nechtějí uznat oprávněné stanovisko a požadavky horníků, že jim náleží zvýšení mzdy a zvýšení příplatků za výkon. Chtějí to odbýt jednorázovou výpomocí. To je nesprávné; horníci mají pravdu a jejich právo je tak silné, že je nutno volat zejména ministerstvo veř. prací, aby užilo všech prostředků a působilo k tomu, aby bylo horníkům dopomoženo k jejich právu.

Vážená sněmovno, po tomto úvodu chci říci k projednávanému státnímu rozpočtu, že nám dává příležitost, abychom se už nyní zabývali hospodářskými otázkami, zejména těmi, které nás nutí dívat se už dopředu, do budoucna, jak to bude vypadati s nezaměstnaností a s konjunkturou, abychom už dnes hledali prostředky a síly, jak si pomoci, kdyby se hospodářské poměry zhoršily.

Máme-li dnes konjunkturu a, jak se říká, dobrou prosperitu, víme všichni, jaké jsou to příčiny, jež podnítily velikou zaměstnanost železářského a ocelářského průmyslu i všech odvětví vázaných v hospodářském životě na tyto průmysly. Ať to chce kdokoli jakkoli vykládat, musíme si býti vědomi, že to není pravá prosperita a skutečné hospodářské oživení, jakého bychom si všichni přálli.

Soustavnou prací, jakou vyvinuje ministerstvo soc. péče, se podařilo pronikavě zmenšit počet nezaměstnaných. Ale přes to vše, i když vezmeme v počet, že současná konjunktura přispěla ke zvýšení kupní síly pro mírové produkty, musíme se přece jen starostlivě dívat do budoucna a hledat cesty, jež by vedly k trvalejšímu rozmnožení pracovní příležitosti.

Hospodářská krise, kterou jsme prodělali, poskytla nám hojně dokladů o nutnosti reorganisace naší hospodářské soustavy v tom smyslu, aby se přihlíželo k potřebám celého kolektiva a aby se znemožnilo kořistnictví jednotlivců nebo určitých málo početných skupin, sdružujících se k podnikatelské činnosti. V té souvislosti chci říci, že zatím co se technika žene kupředu a zdokonaluje prostředky podnikání, naše národní hospodářství a zejména finanční věda lpí na zásadách dávno překonaných, nebo lze říci, že oficielní finanční politika brzdí hospodářské podnikání. Peníze mají býti prostředkem hospodářského života - my jsme však svědky toho, že jsou diktátorem v podnikání. Řízeny však politikou, lpící na starých formulkách, brzdí nebo dokonce znemožňují jakoukoli odvážnější činnost, která by měla sloužit většině národa v jeho snahách o lepší bytí.

Nás, kteří jsme z kraje tak průmyslového, jako je Ostravsko, nutí to k žádosti, aby finance sloužily především hospodářskému podnikání a přizpůsobily se ve své funkci úspěchům techniky. Výsledky techniky mají sloužit celému národu, nejen akciovým společnostem a bankám.

Nyní bych chtěl přejíti k speciálním potřebám Ostravska a celé Moravy. Ostravský průmyslový kraj, který má ve svých útrobách podle odhadů na 14 miliard tun kamenného uhlí a jehož hutě zpracují bezmála více než polovinu železa z celé Československé republiky, živí 150.000 pracovníků, kteří jsou na tuto výrobu vázáni. Ostravsko svou prací a přírodním bohatstvím je krajem nejpoplatnějším a přispívá tudíž zvlášť význačnou měrou na státní a veřejné potřeby. Žel však, že tento kraj, pro republiku tak důležitý, je veřejnými činiteli již po dlouhá léta zanedbáván. Hospodářská aglomerace ostravská řadu let volá po lepším vybudování komunikací, po vybudování vodních cest a po jiných veřejných pracích. Jde tu o požadavky, jejichž splněním by se velmi prospělo hospodářskému životu kraje ostravského. Aspoň o těch nejdůležitějších se tu chci zmíniti.

Již od r. 1929 se jedná o přeložení státní silnice Opava-Mor. Ostrava-Český Těšín v úseku Mor. Ostrava-Radvanice. Ale projekt zůstává pořád jen projektem. Nutnou potřebou je také další vybudování silnice Mor. Ostrava-Příbor-Frenštát a silnice Mor. Ostrava-Orlová-Karvinná-Fryštát. Je víc takových potřebných komunikací, jimiž by odlehlejší okresy naší župy byly spojeny s centrem a průmyslovou částí kraje ostravského, a vedle Ostravska je třeba také mnoho silnic ve střední a západní Moravě.

U příležitosti té je třeba připomenouti starý požadavek země Moravskoslezské o urychlenou inkameraci silnic aspoň v takovém poměru, jak to bylo provedeno v Čechách. U této příležitosti chtěl bych říci, že poslanci Moravy a Slezska kvitují s díkem akci pana předsedy vlády, jak on pomohl zemi Moravskoslezské aspoň částečným převzetím nákladu na střední a zemědělské školy a převzetím silnic. Ale to není všecko. Morava a obce na Moravě mají více takových potřeb, které zatěžují zejména zemi. Morava čeká, že bude splněn slib, který byl dán jejím zástupcům. Moravské obce, které musejí přispívat 23% přirážkou z výdělkové daně na platy učitelů, domáhají se, aby toto placení převzal stát tak, jak to platí v jiných zemích historických i na Slovensku. Jen Morava, která dříve, proti Rakousku, usnesením zemského sněmu, chtějíc podpořit české školství, převzala tuto povinnost na sebe, musí ji dále plnit a tím trpí samospráva, a zejména města.

Když mluvím o Ostravsku, je nutno říci, že tam právě, ať to posuzujeme z potřeb hospodářského života nebo z potřeb komunikačních spojek, patří vzít v úvahu, že nemají rozhodovat ony strategické důvody, aby všechny ty práce silniční a komunikační byly odloženy, a to jen proto, že je třeba stavět silnice strategické. My k tomu podotýkáme, že se takovéto silnice mají stavět z úvěrů mimořádných, a ony komunikace, které slouží veřejným a hospodářským zájmům, nechť jsou stavěny nebo přebudovány na účet silničního fondu.

Důležitou kapitolou našeho Ostravska jsou investice vodocestné. O těchto investicích hovořil pan ministr veř. prací v senátě a podrobně se tam zmínil o jednotlivých otázkách. Veliký celostátní plán vodohospodářský a vodocestný, v němž je zahrnuto také splavnění Odry v kraji ostravském, poskytuje nám poučení o významu těchto investic. Při jeho provádění v posledních 6 letech se prokazovalo, že tyto investiční práce, i když jsou nákladné, přispívají neobyčejně k oživení průmyslového podnikání, nehledě k trvalému zisku, který vyplývá ze zřizování nových dopravních cest. Musíme ovšem žalovati, že Morava a Slezsko jsou odstrkovány. Z investic vodocestných a vodohospodářských připadá na Moravu pouze šestina toho, co bylo investováno v zemi České a třetina toho, co bylo investováno na Slovensku. To je přece nápadný nepoměr v neprospěch Moravy a Slezska. Žádám proto naléhavě, aby v této otázce zvláště Ostravsku bylo měřeno spravedlivěji a aby bylo pamatováno, že přerod v našem hospodářském podnikání přímo podmiňuje zřizování nových cest dopravních.

Jestliže se tedy volá po vodním spojení republiky se Severním, Baltickým a Černým mořem pomocí vodního průplavu labsko-odersko-dunajského, žádá-li se splavnění mezinárodní Odry od Bohumína k Mor. Ostravě a tím tedy i spojení přes Moravu k Dunaji, voláme-li v té souvislosti po vybudování údolních přehrad na Odře, Moravici, t. j. u Kružberku i v horách bezkydských, jsou to požadavky, které nutno realisovat a třeba především míti na zřeteli při přemýšlení nebo hledání důvodů pro příští hospodářské úkoly. Zejména v době, která se nám tak nejasně projevuje při hospodářském podnikání soukromém.

Všimněme si našich sousedů, s jakým tempem budují svou síť průplavů a vodních cest. Náš ostravský kraj proto žádá, aby v souhlase se zákonem č. 50 z r. 1931 bylo intensivněji pokračováno na úpravách a splavňovacích pracích na řece Odře, zejména u všech přítoků malých řek, a aby ty práce byly dokončeny do roku 1941.

Je také potřebí, aby systematicky byly upravovány i ostatní řeka, především Ostravice a Lučina. Konečně je naléhavou potřebou, aby s urychlením bylo provedeno vodoprávní řízení a přípravné práce ke stavbě údolních přehrad u Kružberka a Spálova.

Jako doplněk těchto projektů nechť je s urychlením projednán detailní projekt průplavu odersko-dunajského. Pro všechny tyto práce měla by být v Mor. Ostravě zřízena expositura vodních cest, která by všechny přípravné práce z blízka a tedy rychleji řídila.

Je však také nutno zdůrazniti, že propracování projektů, o nichž jsem tu mluvil, nemůže zůstati jen záležitostí úřadů. Je v zájmu věci samé, aby tyto práce byly zadány kvalifikovaným firmám soukromým, které přípravné práce mohou po bohatých dřívějších zkušenostech urychleně provést a tím umožniti vedoucím státním orgánům rychlejší postup.

Mluvím-li o opomíjení potřeb ostravského kraje, mohu na důkaz toho poukázati na nedostatky nádražních budov v Mor. Ostravě, Orlové i v jiných městech. A nejenom v kraji ostravském, nýbrž také na celé Moravě. K tomu také patří požadavek vybudování různých nadjezdů a podjezdů u státních drah, po kterých rovněž už několik let je marně voláno.

Jestliže jsem tu vytyčil nejhlavnější požadavky, o jejichž splnění volá kraj ostravský a slezský, budiž mi dovoleno ještě říci, že naprosto nejde o požadavky přehnané. Známe dobře finanční možnosti státu, víme, jak svízelná je situace, a dovedeme proto pochopiti, zda to či ono nemůže být uskutečněno. Srovnáme však také, co a v jakém měřítku bylo uskutečněno v jiných krajích republiky, a proto voláme, aby náš kraj a zejména Morava nebyly tak zanedbávány, ale dáno jim, co jim patří.

Prosím proto, aby odpovědní činitelé věnovali větší pozornost našim steskům. A když tu poslanec z Ostravska něco reklamuje, nechť se to nepřijímá jako jeho agitační projev přednášený jen pro voličstvo, nechť se to bere jako hlas, který volá, aby tomu kraji, který přispívá státu, který přispívá hospodářskému životu a který dává tolik republice, bylo také spravedlivě něco vráceno. Slyšíme hlasy, že se právě v pomezí, v pohraničí nemůže investovati a stavěti. A tu bych chtěl právě poukázati, že tyto hlasy pro Ostravsko neplatí. Na Ostravsku vidíme, že se tam investuje, silně staví a že tam nemají podnikatelé, jednotlivci a obce obavy z nějakého přepadení nebo něčeho, co by je mohlo připravit o majetek. Jejich víra vyrůstá ze sebevědomí a síly, která dává také posilu celé republice.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP