Pátek 3. prosince 1937

Je mým přesvědčením, že by bylo těžkou politickou chybou německých zástupců, kdyby tvrdošíjně setrvali na zákonné úpravě národnostní otázky a současně zamítali a limine úpravu této otázky cestou administrativní. (Předsednictví převzal místopředseda dr Markovič.) Mám o tom přinésti důkaz? Poukazuji na ustanovení šesté hlav ústavní listiny, tam je jasně upraveno naše menšinové právo. Jak to vypadá v praksi? Kdo nám za to ručí, kdybychom připustili existenci druhého případu, že praktický vývoj nepůjde podobnými cestami? A potom: nesejde na tom, jaké návrhy se činí v parlamentě, ale směrodatné je, co se z těchto návrhů také prakticky uskuteční. Nejkrásnější osnovy zákonů se rovnají známým kuchyňským předpisům, v nichž stojí tak krásně psáno: "Vezme se, vezměmež", a nikde nestojí, odkud se to má vzíti. (Posl. Kundt [německy]: Totéž platí o resolucích!) I o nich to platí. Na základě těchto úvah obracím se vášnivě - prosím, nyní poslouchejte, pane kolego - proti znehodnocování 18. února pro stranickou nepřízeň. Stejnou měrou se obracím proti znehodnocování požadavku, aby národnostní práva byla zakotvena v zákonech, nebo proti jeho bagatelisování. Usnesení vlády ze dne 18. února budou tím účinnější, čím jednotněji a sevřeněji se německý národ a jeho političtí zástupci postaví za tato usnesení, čím více bude sledovati s čistým srdcem, jak se zachovávají, a jejich splnění důsledně vynutí.

Zdá se mi dále velikou politickou chybou, utvrzuje-li někdo široké masy našeho lidu v naivní víře, že národnostní otázka, o níž předevčírem kol. Sandner prohlásil, že je starší než stát sám, by mohla býti odstraněna jedním rázem, jak řekl kolega posl. dr Rosche loni v rozpočtové debatě v rozporu se Sandnerem, jedním administrativním škrtnutím pera. (Posl. Kundt [německy]: Záleží na obsahu onoho škrtnutí pera!) Varujeme před takovou agitací. Politika je soustředěný život a život se jednou provždy nedá vtěsnati do mrtvých paragrafů. To by bylo ustrnutí, to by nebyl život, to by byla smrt.

Podle mého názoru bude vždy třeba řešiti národnostní otázky. I tehdy, když by otázka se upravila administrativní cestou beze všech stížností, a i tehdy, kdyby naše právní nároky byly zaručeny zákonem. Proto je a zůstane pro řešení nerozřešených národnostních otázek rozhodnou neomylná a nezlomná vůle řešiti tyto otázky přátelsky, poctivě a se vzájemnou důvěrou. Tuto vůli má německá křesť. sociální strana lidová. Je nyní na druhé straně, na českém táboře, aby jako většinový národ ve státě měl tuto vůli a stále ji dokazoval.

Varujeme v tuto hodinu před chybným pojetím německého aktivismu. Německý aktivismus není kulisou pro cizinu. Německý aktivismus nemůže býti kulisou pro cizinu. Německý aktivismus musí býti aktivní, ve stejné míře aktivní pro národ a pro stát, v němž sudetskoněmecký národ žije. Kdo očekává anebo se snaží jen o státní aktivismus, který by byl pro stát aktivním, ale pro národ pasivním, podceňuje nás a prohřešuje se nejen na životních právech našeho národa, nýbrž prohřešuje se i na tomto státě.

Toto zdravé a reálné pojetí německého aktivismu musí nalézti uznání a ocenění. Těšíme se, že na české straně na př. Msgr. Stašek našel v rozpočtové debatě pro tento náš postoj pochopení. Němci a Češi se mohou nalézti a naleznou se. Ale nenaleznou se ve znamení sovětské hvězdy, nenaleznou se také ve znamení pana Ježka, nenaleznou se také ve znamení fašistického znaku, ať je jeho nositelem kterákoliv národnost, ale naleznou se ve znamení spravedlnosti a lásky, jež je uskutečněna v kázání na hoře. (Potlesk.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Ďalším rečníkom je paní posl. Jurnečková-Vorlová. Dávam jej slovo.

Posl. Jurnečková-Vorlová: Slavná sněmovno!

Letošní rozpočet byl charakterisován jako rozpočet obrany státu. Bylo by žádoucno, aby se tato skutečnost, že je to rozpočet obrany státu, projevila nejen v položkách ministerstva nár. obrany, nýbrž také v rozpočtu ministerstva soc. péče, zdravotnictví a školství. Avšak není tomu tak. Přes to, že rozpočet ministerstva soc. péče neobsahuje velkou řadu položek, kterých bychom si velmi přáli, byl tento rozpočet včerejšího dne panem posl. Dubickým podroben řadě kritických poznámek.

Pan posl. Dubický zejména prohlásil, že povahu sociální péče má také rozpočet ministerstva zdravotnictví a tělesné výchovy, který činí 167 mil. Kč, a že prý do kapitoly sociální dlužno započísti též odpočivné a zaopatřovací platy preliminované 1.038 mil. Kč. Dohromady tyto položky představují 2.396 mil. Kč, což činí bezmála 1/5 celkového rozpočtu, z čehož pan posl. Dubický usuzoval, že na sociální péči se u nás vydávají částky snad příliš veliké.

Je ovšem třeba upozorniti, že rozpočet ministerstva veř. zdravotnictví je zařazen v samostatné rozpočtové kapitole a že výdaje tam preliminované jsou určeny k účelu jinému než k péči sociální ve vlastním slova smyslu. Rovněž odpočivné a zaopatřovací platy nepatří do kapitoly sociální a jsou samostatně preliminovány v kapitole 18, se kterou hospodaří ministerstvo financí. Do rozpočtu ministerstva soc. péče jsou zařazeny výdaje, které v jiných státech jsou preliminovány samostatně, případně v rozpočtech jiných ministerstev. Třeba tu zvláště poukázati na výdaje na péči o válečné poškozence, které jsou do rozpočtu na r. 1938 zařazeny částkou 332 mil. Kč. Do rozpočtu ministerstva nár. obrany by patřil výdaj na státní příspěvek podle §u 176 zákona o pensijním pojištění zaměstnanců ve vyšších službách, který činí 20 mil. Kč, poněvadž jde o započtení vojenské služby válečné pro výměru důchodů z pensijního pojištění.

Ministerstvo soc. péče platí ze svého rozpočtu dále pojistné za vojíny, konající vojenskou presenční službu. Výdaj k tomuto účelu v rozpočtu preliminovaný činí za vojíny, kteří by podléhali zákonu o pojištění pro případ nemoci, invalidity a stáří, tedy dělnickému pojištění, 9,750.000 Kč a pojistné za vojíny, kteří by podléhali pensijnímu pojištění zaměstnanců ve vyšších službách, tedy úřednickému pojištění, 4 mil. Kč. Odečteme-li tyto výdaje z rozpočtu ministerstva soc. péče, přicházíme k celkové částce 520 mil. Kč. Tedy pan posl. Dubický se velmi mýlí, když za počítává všecky tyto položky jenom na účet sociálních potřeb tohoto ministerstva. Náklad na státní příspěvek k důchodům podle zákona o sociálním pojištění dělnickém a ostatní výdaje sociálního pojištění činí po odečtení shora uvedených položek 129 mil. Kč a náklad na výplaty státních starobních podpor 60 mil. Kč. tedy celkem 190 mil. Kč. Tento výdaj by mohl býti podobně jako rozpočet na odpočivné a zaopatřovací platy státních zaměstnanců zařazen v samostatné kapitole, případně v kap. 19 státního rozpočtu.

Vlastní rozpočet ministerstva soc. péče činil by po odečtení všech těchto položek asi 329 mil. Kč. Na péči o nezaměstnané z důvodu mimořádných hospodářských poměrů jest v čl. III. finančního zákona na r. 1938 stanovena částka do výše 300 mil. Kč, která je vyhrazena k disposici vládě na podpory, vyplácené nezaměstnaným odborovými organisacemi, a k zmírnění následků nezaměstnanosti vůbec. Z peníze určeného na péči o ne zaměstnané snaží se ministerstvo soc. péče především umožniti pracovní příležitost, po které pan posl. Dubický tolik volal, pracovní příležitost pro nezaměstnané osoby podporováním prací prováděných z titulu t. zv. produktivní péče o nezaměstnané. K tomuto účelu vyplatilo ministerstvo soc. péče od r. 1925 do konce r. 1936 249 mil. Kč. Z pro středků na péči o nezaměstnané vyplácí se každoročně 12 mil. Kč na podporu našich ne zaměstnaných příslušníků v Německu podle příslušného ujednání s německou vládou.

Z prostředků určených na péči o nezaměstnané se provádí dále řada akcí směřujících hlavně k záchraně a obživě dětí nezaměstnaných. Sluší tu připomenouti mléčnou akci pro děti nezaměstnaných, ošacovací a stravovací akci, ochrannou akci pro nezaměstnaný dorost a ozdravovnou akci a pod.

Pan posl. Dubický se také dotkl t. zv. státních záruk a sdělil, že státní záruky činily do konce r. 1936 12.214,666.000 Kč. Záruky tyto se dělí na dvě skupiny, a to na záruky ze zákonů o stavebním ruchu a záruky ve vlastním slova smyslu. Pokud se týče záruk podle zákonů o stavebním ruchu, třeba upozorniti, že podle posledních zákonů o podpoře stavebního ruchu z r. 1927, 1928, 1930 a 1936 došlo na př. v r. 1936 k realisaci záruk celkovou částkou 19,183.000 Kč. Nejde tedy o výdaje, na které by bylo lze pohlížeti jako na zvlášť značné zatížení státní pokladny.

A ještě jednu poznámku k tomu, co říkal pan posl. Dubický. Neuvědomil si vůbec, že na základě zákona o stavebním ruchu byla do konce roku 1934 poskytována také zemědělcům podpora. Samostatným zemědělcům bylo poskytnuto podpor celkem ve výši 10 3/4 % všech podpor a zemědělským dělníkům 3.49 %, tedy celkem přes 14 % podpor do řad zemědělců. S podporou státu si vystavěli samostatní zemědělci do konce r. 1934 3.783 rodinných domků a zemědělští dělníci 1.236 rodinných domků, čili zemědělci celkem 5.019 domků.

Tolik k námitkám p. posl. Dubického, pokud jsou založeny na nesprávných nebo skreslených údajích. Jinak je fakt, že on má k rozpočtu ministerstva soc. péče jiné stanovisko. My se díváme na tento rozpočet s hlediska potřeb oněch vrstev, které se uchylují pod jeho ochranu a které v této době jsou volány ke zvýšené brannosti v zájmu státu.

Vážená sněmovno! Vůle lidu k obraně státu spočívá na mravní, kulturní, sociální a zdravotní úrovni. Nedostatky v tomto směru nebudou a nemohou býti nahrazeny přednostmi technické obrany státu. Brannost národa vyžaduje především lidí mladých, zdravých, silných tělesně i mravně. Životní otázky mládeže mají proto v této době nový a daleko větší význam. Je potřeba podívati se znovu právě v těchto dobách s tohoto hlediska na situaci, v jaké dnes žijí mladí lidé, které voláme k obraně. Bylo zde už mnohokrát poukázáno, jak zhoubně působí nezaměstnanost na mladé lidi, tedy lidi ve věku od 14 do 24 let. Hospodářské oživení přineslo sice určité zlepšení, ale nezaměstnanost mladých trvá dále. Nezaměstnaným se dnes stává hoch nebo dívka, když se vyučí. Propouštění vyučenců po skončení učební doby je dnes tak všeobecné a má tak zhoubné následky, že by mělo již býti bezodkladně přikročeno ke stanovení zákonné povinnosti zaměstnávání vyučenců nejméně rok po skončení doby učební. Poměry jsou dnes takové, že učeň a jeho rodiče dnes s obavou očekávají den, kdy se skončí učební doba. Neboť propuštění z práce znehodnotí vše, co bylo získáno v době učení na řemeslné dovednosti i na schopnostech.

Taková je, vážené shromáždění, situace mladých lidí, pokud měli to štěstí, že se vůbec dostali do učení. Ostatní, na něž se nedostalo učňovských míst, rozmnožují kádr nekvalifikovaných dělníků, jejichž údělem je nezaměstnanost. Mluví se o nedostatku mladých kvalifikovaných sil a naproti tomu je prokázáno, že čtvrtina všech nezaměstnaných jsou mladí lidé do 24 let. Ptáme se, odkud tato nesrovnalost? Náklady na vyučení hocha nebo děvčete stouply tak vysoko, že mnoha rodičům je dnes naprosto nemožné dáti dítě do učení. Drobné živnosti jsou v tísni, učňové se neberou již na byt a stravu, jako tomu bylo dříve. Rodiče musí učně živiti, šatiti, platiti mu byt, sociální pojištění a mnohdy mistrovi i učebné. Znám případy, že za přijetí učně na mechaniku na 4letou dobu učební, kdy rodiče sami ponesou celý náklad, zaplatili rodiče kromě toho ještě hotově 3.000 Kč. To jsou podmínky naprosto nesplnitelné dělnickým nebo nemajetným rodičům, a tak zůstává nám mnoho schopných hochů a dívek úplně vyřazeno z učení. Učňovský zákon, pokračovací školství, domovy pro učně, prodloužení školní docházky, přeškolení, poradenství pro volbu povolání - to nejsou jen otázky sociální, které se týkají pouze nás, to jsou naléhavé potřeby národního hospodářství. Jejich řešení má velký význam a každý odklad zveličuje hospodářské škody, které z toho vznikají. Ministerstvo soc. péče podniklo v letech hospodářské tísně řadu akcí na pomoc nezaměstnané mládeži, práce nebyla marná, ale celá šíře problému nemůže býti vyřešena v kompetenci jednoho ministerstva. Ministerstvo školství, také ministerstvo průmyslu, obchodu a živností je zejména dotčeno těmito otázkami. Dožadujeme se velmi naléhavě, aby ministerstvo průmyslu, obchodu a živností věnovalo těmto otázkám pozornost a svoji podporu.

Stejné potíže, anebo snad ještě větší než s umístěním dítěte do učení, mají rodiče při vstupu dítěte do školy střední nebo odborné. Desetitisíce rodičů prožívá každoročně utrpení při přijímacích zkouškách, když vidí své dítě mezi stovkami zkoušených ostatních uchazečů, z nichž několik málo bývá přijato. Ovšem z několika málo vyvolených, jimž se dostane přijetí, prožije většina později dodatečně tytéž stavy deprese, když po ukončení studií marně se ucházejí o místo. Jsou to zoufalé stavy, ve kterých se vystudovaný hoch nebo děvče marně shání, marně dopisuje a posílá žádosti a shledává, že svět nepotřebuje jeho mladých sil, jeho práce, jeho přičinění. A musím k tomu připojiti, že situace dívek je v tomto směru ještě daleko horší nežli situace hochů. Děvče, které absolvovalo střední nebo vysokou školu, chodí-li po zaměstnání, dostává na otázku, proč pro ni není místa, stereotypní odpověď: Protože jste žena. Vážené shromáždění, představte si, jak působí tato odpověď na děvče, které léta věnovalo studiu, domnívajíc se, když mělo přístup ke školení, že má snad právo ucházet se o nějaké zaměstnání, ať v soukromé nebo veřejné službě. Vžijte se do situace rodičů, když nakonec, když mají skoro dorostlého člověka v rodině, uvědomují si, že mají jen děvče, pro které není nikde místa. Tak vypadají dnešní poměry! A prosím, při tom se ukládají těmto mladým ženám povinnosti v obraně státu. I s těmi ženami počítá náš stát, naše veřejnost, počítáme všichni, aby jednou se postavily na svá místa.

Vážení pánové, dnes je velmi naléhavou otázkou, kterou se zabývalo už několik řečníků přede mnou, otázka populace. Dovolte mi, abych k tomu řekla jenom stručně, že všechny snahy o zvýšení populace zůstanou prázdnými řečmi, pokud nebudou provázeny skutečnými činy na podporu mateřství, podporu dítěte a rodiny. Volá se po zvýšení populace, a při tom je strašlivý nedostatek lůžek pro rodičky. Nezajistí-li se ministerstvu zdravotnictví vyšší částka na zřizování lůžek pro rodičky, dojde jednou k tomu, že ministerstvo nár. obrany bude museti přispěti na tento účel ze svých prostředků.

Porodní asistentky se léta dožadují úpravy svých existenčních poměrů, ale s takovým výsledkem, že jejich volání je marné. Máme, prosím, poměry, že v některých okresích není vůbec odborné pomoci při porodu. Následkem toho je vysoká úmrtnost kojenců. Slyšeli jsme zde řadu čísel o úmrtnosti kojenců. Nebudu se proto dále touto věcí zabývati.

Na nebezpečí populace se upozorňuje řadu let. Přes to všecko došlo v posledních letech ke zhoršení mateřského pojištění dělnic vládním nařízením z 15. června 1934 č. 112. Do tohoto vládního nařízení bylo pojato ustanovení, že lhůta 180 dnů, která podmiňuje nárok těhotných a šestinedělek na dávky v mateřství, může býti prodloužena až na 270 dnů. Mnoho pojišťoven použilo této zákonné možnosti a poskytuje dávky v mateřství jen tenkrát, když žena byla za posledních 12 měsíců před porodem pojištěna 270 dnů.

V době hospodářské tísně, kdy ženy jsou přímo postiženy nezaměstnaností, nemohly splniti tuto zákonnou podmínku a octly se bez podpory při zrození dítěte. Poměry tyto přivodily ještě další pokles porodů. Dovolte, prosím, abych tuto skutečnost ukázala na číslech. Když se vezme za základ r. 1929 a 100 porodů, klesl r. 1936 počet porodů v celém státě na 81. Ale počet porodů dělnických pojištěnek klesl až na 77, o celé 4 body níže. Je tedy patrno, že porodnost v dělnických vrstvách se zhoršila více než u ostatního obyvatelstva. Mimořádný pokles jeví se od r. 1934, kdy bylo vydáno zmíněné vládní nařízení, kdy byly tedy zhoršeny podmínky k dosažení dávek a kdy také dávky byly sníženy.

Důsledky zhoršení je také vidět na výši celkové částky, která byla vyplácena na jeden porod. Až do r. 1932 podpory ponenáhlu stoupaly, a to na 668 Kč, které byly vypláceny průměrně na jeden porod. Od r. 1932 pomalu klesá toto číslo až do r. 1935/1936, kdy průměrná částka, vyplacená na jeden porod, činila 632 Kč.

Vládní nařízení způsobilo velké zhoršení mateřského pojištění a mnohé dělnice byly vůbec vyloučeny. Nemohly totiž splnit zákonem stanovenou podmínku. Toto zhoršení postihlo však i ty, které vyhověly přísnějším podmínkám, neboť jim způsobilo snížení dávek. Při tom uvažte, že počet všech porodů, které jsou zajištěny dávkami v mateřství z nemocenského pojištění, činí u nás pouze 13 % všech porodů ve státě. Většina ostatních stává se matkami, aniž by měla nárok na jakékoliv jiné pojištění. Je zde určitá skupina žen, která má léčebný fond, ale to je celkem skupina nevelká, takže musíme počítat s tím, že mimo těch 13 % zde zůstává značná skupina žen, které nemají při zrození dítěte žádné podpory.

Pan ministr zdravotnictví uvedl ve svém výkladu o opatřeních proti poklesu populace také zdokonalení zákonné ochrany matek. Předkládám mu tyto skutečnosti s prosbou, aby prvním krokem na cestě zákonné pomoci matkám bylo odstranění zhoršení mateřského pojištění podle vládního nařízení č. 112 z r. 1934. Bylo by žádoucí, aby pak následovala rychle další opatření. Máme mnohá ustanovení, která jsou přímo v rozporu se zájmy populace a znamenají vlastně trest za manželství a mateřství. Je to nynější platový systém veřejných zaměstnanců s nízkými platy mladých lidí v době, kdy by mohli a měli založit rodinu a mít děti, dále vychovávací příspěvek jen na 2 děti, srážky s činovného manželských dvojic veřejných zaměstnanců atd. Bez systému rodinných mezd těžko se v budoucnosti obejdeme a bylo by žádoucí použíti vyrovnávacích pokladen, jaké se již v mnoha státech osvědčily, k doplnění mezd a platů zvláštními dávkami podle početnosti rodiny.

Dovolte mi ještě, abych na konec v souboru otázek, které přicházejí v úvahu při problému populace, připomněla velmi důležitou otázku, která se týká právního základu rodiny, jak má býti zajištěn rodinným právem. Slyšeli jsme v této debatě v předešlých dnech od dvou řečníků a dnes od dalšího představitele jedné politické strany vyjádření k rodinnému právu, a všichni se shodují v tom, že dosavadní rodinné právo neuspokojuje, že by se mělo stát přísnějším zejména k těm, kdož používají rozvodu a rozluky. Se svého stanoviska dodávám k dřívějším prohlášením, že v novém rodinném právu musí býti především zajištěna výživa, výchova a existence dětí pro případ, že dochází k rozchodu manželů. Je třeba zabránit neblahému vlivu rodinného rozvratu na dítě a při prvním pokusu o rozvod manželský vycházeti od existence dítěte. Také zajištění ženy, která ztrávila léta v manželství a v domácnosti, musí býti upraveno s větší jistotou. I důvody rozvodu a rozluky budou znovu posuzovány s hlediska zkušeností, které máme za 18 let platnosti rozlukového zákona. Nutno však připomenouti, že při projednávání rozlukového zákona r. 1919 bylo zdůrazňováno, že požadavek rozlučitelnosti manželství mají ve svém programu všechny pokrokové strany. Pro katolíky je manželství dogmatem a toto stanovisko nesmějí opustiti, chtějí-li zůstati katolíky. Je jenom v zájmu věci, když církev katolická bude v řadách svých příslušníků působiti k tomu, aby toto dogma bylo skutečně zachováno. (Posl. Řičář: Ona působí!) Církev má vůči svým věřícím dosti prostředků, aby na ně působila pro zachování této zásady.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP