Pondělí 15. listopadu 1937

Předseda (zvoní): Dávám slovo dalšímu přihlášenému řečníku, p. posl. dr Jillymu.

Posl. dr Jilly (německy): Slavná sněmovno!

Má-li se zákon z r. 1852 nahraditi novým, každý to nejdříve uvítá. Neboť 80 let přešlo v rozmanitém vývoji a bude nutno zákon po tak dlouhé době, době technického pokroku, nahraditi novým, lepším. Ale když někdo, dámy a pánové, pozorně prostuduje návrh zákona tisk 796 o zbraních a střelivu, jak nám zde byl předložen, musí nejdříve dojíti k přesvědčení, že zde zase jednou byla vykonána byrokratická práce u zeleného stolu a že lidé, kteří mají zájem na takovém zákoně, především lovecké a sportovní spolky, ale především obchodníci se zbraněmi, ji stě nebyli dotázáni o radu. Neboť nikdy by tyto kruhy nemohly schváliti takový vládní návrh.

Návrh zákona ohrožuje podle mého mínění technický pokrok při výrobě zbraní. Kdo měl příležitost viděti na př. přehlídku technických zbraní na berlínské mezinárodní lovecké výstavě, s úžasem uzná, že tam lze konstatovati zcela neobyčejný vývoj loveckého a zbrojního průmyslu. Podobný cíl, o nějž dlužno usilovati, takový zákon jistě předem maří. Smím se jistě při této příležitosti zmíniti i o tom, že Československo, náš stát, mělo účast i při výstavě trofejí. Rozhodně mělo velmi dobrý úspěch a trofeje tam byly velice obdivovány. Ale mohu jako znalec loveckých poměrů bez obalu říci, že tato sláva zde patří minulosti. Neboť kdo studuje dnes lovecké poměry v Československu, musí zjistiti, že pro zastaralý, překonaný honební zákon lovecký vývoj spěje zde mílovými kroky k úpadku. Označují-li se, dámy a pánové, v §u 2 vládního návrhu pušky působící tlakem vzduchu, vzduchovky, ba dokonce kuše jako zbraně, k jejichž nošení a držení jest potřebí zbrojního pasu, pak se domnívám, že bylo dosaženo meze, kde zákonodárci hrozí nebezpečí, že se stane směšným.

Za zcela zbytečné považuji, že se má dáti každých 5 let znova přezkoumati povolení držeti zbraně. Rád bych poukázal, že nový zbrojní zákon znamená podstatné ztížení proti starému. Neboť nyní nerozlišujeme jen zbrojní pasy, nýbrž i zbrojní listy, a že se tyto mají obnovovati každých 5 let, jest zvláštním ztížením a neodůvodněným jednáním, neboť lze míti za to, že přece stačí prosté ohlášení úřadu, nastala-li nějaká změna v držení zbraní.

V §u 3, odst. 4 spadají pod pojem "výbušných přístrojů" i malé a velké hmoždíře, jakož i zařízení k trhání kamenů a pařezů. Prohlašuji, že tím byl skutečně znemožněn na př. zvyk našeho venkovského obyvatelstva, stříleti z hmoždířů při svatbě. A § 37, který ještě zaujímá k tomu stanovisko, se podle mého mínění naprosto nehodí k tomu, aby rozptýlil tyto pochybnosti, že se zamýšlí dokonce zakázati stříleti z hmoždířů na svatbě.

Poukazuje-li se v důvodové zprávě, že se tento vládní návrh přimyká k četným zákonům jiných evropských států, a je-li při tom zmínka, že podobný zákon byl vydán v Německu, pak bych přece rád poukázal, že to byl revoluční zákon a že dnešní Německo tento zákon úplně zrušilo. Rád bych řekl, že zákon podle osnovy, která se nyní projednává a pravděpodobně bude také přijata, jest zákonem, který se hodí pro doby krise a převratu, ale nikdy pro normální demokratickou dobu. Pro právníka je to snad zcela divná věc, že se příště při projednávání pozůstalosti má držení zbraní na celou dobu projednávání, které se přece vleče většinou měsíce nebo i léta, odevzdati nějakému třetímu místu. Kam se mají tyto zbraně posílati, o tom jsem se nemohl nic bližšího dověděti. Vždyť by stačilo, aby ten, kdo se podle dědické dohody považuje za dědice, byl prostě oznámen úřadům a pak by si musil opatřiti zbrojní list.

Věcí, která jasně ukazuje úmysly tohoto vládního návrhu, jest ustanovení, že příště jen ten dostane zbrojní list a zbrojní pas, komu úřad podle volného uvážení toto právo přizná. Úřad má tedy zcela podle volného uvážení rozhodovati, může-li a smí-li na př. někdo choditi na honbu. Při dnešní praksi dlužno jistě míti za to, že se při volném uvážení bude jako o držitele zbraní a lovce jednati především o toho, kdo má stranickou legitimaci. Zde měl zákonodárce určiti, za jakých podmínek lze někomu odepříti právo nositi zbraně. Zde by mohlo jíti jistě jen o lidi dříve trestané, jako pytláky a sprosté zločince, jakož i o lidi s velkými tělesnými vadami. Úmyslem tohoto zákona jest nepochybně odzbrojiti určité obyvatelstvo a bez ochrany vydati všanc útokům. Jistě se tím znemožní i provozování lovu v tomto území a jistě bude možné na př. nemilému nájemci honitby, který by mohl pro sebe získati nějaký revír, o nějž se zajímá i jiný muž, politicky lépe zapsaný, zmařiti, aby získal tento revír, když okresní paša podle volného uvážení zjistí, že tento muž nemůže býti nájemcem, poněvadž se nehodí za nositele zbraní.

Neuvěřitelným ustanovením v této osnově zákona jest, že zbraně, které někdo drží a které mu musí býti podle volného uvážení úřadu odebrány, mají býti zničeny nebo z volné ruky prodány. Upozorňuji, že jsou zbraně, které mají hezky vysokou cenu. Jest to přímo proti ústavě zasahovati do svobody jednání lidí tímto způsobem, že zbraně, které se již nesmějí nositi, mají býti prostě zničeny.

V §u 14 se praví, že od nynějška má každý prokázati, potřebuje-li zbraně či nikoliv. Upozorňuji, že úředníci, kteří mají o tom rozhodovati, ve většině případů nemají ani ponětí, musí-li někdo míti jednu, dvě nebo tři zbraně. Nehledě k tomu jsou četní lovci, kteří z čisté záliby mají dvě nebo více zbraní, což jest vlastně velmi chvalitebným zvykem, poněvadž se tím podporuje průmysl a také čelí nezaměstnanosti. K čemu může vésti volné uvážení právě v těchto otázkách, vidíte z toho, že jistému okresnímu pašovi napadlo prohlásiti cestovní nože u turnérských spolků za část stejnokroje a za zakázané zbraně, zatím co každý jiný svaz mládeže může klidně takové nože nositi, poněvadž to jsou jen předměty denní potřeby.

Fantasticky vysoké jsou tresty, které jsou i na nejnepatrnější případy ustanoveny ve správním řízení, totiž od 200 do 20.000 Kč, od 8 dnů do 6 měsíců vězení a ztráta zbraně. Takové trojnásobné potrestání známe jen ze zákona na ochranu republiky. Zdá se mi, že si státní moc chce vytvořiti nový pramen příjmů; četnými byrokratickými opatřeními, tím, že se dokonce i na vzduchovku musí koupiti drahý zbrojní pas, bude lze vytvořiti nové příjmy.

My rozhodně tuto osnovu zákona v nynějším znění odmítáme a svým odmítnutím prokazujeme státu více úcty než vy, pánové, kteří prohlásíte zákonem vládní návrh, jehož úmysl přímo a nepřímo projevuje, že v Československé republice dlužno rozlišovati občany státně spolehlivé a státně nespolehlivé. Konec konců jsou těmito státně nespolehlivými především Němci v tomto státě.

Bude zde snad vhodné přečísti z časopisu "Československý les" pojednání, které napsal ústřední sociální referent Antonín Schreiber, aspoň jeho část, ve které tento Čech s krásným německým jménem jako odůvodnění o společném rozhodování Němců v tomto svazu lesníků uvádí (čte): "To, co jsem dosud řekl, není jen mé osobní mínění, nýbrž bylo již dávno předmětem úvah většiny členů a Jednoty a hlavně všech, kteří bydlíme na hranicích naší republiky ve zněmčeném a pomaďarštěném území, v území, které německá a maďarská vypínavost podle Henleinovy a Horthyovy teorie považuje za uzavřené území a jako o účel své politiky usiluje o jeho odtržení od Československa."

Tento muž vyjevil úmysl, jenž jest základem vládního návrhu, jejž chcete právě povýšiti na zákon. Pánové, odmítáme tuto osnovu zákona v této formě i proto, že jsme pevně přesvědčeni, že se jím projevuje slabina státu, který konec konců chce vzíti do zaječích před několika svátečními střelci a pobiječi zajíců. Jest to zcela vážné, poukazuji-li na to, že zákon v tomto znění určitě uvede v pochybnost důstojnost armády, neboť v době, kdy se vede válka letadly, bombami, tanky, děly a strojními puškami, nemůže se přece pro Boha ještě žádná armáda cítiti ohroženou vzduchovými puškami a kušemi. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Gajda. Dávám mu slovo.

Posl. Gajda: Vážená sněmovno!

Zákon o zbraních a střelivu bychom plně přivítali a souhlasili bychom s ním v celku jako se zákonem velmi potřebným, který by byl býval na místě již dříve. Národní obec fašistická poukazuje jen na dva paragrafy tohoto zákona, a to na §§ 26 a 28, o kterých se již správně zmínil předešlý řečník posl. Haščík z Hlinkovy slovenské ľudové strany. Jelikož se zde dává okr. hejtmanům a okr. správcům plná moc do rukou, může jí býti každodenně zneužíváno.

Pokud jde o § 26, musím poukázati, že již po dobu dvou, tří let někteří okr. hejtmani - ačkoliv tento zákon ještě neplatil - a to na př. okr. hejtman na Poličsku, na Litomyšlsku a jinde, odmítali povolení k nošení lovecké zbraně s odůvodněním, že je notoricky známo, že žadatel je fašista a jako fašistovi že nemůže býti povoleno nositi loveckou pušku. Když teď okr. hejtmani dostanou do rukou takovýto zákon, budou teprve míti zákonitý podklad persekvovat a odmítat ty, kteří nejsou povolni nebo kteří jim nehrají do noty.

Vážená sněmovno! Žádám, abyste § 26 a § 28 odmítli. (Potlesk poslanců nár. obce fašistické.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru ústavně-právního, p. posl. dr Dufkovi.

Zpravodaj posl. dr Dufek: Vážená sněmovno!

Jenom několika málo slovy chci odpověděti na některé náměty a výtky, které byly v debatě o osnově zákona o zbraních a střelivech předneseny.

P. kol. Haščík má obavy, že při volném uvážení okresních úřadů nebude vždycky spravedlivě postupováno vůči všemu občanstvu nebo vůči všem jeho vrstvám. Uvádí, že v žádném právním státě neexistuje volné uvážení úřadů. Myslím, že je nesporné, že v každém právním státě, i ve státech s tradicionelní demokracií, jako je Anglie nebo Francie, existuje volné uvážení úřadů, poněvadž nelze ve veřejné správě a v otázkách s ní souvisících normovat zákonem všechny různé záhyby života, jako je tomu na př. v oborech, jež patří do kompetence soudní. V každém státě, i ve státě, který si chce plným právem dělat nárok na stát opravdu právní, musí býti připuštěno volné uvážení úřadů. Myslím, že ve státech demokratických nemusí míti občanstvo z tohoto volného uvážení svých úřadů žádných obav, že nemusí míti jistě ani takových obav, jaké by byly pochopitelné a vysvětlitelné u občanstva s jiným vládním režimem než demokratickým. Tam, kde veškeré občanstvo kontroluje veřejnou správu svými parlamentními zástupci, tam, kde má právo stěžovat si na každý jednotlivý úřední akt a kde má také právo a nárok od odpovědných ministrů slyšeti řádné a odůvodněné vysvětlení a kde má také jistotu, že právě prostřednictvím tohoto odpovědného ministra může se domoci a také se domůže nápravy, myslím, že obavy před volným uvážením úřadů, zde přednášené, nejsou toho druhu, aby se jimi musela slavná sněmovna vážně zabývat.

Pan kol. Haščík má také obavy, že bude zneužíváno ustanovení §u 28 předložené osnovy, že budou prováděny domovní prohlídky u lidí nepohodlných veřejné správě nebo snad vládnoucím politickým stranám, že dojde k šikanám. Mohl bych zde uvésti znovu to, co jsem řekl už při odůvodňování volného uvážení úřadů. Myslím, že žádný občan u nás nedá se šikanovati, naopak máme zkušenosti, že velmi často veřejné úřady bývají šikanovány občanstvem, že velmi často zejména příslušníci těch stran, kteří si tady stěžují na šikanování se strany úřadů, snaží se všemi možnými prostředky a způsoby, hektografovanými stížnostmi, rekursy atd. ztěžovati veřejnou správu a ztěžovati její výkon těmi, kteří jsou státem k němu ustanoveni.

Pokud jde o obavy z domovních prohlídek, myslím, že kol. Haščíka ostatní pánové mohou míti určité uspokojení už v tom (Předsednictví převzal místopředseda dr Markovič), co učinil v této osnově ústavněprávní výbor. Dovolil jsem si už v referátě upozorniti, že ústavně-právní výbor změnil původní dikci a že sice připustil provedení domovních prohlídek v rámci a v mezích zákona, ale jenom tenkráte, když je zde důvodné podezření; a myslím, že je pánům kolegům jasno, že je-li připuštěna domovní prohlídka jenom při důvodném podezření, že někdo skutečně u sebe chová zbraně, na které je potřebí povolení, a tohoto povolení nemá, myslím, že to důvodné podezření už mu dává možnost brániti se proti event. přehmatům úřadů a dává mu možnost brániti se dokonce i stížností k nejvyššímu správnímu soudu. (Výkřiky.) Tedy myslím, že tyto věci dávají našim občanům tolik možností, že nemusí zde býti obava, že by došlo k jejich šikanování.

Zmíním se ještě později, že veřejná správa není u nás tak špatná, jak by ji někteří páni kolegové chtěli zde vylíčiti. Považuji za svou povinnost, abych zde prohlásil, že naše veřejná správa, myslím, stojí jistě na výši doby a že se může plně rovnati a plně postaviti vedle veřejných správ kteréhokoli z jiných evropských velkých demokratických států (Potlesk.) přes to, že veřejná správa u nás za tak komplikovaných politických poměrů, jaké zde máme, je jistě obtížnější než veřejná správa ve státech, kde vystupují pouze jedna, dvě nebo maximálně tři politické strany.

Pan kol. Vaverka kvitoval zde s povděkem, že snad je už definitivně vyřízena otázka držení a nošení zbraní členy spolků, které podle stanov mají prováděti vojenský výcvik. To bylo právě úmyslem ústavně-právního výboru, když v dohodě s příslušnými vládními činiteli, s ministerstvem vnitra a p. ministrem nár. obrany příslušnou změnu ve vládní osnově provedl. Ale velmi správně zde právě pan kol. Vaverka přináší nové a nové důvody, proč je potřebí tuto osnovu učiniti zákonem. Správně zde poukazoval znovu na těch 90 životů četnických, na řadu životů pohraniční finanční stráže, na řadu obětí ze řad politických a správně se dovolává toho, aby každý, kdo dopustí se trestného činu, zejména trestného činu vůči veřejnému orgánu, byl za tento čin co nejpřísněji potrestán; a měl-li u sebe zbraň, aby jeho trest byl ještě zvýšen, aby mu také nebylo přiznáváno za žádných okolností podmínečné odsouzení nebo podmínečné propuštění z trestu. Myslím, že s tímto návrhem a přáním souhlasí celá posl. sněmovna. Ústavně-právní výbor už jednal také o této věci a správně se plně postavil za dřívější iniciativní návrh pp. posl. dr Patejdla, Richtra a druhů a se zástupcem ministerstva spravedlnosti dohodl, že ministerstvo spravedlnosti při projednávání vládního návrhu trestního zákona, eventuálně - bude-li třeba - ještě dříve projedná tuto věc a připraví také příslušnou předlohu, aby každý, kdo se dopustí trestného činu a měl při tom u sebe zbraň, byl potrestán podstatně ostřeji než ten, kdo se dopustí stejného trestného činu nemaje zbraně. Je jisté, že řada zlodějů a lupičů nemá úmyslu, třeba když jde na lup. použíti zbraně, ale naskytne-li se příležitost nebo dostane-li se do tísně, použije jí. Tedy už to, že nese s sebou zbraň, stává se zvláštní kvalifikací jeho trestného činu.

Pan kol. dr Jilly sám říká, že všichni musíme uznat potřebu, aby předpisy, normující držení, nošení, výrobu atd. zbraní, které jsou z r. 1852, byly už konečně upraveny a přizpůsobeny dnešnímu modernímu pokrokovému životu. Myslím, že jeho obava, že stará lovecká sláva příslušníků nebo občanstva v československých zemích klesne jenom v důsledku toho, že zpřísňujeme - a zdůrazňuji, že zpřísňujeme jen na území Čech a Moravy - dosud platné předpisy o nošení zbraní, není nikterak opodstatněna a že se nám snad podaří v budoucnosti ukázati, že tuto loveckou slávu dovedeme také udržeti. Myslím, že kdybychom vypustili vzduchovky, flobertky a pušky pérové z ustanovení tohoto zákona, že bychom loveckou slávu u nás příliš nepozvedli. Brojí proti tomu, že zbrojní pas a povolení k držení zbraně má platiti pouze na pět let. Ale, vážené dámy a pánové, dosavadní zbrojní pas podle zbrojního patentu platí pouze na tři léta. Prodlužujeme-li tedy jeho platnost o dvě léta, vycházíme vstříc všemu občanstvu a zejména těm pánům, kteří mají na starosti naši loveckou slávu a zároveň obavu o ni. Že by vzduchovka a pérová puška mohla nějak zvlášť k tomu přispět, jistě nevěříme. Střílení při slavnostech, jak již jsem řekl, bude vyřešeno zvláštním nařízením, ale myslím, že v této vážné době není to ani otázka, která by musela slavnou a váženou posl. sněmovnu nějak zvláště zajímati.

Pan kolega Jilly uvádí dále, že vyšší sazby trestní mají prý býti novým pramenem státních příjmů. Jsme přesvědčeni, že i pan ministr financí, který velmi rád vítá každý nový pramen státních příjmů, by tento pramen velmi rád oželel, kdyby se podařilo právě zvýšením trestních sazeb omeziti ty případy, kde stát má příležitost vymáhat pokuty a tresty od těch, kteří se provinili.

Těchto přísných opatření mohlo by prý býti použito nebo by mohla býti vydávána v době nějakého převratu, ale nehodí se prý naprosto pro normální demokratické doby. Myslím, že právě páni kolegové vědí dobře, že nežijeme dnes tak v docela normálních, demokratických dobách a že nebezpečí nějakého převratu není u nás tak docela cizí. My bychom si jistě všichni přáli, abychom žili v normálních demokratických dobách, a právě proto, abychom tyto normální demokratické doby pro občanstvo našeho státu zajistili, činíme opatření proti tomu, aby mohlo dojíti k eventuálním převratům. Pan kolega jistě také nemusí mít starost, že by těchto předpisů nového zákona mělo býti používáno nebo zneužíváno jenom proti příslušníkům některé národnosti. Jistě mohu ubezpečit všechny pány kolegy o tom, že tohoto zákona nebude používáno snad proti Němcům, Maďarům nebo proti Polákům, nýbrž že ho bude používáno proti lidem státu, veřejnému klidu a pořádku nebezpečným, bez ohledu na jejich národnostní, politickou a náboženskou příslušnost. (Potlesk.)

Pan kol. Gajda vznesl zde souhlasně s kol. Haščíkem některé námitky také proti §§ 26 a 28 předložené osnovy. Myslím, že to, co jsem zde řekl na námitky p. kol. Haščíka, platí také na námitky p. kol. Gajdy. Myslím, že pan kolega jistě uzná, že za daných okolností není možno stanoviti v zákoně přesně všechny podmínky, všechny okolnosti, všechny podklady tak, aby volné uvážení úřadů mohlo býti vyloučeno, a ubezpečuji jen znova o tom, co jsem zdůraznil, že veřejná správa v našem státě je jistě na takové výši, že každému občanu - znovu zdůrazňuji: bez ohledu na národnostní, politickou nebo jinou příslušnost - zaručuje všechna jeho práva, že každý občan má právo proti aktům správním se bránit, a jistě naše parlamentní kontrola také tuto jeho obranu učiní obranou účinnou. Nemohu jinak, než abych znovu, jak jsem učinil ve svém referátě, doporučil posl. sněmovně, aby osnovu tuto přijala ve znění, jak je upravil ústavně-právní výbor. (Potlesk.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP