Pondělí 15. listopadu 1937

Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji, za výbor branný, p. posl. Vančovi.

Zpravodaj posl. Vančo: Slávna snemovňa!

Vláda republiky Československej predložila parlamentu k ústavnému prejednaniu vlády návrh zákona o zbraniach a strelivách. Návrh zákona sjednoťuje predpisy a ustanovenia u nás a tým tvorí ďalší reťaz v sjednoťovaní zákonov republiky Československej, v ktorom smere skutočne ešte dosiaľ bohužiaľ veľmi malým tempom pokračujeme. O tomto návrhu jednal ústavne-právny výbor, niektoré ustanovenia pozmenil a urobil skutočne z tohoto návrhu zákon, ktorý musí občianstvo s povďakom prijať.

Branný výbor prejednal túto osnovu vo svojej schôdzi dňa 10. novembra. Jeho úlohou bolo skúmať tento vládny návrh zákona z ohľadu obrany štátu a brannej výchovy. Tu môžem konštatovať, že tento návrh zákona sleduje cieľ, aby sa zbrane a strelivo nedostaly do rúk nepovolaným ľuďom, a dbá na to, aby úprava držania, nosenia, kupovania a zasielania zbraní bola v súlade so záujmami obrany štátu, brannej výchovy a bezpečnosti občianstva.

Návrh zákona dosť dobre rozdeľuje zbrane a strelivá. Vojenské zbrane a strelivo zaraďuje medzi zvlášť nebezpečné zbrane a v hlave III. ustanovuje pre ich výrobu, obchod, nosenie a zasielanie prísnejšie predpisy. Všade tu veľmi pečlive pamätá na súčinnosť a spolurozhodovanie vojenskej správy. Tuná je veľmi prísne dbané toho, aby sa vojenské zbrane nedostaly do rúk nepovolaných ľudí.

Pozastavovať sa tu pri §e 26 návrhu zákona nie je správne, lebo i tento najdemokratickejší štát nemôže všetko presne ustanoviť a musí umožniť a dať pole pôsobnosti svojim úradom. Celkom správne dovoľuje § 28 prehliadku rodinných domov i prehliadku miestností, ktoré sú v podozrení, že sa tam prechovávajú zbrane. Je to v záujme pokojamilovných ľudí, aby ich pokoj nebol rušený ľuďmi, ktorí majú takéto úmysle.

S hľadiska brannej výchovy je pozoruhodný § 22 tohoto vládneho návrhu, ktorý dovoľuje vláde urobiť výnimky z tohoto zákona, keď ide o brannú výchovu.

Branný výbor vo svojej schôdzi prejavil súhlas so zmenami vo výbore ústavne-právnom vykonanými a doporučuje posl. snemovni túto osnovu zákona k ústavnému prejednaniu. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájím proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 30 minut. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" pp. posl. Haščík a dr Jilly; na straně "pro" p. posl. Vaverka.

Dávám slovo prvému řečníku, přihlášenému na straně "proti", p. posl. Haščíkovi.

Posl. Haščík: Slávna snemovňa!

Vládna koalícia prichádza s derivátom zákona na obranu štátu, s vládnym návrhom tľač 796 o zbraniach a strelive. Po dlhom mlčaní vo snemovní prichádzame opäť k jednej dôležitej osnove zákona, ktorá má dve kapitoly, kapitolu technickú, ale má aj kapitolu politickú. Keď sa chceme meritórne zaoberať s kapitolou technickou, mali by sme k tejto osnove zákona niekoľko výtok. Ešte pred ústavne-právnym výborom bolo zistené, že naprosto neobstojí § 22. Tento odiózny paragraf, menovite jeho tretí odstavec narobil onoho času mnoho poplachu, a síce preto, poneváč tento odstavec dovoľoval privilegovaným spolkom, alebo ani neviem, akým spolkom by to bolo bývalo dovolené v budúcnosti, prechovávať a vydržiavať zbrane. Konečne vládna koalícia prišla na to, že je treba tento paragraf reparovať a že je veľmi povážlivé v dobe pokoja niekomu inému sveriť prechovávanie a opatrovanie zbraní než k tomu povolanej armáde. Prechovávanie a udržiavanie zbraní akýmikoľvek civilnými spolkami je začiatok zárodku k občianskym vojnám. A je dobre, že sa aj pri tom odstavci §u 22 slávna koalícia zpamätala.

Celkom pod iné kriterium spadá § 26. Jeho prvý odstavec znie takto (čte): "Povolení potřebná podle tohoto zákona dávají příslušné úřady podle volného uvážení. Úřad, který povolení vydal nebo potvrdil, může je odníti, jestliže dodatečně vznikne obava ze zneužití nebo žádá-li to důležitý zájem veřejný; je-li nebezpečí v prodlení, může povolení odníti okresní úřad místa pobytu osoby, jíž povolení bylo dáno." Hlinkova slovenská ľudová strana podala už v brannom výbore pozmeňovací návrh k tomuto paragrafu tohoto znenia: "Povolenia potrebné podľa tohoto zákona dávajú príslušné úrady. Úrad, ktorý povolenie vydal alebo potvrdil, môže ho odobrať, ak nastane dôvod ku zneužitiu". Tento pozmeňovací návrh tiež úplne postačuje k tomu, aby boly splnené predpoklady, ktoré určuje i § 26 k vyvolaniu toho stavu, aby tu bola bezpečne zaručená úschova a opatrovanie zbraní u ľudí, ktorí sú politicky spoľahliví. To úplne postačí. Vzdor tomu vládna koalícia v brannom výbore náš návrh zamietla a pridržala sa aj naďalej toho, aby bolo povolenie k udržiavaniu zbraní udeľované podľa voľného uváženia.

Slávna snemovňa! Toto voľné uváženie je ten kritický bod, to je tá Achillova päta pre rozhodovanie jednoho okresného náčelníka alebo policajného úradníka. Podľa voľného uváženia môže rozhodovať "od až do", dľa toho, aký som schopný, či som kľudný, rozvážny, dobromyseľný alebo zlomyseľný. Nech mi je láskave, slávna snemovňa, dovolené len niekoľko prípadov uviesť na t. zv. voľné uváženie.

Ako ráčite vedeť, pred niekoľkými dňami policajné riaditeľstvo v Bratislave vydalo jeden dekrét, výmer, podľa ktorého sa mala previesť debata o jazykovom zákone a o slovenčine vôbec za prítomnosti jedného univerzitného profesora. V policajnom výmere výslovne stojí, že bude debata. A je zaujímavé, keď malo prijsť k debate, tedy k exekvovaniu toho ustanovenia výmeru policajného úradu, policajný úradník dľa voľného uváženia jednoducho proti výmeru tú schôdzu a debatu zakázal. (Hlasy: Jednalo sa o Slovákov!) Tedy, prosím pekne, to je to voľné uváženie. Ale môžem povedať aj iný prípad, ktorý je mne osobne známy.

Jeden občan podal si žiadosť o vydanie zbrojného pasu. Okr. náčelník zistí, že tento človek nie je spôsobilý k tomu, aby zbrojný pas dostal. Občan apeluje a ovšem pre apeláciu je smerodajné stanovisko okr. náčelníka, lebo okr. náčelník dľa uhorského zákona, vlastne dľa župných štatutov má diskrecionálne právo rozhodovať, kto bude nosiť zbraň v jeho okrese. A teraz som skúmal, prečo ten občan nedostal zbrojný pas. Referentom zbrojných pasov u okr. úradu bol jeden pán, ktorý bol sám poľovníkom. Ten človek, ktorý žiadal vydanie zbrojného pasu, lezol mu do revíru, a poneváč to referent okr. úradu nemohol potrebovať, dohodli sa s okr. náčelníkom a na základe toho referent tomu človeku vytrúbil kocúra, čili zbrojný pas mu nedajú. Toto je to voľné uváženie zodpovedného úradného činiteľa.

Ale poviem iný prípad. Poznám jednoho bývalého starostu, ktorý mal flintu a mal i poľovníckeho psa. V tom revíre si zažiadal o zbrojný pas jeden iný občan, ale bolo mu to odmietnuté preto, lebo by bol lezol starostovi do revíru, ale pán starosta zbraň mal vzdor tomu, že pomocou psa zajacov chytal, čo je trestné. Keď sa to oznámilo náčelníkovi, vzdor tomu všemu flinta starostovi zostala, poneváč bolo voľné uváženie pána okr. náčelníka, aby flintu svojmu partajníkovi ponechal.

Slávna snemovňa! To voľné uváženie, ako správne bolo poznamenané, je ako guma. V právnom štáte nejestvuje voľné uváženie, tam sú právne normy. Tie sú zárukou, že občan nie je šikanovaný. (Výborne!) § 26 mal stanoviť právne normy pre ochranu občana právom apelatívnym a nie voľné uváženie vo forme šikanovania okresnou a policajnou byrokraciou. (Tak je!) Máme tu ďalej jeden veľmi podobný paragraf tomu predošlému, to je § 28. V brannom výbore sme poznamamenali, že je to hrebík demokracie, síce pichľavý, boľavý hrebík. Slávna snemovňa, odst. 3 tohoto paragrafu povedá (čte): "Je-li důvodné podezření, že v obvodě okresního úřadu nebo jeho části je více zbraní nebo střeliva, jejichž držení je podrobeno povolení, než odpovídá povolením k držení nebo nošení zbraní a střeliva, vydaným nebo potvrzeným okresním úřadem pro tento obvod (jeho část), může okresní úřad, šetře ustanovení zákona č. 293/1920 Sb. z. a n.", - to sú ústavné občianske slobody - "ke zjištění těchto zbraní a střeliva provésti prohlídku obytných a jiných místností." Čo to v praksi znamená? V praksi to znamená, že keď sa ten policajný úradník alebo okresný náčelník na niekom chce nosiť - dnes aj dýka, aj obušok a sebe menšia vec je zbraň (Hlasy: Aj krivák!), aj krivák jednoducho nariadí domové prehliadky. A tu sa začína práve tá najnepeknejšia a najošklivejšia vec v našom demokratickom štáte, kde sa vydáva občan šikaneriám a zbytočným domovým prehliadkam. V Anglicku a ostatnom demokratickom svete rodinný krb je krbom posvätným, do rodinného krba môže niekto vstúpit úradne len so súhlasom súdu. A keď my aj v našom štáte snášame to, že možno isť za daňovým defraudantom do domu, nebolo treba, aby bol tento paragraf doplnený aj ešte novým ustanovením, povolením prehliadok rodinných domovov preto, že u neho chcú hľadať krivák, lebo to znamená, že pri tej domovej prehliadke nemusí byť zbraň alebo obušek alebo dýka najdená, stačí podozrenie, že je tam, stačí denunciácia a prijde policajný agent hrabať sa do najposvätnejších kútov demokratického občana.

Slávna snemovňa! Preto Hlinkova slovenská ľudová strana, ktorá sa hlasi k eminentne demokratickému programu, navrhla a žiadala, aby celý tento pasus tretí bol z toho paragrafu vyhodený. Pravda, hoci toto bolo uznané aj v koaličných kruhoch, že je to nepríjemná stránka nášho verejného života bolo to verejne konštatované - preca aj tento paragraf bol koaličnými stranami odhlasovaný.

Slávna snemovňa! Toto boly tie technické časti vládneho návrhu. Samozrejmá vec, že tento vládny návrh má aj patričné politikum, lebo, ako vidíme, tie dôsledky týchto opatrení sú politické, lebo ich budú prevádzať úrady politické prvého stupňa. A poneváč naša verejná správa je skrz naskrz spolitizovaná, je toto eminentné politikum, a tu by sme mali aj naše speciálne slovenské stanovisko. Hlinkova slovenská ľudová strana, ako jediná zástupkyňa slovenského národa na tejto pôde parlamentnej, nemôže mať dôveru k takýmto opatreniam. (Tak je! - Potlesk poslanců slovenské ľudové strany.) Hlinkova slovenská ľudová strana nemôže mať tým viacej k takýmto opatreniam dôveru, lebo nesedí v tej ustanovizni, v tom sbore, ktorý o tom rozhoduje, zástupcami svojimi. Nesedia tam Slováci. Vážená snemovňa! Hlinkova slovenská ľudová strana nemôže mať dôveru k predstaviteľovi vlády a k vláde, ktorá k nám na Slovensko prichádza s takýmito prezentami. (Výborne!) Mysleli sme si, že prídu k nám s prezentom vyriešenia slovenského problému, a oni miesto toho prichádzajú s voľnými uváženiami a s domovými prehliadkami. Práve preto, slávna snemovňa, naše stanovisko Slovákov k tejto osnove zákona je odmietavé a my za túto osnovu hlasovať nebudeme. (Potlesk poslanců slovenské strany ľudové.)

Předseda: Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Vaverka. Dávám mu slovo.

Posl. Vaverka: Vážená sněmovno!

Jsme rádi, že osnovou zákona o zbraních a střelivu je v zásadě vyřízen - a doufejme, že definitivně vyřízen - dosavadní zneklidňující stav držení a používání vojenských zbraní u občanských spolků, zejména u spolků, které jsou označovány jako spolky pěstující vojenský výcvik. Předložená osnova určuje nyní jasně, kdo má právo si opatřovati a nositi zbraně, za jakých podmínek a ke kterým účelům. A přáli bychom si vřele, aby v souhlase s tímto zákonem i s příslušným paragrafem zákona o branné výchově mluvily také jednotné závazné stanovy, které připravuje ministerstvo nár. obrany s ministerstvem vnitra pro usměrnění další činnosti spolků, zabývajících se vojenským výcvikem.

Ale když byla zákonná předloha projednávána ve výborech ústavně-právním a branném, dotkli jsme se v souvislosti s některými jejími předpisy ještě jiné otázky, která se sice nedala dosti dobře řešiti v rámci této osnovy, otázky však, která se stala poslední dobou naléhavou, ba přímo palčivě naléhavou. Částečně ji již ventiloval iniciativní návrh p. kol. dr Patejdla a druhů podaný sněmovně, tuším, r. 1935.

Oč tu jde? O zvýšené zajištění ochrany příslušníků četnictva, stráže bezpečnosti a finanční stráže při vykonávání služební povinnosti před zločinnými živly, ohrožujícími jejich životy.

Není tomu dávno, co vzrušila veřejnost vražda četnického vrch. strážmistra Látala. Tento tragický případ byl předmětem různých úvah v tisku, zvláště bylo upozorňováno na potřebu zvýšení trestu pro vrahy četnických orgánů. Ale tragedii Látalovu předcházela dlouhá řada podobných truchlivých případů. Pan zpravodaj ústavně-právního výboru kol. dr Dufek se zde zmínil, že od převratu padlo u nás ve službě 90 četnických gážistů. Dovolil bych si připočísti k tomu, že tato žeň násilné smrti postihla ještě 4 příslušníky stráže bezpečnosti, 14 příslušníků finanční stráže a 3 dozorce vězňů. Nevím, jsem-li správně informován, ale dostalo se mi zpráv, že v sousedních státech se nevyskytuje ani zdaleka tolik vražd bezpečnostních orgánů, jako je tomu u nás. Stačí, když si povšimneme sousedního Rakouska. Tam je asi 9.000 četníků a z nich padlo ve službě za uplynulých 19 let celkem 37 osob. Kdežto u nás ze 14.000 četníků, okrouhle vzato, zaplatilo službu svou smrtí za tutéž dobu 90 četníků.

Nechci hledati příčiny toho, je jich mnoho, a pociťuje je také stát tím, že se musí zvýšenou měrou starati o vdovy a sirotky po zavražděných orgánech. Kolik si to vyžádá nákladu po této stránce, posoudíme snad z toho, když si uvědomíme, že kromě pense se vyplácí vdově 30.000 Kč, dítěti 5.000 Kč odškodného.

Kolem těchto smutných věcí nemůže se choditi netečně. Musíme hledati cesty, jak zabránit těmto tragediím a důsledkům, které z nich plynou. Jedna z cest je, postarati se o náležitou ochranu orgánů veřejné výkonné služby zvýšen jejich právní ochrany.

Pracuje se nyní na osnově nového trestního zákona. Upozorňujeme proto, aby bylo ve vládním návrhu pamatováno na příslušná ustanovení, v nichž by bylo vyjádřeno:

Aby nalézací trestní soudy všech stupňů, pokud rozhodují o trestních činech proti bezpečnosti života, mohly vysloviti v rozsudku zákaz držení a nošení všech zbraní u těch odsouzených osob, u nichž lze předpokládati, že by mohly zbraně použíti při páchání trestních činů k své obraně nebo proti výkonným orgánům veřejné služby.

Kdo z těchto osob, kterým bude rozsudkem zakázáno držení a nošení zbraně, by byl přistižen, že má u sebe zbraň, nechť je odsouzen pro těžký zločin.

Dále doporučujeme ve smyslu návrhu pana kol. dr Patejdla a druhů v případech, kdy osoba přistižená při zločinu proti bezpečnosti života se střelnou zbraní nebo třaskavinami, aniž by této zbraně použila, a byla před tím pro tentýž zločin již nejméně dvakrát trestána, aby tato osoba byla potrestána zvláště zostřeným trestem za neoprávněné nošení střelné zbraně nebo třaskaviny.

Konečně aby mimořádně těžký trest postihl každého, kdo by v úmyslu, aby zamezil výkon státních výkonných orgánů, ohrožoval nebo poranil někoho z nich střelnou zbraní nebo jiným prostředkem ohrožujícím život, a pochopitelně aby nejtěžší výměr trestu postihl vinníka, kdyby následkem uvedeného poranění nastala smrt některého z orgánů veřejné výkonné služby.

Spoléháme, že návrh nového trestního zákona přihlédne k těmto opatřením. Je to nutné v zájmu zvýšení jistoty života a rodin těch, na nichž spočívá tíha starostí o udržování veřejné bezpečnosti, ale i v zájmu vědomí naprosté bezpečnosti u všeho občanstva. Jsme vděčni četnictvu za jeho oběti. My víme a můžeme totéž říci i o ostatních kategoriích veřejné strážní služby, jak těžké a namáhavé je jejich povolání, kolik má v sobě nebezpečí, a víme, co dnes na rozdíl od poměrů za starého Rakouska znamená četnictvo ve styku s lidem v našich městečkách a vsích. Víme, že na ně můžeme vždycky a při všech příležitostech spoléhati.

Nechci s tohoto místa posuzovati, jak dalece by se doporučovalo reorganisovati systém dnešní četnické služby, nicméně přece jen považuj i za důležité právě při této příležitosti upozorniti, že v tomto směru má výkonné četnictvo své zdravé návrhy a že také novelisace zákona a služebních instrukcí četnických byla by velmi žádoucí. Přáli bychom si tedy, aby se i toto stalo v době co nejbližší. (Potlesk.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP