Úterý 27. dubna 1937

Přítomni:

Předseda Malypetr.

Místopředsedové: Sivák, dr Markovič, Langr, Košek, Mlčoch, Taub.

Zapisovatelé: R. Böhm, Dubický.

212 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: předseda vlády dr Hodža;

ministři Bechyně, inž. Dostálek, Machník.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce dr Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 96. schůzi poslanecké sněmovny.

Sněmovna jest způsobilá jednati. (Hluk. - Předseda zvoní.)

Prosím o klid.

Slavná sněmovno! (Poslanci povstávají.)

Již nedělní tisk přinesl zprávu, že v sobotu dne 24. dubna t. r. dopoledne asi o půl jedenácté byl důl "Ferdinand" v Chomli u Radnic na Plzeňsku zatopen vodou. Z pracujících tam třiceti horníků zachránilo se jich 16, o osudu dalších 14 nebylo lze dlouho pochybovati. Zahynuli v zatopeném dole. A tak se důl, který po léta dával obživu jim a jejich rodinám, stal jejich hrobem.

Je to tragický odchod ze života a my nemůžeme než se smutkem vzpomenouti těch, kteří takto zahynuli.

Důlní katastrofy jsou tak staré jako dolování samo. Lidská společnost odedávna stará se o to, aby se do budoucna jich nebezpečí zmenšilo na míru co nejmenší. V této snaze jest potřebí vytrvale pokračovati, bezpečnostní opatření s nejvyšší svědomitostí a úsilím zdokonalovati a co nejpřísněji dbáti jich přesného vykonávání. (Poslanci usedají.)

K této věci vyžádal si slovo pan ministr veř. prací inž. Dostálek.

Prosím, aby se ujal slova.

Ministr veř. prací inž. Dostálek: Slavná sněmovno!

Neštěstí, které se událo na dole "Ferdinand" v Chomli u Radnic a které bolestně vzrušilo celou naší veřejnost, ukládá mi povinnost, abych slavné sněmovně podal o něm zprávu.

Toto důlní neštěstí se přihodilo dne 24. dubna kolem půl jedenácté hodiny dopoledne tím, že se do uvedeného dolu provalily vody.

Hned po katastrofě se dostavil na důl přednosta revírního báňského úřadu v Plzni, vrchní báňský rada ing. Chudoba. Z ministerstva veř. prací byl vyslán min. rada ing. JUDr Hrdlička a vrchní ministerský komisař ing. JUDr Vitouš.

Abych se osobně informoval o rozsahu a příčinách katastrofy, odjel jsem sám v doprovodu odborového přednosty ing. Durycha na místo neštěstí.

Vyslechl jsem zprávu úředníků na místo neštěstí vyslaných. Podle hlášení těchto úředníků a podle výpovědi zachráněných horníků vnikla voda do dolu "Ferdinand" při práci v dolové míře č. 4 vejvanovského komplexu a zatopila ve velmi krátkém čase celý důl. V dole pracovalo v té době 30 horníků, z nichž 16 se zachránilo, kdežto 14 neuniklo dravému živlu. Jakékoli záchranné práce byly marné. Zahynuli tito horníci: 1. Spěváček Alois ze Skomelna, otec 2 dítek, 2. Ocásek František ze Skomelna, otec jednoho dítka, 3. Hofman Václav ze Svinné, otec jednoho dítka, 4. Šilpoch Alois ze Skelné Hutě, otec 4 dětí, 5. Lehký Prokop ze Svinné, otec 2 dětí, 6. Nový Václav z Vejvanova, otec 2 dětí, 7. Tupý Josef z Vejvanova, otec 4 dětí, 8. Belšán Josef z Vejvanova, otec 1 dítka, 9. Ighaml Josef z Vejvanova, bezdětný, 10. Cechl Antonín z Radnic, otec 4 dětí, 11. Houška Josef z Hlohovic, otec 2 dětí, 12. Triner Václav z Chomle, otec 2 dětí, 13. Triner František z Chomle, bezdětný, 14. Kadeřábek Václav z Chomle, otec 2 dětí.

V dole i na povrchu bylo zaměstnáno průměrně 110 lidí. V poslední době se pracovalo v dolových měrách "Karel I.", "Karel II." a v dolové míře č. 4, které byly koupeny od dolových a průmyslových závodů, dříve Jan David Stark v Dolním Rychnově.

Důl "Ferdinand" sousedí na jihu a východě s dolem "David", patřícím dolovým a průmyslovým závodům v Dolním Rychnově, který je nyní mimo provoz. Dolové pole, příslušející k tomuto dolu, bylo otevřeno jámou zvanou "David", která sloužila jako jáma těžní, a jámou zvanou "Prkénka", která sloužila jako jáma větrní. Po svém zastavení v r. 1931 byla jáma "David" zasypána a prostor důlní se naplnil vodou.

Podle předpisů revírního báňského úřadu v Plzni ze dne 27. června 1926 má býti předvrtáváno na místech, kde se vyskytují stará díla, aby byla zjištěna mocnost a pevnost celiny mezi boky, předkem, stropem nebo spodkem pracovního díla. Tím má býti to dílo chráněno před náhlým průvalem plynů nebo vod. Podle důlní mapy byla mezi předkem chodby, kterou voda do dolu "Ferdinand" pronikla, a mezi opuštěnými díly sousedního dolu "David" celina široká přibližně 240 m a přítok vody nepřekročoval obvyklou míru. Proto nepovažovala správa závodu za nutné, aby předávání bylo prováděno.

Kolem 10. hodiny dopolední, bezprostředně před neštěstím, profáral závodní dozorce chodbu, do které se provalila voda, a nezjistil žádných známek hrozícího nebezpečí.

Tam, kde závodní správa počítala s možností průvalu vod, byl předpis revírního báňského úřadu zachováván. Toho dokladem jest zjištění při inspekci dne 19. a 20. února 1936. že bylo předvrtáváno na předku čís. 7, v jehož blízkosti podle důlní mapy byla stará díla.

Měření vody, která byla provedena po neštěstí dne 25. dubna 1937 jednak v jámě "Ferdinand", jednak ve větrní jámě "Prkénka", ukazují, že do dolu "Ferdinand" vnikla voda ze zatopeného dolu "David" ve Vejvanově. Provalila-li se voda ze starého díla, na mapě nezakresleného, nebo snad pro nějakou poruchu v okolní hornině, či snad z jiné ještě příčiny, bude možno bezpečně zjistiti až po vyčerpání vody z dolu "Ferdinand".

Na dole "Ferdinand" v Chomli byla provedena poslední inspekce ve dnech 15. a 16. března 1937 báňským inspektorátem v Plzni. Před tím byla provedena týmž úřadem inspekce ve dnech 26. ledna a 4. února 1937. V r. 1936 byl důl prohlédnut báňským inspektorátem v Plzni ve dnech 19. a 20. února, 20. a 21. dubna, 12. června, 25. srpna, 27. listopadu a 9. a 10. prosince 1936.

Jako první pomoc pozůstalým po hornících zatopených na dole "Ferdinand" poskytl jsem 10.000 Kč z úvěru ministerstva veř. prací, určeného k podpoře pozůstalým po obětech důlních katastrof, a 20.000 Kč z Fondu pro sociální péči hornickou a přislíbil jsem, že budu podporovati požadavky místních činitelů, jichž provedení by přispělo také k opatření práce i pro horníky zatopeného dolu "Ferdinand", kteří v počtu as 100 budou nyní delší dobu bez zaměstnání. (Souhlas a pochvala.)

Jde o tyto práce: 1. Pokračování v rekonstrukci okresní silnice od Hlohovic ke Zvíkovci. Minulého roku byla tato silnice rekonstruována již před a za Radnicemi ze silničního fondu. Jde o mimořádně důležitý spoj přes Zvíkovec k Rakovníku. 2. Stavba nové okresní silnice z Olešné do Čivic, která se má prováděti v rámci zemské silniční akce. Věc byla již zemskému úřadu předložena okres. úřadem v Rokycanech v předepsané lhůtě do konce února 1937. Zejména při této stavbě by šlo o zaměstnání lidí, kteří pozbyli práce na dole "Ferdinand". 3. Vodovod v Chomli. Jeho stavba je již vodoprávně projednána. jde ještě o vyřízení žádosti o státní subvenci. Z ministerstva zemědělství byl příslušný spis koncem ledna zaslán na zemský úřad v Praze. 4. Provedení elektrisace v obcích Chomle, Vejvanov a Mostiště.

Podávaje slavné sněmovně tuto stručnou zprávu, nechci předbíhati výsledkům úředního šetření, které bude provedeno se vší přísností i svědomitostí, při čemž budu dbáti, aby úřady mně podřízené splnily v každém ohledu svoji povinnost. V hlubokém smutku a s upřímným dojetím stojíme nad uzavřenou šachtou, hrobem 14 horníků, kteří neúprosným osudem byli vyrváni svým rodinám. Toto neštěstí znovu nám připomíná, jak bezmocný je člověk v boji s mocnými silami přírodními, jež dovedl sice zkrotiti, ale nedovedl a sotva kdy dovede podrobiti si je úplně. Tváří v tvář tragické smrti 14 mužů padlých na poli práce znovu slibujeme, že učiníme vše, co je v lidských silách, aby podobné katastrofy byly aspoň podstatně omezeny, když není možno úplně je vyloučiti. Jest naší svatou povinností snažiti se všemi prostředky, abychom zmírnili bolest pozůstalých, kteří ztratili své živitele, a starosti ostatních horníků, kteří zatopením pozbyli na dlouhý čas svého zaměstnání. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výborů ústavně-právního a branného o vládním návrhu zákona (tisk 851) o vojenském polním trestním řízení (tisk 880).

Zpravodaji jsou: za výbor ústavně-právní p. posl. F. Richter, za výbor branný p. posl. Slíva.

Dávám slovo prvému zpravodaji, za výbor ústavně-právní, p. posl. F. Richtrovi.

Zpravodaj posl. F. Richter: Slavná sněmovno!

Zákonem z 19. prosince 1918, č. 89 Sb. z. a n., byl rakousko-uherský trestní řád vojenský změněn a přizpůsoben novým poměrům státoprávním a demokratickému duchu nového státu. Článkem LX citovaného zákona byla dokonce zrušena celá XXVII hlava vojenského trestního řádu, jednajícím o polním soudním zřízení a o polním řízení trestním.

Nelze nepřiznat, že pouhým zrušením uvedené hlavy XXVII vznikla mezera, kterou právě vyplňuje předložená osnova. Armáda, pracující v poli, resp. armáda, nalézající se v poměrech blízkých nebo podobných stavu operující armády, bezpodmínečně potřebuje k splnění odpovědných úkolů na ni vložených orgánů způsobilých, aby udržovaly stav pořádku a kázně rychlým, přísným, ale také spravedlivým výkonem práva. Co je určeno pro normální doby, pro mírový život, nestačí pro doby mimořádné, zejména nikoliv pro armádu bojující. Taková zvláštní ustanovení mají všechny státy.

Předložená osnova se vrací k instituci zvláštních soudů t. zv. polních a upravuje trestní řízení před těmito soudy. Obsahově však nemá téměř nic společného s předpisy zrušené hlavy XXVII. Odstraňuje instituci t. zv. příslušných velitelů, polní soudy, a soudcové u nich působící jsou soudci ve smyslu ústavních předpisů o moci soudcovské, soudnictví je odděleno od úřadů žalobních a od moci velitelské, ochrana práv obviněného je zabezpečena rozsáhlou možností opravných prostředků proti rozsudkům, soudy polní jsou decentralisovány (nižší polní soud, vyšší polní soud, vrchní polní soud). Osnova správně řeší poměr mezi zájmy státu a zájmy jednotlivce a odpovídá demokratickému duchu státu i armády a předpisům ústavy. Také splňuje svůj úkol, třebaže jde cestami novými, v jiných armádách nepoužitými.

Ústavně právní výbor projednal vládní návrh ve dvou schůzích plenárních a v jedné schůzi podvýboru a přijal jej s menšími změnami a doplňky. K jednotlivým ustanovením nutno upozorniti na podrobnou motivaci vládní.

Další moje poznámky se týkají hlavně ustanovení, která vyžadují objasnění, a potom těch, která byla změněna nebo doplněna.

Pro armádu operující v poli (§ 194 o obraně státu) platí vojenské polní trestní řízení závazně. V §u 453 se pamatuje na fakultativní zřizování oblastí polních soudů v případech, kdy stát vstoupí do branné pohotovosti (§ 57 zákona o obraně státu), kdy president republiky po slyšení vlády nařídil povolání k výjimečné činné službě podle §u 27 branného zákona, a v případech, kdy nastanou uvnitř státu nebo na jeho hranicích události, ohrožující zvýšenou měrou celistvost státu, jeho demokraticko-republikánskou formu, ústavu nebo veřejný klid a pořádek. Při tomto paragrafu vznikly pochybnosti, nerozšiřuje-li se tu pravomoc polních soudů na širší okruh osob, než jak dosavadní zákony stanoví, zejména, zda se jejich pravomoc nerozšiřuje na občanstvo nevojenské. K tomu nutno, třebaže je to nadbytečné, zdůrazniti, že ustanovení osnovy zákona o polním trestním řízení ničeho nemění na dosavadních zákonných předpisech, jež určují, kdo a za jakých podmínek podléhá vojenským soudům. Okruh těchto osob se nijak nerozšiřuje. Aby se předešlo každé možnosti nesprávného názoru, byl doplněn § 453 dalším odstavcem, že ustanovení §u 11 a §u 13 vojenského trestního řádu, vedlejších zákonů je doplňujících a zákona o obraně státu (§ 128 a násl.) zůstávají nedotčena. Nedotčeno zůstává přirozeně ustanovení §u 95, odst. 5 ústavy, podle něhož jen zákon může podříditi obyvatelstvo civilní pravomoci soudů vojenských, a to jen v době války a jen pro činy, spáchané v této době. Ustanovení §u 453, pokud se netýkají doby války, vztahují se tedy pouze na osoby vojenské podle ustanovení §u 11 a §u 13 vojenského trest. řádu. Účelnost ustanovení tohoto paragrafu vyplývá z potřeby zvýšené kázně a kázeňských prostředků za mimořádných poměrů, třeba není války.

V §u 455 se rozšiřuje kázeňská pravomoc velitelů v tom směru, že řízením kázeňským a četnickým řízením disciplinárním může velitel vyříditi i obecné přečiny a soudní přestupky, pokud ovšem neuzná za potřebné postoupiti je k potrestání nižšímu polnímu soudu.

§ 461, který určuje hodnost předsedy vrchního polního soudu, byl doplněn dalším odstavcem, určujícím hodnost předsedů resp. přednostů vyšších polních soudů a nižších polních soudů.

V odst. 4 §u 462 byla škrtnuta slova "bez obtíží", aby bylo zdůrazněno, že lze sáhnouti k výběru přísedícího z vyšší hodnostní skupiny jen v případu nezbytnosti. V posledním odstavci slova "a s větší zkušeností" mají zdůrazniti, že za přísedící nutno vybírat osoby starší a tedy zkušenější.

Aby byla zdůrazněna naprostá nezávislost soudců na osobách velitelských a zároveň také určeno, jakým disciplinárním instancím podléhají soudcové u polních soudů ustanovení, byl připojen k §u 469 odstavec 3, odkazující na § 35 zákona ze dne 4. července 1923, čís. 154 Sb. z. a n., a na ustanovení vlád. nař. z 8. října 1927, čís. 152 Sb. z. a n., o vojenském kázeňském a kárném právu soudcovském.

Vyšetřující soudce zásadně nemá býti členem nalézajícího soudu u vyššího polního soudu. V poli však mohou nastati případy, kdy k sestavení senátu bude nutno sáhnouti i k důstojníku justiční služby, který prováděl vyšetřování. Aby však takové případy byly skutečně jen výjimečné, vsunuto za slovo "může" v posledním odstavci ustanovení, že se tak může státi jenom v případech nezbytnosti. Poněvadž vyšetřování provádí zpravidla zástupce žaloby, bude takový postup uskutečněn v minimu hlavních přelíčení.

Při § 477 bylo uvažováno o možnostech opravných prostředků, jde-li o rozsudek polního soudu v oblasti obklíčené nepřítelem. Odvolání v takovém místě je nemožné už z toho důvodu, že není spojení s odvolací instancí. Potřeba zvýšené kázně v místě, jež by mohlo býti rozhodujícím v polním tažení, vyžaduje bezprostřední výkon rozsudku. Z obou těchto důvodů ustanovuje § 477, že odvolání nemá místa. Možnost korektury rozsudku i v takovém případě však je dána řádnou obnovou, zmateční stížnosti pro zachování zákona a potom mimořádnou obnovou, kterou dovoluje § 483, který byl doplněn ustanovením, že příslušnou žádost možno podati ihned po uvolnění obklíčeného místa. Pokud jde o písmeno b) odst. 2 §u 477, je vyloučení odvolání diktováno jednak zájmy kázně, jednak ve svých účincích zmírněno tím, že se vztahuje pouze na přečiny a přestupky, a dále tou skutečností, že je možno odvolání vyloučiti jenom pro určité oblasti, tedy nikoliv generelně a jenom na dobu nutné potřeby. Myslí se tu zejména na případy, kdy vojenská část dočasně se odebere do etapy a kde by výkon trestu byl oddálen možností řízení odvolacího.

Odstavec 5 téhož paragrafu byl doplněn ustanovením, které připouští zastoupení obžalovaného obhájcem buď zvoleným, anebo nemá-li obžalovaný takového obhájce, nebo je-li tento příliš vzdálený, obhájcem ex offo. Poněvadž se připouští odvolání i do výroku o vině, byla by porušena zásada rovnosti stran, kdyby při řízení důkazním žalovaný zastoupen vůbec nebyl.

§ 479 byl doplněn dalším odstavcem tohoto znění: "K odkladu nebo přerušení trestu není třeba žádosti odsouzeného." Bezprostřední výkon trestu mohl by býti v zájmu odsouzeného, který by se tak vyhnul službě ve frontě, a proto se zdůrazňuje volnost velitele podle potřeb služby určovati, zda odsouzený má či nemá trest nastoupiti. Jde-li o tresty na svobodě, musí zájem, jinak normální, aby trest byl okamžitě vykonán, ustoupiti zájmu vojenských povinností.

Aby bylo úplně jasno, že pro všecky zločiny, mimo ty, které jsou uvedeny v §§ 433 a 434, možno stanné právo vyhlásiti jen za podmínek v §u 435 voj. trest. řádu, tedy jenom tehdy, vzmáhají-li se tak nebezpečným způsobem, že je třeba odstrašujícího příkladu, byla za první větu vložena další věta, odkazující na tento § 435, resp. na jeho druhý odstavec.

O doplnění §u 483 bylo jednáno už při §u 477.

Za slovo "řízení" ve čl. II osnovy bylo vloženo citování §u 452 za tím účelem, aby nevznikly pochybnosti, že rozhodování o zřizování a zrušování brigádních a divisních soudů a o změně sídla nejvyššího vojenského soudu se přenáší s presidenta republiky na ministra nár. obrany jenom v době války.

Celkem možno o osnově říci, že správně řeší poměr mezi zájmy státu a zájmy jednotlivce a odpovídá demokratickému duchu státu, armády a ústavy. Také splňuje na druhé straně svůj úkol, třebaže jde cestami namnoze novými, v jiných armádách nepoužitými.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP