Čtvrtek 3. prosince 1936

Štátna stavebná služba na Slovensku trpí od prvopočiatku nedostatkom systemizovaných miest. Pre normálnu potrebu je treba 343 technických úradníkov triedy Ib. Doteraz je ich však len 266, teda o 77 menej.

Ale taktiež je málo systemizovaných miest pri štátnej stavebnej službe na Slovensku pre stredoškolských technikov. Týchto miest je 35, ačkoľvek štátna stavebná služba na Slovensku r. 1925 počítala s obsadením 65 miest stredoškolskými technikmi.

Nedostatku geometrov v štátnej stavebnej službe taktiež bude treba odpomôcť, aby mohly byť zvládnuté úkoly vyvlastňovacie. Následkom neusporiadaných pomerov ako u pozemkových kníh, tak aj u katastrov na Slovensku musia byť zväčša tieto vyvlastňovacie operáty vyhotovené podľa skutočnej držby, k čomu je treba zameriavania skutočného stavu na mieste. Geometrické plány sú podkladom pre usporiadanie majetkových prevodov v pozemkových knihách a pre uzavretie konečných dohôd.

Na zvládnutie tak veľkých úkolov na poli verejných stavieb, ako sa na Slovensku v budúcich rokoch očakáva, je treba v prvom rade, aby sa vláda postarala o náležité rozmnoženie systemizovaných miest technického personálu v štátnej stavebnej službe na Slovensku, a to tak, aby tento personál bez škôd, o ktorých som hovoril, zvládol úkoly naň kladené. Ovšem od technických úradníkov, ktorých práca nie je náležite zhodnotená, ktorí po celé deceniá, ba aj do konca ich života nemajú výhľadu na postup do vyšších platových stupníc, ktorým umele vypestovaná drahota denných potrieb sťažuje alebo úplne znemožňuje pokojný život, nemožno očakávať nadpriemernú výkonnosť. Tu je povinnosťou vlády, aby už konečne splnila dané sľuby, týkajúce sa výdatného odbúrania platových srážok. A za druhé, aby vláda čím skôr rozšírila systemizačný stav technických úradníkov tak, aby sa čo do počtu hodnostných tried dosiahlo zrovnoprávnenie s vysokoškolskými úradníkmi politickej správnej služby.

Kultúrne, hospodárske potreby nášho veku, ďalej brannosť a istota štátu, núti nás k tomu, aby naša republika na poli moderných komunikácií a ostatných technických potrieb doby držala krok so súsedným zahraničím. Požiadavky dneška sú komunikácie, využitie vodných síl, elektrizácia atď. Zajtrajšok prijde už zasa s novými technickými požiadavkami. Ale nech budú tieto technické požiadavky akéhokoľvek rázu, neodškriepiteľným zostane, že k tomu budú potrební schopní technikovia. Teda problém dneška a budúcich dní, výchova technikov, bude a zostane rovnako ožehavá. Ja nemôžem prejsť ponad túto otázku, ktorá teraz tak intenzívne zamestnáva slovenskú verejnú mienku, aby som v súvislosti s personálnymi potrebami štátnej verejnej správy na Slovensku nezdôrazňoval fakt, že Slovensko techniku nielen si zaslúži, ale ju aj potrebuje. Na poli školstva ako ľudového, tak stredného isteže boly na Slovensku učinené veľké pokroky, ale vo vysokoškolstve práve len minulý mesiac, keď bola otvorená katolícka teologická fakulta na Komenského univerzite, dosiahli sme takého stavu, v akom bolo Slovensko pred 200 až 300 rokmi za doby trnavskej univerzity. 500 až 600 Slovákov teraz študuje na technikách v Brne a v Prahe. Už tento počet dáva tušiť, že sa počet študujúcich zvýši, akonáhle vysoká škola technická na Slovensku svojou bezprostrednou blízkosťou bude slovenské študentstvo popudzovať k tomu, aby sa venovalo technickým študiám. Zdatných technikov bude Slovensko potrebovať aj po splnení dnešných technických komunikačných úkolov, budú ich potrebovať podnikateľské firmy a budú ich potrebovať v budúcnosti ešte vo väčšej miere rôzne rezorty štátnej správy. Je len potešiteľný fakt, že náš tohoročný rozpočet, keď aj skromnými položkami, pamätuje na túto slovenskú potrebu. Otázka miesta techniky síce dosiaľ nie je vyriešená, ale snáď môžeme úfať, že pri veľkom záujme slovenskej verejnosti miesto to čoskoro bude stanovené. Očakávam od rozhodujúcich činiteľov štátnych, že položky, ktoré sú v tohoročnom rozpočte určené potrebám slovenskej techniky, budú aj skutočne pre tieto účele vyčerpané.

Ešte by som sa mal zmieniť aspoň v krátkosti o rozpočte ministerstva železníc. Rozpočet ministerstva železníc iste nedisponuje s takými položkami a obnosmi, aby program, ktorý bol stanovený r. 1920, čl. 235, ktorý hovorí o vybudovaní 16 dráh, ako na Slovensku tak v Čechách, bol splnený. Ale ja chcem použiť tejto príležitosti, aby som reklamoval rýchlejšie prevádzanie tohoto stavebného programu. Dosiaľ bolo postavené a stavia sa na Slovensku - a môžeme hovoriť chvála Bohu - 5 liniek a pán minister železníc vo svojom expozé zdôrazňoval, že náklady na tieto práce venované na Slovensku budúcim rokom dosiahnu jednej miliardy Kč. Stavebný program, stanovený r. 1925, počíta so šesť a pol miliardami Kč, tedy 6ráz toľko, koľiko minister železníc oznámil. I za to chvála Bohu, ale nemôžeme sa spokojiť s prehlásením pána ministra, keď hovorí, že v budúcich rokoch nebude možné pristúpiť k stavaniu ďalších železničných spojov. Ja dovoľujem si pre západné Slovensko reklamovať časť tohoto programu, nakoľko tento program sa týka výstavby dráh Jablonica - Plav. Mikuláš a Myjava - Brezová. Zvlášte spojka Myjava - Brezová, nakoľko sa týka cudzineckého ruchu, by mala ďalekosiahly a veľký význam.

Ďalej musím reklamovať od pána ministra železníc dávno sľubovanú tarifnú reformu. Bez tarifnej reformy slovenský priemysel a živnostníctvo na Slovensku nemôže sa dobre rozvinúť. Sú síce náhražky, a to isté úlavy taríf dopravných, ale tie sú tak nepatrné, že nedávajú podklad k správnemu a sľubnému vývinu priemyslu. Najmä ťažkým zaťažením Slovenska, ale tiež západných Čiech sú nedostatočné sľavy uheľné. A to nielen pre kusové uhlie, ale aj pre uheľný prach. Tieto požiadavky, ktorých časť som spomenul, nemohol som vynechať preto, že splnenie ich a odčinenie tarifných závad by bolo veľmi nápomocné zdravému a dobrému vývoju slovenského priemyslu.

Vystrojenie štátu modernými technickými potrebami isteže vyžaduje od poplatníkov veľkých finančných obetí. A na týchto obetiach prirodzene tiež Slovensko chce a má právo participovať. Veď jeho komunikačné linky, tak zanedbávané v minulosti, potrebujú opráv a zlepšenia. Chybou by bolo dívať sa na investované miliony do komunikačných potrieb Slovenska ako na dar Slovensku. Čo sa Slovensku dáva, dáva sa celému štátu. Vyplýva to zo vzácneho faktu československej štátnej jednoty. (Potlesk poslanců nár. sjednocení.)

Místopředseda Taub (zvoní): Slovo má dále p. posl. Zářecký.

Posl. Zářecký: Slavná sněmovno!

Při příležitosti projednávání státního rozpočtu na r. 1937 byla řadou řečníků různých stran kritisována opatření směřující k upravení našich vnitřních poměrů hospodářských pomocí usměrnění výroby nebo distribuce, čili řízeného hospodářství.

Byly vytýkány různé nedostatky a hlavně zásah do soukromého podnikání a volné soutěže. Je však potřebí pohlížeti na tato opatření jako na prostředek, který má umožniti, abychom přišli do výrobní a spotřební rovnováhy a tím vlastně zajistili prosperitu výroby, ať jest již v rukou soukromých, družstevních či jiných. Jako soukromý podnikatel, na př. Baťa, který vyrábí různé zboží, hlavně obuv a chce obouti více lidí, nežli má náš národ, řídí přesně svoji výrobu tak, aby žádné oddělení nevyrábělo překotně, na př. více svršků, a druhé aby zůstávalo zpět a vyrábělo na př. méně podešvů atd., nýbrž je nutno, aby se vzájemně soustavně dobře doplňovala; zrovna tak musí stát jako celek přihlížeti k tomu, aby různá odvětví výroby řídila se hlavně potřebou co nejširšího počtu členů národa a vývozní možnosti.

Řízené hospodářství odstraňuje výstřelky jednotlivců a umožňuje širší skupině účastniti se na výsledcích práce a podnikání.

Podobnou funkci vyrovnávací koná také naše družstevnictví, a je zajímavo, že u příležitosti návštěvy delegace francouzských poslanců žasli tito nejen nad skutečností, že jsme měli první universitu ve střední Evropě, když jim byla v Kutné Hoře historie dekretu kutnohorského vysvětlena a doložena tak naše kulturní výše té doby, nýbrž žasli též nad naší organisací družstevní, která opravdu může býti naší chloubou v současné době.

Výsledky plánovitého hospodářství, pokud zemědělství se týče, můžeme označiti za uspokojivé potud, že zamezena byla spekulace s prací zemědělce a konsument dostal výrobek za cenu přijatelnou. Tak tomu bylo u monopolu obilního, který zabezpečil dostatek obilí a chleba v ceně téměř nejlevnější z celé Evropy - až asi na dva státy - a tak tomu jest i při zákonné úpravě trhu mléčného v Praze, na kterém se sice již před úpravou konsumovalo 67 % dodávky v mléce pasteurisovaném a jen 33 % mléka syrového, kde však vládl před úpravou naprostý chaos cenový i odbytový, o kterém můžeme se dnes vysloviti, kam až by vedl, když vidíme příklad Mor. Ostravy, Brna atd. Výsledek zákonné úpravy trhu mléčného v Praze nutno posouditi s hlediska zemědělce a konsumenta, což při trvání těchto opatření již druhý rok možno učiniti objektivně.

Pro zemědělce znamená úprava pražského trhu především zastavení rozkladu trhu v Praze a pokles ceny, který by rozkladem trhu následoval. Dříve do úpravy zpeněžoval průměrně zemědělec mléko za 80 hal. a proplácelo se mu 1 Kč minus 8 hal. a doprava do Prahy; po uzákonění úpravy dosáhl průměrně o 3 hal. více. Při 67 % dodávky pasteurisovaného mléka byla cena 1 Kč franco Praha a 8 hal. na průmyslové mléko se sráželo.

Za druhé provedena stabilisace a rovnoměrnost cenová a odbytu mléka dána pevná základna. Do úpravy mělo asi 1500 zemědělců dodávajících do Prahy cenu vyšší, 2.500 cenu stejnou - to byl ten širší okruh zemědělců kolem Prahy - a 7.500 cenu nižší - to byli zemědělci z nejvzdálenějšího okruhu Prahy. Nyní mají všichni 1 Kč minus 5 hal. do vyrovnávacího fondu franco Praha. Vyšší cena pro menšinu byla by však trvala jen do chvíle, kdy cenovým bojem klesla by cena podstatně níže.

Za třetí byla snížena režie mlékáren u konvového mléka o 10 hal. a pro prodejny o dalších 5 hal. Před úpravou bylo rozpětí 65 hal., nyní je 50 hal., ze kterého připadá pro mlékárnu 35 hal., pro obchodníka nebo krám 15 hal. na 1 litru.

Pro konsumenta vypadla úprava pražského trhu takto: Předně zlepšena byla jakost z 3.2 % tuku na 3.6 % tuku, což representuje hodnotu nejméně 10 hal. na 1 litru. Za druhé u 67 % dodávky snížena cena z 1.60 na 1.50, tedy o 10 hal. Za třetí umožněna lepší kontrola, která u 408 dovozců byla nemožná, ale u 69 mlékáren se zvládne.

Před úpravou pozastavováno průměrně 40 % odebraných vzorků o 3.48 % průměrného tuku. Po úpravě zjišťováno nebo pozastavováno bylo pouze 19 % vzorků, tedy zlepšení o 21 % na množství a v tučnosti od 3.63 % až 4.01 % tuku, takže zlepšení jakosti je trvalé. Tato zpráva je vzata z výkazů úřadu pro zkoumání potravin v Praze a výkazů zemského úřadu, kontrolní oddělení.

Za čtvrté pro nezaměstnané dodáno r. 1935 celkem 656.955 l se slevou 15 hal. na 1 litru.

Konstatuji, že cena mléka v Praze je nejnižší cenou hlavního města na celém kulturním světě, vyjma jediného státu, Polska, a činí pouze 5.4násobek ceny předválečné. Pro zemědělce i konsumenta společně přinesla úprava zlepšený výsledek v tom, že vývoj ceny nebyl ponechán náhodě anebo boji na trhu, nýbrž že byl svěřen cenové komisi. Když se komise nedohodne, rozhodne o ceně vláda. To je plus pro obě strany, ale může to býti také pro obě minus.

Zvýšen byl konsum, a to o 30.000 l mléka denně. Před úpravou se zkonsumovalo v Praze 320.000 l, po úpravě 350.000 l, tedy rázem se spotřebovalo v Praze o 30.000 l mléka více, což znamená, že těch 30.000 l bylo prodáváno tak, že kontrola zjistila tučnost menší než 3 %. Dovedeme si tedy představiti, jakým způsobem se rozmnožovalo mléko na pražském trhu.

Dán byl předpoklad ke spolupráci mezi zemědělci a mléčným průmyslem na podkladě dohody.

Nově bylo zaměstnáno v mlékárnách 250 osob nezaměstnaných a provedeno investic za 10 mil. Kč podle nařízení zemského úřadu, aby mlékárny vyhovovaly předpisům zákona. Tím dáno zaměstnání dalšímu dělnictvu i jinému průmyslu. (Hlasy: A kolik živnostníků přišlo o živnosti?) Pohovořím o nich také, přijdu na to.

Konstatuji, že zemědělci v Praze a okolí nejsou spokojeni s cenou a, jak víte, loni se domáhali jejího zvýšení. Otázka zvýšení ceny mléka byla vyřízena kompromisem a neúplně. Mám za to, že požadavek byl spravedlivý, poněvadž pětinásobek předválečné ceny nemůže krýti výrobní náklady.

Stran těch, kteří byli připraveni o existenci, jak přítel zde podotýká, mohu podati také vysvětlení. Je zajímavé, že při žádné úpravě nikde, ani v soukromí, ani v kolektivu, neodškodňovali se ti, kteří byli propuštěni. Továrník, když upravil svou výrobu jiným způsobem, hodil prostě nezaměstnané na bedra státu a byla věc vyřízena, ale sedlák, když chtěl upraviti poměry na pražském trhu s mlékem, odškodnil ty, kteří se cítili poškozeni. Z celkového počtu 428 poškozených sběračů bylo vyřízeno 350 sběračů, kteří obdrželi hotově 1,137.242.80 Kč. Hotově vyplaceno na základě odvolání 132.720 Kč, celkem 1,269.962.80 Kč. Z původně podaných 428 žádostí zbývá ještě nevyřízeno 6 žádostí a odmítnuto bylo 72 žadatelů, mezi nimiž byli lidé, kteří měli 100korcové statky, nebo živnostníci, kteří měli ještě dvě, příp. více zaměstnání. Odvolání podalo 175 žadatelů a z těchto 175 podaných odvolání bylo vyřízeno 96 a zamítnuto 76 žádostí. Kromě toho těm, kteří zůstali jako dovažeči mléka do mlékáren od zemědělců, vyplácí se dále 6 hal. na litr dováženého mléka.

Pro zemědělce je tedy pasterisace zásahem rázu organisačního, aby se nemohl kdekdo vrhnouti na trh mléka, a najde-li se jiný prostředek, stejně účinný, téže hodnoty v účelu, který sledujeme, pak samozřejmě budeme pro tento zásah také. Pro konsumenty je pasterisace zásah rázu zdravotního a jakostního, poněvadž znemožňuje falšování. Ale ani pro zemědělce, ani pro konsumenta není pasterisace zavedená v Praze činitel cenotvorný, poněvadž cena určuje se buďto dohodou a když není dohody, určují ji ministerští komisaři nebo vláda. Můžeme tudíž konstatovati, že zákonná úprava mléčného trhu v Praze se plně osvědčila, a žádati, aby zavedena byla v dalších městech většího konsumu, aby byla tak rozšířena základna pro správné obhospodařování mléčné produkce v celém státě. Zvláště konsumenti měli by živelně trvati na rozšíření mléčných zákonů do dalších měst.

Je přímo s podivem, když máme nevyvratitelné výsledky příznivé jak při monopolu obilním, který zajistil konsumentům levný chléb, tak při zákonech mléčných, které přinesly konsumentům nejlevnější mléko na světě a při tom zdravotně nezávadné, že další náš požadavek na zřízení dobytkářské společnosti naráží stále na nepochopení a nedůvěru. Zemědělci nežádají zřízení za účelem zvyšování ceny, nýbrž jen za účelem zavedení cenové stability a pořádku na trzích a jatkách. Jsme si plně vědomi toho, že konsument musí obdržeti náš výrobek za cenu únosnou, ale také zemědělec musí přijíti na přiměřenou mzdu za svoji práci, alespoň takovou, aby nechudl a jeho životní úroveň nebyla snižována. Chceme proto o cenách oboustranně přijatelných se dohodnouti s konsumenty.

Zemědělství Československé republiky je v poslední době postiženo rapidním poklesem cen másla, který nutno pokládati za zjev chronický, protože na trzích našich je nadbytek margarinu a umělých tuků i olejů, jejichž konsum šíří se i tam, kde by neměl nikdy přicházeti v úvahu. Máme podle našeho zákona možnost, aby hotely, restaurace a jídelny mohly používání prvotřídních našich tuků svým hostům oznámiti reklamní vyhláškou. A třebaže je nesporně prokázáno, že na př. vitamin A možno organismu dodávati z tuků jediné máslem a že tedy tyto kuchyně vařily by lépe a zdravěji, používá dobrodiní tohoto zákona jen nepatrný počet restaurantů těch nejlepších, jak možno se ve městech přesvědčiti. (Posl. Rechcígl. To ze skromnosti!) Snad.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP