Čtvrtek 3. prosince 1936

Ale přes všechny tyto obtíže a bolesti tělovýchovné spolky rády na sebe převezmou podle svých sil i nové závazky, plynoucí ze zákonného řešení branné výchovy. Poukazuji-li na tu bídu, jejíž jméno je čsl. státní péče o tělovýchovu, chci tím povolaná místa upozorniti: Má-li zákon o branné výchově splniti dobře a v krátké době své poslání, musí být odstraněny nadhozené překážky a provedeno, oč se volá se všech stran: Zvýšit státní tělovýchovné podpory tak, aby odpovídaly mohutnosti a potřebě čsl. organisované tělesné výchovy a její veliké a významné práci pro lid. Poskytnouti tělovýchovným spolkům, které se vážně a důsledně zabývají brannou výchovou, značné úlevy na dávkách, daních a poplatcích. Vydat nové výnosy, kterými se otevře volný přístup tělovýchovným složkám do školních tělocvičen a jimiž budou zbaveny vysokých poplatků za používání těchto místností. Zřídit z prostředků půjčky na obranu státu fond, z něhož by byly poskytovány vydatnější investiční bezúročné půjčky na vybudování cvičišť a hřišť. A konečně by stálo za úvahu, zda by nebylo možno vypsat zvláštní státní půjčku s heslem: "Pro zdraví a brannost mládeže" (Výborně!), z kteréžto půjčky by opět mohly čerpat úvěr složky pečující o tělesnou výchovu a brannost a zároveň instituce pečující zdravotně o mládež. Vážení, tolik o nejožehavějších otázkách tělesné a branné výchovy, o jejímž uzákonění se urychleně pracuje.

A nyní ještě dodatkem k těmto poznámkám několik slov o vojenské správě. Bylo již rovněž v rozpočtovém výboru vzpomenuto, jak veliké úkoly mají býti vojenskou správou zdolány a jak velké požadavky jsou právě v dnešní době kladeny na vojenské gážisty. My však nesmíme zapomínat, že i občanští zaměstnanci vojenské správy tvoří nedílnou složku vojenské administrativy a že se účastní velmi významnou měrou na plnění úkolů uložených vojenské správě. Dosvědčuje nám to jasně nade všechny důkazy na jaře projednávaný zákon o obraně státu. Na vypracování tohoto jednoho z největších legislativních děl měli úctyhodný podíl civilní právníci ministerstva národní obrany. Musíme konstatovati, že civilní zaměstnanci spolupracují ve všech oborech svorně s vojenskými gážisty, zejména také v oboru technickém. V nižších kategoriích je třeba oceniti zvláště službu zaměstnanců kancelářských a dělnictva. A tu je nutno mimořádně zdůraznit, aby za tuto svědomitou službu obraně státu byly konečně splněny i jejich požadavky, po nichž již dlouho naléhavě volají, požadavky týkající se úpravy jejich služebních, pracovních i platových poměrů, aby se jim tak dostalo takového postavení, kterého si zaslouží po právu a spravedlnosti pro svoje významné místo v resortu národní obrany. I to bude záslužný, závažný čin pro podepření brannosti ve vnitřním, nejcitlivějším okruhu. (Potlesk.)

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Dölling. Dávám mu slovo.

Posl. Dölling [německy]: Slavná sněmovno!

Formuloval jsem již v rozpočtovém výboru stanovisko komunistické strany k sociálně-politickým a mzdově-politickým otázkám a vyznačil jsem při tom, že opravdu vhodná a dobrá sociální a mzdová politika musí směřovati k tomu, aby zajistila existenci širokých vrstev pracujících. Zdůrazňovali jsme zároveň, že nepřátelé pokrokové, velkorysé, sociální politiky jsou nepřáteli demokracie a získání předpokladů pro obranu republiky. Nechci se dnes pustiti do těchto otázek, nýbrž pojednávati pouze o nejdůležitějších sociálně-politických problémech, jejichž řešení se pokládá za nutné.

Krise postavila přirozeně péči o nezaměstnané včetně opatření práce daleko do popředí sociální politiky. Osud statisíců nezaměstnaných lidí je také dnes ještě vážně ohrožen a v nebezpečí. Obrat na poli zaměstnanosti v části průmyslu nikterak neopravňuje k požadavkům, jak je slyšíme od reakcionářských kruhů, aby byla totiž zrušena sociálně-politická práva. Naopak právě pro zlepšení stavu zaměstnanosti je třeba zvýšené, dostatečné péče pro oběti kapitalistického systému. Zdůrazňuji opět, že se stavíme se vší rozhodností proti pokusům o zhoršení gentského systému nebo vyživovací akce, proti těm byrokratickým pletichám, kterým jsou dnes nezaměstnaní a odborové organisace vydáni. Jsme však také toho mínění, že jest na čase, aby byl základně řešen problém péče o nezaměstnané. V době krise se stále říkalo že je nemožná generelní úprava péče o nezaměstnané a opatření obsáhlé péče o nezaměstnané z důvodů krise. Můžeme dnes zjistiti, že se zaznamenává zlepšení stavu zaměstnanosti, pročež by bylo na čase se zřetelem k naší chronické nezaměstnanosti konečně přikročiti k zákonitému řešení tohoto vážného problému. Dělnické odborové organisace se neprojeví nikterak jako protivníci takového zásadního řešení, mnohem spíše jako přímluvci. Jest naivním domnívati se, že odstraněním nebo náhradou gentského systému všeobecnou státní péčí o práci byly by poškozeny odborové organisace nebo že by dokonce zmizely. Existovaly a budou existovati bez ohledu na to, jak bude upravena péče o nezaměstnané. Jsme spíše toho mínění, že se takovou velice nutnou generelní úpravou péče o nezaměstnané budou moci odborové organisace obrátiti zase k těm úkolům, které mají vlastně plniti. Zdůrazňuji znovu: Zamítáme se vší rozhodností snahy po zhoršení, zvláště snahy ministerstva financí. Žádáme zlepšení péče o nezaměstnané a vyživovací akce a naléháme současně na to, aby bylo přikročeno k zásadnímu řešení péče o nezaměstnané, jež by bylo způsobilé zlepšiti bez výjimky dnes neudržitelně těžký stav nezaměstnaných.

Naše sociální politika musí se však v důsledku změny ve výrobě co nejvíce přeorientovati na problémy, jež stály doposud více nebo méně v pozadí. Sociální politika by se měla vážně zabývati těmi otázkami, které souvisí s včleněním nezaměstnaných do výrobního procesu, s ochranou lidské pracovní síly před loupeživostí a drancováním podnikatelů. Z praktického zřetele žádáme znovu zákon o zkrácení týdenní pracovní doby na 40 hodin s plným vyrovnáním platu. Neklademe však tento požadavek jako opatření proti krisi, nýbrž abychom aspoň částečně čelili následkům této šílené racionalisační politiky. Vidíme ve čtyřicetihodinovém týdnu také možnost vřaditi nově do pracovního procesu velkou část těch nezaměstnaných, kteří jsou zcela vyloučeni z výrobního procesu. Je samozřejmé, že tato opatření mohou býti účinná jen tehdy, když se státní orgány postarají příště jinak než dosud a rázněji než dosud o zachování zákona o pracovní době jak pokud jde o práci přes čas, tak pokud jde o práci žen.

Dalším požadavkem, jenž je v této souvislosti nutný, je snížiti hranici stáří při sociálním pojištění při současném zlepšení důchodů, aby bylo tak umožněno vřaditi mladší pracovní síly do provozu. Bylo by však zcela pochybenou metodou zakročiti revisemi a kontrolami proti příjemcům sociálních důchodů, kteří dostávají zcela nepatrný důchod a jsou nuceni vyhledávati si vedlejší výdělek, v tom smyslu, aby jim byl vůbec škrtnut sociální důchod, dokáže-li se nepatrný vedlejší příjem. Jsou to opatření, jež trestají účinek, místo aby odstranily důvod.

Druhým komplexem otázek, jenž jest s těmi úkoly spojen, jest pojištění dělnických mezd. Uvedl jsem již v rozpočtovém výboru obšírný materiál o mzdové úrovni československých dělníků. Stačí vysloviti, že jsou dnešní mzdové poměry, ať v německé nebo české oblasti, jedinou strašnou obžalobou proti podnikatelům. Chci zde poukázati jen na dva příklady. které ukazují, čeho jsou podnikatelé schopni a jak se i dnes ještě snaží provésti opatření, jež musí s jedné strany znamenati ještě další zhoršení životní úrovně dělnických mas a provedení dalšího snižování mezd, jež však ukazují s druhé strany také, jak jsou odhodláni vyprovokovati přímo sociální nepokoje a boje. Německý ústřední svaz průmyslu žádá ve svých posledních sděleních větší volnost ve mzdových otázkách, nežádá ani více ani méně než zrušení nouzových nařízení o závaznosti kolektivních smluv a říká při tom, že odborové organisace nemohou žádati dvojí: nouzové nařízení o nevypověditelnosti kolektivních smluv a zároveň zvýšení mezd; nepřímo tedy navrhuje, aby odborové organisace byly srozuměny se zrušením tohoto nouzového nařízení, a pak že by se po případě mohlo jednati o mzdách. To se snad zdá se stanoviska nutnosti zlepšiti mzdy velice lákavým. Ve skutečnosti však jde našim německým podnikatelům o to, aby odstranili zrušením nouzového nařízení také formální překážky, aby se ve smlouvách provedla ustanovení, která mají korunovati a opatřiti sankcí racionalisační polní tažení podnikatelů. Podnikatelé vidí v této nevypověditelnosti kolektivních smluv pouta a domnívají se, že mohou odstraněním tohoto nouzového nařízení uvolniti cestu, aby ještě více než dosud stupňovali vykořisťování ve svém provozu. Při tom však přirozeně nelze odmítnouti, že by se tíž němečtí podnikatelé, kteří se vždy dovolávají věrnosti ke smlouvám, nepřipravovali také po zrušení tohoto nouzového nařízení ke snížení mezd řady průmyslových kategorií. Nebylo by jinak srozumitelné, proč volá tak zvaný smlouvě věrný podnikatel po zrušení ochrany kolektivních smluv a proč stále prohlašuje, že se cítí zkráceným proti těm podnikatelům, kteří nejsou nouzovým nařízením vázáni.

Shrneme-li vše, vyplývá z toho toto: Němečtí podnikatelé žádají větší volnost k vykořisťování dělníků a jsou případně ochotni vzbuditi zdání, že se dohodnou o mzdách, obdrží-li s druhé strany možnost čeliti znovu nepatrným koncesím dvojnásobným a trojnásobným drancováním a zvýšením racionalisace.

Zároveň a v podobném tvaru můžeme zaznamenati úsilí v české části průmyslu. V Brně - vzpomínám tento příklad, protože jest charakteristickým pro vztah podnikatelstva - žádají dělníci drahotní přídavek. Průmysl je dobře zaměstnán, přijímají se stále noví dělníci, výkonnost se velice stupňuje. Podnikatelé však prohlašují, že nejsou ochotni splniti tyto požadavky dělníků o drahotní přídavek. Ředitel jedné brněnské textilní firmy prohlásil, že by brněnský průmysl měl k disposici sice peníze pro drahotní přídavek, ale že by museli stávkovati všichni brněnští dělníci, chtějí-li dosáhnouti drahotní výpomoci. Tedy zcela cynicky prohlašuje podnikatelstvo, že dělníci, činí-li si nárok na zvýšení mzdy, mají sáhnouti k prostředkům boje. Pak se bude volati: Bolševický puč! Sociální nepokoje, způsobené komunisty! Přibíjíme na pranýř tuto metodu, abychom poukázali na to, jak tyto vrstvy podnikatelů užívají vedle metod politické propagandy i této metody, aby vyvolali sociální nepokoje a ospravedlnili tak svoje fašisticky dobrodružné plány. Prohlašujeme také s tohoto místa znovu: Zápas o zvýšení mezd je nejen oprávněný, je v zájmu nejširších vrstev pracujícího lidu, je nutný v zájmu obranné schopnosti dělníků proti fašismu a reakci. Ale tvrdíme také: Nejen že vláda nemá práva, aby vystupovala proti snahám dělníků o zvýšenou mzdu, ale měla by míti mnohem spíše povinnost podporovati všechny snahy dělníků o zlepšení jejich existence a o ochranu jejich mezd.

Třetí otázka, která s tímto problémem souvisí, je zprostředkování práce. Zdůrazňovali jsme vždy nutnost opravdu vhodného zákona o zprostředkování práce. Víme, že právě v oboru přijímání dělníků leží pole působnosti teroristických opatření podnikatelů. Užívá se zde prostředků, jež snad nejsou v odporu s paragrafy zákona o útisku, jež se však opírají o to, aby podnikatelé zneužili své hospodářské a sociální moci k tomu, aby žádali od dělníků takového politického vyznání, jaké se hodí podnikatelům. Upozornil jsem již v rozpočtovém výboru, že nás nemůže uspokojovati zákon o zprostředkování práce. Dělnictvo vkládalo do tohoto zákona veliké naděje. Sociálně-demokratické vládní strany dostaly tímto zákonem velký závdavek důvěry od dělníků. Dnes je však vážné nebezpečí, že se v řadách dělnictva zahnízdí velké zklamání o účelnosti a možnostech, jež poskytuje tento zákon.

Masy dělnictva dobře pozorují, že podnikatelé nalézají zvláště v oblastech krise stejně jak předtím prostředky a činí opatření, aby zaměstnali dělníky, kteří se mohou vykázati určitými legitimacemi nebo kteří již byli předem zaznamenáni, neohlížejíce se, zda byli či nebyli umístěni zprostředkovatelnou práce. Pan posl. Kögler již pronesl výmluvnou obžalobu o této praxi německých podnikatelů. Nestačí však obviňovati tuto praxi, jež je možná jen proto, že zákon vykazuje příslušné mezery, vyžaduje se mnohem více, aby byla učiněna tak spěšně, jak jen jest možné, vládní opatření, aby se to podnikatelům znemožnilo. Především by mělo býti postaráno o to, aby nařízení, jež stanoví zvláštní úpravu pro oblasti krise, bylo vydáno vládou, aby byla utvořena alespoň pro nouzové oblasti jakási ochrana pro dělnictvo při přijímání do podniků. Dále se domníváme, že řada dalších sociálně-politických problémů vyžaduje nutně řešení, především kvalifikace mladistvých dělníků ve smyslu reformy ustanovení o učních, úprava mzdových a pracovních podmínek v domáckém průmyslu ve smyslu zajištění mezd a nemocenského pojištění pro domácké dělníky, pojišťování samostatně výdělečných a konečně úprava mzdových a pracovních podmínek pro šoféry a řada jiných sociálně-politických ustanovení.

Klademe tyto požadavky, ale prohlašujeme také zcela veřejně, že ke zlomení všeho odporu reakcionářských vrstev proti řešení důležitých sociálně-politických problémů je třeba jednotné síly všech dělníků a zvláště odborových organisací. Přemoci odborovou roztříštěnost a zříditi jednotu odborových organisací je tudíž krajně naléhavou nutností. Kruhy, jež koketují s fašismem, jejichž politika směřuje k podminování demokracie a republiky, prohlašují, že je sjednocení odborových organisací útokem na demokracii, pokusem o bolševisování a cosi podobného. Jsou činitelé, kteří prohlašují, že je sjednocení odborových organisací neslučitelné se setrváním socialistických stran ve vládě.

Chtěl bych k tomu učiniti několik krátkých poznámek: Sjednocení odborových organisací nesměřuje a nemůže nikdy směřovati proti pracujícím vrstvám obyvatelstva. Je správné, že sjednocení odborových organisací směřuje a musí směřovati proti plánům reakcionářů, proti vykořisťovatelským plánům podnikatelů, proti fašismu a proti reakcionářským útokům na sociální politiku. Nechť si sociálnědemokraticky smýšlející vrstvy obyvatelstva uvědomí, že by sjednocení dělnických odborových organisací představovalo ve všech podobách rozhodný krok ve spojení všech pokrokových živlů proti fašistickému barbarství. Proto bojuje komunistická strana za každou cenu a pokud možno co nejrychleji o sjednocení odborových organisací. Dělníci se nesmějí a nepodrobí se přáním reakce ve svém vlastním zájmu, v zájmu spojení všech demokratických, pokrokových sil, ve své snaze po uskutečnění odborové jednotnosti. Jsme toho mínění, že ten, kdo chce chrániti a udržeti republiku a demokracii, nemůže býti proti sjednocení odborových organisací a že musí býti pro rychlé přemožení roztříštěnosti v odborovém táboře, neboť jednota dělnických odborových organisací je páteří pro obranu existence pracujících vrstev proti fašismu a reakci. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Dále má slovo p. posl. dr. Lukáč.

Posl. dr. Lukáč: Slávna snemovňa!

V posledných časoch znova a znova sa opakujú zahraničné revizionistické a iredentistické útoky na náš štát. Citovaly sa tu úryvky z nedávnych novinárskych článkov taliánských a anglických, ktoré nám pripomínajú oživenú akciu rothermereovskú. Je tu zreteľne súvislá línia od nej po pánov Claremorisa, Garvina a Studnického i tutti quanti, ukazujúca na stále ten istý prameň, dobre známy. I keď sme ich všetky prežili a prekonali, vďaka našej dobre vedenej zahraničnej politike, jednako nemôžeme prejsť cez ne bez pozornosti, tým menej, lebo každý z týchto útokov s podivuhodnou jednomyseľnosťou je vlastne zaostrený v podstate proti Slovensku. Vzkriesené a oslobodené Slovensko ako organická, neoddeliteľná časť Československej republiky je tŕňom v oku tých, ktorí ho mali, alebo chcú mať za korisť. Každý deň a každý rok zosilňovania slovenského národného života je novým a novým zmarom pre staré nádeje pažravých imperializmov. S tohoto hľadiska chápeme brutálne výrazy o "geografickej monstruozite" - o "slúžke, ktorá sostúpila s Tatier" - o "netušenom národe slovenskom". Mohli by sme postaviť tézu: čím viacej vzostupuje politický, sociálny a kultúrny rozvoj Slovenska, tým viacej, až geometrickým radom stúpa zášť jeho neprajníkov. Nech sú teda pre nás všetkých tieto útoky vlastne dobrým svedectvom, že čím sú zurivejšie, tým viacej sme na dobrej ceste. (Výborně!) Heslo Ľudevíta Štúra "Nazpäť cesta nemožná, vopred sa ísť musí" je vpravde dnešným naším heslom, súčasne odkazom pre všetkých tých, ktorí by chceli našu prítomnosť i budúcnosť zvrátiť. Citujem slová z reči nášho prezidenta k Slovákom, ukazujúce skvelý protiklad včerajška a dneška: "Čo Slovákom staré Uhorsko dalo, redukuje sa na jedno slovo: nič. Čo dala republika Slovákom, dá sa vyjadriť dvoma slovami: skoro všetko. (Výborně!)

V týchto dňoch bude v Bratislave manifestačný prejav mladej generácie slovenskej proti revizionizmu. Tam iste svorne povedia všetky odtienky mladého Slovenska jasné a vlastne už nesčíselnekrát opakované slovo: Slovensko všestranne môže sa rozvíjať len v slobodnej a demokratickej Československej republike (Výborně!), jedine rešpektujúcej jeho národný život a sociálne práva. Nech sa k tejto jasnej reči pripojí pre nás potešiteľný fakt, pre iných snáď trpký údel, že na tejto chystanej manifestácii bude mať už účasť i aktivistická mládež maďarská a nemecká, generácia, ktorá pochopila, čo je to demokratický domov, a netúži po zastaralých poriadkoch aristokratickej oligarchie. (Potlesk.)

Slávna snemovňa! Keď toto všetko uvádzam, činím to v súvislosti s prejavom dôvery k línii našej dosavádnej zahraničnej politiky, upozorňujúc naše zahraničné ministerstvo, aby nepriateľskej propagande protičeskoslovenskej a tým i protislovenskej venovalo zvýšenej pozornosti, čelilo jej nezvratnými faktami nášho domáceho a menovite slovenského vývinu. Objektívna pravda, správne a obratne použitá, je najlepšou zbraňou proti lži a pomluvám. (Tak jest!) Obzvlášť bude dobre, keď čím viacej sa publikačne rozšíri v zahraničí život oslobodeného a vyvíjajúceho sa Slovenska, aby sa ukázalo, že "slúžka z Tatier", ako ho nazval pán Garwin, žije dnes kultúrnejšie ako mnohé z jej bývalých paní. (Potlesk.)

A tu, slávna snemovňa, dovolím si niekoľko poznámok na okraj rozpočtu nášho ministerstva školstva a nár. osvety, a to súhlasných i doplňujúcich. Slovenský školský a tak i kultúrny rozvoj nazval pán prezident pravým zázrakom novej Europy. Škoda by bolo prirovnávať číslice predprevratové a terajšie, sú obecne známe a ich jadro vystihol pán prezident hore citovaným protikladom. Za zmnoženie, zosilnenie slovenského národného života isteže možno v prvom rade ďakovať predovšetkým národnému školstvu, ktorého siete sa každoročne rozširujú. A keď potrebujeme intenzívnu školskú politiku, tak je to práve na Slovensku, kde ešte vždy treba mnoho z minulosti nahrádzať. Výsledky pozorujeme každý rok: zvýšenie vzdelanostnej úrovne ľudových vrstiev, húfy prichádzajúce do slovenského života zo stredných, odborných i vysokých škôl a tým i prudšie vlnobitie celej kultúry na Slovensku. Zosilnel národný organizmus, máme dnes rady mladých slovenských odborníkov pre všetky oblasti života, ba čo viac, cítime, žiaľ, i komplikácie a umiestňovacie ťažkosti, súvisiace s celým štátnym hospodárskym životom. Jednako zastavovať alebo umele obmedzovať tempo nebolo by radné, pretože každý takýto pokus vyvolal by mnoho zbytočných trpkostí, otvoril by brány favorizovaniu, a i preto, lebo by podstatne nepomohol. Toto stanovisko má, jednak ako z minuloročnej praxi vidíme, jednak ako ukazuje i v rozpočte teraz diskutovanom, aj ministerstvo školstva a národnej osvety. (Předsednictví převzal místopředseda Košek.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP