Pondělí 30. listopadu 1936

Místopředseda Košek (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníkovi, jímž je p. posl. Rázus.

Posl. Rázus: Vážený snem!

Pán posl. Remeš urobil veľmi zaujímavú poznámku pri jeho referáte o rozpočte: "Rozpočet nezakladá sa na žiadnej všemohúcnosti, ale je to práca poctivá." Tento náhľad absolútne koncedujem. Veď je to aj prirodzené, každý minister financií a každá vláda usiluje sa o to, aby si sostavila rozpočet reálny a aby ho podľa možnosti skutočne realizovala, že by rozdiel medzi rozpočtom a uzáverkou veľa nekričal. Žiaľbohu, u nás prax už je taká, že rozdiel medzi rozpočtom a rozpočtovou uzáverkou je nie vždy vyrovnaný. No ale žijeme také ťažké časy, také pohnuté, hospodársky neurovnané, že úsilie vlády a vôbec našich kruhov, ktoré sú zaangažované do hospodárskej politiky pre celý náš štát, musí človek prijať s uznaním. Keď my vieme pri takých ťažkostiach preca len viesť tú lodičku nášho štátu aspoň len tak ako tá lodička sa plaví. No chvála Bohu! Veď na nás ťaží nielen ohromný štátny dlh, ťaží na nás nezamestnanosť tisícov a tisícov, ťažia na nás všelijaké bremená, plynúce z nevyrovnanosti nielen krajinskej, našej, ale europskej a všesvetovej. Že my tak vládzeme pomery, ako vládzeme, neni to ešte také zlé. Vláda pochopila svoju úlohu i čo sa týka smerníc hospodárskych. Vidíme, ako investovaním väčších súm zmenšuje sa nezamestnanosť. Nad čím sme trnuli všetci, ktorí tento štát máme radi, bol hlavne ohromný prírast nezamestnaných. My potrebujeme vyrovnané občianstvo, vyrovnané obyvateľstvo. K tomu patrí aj to, aby sme vedeli dať kus chleba všetkým tým, ktorí chcú pracovať a svedomite pracujú.

Vážený snem! Na Slovensku, keď je mojou povinnosťou toto spomenúť, investovalo sa veľa. Investovalo sa do rôznych fabrík, do železníc, investovalo sa aj do iných stavebných objektov. My sme za to vďační, my to vidíme, ako ten náš človek pracuje na tej trati, my vidíme, ako nezamestnanosť preca len upadá, ale želáme si a želáme to aj našim ministerstvám, aby už dnes upravovali veci tak, že by nám nerástol nejaký konjunkturálny priemysel. Konjunktúra padne a čo s priemyslom? Treba tak investovať, aby sa priemysel mohol využiť aj vtedy, keď nebude obavy pred vojnou alebo z všelijakých nepokojov. A preto dovolím si upozorniť vládu, aby odpovední činitelia mali toto na starosti. Nech sa fabriky naše stavujú tak, aby sa mohly využiť aj vtedy, keď sa nebude od nich očakávať len práca na obranu vlasti, ale keď sa bude od nich očakávať číročistá práca pokojová.

Prirodzene priali by sme pánu ministrovi financií a celej vláde, mať toľko prostriedkov, že by vo svojej kladnej práci mohla pokračovať ďalej. To je podmienka, aby to, čo je ešte nedobré u nás, sa napravilo. Ide nám o to, aby štát náš bol silný. A poviem: Chvála Bohu! Došli sme tam, že od najkrajnejšej ľavice až do najkrajnejšej pravice spojuje nás heslo: chceme, aby naša republika bola silná. Nech má štát oporu i vo svojej armáde, i vo svojom úradníctve i vo svojom občianstve, o ktorú môže sa bezpečne oprieť. To je veľký kladný výsledok našej spolupráce v dnešných pohnutých časoch v celej Europe a na celom svete a je dobré, keď položíme prst o povieme: Došli sme vývojom pomerov k tomu, že ačkoľvek sme sa neraz hádali v tomto parlamente, či z ľavice alebo pravice, vo štátnom ohľade všetci si rozumieme. Myslím, že by nám maly porozumeť aj naše menšiny a ich reprezentanti. Povinnosťou je konštatovať a o čom sa vo verejnosti tak málo hovorí a málo píše aj v europskej tlači, keď je reč o republike s všelijakými tendenciami. Hovorí sa o tom, čo ešte nemáme, o všelijakých nesrovnalostiach a neporiadkoch, hovorí sa o krivdách vašich, spoluobčania naši nemeckí a maďarskí. Hovorí sa a píše s všelijakou tendenciou. Ale, vážený snem, ešte nikto nezavolal do tej Europy, konečne za každú našu menšinu jej pokračovaním je slobodný národ, jej pokračovaním je slobodný štát. My, Slováci a Česi, keď by sme stratili náš štát, tak sme stratili všetko. Za nami nestojí už nič, nikto, nemáme za chrbtom nijaký slobodný štát, slobodný národ. Žijeme aj mreme s týmto štátom. Preto ho chceme mať silný. Tomu má porozumeť Europa a všetky tie živly, ktorým ide o to, že by na tomto svete bola konečne spravedlnosť. My máme trochu miesta na slnku. Keby sa pracovalo či v Londýne či kdekoľvek na tom, aby nám to miesto znemožnili a vzali, tak nás ako ľudí zničia. Vykonajú tým nespravedlivosť, čo tak niet rovnej vo svetovej historii. Nechceme krivdiť nikomu. Vždy som stál na tom, že čo treba vyrovnať, tedy vyrovnať! Konečne som Slovák a vždy som nastojil na tom, keď som hľadel na veľké ťažkosti našej zahraničnej politiky, i politiky vnútornej: predovšetkým vyriešme si kardinálne problémy tohoto štátu spravedlive, slovenský problém. A je mi ľúto, že keď sa aj koná všeličo a vykonalo sa dosť, jednako sme ďaleko od toho, že by sme mohli povedať: slovenský problém je vyriešený, už sú Česi so Slovákmi vyrovnaní. A preca sa Europa búri a vidíme každú chvíľu tie mračná, ktoré nám visia nad hlavami. Počujeme, ako to hrmí zďaleka.

Vážený snem, je čas, aby vláda naša neodkladala. Neraz som upozornil, že nás Slovákov nie to trápi, že už všetko nie je vyriešené - vieme, že sa všetko nedá naraz riešiť - čo nás však trápi, je to, že vláda stojí ako Lotova žena, nehne sa vážnejšie vopred. Dokiaľ budeme čakať? Dotiaľ, dokiaľ sa Europa neobráti v prach a popol? Dotiaľ, kým sa nám zem pohne pod nohama? Keď Česi a Slováci budeme vyrovnaní, už je to krystalizačný bod, kol ktorého vyvre naša sila. Bárs by toto vyrovnanie čím skôr prišlo! Prajem si zo srdca i ako človek i ako občan tohoto štátu, aby toto vyrovnanie zachytilo i našich poľských a nemeckých spoluobčanov. Vieme preca, čo je to nemecký národ. Vieme, i keď nesúhlasíme s fašizmom, že nemecký národ vo veľkej ríši nemeckej dokázal ohromnú silu. Veď vlastne bol už na lopatkách, a nacionalizmus, o ktorom sa neraz s kopca hovorí, postavil ho pevne na nohy. Dnes celá Europa sa chveje, ako sa uplatní táto veľká sila, ktorej nebolo a dnes je!

Preto by som si veľmi prial, a myslím, že v tom nie som sám, keby naša vláda hľadala cestu k bratskému poľskému národu, i cestu k Nemcom. To je márne, musíme počítať so skutočnosťou života a nesmieme si robiť nepriateľov. S ľuďmi sa dá po ľudsky hovoriť, a keď niekto dovede s človekom správne hovoriť i keď nemá z človeka naraz hneď priateľa, má aspoň niekoho, s ktorým sa nemusí biť.

To isté je s Maďarmi. Veľmi dobre vieme, ako cítia naší maďarskí spoluobčania. Vieme veľmi dobre, že za našou maďarskou menšinou stojí maďarský národ, ktorý veľmi ťažko nese, že prešiel tou cestou, ktorou prešiel. Nie sme tomu my na vine. Každý človek pyká za svoje vlastné hriechy. Tak i národy. Keď sa poctiví Maďari zamyslia nad tým, aký život to bol pred prevratom, pochopia, kto im najviac škodil, že to boli ich vlastní ľudia. Nemali dobrých politikov. Takých, ktorí by ochránili maďarský národ od premnohých chýb a čo by mu boli zaistili lepšiu budúcnosť. Azda mnohé by bol maďarský národ obišiel z toho, čo musel pretrpeť!

Podmienka nášho ľudského, národného života, podmienka i prosperity hospodárskej je konsolidácia hospodárska. V tomto smere sa už pracuje. Počína sa chápať, že si silu musíme najsť v sebe a doma. Pociťujú to i naší nemeckí spoluobčania tu v Čechách i na Morave, pociťujeme to i my Slováci a pocítia to dúfam, i naši spoluobčania poľskí a maďarskí. Ale o jedno ich prosím, pochopiť, že my Česi a Slováci musíme si tento štát brániť, lebo bez tohoto štátu nemáme miesta na slnku; keď ho stratíme, všetko sme stratili!

Vážený snem! Keď sa touto cestou pôjde do práce, konsolidácia nášho štátu sa úpevní. Česi a Slováci sa dohodnú a porozumia si, Maďari a Nemci azda najdú uspokojenie, a keď tento štát bude postavený na takýchto základoch, inak budú hovoriť o nás v Ženeve, inak v Berlíne a inak azda i v Londýne a azda i v Budapešti než dnes. Nechceme brať to, čo je každému milé a drahé, ale ako ľudia máme tiež právo na život, ako občania máme tiež právo na život a ako národ máme tiež právo na život. Žiadame, aby toto právo každý uznal a aby sa podľa toho riadil. (Posl. Esterházy: To isté žiadame i my, aby sme mohli žiť ako národnosť!) Áno, my sme nie proti tomu, pochopte nás. My vám všetkým prajeme, aby ste v tomto štáte... (Posl. Esterházy: Verím, že vy to prajete, ale vláda nám to nedá! - Místopředseda Košek zvoní.) Ani nám Slovákom vláda všetko nedala. (Posl. Esterházy: Vidíte, preto si musíte vybojovať autonomiu!) Naraz sa všetko nevybuduje. Vy viete, že za autonomiu sme, za autonomiu pracujeme, ale chceme mať takú autonomiu, ktorá nerozbije Slovákov, takú autonomiu... (Posl. Esterházy: Takú, akú vám sľúbili v Pitsburku!) Áno! Ale odpusťte, my si chceme naše pomery zariadiť tak, aby sme sa tými pomery my nezabili. Čokoľvek dosiahneme, zvážime to. Nechceme pracovať tak, aby sme potom plakali nad tým alebo oným činom. My hľadíme na náš štát veľmi vážne. Hľadíme veľmi vážne na pomery nášho ľudu. Hľadíme veľmi vážne i na to, či ste i vy tu spokojní alebo nie. Vieme, že vláda mnoho premeškala a ja ju prirodzene nebránim. Robím opozičnú politiku. Myslím však, čo sa nedá urobiť razom, to sa podá časom, a to musíme všetci pochopiť.

Vážení pánovia, prajem pánu ministrovi financií, aby tak so spokojnou mysľou vzal v známosť raz i uzáverku rozpočtovú, ako vzal tento rozpočet. Prajem našemu občianstvu, aby z hospodárskej činnosti vlády došlo k uspokojeniu a všeobecnému vyrovnaniu. Prajem i svojmu slovenskému ľudu a národu, tak českému ako slovenskému, aby precítil, že vážne časy žije, lebo kto bude chceť mu pomôcť vyriešiť kardinálne problémy, bude jeho najväčším dobrodincom. Náš štát to teraz potrebuje. Náš štát to žiada, lebo len tak budeme silní. Všetci spoluobčania naši, ktorí chcú žiť v pokoji, a v prosperite aspoň tej minimálnej, nech nám pomáhajú!

Vážený snem, čo myslíte, keby prišla europská kataklysma a náš štát by rozvrátila nejaká vlna, mali by sme nejaký osoh z toho? Neverte! A keby prišla nejaká revolúcia, veríte, že je náš štát na revolúcie možný? Myslíte, občianstvo, ktoré sa dnes žaluje na tisíc bolestí, potom by sa nežalovalo? Vyzdvihujem, došli sme ku kladnému a šťastnému bodu vývoja, od pravice počínajúc až po ľavicu všetci chceme udržať tento štát! Všetci chceme našu demokraciu uplatniť tak, že by sa v Europe zadivali ľudia, nech robia pravú či ľavú politiku. Veď tak skonštruovaný štát s takými ťažkosťami ako náš štát ani azda niet viac.

Vážený snem! Potom mal by som povedať toto: Keď som tohoto náhľadu, rozpočet prijímam. A preca nemôžem ho prijať. Prečo? Preto, vážený snem, lebo zakiaľ naša vláda nepristúpi vážne k tomu vyrovnať sa so Slovákmi, spraviť československé vyrovnanie, zatiaľ nevyriešila kardinálnu otázku tohoto štátu. Zakiaľ naša vláda nepristúpi k tomu, hľadať cestu ku všetkým občanom tejto republiky a hľadať ju vážne, zatiaľ, myslím, je jej práca kusá. Prajem si, aby tá práca bola nie kusá, ale celková! A práve preto nemôžem prijať tento rozpočet. Akonáhle sa začne politika robiť skutočne na uspokojenie všetkého občianstva tohoto štátu, ja vždy a všade taký rozpočet prijmem. Mám preca kladný pomer či k armáde, či ku kultúrnym potrebám, či k sociálnym potrebám, či k akýmkoľvek potrebám štátu, čo je i môj. Keď neprijímam rozpočet, odôvodňujem to potrebou manifestovať. Vláda ešte vždy nekoná tú najvážnejšiu svoju povinnosť. Ako sa to stane, Slováci nebudú hlasovať nikdy opozične proti rozpočtu!

Místopředseda Košek (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je pan posl. dr. Patejdl.

Posl. dr. Patejdl: Slavná sněmovno!

Státní rozpočet pro rok 1937 byl vládou dlouho projednáván a pečlivě připraven. Ze zprávy rozpočtového výboru vidíme, že rozpočet byl podroben v rozpočtovém výboru podrobnému zkoumání, že všechny koaliční složky a zástupci všech klubů, zastoupených v rozpočtovém výboru, měli dostatek příležitosti, aby zaujali své stanovisko nejenom k jednotlivým rozpočtovým položkám, nýbrž také aby podrobili zevrubné a obšírné kritice minulou politiku vlády i program politiky budoucí.

Zástupci strany, jménem jejímž mám čest mluviti, zaujali toto stanovisko obšírně a důkladně, a nezbývá mně, než abych se k jejich vývodům připojil.

Chtěl bych učiniti jen několik poznámek rázu všeobecného. Je to, myslím, po prvé, co došlo při projednávání rozpočtu k nové praxi, která záleží v tom, že za souhlasu vlády byly některé položky rozpočtu upraveny meritorně. Tato spolupráce mezi vládou a parlamentem znamená podle mého přesvědčení úspěšný krok kupředu, neboť jsem přesvědčen, že parlamentní kontrola, zejména kontrola rozpočtu, bude teprve tehdy dokonalá, když bude rozpočet podrobován kritice i zkoumání nejenom po stránce formální, nýbrž když dojde také k meritornímu řešení.

Druhá věc, které bych se chtěl dotknouti, je ta, že náš rozpočet je v rovnováze. My všichni víme, že je to rovnováha formální a že k rovnováze skutečné je nám třeba, aby účetní uzávěrka za ten rok konstatovala, že rovnováha byla udržena. Poněvadž tomu dosud tak není, myslím, že velikým úkolem parlamentu a zejména rozpočtového výboru je, aby ve spolupráci s vládou působil v budoucnosti k tomu, aby deficity našich účetních uzávěrek se stále snižovaly; a poněvadž důsledky těchto deficitů se jeví v miliardových pokladničních poukázkách a v dluhu krátkodobém, je třeba, aby tento krátkodobý dluh byl přeměněn v konsolidovaný dluh dlouhodobý s přesným plánem umořování.

Spolupráce parlamentu musí býti zdokonalena také ještě v třetím směru, který vidím v tom, že překročení těch nebo oněch položek rozpočtových nebude předkládáno parlamentu dodatečně ve formě návrhu na usnesení schválení účetní závěrky, nýbrž že bude předkládáno parlamentu včas předem ve formě návrhu na doplnění zákona rozpočtového, na doplnění finančního zákona.

Náš rozpočet není ovšem jenom hospodářským programem státního hospodářství pro rok příští, nýbrž jest zároveň basí pro úspěšnou politiku vlády, a to pro politiku zahraniční i vnitřní. Budiž mi dovoleno, abych se o této politické části zmínil poněkud obšírněji. Každý z nás dobře chápe, že mezinárodní politika je neobyčejně napjatá. Víme a chápeme dobře, že zejména od té doby, kdy základní principy Společnosti národů, zejména pakt o Společnosti národů, začaly býti porušovány za více méně tolstojovkého snášení těch, kteří tento pakt měli brániti, jsme svědky, že snad každý den se dostavují nyní zjevy, které znamenají další porušování základních principů mezinárodního práva. Chtěl bych se dotknouti jen jednoho momentu. Není tomu dávno, když jeden člen Společnosti národů prohlásil, že zaujímá naprosto odmítavé stanovisko ke kolektivní bezpečnosti, a přece je nám všem známo, že právě otázka kolektivní bezpečnosti jest základním principem, na kterém Společnost národů trvá, se kterým stojí a se kterým padá.

Jedním z důvodů, proč mír je stále a stále ještě otazníkem, jsou revisní pokusy, které se objevují v našem okolí, ať blízkém nebo také vzdáleném. Chtěl bych se trochu dotknouti těchto revisních pokusů. Víme dobře, odkud tyto pokusy o revisi vycházejí, a jsme si dobře vědomi, že máme několik pokusů o revisi územního stavu států evropských. Je to především pokus o revisi ve střední Evropě a tento pokus se nás dotýká nejvíce, poněvadž je namířen proti nám. Účelem této revise je roztrhání států Malé dohody a provedení územních změn ve prospěch těch, kterým území byla spravedlivě po světové válce odňata. To je revise středoevropská. Ale my máme ještě jiné revise. Víme, že je také revise, kterou bychom mohli nazvati pokusem o revisi velkou, která má upřený zrak na evropský a asijský východ. Třetí druh revise se nám objevuje v jihozápadní Evropě a dostává stále a stále větší konkretní formy obsazením některých středomořských ostrovů španělských. Víme, že je to španělský lid, který při provádění této revise odvádí bohatou daň krve. Je to jistě názorný příklad pro nás a snad také pro druhé.

Jaká je naše odpověď na všechnu tu připravovanou revisi? Jsme věrni zásadám našeho presidenta Osvoboditele, který hlásá, že proti každému násilí jsme povinni se bránit, bude-li třeba železem, který hlásá, že obrana je mravní povinností, a nejen mravní povinností, nýbrž i mravním právem člověka i národa. Věrni této zásadě věnuje vláda Československé republiky zejména v posledním roce pronikavou pozornost dobré obraně naší republiky. Byli jsme svědky, jak zákonem na obranu státu byly položeny právní základy této úspěšné obrany. Byli jsme také svědky pěkného úspěchu půjčky naší národní obrany a myslím, že úspěch této půjčky přesvědčil nejen nás, nýbrž také druhé jasně o tom, že československý národ, československý lid je v tom s vládou zajedno, že její politiku naprosto schvaluje a že opravdu neprodá lacino svoji svobodu, svoji nezávislost a bude ji brániti do poslední krůpěje krve.

Jsme přesvědčeni, že stejnou vůlí jako my jsou prodchnuty také druhé národy Malé dohody. Chtěl bych to zdůrazniti zejména dnes, kdy došlo k zájezdu parlamentní delegace československé do Rumunska a kdy dochází k zájezdu delegace jihoslovanské do Československa. Jsem přesvědčen, že tyto zájezdy budou míti ve svém důsledku jenom posílení a utužení svazků Malé dohody. My všichni víme, že máme společný osud, že máme společného nepřítele, a toto vědomí nám ukládá přímo mravní povinnost, abychom setrvali v nerozborném přátelství také pro budoucnost. (Výborně!) Můžeme, myslím, s radostí konstatovati, že v tomto směru jsou zajedno nejen vlády všech 3 složek Malé dohody, nýbrž také ústavní representanti všech 3 států. Jsem přesvědčen, že mohu konstatovati, že v tom je zajedno a stojí za vládou také veškeren národ československý. (Výborně!)

Československo jest od určité doby předmětem pozornosti pronikavé propagandy, kterou můžeme nazvat propagandou revisionistickou. Jedna část této propagandy sleduje jako hlavní cíl splnění přání Maďarska a druhá operuje s tak zvaným nebezpečím bolševickým.

Ohniskem propagandy první je Budapešť, ta Budapešť, která nedávno jásala nad řečí pronesenou 1. listopadu t. r. předsedou italské vlády Mussolinim. Myslím, že tento jásot je poněkud předčasným, protože oficiální italská politika nesměřovala, aspoň ne podle této řeči a podle výkladu, k těm cílům, jakými se zanáší Maďarsko. Ale na druhé straně musíme si býti vědomi, že na pomoc propagandě maďarské přispěchala také propaganda jiných listů, zejména italských.

Abychom si uvědomili, jakého druhu asi tato propaganda je, budiž mi dovoleno, abych citoval výňatek z úvodníku italského časopisu "Regime Fascista" ze dne 15. listopadu, jehož autorem je jistý pan Maurizia Claremoris a který zní (čte):

"Dnes v tomto Maďarsku, zmrzačeném hanebným mírem trianonským, ale hrdém a pevném více než kdy jindy pod vedením regenta Horthyho, bylo totéž Oktogonské náměstí, jež bolševické běsnění chtělo zasvětit Leninovi, pojmenováno podle Mussoliniho, jehož přičiněním dnes národ maďarský, opřený o sílu přátelské Italie, dobyl si znovu čest zbraní a tím i právo rozhodovati o svém osudu.

Nemusíme zde připomínati mezinárodní zločin, spáchaný v Trianoně exponenty "evropských demokracií", ten zločin je již Italům znám.

Nenávist české a balkánské lůzy (plebaghia) proti všemu tomu, co stojí kulturou i dějinným významem výše nad ní, tato nenávist, podporovaná Francií jediné z toho důvodu, že Maďarsko projevovalo přirozený sklon k tomu, aby hledalo oporu v italské velkodušnosti, se vylévala od začátku proti zbyvšímu Maďarsku, jež bylo vypleněno a odzbrojeno a jako železným kruhem obklíčeno ligou plenitelů (saccheggiatori) a potom proti anektovaným maďarským menšinám, jimž byla násilím odňata možnost politického, civilisovaného a kulturního života. Tak se postupovalo proti národu, jenž po staletí nesl světlo civilisace a lidské důstojnosti do celé kotliny středoevropské.

Nutno si představiti opravdovou situaci jihovýchodní Evropy, abychom pochopili němé zoufalství maďarské. Je třeba si uvědomiti, že oni ťnárodovéŤ, na něž se jistí naivní západní diplomati dívají jako na národy dobře zakreslené na mapě nebo do jejichž hlavních měst, natřených západnickým nátěrem, se jezdí občas podívat, nejsou ve skutečnosti národové, jsou to stěží skupiny polobarbarských národností, naprosto neschopných vlastního kulturního života, jež se chytrácky naučily používati západní ideologie, jíž ve skutečnosti nevěří, a to jen za tím účelem, aby jich využily k vlastnímu prospěchu.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP