Úterý 1. prosince 1931

Začátek schůze v 9 hod. 14 min. dopol.

Přítomni:

Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Taub, dr Lukavský, Roudnický, Stivín, Špatný, Zierhut.

Zapisovatelé: Marek, Petrovič.

189 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři Bradáč, dr Dérer, Mlčoch, dr Trapl, dr Viškovský.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Mikyška, dr Záděra.

Místopředseda Špatný (zvoní): Zahajuji 152. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolenou dal jsem na dnešní schůzi posl. Petrovi pro neodkladné zaměstnání.

Pan posl. Hadek pronesl ve své řeči ve včerejší schůzi sněmovny výroky hrubě urážlivé a ohrožující bezpečnost státu.

Předsednictvo se usneslo podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučiti výroky tyto z těsnopisecké zprávy o 151. schůzi sněmovny.

Přistoupíme k projednávání pořadu, na němž jest:

Zpráva výboru rozpočtového o vládnom návrhu (tisk 1410) štátneho rozpočtu republiky Československej a finančného zákona pre rok 1932 (tisk 1460) a rozprava o prehlásení ministra financií, učinenom vo 142. schôdzi posl. snemovne dna 14. ríjna 1931.

Budeme pokračovati v podrobné rozpravě o státním rozpočtu na rok 1932, a to o druhé části podrobné rozpravy, to jest o části kulturní a sociální, započaté ve 150. schůzi sněmovny.

Dávám slovo p. posl. Häuslerovi.

Posl. Häusler (německy): Vážené dámy a pánové! Konstatujeme-li u kapitoly ministerstva soc. péče zvýšení o 7 1/2 mil. Kč a zjišťujeme-li, že se pamatuje na 300 mil. Kč jako úvěr pro stoupající nezaměstnanost a trvalou krisi, pozorujeme z toho úsilí ministerstva, že chce učiniti aspoň částečně ochranná opatření. Uznáváme toto úsilí, domníváme se však, poněvadž krise stále ještě stoupá, že tento preliminovaný peníz sotva stačí. Nejdůležitější opatření, která mají býti učiněna, jest pokračování v péči o nezaměstnané a vyživovací akci a její vybudování, ale nejdůležitější starostí jest opatřiti práci.

Mezi otázkami, jak opatřiti práci, vidíme na prvním místě snížení pracovní doby, zavedení 40hodinného týdne. Kol. Kremser se tím již dosti podrobně zabýval v povšechné rozpravě. Zaujímám-li k tomu ještě stanovisko, děje se to proto, poněvadž k této důležité a ožehavé otázce pan posl. dr Rosche s tohoto místa prohlásil, že by byl sice pro zavedení 40hodinného týdne, ale jen tehdy, kdyby byl zaveden všeobecně, neboť jen tehdy by byl možný, poněvadž jinak by nebylo lze udržeti schopnost soutěže. Schopnost soutěže a úpadek hospodářství se nám vždy uváděly jako důvod, když jsme před válkou bojovali o 10hodinný pracovní den a o zastavení práce v sobotu v 5 hodin. I dnes, v době racionalisace a pokračujícího technického vývoje se poukazuje na schopnost soutěže. Víme-li, že Owensovým strojem byl stav sklářských dělníků snížen na třetinu proti dřívějšku; když v textilním průmyslu navíječka u Brüggeova stroje obsluhuje 78 vřeten proti dřívějším 18 vřetenům; když tkadlec u molinového plátna obsluhoval dříve dva, nyní 24 stavy; když můžeme viděti tento vývoj ve všech odvětvích průmyslu, ať v průmyslu kovovém nebo v zemědělství: pak víme, že důvody podnikatelů nejsou tak přesné. Kdyby se utvořily nové průmysly, nemohli bychom ani dnes zaměstnati všechny nezaměstnané v nových průmyslech. Žádáme 40hodinového týdne. Osobně jsem přesvědčen, že při 40hodinovém týdnu dnes ještě trvající podniky v provozu, kdyby plně využily pracovní doby, mohly by vyráběti tolik, že při trvalém zaměstnání dělnictva nebyly by s to, aby zboží prodaly a odbyly. Poukazovalo se již na to, že v Americe jest částečně zaveden 40hodinový týden, že v Německu byl zaveden 40hodinovy týden v jednotlivých podnicích a povoláních, že jest možné, že nouzovým nařízením bude zaveden v jiných podnicích, že v Anglii a Belgii rovněž v rozličných skupinách povolání a podnicích byl zaveden 40hodinný týden. I v Polsku se projevuje úsilí zkrátiti pracovní dobu. My v Československu nejsme první, kdož se zabýváme touto otázkou. Pokud byl zaveden, musíme konstatovati, že s ním byly udělány dobré zkušenosti. Právě dnes jest zapotřebí více než kdy jindy snížiti pracovní dobu, poněvadž výkony dělnictva ohromně stouply a jeho zdraví strašně trpí nemírným využitím pracovní síly. Ať v hornictví nebo v textilním průmyslu nebo v průmyslu sklářském nebo kovovém, všude se vykazuje ohromný vzestup pracovních výkonů. Rafinovanými úkolovými a premiovými systémy dohánějí se dělníci k nejvyšším výkonům a kdo jich není schopen, propouští se a vylučuje, poněvadž jest po ruce více než dosti náhradních pracovních sil. Popohánění k těmto nejvyšším výkonům vede k častým úrazům, předčasné invaliditě a vypotřebování pracovní síly. I za normálního provozu nemohou již dělníci dnes nalézti práci, když jednou překročili 45 let svého věku. Jsou opotřebováni, přijímají se jen mladší dělníci, kteří jsou schopni dosíci nejvyšších výkonů.

Především žádáme, aby byla rozřešena otázka nezaměstnanosti a opětného zařazení nezaměstnaných do pracovního a výrobního procesu. Všichni se zabývají těmito otázkami. Tu musíme již přece říci, aby se nám ukázala jiná cesta, která by umožnila pak zavésti opět do práce statisíce nezaměstnaných i v Československu. Všude jsou zastavené podniky, v západních Čechách, ve východních Čechách, na severní Moravě, a není ani řeči, aby byly vůbec zase uvedeny v chod. Nastane-li lepší konjunktura, jsou ještě dosavadní konkurenční firmy beze všeho s to, aby pro pokročilou racionalisaci a technický vývoj s dosavadním počtem dělnictva provedly případné zakázky. Má-li býti aspoň část nezaměstnaných opět trvale vpojena do pracovního procesu, nezbývá nic jiného, než zkrátiti pracovní dobu. Jen tak bude možno poskytnouti zase zaměstnání desetitisícům.

Nemůžeme se postaviti na stanovisko, že zkrácení pracovní doby musí býti spojeno se snížením mezd. Rozhodně se musí provésti vyrovnání mezd, poněvadž jinak trpí schopnost spotřeby a tak by byli poškozeni i výrobci. Právě doba krise ukazuje, jak jest těžko zase obnoviti hospodářský rozmach. Jsou-li zde miliony nezaměstnaných, podle odhadu 20 milionů nezaměstnaných, kteří jsou vyhladovělí a chodí úplně v hadrech, mají-li tito býti zase schopni kupovati, pak by jistě nebylo nutno ničiti suroviny a potraviny. Bylo by podstatně pomoženo výrobcům a spotřebitelům, průmysl a zemědělství by doznaly vzestupu. Kdo tedy prohlašuje: My jsme pro 40hodinový pracovní týden, on může býti zaveden, bude-li zaveden všeobecně, ten to nemíní vážně se zkrácením pracovní doby. A někdo musí udělati počátek a udělá jej a my hájíme stanovisko, že právě v době krise jest vhodná příležitost provésti zkrácení pracovní doby, poněvadž jest dosti kvalifikovaných pracovních sil a poněvadž se to dá provésti snadno a bez poruch. Mínění, že by 40hodinný týden neposkytl možnosti opatřiti zaměstnání všem dělníkům, kteří jsou bez práce, jsou snad správná; ale kdybychom z 300.000 a více nezaměstnaných, které máme v Československu, vpojili do výrobního procesu jen polovinu, zmírnili bychom mnoho nouze, mnoho bídy. Podnikatelé hájí také mínění, že by snad mohli přikročiti k provedení 40hodinového týdne, když se jim umožní, že, bude-li podnik moci býti plně zaměstnán se svým osazenstvem, budou zase směti pracovati 48 hodin. Nemůžeme se připojiti k takovému mínění. To, co zde uvádějí podnikatelé, de facto se děje. Podnikatelé, kteří mají možnost pracovati, pracují 48 hodin. Ale všichni jiní, a to jest dnes většina podniků, které nemají těchto zakázek, pracují jen 32 hodiny nebo pracují s dělníky střídavě vždy po jednom týdnu. Kráčejí prostou cestou, která jim dovoluje buď dělníky vysaditi anebo propustiti, poněvadž jest to pro ně velmi snadné, neboť dosud nemusili přinášeti žádných obětí pro nezaměstnané.

Jsou to i zemědělci a živnostníci, kteří se staví proti zkrácení pracovní doby; a zvláště za řeči posl. dr Rosche zemědělci svými výkřiky projevovali mínění, že musejí býti proti tomu, že potřebují pracovníků, že lidé utíkají z venkova a že to zvláště u zemědělců působí roztrpčení, poněvadž nemají dosti pracovních sil, ačkoliv by jich naléhavě potřebovali. Ale i v zemědělství kráčí technický vývoj nepřetržitě kupředu. Minula doba, kdy zemědělští nádeníci mohli také dosíci toho, že nacházeli celoroční zaměstnání, že v zimních měsících byli zaměstnáváni při mlácení atd. Nyní se část této práce vykoná ihned po žních a k tomu přistupuje, že zemědělství pro pokrok techniky a užívání moderních strojů a vyšší výnosností potřebuje k práci méně lidí, než tomu bylo dříve. Slyšíme-li tedy mluviti o útěku z venkova, zakládá se částečně na tom, že se rodiny musejí právě pokusiti nalézti trvalé celoroční zaměstnání, aby mohly žíti. Rád bych poznamenal, že to platí především pro příslušníky zemědělců. Kdyby zemědělci zásadně změnili své konservativní smýšlení v tom směru, aby zemědělství zajistili především své děti, své syny a dcery, a nedávali je buď studovati nebo na jiná povolání, nebo aby se dcery pokoušely najíti jinde umístění, neměli by jistě zapotřebí stěžovati si na nedostatek pracovních sil a na útěk z venkova. Tedy i zemědělci a živnostníci musejí míti zvláštní zájem na snížení všeobecné pracovní doby, poněvadž lidé, kteří budou vpojeni do výrobního procesu, jsou pro ně novými spotřebiteli.

V této souvislosti bych rád řekl několik slov o podpoře v nezaměstnanosti. Poukazuji na rozličné útoky našich odpůrců, ale právě my, klub německé sociálně demokratické strany dělnické, podali jsme již při poradách o zákonu o sociálním pojištění návrhy, aby do sociálního pojištění bylo pojato povinné pojištění proti nezaměstnanosti. Tyto návrhy byly zamítnuty. Postavili jsme se kdysi i proti zavedení gentského systému a teprve když naše návrhy byly zamítnuty, hlasovali jsme pro gentský systém, poněvadž se tím aspoň uznávalo, že stát má poskytovati příspěvky nezaměstnaným. Konstatuji, že jsme tehdy také jasně projevili, že tento zákon musí v dobách krise selhati. Můžeme tedy dnes právem žádati, aby se odborovým organisacím, které musejí přinášeti ohromné oběti a které se musejí finančně zhroutiti, dostalo přiměřené pomoci, dokud nebude zřízeno pojištění nezaměstnaných. Prvním úkolem jest poskytnouti pomoc z veřejných peněz odborovým organisacím, které se bez své viny dostaly do tak svízelného finančního postavení. A když se tedy žádá o nouzové zákony, podle nichž stát hradí útraty, pak bude jen slušné a spravedlivé, aby na to přispívali i podnikatelé. Neboť podnikatelé z dělníků, dokud pracoval, měli dosud jen užitek. Za nezaměstnané v době nezaměstnanosti neplatili žádných příspěvků, naopak při každé příležitosti dávali dělníky prostě vysazovati, poněvadž nemusili platiti žádných útrat. Jest tedy povinností všech odpovědných lidí, aby dbali, aby oběti této krise byly v této těžké době zachráněny. Jde o lidi, doba jest nanejvýš vážná a každým týdnem se situace stává kritičtější. Nedejte tedy těmto lidem zahynouti! Zvláště občanské vrstvy stále ukazují na zpustlost mládeže.

Starejte se s námi, aby byli lidé v této těžké době zachráněni, postarejte se o mimořádnou a vydatnou podporu, hleďte, aby snížením pracovní doby mládež nalezla opět práci, aby mohla býti zase vpojena do výrobního procesu, pak nebudete zaháněti mládež na cestu zkázy. Postarejte se s námi zkrácením pracovní doby o to, aby mládež mohla zase dnes pracovati, neboť právě mládež to jest, která pro velkou nouzi způsobenou nezaměstnaností trvající celé měsíce trpí těžké škody na těle i na duši a hyne.

Mimo to bych rád poukázal i na naléhavou nutnost novelovati zákon o sociálním pojištění. Nevyhnutelně jest nutno snížiti hranici stáří a zvýšiti důchody a právě v době krise jest to nutnější než kdy jindy. Již v úvodu ke svým vývodům jsem poukázal na to, že dnes není skoro možné, aby lidé více než 45letí mohli doufati, že naleznou trvalou práci. Jest dosti mladších pracovníků. Ale nemají-li tito lidé zahynouti, musíme pečovati, aby se jim dostalo dostatečného důchodu. Žádáme tedy, aby hranice stáří byla snížena a důchod zvýšen. Jest tedy nutno provésti novelisaci a zvýšiti důchody i proto, poněvadž při nynější výši důchodů jest vyloučeno, aby někdo s důchodem byť i nuzně mohl aspoň poněkud žíti jako člověk. Dnešní důchody, které činí měsíčně asi 106 až 120 Kč, které nemohou býti vyšší, protože až dosud jest jen krátká karenční lhůta a proto, že dělníci byli poškozeni tím, že nemohli plně platiti své příspěvky, neboť byli jen částečně zaměstnáni a že i příště budou poškozováni tím, že mohli platiti jen nižší příspěvky, a nižší vzestupné příspěvky mají vliv i na výši důchodů, když to všechno uvážíme, pak jest plně a docela odůvodněn požadavek, aby důchody byly přiměřeně zvýšeny a hranice stáří snížena.

Rád bych však také prohlásil, že jest nezbytně zapotřebí novelovati nemocenské pojištění, a to proto, že se nezbytně musí provésti sanace nemocenských pokladen. Obšírně se zabýval touto věcí již kol. Hackenberg v rozpočtovém výboru. Číselně a statisticky dokázal, že členové nejsou vinni, že se nemocenské pokladny ocitají na mizině. Zákonem o sociálním pojištění byla provedena úprava otázky příspěvků, která musila vésti ke zkáze nemocenského pojištění. Než vešlo v platnost sociální pojištění, měla většina nemocenských pokladen jen na nemocenské pojištění příspěvek 6 až 7%ní. Na něm vybudovaly své dávky. Zákonem o sociálním pojištění byly tedy nemocenské pokladny ohromně zatíženy, vyžadovala se od nich ohromná větší práce, musily zaměstnati nové pracovníky, a odškodnění Ústřední sociální pojišťovny není v žádném poměru k větší práci, kterou musí konati. K tomu přistoupila novelisace zákona o sociálním pojištění, kterou byl příspěvek snížen na 4.3-4.8%. Nejen to samo, nýbrž příspěvky směly se započítávati jen za pracovní dny. Pro pokladnu s asi 18.000 členy znamenalo to ztrátu příjmů průměrně 2 mil. Kč ročně. Všechny výdaje, správní vydání, která byla zvýšena již větší prací, aspoň pro sociální pojištění, další tato režie v plné výši, náklady na lékaře a léky, musily samozřejmě vésti i ke zhroucení dokonce nejlépe založených pojišťoven. Byl učiněn pokus šetřiti, byly sníženy dávky přesahující zákon, vzalo se dělníkům, členům vše, co bylo lze vzíti. Další snížení není již možné. Poukazuji na velká břemena, která musili dosud nésti členové a že byli dvakrát poškozeni: nejprve když byly dávky sníženy na minimum a dále, že pro pouze částečnou zaměstnanost a zařazení do nižších mzdových tříd mohou v nemoci dostati jen nižší nemocenské. Opět jest toto těžké poškození nejen dočasné, nýbrž trvalé, působí i na příště; neboť když v případě invalidity nebo stáří dostanou důchod, bude nižší, poněvadž mají nižší vzestupné příspěvky.

Jest tedy zhola nemožno členům něco vzíti nebo na nich ušetřiti. Bylo zrušeno, co bylo možno zrušiti. Sanace nemocenských pokladen musejí tedy býti provedeny tak, aby se pojišťovací základ zase dal do pořádku. Tu se musíme rozhodně postaviti na odpor úmyslům podnikatelů jakož i občanských stran, kteří chtějí provésti sanaci nemocenských pokladen výlučně na útraty pojištěných členů. Úmysly, které vrcholí asi v tom, že se nemocenské bude vypláceti místo 52 týdnů jen 26 týdnů, které směřují k tomu, aby se za první týden neplatilo vůbec žádné nemocenské, nebo aby se za prvních 14 dní poskytovala jen jeho polovice, které směřují k tomu, aby se v ochranné lhůtě poskytoval jen lékař a léky, ale nevyplácelo nemocenské, a které především směřují k tomu, aby kolektivní smlouvy byly pro zaměstnance vůbec zrušeny; proti všem takovým opatřením budeme se co nejrozhodněji stavěti, pokud nám to jest možné, protestujeme proti těmto úmyslům podnikatelů, aby se sanace nemocenských pokladen měla provésti jen na útraty členů. Nezavinili to členové nemocenských pokladen ani členové bratrských pokladen, jejichž pokladny postihla zkáza, vina záleží v tom, že přesunem a změnou pojišťovací základny bylo toto zhoršení zaviněno vědomě. Jen bychom doporučovali podnikatelům, aby vyšli ven se svými požadavky, aby se obrátili jen k osazenstvům, (Posl. Hackenberg [německy]: Ke svým vlastním dělníkům!) ke svým vlastním dělníkům, aby jim tyto požadavky předložili a poslechli si, co tomu řeknou dělníci. Potom nechť vezmou za základ jednání zkušenosti, které nashromáždili; a jsme přesvědčeni, že v nejkratší době dosáhneme vhodné novelisace nemocenského, invalidního a starobního pojištění. Pro nás nejsou tyto úmysly, které zde podnikatelé předkládají k diskusi, podkladem pro ni. Uznáváme úsilí ministra a ministerstva sociální péče, aby se opatřila práce, aby se vybudovala a zlepšila ochrana mládeže, aby se vybudovalo a utvořilo sociální zařízení pro případ krise, rovněž úsilí, aby se udržela podpora stavebního ruchu a produktivní podpora v nezaměstnanosti a aby se v nich pokračovalo, poněvadž jsme mohli konstatovati, že již v r. 1931 aspoň 80.000 dělníků, i když přechodně, získalo zase zaměstnání. Tito dělníci mohli aspoň zase znovu dostati podporu v nezaměstnanosti a byli aspoň na čas zachráněni. Uznáváme úsilí o vytvoření přiměřeného zprostředkování práce, které jest zvlášť nutné dnes, kdy jsou statisíce nezaměstnaných, jimž vhodné zprostředkovatelny práce - především těm, kteří toho nejnutněji a nejnaléhavěji potřebují - mohou práci přiděliti. Přejeme si a uznáváme také úsilí o omezení svobody podnikatelů při zastavování podniků. Žádáme, aby především požadavky, které ústředna odborových organisací předložila jako své nejnaléhavější vrcholné požadavky, byly konečně co nejrychleji vyřízeny. I když uznáváme úsilí ministerstva sociální péče, aby zlepšilo sociální zákonodárství, i když víme a uznáváme, že ministr sociální péče usiluje vytvořiti více a lepších věcí, než se stalo dosud, přece musíme prohlásiti, že pro ohromnou nouzi a krisi to, čeho jsme dosud dosáhli, nás ještě daleko nemůže uspokojiti. Musíme tedy co nejnaléhavěji žádati, aby především vrcholné požadavky odborových organisací byly co nejdříve a příznivě vyřízeny.

Budeme usilovati tak dalece, pokud jen možno, podporovati ministerstvo sociální péče v tomto úsilí. Vybízíme však i občanské strany v koaliční vládě, aby měly pro to nutné pochopení, aby se vydatným sociálním zákonodárstvím mohlo pomoci, než bude pozdě. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Steiner. Uděluji mu slovo.

Posl. Steiner (maďarsky): Brutálny triedny charakter rozpočtov a jeho nezahalený hrot proti existenčným záujmom pracujúceho žudu nedoznal ešte nikdy tak jasného vyjadrenia, ako u rozpočtu tohoto. Všetky bremená vašeho zhnilého, rozpadajúceho sa systému a všetky jeho následky uvažujete na pracujúce masy. Berné haliere vylisované z pracujúcich más užívate k zauzdeniu nespokojnosti pracujúceho, v hroznú biedu uvrženého žudu a k utuženiu utlačovacieho aparátu, byrokracie, četníctva, policie, žalárov a ku prípravám na imperialistickú válku.

Všetko to prejavuje sa dvojnásobne v oslobodenom Slovensku, kde vaša okupačná nadvláda, váš sociálny a národny útlak utvorily hrobitov. źud Slovenska, požehnaného hojne prírodnými poklady, hžaduje. Závody sú odbúrané alebo stoja pred odbúraním. Krompachy symbolizujú to pustošenie a ničenie, čo ste vykonali v záujme českého kapitálu, odbúrali ste železiareň, učinili ste hladovými a bežencami tisíce robotníkov [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 1. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. - Viz str. 104 této těsnopisecké zprávy.] A opakovali ste to po celom Slovensku. V Lučenci, Liptove, Slabošne, Štiavnici a v ostatných priemyslových mestách zbavili ste chleba tisíce robotníkov.

Teraz v tomto pustošení, odbúraní, v odvážaní strojov do Čiech z Klingerovej továrne v Bratislave, z Mautnerovej továrne z Ružomberku, z chemickej továrne v Turčianskom Sv. Martine do Čiech pokračujete, aby ste vaše zisky z výroby ešte i v dobe kríze zaisťovali odbúraním továrieň, ktoré sa už beztak nevyplácajú. Len v poslednej dobe bolo vyše 10.000 závodných robotníkov vyhodené z továrieň, baní, mlynov a píl. Počet nezamestnaných na Slovensku činí 100.000 a je pomerne dvakráť tak vežký ako v zemiach historických. 95% týchto nezamestnaných je následkom zákona gentského odkázané na 10 až 20 korunovú almužnu hladu ministra dr Czecha. Avšak ešte i pri tejto almužnickej podpore zachodíte mačošsky s nezamestnanými na Slovensku. Lebo kým v zemiach historických rozdežujú sa tieto podpory týždenne za prispenia obcí, dotiaž na Slovensku len raz do mesiaca a i to len tak, že kde činí počet nezamestnaných 2000, vydáte 500 známok na potraviny, a tam, kde je ich 200, len 40 až 50 známok. Dávate si od vaších okresných náčelníkov a notárov zasielať zprávy, že vraj v území obce a okresu nieto nezamestnaných alebo i keď sú, nezaslúžia si podpory.

Pri štátnych a obecných núdzových prácach, ktoré sa práve prevádzajú, vykorisťujete robotníkov čo najukretnejšie. Vo väčšine miest platíte za ťažkú pozemnú prácu, konanú vo veža prípadoch vo vode až po kolená, denne 8 až 10 korún. Toto podlé vykorisťovanie dovršujete ešte tým, že ani tieto hladové mzdy nevyplácate, celé týždne ich zadržujete s odôvodnením, že ministerstvá nepoukazujú potrebné obnosy. Títo robotníci, i keď sú v práci, hladujú. Avšak nie o veža lepší je osud zemedelských robotníkov, ktorí ešte pracujú. Pracujú 3 až 4 dni do týždňa, ich mzdy sú stále snižované a mnohdy celé týždne zevlujú. Následkom vražednej racionalizacie, systemu náhončích a vadného továrenského zariadenia jedno nešťastie ide za druhým.

Vo dvoroch hospodárskych musia deputátnici za najbiednejšie deputácie vykonávať najťažšie práce. Statkári, nájomci a ich náhončí prenasledujú robotníkov prostriedkami, ktoré pripomínajú otroctvo.

Po robotníkoch sú uvržení v najväčšiu biedu pracujúci sedliaci, maloremeselníci a široké vrstvy inteligencie. Kapitalistickou pozemkovou reformou, s vaším berným, colným a užeráckym úrokovým systemom vohnali ste najmenších rožníkov, malých a stredných gazdov do chudoby a úpadku. Tohoročná katastrofálna neúroda zvlášte v maďarských krajoch južného Slovenska odkryla tú hroznú biedu a neistú budúcnosť, pred ktorú je pracujúci sedliak na Slovensku postavený.

Pred žatvou u príležitosti príprav k obecným vožbám zpustili ste vežký krik vo vládnych listoch vydržovaných štátnymi peniazmi o potrebe pomôcť sedliactvu, postiženému katastrofálnou neúrodou. Čo ste urobili? Ako už od rokov pod heslom podpory ošialili ste pracujúcich sedliakov. Z vašej osevovej akcie prostredníctvom bánk robili ste špinavé obchody. Cenou toho mála osiva, ktoré ste za vysoké ceny rozdelili, zaťažili ste vežmi poškodených zamedelcov a zvýšili ste ťarchy týchto žudí už beztoho nesnesitežné. Tisíce malorožníkov nemá teraz osiva, ba nemá ani chleba na zimu zabezpečený. Tohoročná vežká neúroda bude vplývať následkom nezasiatych pozemkov tiež na úrodu budúceho roku. Masy malorožníkov mimo hladu škrtia tiež úžernícké drápy bankového a agrárnického kapitálu.

Desaťtisíce zemedelských robotníkov už teraz hžadia zúfale zime v ústrety bez práce, chleba a podpory. Okrem toho na miesto podpory a pomoci naštvali ste po žatve na pracujúci žud dedín a mest kobylkové roje exekútorov. V dobe, keď sa ani nedotknete 5 miliardového daňového nedoplatku továrnikov, statkárov a bankárov, bez ohžadu odženete a odojmete poslednú kravičku malého rožníka, posledný nástroj maloremeselníka na účet berného nedoplatku.

Príkladom na to je prípad maloživnostníka Reichela v Bratislave. Jeho bernú priznávku zvyšovalo finančné riaditežstvo každým rokom sebavožne o 20.000 Kč. Daňové čiastky následkem špatného chodu živnosti nemohol platiť, na to odojmuli mu ešte i výhodu platenia vo splátkach a požadovali od neho, aby celý nedoplatok 10.000 Kč zaplatil na raz. Žiadal o odpis nedoplatku. Napísali s ním o tejto veci protokol, teraz v sobotu však dostavil sa k nemu exekútor s policajtom, bez reči otvoril pokladnicu, preskúmal všetky spisy a našlé tam peniaze, ktoré boly určené pre výplatu zamestnancov, odniesol. Pred živnostenskou miestnosťou došlo k vežkému shluknutiu žudu, zamestnaci chceli ísť za exekútorom, aby dostali svoje peniaze. Na to sobral ich policajt na strážnicu, aby sa legitimovali, zatým čo exekútor so zabavenými peniazmi utiekol. (Výkřiky posl. Töröka. - Místopředseda Špatný zvoní.) Chudobným odnímate, bohatým dávate, paláce šetríte a chalupy vydražujete.

Agrárnymi clami a dovoznými povoleniami ako aj týmito prevádzanými podvody a panamami dali ste bankám, agrárnym a soc.-demokratickým družstvám milionové zisky, tým zdražili ste múku a pozbavili ste zbiedačených posledného kúska chleba.

Vo svojom krízovom rozpočte idete ešte ďalej. Zvyšujete a zavádzate dane, ktoré budú mať následok ďalšie zbiedačenie pracujúcich žudí. Proti vašej vyhladovaciej politike stále rastie odpor a bojovná pohotovosť medzi výbojnými masami na Slovensku. Pracovníci

z dediny odsúdení českou buržoaziou k zániku a smrti hladom dostavili sa s lopatami a motykami ozbrojení pred notársky úrad a roztrpčene hrmeli: Prácu, chleba a pôdy nám dajte! Zastavte exekúcie!

Robotník a nezamestnaný malorožník bojujú spolu proti sociálnemu a národnostnému ujarmeniu. Robotníci položia prácu, a tiahnu spolu s nezamestnanými, ktorí vniknú do obecných a okresných úradov, aby si vynutili svoje požiadavky. Exekúciam bolo na veža miestach zabránené solidaritou a hroziacim chovaním malorožníkov, takže exekútor bol rád, že mohol svoju kožu z dediny odvliecť do bezpečia.

Avšak tieto boje budeme ešte stupňovať. Hromadne budú pochodovať malorožníci a zabránia, aby dražba vôbec ani zahájená byť nemohla. Na obranu jediného exekvovaného vytiahne pracujúce obyvatežstvo celej obce. Donútia českú buržoaziu k tomu, aby konala dražby u boháčov, aby brala tomu, kto má. Nikoho nemožno donútiť, aby platil dane, keď nemá ani tožko dôchodkov, aby mohol uživiť seba a svoju rodinu.

Na stupňované hnutie pracovníkov odpovedáte tým, že zvyšujete počet 4000 četníkov ešte o 200. Odbúravate jestvujúce ešte továrne a staviate na miesto ních četnícke kasárne a väznice, paláce pre českých byrokratov, financov a exekútorov. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 1. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Nielen četníkmi, policajtami a byrokraciou dusíte maďarský pracujúci žud, ale šžapete tiež po jeho snahách kultúrnych. Do rozpočtu zaraďujete 28 milionov korún na české školy, ktoré sa majú sriaďovať v územiach národnostných. Češtenie sa na maďarských a slovenských územiach stupňuje za éry sociál-fašistického ministra Dérera. (Výkřiky posl. Töröka. - Místopředseda Špatný zvoní.) Málo je tu maďarských a slovenských žudových škôl, tie čo sú, sú preplnené a nevyhovujú svojmu účelu. Na jednu triedu pripadá tu 65 žiakov. V Čechách 35 žiakov. Srovnáme-li však vyššie školy na Slovensku s vyššími školami v zemiach historických, obdržíme obrázok ešte hroznejší.

Není maďarského učitežského ústavu, není maďarskej univerzity. A kým tuná odnímate miliony veci maďarského vyučovania, chcete úrokami jednoho milionu vytrieť oči a zaslepiť maďarských pracovníkov, utvorili ste maďarskú vedeckú spoločnosť, ktorá je složená z elementov, ktorí budú závodiť o to, aby z maďarskej akademie urobili diežnu pre československých pätolízalov.

Vaša celá politika je predchnutá útlakom národnostných menšín, prostriedkami najbrutálnejšími [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 1. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Najprv tu chcete udusiť v krv boj pracovníkov, ktorý sa stále rozširuje a stáva sa neodolatežnejším, aby ste potom o to žahčie mohli byť hotovi s pracovníkmi celej republiky, mohli ste ich zpútať a tak vožne a bez odporu použiť ich k uskotočneniu vašich výbojných a válečných plánov.

Košúty a Frývaldovce ukazujú nám nadovšetko jasnejšie zrkadlo, nám utlačeným národnostiam, aký osud čaká žud v Československých žalároch [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 1. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Salvy majú dve ozveny. Vežmi sa mýlíte, domnievate-li sa, že týmito fašistickými methodami budú maďarskí, slovenskí a nemeckí pracovníci odstrašeni od boja svedeného za sociálné oslobodenie a národnostné sebaurčenie. Nie. Tento boj sa ešte stupňuje a nebude zlomený žiadnym terorom. Veď ako ste nás hanili po Košútoch, ako ste špinili vodcu pracujúceho žudu Slovenska Štefana Majora, ako ste zavýjali spolu v jednom chore s maďarskými a slovenskými pány, ako štvala vaša tlač proti jedinému vodcovi oslobodzovacieho boja, proti strane komunistickej! A predsa vo vožbách obecných s dôverou obrátili sa na stranu komunistickú maďarskí robotníci, malorožníci, maloživnostníci a inteligencia v celých tisícoch na troskách strán Szentiványiovej, Szüllöovej a Hlinkovej.

V priebehu sporu Majorového a v ďalšom vedení bojov stáva sa strana komunistická jediným uznaným vodcom maďarských pracovníkov v boji o národnostné oslobodenie. Tiež vo Frývaldovciach, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 1. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] 2 dni po salve pochodové kolony desaťtisícov pracovníkov rozozvučely pôdu pri pohrebe obetí. Celá vichrica masových demonštrácií, politických stávok a rozhorčených hromadných protestov ozýva sa [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 1. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Kým vichrica solidarity celého pracujúceho žudu zahrmela v Duchcove, Košútoch, v Huste a u Frývaldovciach po celej Československej republike a kým dňa 28. novembra stejne hučaly sirény továreňské v továrňach v Bratislave, Prahe, Brne a Liberci, dotiaž u všetkých štyr salví závodili Szentiványi, Szüllö, Hlinka a Spina o to, aby salvy ospravedlnili a štvali proti komunistickej strane, jedinému to vodcu boja pracovníkov. Avšak nielen spojené strany občianske, ale i vodcovia strán sociálfašistických bez výhrady postavili sa za striežajúcich četníkov a za ich veliteža ministra Slávika, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 1. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Socialfašismus je najúslužnejším, najpatolízalejším a najbezpáternejším agentom českého imperializmu v územiach národnostných. Slovák Dérer, Nemec Czech a Maďar Farkas pomáhajú a vykonávajú všetky krvavé utlačovacie opatrenia českého imperializmu. Veď aj vo Frývaldovciach demonstrovali nemeckí robotníci proti tomu, že nemecký soc. demokrat Czech zamýšža desaťtisícom nezamestnaných odňať tú beztak biednu podporu.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP