Úterý 27. května 1930

Začátek schůze v 10 hod. 49 min. dopol.

Přítomni:

Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Stivín, dr Lukavský, Roudnický, Taub.

Zapisovatelé: Langr, Rýpar.

218 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři dr Beneš, Bradáč, dr Dérer, dr Viškovský.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci dr Mikyška, dr Záděra.

Předseda (zvoní): Zahajuji 54. schůzi poslanecké sněmovny.

Došly odpovědi na dotazy. Žádám za přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Odpovědi:

min. vnitra na dotazy:

posl. Kurťaka:

o jednání četníků při vyžadování pokuty od Ivana Markaniče v obci Niž. Šardu v polit. okrese sevlušském (č. D 109-III),

o požadování neurčité pokuty od Ivana Gazdy z obce Zářičí (č. D 112-III),

posl. inž. Junga, že na stanici lichkovské četník obtěžoval cestujícího (č. D 124-III),

posl. inž. Junga a druhů, že ke schůzím slezské komise nebyl připuštěn náhradník této komise Alfréd Berner za vystouplého člena inž. Heinze Kühbergera (č. D 139-III),

posl. Husnaje o stavbě obecné školy v obci Koncovo na Podkarpatské Rusi (č. D 125-III),

posl. Šamalíka a druhů v otázce vyměřování dávky za úřední výkon žalobcům, kteří hájí svou čest proti urážkám na cti spáchaným dopisy (č. D 147-III),

posl. Seidla o nesprávném provádění zákona č. 186 z r. 1920 při přemístění četnických účetních skupin do Brna (č. D 161-III),

posl. Sedláčka a druhů o trpění a podporování maďarské irredenty státními úřady na Podkarpatské Rusi (č. D 162-III);

min. nár. obrany na dotazy:

posl. Simma a druhů o rozdělování stipendií pro studium na vojenské lékaře (č. D 57-III),

posl. Petrovického o vojenských zátiších, z nichž některá překročují hranice své působnosti stanovené zvláštními předpisy (č. D 84-III),

posl. Kurťaka o přeložení do zálohy Viléma Gerhardta, sloužícího v Litoměřicích (č. D 104-III);

min. pošt a telegrafů na dotazy:

posl. Petrovického o pronájmu místností poštovní nákupně v novém paláci šekového úřadu v Praze II., Václavské nám. (č. D 83-III),

posl. inž. Kalliny, že Marii Kreutstengelové v Karlových Varech není vyplácena vdovská pense (č. D 152-III);

min. financí na dotazy posl. inž. Kalliny:

že se nezapočítal ani nevrátil přeplatek na dávce z přírůstku na majetku, jejž zaplatil pan Jindřich Hofmann, lékárník v Rossbachu v okrese ašském (č. D 143-III),

že žádosti o vrácení daně z obratu výrobců rukavic a barvířů koží se různě projednávají (č. D 158-III),

o vymáhání poplatkového nedoplatku 3120 Kč pod pohrůžkou, že bude zabaven automobil v odhadní ceně 35.000 Kč (č. D 168-III);

min. železnic na dotaz posl. Sladkého, je-li pan ministr ochoten naříditi, aby hlučínské vlaky s platností od 15. května 1930 vjížděly zase na západní nádraží v Opavě, jak se již dříve dělo (č. D 181-III);

min. soc. péče na dotazy posl. Kurťaka:

o obeslání k nové lékařské prohlídce Mojžíše Sabova z obce Horinčova v politickém okrese chustském (č. D 107-III),

o vdovském důchodu Marie Rosochové, rozené Smetanové z Koločavy po jejím zemřelém manželu Jiřím Rosochovi (č. D 165-III);

min. věcí zahraničních na dotaz posl. Sladkého o urychleném a spravedlivém vyřešení neupravené otázky pohraniční v obci Holasovicích, okres Opava (č. D 182-III);

vlády na dotaz posl. Kurťaka o nezákonité suspensi představenstva urbariální obce Kričova v politickém okrese tiačevském (č. D 20-III).

Předseda: Počátkem schůze byla tiskem rozdána publikace mezinárodní informační služby parlamentní "Z cizích parlamentů", roč. XI, č. 5 až 6.

Výboru imunitnímu přikázal jsem žádosti:

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Žádosti:

kraj. trest. soudu v Praze ze dne 30. dubna 1930, č. Nt XXVI 29/30, za souhlas s trest. stíháním posl. Štětky pro zločin podle §u 15, č. 3 zákona na ochranu republiky (č. J 212-III),

kraj. trest. soudu v Praze ze dne 13. května 1930, č. Nt XIX 9/30, za souhlas s trest. stíháním posl. dr Sterna pro přečin proti bezpečnosti cti spáchaný tiskem (č. J 213-III),

kraj. trest. soudu v Praze ze dne 9. dubna 1930, č. Nt XXVI 11/30, za souhlas s trest. stíháním posl. Kopeckého pro zločin podle §u 81 tr. z. a přestupek podle §u 314 tr. z. (č. J 214-III).

Předseda: Odvolána byla žádost imunitní.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Vrch. stát. zastupitelství v Bratislavě přípisem ze dne 12. května 1930, č. 4435, odvolává žádost ze dne 14. listopadu 1929, č. 9527/29, za souhlas s trest. stíháním posl. Bečko pro přečin pomluvy podle §u 1, §u 3, odst. II, č. 1 zák. čl. XLI z r. 1914 (č. J 25-III, pres. sděl. 3. schůze).

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. a) Zpráva výborů zahraničního a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 441), jímž se předkládají Národnímu shromáždění Dohody a Ujednání podepsané dne 20. ledna 1930 v Haagu (tisk 466).

b) Zpráva výborů zahraničního a rozpočtového o vládním návrhu (tis k 442), jímž se předkládají Národnímu shromáždění Dohody o závazcích vyplývajících z mírové smlouvy Trianonské podepsané dne 28. dubna 1930 v Paříži a Ujednání je doplňující (tisk 467).

c) Rozprava o prohlášení ministra zahraničních věcí učiněném v 50. schůzi posl. sněmovny dne 20. května 1930.

Budeme pokračovati ve sloučené rozpravě započaté ve včerejší, 53. schůzi sněmovny.

Přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "proti" pp. posl. Oehlinger, Štětka, inž. Kallina, Stříbrný; na straně "pro" pp. posl. dr Kafka, dr Markovič, Myslivec, dr Kramář, dr Štefánek, dr Mareš.

Dávám slovo p. posl. Oehlingerovi.

Posl. Oehlinger (německy): Slavná sněmovno! Vláda předložila Národnímu shromáždění znění haagských a pařížských dohod s obsažným výkladem pana ministra pro věci zahraniční dr Beneše. Nechci se pouštěti do diskuse, bylo-li předložení dohod podle ústavy nutné a nechci se příti ani o tom, zdali i ostatní ministrem Benešem podepsané protokoly a dohody neměly býti sněmovnám předloženy. Chci se přidržeti jen přirozené zásady, že ani zahraniční politiky nelze vésti za zavřenými dveřmi a že musí býti zajištěn nejširší vliv Národnímu shromáždění jako vlastnímu nositeli odpovědnosti. Československo až příliš často provozovalo zahraniční politiku jako politiku tajnou a pokud předložení doslovného znění smluv a obsažný vysvětlující výklad ministra zahraničních věcí jest odvrácením od systému tajné politiky, mohu to jen uvítati.

Slavná sněmovno! Po skončení druhé haagské reparační konference, která byla zahájena dne 3. ledna t. r. a ukončena koncem ledna, podal ministr zahraničních věcí zde ve sněmovně výklad a v něm postavil svou činnost v Haagu do jasného světla a vylíčil ji jako činnost celkem úspěšnou. V tomto výkladu pan ministr zahraničních věcí označil zvláště pozemkovou reformu jako úspěch politiky československého státu a politiky Malé Dohody a tvrdil, že prý na reparační konferenci v Haagu v boji o pozemkovou reformu dobyl skvělého vítězství politického i mravního. Ministr Beneš podal nyní druhý výklad a v něm spolu s haagskou probral zvláště pařížskou dohodu. Jak známo, měla býti v Haagu současně s německými reparacemi vyřešena i otázka reparací středoevropských států. Měla býti konečně upravena otázka tak zvaných východních reparací, t. j. reparačních závazků Rakouska, Maďarska a Bulharska z rozličných mírových smluv. Poněvadž se v Haagu naskytly nesnáze stran východních reparací, které se zvláště vztahovaly na otázky pozemkové reformy ve třech státech Malé Dohody, musila býti konečná úprava podrobností, zvláště fondů A a B, přenesena na pařížskou konferenci, která byla ukončena dne 27. dubna podepsáním čtyř dohod.

Pokud jde o dnešní výklad pana ministra pro věci zahraniční, řekl bych, že tento výklad po ukončení pařížské konference jest především chvalozpěvem na vlastní činnost, na práce československé delegace ve spojení s presidentem pozemkového úřadu dr Voženílkem, na československou pozemkovou reformu a na Malou Dohodu, jejíž solidarita se prý osvědčila až do nejzazších mezí. Ministr Beneš zapomněl se při tom zmíniti, že československý stát na pařížské konferenci musil svým malodohodovým spojencům z politických důvodů přinésti velké oběti, jelikož postavení Maďarů na pařížské konferenci bylo velmi silné, neboť mohli se, jak známo, opříti o čl. 250 trianonské smlouvy.

Duch neoprávněného přeceňování mluví již, díváme-li se poněkud nazpět, z rozmluvy, kterou pan ministr věcí zahraničních, než odejel z Paříže, povolil zástupcům československé tiskové kanceláře, tento duch mluví i ze zprávy, kterou zplnomocněný ministr dr Krofta na příkaz pana ministra věcí zahraničních podal v zahraničním výboru senátu dne 29. dubna, a s týmž duchem oslavování a okrašlování sebe sama setkáváme se zase v posledním výkladu pana ministra zahraničních věcí.

Něco zcela jiného slyšíme s maďarské strany. Připomínám, že Maďarsko na pařížské konferenci pochodilo velmi dobře finančně a zvláště diplomaticky a v četných sporných bodech dosáhlo velmi pěkných úspěchů, Maďaři žádali na pařížské konferenci především své finanční svrchovanosti a mezinárodní rovnoprávnosti. Teprve pařížskou dohodou stává se Maďarsko takřka znovu svobodným státem a není již vydáno jako dosud libovůli vítězných států a reparační konference. Maďaři mohou nyní uzavírati mezinárodní půjčky, mají zástavní právo na své statky a důchody, a dále končí se kontrola Velmi velkého úspěchu zvláštního významu dosáhli Maďaři tím, že účinnost § 250 trianonské mírové smlouvy, známého paragrafu o rozhod. soudech, platí beze změny dále a kdyby snad byl porušen nějakou činností spadající mimo meze této dohody, lze i dále zjednati nápravu podle tohoto paragrafu. Dalšími úspěchy Maďarska bylo, že maďarští velkostatkáři dostanou při provádění pozemkové reformy za zabranou půdu více než naši státní příslušníci a že podle pařížské dohody Maďarsko nemusí platiti náhrady za vpád bolševiků na Slovensko r. 1919. Podstatné jádro celé otázky záleží v úpravě pozemkové reformy maďarských velkostatkářů v Československu. Jako výsledek musím konstatovati toto: Maďarským velkostatkářům se přiznává zvláštní odškodnění, za které ručí tak zvaný agrární fond A, dostanou tedy zákonité odškodnění jako zdejší občané a mimo to ještě dodatečné odškodnění z fondu A. Toto odškodnění se vyměří podle průměrné sazby 226 zlatých korun za katastr. jitro. Nemůžeme pochopiti, jak někdo, znaje tuto věc, může tvrditi, že se s maďarskými velkostatkáři nenakládá jinak než se zdejšími. Pan president Voženílek uvedl jako průměrnou cenu náhrady za zemědělské pozemky 1900 Kč. Tato průměrná náhrada znamená v podstatě odškodnění za vysoce hodnotné zemědělské pozemky v historických oblastech a připočítá-li se k tomu nižší náhrada za lesy, vyjde náhrada, která určitě nepřesahuje 1400 Kč, Maďarští velkostatkáři dostanou však za méně hodnotné pozemky v Československu značně více za katastrální jitro, totiž 226 zlatých korun, což odpovídá asi 3400 Kč za 1 ha. Žádné pokusy o zeslabení a okrášlení zde nepomohou, že se ve skutečnosti s cizinci zachází lépe než se zdejšími občany.

Pan ministr zahraničních věcí chce tuto námitku oslabiti tím, že peněz do fondu A neplatí Československo a ostatní státy Malé Dohody, nýbrž západní mocnosti většinou z maďarských reparací. Ale působí zvláštním dojmem, že se tato okolnost uvádí jako důkaz, že světová veřejnost uznala naši pozemkovou reformu. Podle mého mínění vidím v tom pravý opak. Že se západní mocnosti vzdaly maďarských reparací, že maďarské reparace poplynou skrze fond A zase zpět do Maďarska, v tom vidím nejjistější důkaz, že západní mocnosti chtěly Maďarsku poskytnouti náhradu za neoprávněné poškození pozemkovou reformou. Celá konstrukce agrárních fondů jest důkaz pro odsouzení naší pozemkové reformy. To, co má strana stále zdůrazňovala, její stálé stížnosti na národní, sociální a soukromoprávní nespravedlnost pozemkové reformy, bylo nepřímo uznáno pařížskou dohodou. Pozemková reforma prokázala zde znovu, že těžce poškodila náš stát a jeho vážnost ve světě. Zásady "vyvlastnění jen pro všeobecné dobro a za plnou náhradu" nesmí se však užívati jen v oněch případech pozemkové reformy, které se týkají cizozemců. Jest samozřejmé, žádáme-li stejných výhod i pro zdejší občany a žádáme-li od pozemkového úřadu liberálnějšího postupu v otázkách náhrady ještě nevyřízených, tudíž další ochoty vůči všem úředníkům a zaměstnancům poškozeným reformou, a že dále klademe požadavek, aby se vyvlastňování konečně zarazilo a aby i u nás ochrana vlastnictví a pracovního místa stala se zase všeobecně platnou právní zásadou.

Vážení pánové! Vidíte tedy, že úspěchu dosáhli Maďaři; a Maďaři mohli poukázati ještě na mnoho jiných úspěchů. Tyto, které jsem výše uvedl, mohla maďarská delegace pod vedením Korányiho přivézti domů z pařížské konference a přes to Korányi nazval výsledek pařížské konference jen mravním dostiučiněním pro Maďarsko a upustil od mluvení o úspěchu. Stejně - řekl bych stejně skromně - vyjádřil se při projednávání návrhu zákona o ratifikaci haagské a pařížské dohody ministerský předseda Bethlen, který výsledek haagské a pařížské konference nazval pro Maďarsko nikoliv vítězstvím, nýbrž pouze kompromisem a zcela správně zdůraznil, že každá mezinárodní dohoda jest kompromisem, který jest spojen s obětmi.

Něco zcela jiného slyšíme u nás v Československé republice, kde rozhodující činitelé, především pan ministr věcí zahraničních, projevují úsilí vylíčiti výsledek haagské a pařížské konference jako úspěch, ba nikoliv jen to, nýbrž jako vítězství politiky československého státu a politiky Malé Dohody. S tímto úsilím setkáváme se při všech dosavadních projevech rozhodujících činitelů, počínaje od prvního interviewu po ukončení pařížské konference až do projevu dnes projednávaného. Jsme dosti objektivní, abychom uznali, že naše delegace zvláště v Haagu se pokoušela dosáhnouti snížení tak zvané osvobozovací taxy ze 750 mil. zlatých franků na 370 mil. zlatých marek, čili asi 3 miliardy Kč a dále snížení válečných dluhů za výzbroj československých legií, vybudovaných kdysi ve Francii a Italii, což jest jistě úlevou pro naše beztoho zničené národní hospodářství. Jsme dosti objektivní, abychom uznali, že toto úsilí československé delegace v Haagu dosáhlo jakéhosi, třebas nikoliv příliš velkého úspěchu, neboť víme, že osvobozovací taxa byla úplně prominuta nástupnickým státům Jugoslavii, Rumunsku a Polsku a že i ostatní válečné dluhy těchto států byly značně seškrtány. Že na haagské konferenci padl nárok na zaplacení státního majetku a tím bylo odstraněno nebezpečí, že zaplatíme na reparačních platech více než 24 miliardy za rakousko-uherské státní statky převzaté státem, hlavně proto, že Rakousko bylo od reparací osvobozeno, béřeme také na vědomí. Ale musíme také konstatovati, že proti několika málo aktivním položkám naší delegace v Haagu a Paříži stojí četné pasivní položky, zvláště v pařížské dohodě, pasivní položky velice zřetelně se projevující při studiu haagské a pařížské dohody, jichž nelze popříti a oddisputovati sebe krásněji nabarveným a načechraným interviewem a výkladem. Z četných pasivních položek uvedl bych ještě několik případů, pokud jsem se již dříve nezmínil o pasivních položkách československé delegace při vypočítávání maďarských aktivních položek v Haagu a Paříži.

Tak se praví na př. v pařížské dohodě III., čl. 2.: "Fond A dostává své peněžní prostředky nehledě k platům tří států Malé Dohody podle jejich vlastního zákonodárství z těchto platů." A dále se praví v odst. b) čl. 2.: "Fond A dostává od r. 1944 do 1966 ročně 6.1 milionu zlatých korun od věřitelských států z maďarských platů." Z toho přece jest patrno, že k vytvoření fondu A Československá republika stejně jako Jugoslavie a Rumunsko bude musiti platiti z přijatých peněz od r. 1944 ročně 6.1 milionu zlatých korun. Dále se praví v čl. 4.: "Fond má správní radu, která jest složena ze 4 členů, a to z jednoho Maďara a tří zástupců mocností." I zde znovu vidíme, že Maďarsko jest zastoupeno delegátem. Z těchto dvou případů zcela jasně vysvítá, že vylíčení pana ministra zahraničních věcí, jakoby úprava jistě velmi těžkého souboru otázek východních reparací se dvěma fondy A a B byla zvláštním úspěchem Malé Dohody, není správné. Ani myšlenka smírčích soudů není oslabena, třebas že se pan ministr zahraničních věcí tak namáhal, aby potíral příslušnost smíšených smírčích soudů pro agrární spory. Agrární spory nejsou sprovozeny se světa, i když mají býti z oboru právních sporů převedeny do jiného oboru, když mají býti jinak rozřešeny.

Pokud jde o fond B, jest jeho účelem prováděti případné rozsudky proti státům Malé Dohody z jiných právních titulů než z titulu pozemkové reformy. Jest jisté, že ani u fondu B Malá Dohoda nezískala úspěchu, neboť kdyby fond B neměl vystačiti se svou dotací 100 milionů zlatých korun, musejí věcně příslušné nástupnické státy uhraditi zbytek. Dnes ještě nevíme, jak dopadnou spory arcivévodů, jejichž statky československý stát vyvlastnil beze všeho odškodnění, nemůžeme tedy předpovídati, kolik by musil československý stát zaplatiti, kdyby byl odsouzen, a co by dostal z fondu B. Celkem lze říci, že vytvoření fondů A a B není žádným ideálem a že ani pokud jde o fondy a nadace, československá delegace nedosáhla zvláštního úspěchu. Poukazuji jen na universitní nadaci a na otázku církevního majetku, která zůstala nevyřízena.

Když min. předseda Bethlen nazval pařížskou dohodu, která přece Maďarsku přinesla mnoho výhod, jen kompromisem, tím spíše jest pařížská dohoda i pro Československou republiku jen kompromisem spojeným pro ni s velkými obětmi a nikoliv úspěchem politiky československého státu a Malé Dohody, jak to ráčil vylíčiti pan ministr zahraničních věcí. Vidí-li pan ministr zahraničních věcí dr Beneš cenu pařížské konference jediné v tom, že pozemková reforma jest nyní zbavena všeho nebezpečí, že se o ní bude znovu mluviti na světovém foru, a míní-li, že vlastní význam pařížské dohody záleží v tom, že pozemková reforma československého státu jest mezinárodně plně respektována a že tento výsledek pařížské konference dlužno označiti za velký, jeví se nám tento výsledek pařížské konference nikoliv velkým, nýbrž malým. Očekávali jsme příznivější výsledek pařížských jednání pro Československo a nemůžeme prohlásiti, že bychom byli spokojeni s finančním jejich výsledkem, a již dokonce nejsme spokojeni s domnělým výsledkem po stránce mezinárodní, jenž se má zakládati na tom, že se prý nyní bude československá pozemková reforma mezinárodně plně respektovati a že se prý změnilo nepříznivé nazírání celé západní Evropy o československé pozemkové reformě. Podle našeho mínění budou všechny právně myslící národy a státy stejně jako dříve nepříznivě posuzovati československou agrární reformu. Výsledek pařížské konference jest tedy pro Československo hubený a všechno ujišťování a šachové tahy pana ministra věcí zahraničních v jeho výkladu neučiní pařížskou dohodu pro československý stát stravitelnější. Můžeme jen říci, že pařížská dohoda jest úspěchem Maďarska.

Potěšitelný jest přátelský tón, jejž pan ministr zahraničních věcí dr Beneš nalezl vůči maďarské menšině v Československu. Doufám, že zde při úpravě menšinové otázky nezůstane jen při slovech, nýbrž že přijdou i činy a můžeme právem žádati, aby smířlivá menšinová politika se vztahovala na všechny menšiny státu, zvláště na Němce. Jak bylo již často řečeno s této tribuny, přišla nyní chvíle, kdy po zahraničně politickém Haagu a Paříži má následovati vnitropolitický. K tomuto účelu slouží všemi německými stranami společně navržený výbor k úpravě menšinové otázky. Tak jako Československo aspoň z části vyjednáváním vyřídilo sporné otázky pozemkové reformy a reparací s Maďarskem, právě tak musejí se sejíti i zástupci většinových a menšinových národů v republice, aby rozřešili své sporné otázky a aby na půdě státu dosáhli sjednocení a spokojenosti všech národů. Pracovalo-li se s potěšitelnou energií, aby byly strženy zdi vybudované mezi státy válkou a mírovými smlouvami, pak jest rovněž stejně naléhavým úkolem odkliditi i sutiny v této zemi a sprovoditi se světa sporné otázky mezi národy. Přejí-li si páni s české strany pacifikace Evropy nejen slovy, nýbrž i činy, musejí právě tak býti ochotni ve vnitřní politice rozřešiti otázku národnostní, jak musili býti ochotni v zahraniční politice vyřešiti nerozhodné otázky mezi státy.

Otázka spolužití států mezi sebou a zvláště evropských států stala se aktuálnější než kdy jindy novým výpadem Briandovým v otázce Panevropy. Vždy jsme považovali za jednu z největších chyb evropské politiky, že jednotné velké útvary byly roztrhány. Pociťovali jsme jako chybu, že v Evropě, podle dnešních pojmů o světovém hospodářství a dopravě, malé, se ještě zbytečně zřídilo mnoho závor a států, které nemají základu pro zdravý vývoj. S uspokojením konstatuji, že náš směr v zahraniční politice, více než 10 let stejný, stává se v poslední době stále více společným majetkem Evropy a že Evropa donucena nouzí dnes ve formě spolupráce hledá spojení, které rozbila krátkozraká politika. Tento směr nemálo zavinila zahraniční politika Československa, kterou jsme vždy potírali, a raduji se, slyším-li z úst pana ministra dra Beneše, že se zásadně přiznává k evropské unii a odmítá útoky, které v každém smířlivém vyjednávání a pokusu o přátelské vyrovnání se sousedními zeměmi chtějí viděti zasahování do suverenity Československa. Suverenita neznamená libovůli, a suverenita jako právo na samostatný život a samostatný vývoj státu vyžaduje rovněž zřetele a prozíravé ochoty k jiným státům, právě jako jednotlivec přes svou zásadní svobodu při jejím vykonávání musí brát zřetel i na své bližní a jako osobnost musí se včleniti do veškerenstva. Evropa ležící mezi americkou nadvládou ve světovém hospodářství a zřídlem politického neklidu, Ruskem, musí najíti jednotnou formu svého spolužití, nemá-li zahynouti vzájemnými třenicemi a vydati sama sebe v šanc rozkladným živlům.

S tohoto hlediska posuzujeme sympaticky otázku Panevropy a doufám, že po zásadně ukázaných liniích a nových lépe znějících slovech v československé zahraniční politice přijde jednou i čin a slovo nezůstane jen slovem. Ale Československá republika může jen tehdy splniti tento program, založený na smíření a spolupráci národů a států, dovede-li i ve svých vlastních hranicích rozřešiti dílo smíření a přátelské spolupráce, dovede-li zde přiznati všem národům tento stát obývajícím právo aby se samy udržely a spravovaly. Zde máme před sebou ještě široký a bohužel skoro úplně nezpracovaný obor působnosti, obor, k jehož vážnému, prozíravému zpracování se na české straně bohužel ještě nikdo ochotný nenašel. Jest ilusorní mluviti o pořádku navenek, když se ve státě samém nemůže obnoviti pořádek, mír a dohoda, když se nedovede vyřešiti otázka národního spolužití národů a všem státním opatřením povahy politické nebo hospodářské odníti hrot proti tak zvaným menšinám tohoto státu. Dotklo se nás tedy sympaticky, že v Paříži po prvé Československo a Maďarsko přistoupilo společně k poradám o sporných otázkách s pevnou vůlí v pokojné spolupráci a vzájemném přiblížení odstraniti s cesty hlavní překážky pokojné spolupráce. V tomto smyslu mohla by se jistě pařížská dohoda považovati za první krok pro další pokojnou spolupráci obou států. Tento výsledek pařížské konference jeví se m vlastně nejdůležitějším a opravdu hodným veškeré pozornosti. Přejeme si právě v zájmu míru dobrého sousedského poměru i s Maďarskem jako s Rakouskem a Německem a odsuzovali jsme a odsuzujeme politiku spolků, která jest jednostranná a krátkozraká a uvádí nás stále do nebezpečí, že se se svými sousedy zapleteme do konfliktu. Citové, a řekl bych houževnaté setrvání našeho ministra věcí zahraničních na Malé Dohodě jako na jediném spojenci Francie, nebudí v nás bohužel naděje, že by se po prvním kroku na pařížské konferenci mohlo rychleji pokračovati k uskutečnění trvalého míru po světové válce. Vítali bychom takovou změnu smýšlení pana ministra věcí zahraničních, ale bohužel nemůžeme ještě takovou změnu vůbec pozorovati. Po krásných slovech pana ministra zahraničních věcí o loyální spolupráci s Maďarskem a sousedními státy v úsilí o vyrovnání, o zapomenutí na minulost a na rozpory a o nalezení cest ke skutečné dohodě a ke smíření, nenásledovaly bohužel právě ještě činy a mají-li tato slova zůstati pravdivá, musejí po nich následovati činy. Pan ministr zahraničních věcí musí podati důkaz, že to se svými krásnými slovy skutečně myslí vážně. Poněvadž z výkladu pana ministra zahraničních věcí není zřejmo, že by se jeho smýšlení změnilo, my, němečtí křesťanští sociálové nemůžeme vzíti na vědomí výklad pana ministra dra Beneše. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. dr Kafka. Dávám mu slovo.

Posl. dr Kafka (německy): Velectěné dámy a pánové! Projednávání dohod uzavřených v Paříži a v Haagu parlamentem vedlo také k rozvinutí celé řady ústavně právních otázek. Jakkoli by to bylo pro mne lákavé jako zástupce právní vědy, abych zaujal zevrubné stanovisko k tomuto celému komplexu otázek, přece nechci zapomenouti, že jsem zde na sněmovním řečništi a nikoli v učebně nebo v přednáškové síni a upustím od jednotlivostí. Určité věci, jak se zdá, jsou od prvopočátku zde nepochybné. K tomu patří dojista především skutečnost, že je-li podepsána smlouva, vyžadující schválení presidentem před parlamentním schválením, nemá to za žádných okolností význam podpisu ratifikačního. Také se mi zdá jasným, že parlamentního souhlasu vyžadují všechny smlouvy, které zakládají nějakým způsobem, třebas i nepřímým a bezprostředním, závazky státu a jeho občanů, a smlouva nemůže býti předem vyloučena ze zkoumání, je-li ji třeba schváliti, jedině pro to, poněvadž obsahuje zmenšení dosavadních závazků a břemen. Neboť ve většině případů, kde běží o snížení závazků, neděje se toto sníženi povinností bez kompensací a v těchto kompensacích právě spočívá zatížení a závazek státu, který činí smlouvu smlouvou, jež vyžaduje schválení.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP