Úterý 18. února 1930

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Eckert. Dávám mu slovo.

Posl. Eckert (německy): Dámy a pánové! Státní rozpočet pro rok 1930 předložil tentokráte pan ministr financí s obšírným výkladem, v němž se se značnou upřímností a zřetelností doznává, že hospodářství jest nejen přetíženo, nýbrž že daněmi a dávkami dospělo téměř nejvyšší hranice své poplatnosti. Pan ministr financí ve svých vývodech docela nezakrytě vykládá, že výdaje státní správy jsou pro naše poměry příliš vysoké a tísnivé. Praví, že kdyby se chtělo pomoci hospodářsky nejslabším, musila by býti především veřejná správa vedena hospodárněji. Každý zbytečný úřad a každá zbytečná škola musila by býti zrušena a vůbec musilo by býti zastaveno jakékoliv plýtvání veřejnými penězi, poněvadž jsou vybírány z kapes nejslabších poplatníků a tedy nejvíce překáží hospodářskému zařízení. Domnívá se, že jest třeba odstraniti ještě miliardu veřejných dávek, aby veřejné hospodářství mohlo býti vedeno racionelněji. Ekonomisaci spatřuje ve zrušení všech zbytečných úřadů ve všech odvětvích státní správy a v racionalisaci vnitřního úřadování. Ve svých dalších vývodech stěžuje si však také na stále klesající daňovou morálku. Při tom však musíme se vší rozhodností konstatovati, že se tento logický důsledek pana ministra financí zakládá na špatných předpokladech. Daňovou morálku lze podle našeho mínění povznésti jen spravedlivými předpisy a nikoliv byrokratickou úřední praksí, svévolnými předpisy berních správ. Neustále a neustále přicházíme na to, že spravedlivá přiznání jsou zřídka uznávána a že berní správy nedbají daňových zákonů. Ale musíme se také se vší důrazností co nejrozhodněji ohraditi proti tomuto paušálnímu podezřívání pana ministra financí a na druhé straně žádati, aby berním správám bylo co nejpřísněji nařízeno, aby zachovávaly zákony a zvláště předpisy o ukládání daní. Proti požadavkům ministra financí, aby se povznesla morálka poplatníků, musíme žádati, aby také berní úřady s největším urychlením vyřizovaly podaná odvolání, opravné prostředky a žádosti všeho druhu, neboť není možno, aby tím, že nejsou vyřizovány rekursy, musil poplatník odnímati svému podniku peníze, které v něm nutně potřebuje nebo vypůjčovati si na vysoký úrok, aby mohl zaplatiti neprávem předepsané daně. (Posl. Horpynka [německy]: Engliš si vždy jen láme hlavu s morálkou poplatníků, nikoliv však svých úředníků!) Nemůže-li však drobný nebo střední poplatník - a tak to je většinou - odníti vlastní kapitál svému podniku nebo si vypůjčiti, jest neustále vydáván nekonečnému trýznění berních úřadů prováděním zájmů a exekucemi, které leckterého řádného a čestného obchodníka úplně zničí. Ale musíme také žádati, aby se ve styku s poplatníky postupovalo podle obchodních zásad s náležitým ohledem a zdvořilostí a aby nedocházelo ke zbytečnému obtěžování poplatníků. V tom záleží řešení problému povznesení daňové morálky. Kdyby byli přijímáni jen svědomití úředníci, kteří látku ovládají, dodržují zákonná ustanovení a vyznají se v místních poměrech, a kdyby byli lidsky placeni, bylo by již mnoho učiněno jak v zájmu poplatníků, tak také v zájmu státu. Pan ministr financí dochází však ze svých klamných předpokladů k důsledku, že klesající daňovou morálku lze povznésti, rozmnoží-li počet berních úředníků, aby mohl prováděti ostřejší kontrolu a aby mohl také ostřeji vymáhati daně. Toto zhoršení bude jistě míti své následky pro poplatné obyvatelstvo. Právě proto musí obyvatelstvo žádati, aby pan ministr financí, tvrdí-li, že se daňová morálka zhoršila, uvedl pro to také řádné doklady nebo aby soudil podle správných předpokladů a aby nezevšeobecňoval. Jest méně důležité hledati ve výdajích veřejných svazků miliardu, kterou podle svých vývodů potřebuje pan ministr financí, aby odstranil nejtíživější druhy daní, než spíše v přísném dozírání na administrativu, aby nepřekračovala rozpočtených částek v rozpočtu. Že se to děje, prokazují údaje knihy "Deset let Československé republiky". Podle tohoto díla byly rozpočteny a skutečně vybrány tyto položky: příjmy 1925 rozpočteny na 9·3 miliard, skutečný příjem činil 11·63 miliard, 1926 rozpočteno 10·8, skutečný příjem 11·83, 1927 rozpočteno 9·72, skutečný příjem 11·57, 1928 rozpočteno 9·56, skutečný příjem 11·3 miliardy. Výdaje: 1925 rozpočtené výdaje 10·89 miliardy, skutečné výdaje 13·99 miliardy, 1926 rozpočteno 9·71 miliardy, skutečný výdaj 11·91, 1927 rozpočteno 9·70 miliardy, skutečně vydáno 11·10 a 1928 rozpočtené výdaje činily 9·53 miliardy a skutečně bylo vydáno 11·34 miliardy.

Tedy čtyři státní rozpočty od roku 1925 do 1928 měly příjmy rozpočteny celkem na 38·66 miliard, ve skutečnosti však za tato 4 léta činil příjem 46·33 miliard, tedy o 7·67 miliardy více než bylo rozpočteno. Ale vydáno bylo místo rozpočtených 39·83 miliard ve skutečnosti 48·34 miliard, tedy o 8·5 miliard více, než jak stanovily rozpočty. Zde jest důkaz, že bylo by lze dosíci více úspor, ne snížením rozpočtu, jako spíše přísným dodržováním těchto rozpočtených položek, úspor, o něž se pan ministr financí marně snaží, aby bylo lze zmenšiti nadměrné daňové břemeno zatěžující hospodářství. My však zásadně souhlasíme s úsporným systémem ve státním hospodářství, a v tom jsme za jedno s panem ministrem financí a tedy se snížením zbytečných a neproduktivních výdajů. Také zde bylo by lze učiniti velmi značné škrty ve státním rozpočtu, zvláště v kapitolách "Ministerstvo nár. obrany" a "Ministerstvo pro věci zahraniční".

Státní rozpočet pohybuje se všeobecně na téže výši jako loňského roku, asi 9·5 miliardy, při čemž výdaje činí kolem 9.367 milionů Kč a příjmy 9.420 milionů, takže vychází malý přebytek asi 42 miliony. Za tímto státním rozpočtem, jehož jednotlivé položky nepřinášejí v podstatě nic nového, stojí nová vládní koalice. Musíme jej posuzovati s tohoto hlediska a zkoumati, do jaké míry vláda a nynější vládní většina vyhovuje ve státním rozpočtu potřebám obyvatelstva. V tomto směru musíme však také zkoumati - a budeme to činiti nestranně - do jaké míry strany, které tvoří nynější vládní většinu, splní sliby, které učinily svým přivržencům. Budeme však také s úplnou nestranností sledovati, zda nynější vládní strany uskuteční nyní své požadavky, které přednášely při projednávání státního rozpočtu, dokud ještě byly v oposici. Při této příležitosti musíme zároveň konstatovati, že nová většina a zvláště nové německé vládní strany nemohly na státním rozpočtu a jeho položkách právě tak nic měniti, jako jejich předchůdci. Budeme tedy také naprosto nestranně sledovati, zda nové německé vládní strany budou míti tolik síly, aby zdolaly systém zakořeněný ve státním rozpočtu a projevující se ve státní správě.

Číselně očekává státní rozpočet, že se sejde 7.420·6 milionů přímých daní proti 7.505·5 milionům loňského roku. Při tom však obsahuje zvýšení, na příklad u daně z obratu a přepychové, jakož i při úrocích z prodlení této daňové skupiny o 71 milionů Kč, ačkoliv se ví, že obchod, živnosti a průmysl prožívají krisi, která se při nejmenším rovná krisi zemědělské. Při této příležitosti již dnes bych rád upozornil, že by zamýšlený agrární monopol úplně zničil legitimní obchodnický stav a že by to mělo ohromné následky pro všeobecné národní hospodářství a konec konců i pro stát sám.

U cel činí zvýšení 46 milionů, dále vidíme zvýšení u dávky z lihu o 10 milionů, u daně z cukru o 24·5 milionů a daně nápojové o 27 milionů Kč, takže také zde nebude pravděpodobně opět vyhověno opětovnému požadavku, aby byla zrušena daň nápojová z minerálních vod, ze sodovky a limonád, ačkoliv právě tyto nápoje jsou lidové a neměly by býti zdaňovány žádnou daní, což by také bylo v zájmu zdraví. Nepatrný výtěžek z těchto lihuprostých nápojů není v žádném poměru k velikým nákladům za jeho vybírání a mimo to překáží vývozu přirozených minerálních vod. Menší zvýšení vidíme ještě také u daně z minerálních olejů, daně z uhlí a konečně u poplatků, kolků a soudních poplatků.

Hospodářský stav jest všeobecně, bohužel, takový, že tak často vychvalovaný blahobyt středních vrstev již dávno zmizel a ustoupil zchudnutí. Kdo pozoruje insolvence v obchodě, živnosti a průmyslu, spatří skutečný obraz pracujícího středního stavu, při čemž zvláště se ukáže největší předlužení u drobných podniků. (Posl. dr Schollich [německy]: Vždyť máme nyní nové svaté, svatého Insolvencla a sv. Konkursulu!) Ti to asi zavinili. Nebude-li vbrzku možno hospodářství znovu oživiti, zůstanou očekávané daňové příjmy, jak jsou rozpočteny ve státním rozpočtu, pochybnými položkami, poněvadž těchto částek nebude lze sehnati ani nejostřejšími prostředky, poněvadž právě ony vrstvy, které mají tyto peníze odvésti, jsou finančně slabé. Budete se tedy musiti v nejbližší době zabývati vážně otázkou, jak si vedle ozdravění zemědělství představujete ozdravění produktivně pracujícího středního stavu. (Posl. dr Schollich [německy]: Baťovým systémem!) To by byl správný systém, aby byli všichni příslušníci středního stavu zproletarisováni. Pro všechna tato důležitá odvětví národního hospodářství nenalézáme ve státním rozpočtu nic, tím více však pro účely neproduktivní.

Tak ministerstvo pro věci zahraniční zvýšilo ve své celkové potřebě 167·6 milionů náklad na informační a propagační službu, a to z 10 milionů na 10·6 milionů Kč, rovněž tak položku na navázání kulturních styků s cizinou ze 4·2 na 5·7 milionů Kč. Tajný fond dostává opět 14 milionů Kč. Již sama tato čísla dokazují nám znovu, že panu ministrovi pro věci zahraniční jsou dávány k disposici nesmírné částky pro jeho propagační účely, které jsou zároveň prostředky k boji proti menšinám tohoto státu a udržování jich v porobě a bezprávnosti.

Podobně jest tomu u ministerstva nár. obrany, které dostává největší podíl 1715 milionů Kč, při čemž však dlužno ještě zdůrazniti, že na militarismus jsou zařazeny ještě četné jiné částky zastřeně, pod jinými položkami. Malý státní útvar vydává tedy na svou vojenskou moc více než si může dovoliti leckterá velmoc. Jak vážnou vůli k míru máte, pro to jest také velmi příznačné, že Československo s necelými 14 miliony obyvatelů vydržuje si vojsko o 120.000 mužích, nepočítaje v to četnictvo a policii. Ke srovnání jen uvádím, že Německo s 63 miliony obyvatelů má vojsko jen o 100.000 mužích, Rakousko se 6 1/2 milionem obyvatelů o 20.000, Maďarsko s 8 miliony 35.000 a dokonce Francie s 34 miliony obyvatelů 550.000, Belgie se 7.7 milionu 67.000, Polsko s 28 miliony 270.000, Jugoslavie se 16.2 milionu 127.000 a konečně Rumunska se 16 miliony obyvatelů 140.000 mužů. A to vše přes Kellogův pakt a Společnost národů. Při tom jest však ještě příznačné, že právě p. ministr pro věci zahraniční Beneš, přes horečné zbrojení Československa, jest předsedou odzbrojovací komise při Společnosti národů. Bylo by tedy vděčným úkolem pana ministra financí Engliše, aby učinil úspory u obou těchto uvedených ministerstev a aby tím čelil krisi jak v zemědělství, tak také v obchodu, průmyslu a živnosti. (Posl. dr Schollich [německy]: Ale on si netroufá!) Poněvadž nesmí. V těchto neproduktivních a nesmyslných výdajích tkví zlo, že hospodářství v Československu jest hnáno z jedné krise do druhé. Kolik nouze a bídy bylo by lze v tomto státě zmírniti, kdyby se škrtlo jen několik procent z potřeb těchto ministerstev a kdyby byla vydána na sociální potřeby obyvatelstva a jeho kulturní snahy! Kolik věcných výdajů mohlo by býti učiněno při jiných ministerstvech, kdybyste se dopracovali k oné státnické moudrosti, že byste pracovali k neutralisování Československa, poněvadž by se tím také trvale zajistila existence státu! Že nechcete náležitě porozuměti nejpřirozenějším a nejdůležitějším nutnostem, to nám zřetelně ukazuje nakládání s nejdůležitějším ústředím hospodářství, s ministerstvem obchodu. V rozpočtu jest na něj pamatováno 45,992.000 Kč, jest tedy proti loňskému roku zkráceno o jeden milion Kč. Potřeba ministerstva války činí 15% celkového rozpočtu, naproti tomu nejdůležitější ministerstvo pro obchod a živnosti dostává necelého půl procenta z celkového rozpočtu. Jestliže dále ještě uvážíme, že z těchto necelých 46 milionů připadá na osobní výdaje asi 13.6 milionu, musí býti každému vážnému národohospodáři jasno, že zbývající částka něco přes 32 miliony na věcné výdaje jest naprosto nedostatečná, aby stačila na hospodářsky nejdůležitější obor obchodu, průmyslu a živností, nemluvě již o tom, že by jej mohla podporovati.

Hospodářský význam a postavení živnostenského stavu v hospodářském životě Československé republiky jsou, bohužel, důsledně podceňovány zajisté proto, poněvadž se neví, kolik máme živnostenských podniků a kolik lidí nalézá výživu v živnosti, obchodu a drobném průmyslu. Proto dlužno vítati, že konečně má býti provedeno úřední sčítání podniků. Nelze prostě pochopiti, proč se nepovolují ministerstvu obchodu, respektive jeho službě k podpoře živností a ústavům pro podporování živností, aby se živnostenský stav a jeho pomocnictvo mohli náležitě vzdělati a pokračovati ve vzdělání, takové peněžité částky, jak toho vyžadují poměry. Neustále a právem se mluví o nadprodukci vzdělaného proletariátu, ku podivu nikdy se však nemluví o nedostatku a o vzdělání výdělečných vrstev obyvatelstva. Jak má vzniknouti silně poplatný živnostenský stav, jestliže ústav pro podporování živností, který jest jedině povolán k podporování živností, nedostane potřebné peníze, aby mohl technické, vědecké a praktické znalosti a moderní racionalisační metody rozšiřovati tam, kde jest jich nejvíce třeba, totiž v praksi rukodělných pracovníků. Ústavy pro podporování živností nemají potřebných peněz na zakoupení moderních zařízení a přístrojů, které jsou nezbytné při mnoha odborných kursech. Právě tak jako jsou špatně vybaveny kursy, tak také jest tomu se sbírkami světelných obrázků pro přednášky. Přednášky se světelnými obrazy jsou nyní nejlacinější prostředek, jímž se může živnostenský stav seznámiti s moderními pracovními metodami, pracovními pomůckami, stroji a zařízeními. Musíme docela otevřeně prohlásiti, že stát na toto podporování živností nedává žádné subvence, nýbrž nanejvýš almužnu. Musíme tedy žádati, aby stát poskytl těmto ústavům pro podporování živností náležité subvence, aby byla umožněna pravidelná další práce. V rozpočtu postrádáme však také položku a povznesení úvěru živnostenských družstev k nákupu strojů, poněvadž právě zde se umožňuje drobným živnostníkům, kteří nedostanou úvěr u velkobank, aby si mohli opatřiti stroje potřebné pro moderní pracovní metody. Stát vůbec znemožňuje jakýkoliv vývoj živnostenského úvěrnictví. Živnostenské úvěrní záložny a různá výrobní družstva a ostatní živnostenská družstva různých živnostenských kategorií mají přece týž nárok na podporu od státu jako zemědělské organisace téhož druhu. Drobný živnostník potřebuje zvláště také levného úvěru, aby mohl obstáti v konkurenčním boji. Aby však živnostenská úvěrní družstva mohla dostati levný úvěr, musí stát vypomoci subvencemi a dlouhodobými bezúročnými úvěry. Částky, které má k tomu účelu ministerstvo obchodu v XIII. kapitole, jsou příliš malé a musily by býti značně zvýšeny, aby se jich mohlo skutečně účinně použíti. Živnosti mohly by však býti podporovány ještě také jiným způsobem, tak zvláště živnost obuvnická, kdyby ministerstvo národní obrany, tak jako dřívější rakouské ministerstvo války dodalo kůži na zhotovení vojenských bot samo, poněvadž jednak drobný mistr není finančně tak silný, aby si mohl koupiti kůži napřed a poněvadž na druhé straně také není jist, že kůže při odevzdání hotového zboží nebude shledána vadnou. Smutný stav živnosti obuvnické, jehož osud ostatně budou sdíleti ještě také jiná živnostenská povolání, jest dostatečně znám. Ministerstvo obchodu zařadilo do rozpočtu mimořádnou částku 2 miliony Kč na zlepšení stavu živnosti obuvnické. Při velkém počtu obuvníků tato částka jistě nestačí, má-li se skutečně této živnosti pomoci. Drobný živnostník, jak jsem již naznačil, potřebuje dostatečný úvěr, aby si mohl zakoupiti moderní pracovní pomůcky. Dále jest nutno, aby zřízením odborných pokračovacích škol, od borných škol a pořádáním pokračovacích kursů byly jednotlivé živnostenské odbory obeznámeny s nejmodernějšími výrobními metodami a aby se jim tím, že budou vyráběti vkusné jakostní výrobky, umožnil odbyt. Možnosti odbytu potřebuje však nejen živnostenský stav, nýbrž i náš průmysl. Jest přece všeobecně známo, že Československo jest od kázáno na vývoz svých výrobků do ciziny. Tento vývoz naráží však stále na veliký odpor. Jednotlivé státy uzavírají se stále více a více proti cizím výrobkům a mimo to konkurence ostatních průmyslových států na světovém trhu stává se stále citelnější. Při vývozu velmi rozhodují nejen ceny vyvážených výrobků, nýbrž i platební podmínky. Často lze zboží prodati za vyšší ceny, lze-li poskytnouti delší úvěr. Proto četné státy vyšly vstříc svému vývoznímu průmyslu tím, že zavedly pojištění vývozního úvěru a uvolnily na to značné státní příspěvky. V té věci dlužno poukázati na Anglii, Dánsko a Švédsko, Belgii, Francii, Nizozemsko, Německo, Italii a Španělsko. Také u nás jest nezbytně nutno, aby bylo zavedeno pojištění vývozních úvěrů, nemáme-li v boji s ostatními průmyslovými státy na světovém trhu ustoupiti do pozadí. Již několik let se o tomto předmětu jedná, ale nedostává se kupředu, poněvadž dosud nebylo lze dosíci, aby byl určen dostatečně vysoký fond ze státních peněz na pojištění vývozních úvěrů. Poněvadž nyní dojde pravděpodobně ke zvýšení agrárních cel, což by mělo za následek vypovědění obchodních smluv s agrárními státy, jest právě nyní nezbytně třeba, aby naši vývozci dostali náhradu za odbytiště, která tímto způsobem ztratí. Aby si mohli opatřiti tuto náhradu, musí býti podporováni ve vývozu zavedením pojištění vývozního úvěru. K účinnému pojištění vývozního úvěru jest však nezbytně třeba, aby k tomuto účelu byla věnována přiměřená částka ze státních peněz.

Stát vůbec musí přikročiti k velkorysému podporování všech odvětví hospodářství, aby vnitřní národní hospodářství dostalo také peníze ze zahraničí. Zvláštní kapitolu zaujímá v něm cizinecký ruch, poněvadž v platební bilanci státu nabývá stále většího významu. Podle výpočtů dr Smutného bylo v letech 1928 ve zdejších lázeňských místech vydáno nejméně 600 milionů Kč zahraničních peněz. Z těchto 600 milionů zahraničních peněz připadlo neméně než 70%, to jest přes 420 milionů na Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Františkovy Lázně a Píšťany. I když Československo vůči jiným zemím zůstává ještě daleko pozadu, přece nesmějí býti peníze plynoucí z cizineckého ruchu podceňovány. Dosud Francie dovedla nejlépe podříditi cizinecký ruch službám své platební bilance. Tak celkové příjmy z cizineckého ruchu v roce 1928 činily ve Francii 12 miliard, v Italii 5, ve Švýcarsku 2·34, v Německu 1·34 a v Rakousku 1·33 miliard. Podíl Československa jest podle toho nyní poměrně malý, ale jest schopen vývoje a rozšíření. Jest tedy samozřejmým požadavkem, aby všechna vládní místa věnovala cizineckému ruchu jako důležité aktivní položce v platební bilanci větší pozornost než dosud. Lázeňská místa mohou a musí vyžadovati od státu hmotnou i ideovou podporu, neboť peněžní obrat, jehož dosahují, přichází žilami domácího národního hospodářství ku prospěchu nejširším vrstvám obyvatelstva a odráží se také v přímých a nepřímých příjmech státu a státních podniků.

V oboru podporování cizineckého ruchu dlužno ještě vykonati velmi mnoho. Stát přestával dosud jen téměř na podporování lázní ve státním majetku a v cizině jsou propagovány u našich vyslanectví a konsulátů jen tyto státní lázně a doma v železničních vlacích a na nádražích jsou nápadným způsobem vychvalovány. Úkolem státu musí býti, aby soustavnou a seriosní celostátní propagandou upozornil celý svět na Československo a jeho lázeňská místa a střediska cizineckého ruchu. Při množství úkolů, které přísluší státu v tomto oboru, jest nepochopitelné, že se v rozpočtu položka na podporování cizineckého ruchu nezvyšuje, nýbrž že byla snížena o 200.000 Kč. To, že náš cizinecký ruch jest pozadu, má však také svou příčinu v našich špatných dopravních poměrech. Musíme uznati, že pokud jde o stavbu silnic, uvážíme-li množství volných peněz, bylo v posledním roce vykonáno poměrně mnoho, bylo by však úplně pochybené, kdyby se zahájené práce měly zastaviti, naopak musíme žádati, aby zvláště v pohraničních krajích byly státní a okresní silnice zlepšeny. Hlavní věcí však jest rozmnožení počtu cestářů, poněvadž jinak není možno, aby silnice zůstaly v dobrém stavu. Při této příležitosti musíme také odsouditi nepochopitelné stanovisko ministerstva železnic, které sestaví proti zřízení každé soukromé autobusové trati. (Předsednictví převzal místopředseda dr Lukavský.) Ministerstvo železnic musí si přece také ponenáhlu ujasniti, že se nemůže trvale stavěti proti modernímu dopravnímu prostředku, nýbrž bude musiti pochopiti, že ruch vyžaduje opět dopravy.

Železnice samy mají velmi mnoho nedostatků a slabostí jak v dopravě, tak také ve službě komerční. V dopravní službě jsou to především přeplněná nádraží, nedostatečná skladiště a rovněž i nedostatek kolejí a různých technických zařízení. Železniční zaměstnanci jsou částečně jednak neškolení a jednak se mnohdy pro železniční službu nehodí. Tím jest však vinna sama železniční správa, poněvadž při někdejší restrikci postupovalo se podle určitého národního systému a místo definitivních zaměstnanců a zapracovaných úředníků byli přijímáni jen neškolení smluvní zaměstnanci, pro jejichž kvalifikaci byla rozhodující jedině legitimace strany. Vlaková spojení na jednotlivých tratích, zvláště v pohraničí, jsou nedostatečná, rovněž tak i rychlost našich vlaků nepostačuje a pokulhává daleko za rychlostí předválečné doby. Tak na příklad na trati Praha-Karlovy Vary jedou vlaky s rychlíkovou rychlostí 45 km za hodinu, kdežto na rakouských alpských drahách dosahuje se rychlosti 70 km a v Německu 80 až 85 km. Pokud jde o nedostatek vagonů, jest způsoben jednak nevhodnými opatřeními, jednak neobyčejně pomalou dopravou a také neobyčejně pomalu prováděnými opravami poškozených vozů. Neustálé stížnosti slyšíme také do příliš pozdního otevírání pokladen a železničních nástupišť. Osobní vozy jsou častokráte ve velmi špatném stavu a špinavé, zvláště na místních drahách. Velmi mnoho nedostatků vidíme všeobecně, pokud jde také o vytápění a osvětlení Nedostatečné zeměpisné vědomosti železničních zaměstnanců jsou také příčinou mnoha chybných zásilek zboží, při nedostatečném vzdělání železničních zaměstnanců vidíme také nesprávné výpočty dopravného, a to zpravidla ke škodě zasilatelů. Tyto chyby jsou příčinou reklamací dopravného, které však železniční správa vyřizuje teprve po měsících, ba častokráte teprve po několika letech. Ačkoliv dráhy podle zákona čís. 404 z roku 1924 mají býti obchodním podnikem, ve skutečnosti jsou stále ještě úřadem. Musíme tedy znovu žádati, aby železniční správa byla zreorganisována, poněvadž jinak by železnice přes všechny investice nemohly dosíci nikdy onoho stupně vývoje, jehož od nich naše národní hospodářství musí žádati.

Pokud jde o poštu, poukáži krátce jen k tomu, že jest stále ještě mnoho míst, v nichž poštovní úřady nejsou náležitě umístěny, čímž styk se stranami jest ztěžován a úřadování spojeno s průtahy. V mnoha místech není pošta dodávána podle potřeb obyvatelstva a v jiných místech jest opět doručována tak pozdě, že došlá pošta nemůže již býti téhož dne zpracována a na ni odpověděno. Nejen v průmyslových místech, nýbrž zvláště i ve světových lázních vzhledem k mnoha cizincům musí býti pošta doručována častěji. Při poštovní dopravě balíčků jsou vybírány v mnoha místech stále ještě místní přirážky, které snad v době přímo po válce byly odůvodněny, ale při dnešních stabilisovaných poměrech jsou naprosto neodůvodněné. Pokud jde o telefon, musíme poukázati k tomu, že jest nezbytně nutno, aby světová lázeňská místa byla zapojena na evropskou kabelovou telefonní síť. Že dnešní stav jest neudržitelný, o tom svědčí na příklad to, že jedině v Mariánských Lázních musí býti během sezony denně škrtnuto 130 a více rozhovorů s Berlínem, poněvadž nynější spojení jest naprosto nedostatečné. Při této kapitole dlužno ještě také vytknouti, že žádosti o zřízení nových telefonních ústředen jsou vždy vyřizovány velmi zdlouhavě, přes to, že zájemci včas splní všechny podmínky. Rovněž tak příliš dlouho trvá zřízení účastnických stanic. V německých krajích používá se k obsluze telefonu často nedostatečně školených a jazykově nedostatečně kvalifikovaných zaměstnanců, což jest příčinou častých chybných spojení. Pokud jde o telefon sám, musíme žádati, aby konečně jednou byly sníženy poplatky za zřizování telefonů a rovněž i za používání. Poštovní správa má značný čistý výtěžek, který by neměl sloužiti k tomu, aby všeobecně zvyšoval příjmy státní pokladny, nýbrž měl by býti odevzdán zvláštnímu účelu, pro pošty. Co největší rozšíření telefonní sítě jest také měřítkem pro pokrok státu. Všeobecně musíme však také žádati, aby se státní podniky ve styku se stranami řídily zásadami řádného obchodníka.

Jestliže jsem se nyní poněkud obšírněji zabýval hospodářskými obory, ale nikterak nevyčerpal látky, musím ke konci také poukázati k národním a kulturním potřebám 3 1/2 milionu sudetských Němců. Domnívám se, že se v této věci jistě všechny německé strany bez rozdílu snaží tyto nejdůležitější životní požadavky českým vůdcům vylíčiti tak, aby je pochopili, aby tak konečně na této straně zvítězil rozum proti ztrnulému šovinismu. Dopřejte práva a spravedlnosti také nečeským občanům tohoto státu, aby všechny národy ve státě mohly učiniti svým heslem heslo 80-letého presidenta Masaryka "Pravda vítězí".

Po stránce formální prohlašuji jménem své strany, že pro tento státní rozpočet hlasovati nemůžeme. (Potlesk.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Bergmann. Dávám mu slovo.

Posl. Bergmann: Slavná sněmovno! Pan ministr financí dr Engliš ve svém exposé, jímž doprovodil předložení státního rozpočtu na r. 1930, junktimoval zlepšení platových poměrů státních zaměstnanců s ekonomisací státní správy a vřele doporučoval, aby k tomuto účelu byl zřízen Ústřední ekonomisační institut veřejné správy. Zdůraznil, že státním zaměstnancům dává se příležitost k iniciativě a do rukou jejich osud platové reformy.

Teoreticky je názor p. ministra financí zajisté správný, ale jest otázka, zdali po nabytých zkušenostech se snahami o reformu státní správy mohou státní zaměstnanci čekati s úpravou svých bídných platových poměrů, až by byla provedena ekonomisace a racionalisace státní správy novou správní reformou. Za 11 roků samostatnosti našeho státu nevykonali jsme v této věci téměř nic, ba spíše možno říci, že vzali jsme věc za nepravý konec. Byl usnesen sice zákon ze dne 22. prosince 1924, č. 286, o úsporných opatřeních ve veřejné správě, který však byl pouze proveden v části druhé tím, že byl snížen počet státních zaměstnanců, zastaveno bylo přijímání nových sil, jmenování, ustanovení, přeřadění nebo postup do vyšší kategorie a povýšení státních zaměstnanců. Tato úsporná opatření předpokládala, aby napřed byla pro vedena reforma státní správy, a to jen část prvá citovaného zákona, v jehož §u 2 bylo uloženo vládě provésti nebo parlamentu ke schválení předložiti různá opatření, směřující ku zjednodušení a reorganisaci státní správy. V osmi odstavcích byl zde naznačen celý plán reformních opatření. Dále bylo stanoveno, aby byla stanovena v jednotlivých úřadech podle jednotlivých kategorií normální potřeba počtu sil, která nesmí býti překročena. Normální potřeba počtu sil stanoví se vždy na dobu tří let a po dobu tuto nesmí stanovený počet sil býti zvýšen. V §u 3 se ukládá vládě, aby, řídíc se uvedenými zásadami §u 2, předložila do 31. prosince 1925 návrh zákona o jednotné úpravě správního řízení a o vymezení příslušnosti jednotlivých ministerstev, jakož i potřebné návrhy zákonů ku provedení ostatních opatření svrchu vytčených, pokud jich nelze provésti cestou nařizovací neb administrativní. V zájmu jednotného pak provedení všech nutných opatření bylo vládě uloženo zřízení komise, složené z úředních a mimoúředních znalců, jejíž složení, působnost a pracovní program měly býti stanoveny tak, aby bylo dosaženo správného provedení vytčených úkolů v době co nejkratší.

Z toho celého programu byla provedena pouze restrikce státních zaměstnanců, která zatížila enormně pensijní etát, a poněvadž nebylo lze bez reformy nebo zjednodušení státní správy po restrikci zbylým počtem zaměstnanců obstarávati službu, musely býti náhradou za restringované státní zaměstnance přijaty nové síly, třeba jen smluvní. Rovněž nebylo provedeno podle §u 8 citovaného zákona vyrovnání přebytku a nedostatku pracovních sil, nýbrž byla provedena nedostatečná normalisace, která naprosto neodpovídala normální potřebě sil. Marně jsme tehdy varovali a zrazovali právě my, odborářští poslanci, před tímto nepromyšleným zákonem. Dnes dostává se nám ústy pana generálního zpravodaje zadostiučinění, které nás však nemůže těšiti, poněvadž důsledky tohoto neuváženého kroku odnesl stát. Budiž to výstrahou pro budoucnost, aby bylo dbáno varovného hlasu těch, kteří věci rozumějí (Výborně!) a ne těch, kteří od zeleného stolu podobné věci vnucují. (Potlesk.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP