Pátek 1. července 1927

My prez to všetko ukľudňovali sme svoj ľud, zorganizovali sme ho v politických stranách, aby sme si cestou ústavnou a na platforme zákonov zaistili naše jestvovanie. My v precítení našej neviny a vo vedomí našej pravdy prijali sme platnosť mierových smlúv pre nás tak ukrutných a vaších ústavných zákonov a odhodlali sme sa čo najdôstojnejšie snášať našu minoritnú kalváriu. Ľud náš dáva vojakov, ľud náš platí dane až do úpadku, zkrátka plní - i podľa úradných prejavov vlády - spôsobom eminentným svoje občianske povinnosti ako uznaný najlepší poplatník a najukáznenejší vojak. U nás Maďarov, o ktorých snažia sa naší nepriatelia presvedčiť vzdelaný západ, že sme polodivoši, ktorí jedia mäso pod sedlom uhnetené, je rasovou vlastnosťou priamosť, úprimnosť a svätosť daného slova. Pri tom je náš ľud vážny a pracovitý. My, politickí vodcovia ľudu, s vážnosťou, dôstojnou nášmu pracovitému ľudu, a s dôverou vo svätosť daného slova - lebo vy ste sa zaviazali dať minoritné práva v mierových smluvách zaistené a špecielne dať Podkarpatskej Rusi zaistenú územnú autonomiu - chlácholili sme náš ľud, že pri plnení naších záväzkov voči novému štátnemu útvaru budú splnené i naše práva.

Táto naša konsolidačná práca a politika z vašej vôle predložením tohoto návrhu zákona doznala naprostý bankrot. Vy ste našu serióznu politiku nehonorovali. Vy ste naše minoritné práva a teritoriálnu samosprávu Podkarpatskej Rusi, vaše vlastné mravné, právné i čestné záväzky - voči cudzine tváriac sa peknými - vysmiali, zhanobili a utopili v posmechu, ač komedia táto znamená pre náš ľud smrteľnú tragediu.

V júni minulého roku sme sa domnievali my Maďari, že plnenie daného slova, po dobu 7 rokov nesplneného, a plnenie písaných mierových smlúv nadíde čo najskôr, v dôsledku úpadku vašej vnútornej politiky. Vy ste sa obrátili k nám, k národnej menšine, o pomoc, my v záujme nášho ľudu pomohli sme vytiahnuť z blata váš uviaznutý voz a našou odmenou je, že ste nesplnili ani nové dané slovo, ktoré ste dali vo vládnom prejave tu v parlamente o zrovnoprávnení národov.

Dámy a pánovia! Dali ste sa na cestu nebezpečnú, lebo zasadili ste kopanec nielen nám, ale zasadili ste ho i mierovým smluvám, i tomu ústavnému zákonu, ktorému ďakujete vašu existenciu a na ktorom ste váš štát vybudovali. Nás ten kopanec bolí, lebo vieme, že ľud náš trpí nevinne, vieme, že vy ste proti nám nespravodliví, a vieme, že následkom tohoto ukrutného kopanca bude trvať medzi nami záhuba, utrpenie a trýzeň ďalej. Avšak kopanec tento nás nezničí, bude mať iba za následok, že náš ľud nás od politického vedenia odstaví preto, že sme vám čo i len na krátky čas verili a dôverovali vo vážnosť vaších sľubov. Náš ľud vo svojom utrpení týmto kopaním a šliapaním privodenom ľahko sa zvrhne vo svojej agonii k duchu rozbíjania. Aj menšinové národy môžu dostať od vás chuť kopnúť do mierových smlúv. (Výkřiky posl. Kurťaka.) A potom sa ľahko môže pre kotiť ten úľ, ktorý nás tu pospolu uzaviera.

Ja však, ako človek, ktorý sleduje pozor ne osudy svojho ľudu, venujem pozornosť tiež práci, ktorou vy republiku podmínuvavate nebezpečnými výbušnými látkami. Činím to preto, lebo nemôže sa vedieť, čo bude na mieste tej kopy trosiek zbudované. Vychádzajúc z psychologie roztrpčeného človeka a dôverujúc v Boha, veríme, že naša situácia nebude môcť byť horšia ako teraz a tedy odkopnutím ústavy a zavrhnutím dnešnej našej snahy po konsolidácii môžeme nadobudnúť položenia lepšieho ako je dnešné.

Toto som vám chcel povedať, na tieto veci chcel som vás pred týmto nebezpečným krokom upozorniť, (Výkřiky posl. Kurťaka.) keď prejavujem svoj protest proti zákonu o reforme administratívy.

Podľa §u 3 ústavného zákona úprava administratívy Podkarpatskej Rusi je vyhradená výlučne a jedine zvláštnemu zákonodarstvu tejto zeme, (Výkřiky posl. Kurťaka.) a v tejto otázke nie je pražský parlament podľa československej ústavy povolaný rozhodovať, natoľko nie, že poslancom, vyslaným sem z územia Podkarpatskej Rusi, je podľa §u 13 mierovej smluvy zakázané brať účasť na takejto práci pražského parlamentu. (Posl. Kurťak [maďarsky]: Je to tiež v ústavnom zákone?) Ale kdeže, vynechali to, je to zfalšované. To však nič nemení na podstate, lebo túto vynechávku urobili ste naproti imperatívnym ustanoveniam mierovej smluvy a priamym jej zfalšovaním, ktorá hovorí, že mierová smluva musí byť do ústavného zákona úplne a doslovne pojatá a každé opačné opatrenie, či sa deje zákonom a či nariadením, je pre nás, pre ľud Podkarpatskej Rusi nezáväzné a nulitné.

Napokon ešte k vám, pane posl. Kramář, mal by som niekoľko slov, ktorý túto bezprávnu, protiústavnú administratívnu reformu, ktorá pozbavuje platnosti mierovú smluvu a smluvu Trianonskú a Saint Germain en Layetskú, aspoň v podrobnostiach, jednostranne reviduje, ako jej referent v ochranu beriete a premrskávate.

Vy ste mierovú smluvu nepodpisoval len ako ministerský predseda republiky Československej, (Výkřiky posl. Kurťaka.) ale podpisoval ste ju ako Kramář, ten veľký pán, ten džentlmen, a to vás v tejto vašej vlastnosti zaväzuje. Túto vašu kvalitu džentlmenskú ste v záujme českého ľudu zaiste už viackrát uplatňoval, obzvlášte vtedy, keď ste s veľkými syny, džentlmeny veľkých národov, Anglie, Ameriky, Francie, Itálie atď. pojednával. My až dosiaľ vysvetľovali sme týmto džentlmenom - a urobíme to i pozdejšie - že vy nedostál ste a nedostojíte sľubom, ktoré ste dal džentlmenom zmienených veľmocí za oslobodenie vášho národa a ako proticenu za to. Nemyslíte, že tým ohrožujete a utrácate nielen kredit a česť vašu, ale i vášho národa? Či vari má tento oktrojný zákon cenu poklesu toho úveru, ktorého vy ešte viackrát môžete potrebovať?

Pane posl. Kramář! Vy ste včera jedného opozičného politika-právníka obviňoval pravotárskou demagogiou a zakríknul ste ho. Nuž či nie je demagogiou, a to nesmyselnou, nedôslednou demagogiou s vašej stránky to, keď vy dnes ľud Podkarpatskej Rusi pripravujete o autonomiu tým, že ľud ten nie je ešte zralý pre autonomiu Podkarpatskej Rusi? Nuž aký nesmysel, aká nedôslednosť je to, keď ste vy pokladali ľud Podkarpatskej Rusi za dosť zralý a plnoletý vtedy, keď vraj vyslovil sa pre pripojenie? A či snáď vaša kultúrna práca degradovala na nezralý ten ľud, ktorý bol vtedy pre autonomiu zralý?

Pane posl. Kramář! Vy môžete byť ideálom vodcu veľa ušliapaných národov, lebo ste bojoval, pod zemou pracoval, neochvejne, niekde priamo, niekde s lojalitnou tvárou voči cisárovi, avšak pod zemou pracovali ste na jeho porážke, a to vždy v záujme vášho ľudu. Bol ste v žalári, stál ste pod šibenicou.

Naša krv sa protiví tomu, aby sme vás vo všetkom napodobili; avšak nič nie je nemožné, obzvlášte nie, keď to vy z nás týmto oktrojným zákonom vynútite. Pane Kramář! Vy vo vašej víťazoslávnej opojenosti zabudol ste na všetko, čo ste urobil a pamätáte sa len na to, čo Habsburgovia páchali na vás a na vašom ľude. I z toho vzpomínate si len na zlo, na nepríjemnosti a násilie, čo nám Maďarom teraz vraciate. Vo vás úplne zomrel človek ušliapaný, v ktorom ste ztrávil váš najkrásnejší mužný vek a len víťazstvom opojený borec zostal vo vás na žive.

Zastaňte na tejto ceste, otraste sa, prebuďte sa, pomyslite na vašu drievejšiu individualitu, lebo i vy môžete dožiť, ako to mnohí už pred vami dožili, po víťazoslávnom opojení smutnú porážku, tragediu. A ja to vám, i vám všetkým, jestliže sa voči nám utlačovaným nezmeníte, v záujme vzkriesenia nášho národa zo srdca doprajem. (Potlesk maďarských poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Slovo dále má pan posl. Pázmán.

Posl. Pázmán: Slávna snemovňa! Je nám všetkým jasnou vecou, že zákon, ktorým práve prikročujeme založiť pevný základ štátnej verejnej správy, tvorí v mladom živote našej samostatnosti krížovú cestu. Tento zákon má nás sviesť s cesty nesprávnej a má nás zaviesť na cestu správnu. Tento zákon znamená odklon od centralizmu, ktorý toľko zla zapríčinil menovite u nás na Slovensku a má znamenať sklon k autonomizmu, v ktorom jedine treba hľadať konsolidáciu nášho národnostného štátu.

Hovorím úmyselne o štáte národnostnom, lebo tým vydávam svedectvo pravde takej, aká sa nám ona javí dnes. A hovorím o štáte národnostnom i preto, lebo so dňa na deň nadobúdam istejšie a pevnejšie presvedčenia, že veľký stredoeuropský rozklad r. 1918 znamená nielen pre nás a našich bezprostredných susedov, ale pre celú Europu prebudenie k nacionalizmu, začiatok oprávneného, povinného, svätého egoizmu národov. Ak uznávam však prebudenie nacionalizmu a vidím v ňom oprávnenosť národného egoizmu, tedy musím uznať i to, že revolúcia a revolúcie vyvolané a prevedené hnutím internacionálneho sociáldemokratizmu znamenaly vlastne koniec, vrchol tohoto pohybu a znamenaly i pád do strašne hlbokej priepasti mravnej, do priepasti krvavejšej, škodlivejšej, ako bola celá svetová vojna.

Pre mysliaceho a v tajnostiach ľudskej duše pátrajúceho človeka je tento vývoj vecí prirodzeným a zostáva krvave hroznou ironiou len pre tých, ktorí si mysleli, že blaho ľudstva väzí v jednotvárnosti, v uniformovanosti - internacionalizme. Je to krvavou ironiou pre tých, ktorí si mysleli, že budú môcť korigovať Stvoriteľa a celý svet prebudujú podľa vzoru svojích myšlienok. Nepodarilo sa im to. Človek je slabý červík, aby mohol zasahovať do práce božej, a jestli sa jednako len k tomu odhodlá, spadne práve tam, zkadiaľ utekal, a tretia internacionála práve tak ako internacionála druhá stáva sa rodičkou jedinečného, obrodného nacionalizmu.

Slávna snemovňa, my všetci sme svedkami tejto veľkolepej odohry ľudského vývinu. A práve preto, že môžeme pozorovať zákony božie, že v jasnosti - snáď nikdy do teraz nevídanej - poznávame cesty zákonov prírodných, zostáva našou svätou povinnosťou učiť sa z dejín a nepáchať chyby, aby sme zachránili naše potomstvo pred zhubnými následkami prípadných omylov nami spáchaných.

Slávna snemovňa! Povedal som, že stojíme na počiatku veľkého obrodenia nacionalistického, a vy, veľavážení pánovia, vo vaších srdciach so mnou v tomto zistení iste všetci súhlasíte.

Tímto - pravda - nie sme ešte u konca celého vývoja dnešnej doby. Človečenstvo ešte ani zďaleka neuznáva nacionalizmus vo všetkých jeho stupňoch a oprávnenostiach a práve preto skoro v každom europskom štáte nachádzame národy, ktorých úplné národné obrodenie je hatené, ba znemožňované. Jeden z týchto národov je i národ môj - národ slovenský.

A týmto som prišiel k veci. Zákon, ktorý sa chystáme odhlasovať, rozhoduje v značnej miere i o osude národa slovenského. Veľkým nedostatkom prítomného zákona je, že nepriznávame ním slovenskému národu úplnú rovnoprávnosť, neuznávame ním samourčovacie právo Slovákov a ponechávame ich ďalej v politickej odvislosti.

Naša strana s ohľadov štátotvorných, s ohľadov slavianskych a nadovšetko z ohľadov idealisticky kresťanského svetonázoru nechcela násilím vydobyť slovenskému národu už týmto zákonom úplnú politickú samostatnosť - a uspokojila sa dočasne položením základov hospodárskej samostatnosti.

Prítomný zákon uznáva Slovensko za zvláštnu, svoje hranice majúcu čiastku v Československej republike. Týmto - pravda nezískava naša Slovenská krajina žiadnych nových práv - priznáva sa jej len to, čo jej bolo odňaté nerozmysleným centralizačným systémom.

Práve tak nedáva jej tento zákon ani po. stránke hospodárskej. o ktorej tento zákon predovšetkým pojednáva - žiadnych nových práv a vsadzuje ju len do čiastky práv, ktoré sú do dnes usurpované pražskou centrálnou vládou.

Pri tom všetkom my jednako schvaľujeme tento zákon, lebo znamená on jednako len krok vpred. Už v samom odôvodnení, v čiastke všeobecnej na str. 26 v 3. odstavci stojí: "Bude vecou ďalšieho vývoja legislatívy prikročiť k účelnému rozdeleniu úkolov medzi obcami, okresom, zemou a štátom a podľa toho upraviť i finančnú konštrukciu autonomných sväzkov tak, aby maly účelné, ich úkolom a povahe odpovedajúce dostatočné a vzpružné príjmy vlastné."

Treba len ľutovať, a je to veľkou, prenikavou a zásadnou chybou prítomného zákona, že nemá jediného ustanovenia, v ktorom by práve na prečítanej horejšej zásade vlády už teraz pamätované bolo. Zákon síce hovorí v §e 42 o majetku zemi náležiacom, hovorí v §e 1 i tam, že štátné územie rozdeľuje sa na 4 správné čiastky, ustanovuje v §e 32, že zem môže vyberať dávky a poplatky, pokiaľ zaokrytie výdavkov z dôchodku zemského majetku nenachádza, ale zákon nikde nehovorí o tom, že štátny majetok, ležiaci na území jednotlivých zemí, prechádza do vlastníctva ich a správu týchto majetkov preberajú z rúk pražskej vlády zemské výbory.

Toto je, slávna snemovňa, nedostatok zásadný, ktorý činí celý zákon nedokonalým, novelizáciu požadujúcim. Tento veľký nedostatok zákona týka sa menovite našej Slovenskej krajiny veľmi citlive. Ohromné hory, iné majetky, štátné kúpele, železnice, štátné budovy - jedným slovom všetko, čo z dani nášho slovenského ľudu na Slovensku už pred prevratom vybudované bolo, a čo prevratom prešlo do vlastníctva národa slovenského, musí prejsť i do jeho držby, do jeho užitku. Bez tohoto je celý zákon a jeho hospodárska samosprávna tendencia iluzórna, bezvýznamná.

Práve preto, slávna snemovňa, ja už teraz prehlašujem, že naša ľudová strana, ktorá zachránila v ťažkom boji duševné statky nášho národa, celou svojou silou bude bojovať, aby štátné nemovitosti ležiace na Slovensku, prešly do vlastníctva Slovenskej Krajiny. K prevedeniu tohoto budeme požadovať samostatné ustanovizne slovenské - spravovanie slovenského krajinského majetku.

V nádeji, že vysoká vláda splní, čo už v odôvodnení tohoto zákona za ďalší úkol legislatívy naznačuje, my návrh zákona prijímame a zaň hlasovať budeme. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo paní posl. Karpíšková.

Posl. Karpíšková: Dámy a pánové! K projednávanému zákonu chci učiniti pouze několik připomínek. Dříve však chtěla bych se dotknouti výroku, který zde učinil ve včerejší schůzi posl. sněmovny pan dr Kramář polemisuje s dr Meissnerem. Mám za to, že tento výrok p. dr Kramáře ohledně placení nepřímých daní, ohledně zatížení nepřímými daněmi byl ne dosti důstojný toho, kdo jej vyslovil. Je to výrok krajně povrchní, heslovitý, frázovitý, házený ustavičně do davů na veřejných schůzích, výrok, který naprosto nesluší zpravodaji posl. sněmovny.

Jde totiž o toto: Pan dr Kramář chtěl nám říci jako zpravodaj, že nejsou to vrstvy chudé, vrstvy špatně situované nebo hospodářsky slabé, které nesou nejvyšší zatížení nepřímými daněmi, a užil pro to tohoto výroku: "Nechtějte nám dokazovati, že se vám vede lépe než nám!" - Čímž chtěl patrně odůvodniti, že bohatí lidé mají více peněz, mohou více utráceti a proto podíl na placení nepřímých daní u nich je vyšší. (Výkřiky posl. Svobody.)

Chci ukázati, že tento výrok je naprosto nepravdivý, a zdůvodniti, proč je nepravdivý. Především jde tu o poměr a za druhé o počet. Chci to ukázati na příkladu. Zemědělská dělnice na př. dnes u nás vydělá 6 Kč denně bez jakýchkoliv naturálních přídavků. (Posl. Chlebounová: To není pravda!) Paní posl. Chlebounová, 5.40 Kč vydělá zemědělská rolnice n.a panství bývalého hraběte Nádherného v Chotovinách u Tábora. (Výkřiky komunistických poslanců.) Na Slovensku vydělá ještě méně než 5.40 Kč. (Posl. Chlebounová: Vždyť jsou kolektivní smlouvy, vždyť platíme, tak to musíme vědět! - Výkřiky posl. Svobody.) Nemohu si pomoci, dámy a pánové, já mám tu záznamy, sama jsem tam byla a s těmi lidmi jednala, viděla jsem jejich výplatní listiny, mají 5.40 Kč na den mimo jakékoliv přídavky, pouze za rok dostanou určité kvantum... (Posl. Chlebounová: To je lež!) Zeptejte se, máte volnost se zeptati. (Posl. Chlebounová: Přijďte mezi nás a budete viděti, kolik dostávají dělnice!) Tvrdím, že dělnice mají 6 Kč a jmenuji je, že jsou to zemědělské dělnice v určitých krajinách, v Chotovinách na Táborsku. Ale řekněme, že by měly 8 Kč a jděme dále a řekněme, že mají 10 Kč denně za tuto práci a, prosím, srovnávejme: Když taková dělnice vydělá 6 Kč denně za celodenní dřinu a pak koupí 1 kg cukru za 6 Kč a zaplatí státu 2.09 Kč na dani, pak se táži pana dr Kramáře, jestli je to jedno, koupí-li cukr chudá dělnice, nebo koupí-li jej žena majitele statku nebo bohatého sedláka, nebo člověka, který vydělává 100 až 300 korun denně. Je to jedno? Není tu ten poměr rozhodující? Je sice jedno, když obě tyto ženy zaplatí 2.09 Kč. To jest jedno, to jest správné, poněvadž 2.09 je 2.09. Ale jestliže ta žena musí pracovati  1/3 dne, aby mohla tu daň zaplatiti, je ten poměr velmi křiklavý a není důstojno zpravodaje posl. sněmovny a zejména zpravodaje, který má jméno jako dr Kramář, aby tento poměr přecházel a zneuznával, a aby chtěl dokazovati, že to jsou vrstvy hospodářsky silné, které platí stejně tak tíživou daň spotřební jako vrstvy ostatní.

Ale nemusíme se rozčilovati ani u té zemědělské dělnice, má-li za to pí. posl. Chlebounová, že se nepřidržuji pravdy. Podívejme se do rodiny chudého pracujícího člověka vůbec. Není přece jedno, jestli v rodině, kde je příjem, řekněme, 150 Kč týdně, platí se na tíživé nepřímé daně, které na př. mají v zápětí finanční naše cla, 12 Kč na 1 kg té nejšpatnější kávy; a přiznáte všichni, že se musí káva konsumovati všude a u chudých lidí nejvíce. Není jedno, jestliže dělník se 4 až 5člennou rodinou, mající 150 Kč týdně, zaplatí za ten  1/4 kg 3Kč nepřímých daní, a není jedno, jestliže tutéž daň zaplatí člověk, který má sta a tisíce příjmů týdně. Stejně tomu je tak u kakaa, kde se platí na dani něco přes 4 Kč na 1 kg. stejně tak u čaje, kde na 10 dkg je 2.40 Kč daně.

Vážení pánové a dámy! Nám musí jíti o to, abychom, když vyvracíme nesprávná tvrzení svých odpůrců, přidržovali se vždycky pravdy a byli velmi objektivní, zejména tam, kde stojíme jako zpravodajové na sněmovní tribuně. Mimo to padá v úvahu, že dělnická rodina pracujícího chudého člověka vůbec, ať zřízence nebo malého úředníka, vydá velmi často  2/3 celého příjmu na živobytí a ještě to někdy ani nestačí. Sama z vlastní zkušenosti vím, když jsou malé děti v rodině a jen muž může vydělávati, že vydá se celá jeho mzda na živobytí. Musíme vzíti v úvahu, že se vyčerpá veškerý příjem na ty životní potřeby a tím spotřební daně tíživě dolehnou, zatím co vrstvy bohaté a majetkově silné vydávají třebas jen 10 a také jen 5% svých příjmů na životní potřeby, a tak zatížení spotřebními daněmi je značně nižší.

Je přirozeno, že při tom nemůže být řešena otázka ošacování a obouvání v dělnických rodinách a v rodinách hospodářsky slabých vůbec, a je přirozeno, že nelze ani kulturně žíti.

Ale ještě jeden moment tu jest: Rodiny chudých a středních vrstev mají největší počet dětí a právě proto, že jest tu veliká spotřeba na prostředcích sloužících k živobytí - vzhledem k tomu, že těch rodin je značný počet, měli bychom my, kteří udáváme ve veřejnosti tón, říkati spíše: ti lidé jsou dvojnásobně zatíženi, a nikoliv si stoupnouti na tribunu v posl. sněmovně a říkati: snad nechcete dokazovati, že se vám vede lépe a že tedy projíte více a tím zaplatíte více tíživých daní spotřebních než my, lidé s majetkem. Správně zde bylo řečeno, že je to cynismus a myslím, také úžasná povrchnost, s jakou se může přijíti na místa tak vážná, jako je sněmovní tribuna.

Za druhé bych chtěla říci, že také počtem se tu dokazuje něco docela jiného, než pan zpravodaj dr Kramář uvedl zmíněnou větou. Pracujícího občanstva v našem státě, žijícího z práce vlastních rukou je nepoměrně více, než občanstva, které má příjem z vykořisťování námezdních sil, nebo u nejvyšších úřadů atd. Tedy zase proto, že tato třída pracujících a nižších, hospodářsky slabších, je mnohem početnější, zkonsumuje daleko více na potřebách životních, zaplatí také mnohem více na daních spotřebních než vrstvy majetkově silné. To je přece docela jasné, pánové a dámy. A já myslím, že i lidé vrstev hospodářsky silných - a ani p. dr Kramář jistě nebude nám dokazovati opak - že mají jen jeden žaludek. To je stejné u každého a i vy, pánové a dámy, kteří hájíte zásadu, že bohatí jen platí a nesou tíži spotřebních daní, máte jen jeden žaludek, bohudíky, a kdybyste ho přecpávali sebe dražšími a lepšími věcmi, více nesnese, než snésti může jeden lidský žaludek. Proto vaše výpočty jsou nesprávné. Vám je také známo, že nesprávně počítáte, ale vy to činíte ze svého třídního cynismu. My, sociální demokraté, jsme přesvědčeni, že nelze naráz vyřaditi nepřímé daně, nepodařilo se to ani v Rusku, kde jistě o to usilovali, nepodařilo se to ani, když my jsme měli určitý vliv ve vládě, ale chceme, aby se k tomu pozvolna pracovalo. Vážení pánové a dámy, u nás není viděti nejmenší snahy o to. My jsme právě odhlasovali zákon o berní reformě, který má v sobě velké úlevy a právě vrstvám hospodářsky silným, a právě na daních přímých, o čemž se můžete přesvědčiti nahlédnutím do těchto zákonů.

Přikročíme k připomínkám, jež je nutno učiniti s hlediska žen. Je to především zvýšení věkové hranice. Snad bych mohla nejprve v úvodu říci zde několik slov o tom, jak naše státní menšiny protestují proti zvyšování věkové hranice u voličů v rámci těchto zákonů, které se chystá koalice odhlasovat. Menšiny mají ponejvíce element dělnický, element hospodářsky slabý, a tam všude je větší počet dětí, dcerek a synů, a když zvýšením věkové hranice ztrácejí tito mladí lidé volební právo, menšina ztrácí svou přirozenou oporu. Pokud pak jde o ženy, v důvodové zprávě dr Kramář podtrhuje, že zejména voličky v 21 letech nemohou míti ještě toho náležitého rozhledu, aby si mohly vybrati "rozumovou úvahou" tu kterou stranu nebo osobu. Pánové a dámy, proč zase to sortírování mozků, o kterém jsem již mluvila při daňové reformě, proč zase to snižování žen, proč zrovna žena bude hloupější než muž? Což není dosti hloupých mužských voličů, kteří, jak jsme v posledních volbách r. 1925 byli toho svědky, volili ne také zrovna s rozumovou úvahou? Myslím, že jich je slušná hromádka. Naprosto protestuji proti tomu, aby i zpravodajové sněmovní dávali do svých zpráv to vypichování ženské inferiority. Neumí-li volič voliti a se rozhodovati a volí-li proti svým třídním zájmům, je to společné mužům jako ženám. My protestujeme proti tomu, aby zejména voličky byly podškrtávány a vytahovány jako z těch hloupých ještě hloupější.

Jsme svědky toho, že koalice nepřestává ohrožovati občanská práva žen. To bylo při daňových komisích, kde měly býti ženy vyřazeny způsobem, myslím, velmi hrubým. To se podařilo zlomiti. I v našem tisku a v naší veřejnosti, zejména z tábora agrárního se tak píše a mluví. Na př. německý agrárník posl. Heller někde se chlubil na okresní konferenci, že když žena mluví v parlamentě, že slavný klub "Bund der Deutschen Landwirte" odejde. On sice zde není, ani když mluví jejich straník, a jak jsme pozorovali, ani při projednávání tohoto zákona nikdo z tohoto slavného klubu tu nebyl, ale na schůzi se p. posl. Heller chlubil a říkal, že oni se dívají na ženu, mluvící, v parlamentě, s despektem. Otiskl si to ještě v listě.

Nedávno také na úvodním místě listu žen agrárních - českých, stěžovaly si důvěřivé družky, že jakýsi poslanec či senátor strany agrární, mluvě na schůzi, řekl přítomným tam občankám, příslušnicím strany agrární: "Ale, to je hezké, že jste tady, já vás tu rád vidím, mám radost, že jste přišly, ale že zasahujete do politiky a chcete politická práva, to se mně nelíbí. To pro vás není!" Vidíte, zde je ten duch; je v těchto stranách vžitého konservatismu a ten myslím, že ještě dlouho a dlouho nevyvětrá právě v oněch vrstvách.

A podívejme se konečně na národní demokracii, jak ta hájí práva žen a jak se staví k rovnocennosti a rovnoprávnosti žen. Nedala mandátu ženě, ale dala zastoupení hostinským. Patrně hostinští mají vyšší mravní cenu a přinášejí vyšší mravní zisk této straně nežli ženy. To je otázka vkusu a konečně otázka potřeb té které strany.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP