Pátek 29. dubna 1927

Posl. Patzel (německy): Slavná sněmovno! Dovoluji si vyložiti stanovisko klubu německé nár.-socialistické strany dělnické k návrhu, aby byla vládě vyslovena nedůvěra, jelikož podala návrh zákona o zrušení volebního práva vojínů, takto:

Podporovali jsme tento návrh svými podpisy nejen z důvodů parlamentní techniky, abychom proti úzkoprsosti jednacího řádu umožnili parlamentně projednati důležitou otázku, nýbrž také z dobře uvážených důvodů věcných.

Boj o volební právo vojínů jest pro nás významným příznakem vnitřního rozvoje státu. Jest spor, zdali předložením a přijetím tohoto návrhu zákona byl porušen důležitý základ celého nového právního rozvoje, důležitá zásada základního zákona Československé republiky, ústavní listiny, dále zdali tento zákon jest změnou ústavy, která by byla vyžadovala zvláštní většiny a zdali tedy při vyřízení onoho návrhu bylo porušeno také formální ustanovení ústavní listiny.

Má strana se nepovažuje nikterak za povolaného strážce a ochránce československé státní ústavy. Tato ústava byla obyvatelstvu vnucena konventem, jenž se sám jmenoval, ve státě založeném s porušením sebeurčovacího práva národů. Zástupci našeho národa nemohli míti žádného vlivu při poradách o této ústavě. Proto r. 1920 vyslovily všechny německé strany požadavek, že ústava musí býti přezkoušena, t. j. schválení skutečné trvalé státní ústavy musí býti přenecháno volenému zastupitelství lidu. My jsme se nikdy nevzdali tohoto prohlášení z r. 1920 a našeho tehdejšího právního stanoviska. Proti oněm obráncům ústavy, kteří z ní chtějí učiniti věčnou netykavku, budiž zdůrazněno, že ani ústava státu není nikdy vypočtena na věčnost, nýbrž vždy má pojmouti v pevné normy svěží plynoucí život národa a zásady oživené v cítění státních občanů. Ale proti dnešním vládním stranám dlužno říci, že kdo chce sahati na zásady vývoje nějakého celku, musí také míti odvahu říci to veřejně. Celé veřejnosti nemůže býti lhostejno, když se vrstvy, které podle svého služebního postavení jsou povolány za přísežné strážce a ochránce ústavy, s lehkým pokynem ruky přenášejí přes všechny pochybnosti, vydávají všanc stálému kolísání zásady veřejného práva a tím také budují na písku právní cit obyvatelstva. Kdyby československý ústavní soud byl jinak složen, nebylo by pochybnosti, jak by musilo dopadnouti rozhodnutí nezávislého sboru stranou stojícího.

Zpráva většiny iniciativního výboru odporuje odůvodnění návrhu, že odnětím volebního práva vojínům byla porušena ústava. Ukazuje-li však výborová většina na rozličné, ve volebních řádech ustanovené výjimky z volebního práva, dlužno to označiti za jesuitskou kličku. Neboť výjimky z volebního práva, ustanovené v rozličných volebních řádech, týkají se osobních překážek jednotlivců, nikoliv však vyloučení celých skupin obyvatelstva. Co by tomu řekl pan zpravodaj, kdyby snad byl podán návrh, aby příslušníci duchovního stavu byli vyloučeni z pasivního volebního práva, poněvadž církev nemá býti zpolitisována, poněvadž zneužívání náboženských zařízení ke stranickým účelům není přípustné a poněvadž duchovní hodnostáři jako duchovní správci mají býti mimo stranické pletichy?

Co by tomu řekl, kdyby takový návrh byl odůvodňován tím, že duchovním hodnostářům mnohých církví zahraniční vlivy překážejí v jejich svobodném rozhodování, ba dokonce i ve svobodě ucházeti se o volbu, když přece odst. 1 §u 22 úst. listiny zakazuje členům Národního shromáždění přijímati od kohokoliv pokyny pro vykonávání mandátu?

Pan zpravodaj odmítl by nepochybně s rozhořčením a právem takový návrh jako protiústavní, jako nedemokratický a jako poklesek proti všem lidským právům. Mravné naučení vyplývá již samo sebou.

Německé vládní strany v poslední době velmi obšírně proti německé oposici označovaly odnětí volebního práva vojínům se zřetelem na četná zneužití při užívání českých vojínů-voličů k počešťování německých obcí za velký národně politický úspěch, jejž sklidily do své politické stodoly. Opakujeme, že zneužívání vojínů-voličů bylo by bývalo lze zameziti velice prostě tím, kdyby se bylo zase přijalo ustanovení volebního řádu z r. 1919 a vojínům přiznalo se volební právo v jejich dřívější obci pobytu. Nikdo nebude vážně věřiti, že by straníci posl. Špačka byli to připustili, kdyby úmyslem tohoto zákona bylo vyjíti vstříc německým zájmům. A když vynikající vůdce německých vládních stran, mluvě o všech těchto souvislostech, prohlásil na schůzi strany, že jeho skupina nemusí do Německa šilhati, nýbrž že se klidně do Německa může dívati, chci připomenouti jenom to, že se také kol. Špaček dívá do Německa, ovšem že s Janečkovým ručním granátem v ruce, on, s nímž ruku v ruce německé vládní strany povolily vojenské požadavky, aniž byly ve sněmovně jasně a zřetelně odmítly jeho útok proti Německu.

Naše nedůvěra zakládá se však také na všeobecných politických úvahách. Na soustavě, které před rokem pánové dr Luschka, dr Mayr-Harting, dr Spina a druhové spolu s námi vyslovili nedůvěru pro vydání jazykového nařízení, nic se nezměnilo. Jazykové nařízení platí dále, jenže je nyní provádějí v praxi i ti, kteří proti němu před rokem bojovali. Hrdá naděje agrárníků, pan ministr školství dr Hodža, příkře odmítl povolati německé úředníky do ministerstva školství a svůj projev o školské samosprávě, o němž bylo mnoho mluveno, odkázal nyní ke spojení se správní reformou. Nekontrolovatelný pozemkový úřad ohlašuje s cynismem, jemuž není rovno, zašantročení německých lesů za babku odborně nevyškoleným protekčním dětem. Odstrkování německých státních zaměstnanců provádí se vesele dále.

Nebylo využito příležitosti při tak zvané správní reformě přivésti na přetřes celou otázku nového národnostního uspořádání ve státě, a nyní má býti prodáno za nepatrnou cenu jmenování chráněnců vládních stran do příštích okresních a zemských zastupitelstev. Páni vůdcové německých vládních stran schválili koncept správní reformy, která přenáší vývoj soudnictví na policejní obušek a zásadu oddělení soudnictví od správy, vybojovanou v roce 1848 na barikádách, hází na smetiště. (Posl. inž. Jung [německy]: Slavný boj proti ustanovením jednacího řádu uvízl v počátcích. Pánům spadlo srdce do kalhot! - Výkřiky posl. dr Kubiše.) Do toho vám (obrácen k posl. dr Kubišovi) nic není, co kdo volá. To se týká pana předsedy a mé maličkosti jako řečníka. Výkřik uvádí jednotlivosti, já zde uvádím ve velkých rysech důsledky vaší politické symbiosy, která může skončiti jen tím, že korupce v tomto státě vzroste.

Podle nového daňového zákonodárství stávají se obce se svými představenými jen prováděcími orgány státní moci a tím se šlapou nohama zásady samosprávy. Také správní reforma vydá správu našich okresů bezpodmínečně na pospas okresnímu hejtmanu a odevzdáním miliardového jmění německých okresů české většině v zemi provede se národnostní vyvlastnění, které svým významem daleko překoná pozemkovou reformu. Víme, že německé vládní strany ve správní reformě nedosáhnou žádných skutečných ústupků, ani v zákonité úpravě jazykových nařízení ve smyslu oprávněných požadavků našeho národa. Kdyby pan předseda německého sjezdu právníků prof. dr Mayr-Harting veřejně předložil ministrovi Mayr-Hartingovi posudek výboru tohoto sboru o správní reformě, poznalo by německé obyvatelstvo ještě s větší hrůzou, jak se zde hraje o nejdražší jmění národa.

Odnětí volebního práva vojínům jest jen odstavcem v uskutečňování úmyslů, které z nenávisti proti nové době usilují o zhoršení všech práv lidu. Jak se v okresech dává na pospas samospráva, tak se daňovým zákonem právo obyvatelstva na účast v daňových komisích dává na pospas jmenovací moci vlády. Také tak zvaná novelisace sociálního pojištění má býti provedena především proto, aby připravila dělnictvo o správu zařízení pro ně ustanovených a aby v nich zajistila nepřiměřený vliv podnikatelům a byrokracii.

Přijde den, kdy i maloměšťácké a malorolnické vrstvy jasně poznají cestu tohoto vývoje a budou proklínati ty, kteří s otevřenýma očima mají v tom účast.

Proto musí naše nedůvěra směřovati také proti činnosti zástupců německých koaličních stran v této vládě. Chce-li se prospěti sudetským Němcům v této zemi a přivoditi dohoda s českým národem, musí se národní organisace a spolupráce v šech německých stran postaviti proti společné vůli českého národa a jeho národní rady, nesmí se však hledati počátek německo-českého dorozumění v několika kouscích pozemků z milosti udělených několika straníkům, nebo v tom, že se rozšíří rozdělování barvu pouštějících dovozních povolení na polské uhlí.

Všechny naše zkušenosti plnou měrou ospravedlňují, že také vůči obnovenému kabinetu Švehlovu setrváváme v nejvážnější nedůvěře a projevíme to také svým hlasováním. (Souhlas poslanců něm. nár. soc. strany dělnické.)

Místopředseda dr Buday (zvoní): Ďalším zaznačeným rečníkom je pán posl. dr Štefánek. Dávam mu slovo.

Posl. dr Štefánek: Slávna snemovňa! Opozičné strany našej snemovne podaly návrh, aby bola vyslovená nedôvera vláde, poneváč sa pričinila o zrušenie volebného práva vojakov a četníkov. Návrh je zrejme demonštračný a zásadne opozičný. To vysvitá z troch úvodných viet zprávy menšiny iniciatívneho výboru o návrhu posl. dr Czecha, v ktorom stojí: "Celý řetěz zpátečnických činů, tak zvláště útok na politickou svobodu a na zbytky samosprávy, obsažený v návrhu o správní reformě, avšak také veškerá sociální a hospodářská politika vlády, oběti pro militarismus, které byly znovu uloženy obyvatelstvu, všechno to dává dostatečný podnět k nedůvěře. Avšak navrhovatelé omezili se s plným vědomím na otázku ústavního práva nejen proto, že považují za svou povinnost učiniti přítrž úsilí o zhoršení volebního práva, které se stále mocněji projevuje ve všech směrech.... "

Z týchto slov vysvitá nad slnko jasnejšie, že opozícia chce očierniť vládu a vládné strany z reakcionárstva, z nedemokratizmu, po prípade i z násilenstva a protizákonnej svevôle. Opozícia vytýka vláde priamo taxatívne: 1. úsilie o zhoršenie volebného práva, 2. zpiatočnícku politiku vôbec, 3. úsilie o zhoršenie ba zničenie zbytkov samosprávy v návrhu o správnej reforme obsažené, 4. reakčná je podľa mienky opozície i všetká hospodárska a sociálna politika vlády a konečne 5. obete pre militarizmus sú vraj tiež reakčné a protiľudové. Všetky tieto obžaloby konkrétnejšie vyslovené a odôvodnené len ohľadne vojenského volebného práva by mohly vzbudiť menovite u voličov menej inteligentných zdanie, že táto vláda, v ktorej zasedá 7 univerzitných profesorov a niekoľko vynikajúcich juristov a odborníkov, je voskrz reakčná, nedemokratická, neschopná alebo priamo nepoctivá.

Keby opozícia mala pravdu, nemohol by v nej sotrvať ani dr Engliš, ani dr Beneš, ani Švehla, Udržal, ba ani Hodža atď., ktorých demokratické a pokrokové smýšľanie stojí rozhodne mimo kritiky. To, že vo vláde koaličnej - a iná vláda než koaličná nie je v republike možná - je zastúpená i ľudová a lidová strana, nemecká kresť. sociálna strana, tým nie je povedané, že vláda je reakčná, protisociálna.

Skutočnosťou je, že terajšia vláda bola sostavená z najlepších mužov koalovaných strán snemovnej väčšiny. Faktum je, že všetci dovedna sa usilujú slúžiť republike podľa svojho najlepšieho vedomia a svedomia. Faktum je, že objektívne, čo priam i prísne súdiaci pokrokový politik nemôže vidieť na počinoch vlády skutočné reakčné snahy. Že sa v práci a snahách ľudovej i lidovej strany javí tendencia konzervatívna, povedzme klerikálna, to je pravda. Ale bola strana lidová vo vládach minulých, v ktorých socialisti boli vo väčšine, azda pokroková? Či niekto z nás v revolučnom Národnom shromaždení a po prvých voľbách nazýval preto vlády reakčnými? Či majú len socialisti patent pokrokovosti, prísnej, demokratickej parlamentnosti, odbornej schopnosti a vrelú lásku ku republike?

Opozícia by mala právo vytýkať terajšej vláde reakčné snahy len vtedy, keby sa jej podarilo dokázať, že v ministerskej rade a koaličnom výbore majú zpiatočníci prevahu a že túto svoju prevahu na úkor štátu a pracujúceho ľudu zneužívajú. Tento dôkaz sa opozícii dosiaľ nezdaril, a pevne verím, že sa jej i v budúcnosti nezdarí.

Slávna snemovňa! Nepovažujem za nutné opakovať dôvody, ktoré primäly väčšinu poslancov v iniciatívnom výbore, taktiež väčšinu snemovne, hlasovať za zrušenie volebného práva vojakov a četníkov. Púšťať sa opätovne do akadamického sporu o tom, či bola ústava a princíp všeobecnosti volebného práva porušená alebo nie, zdá sa mi zbytočným. Pre nejuristu, lepšie povedané pre človeka v advokátskej kazuistike nezbehlého, je cesta, ktorú nastúpili dr Czech, dr Dérer atď., neschodná. Istá čiastka výborných právnikov hovorí, že ústava zrušením volebného práva vojakov a četníkov nebola narušená, iní juristi tvrdia opak toho. Kde je pravda? Jasného sic et non tu niet. Mňa aspoň dôvody dr Dérera nepresvedčili, ačkoľvek musím uznať, že kol. Dérer svoje štúdium o tejto otázke veľmi pečlive sostavil a s vrelým ohňom subjektívneho presvedčenia predniesol. Ale od prvého zákona Hamurabiho až do dnešnej doby nevyniesol nikto a žiadny parlament také zákony, ktoré by logicky a noëticky zasluhovaly značku jednoznačnosti. To vedia učení juristi lepšie, než prostí inteligentní ľudia. O našej ústave je to už celá literatúra a koniec koncov platí o nej vo všetkých sporných otázkach rozhodujúce, poctivé a logicky myslené salus rei publicae.

Áno, blaho vlasti je rozhodujúce a dobre pochopená intencia zákonodarcu vo všetkých takých prípadoch, kde paragrafy pripúšťajú dvoj smysel alebo nejasnosť vôbec.

Tu kladiem otázku: Bolo by lepšie ponechávať politickým stranám a menovite komunistickej možnosť vnášať nekľud a neporiadok medzi vojsko, ktoré niečo znamená, len pri naprostej disciplíne a poslušnosti? A či nie je lepšie, keď vojak sa nemieša do politiky a je pevnou oporou zákonitej vlády? Spočívaly intencie revolučného Národného shromaždenia, keď robilo ústavu v tom, oslabovať armádu politickou agitáciou, nesvárom a nepokojom politickým v kasárňach? Obracajme otázku volebného práva vojakov a četníkov akokoľvek, vždy prijdeme k presvedčeniu, že vláda a parlament vykonaly odhlasovaním zákona čís. 894 vysoko pokrokový a pre vlasť dobrý skutok.

Najlepším dokladom, myslím, môjho tvrdenia je Sovietské Rusko. Ústava sovietská z 10. júla 1918 je síce založená na základoch najextrémnejšej slobody t. zv. pracujúceho ľudu. Volebné právo majú nielen vojaci a četníci, ale všetky 18ročné deti obojeho pohlavia. Ovšem po 9ročnom vývoji vidíme, že toto volebné právo a honosný § 9, v ktorom boľševici legalizujú svoju diktatúru a odstraňujú triednu vládu buržoázie a štátu, že všetko toto je iba na papieri, že v Rusku bola zamenená iba vláda cárizmu hrôzovládou istého počtu oligarchov, ktorí sa síce posmievajú západoevropským demokraciám, ale v jadre svojom neposkytujú obyvateľstvu ani toľko politických práv a slobôd, ktoré u nás má ten najposlednejší komunista.

Na ruskom boľševizme vidíme priamo klasický doklad tvrdenia Michelsovho, známeho sociologa, ktorý hovorí, že každá ľudovláda a menovite jednostranná, frakčná vláda vedie k oligarchii jednej osoby alebo istej koterii silných jedincov. (Posl. Pik: U nás je také jednostranná a třídní vláda!) Tú ústavu ste, pane kolego, robili vy spolu s nami, nie my sme ju robili. Nikde sa nedokázala sila armády tak ako v Rusku. Keby komunisti nemali svoju triednym duchom a stranníckou ideologiou boľševickou vychovanú mocnú armádu, dávno by bol ruský národ urobil poriadok s moskovskými a leningradskými mesiášmi. Práve od komunistov ruských, poviem to otvorene, i od Trockého sa učíme, ako treba jemne, ale pevnou rukou chrániť armádu pred komunistickou a strannícko-politickou nákazou. Smiešné a malicherné by bolo stavať sa na doktrinárske stanovisko v otázkach armády. Len si uvedomme, ako postupovali sovietskí politikovia pri reorganizácii svojej brannej moci!

Postup z najväčšieho extrému ku miernym, ba buržoáznym methodám vládnym vidíme v Sovietskom Rusku priamo klasicky. Po rozbití cárskej armády koncom r. 1917 vyhlásili boľševici armádu za milíciu dobrovoľníkov, vylúčili buržoáziu z nej, zrušili dôstojnícke dištinkcie, ustanovili, že dôstojníci majú byť volení mužstvom. (Výkřiky komunistických poslanců.) Počkajte, nechajte ma dohovoriť.

Vyhlásili štát za socialisticky federovanú sovietskú republiku robotníkov, vojakov, chudobných roľníkov, dali volebné právo vojakom do všetkých ústredných organizácií novej republiky. Ale netrvalo to ani rok a dobrovoľnosť a proletársky charakter armády bol dekrétom z 9. júna 1918 zrušený a nútená asentýrka do armády nariadená u všetkých mužských občanov od 18 do 40 rokov veku, a 25. júla toho istého roku bola branná povinnosť v Rusku predĺžená do 45 rokov u všetkých, bez ohľadu na to, či je proletár alebo kapitalista. Podľa svedectva Techova má byť vojopovinnosť určená pre námorníctvo alebo už je určená na 4 roky, pre vzduchoplavbu na 3 roky a pre všetky iné druhy zbrane na 2 roky. To znamená predĺženie vojenskej povinnosti priemerne o 11/2 roka. Proti pôvodnému radikálnemu stanovisku z r. 1917 disciplína v rudej armáde je prísna, že vojaci sú vychovávaní duchom pravého militarizmu a revolučnej výbojnosti, netreba ďalej vysvetľovať. Ako pozerá ruský komunizmus na vojsko, porozumieť možno ľahko zo slov samého Trockého, ktorý v jednej svojej štúdii o armáde hovorí: "Otázky spojené s vytvořením ozbrojených sil revolučních mají obrovský význam pro revoluční strany všech států. Nevšímání si těchto otázek a ještě více záporný poměr k nim, přikrývaný humanisticko-pacifickou frazeologií, je přímo zločin. Přemítání o tom, že každé násilí a tedy i násilí revoluční je zlem a že tedy revoluční strany nemají se zabývati "oslavováním" ozbrojeného boje a revoluční armády, jeví se nám filosofií hodnou kvakerů, duchoborců, nebo starých panen z Armády Spásy".

Ak smiem aplikovať tieto významné slová Trockého na naše pomery a zvlášť na debatu, ktorá sa v tomto parlamente previedla pred sviatkami a ako sa vedie o tom istom predmete teraz, nuž povedal by som, že právnická logika, s ktorou idú popravovať komunisti, sociálna demokracia a národne soc. strana vládu, je iba doplňujúcou súčiastkou filozofie kvakerov a generála Armády Spásy. Ale nenamietal by som nič proti takejto hyperhumanistickej filozofii, keby naší socialisti sa jej pridŕžali dôsledne a poctive. De facto je celá ideologia marxizmu pravým opakom mierumilovnosti. V oči ministrovi národnej obrany hlásajú boľševici defaitizmus a nemožné zásady úspornosti, ale v Rusku a mimo parlament diktatúru jednej triedy a najkrajnejšiu vládu proletariátu, ktorú vládu chcú získať násilím a dobre vycvičenou armádou. Hypokryzia a faleš radikalizujúcich socialistov presahuje už všetky medze. Dr Czech citoval práve pred chvíľou s tejto tribuny slová Lassalove, že každá ústava je výplod mocenských pomerov. Snáď je to pravda, ale je to stanovisko čiste materialistické, ktoré sa uskutočnilo v plnej nahote v socialistickej ústave ruskej. My toto stanovisko nesdieľame. Našej ústave nemožno jednostrannosť a stranníckosť vytýkať. Nič nie je škodlivejšie, ako doktrinárstvo alebo ako Nemci hovoria "paragrafenreiterei" v politike. Nám treba nielen dobrých zákonov, ale predovšetkým dobrých, demokratické princípy rešpektujúcich interpretov zákonov. Ideologia extrémneho socializmu, založená na nemožných zásadách absolútnej rovnosti a nebeskej blaženosti na tomto svete škodí len pracujúcemu chudobnému ľudu. (Posl. Zápotocký: Vy tu blaženost tomuto lidu slibujete až v nebi!) Ale na tomto svete ju nikdy nezískate. Rusko je najlepším dokladom toho, že ju na tomto svete získať nemožno. Blaženosť nebeská je len pre nebesá a nie pre tento svet. (Předsednictví ujal se předseda Malypetr.)

Naše zákony a naša ústava, parlament a štátna správa nie je založená ani na zásade buržoáznej, ani kapitalistickej, ale na zásade demokracie, t. j. na zásade vládnej väčšiny. Že táto väčšina nemusí byť vždy čiste občanská alebo ak chcete, prevažne konzervatívna, toho najlepším dôkazom boly dosavádné vlády, v ktorých mali socialisti väčšinu. U nás netreba revolučnými methodami pracovať, poneváč robotníctvo a nemajetné vrstvy národa majú možnosť vývojovou cestou získať, čo sa ľudsky získať dá. U nás netreba podrývať armádu pod maskou zle pochopenej ústavnosti, u nás je existencia menovite priemyselného robotníctva závislá na pokojnej práci a konkurencieschopnej podnikavosti továrnikov a kupcov. Každá revolúcia, každé zboľševizovanie štátu by malo za následok zničenie blahobytu a živobytia tisícov robotníkov a podnikateľov, zánik štátu a ožobráčenie všetkých národov. (Tak jest!)

Ctená snemovňa! Kam vedie doktrinarizmus v politike a bezuzdná demagogia, vidieť najlepšie v našej republike, ale vidieť to všade na svete, kde sa pri určovaní základných zákonov ústavných nerešpektoval skutočný stav kultúrny, hospodársky a národný tej ktorej zeme. Nedostatky a chyby našej ústavy, najslobodomyseľnejšej a najradikálnejšej ústavy v strednej Europe, sú dnes viditeľné. Páni profesori a právnici, ktorí túto ústavu sostavovali a nám Slovákom priamo nanútili, by dnes iste radi jedno-druhé v nej zmenili.

Som pevne presvedčený, že by prof. Hötzel alebo dr Meissner, alebo dr Dérer dnes nekodifikovali na novo volebné právo ženské a vojenské, že by nežiadali volebné právo pre 21ročné deti, že by dokonca ustanovenia o viazaných listinách pozmenili. Ja nerekriminujem, viem, že kodifikátori našej ústavy pracovali poctive, ale errare humanum est. Neviem, kto bol väčším pokrokárom: dr Markovič, ktorý chcel ideály humanity a socializmu uskutočniť hupkom a bez ohľadu na skutočný stav národa, alebo dr Šrobár, Hodža, Ivánka, Blaho atď., ktorí varovali pred prílišným radikalizmom a upozorňovali na nebezpečie, ktoré hrozí menovite z volebného práva žien a vojakov.

Pamätám sa dobre na poradu poslancov slovenských v Turčianskom Svätom Martine r. 1920, kde sme sa radili dlho do noci o ústave a volebnom práve žien. Všetci poslanci pokrokového smýšľania, nesocialisti, neklerikáli varovali pred § 1 volebného zákona. Ovšem márne. Nie zdravá rozvaha a výhľad do ďalekej budúcnosti rozhodnul, ale strannícka sobeckosť. Sociálni demokrati a ľudáci sa spojili a prehlasovali nás. Dôkazom toho, že v duši svojej dávali vodcovia sociálne-demokratickí nám za pravdu, je veľká reč, ktorú pozatým dr Markovič povedal v snemovni 27. februára 1920. Hovorí doslovne toto: "Pri tom všetkom museli sme mať na pamäti" - to je slovenský klub - "že týmto volebným zákonom na Slovensku preskakujeme vývin celých desaťročí".

Ctená snemovňa! Prečo spomínam tieto veci? Aby som dokázal sociálnym demokratom, že nie vždy je dobrým politikom a pokrokárom, kto letí bez rozmyslu do predu, neberúc pri tom ohľad na to, že si nohy poláme alebo vysilením predčasne klesne. Sociálnych demokratov poškodilo volebné právo žien a vojakov viac, než vodcovia socialistickí uznať chcú. Pre štát i samú stranu sociálne-demokratickú by bolo bývalo lepšie, keby bola získala vo voľbách r. 1920 o 10 mandátov menej, poneváč by sa nebola dožila tak veľkého debaklu r. 1925.

Neprávom vytýka opozícia vláde zpiatočníctvo. To, čo nazýva opozícia reakciou, je len rektifikácia prehnaných, rešp. nedokonalých skutkov býv. Národného shromaždenia. Reakcionárom je každý človek alebo strana pokrokového alebo konzervatívneho náhľadu, ktorá horuje za novoty bez ohľadu na čas a priestor, bez ohľadu na vedecké faktá, psychologické a iné zkúsenosti starších ľudí. Reakcionárom je, kto v nevhodnú dobu na nevhodnom mieste a nevhodným spôsobom uskutočňuje alebo žiada veci nezralé a priestorovo-časove nepripravené.

Strana republikánska, v mene ktorej mám česť tu hovoriť, sa neuzaviera pred žiadnou plodonosnou a zralou pokrokovou myšlienkou, ktorá je v stave napomôcť blahobyt hmotný i duševný najširších vrstiev národa a ktorá by mohla upevniť mocenské postavenie republiky. Ale práve naša strana, spočívajúca na pevných základoch najvlasteneckejšej vrstvy roľníckeho ľudu si je vedomá, že štát československý nie je totožný s národom pražským a že treba ohľad brať pri každom počine zákonodarnom i správnom na periferie štátu a že len podľa dobre vystihnutej syntéze záujmov a žiadostí všetkých národov a stavov možno budovať pevné fundamenty štátu a národa československého. Znajúc úmysly a pokrokové smýšľanie pána predsedu vlády a väčšiny ministrov, odmietam za svoju osobu a menom republikánskej strany zemedel. a maloroľ. ľudu návrh posl. dr Czecha, Horpynku a spol., a budem hlasovať proti jeho prijatiu. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Haken. Uděluji mu slovo.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP