Pátek 26. listopadu 1926

Posl. F. Matoušek: Slavná sněmovno! Při posuzování státního rozpočtu na rok 1927 snaží se lidová strana poukázati na různé potřeby, stesky a přání obyvatelstva tohoto státu a přičiňuje zástupci všech stavů své zvláštní stanovisko k jednotlivostem i k celku projednávaného finančního zákona.

Ze všech projevů je s dostatek zřejmo, jak nám záleží na tom, aby Československá republika byla státem sociálně spravedlivým, hospodářsky konsolidovaným, mezinárodně uznávaným státem pořádku a právní jistoty. Také můj projev, který kladu si za čest jménem lidové strany přičiniti k rozpočtové debatě, má za úkol vyložiti naše mínění a zásady k celkovému rámci rozpočtu i k položkám, jež nás zajímají jako živnostníky a obchodníky československé a precisovati směrnice živnostenské politiky, které budeme hájiti a uskutečňovati na půdě tohoto parlamentu.

Vyslovujeme své uspokojení nad tím, že státní hospodářství naše ocitá se již po letech revolučního varu v klidných směrnicích a ve vyrovnání státních příjmů a vydání, jakož i nad tím, že se podařilo snížiti státní vydání na přijatelnou výši 10 miliard Kč. Úkol ten sledovala lidová strana od svého vstupu do prvé všenárodní koalice. Můžeme býti klidni, když se podařil a když zásady šetrnosti a hospodárnosti byly převzaty pro sdělávání státního rozpočtu. Na této linii je nutno pokračovati, neboť daňové zatížení naše je dosud nad průměr jiných států. Dosahuje s výdaji samosprávných svazků 1.150 Kč na jednoho obyvatele.

Při tom si přejeme, aby forma právě projednávaného rozpočtu státního byla definitivní. Bude nutno doplniti ji ještě bilančními výsledky hospodaření státních podniků, neboť rozpočtová čísla a výsledky nebývají vždy dodrženy. Tiskem prošla v těchto dnech zpráva, že jen státní hutě a doly, rozpočtově vedené jako podniky aktivní, od roku 1919 do roku 1924 spotřebovaly přes rozpočtové obnosy na své schodky provozní 316,549.633 Kč a na své investice 149,671.756 Kč, to je celkem 466 milionů schodků a investic, takže jejich rozpočtové a bilanční výsledky jsou zcela jiné. Bylo by poučno pro další obchodní vedení státních podniků znáti také bilanční výsledky našich drah, pošt, lesního a rybničního hospodaření, abychom posoudili správně jejich vedení a správu, jejich výnosnost neb pasivitu. Rozpočtové rozdělení státních příjmů a vydání znovu dokumentuje, jak velikou kvotou je účastněn náš průmysl, obchod a živnosti na úhradě potřeb státních a jak malou kvotu: z toho obdrží ve správě svých záležitostí zpět.

Uvědomíme-li si, že státní příjmy hradí výnos státních podniků 12,25%, daně a cla 71,45%, kolky, právní poplatky a jiné správní příjmy 16,30%, vidíme, že úhrada potřeb státních takořka ze 3/4 visí na daních, dávkách a clech. Výnos státních podniků rozpočtově je dosud příliš labilní, neposkytuje ani 1/6 státních příjmů, ba dokonce neposkytuje ani rozpočtově stanovené kvoty, jak jsme to viděli u státních dolů a hutí.

Nedivno tedy, že finanční správa musí hraditi nezbytné státní potřeby daňovým zatížením dopravy, obchodu, výroby, dovozu i vývozu, čímž naše národohospodářská produkce je neustále dražší našich zahraničních soutěžitelů. Tak mnohé stesky na drahotu, nezaměstnanost atd. jsou výsledkem našeho daňového zatížení a daňového systému, který převážnou část svých důchodů hradí daněmi spotřebními a obchodovými. Tvoří-li v daňovém zatížení občanstva daň důchodová 19,16%, daně výnosové 14,35%, činí vedle toho daně spotřební 29,41% a daně obchodové 37.08%. Při rozdělení tom dlužno uvážiti, že živnosti a obchod platí příslušnou kvotu daně důchodové, daně výdělkové všeobecné a kromě toho v značnou část daně domovní a činžovní, takže živnostnictvo má plné právo poukázati na obrovské přetížení veřejnými dávkami a daněmi. Také průmysl a obchod československý stěží hájí svá zahraniční odbytiště, přiváděje na trh výrobky poměrně dražší, za nepříznivějších podmínek výrobních, daňových i dopravních nabízené.

Nelze jinak než tlumočiti znovu požadavek šetrnosti ve státní správě, hospodárnosti ve státních podnicích, zvýšení jejich rentability a tím možnost ulehčení daňového zvláště v daních spotřebních a obchodových a z nich nejtíživější: dani z obratu a pracovních výkonů, o jejíž novelisaci budeme míti příležitost v brzku jednati.

Je-li z rozdělení státních příjmů zřejmo nepoměrné přetížení středních stavů, obchodu i průmyslu daňovým systémem, pak drasticky poučným jest rozdělení státních vydání a poměr, v němž tyto důležité složky národního hospodářství jsou účastny na státních vydáních.

Kdežto vlastní státní správa spotřebuje 15,42% státních vydání, vyžádá si bezpečnost a zahraniční služba kvoty 19,68%, hospodářská a dopravní služba 10,47%, kulturní a sociální úkoly státu 25,71% a státní dluhy 28,72% ze státních vydání. Nejvíce poplatné stavy výrobní participují na státních vydáních 1/10, přispívají však více jak 1/2 na státní příjmy. Nebude nám proto zazlíváno, jestliže jménem těchto poplatných vrstev, které ve svých požadavcích vůči státu jsou vždy velmi skromny, zdůrazníme při této příležitosti, že budeme bedlivě sledovati, jakým způsobem bude používáno státních prostředků. Rozhodně se postavíme proti jakémukoliv jejich zneužívání a rozhazování v jakékoliv formě.

Pro podpůrnou tendenci jednotlivých výrobních odvětví v republice Československé jest zajímavým porovnání, jakou kvotou participuje na státních vydáních průmysl, obchod a živnosti a jakou kvotou zemědělství.

Není úmyslem mým ani lidové strany podceňovati zvelebovací akce zemědělské. I my, živnostníci a obchodníci jsme si dobře vědomi významu a důležitosti hospodářské zdatnosti zemědělského stavu.

Upozorňujeme-li na nepoměr podpory, kterou ze státních prostředků dává naše republika na zvelebení živností, obchodu a průmyslu a jakou kvotou přispívají živnosti jen na přímých daních k udržování státu, činíme tak s přáním, aby nedostatky se jevící byly vbrzku odstraněny.

Zvelebovací akce živnostenská a průmyslová obsažena jest v rozpočtu ministerstva obchodu položkou 8,488.766 Kč, kdežto v ministerstvu zemědělství bude vydáno jen na zemědělské vyučování a výzkumnictví celkem 50,282.120 Kč. Tak se jeví také náklady na ministerstvo obchodu a zemědělství. Kdežto ministerstvo obchodu se svou významnou národohospodářskou činností a péčí musí vystačiti s obnosem 22,204.178 Kč, preliminována je potřeba ministerstva zemědělství obnosem 175,385.923 Kč.

Avšak povinnosti ve státních rozpočtech, pokud můžeme je posuzovati z daní přímých, jeví se pro zemědělství v dani domovní třídní a pozemkové celkovým obnosem 101,098.000 Kč, kdežto živnosti, obchod a průmysl uhradí jen na dani výdělkové všeobecné a zvláštní 500,536.000 Kč.

Žádáme proto, aby zvelebovacím akcím středostavovským věnována byla zvýšená péče, neboť tato zasahuje do řad dělnických, uschopňujíc zaměstnance pro jejich budoucí povolání. Peníz vynaložený na zvelebení živností vrátí se mnohonásobně zpět zvýšenou soutěživostí, odbytem a zaměstnáním pracujících vrstev.

Požadavku tomuto jest možno tím spíše vyhověti, uvážíme-li, že státní závěrečný účet na r. 1924 vykazuje přebytek 1.173, 538.277 Kč 73 h a že tedy berní úřady plní svědomitě vymáhací povinnost daňovou u středních vrstev.

Naší zvláštní pozornosti musí se těšiti poslední položka státního rozpočtu, t. j. státní dluhy. Jejich úctyhodná výše a potřeba, takřka 3/10 všech státních vydání, varuje nás před lehkomyslným pojímáním této otázky.

Reparace stávají se otázkou hospodářské budoucnosti státu a jeho středních výrobních vrstev. Je pro nás takové důležitosti, jako na př. otázka obchodních smluv s okolními státy, neboť na ní bude závislá rentabilita našeho hospodářského podnikání.

Sjednávání obchodních smluv dálo se u nás donedávna velmi liknavě. Případ vypovědění dodatkové smlouvy Rakouskem osvětluje naši nemohoucnost nad slunce jasněji. A přece jako státu, jehož průmysl musí vyvážeti, chce-li dáti dělnictvu práci, mělo nám od počátku naší samostatnosti nejvíce na tom záležeti, abychom upravili nejen politické, nýbrž i hospodářské styky s nástupnickými státy. Situace po této stránce jest tak prekérní, že na př. náš textilní průmysl prodává 80 cm pestré bavlněné zboží v Budapešti po 4.50 Kč za metr, při čemž zaplatí maďarský obchodník 3,50 Kč dovozního cla.

Potíže, které máme při vývozu do Rakouska, Jugoslavie, Polska, Rumunska atd., stávají se pomalu nepřekonatelnými. Rázné dojednání obchodní smlouvy s Maďarskem, obnovení smlouvy s Rakouskem a úprava příznivějších podmínek vývozních v ostatních nástupnických státech jsou podmínkou další zaměstnanosti našeho průmyslu a oživení výroby i obchodu uvnitř státu. Po této stránce musíme soustřediti všecku svoji péči a pozornost za účelem definitivního upravení našich vývozních podmínek.

Slavná sněmovno! Můj projev nebyl by úplný, kdybych opomenul precisovati při této příležitosti ideové a programové požadavky lidového živnostnictva československého k aktuálním potřebám středního stavu a k situaci živnostnictva a obchodnictva vůbec. Lidové živnostnictvo československé vstoupilo do veřejného života jako jedna z útočných front velikého křesťanského tábora v Československu. Jest si plně vědomo svízelnosti zápasu, který je očekává, neboť máme co činiti s vyškolenými odpůrci liberálních i socialistických směrů, s politiky zkušenými a zapracovanými, avšak neustupuje od započaté cesty. Nám jest známo, a široké masy středních vrstev v brzku pochopí, že liberální soukromokapitalistická teorie národohospodářská, podporovaná šířenými zásadami atheistickými, rozrušila křesťanské výrobní řády tou měrou, že již v druhé polovici 19. století zvedl se odpor středních vrstev proti jejich thesím: svobodné konkurenci, svobodě živnosti a výroby. Opatření, která zahájilo Rakousko novelami živnostenského řádu, výstřelky nepoměrného bohatnutí jedinců na úkor celku, poválečná psycha a demokratický duch naší doby - to vše nasvědčuje, že utopie Smithovy jsou překonány a výrobní proces vchází do stadia příznivějšího malému živnostníku a výrobci vůbec. Pokrok techniky neznamenal jenom umožnění velkých továrních kolosů, nýbrž také využití elektřiny a stroje výrobcem malým i nejmenším.

Tím doznala i teorie socialistická své trhliny, neboť se neosvědčilo tvrzení, že vývoj spěje ke zničení středních vrstev. Živnostnictvo a malé obchodnictvo ukázalo za posledních 50 let nečekanou odolnost v životním boji a nastupuje vítězný zápas s kolosem těžkého průmyslu. To není fantasie, nýbrž skutečnost. Vynikající český průmyslník konstatoval, že elektrisací horských krajů bude lze vyráběti po domácku strojově takořka všechny druhy textilního zboží za minimálních nákladů, režie a mzdy. Malé tkalcovny horské vyrábějí nyní o 20 až 25% levněji než soustředěné závody Mautnerovy.

Postupující mechanisace řemeslných dílen zvýší výrobní úroveň živnostenskou. Vrátí stroji původní jeho sociální poslání býti pomocníkem, ne otrokářem člověka. Upevní existenci malého výrobce, uschopní jej konkurenčně a přispěje k záchraně středních a malých výrobců.

Otázka zachování velké části živnostenského stavu nabývá konkretních forem před užaslými zraky liberálních národohospodářů a socialistických utopistů. Děje-li se tak proti jejich vůli, koriguje-li život teorie, které byly až do nedávna vedoucími zásadami národního hospodářství, nelze tvrditi, že by bylo možno aplikovati je v zákonodárných opatřeních.

Duch živnostenského zákonodárství chtě nechtě vrací se k opuštěným zásadám křesťanského světového a hospodářského řádu, v nichž chráněno bylo pro každého právo na život, na práci a na samostatnou existenci.

Z těchto poznatků - výjimky nutno připustiti - vychází křesťanské živnostnictvo československé, aby vstoupilo v boj o lepší bytí svého stavu, za uznání, ocenění své práce a zabezpečení svých závodů. Chce chrániti poctivou práci, reelní obchod, spravedlivé výrobní řády, snažíc se o to, aby každý čin jedinců proniknut byl v duchu křesťanského světového názoru vědomím odpovědnosti vůči Bohu, národu a stavu, jehož chceme býti dobrými příslušníky.

Podložiti výrobnímu procesu ideu povinnosti práce pro všecky, jak tomu moderní podnikatelé říkají: službou veřejnosti, není zásada nová, nýbrž jinak vyjádřená zásada bývalých výrobních zvyklostí cechovních. I tam pracovali všichni ne s hlediska soukromého zisku, nýbrž pro čest svého stavu, pro ukojení všeobecné potřeby společenské, levně a dobře, při čemž zabezpečovali nejen sobě, nýbrž i svým konsumentům snesitelné životní náklady a při dobrém a levném výrobku a konsumní schopnosti ostatních vrstev i poměrný blahobyt řemesla a živnosti.

Po této stránce staví se křesťanské živnostnictvo a obchodnictvo po bok a do služby zájmů svých konsumentů a dělníků, chtíc novými zásadami - přiznejme pak ihned - zásadami křesťanskými spolupůsobiti k hospodářské reorganisaci neutěšených společenských, hospodářských a sociálních poměrů dneška a vytvářeti poměry nové, sociálně spravedlivé, v nichž by rozvoj středních stavů zaručen byl oddáním se do služeb národa a pracujících vrstev.

Od státu očekáváme živou zákonodárnou činnost ve prospěch středních vrstev. Zájem náš nesmí se státi předmětem politické spekulace politické strany živnostenské, jako se stalo se zájmy jiných stavů, nýbrž předmětem svědomité úvahy a práce zákonodárných sborů.

Urgujeme dnes zvláště pilnou práci na reformě živnostenského řádu, pro niž došlo již tolik materiálu ministerstvu obchodu. Máme vitální zájem na zákonu proti nekalé soutěži, poněvadž si přejeme, aby do našeho hospodářského života vneseny byly opět zásady mravnosti, na něž se odvolává důvodová zpráva tohoto vládního návrhu. Očekáváme dále, že ministerstvo obchodu s ministerstvem školství předloží co nejdříve ke schválení návrh zákona na postátnění pokračovacího školství živnostenského a průmyslového, aby odborné výchově dorostu mohla býti věnována náležitá péče.

Také daňová reforma poutá naši pozornost, neboť očekáváme, že bude dohodnuta v zájmu živnostníků tak, aby ulehčila nejchudší části našeho stavu jeho břemena.

Doufáme, že novelisací sociálního pojištění dělnictva a konečně náležitým novým propracováním starobního a invalidního pojištění osob samostatně výdělečně činných na základě zkušeností, které po stránce správní a pojistné získány byly dosavadní praxí pojišťovací, bude poplatním silám středních vrstev poskytnuta potřebná úleva.

Otázku živnostenskou nechápeme jen jako zájmovou sféru mistrů. K ní druží se též otázky živnostenských zaměstnanců a učňů, které naléhají na neodkladné řešení. I zde přelom dobré křesťanské tradice a rodinného života přinesl následky úplného zničení přátelského poměru mezi mistrem a zaměstnancem. A přece nelze pomýšleti na nápravu, nevrátí-li se opět bývalá důvěra učně k mistrovi, bývalá úcta tovaryše k svému zaměstnavateli. I zaměstnanci musí se cítiti povinni přispívati spolu s mistrem k společenskému blahu dobrou, svědomitou a bezvadnou prací. Poměry průmyslové nejsou totožné s poměry v malých dílnách, kdežto v průmyslu dělbou práce ztrácí dělník spojitost s celým výrobním postupem, v řemeslné dílně pracuje dělník na výrobku až do jeho konečného zhotovení. Jeho i mistrovou katastrofou je: nedbalost a povrchnost. Získati lásku ku práci a povolání je problém, který musí býti řešen. K tomu nestačí jedině vysoká mzda, nýbrž oduševnění pracujícího, vnitřní, mravní potřeba tvořivé činnosti, inteligence a schopností. Řemeslu měli by se tudíž věnovati nejschopnější a nejnadanější. Zde jsou otevřeny dveře k uplatnění člověkovy inteligence. Samostatná tvorba jako ideál lidské činnosti musí se státi cílem výchovy naší mladé generace. Tato červená nit chvalitebné ctižádosti po činech měla by se táhnouti celou školskou i rodinnou výchovou mládeže, měla by býti pěstována na pokračovacích a odborných školách, ovládati celé veřejné mínění a snažení. Tyto naše zásady doplněné praktickou náboženskou činností a životem nedovolují nám ovšem, abychom dorost svých dílen svěřovali organisacím, k nimž nemáme důvěry a jejichž vedení neodpovídá našemu duchu. Budeme proto budovati svoji organisaci učňů a zaměstnanců živnostenských, pro niž domáháme se již nyní stejného práva a výhod, jakých požívají jiné korporace živnostenské mládeže. Očekáváme, že ministerstvo sociální péče i ministerstvo obchodu projeví pro naši obrodnou práci s dostatek porozumění a podpoří snahu vychovati řádné živnostenské pracovníky a pozdější mistry.

Také živnostenské družstevnictví orientováno je dnes převládajícími hospodářskými a liberálními doktrinami. Bylo nám dáno na jevo, že ministerstvo obchodu nejraději podporuje třídní stavovské strany živnostenské, českou a německou, chrání jejich živnostenská ústředí a doporučuje družstvům, ba přímo je donucuje k přistoupení do svazů ovládaných těmito politickými skupinami. Protestujeme proti tomuto postupu ministerstva obchodu, poněvadž nelze prokázati, že by měl někdo patent na organisování živnostnictva v Československé republice. Stanovisko ministerstva obchodu jeví velmi malé porozumění pro duchové proudy nové doby, neboť idee, na nichž třídní a stavovské strany vznikaly, jsou dávno překonány. Tím méně může třídní program dopomoci středním stavům k jejich bývalé slávě. Sobec nebyl dosud nikdy tvůrcem velikých věcí. Sobectví třídy a stavů vedlo k sociálním bouřím, nepokojům, nespravedlnosti a křivdám, kde bylo prováděno zákonem, k rozkladu státní společnosti. Na tyto cesty jíti nechceme a nepůjdeme. Naším přesvědčením je, že jen solidarita stavů, přátelská společná součinnost, porozumění a úcta jednoho ke druhému může tvořiti věci veliké a trvalé. Jsme proto hrdi na svoji příslušnost k lidovému táboru křesťanskému, pro jehož příslušníky z řad živnostenských chceme pracovati i v družstevnictví, a to v rámci lidového družstevnictví vůbec. Lidovému křesťanskému táboru v Československé republice není třeba milosti, nýbrž rovného práva s jinými. Proto budeme žádati, aby naše družstevnictví živnostenské, samostatně budované v duchu našich zásad, dosáhlo rovnocenných práv, podpory a pomoci, jako tomu je u ostatních politických a živnostenských složek tohoto státu.

Co mám říci o zastoupení lidového živnostnictva v zájmových korporacích, živnostenských a obchodních komorách, společenstvech, zemských radách živnostenských, říšské živnostenské radě, hospodářské radě, železniční radě atd., všude tam, kde jde o zájmy živnostenské? Až dosud jsme všude odstrkovanou Popelkou. Ještě dosud dívají se na nás rozhodující úřady s patra, nedovedou doceniti positivní klad, který přinášíme do uspořádání společenských poměrů, odvrací se od solidního živlu středostavovského a protěžují na nátlak politických živnostníků zájmy české a německé této skupiny. Naše zastoupení je minimální, naše práva zneuznána. I zde svedeme zápas s dosud vládnoucími směry a stranami, aby křesťanský vliv vzrostl a se uplatnil.

Vedouce tento zápas o práva a lepší budoucnost našeho stavu, víme dobře, že tím sloužíme zájmům samostatného státu Československého, který může růsti a zkvétati jen tehdy, budou-li správně oceněny všecky složky positivní, tvořivé práce, bude-li budoucnost naší vlasti vedena v obrodném duchu křesťanského světového názoru, který zvláště středním stavům zaručuje opětné povznesení hospodářské. Při tom budeme vždycky pamětlivi služeb, jimiž jsme povinni své politické samostatnosti, kterou chceme zabezpečiti samostatností hospodářskou. Československá republika najde v nás vždycky oddané syny a dcery své. Její budoucnost, její slávu, její čest máme vždy na mysli.

Prohlašuji, že schvalujíce její rozpočet na rok 1927, činíme tak rádi u vědomí, že naše práva a naše požadavky, dojdou-li svého splnění, prospějí národu Československému. (Potlesk.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Machník. Uděluji mu slovo.

Posl. Machník: Slavná sněmovno! Letošní státní rozpočet, který se právě projednává, byl podle slov pana generálního zpravodaje sděláván pod zorným úhlem nejvyšší šetrnosti a úspornosti, proti čemuž s ohledem na prosperitu státu v celku není možno činiti námitek.

Probíráme-li v něm však jednotlivé kapitoly různých resortů, vidíme, že na některých místech šetří se nemístně, zvláště tam, kde běží o položky, které pokládám za produktivní. Tane mi na mysli rozpočet ministerstva zemědělství a z něho zvláště položky, týkající se zemědělského školství a zemědělského výzkumnictví. (Posl. Landová-Štychová: Je tam více profesorů než žáků!) Hned k tomu přijdu, paní kolegyně.

Ve vládním návrhu je vidno, že z každých 100 Kč výdajů celkových připadá na zemědělství jenom 2,21%, což je se zřetelem na ohromný význam našeho zemědělství pro stát i pro národ číslice velmi malá. Dále se praví, že celkový rozpočet ministerstva zemědělství je snížen o 11,3 milionů Kč a že těchto úspor bylo z největší části dosaženo právě u věcných položek zemědělského školství a výzkumnictví.

Ze slov těchto dalo by se vyčísti, že položky tyto byly v minulých letech příliš bohatě dotovány, ale poněvadž to tvrditi není možno, nutno připustiti druhou možnost, že totiž těžká ruka škrtů zasáhla zde základy zemědělské kultury, která v celé naší zemědělské prvovýrobě jistě měla by státi na místě prvním, protože jenom od vzdělaného zemědělce, bez ohledu na jeho majetkové poměry a rozsah jeho usedlosti, můžeme očekávati splnění oněch velkých úkolů, které ukládá jemu stát i společnost v nejrůznějších směrech.

Slova tato pokládám za nutné říci úvodem z toho důvodu, že na zemědělské školství a na směr zemědělské výchovy nutno dívati se po převratu naprosto jinýma očima, nežli bylo tomu ve starém Rakousku. V tehdejším prostředí měly zemědělské školy většinou hlavní úkol vychovávati německým velkostatkářům zdatný úřednický dorost, z menší části, pokud se týče školství vysokého, vědecké pracovníky, a pro potřebu nejširších vrstev našich zemědělců skutečně výkonných bylo jen tu a tam několik málo lidových škol hospodářských, zimních škol hospodářských, nepatrný počet škol hospodyňských, a tím byl bych s výpočtem u konce. To všechno ostatní jako školy rolnické, střední i školství vysoké, vychovávalo zřízence a úředníky.

Po převratu přišli jsme se správným heslem "porolničit" a začali jsme zásluhou našeho ministerstva zemědělství, jehož školnímu oddělení nutno s vděčností kvitovati obrovskou práci, zemědělské školství stavěti do služeb lidu a národa.

Vybudováno bylo velmi mnoho lidových hospodářských škol. Od podrobnějšího výkladu v tomto směru chci upustiti jednak pro omezený čas, jednak proto, že touto kapitolou zabýval se ve svém referátu kol. inž. Hrdina. Rovněž školy odborné hospodářské, rolnické, nebo vyšší, všechny musí býti postaveny do služeb našeho zemědělství v nejširším slova smyslu, ať už vyučováním za katedrou, nebo činností profesorských a učitelských sborů mimo rámec školy. Každý z těchto typů má svůj určitý význam, jest jenom třeba, s největší ekonomičností odhadnouti potřebu a účelnost jednotlivých druhů těchto škol vzhledem k tomu kterému kraji, a pokud budeme nové školy budovat - a tu poznamenávám, že je budovati budeme a musíme - nutno přihlížeti hlavně ke školství nižšímu, zvláště ke školám odborným a hospodyňským, a rovněž nutno vždycky přihlížeti k potřebám kraje, pro který škola je budována. (Posl. Landová-Štychová: Ve středních školách nejnadanější proletářské žáky musejí profesoři nechati propadati, ale ve vašich zemědělských školách největší pitomec dostane eminenc!) Já bych se tak silně nevyjadřoval. Takhle by bylo možno na hospodářských školách pokračovati, kdyby profesoři a učitelé nebyli vedeni myšlenkou své pedagogické objektivity, nýbrž zásadami bolševické diktatury. (Odpor poslanců strany komunistické. - Potlesk čsl. poslanců republikánské strany zeměděl. a malorol. lidu.)

Zřizuje-li se nová škola, budiž vybavena všemi prostředky pedagogickými nejenom pro vyučování teoretické, nýbrž i náležitě vypraveným školním statkem.

A nyní chtěl bych se dotknouti některých specielních kapitol rozpočtových. Pro zřizování a postátňování dalších zemědělských škol a sborů učitelských vidíme v rozpočtu ministerstva zemědělství položku pro výdaje osobní i věcné dohromady 50.000 Kč. Tato položka je naprosto nedostatečná. Nelze přece do nekonečna žádati od t. zv. místních činitelů, aby si sami vydržovali zemědělské školství. Tam, kde se postarali o řádnou školní budovu, případně i o řádný školní statek, mají jistě nárok, aby se jim vyšlo vstříc postátněním, event. pozemštěním ústavu, třeba za podmínek, že místní činitelé musí trvale přispívati na vydržování příslušné školy.

Při této příležitosti chtěl bych říci několik slov o administrativní unifikaci, která je velmi žádoucí a dopomohla by jistě našemu zemědělskému školství k většímu rozkvětu a místy i k větší zasloužené vážnosti. Vyslovuji-li se pro postátnění našich zemědělských škol, nečiním tak proto, že by zemský správní výbor v Čechách a na Moravě nechtěl se náležitě starati o školství sobě svěřené, nýbrž proto, že při nynějších poměrech v zemských financích vládnoucích namnoze mu to není ani možno. Uvažme jenom, jakou křížovou vpravdě cestu musí prodělati takový návrh v rozpočtu zemědělského školství, nežli možno o něm říci, že je schválen, a jistě není nikterak zdrávo žádné zemědělské škole, tudíž ani zemské, když téměř 1/2 roku musí žíti z provisoria, o němž neví, bude-li zemskému správnímu výboru vládou schváleno. Při převedení veškerého zemědělského školství pod přímou správu ministerstva zemědělství by se tato procedura zjednodušila a konec konců administrativa by se tím nikterak nezdražila. Nechť ony položky, které poukazovány jsou zemím na vydržování škol zemědělských z celkového státního rozpočtu, převedeny jsou pod kapitolu ministerstva zemědělství, a nebude jistě nic v cestě, aby toto nemohlo jejich správu převzíti do svých rukou.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP