Čtvrtek 17. června 1926

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Fedor.

Posl. Fedor: Slávna snemovňa! Zákon o úprave platov úradníkov a zamestnancov prez to, že sme v opozícii a že dnešný režim čo najrozhodnejšie odsudzujeme, prijímame a odhlasujeme preto, lebo úradníci a zamestnanci nemôžu byť trestaní za chyby vlády a bývalej špatnej koalície. Ale odhlasujeme ho i preto, že je záujmom štátu a verejnosti, aby mal spokojných úradníkov a zamestnancov, to je, aby mohli žiť pokojne a čestne, aby nemuseli vedľajšími cestami, mnohoráz na úkor ich čestnosti svojich döchodov zväčšovať. Požadujeme však, aby tento zákon bol spravodlivý, aby každému jednakou mierou meral, nech nerobí rozdiel medzi úradníkom a úradníkom, rozdiel medzi zamestnancom a zamestnancom, ako robia medzi občanmi. Nikde na celom svete nie je videť to, čo na pr. na Slovensku, že sú občania prvej a druhej triedy. Tu musíme sa pýtať, že prečo je to, ja som ešte nevidel takú krajinu v celej Európe, že by sa robili občania I. a II. triedy. To sa vie, že na Slovensku, keď si my naše práva žiadame, keď chceme, aby nám dali to, čo nám prislúcha, vtedy sme protištátni, a tí páni, ktorí majú všetko právo, ktorí na Slovensku si rozdelili všetko, čo len mohli, medzi sebou, tí sú štátni a štátom podporovaní, t. j. chcem povedať vedľa štátu.

Samozrejme koaličné strany, ktoré sa perú o moc a bijú o mastné hrnce, boly by štátotvorné, a my chudáci na Slovensku, ktorí platíme 50 koľkokerých daní, ktorí musíme dať ten ostatný halier, my sme protištátni. Keby to tak bolo, vtedy na Slovensku by bolo asi 95% protištátnych občanov, lebo dnes na Slovensku len tí hlavní korifeovia sú spokojení, ktorí rozdelili medzi sebou moc, úrady, celé Slovensko, ktorí zo dneska na zajtra stali sa milionármi, kým čo starodávni praobyvatelia tisíce a tisíce sú znivočení. Noví zemani dostanú veľké zbytkové majetky a chudobné roľníctvo vandruje do Ameriky. Teraz, že sa odhlasovaly clá, tým nie je pomožené maloroľníctvu, lebo na Slovensku, nadovšetko na východnom Slovensku, roľníctvo je tak chudobné, že tomu sa ani toľko, neurodí, koľko by potrebovalo pre svoju rodinu a pre seba. Tedy kto bude mať z toho osoh? Nikto iný, len veľkostatkári a tí gazdovia, ktorí i bez ciel by mohli žiť. Ale keby maloroľníctvo malo z toho nejaký osoh, tak následkom odhlasovania ciel všetko zdraží a tak čo sa im dá na jednej strane do vrecka, druhou stranou im zoberú, poneváč všetko bude drahšie, všetko budú museť drahšie platiť, a tak pomaly nielen robotník, ale i maloroľník zahynie. Kto myslí, že z toho bude mať daj aký osoh robotníctvo a maloroľníctvo, ten sa mýli. Maloroľníctvu nemôže sa pomôcť clom, ale môže sa mu pomôcť len čestnou pozemkovou reformou. Nech sa pozemky rozdelia medzi roľníctvo za malé peniaze a nech sa nerozdávajú prívržencom, ľudom, ktorí z toho bohatnú. Také veľké klamstvo ešte snáď nebolo ako toto, čo sa robí pri pozemkovej reforme. Dnes sa hovorí a píše, že jeden člen predsedníctva pozemkového úradu sám si nasporil za krátky čas 12 milionov. Neviem, či tento pán už má štátnu príslušnosť, ale vtedy, keď padnul do toho veľkého úradu, ani príslušnosť štátnu nemal, ba ešte ani občianstvo. Tak hovorí sa, to sa zná, že komu pán boh, tomu všetci svätí. To je jeden pád, a ako viem, je to pravda. Pozemková reforma mohla byť na pomoc maloroľníctvu a nie clá, ktoré celkom zničia robotníctvo aj roľníctvo. Ale keď panuje tá politika, tá politika šovinistická, že sa musí robiť rozdiel medzi občanom a občanom. Záujem štátu a povinnosťou jeho je, aby mal spokojných občanov. Dobrý hospodár nielen dojí svoju kravu, ale dá jej aj jesť. Tak to má robiť vláda, aby nielen vyberala dane od nás, ale dala tiež možnosť k životu a ku statočnej práci a možnosť platiť dane. Tak by to mohlo a malo byť, keby nebol ten nešťastný šovinizmus, ktorý robí rozdiel medzi občanom a občanom. Ten divý šovinizmus a namyslenosť rozdeľuje štát. udržuje oheň nenávisti medzi národnosťmi. Nerozumieme. aký môže mať záujem štát na tom, že rozdeľuje občianstvo na prvú a druhú triedu.

Samozrejme, že je tak i u nás na Slovensku. Čo sa týče tohoto zákona, nemôžeme nechať bezo slov tie nespravedlnosti a krivdy, ktoré na Slovensku voči Slovákom a starodávnym úradníkom sa spáchaly. Všade ich utiskujú dozadu a do zúfalosti ženú. V pôžitkoch ich krivdia a pre najmenšiu chybu dostanú disciplinárku. Žiadame tedy rovné právo a nie obchádzanie. Naproti tomu však, ctená snemovňa, nech úradníctvo, ktoré platí ľud zo svojich biednych mozoľov, zachádza s pracujúcim ľudom čestne a ľudsky. Všade sa počuje, že úradníci s ľudom surové zachádzajú, nielen keď príde dane platiť, ale i vtedy, keď príde o vysvetlenie svojej záležitosti. Na príklad generálne finančné riaditeľstvo v Bratislave musí mať veľkých a nafúkaných pánov, lebo keď ľud v akejkoľvek žiadosti sa na nich obráti, nikdy to nevybavia, prejde pol roka alebo rok, než to vybavia a ešte potom špatne. Nado všetko likvidatúra finančného riaditeľstva v Bratislave nerobí nič. Bez každého odôvodnenia penzistom s mesiaca na mesiac srážajú isté obnosy. peniaze chudobných vdov sú vždy menšie, ničím to nevysvetlia a keď sa k likvidatúre niekto obracia, likvidatúra nikdy neodpovie. Myslím. že tí ľudia, ktorí im platia, aspoň toľko môžu žiadať od tých úradníkov, by im ich žiadosti, keď sa na nich obracia, vybavili.

Môžem riecť, že v referáte ministerstva školstva tiež prez akékoľvek prosby žiadosti ľudí sa len pomaly odročujú a odročujú a nikdy vybavené nie sú. Odporučujem to pánu ministrovi do pozornosti.

Konečne prosíme vládu, nielen žiadame, ale i prosíme, nech oslobodí Slovensko od Krepeleca, Šunčeka, Majdáka a podobných kreatúr. ktorí sú zlým duchom Slovenska a hanbou republiky.

Tie vnútorné nespravedlnosti, boľavé rany a do neba volajúce hriechy nemožno odstrániť alebo liečiť šovinistickým fascizmom. To musí napraviť štát a vláda robiť zákony a vtedy bude pokoj. Lebo kým ľud trpelive snáša a vidí, že vláda môže mu pomôcť, bude mať dôveru, ale dokiaľ sa takto, nakladá s ľudom, dôvery mať nemôže. Kým nebude tu každá národnosť na Slovensku spokojná, kým svoje právo nedostane, nebude konsolidácia, nebude pokoj, lebo ani nemôže byť. Žiadame, aby slovenská výhoda bola rozšírená bez výnimky na každého zamestnanca a úradníka, na Slovákov, Maďarov a Nemcov v takej mere, ako to bolo priznané úradníkom Čechom, lebo prv označení úradníci a zamestnanci práve tak slúžia štátu a vykonávajú svoje povinnosti republike, ako úradníci Česi.

Protestujeme proti zavedeniu systému vymenovania, pri postupoch žiadame, aby sa postupy i naďalej dialy automaticky podľa služobných rokov.

Je všeobecne známe, že zamestnanecká trieda pre štát akú veľkú silu znamená. Zo štátneho ohľadu je veľmi dôležité, aby tento sbor bol spokojný. Vymenovanie v postupoch už aj z toho ohľadu nie je správné, lebo dáva široké pole výjavom ľudských slabostí, čo zväčšuje tábor nespokojných.

Žiadame započítanie služobných rokov tým úradníkom, ktorí v čas svetovej vojny, buďto v úrade alebo na bojištiach plnili svoje povinnosti.

Žiadame, aby všetkým tým úradníkom, ktorí nastúpili službu po 1. sept. 1919 a podľa dekrétu prijatí boli na zkúšobnú dobu jedného roku, doteraz vymenovaní neboli a sú považovaní za smluvných, ich definitíva bola priznaná odo dňa prvého vymenovania a aby všetky doplatky pochádzajúce z prepočítania služobných rokov boly vyplatené.

Sudcovia pre ich neudržiteľné pomery žiadajú zvláštny štatus, obťažení sú prácou tak, že nútení sú i cez noce doma pracovať. Pri tom ich dôchodok je tak nízky, že nedosiahne ani životného minima.

A keď sa aj sriadi nový sudcovský štatus, tak treba opraviť niektoré položky, lebo je nemožné, aby okresný sudca v najnižšej kategorii sa nachádzajúci mal len 1200 Kč ročného prídavku.

Keď tento bod ostane, bude mať to ten výsledok, že vzácnejší človek nevstúpi na sudcovskú dráhu. Že toto čo bude znamenať pre štát, netreba znázorňovať. Nápadný je rozdiel medzi prídavkami sedriálnych rešp. tabulárnych sudcov a medzi prídavkami prezidentov sedrií a súdnych tabúl. Prídavok sedriálnych sudcov činí ročne 12.000 Kč, u predsedu sedrie činí však 30.000 až 36.000 Kč, čo je skoro trojnásobné. Prídavok tabulárneho sudcu robí ročne 16.000 Kč, predsedu tabule však 45.000. Spravodlivé môže byť to, keď tabulárny sudca, ktorý je v tej samej hodnosti ako predseda sedrie, bude mať rovnaký ročný prídavok. A to je práve nespravedlnosť, že základný plat tabulárneho sudcu je menší, než akéhokoľvek profesora stredoškolského. Týmto nechceme riecť, akoby stredoškolský profesor mal veľa platu, ale že je spravodlivé, aby sudca, ktorý má rovnaké vzdelanie s profesorom, mal by rovnaký plat.

Vraj i šesťtýždenná dovolená chce sa sudcom odobrať. ačkoľvek ten sudca potrebuje v práve tak odpočinku, ako ten profesor. Služobná doba ustanovuje sa na 35 rokov a keď dotyčný dovŕši 35. rok služobne a nie je 65 rokov starý, môže byť núteny k ďalšej službe. Toto je nespravedlivé a proti demokracii, lebo ten, kto svojej povinnosti cez tak dlhé roky zadosť učinil, má právo na odpočinutie a zaslúži si spokojný život. Je to neľudské poslať niekoho do výslužby vtedy, keď už jednou nohou stojí v hrobe.

S týmto spojene žiadame bezodkladné a úplné prevedenie zákona čís. 290 z r. 1924 a rozšíriť všetky výhody obsažené v tomto zákone na penzionovaných sudcov. Postavenie penzionovaných sudcov tiež je nie ružové, ba môže sa povedať, že veľmi nespravedlivé.

Zákon čís. 290 z r. 1924 priznal sudcom t. zv. sudcovský prídavok. Tento prídavok má byť započítaný do penzie sudcom a podľa toho vymeraná penzia. Vzdor tomu, že zákon výslovne dáva nárok na tento prídavok, jeho vyplatenie deje sa veľmi výnimočne a len niekoľkým sudcom sa vypláca tento prídavok z milosti, ako nejaká almužna. Toto je nespravodlivé a urážajúce, lebo vláda tento prídavok jednotlivým miláčkom vypláca, ostatní však ani krušiny z toho nevidia.

Keď ten alebo onen zákon zabezpečuje penzistom nejaké požitky, tieto požitky výhodne majú byť vyplatené. lebo tieto požitky penzista svojou cez dlhé roky konanou prácou si zaslúžil a tým nadobudnul si aj právo na to, aby vo svojej starobe užíval všetky tie požitky, ktoré mu boly zákonmi priznané.

Žiadame vládu, aby bezodkladne hneď previedla zákon čís. 290 z r. 1924 a konečne prikročila k spravodlivému riešeniu pálčivej a bolestnej otázky oprávnených ponosov penzistov.

Vo všeobecnosti zákon sa musí starať o všetkých penzistov, ale zvlášte o penzionovaných železničiarov a poštárov. Sú, ktorí ešte pred prevratom boli penzionovaní a ktorí aj dnes mizerných 40 až 50 korún mesačnej penzie dostávajú. Sú. ktorí už vládou republiky podľa zákona čís. 287 boli penzionovaní a ktorí ročne 18,000 až 24.000 korún penzie dostávajú. Sú, ktorí boli vládou republiky penzionovaní podľa starých predpisov, a ktorí ročne 1500 až 4000 korún penzie dostávajú. Do tejto skupiny patria väčšinou ľudia s vysokoškolským vzdelaním. Sú, ktorí po prevrate nastúpili nazpät do služby, alebo sa zriekli ďalej slúži ť. Títo nedostávajú vôbec nič.

Či môže obstáť taká veľká nespravodlivosť, že kým niekoľkí dostávajú 18.000 až 24.000 korún penzie. zatiaľ sú druhí. ktorí zrovna takú službu konali, a dostávajú 2000-3000 Kč ročne?

Žiadame, aby tieto neudržiteľné pomery, ktoré sú ojedinelé v celej civilizovanej Európe, boly už raz odstránené a penzie všetkých týchto osôb upravené podľa zákonov, ktoré tiež nech sú opravdu sociálne. Nech je penzia upravená podľa zákonov č. 287, 310 a 394 bez rozdielu na národnosť a občianstvo.

Alebo či je to snáď ľudské jednanie a realizovanie vami tak rád hlásanej humanity, aby tí, ktorí svoje povinnosti cez 30 až 40 rokov riadne a svedomité plnili, svoju penziu dostať nemohli?

Tak sú i poštári. To isté môžem povedať, čo som povedal o železničiaroch, aj čo sa týče cirkevného učiteľstva. Zákon musí odstrániť v všetky rozdiely medzi učiteľstvom a musí sa postaviť na stanovisko parity. A postavenie. v penzionovaného učiteľstva, strašná bieda učiteľských vdov a sirôt musí sa konečne usporiadať.

Žiadame aj v tomto ohľade úplnú paritu. S týmto spojene žiadame ešte aj sriadenie domovskej príslušnosti učiteľstva. Sú učitelia, i ktorí už viac ako 20 rokov bývajú tuná, svoju, službu vybavujú na všeobecnú spokojnosť, a podľa vrchnosti nemajú príslušnosť. Toto sú anomálie a veľké nespravodlivosti, ktoré sa už raz navždy musia upraviť.

V tejto úfnosti, že vláda všetko toto do ohľadu vezme, že nebude robiť rozdiel medzi občanom a občanom, zákon na úpravu platov odhlasujem. (Souhlas.),

Místopředseda Stivín (zvoní): Slovo má dále p. posl. Čermák.

Posl. Čermák: Když jste státním zaměstnancům brali a zvláště když jste přijímali pověstný zákon restrikční, vždycky jste jim slibovali, že při definitivní úpravě poměrů a platů napravíte vše to, co jste spáchali. Zákony, jež právě dnes projednáváme, jsou definitivní úpravou a státní zaměstnanci se budou právem ptáti, jak jste dodrželi slovo tolikrát a tak slavnostním způsobem dané. Má to velkou cenu výchovnou pro všechny, kdož vám věřili, aby si vzpomněli na vše, co jste jim vykládali na veřejných schůzích, zvláště před volbami, protože to konečně poučuje nejen státní zaměstnance, ale také všechny dělníky vůbec o ceně slibů vládních a o hodnotě čestných závazků ministrů a politiků buržoasního státu.

Vy všichni, kteří budete hlasovati nyní pro vládní předlohu, jste před volbami říkali, že původní vládní návrh je pro vás nepřijatelný. To bylo před volbami. Dnes jej ovšem přijímáte s tak nepatrnými změnami, že nestojí ani za řeč. Pan kol. Brodecký prohlašoval, že se zase musejí vrátiti poměry z r. 1921, před zákonem 394, že s tím stojí i padá jeho strana. Ve výborech hlasoval pro vládní návrh. Protože tento vládní návrh neznamená návrat k těmto poměrům, zdá se mi, že jeho strana padá. Má ještě možnost tomuto pádu zabrániti. Ještě není rozhodnuto, ještě bude hlasováno v plénu sněmovny. Kdyby však chtěl setrvati na svém postupu z výboru i po tom, co se od této doby stalo, pak by byl ovšem pád neodvratný, jak snad sám dobře ví. Byl v této sněmovně od této doby přijat zákon celní, jímž se všechny mzdy automaticky snižují zvýšením cen nejméně o 15%, a nyní bude hlasováno o kněžských platech. Měl-li až dosud výmluvu, že vláda nechce více na státní zaměstnance povoliti, pak prosím, aby byl jako socialista alespoň tak radikální jako páter Šrámek.

Totéž platí ovšem i o panu Buřívalovi, který sliboval neméně a jehož list a sekretáři byli ještě mnohem radikálnější než p. Brodecký a jeho organisace. Vzhledem ke svému "husitství" bude snad míti alespoň více důvodů nedati se předhoniti katolickými pátery.

Opravné návrhy, které vám předložíme, nejsou komunistické. Žijeme v kapitalistickém státě, známe mocenské poměry, nejsme žádnými fantasty a navrhujeme v podstatě jen to, co reformistické organisace žádaly a co na nás chtějí v nesčíslné řadě žádosti a memorand, které byly zaslány nejenom klubu našemu, nýbrž klubům všem. Neříkejte, že jsme demagogy. Vždyť navrhujeme méně, nežli co jste vy slibovali před volbami. Jsme-li my demagogy dnes, jakými demagogy jste byli vy před volbami? Říkáte, že by naše návrhy stály 4 miliardy korun. Není to pravda. To říkáte jen proto, abyste odůvodnili své hlasování proti našim opravným návrhům. Vy to velmi dobře víte, a proto jste nedali poříditi žádné oficielní propočty. Ale i kdyby to bylo pravda, nesmíte zapomínati, že celní předloha dává ještě menšímu počtu velkých sedláků, statkářů a nájemců dvorů ještě větší částku, ač jejich práce pro společnost není zřejmě tak užitečná, jako práce státních zaměstnanců. To přece aspoň jako socialisté nebudete chtíti popírati.

Naše návrhy jdou pod existenční minimum, jaké bylo stanoveno propočty státního statistického úřadu. I to je vám docela dobře známo. My se nijak neskrýváme tím, že naše návrhy obsahují méně než by bylo dobré a spravedlivé. Je to pouze proto, abychom umožnili ostatním stranám společný postup s námi. Je to pouze proto, abychom mohli, odhlasujete-li zákon tak, jak je teď navržen, pokračovati v nejrozhodnějším boji s největší nadějí na úspěch. Vy, tuším, víte, že poslanecká sněmovna není všechno. Bude se bojovati i mimo ni a pak se bude bojovati o více nežli dnes navrhujeme. To nejsou žádné plané hrozby. Pánové, kteří se domnívají, že většina několika málo hlasů je všechno, by neměli zapomínati, že žijeme v dobách, v nichž je třeba také mysliti na velmi rychlé změny. Ať se nedomnívají, že na mimoparlamentní boj stačí kohorta policajtů. V červenci r. 1917 všelijaká banda demolovala redakci soudružské "Pravdy" v Petrohradě. V říjnu 1917 byla již situace jinačí.

Nebudu se zabývati podrobnostmi zákona. Chci jen ukázati na nejdůležitější jeho zásady v a podrobiti je kritice. Především je třeba zdůrazniti, že návrh odstraňuje automatický postup a zavádí systemisaci míst. Všechna místa ve státní službě se systemisují do platových stupnic a státní zaměstnanec může býti přijat jen tenkráte jako čekatel, když se nějaké systemisované místo uprázdní. Pro ty, pro něž nebudou místa systemisovaná, nezbývá nic jiného, než osud provisorního státního zaměstnance. Výpomocným zaměstnancům zákon nezaručuje, že budou jmenováni vůbec někdy definitivními a jejich platové poměry budou upraveny podle zákona. O výpomocných zřízencích mluví § 210 a slibuje jim, že budou po 14 letech uspokojivé, nepřerušené služby ztrávené ve vlastnosti plně zaměstnaného výpomocného zřízence postaveni co do služebního poměru na roveň zřízencům podléhajícím služební pragmatice. Jejich platové poměry budou však upraveny vládním nařízením a ne zákonem. Každý ví, co je to 14 let nepřerušeně sloužiti ve vlastnosti plně zaměstnaného výpomocného zaměstnance. Bude-li takový zřízenec propuštěn po 13 letech na 14 dní, může začíti sloužiti znovu. Jaké budou jejich platy, to si povíme později.

Když se už na někoho dostane systemisované místo, stane se čekatelem. Tím bude, je-li zřízencem, 5 let, je-li úředníkem, podle kategorií menší počet let. Aby se stal zřízenec čekatelem, musí však býti nejprve 2 roky jinak ve státní službě činným. U jiných kategorií zaměstnaneckých takového ustanovení není. Zejména není takového ustanovení u důstojníků a četníků.

Platových stupňů úřednických je 7, zřízeneckých a podúřednických 3. Je-li někdo jmenován na systemisované místo v jedné platové stupnici, pak se do vyšší stupnice může dostati pouze povýšením. Povýšen však může býti podle §u 17 jen je-li schopný, upotřebitelný a důvěryhodný, to jest, umí-li pořádně ohýbati záda, špicluje-li a dovede-li býti hezkým přede všemi svými nadřízenými. Vysokoškolák bez protekce začíná sloužiti v 6. platovém stupni. Může se dostati až do prvního. To znamená, že musí býti pětkrát schopný a důvěryhodný. Představte si jen, jak bezcharakterní chlap z něj bude, než se stane sekčním šéfem! A když bude takto vycvičen, pak bude rozhodovati o nižších státních zaměstnancích. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Demokratičnost vládního návrhu je patrna na výchovném, které je rozděleno do dvou skupin, a to na výchovné pro děti úředníků a na výchovné pro děti zřízenců, a oboje je nedostačitelné. Tato ničím neodůvodněná demokratičnost je novým důkazem třídního nazírání a rozeštvávání státních zaměstnanců. Dovolená stanovená §§ 23 a 25 je opětným zhoršením, a aby toto zhoršení nebylo ihned patrné, stanovena je dovolená podle platového stupně a ne podle služební doby. Tím vláda porušila i ustanovení zákona č. 67 o placené dovolené soukromých zaměstnanců, kde zásadou pro stanovení dovolené je nepřetržitá pracovní doba, a nikdy ne platový stupeň. Je přímo strašlivé, kam až sahá vládní koalice převodem nynějších státních zaměstnanců do nových platových stupnic, aby zotročila a ožebračila dosavadní zaměstnance. U úřednictva stanoveno je pro převod ne dosažení platů, nýbrž hodnostní třída, čímž úředníci, kteří dosáhli VII. hodn. tř., budou vrženi zpět do 7. platové stupnice a tím budou míti zastaveny jakékoliv další postupy. U zřízenců znamená to rovněž zotročení všech dosavadních zaměstnanců, a to z důvodů stanovení pouhých 10 platových stupňů rafinovaně vypočítaných na dosavadní příjmy zaměstnancovy.

Víme, proč byl odstraněn automatický postup a zavedena systemisace. Aby vysoká byrokracie měla státní aparát pevně v rukou. Usnášejte si zákony jaké chcete, prováděti je budou vysocí byrokrati, kteří si budou dělati po systemisaci míst se státním aparátem co budou chtíti. To není jen věc státních zaměstnanců, to je věc všeho občanstva.

Pamatujete se snad ještě na to, jak si socialističtí ministři naříkali, že pomocí tohoto státního aparátu pro odpor vysoké byrokracie nemohou nic svésti. A teď? Právě této vysoké byrokracii dávají do rukou celý státní aparát. Ministr Engliš v debatě ve výboru soc.-politickém správně řekl, že nejde pouze o úpravu požitků, nýbrž o reorganisaci státní správy. Ano, je to pravda. Jde o to, aby státní aparát byl ještě dokonalejším nástrojem buržoasie k potlačování proletariátu. To bude teď buržoasie dobře potřebovati. Začínají těžké třídní boje, které se nutně zostří. A páni z řad vládních socialistů pomáhají v zákoně státně-zaměstnaneckém schvalováním systemisací míst plésti karabáč na vlastní stoupence.

Tento vládní návrh sleduje také účel politický a slouží k denivelisaci požitků státních zaměstnanců. Je to zákon, který má rozděliti státní zaměstnance, odměňovati vysokou byrokracii na jedné straně a nižší kategorie co možná sociálně utlačiti. Je to návrh, který má získati vysokou byrokracii, aby byla povolnější a sloužila oddaněji kapitalistickému reakčnímu režimu v tomto státě. (Tak jest!) Uvádím jen malý příklad, kde úředník s vysokoškolským vzděláním pobírá činovného 15.000 Kč, kdežto zřízenec za 35 roků nedosáhne ve své konečné platové stupnici i s činovným dohromady 15.000 Kč. (Slyšte!) Tak křiklavé jsou rozdíly platové státních zaměstnanců, ale takovýmto způsobem nedosáhnete svého cíle, který tímto návrhem sledujete. Vyvoláváte nespokojenost širokých vrstev státních zaměstnanců, ale nesmíte zapomínati, že je to taktika, která se na vás vymstí.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP