Čtvrtek 17. června 1926

Začátek schůze v 9 hod. 45 min. dopol.

Přítomni:

Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: inž. Dostálek, Slavíček, dr Spina, Stivín.

Zapisovatelé: Ježek, dr Petersilka.

265 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda Černý, ministři dr Engliš, dr Kállay, dr Peroutka, dr Říha, Slávik, Syrový, za ministerstvo vnitra min. radové dr Holl a dr Fischer, za ministerstvo financí odb. přednosta dr Vlasák.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha, jeho zástupci Nebuška, dr Mikyška.

Místopředseda Stivín (zvoní): Zahajuji 34. schůzi poslanecké sněmovny.

Došla oznámení o změnách ve výborech. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Do výboru soc.-politického vyslal klub poslanců čsl. strany lidové posl. Rýpara za posl. Al. Petra, klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické posl. Jašu za posl. Kleina, klub poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei" posl. Schäfera za posl. Hackenberga.

Do výboru ústavně-právního vyslal klub poslanců "Vereinigter parlamentarischer Klub des Bundes der Landwirte, der Deutschen Gewerbepartei und der Ungarischen Nationalpartei" posl. Szent-Iványho za posl. dr Hanreicha.

Místopředseda Stivín: Došly dotazy. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Dotazy:

posl. Svobody a Jaši ministru veř. prací o dokončení přehrady na Dyji u Vranova,

posl. inž. Nečase ministru vnitra o četnickém horolezeckém kursu ve Vysokých Tatrách na útraty četnických gážistů b. h. tř.

Místopředseda Stivín: Došly odpovědi. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Odpovědi:

min. železnic na dotaz posl. Fr. Navrátila o stavbě nového nádraží v Hoštejně,

min. veř. zdravotnictví a tělesné výchovy na dotaz posl. Pika a Remeše o průtazích se zřízením lékárny na Saském Předměstí v Plzni.

Místopředseda Stivín:

Výboru imunitnímu přikazuji žádost.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Žádost okr. soudu pro přestupky v Praze ze dne 15. června 1926, č. T IV 1215/26, za souhlas s trest. stíháním posl. Josefa Štětky pro přestupek podle §u 23 zákona ze dne 17. prosince 1862, č. 6 ř. z. z r. 1863 (č. J 207-II).

Místopředseda Stivín (zvoní): Přikročíme k projednávání pořadu.

Budeme pokračovati ve sloučené rozpravě o prvých 3 odstavcích pořadu, jimiž jsou:

1. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového k vládnímu návrhu (tisk 100) zákona o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců (tisk 333 a k tisku 333).

2. Zpráva výborů soc.-politického, kulturního a rozpočtového k vládnímu návrhu (tisk 101) zákona o úpravě platových a služebních poměrů učitelstva obecných a občanských škol (učitelský zákon) (tisk 334).

3. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 102) zákona o platových poměrech státních obecních (městských) a obvodních lékařů (tisk 335).

Dosud promluvilo 5 řečníků "proti" a 5 řečníků "pro".

Uděluji slovo dalšímu řečníku "proti", panu posl. Zajickovi.

Posl. Zajicek (německy): Slavná sněmovno! Zákon o státních zaměstnancích a učitelích měl býti vyřízen již starou sněmovnou. Jménem pěti koaličních stran prohlásil min. předseda Švehla dne 15. října m. r., že tento, návrh má být dílem trvalým, definitivním, dokonalým. Po volbách dal Švehla zde ve sněmovně slib, že upraví jak nejlépe možno platy státních úředníků a učitelů. Slib tento, pravil, bude v plném rozsahu dodržen. Podobné prohlášení učinil zde v tomto domě min. předseda Černý.

Jest tento návrh ve svém dosavadním znění skutečně definitivním, skutečně trvalým, ba dokonce dokonalým dílem? Tuto vysokou chválu mohli bychom těmto předlohám, vzdáti jen tehdy, kdyby státní úředníci a učitelé obdrželi podle nového zákona alespoň požitky mírové. Toho jsme však velice vzdáleni. Větší náklad proti dosavadním vydáním jest percentuelně velmi skromný: U státních úředníků 11%, u učitelů asi 10%. (Posl. Wünsch [německy]: Německé celní strany mohly to přece zlepšiti a žádati!) My jsme jako celní strana s touto věcí neměli vůbec co činiti. Po právní stránce znamená zákon z toho důvodu, že odstraňuje dosavadní časový postup, krok dozadu, který musí býti německými státními zaměstnanci pociťován jako krutá rána. Zákony tohoto druhu nemohou býti označovány za definitivní, za dílo trvalé a dílo dokonalé. Takovou osobivou řeč musíme rozhodne odmítati. (Posl. Wünsch [německy]: Najednou jste zase oposiční!) Rádi však připouštíme, že oba zákony přinášejí určitým kategoriím, zejména svobodným a několika kategoriím akademiků, v hmotném směru zlepšení.

Chci nejprve promluviti o základech obou zákonů. Důvodová zpráva prohlašuje, že úředníci mají býti placeni podle služebního výkonu, podle předběžného vzdělání a podle jejich odpovědnosti. Vítali bychom tuto zásadu za předpokladů, že nebude provedena na útraty nižších kategorií a že by i německým úředníkům bylo lze dosáhnouti nejvyšších míst s velkou odpovědností.

V této souvislosti obracíme se co nejostřeji proti odstranění nynějšího časového postupně. Podle zkušeností z posledních let víme, co to pro nás může znamenati. Desetitisíce německých úředníků a státních zaměstnanců bylo vyhozeno na ulici nikoliv pro neschopnost, nýbrž jedině pro jejich národnost. Jest nebezpečí, že nového státně-zaměstnaneckého zákona bude zneužito k tomu, aby mnohým zdatným státním zaměstnancům německým bylo ukřivděno proti jejich českým kolegům. Vydobytí časového postupu, který se rovnal zatlačení protekce se všemi ji provázejícími zjevy, uvítali před lety státní úředníci všech národností co nejradostněji. Tytéž strany, které státním úředníkům daly tento dar revoluce, propůjčují se k tomu, aby úředníkům tuto vymoženost vyrvaly Potírati musíme ustanovení zákona, jimiž se snižují přídavky na manželky a na děti. (Posl. Wünsch [německy]: Jaké pak?) Pane kolego, přečtete si zákon a sám to uvidíte. Číslice, které vám uvedu. vás o tom přesvědčí. Dosud dostávali státní úředníci na sociálních přídavcích 323 miliony korun, podle nového zákona jen 168 milionů korun. U učitelů klesá toto číslo se 29 na 7 milionů korun. Kdyby plat státních úředníků a učitelů byl tak velký, že by z pouhého platu mohli své rodiny vyživiti, pak bychom se smířili se zásadou, aby byl placen jen, úředník, nikoli však také jeho žena a jeho děti. Dokud však státní zaměstnanci nejsou tak placeni, že mohou z pouhého platu vyživovati celou svou rodinu, dotud jest stá t, který v tu není jen pro to. aby vymáhal daně a cvičil vojáky, který má především sociální povinnosti, povinen, aby přiměřenými přídavky usnadňoval vydržování rodin. Státní správa, která nedbá této zásady, prohřešuje se co nejtíže na obecním blahu. Zdejší i cizozemská statistika nám ukazuje, že počet porodů neobyčejnou měrou klesá. Zajisté, že přídavky na ženy a děti samy o sobě toto zlo neodstraní. Potírání nezaměstnanosti, zvýšení důchodů, zmírnění bytové nouze, zejména však prohloubení náboženského cítění, to jsou podle našeho, názoru nejsprávnější prostředky boje proti úbytku porodů, největšímu to nebezpečí každého národa.

Bylo zcela bezdůvodné prodlužovati čekatelskou lhůtu. Jest to pro každého čekatele deprimující pocit míti po několik let nad hlavou Damoklův meč propuštění. Lhůta čekatelská od jednoho do dvou let byla by zcela stačila. Nebylo třeba, aby právě Československo kráčelo s těmito smutnými ustanoveními v čele všech kulturních států.

Docela zavrhnouti musíme vytvoření čtvrté místní třídy D. V malém Rakousku jsou tři, místní třídy. Ve třídě A zařazena jsou všechna místa, která mají více než 10.000 obyvatelů; k tomu přistupuje mnoho míst s méně než 10.000 obyvateli, která byla nařízením zařazena do této skupiny. Do místní třídy B patří v Rakousku místa se 3000 až 10.000 obyvatelů. K tomu nutno poznamenati, že i tam mnoho míst, kde panuje drahota a která mají méně než 3000 obyvatelů, bylo zařazeno do této skupiny. Do skupiny C patří místa s méně než 3000 obyvateli. Žádáme znovu, aby místní třída D byla zrušena, a to zejména proto, že úředníci a učitelé, bydlící v místech s méně než 2000 obyvateli, nežijí zpravidla levněji než jejich kolegové ve větších místech. Malé zlepšení dotyčných paragrafů, že zaměstnanci, jejichž děti studují, obdrží požitky místní třídy C, nám naprosto nepostačuje.

Nesmírně zklamáni byli jsme ustanovením, že osoby pensionované před 1. lednem 1926 nejsou podrobeny novému zákonu. Máme několik kategorií staropensistů. Požadavek pensistů, aby všichni pensisté, ať byli pensionováni kdykoliv, byli placeni podle stejných směrnic, jest spravedlivý a neustaneme, dokud křivda spáchaná na staropensistech nebude úplně napravena. (Souhlas.) Bída pensistu jest kulturní hanbou, a i kdyby na její odstranění bylo bývalo třeba 200 až 300 milionů korun, byla by se musela tato částka opatřiti. (Souhlas.) Při této příležitosti obracím vaši pozornost na bídu pensistů, což se zejména týká oněch mužů, kteří byli ve službě 30 až 40 let a jejichž státní příslušnost není uznávána ani Československem ani státy nástupnickými a na které se nevztahuje tak zvaná římská smlouva. Jde o několik set osob a myslím, že jest velice na čase, aby vláda konečně zasáhla a dala těmto lidem alespoň zálohy na budoucí úpravu jejich požitků.

Nemůžeme souhlasiti s výměrou dovolených. Kdyby se byly poskytly zaměstnancům nižších kategorií, jak jsme to navrhovali v soc.-politickém výboru, delší dovolené, nebylo by to zajisté bývalo pro stát větší zatížení, stát byl by z toho měl největší výhody. Zaměstnanec, který rok co rok musí konati těžkou práci, aniž by měl možnost, aby delší dovolenou na zotavenou nahradil spotřebované síly, nemůže naprosto svou službu cele a plně zastávati. Věda dokázala nesporně, že nejen u ručních, nýbrž i u duševních pracovníků pracovní výkon klesá, neposkytují-li se dostatečné přestávky v práci.

V souvislosti s tím musíme poukázati na to, že dovolené pro mateřství jsou příliš krátké. Jsou-li ustanovovány vdané učitelky a úřednice, pak nutno jim také poskytovati dostatečné dlouhé mateřské dovolené.

Bylo nám častěji řečeno, že podle nového zákona budou naši úředníci a učitelé mnohem lépe placeni než jejich kolegové v sousedních státech. Snad to platí pro některé země, pro jiné však zase nikoliv. Na druhé straně musíme však poukázati na to, že zákony jiných států obsahují ustanovení, jež jim musíme přímo záviděti. V chudém Rakousku nezapočítávají se pouze, jako u nás, válečná pololetí, nýbrž platí tam také ustanovení, které praví asi toto: Oněm válečným poškozencům. jichž se od 1. května 1920 nepřetržitě užívá a jejichž neschopnost k výdělku jest určena aspoň na 15%, připočítává se celý rok za každé kalendářní pololetí mezi 1. červnem 1914 a 31. prosincem 1918, pokud konali činnou službu vojenskou.

Kapitolou zvláštního druhu jsou ustanovení jednající o převodu do nového požitkového zákona. Ani odborníci nevědí, jaký účinek budou v praksi míti tato ustanovení, která se podobají tajné vědě. Rozhodně ohražujeme se proti tomu, aby nebylo užito ustanovení odst. 2 §u 17 k tomu, aby byli poškozeni němečtí státní úředníci. Toto ustanovení praví, že rozhodnými pro povýšení jsou způsobilost, upotřebitelnost a důvěryhodnost. Co je to ta důvěryhodnost? Musíme konstatovati, že není téměř žádného přednosty železniční stanice německé národnosti. Praví se zcela prostě, že někdo není důvěryhodným proto, že jest Němec. Při této příležitosti žádáme opětně pro naše německé území dostatek německých úředníků. Žádáme, aby i v ministerstvech byli ustanovováni němečtí úředníci. Co bylo možné ve starém Rakousku, musí býti možné i zde. Prohlašuji vám zde, že neustaneme, dokud tyto požadavky nebudou splněny. Na to má nárok náš národ i naši úředníci, kteří co do služební věrnosti a odborné znalosti snesou všechno srovnání. (Souhlas na levici.)

Nechci se při úřednickém zákoně pouštěti do podrobností. Vždyť jsme měli již v soc.-politickém výboru příležitost tlumočiti jednotlivá přání státních úředníků.

Dovolte mi nyní několik slov k zákonu učitelskému. Navrhoval jsem kdysi ve schůzi podvýboru soc.-politického výboru, aby padl docela učitelský zákon a aby všichni učitelé byli zařaděni do zákona o státních úřednících. S tímto návrhem souhlasili tehdy čeští kolegové z největší části, pak však slovo své odvolali. Jest skutečností, že parita učitelů není zjednána. V důvodové zprávě k zákonu z 23. května 1919, č. 274 Sb. z. a n., jest několik vět, které musíme vždy znova citovati. Praví se tu mezi jiným: "Ve zrovnoprávnění učitelstva nutno spatřovati mnohem větší mravní než hmotný úspěch". Dále: "Učitelstvo cítilo mimo to velké pokoření svého stavu a znehodnocení své osvětové práce plným právem v tom, že jeho práce pro celý národ byla méně odměňována, než převážně administrativní a manipulační kancelářská práce státního úřednictva". "Není druhého povolání", praví důvodová zpráva dále, "které by vyžadovalo takového napětí všech duševních sil a nervů, jak je tomu při vyučování ve škole, protože učitel musí po celou dobu soustřediti všechny smysly na předmět vyučování a žáky". Důvodová zpráva mluví pak dále o nervových chorobách učitelů a praví na konec, že škola a národ budou míti největší prospěch z toho, budou-li učitelé postaveni na roveň státním v úředníkům. Tohoto mínění jsme i dnes. Jest nám jen litovati, že strany, které takto mluvily r. 1919, najednou nechtějí více slyšeti o paritě. Navrhl jsem dále kdysi v soc.-politickém výboru, aby do tohoto zákona byly zahrnuty i pěstounky mateřských škol, buď tak, že stát převezme jejich placení, nebo tak, že stát zaručí jim nejmenší užitky. (Posl. dr Petersilka [německy]: Bylo by nejvýš na čase!) Jest všeobecně uznáváno, že pěstounky mateřských škol jsou pro celý národ neobyčejně důležité. Vláda prohlásila opětně, že ví velmi dobře, jak velká jest nouze pěstounek, a že jim pomůže. Musíme však konstatovati, že vláda si dala ujíti první příležitost, která se jí ku splnění slibu naskytla.

Dovolte mi několik slov ke kapitole "Učitelé na měšťanských školách". Nynější návrh zákona nám praví, že učitel ustanovený na měšťanské škole, obdrží ihned o ročních 480 Kč více. Jestliže učitel asi s 20 služebními lety vykoná zkoušku pro měšťanské školy a jest pak ustanoven na měšťanské škole, rovná se těchto 480 Kč 2% jeho platu. V moravském zemském zákoně z r. 1904 bylo ustanovení, že učitel, který přijde na měšťanskou školu, obdrží ihned o 400 mírových korun více. To činí přepočítáno na českou korunu asi 3000 korun. Srovnejte těchto 3000 korun s dnešními 480 korunami a musíte přiznati, že stížnosti učitelů na měšťanských školách jsou plně odůvodněny. V důvodové zprávě se praví, že učitel na měšťanské škole na konci své služební doby dostává o 4800 Kč více, než kolega stejně starý na škole obecné. Pánové, tomu jest tak jen v tom případě, když učitel, řekněme s 3 1/2 až 4 služebními lety, vykoná zkoušku pro měšťanskou školu a jest pak hned na měšťanské škole ustanoven. To se stává ve skutečnosti však jen ve velmi málo případech. Bylo zjištěno, že ve starém Rakousku rozpětí platů mezi učiteli škol obecných a škol měšťanských bylo mnohem větší než u nás, že dosahovalo až 37%. Podle nynějšího návrhu bude rozpětí činiti 8 až 10%. Pochopíte, že učitelé se brání podvoliti se pro tak nepatrné rozpětí dlouholetému studiu. Musíme zdůrazniti, že se nedostává jen na českých měšťanských školách 2000 zkoušených odborných učitelů, a když učitelé na měšťanských školách jsou tak špatně odměňováni, ohrožuje se tím co nejvíce existence měšťanské školy.

Učitelstvu bylo kdysi slibováno, že budou mu tam, kde dosud nemá plné parity, během let všechna dotyčná přání splněna. Poukazuji tu jen na snížení při jízdách po železnicích. Státní úředník obdrží na všech drahách na svou legitimaci slevu. Jinak je tomu u učitelů. Ti obdrží slevu jen když si u příslušného ředitelství státních drah pro každou jednotlivou jízdu vyprosí slevu, kterou samozřejmě musí zaplatiti, a stává se zhusta, že učitel vrátí se ze své cesty a teprve o týden později obdrží slevy. (Výkřiky.)

Při této příležitosti budiž promluveno o některých otázkách, které nejsou v přímé souvislosti se zákonem učitelským. Učitelstvo žádá zřízení učitelských komor. Jsme, zvědavi, zda Československo s uskutečněním tohoto požadavku vyčká, až nás předstihnou i státy balkánské.

Žádáme reformu učitelské úpravy a musíme zdůrazniti, že jsme dnes bohužel od reformy učitelské průpravy více vzdáleni než kdykoliv. Postavení okresních školních inspektorů jest neudržitelné po stránce právní i hmotní. Žádáme, aby vláda konečně předložila tak často slibovaný návrh zákona.

Jiná věc, na niž bych chtěl poukázati, jest duševní a hmotná bída učitelů bez míst, jichž jest velký počet. Vmyslete se jednou v postavení začínajícího učitele nebo začínající učitelky. Ukončili učitelský ústav, hlava jest plna plánů, srdce naplněno touhou po jednom z nejkrásnějších povolání. Uplyne rok, uplynou dva, tři, čtyři leta, než učitel konečně najde místo. Po čtrnácti dnech jej opět propustí. Tak plyne rok za rokem. V jiných povoláních nemůže se mladý muž uchytiti a když konečně přijde doba, kdy obdrží poněkud jisté místo, tu ucítí, že strašný boj o život zasadil hluboké rány nejen jeho zdraví, nýbrž i jeho radosti ku práci. Táži se vás, co vykonala pražská vláda během posledních let, aby této bídě mladých učitelů odpomohla? Nechci popírati, že na příklad v Německu, v Rakousku jest bez místa taktéž mnoho tisíc učitelů a učitelek, ale musím poukázati na to, že na příklad v Německu vynakládají se každým rokem velké sumy na podporu učitelů bez místa. U nás si věc velice zjednodušili. Zrušili prostě několik učitelských ústavů, aby počet absolventů klesl. S tímto postupem, pánové, nejsme srozuměni. Do nedávna měl každý okresní školní inspektor jednoho učitele jako pomocnou sílu. Nařízením, které před nedávnem bylo vydáno, největší části inspektorů se tato pomocná síla prostě odebírá a tím se počet učitelů bez místa zvyšuje.

Ještě na něco jiného bych chtěl poukázati. Na Hlučínsku jest, soudě podle posledních voleb, asi 30.000 Němců, kteří mají jen tři německé obecné školy. Dejte těmto 30.000 Němců tolik škol, co potřebují, a počet německých učitelů bez místa podstatně klesne. Na jižní Moravě jsou tři osady: Frélichov, Dobré Pole a Nový Přerov. Vláda stojí na stanovisku, že v těchto třech osadách nesmí býti zřízena ani německá soukromá škola. Po celý rok, v létě a v zimě, putují tyto ubohé německé děti ze jmenovaných osad do sousedních obcí. Tyto tři osady nemohou prosaditi, aby dostaly německou školu. Když se zřizují pro pět českých dětí české menšinové školy, musí se zříditi také dost německých škol pro 15 německých dětí. Stojíme na stanovisku: Rovné právo pro všechny. Když platíme při nejmenším tolik daní co Češi, když naši bratři konají vojenskou službu, pak žádáme rovněž nejen v oboru obecného školství, nýbrž i středního a vysokého školství plnou rovnoprávnost. Chtějí-li si Češi z vlastních peněz stavěti zbytečné české školy, my jim v tom brániti ne budeme. Na druhé straně však žádáme, abychom my Němci měli právo rušiti zbytečné německé školy. Jinými slovy: Žádáme pro sebe úplnou národnostní školskou samosprávu. (Souhlas.)

Jako strana stojící na půdě křesťanského světového názoru, žádáme také, aby naše křesťanské děti v našich školách byly vychovávány v duchu našeho světového názoru. Jest skutečností, kterou se světa nesprovodíte, že katolická církev založila během staletí tisíce obecných škol, sta středních škol a mnoho universit a že je po staletí vydržovala. Odmítáme rozhodně starou konfesionelní školu, právě tak jako tu, která pod záminkou neutrality, které doopravdy vůbec nemůže býti, chce vychovávati děti v mlhavé humanitě. Katolický lid přináší každoročně ohromné oběti pro školu, pro své děti a tu žádáme, aby zákon a vláda respektovaly vůli rodičů. Ve Francii zavedli kdysi vedle vyučování náboženství tak zvané vyučování morálce, netrvalo dlouho a prohlásili, že vyučování náboženství nutno ze státních škol odstraniti a vyučování bylo tak upraveno, že jméno boží nebylo více v žádné učebnici trpěno. Ještě krok dále šli v Rusku, kde jest zakázáno každé náboženské vyučování. Lidé, kteří učí děti mladší osmnácti let jakémukoliv náboženství, mohou býti potrestáni vězením až do dvou let. Víme zcela dobře, že v tomto státě jest dosti vlivných lidí, kteří nás chtějí vésti toutéž cestou, kterou dnes jdou Francie a konečně i Rusko. Protože to víme, bráníme se proti kulturnímu boji, který má býti ve škole rozdmýchán. Jsme toho mínění, že vyučování morálce jest zhola zbytečné pro ony katolické děti, které navštěvují vyučování náboženství. (Posl. Wünsch [německy]: Ne, vyučováni náboženství jest zbytečně!) To jest váš názor. Pan poslanec Wünsch řekl přece v sociálně-politickém výboru, že vyučování morálce není nic jiného, než jiný druh ohlupování národa. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Žádáme, aby oněm dětem, které se chtějí zúčastniti prosebních procesí, a oněm, které chtějí splniti svou velkonoční povinnost, bylo dáno těch několik hodin volno. Žádáme dále, aby v předmětech vyučovacích nebylo mluveno proti našemu náboženství ani proti jiným náboženstvím. Žádáme dále, aby stát podporoval všechny soukromé školy, rozumí se i nekonfesionelní. Požadavek slovenských katolíků, aby učitelé slovenských nestátních škol byli placeni ze státní pokladny, a to podle stejných norem, jako všichni ostatní učitelé, vítáme a budeme vždy podporovati.

I když se některé osoby staví proti požadavkům křesťanského lidu, lid rozhodl dne 15. listopadu m. r., že jest proti kulturnímu boji. Skutečnost, že v Belgii, v Německu a v Holandsku zvítězili po desítiletých bojích positivní katolíci a protestanti, jest nám zárukou toho, že zvítězí po desítiletém boji věřící lid i v tomto státě.

Shrnuji své vývody takto: Že mnohé dosavadní požitkové zákony byly shrnuty v jediný zákon, jest samo o sobě potěšitelným. Úředníci, kteří vypracovali nove zákony, vynasnažili se, aby vypracovali zákon, kterého se dá po právnické stránce užíti. Že nové zákony po hmotné a právní stránce naprosto neuspokojují, jest vinno oněch šest stran, které vydaly směrnice pro oba zákony. Namáhali jsme se v sociálně politickém výboru, aby projednávané návrhy byly zlepšeny. Nepodařilo se nám to. Zasadíme se i v budoucnosti o to, aby státní úředníci a učitelé obdrželi ony požitky, které jim přináležejí. (Potlesk.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP