16. - 17. prosince 1921

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. Tomík.

Posl. Tomík: Slávna snemovňo! Menom slovenskej žudovej strany osmežujem sa zde predniesť deklaráciu k pozemkovej reforme.

Pri projednávaní o vládnom návrhu č. 3270, ktorým sa povožuje úver k úhrade zvýšených nákladov spojených s rozšírením pracovného programu štátneho pozemkového úradu na rok 1922 poslanci slov. žud. strany zaujímajú následovné stanovisko:

V zásade trváme na tom, aby pozemková reforma čo najrychlejšie sa previedla a aby takto Slovák zostal slovenskej zeme pánom, lebo ešte dosiaž desať tisíc jutár slovenskej zeme je v rukách živžov národu slovenskému nepriatežských, dokiaž tisíce slovenských chudobných malorožníkov a polnohospodárských robotníkov nemajú vlastnej pôdy a sú i na ďalej otroky svých dávnych otročitežov. K vôli tomuto ciežu nechceme odoprieť žiadneho spravodlivého prostriedku, za aký považujeme i v prítomnom návrhu vzpomenutý úver. Preto nie z dôvery k vláde, ale z lásky ku chudému, na pozemky čakajúcemu slovenskému žudu nemienime žiadny úver odopierať. Keď ale poskytujeme tohoto prostriedku, ktorým k lepšiemu prevádzaniu pozemkovej reformy prispeť chceme, aby čím skôr sa konečne splnily túžby slovenského národa, nesmieme zamlčať isté obavy, ktoré zo zkušeností v tomto oboru sme nabyli.

Pozemková reforma bez rozdielu náboženstva a politického presvedčenia je stanovená pre celý slovenský národ, jej prevádzanie nesmie tedy naraziť na tú cestu, ktorá by treba i zdánlive o tom svedčila, že pozemková reforma má slúžiť prospechu len niektorým politickým stranám alebo organisaciám v ich lône se nachádzajúcim. Pomocnou akciu niektorých organisácií znemožňovať nechceme, ale rozhodne sa ohradzujeme proti tomu, aby prípadne aj ignorovaním administratívnych medzítok ako predstavenstvá obcí výlučne len pomocou organizácií niektorej politickej strany mala sa pôda žudu všech politických strán pridežovať.

Preto za nesprávne a neprípustné držíme, aby na pr. odborová organisácia agrárnej strany, tak zv. domovina, zneužívala zákona, ktorý rovnoprávne každému žiada pôdu pridelovať, kdežto vyše vzpomenutá odborová organisácia, to jest domovina, vo verejnosti hlása, že len ten dostane pôdu, ktorý je členom jej organisácie a platí jej peňažné príspevky.

Z pozemkovej reformy dža intencií zákona má mať osoh celý národ, a nie jedna politická strana.

Táž odborová organisácia agrárnej strany, to jest domovina, vyše pôl roku hlásala chudobnému žudu, že sa môže uchádzať jej pomocou o prídel pôdy na t. zv. fundusy - stavebné pozemky. Chudobný žud sa skutočne aj húfne prihlašoval a čo nevysvitlo? Predseda obvodovej úradovne štátneho pozemkového úradu v Trenčianskych Tepliciach dr. Bár, na shromáždení poradného sboru pre pozemkový úrad v Bratislave, dna 3. prosinca t. r. vydržiavanom vyhlásil, že fundusy, to jest pozemky na stavbu chudobným uchádzačom pridežovať nemožno, lebo to pozemkový zákon nedovožuje a patričný majitež vraj má právo a možnosť proti tomuto prídelu pozemkov až do nekonečna apelovať a preto, že je žiaducná v tomto ohžade novelisácia zákona. Ejhža takto bol zavádzaný chudobný žud slovenský odborovou orgniasáciou agrárnej strany, domovinou.

Táto pozemková reforma dža nášho presvedčenia o veža s menšími výdavkami by sa mohla prevádzať, keď by parcelovanie pôdy pod prísnym dozorom štátneho pozemkového úradu a vlády sa mohlo diať i súkromou cestou, to jest, kto chce parcelovať, nech mu neni v tom prekážané, keď že prísny dozor pozemkového štátneho úradu všetky nečestné spekulácie prekaziť môže.

Výdavky dosavádneho prevádzania pozemkovej reformy sú dža našej mienky príliš vysoké a preto za odôvodnenú držíme tú našu obavu, že i terajší úver žiadaný výsledok, totiž to urychlenie parcelovania pôdy za následok mať nebude. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. Schweichhart.

Posl. Schweichhart (německy): Slavná sněmovno! Vládní návrh nám předložený požaduje 100,000.000 Kč pro rok 1922 na rychlejší provádění pozemkové reformy. My, němečtí sociální demokraté, jsme upřímnými podporovateli skutečné pozemkové reformy, musíme však přes to z věcných a formálních důvodů hlasovati proti této předloze; z formálních důvodů proto, poněvadž je to prostě ostuda, jak špinavým způsobem pokoušíte se prosaditi tuto předlohu - ani zemědělský výbor neměl příležitosti zaujmouti k tomu stanoviska. Pak vytýkáme přirozeně, že tohoto zákona má býti užito vlastně cestou nařizovací. Z věcných důvodů nesouhlasíme s touto předlohou proto, poněvadž k pozemkovému úřadu, pracujícímu v temnotě a za nedostatku kontroly a k vládě, jež nás oddaluje od správy, nemáme důvěry. Srdečně litujeme, že jsme ještě neměli příležitosti mluviti obšírně o celé pozemkové reformě v československém státě. Pokládáme ji v této formě a podle toho, jak dosud se provádí v národohospodářském smyslu za neštěstí. Tak hluboko zasahující zákony jsou usnášeny a používány zcela lehkomyslným způsobem. Abych vám zcela krátce předvedl před oči význam pozemkové reformy, dovolte mi přečísti několik číslic: Celkem bylo po rozumu zákonů usnesených v revolučním shromáždění, bez součinnosti ostatních národností, zabráno 3,884.834 ha půdy. Z toho jsou 2,658.234 ha lesa. To však není všechno. K tomu přistupují ještě nejrůznější průmyslové podniky, jež jsou spojeny se zemědělstvím. Tak mají býti r. 1922 zabrány a rozděleny, případně přejíti do jiných rukou: 54 lihovary, 58 pivovarů, 15 sladoven, 76 cihelen, 15 škrobáren, 23 mlékárny, 16 mlýnů, 41 pila, 14 vápenic a 1 cukrovar. Roku 1923 má býti převzato dalších 30 cukrovarů. Vidíte tedy, vážené dámy a pánové, že se tu provádí ohromný zásah do celého národního hospodářství. Pozemky a půda budou nově rozděleny v rozloze asi Moravy, dostanou nové majitele, a nikdo neví, jaký účinek to bude míti na národní hospodářství a na zásobování lidu - příznivý jistě ne. Pro první pracovní periodu, sáhající do roku 1923, mělo býti rozděleno 155 velkostatků, případně 155 případů celkem se 70.000 ha zemědělské půdy a se 140.000 ha lesa. Nyní však mají páni většiny s věcí na spěch. Prohlašují: Stát je zkonsolidován a upevněn a je možno nyní více dělati. Chtějí to míti hodně brzy rozděleno - nevím, snad mají strach, že by jim v tom snad mohlo býti zabráněno. Nyní chtějí podle nového návrhu rozděliti 120.000 ha zemědělské půdy a 250.000 ha lesa. Je zde velmi příznačným, že stát chce největší díl těchto pozemků strhnouti na sebe. Tak bylo podle prvého plánu učiněno opatření, aby stát ne méně než 112.000 ha lesa převzal pro sebe, a to ze "strategických důvodů". To je přirozeně velmi směšná výmluva. Zde není třeba dále ztráceti ani slova. V předloze odůvodňuje se požadování úvěru 100,000.000 rozmnožením úředníků v pozemkovém úřadě. V pozemkovém úřadě vládne bezbožné hospodářství, přemíra práce, jež zaviněna je nedostatkem skutečného plánu. Statisíce spisů tam leží nevyřízeno. O neschopnosti a stranickosti tam vládnoucí nechci dnes mluviti. Má býti přijato 400 nových úředníků. Počet úředníků stoupne pak na 1000. Těchto 400 úředníků stojí 25,000.000, ze zbytku peněz mají býti zaplaceny pohledávky, váznoucí na zabraných pozemcích. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.) Chápeme, že toto zaplacení je nutné, poněvadž také domkáři ručí velkou částkou, to je právní akt, který musí býti bezpodmínečně proveden. Nechci zde dále vykládati, jak si vlastně pozemkový úřad představuje financování této věci. Myšlenka pozemkového úřadu směřuje k tomu, aby bylo zajištěno 150,000.000 jako pracovní fond, ze kterého má pak býti čerpáno, kdežto běžné náklady 45,000.000 ročně mají býti hrazeny jako dosud. V předloze se praví, že se příjmy rozdělením zvýší a že tedy bude možna hladká práce pozemkového úřadu, že tedy nepovstane schodek. Tomu dosud také tak bylo. Osvětlil bych nyní praksi pozemkového úřadu. O socialismu a skutečných pozemkových reformách, jež by měly smysl, aby největší část pozemků byla předána do společenského vlastnictví, aby racionelně se vyrábělo pro společnost a ve společnosti, neni v pracích pozemkového úřadu možno nalézti ani stopy. Úkolem pozemkového úřadu je spíše nacionalisovati, kolonisovati. Že to je pravda, to dokazuje již dosavadní pracovní methoda, které bylo užíváno v pozemkovém úřadě. Snad jste poslední dny čtli v novinách oznámení, že z ciziny - mně to bylo již dříve známo - povolávají se do země všude čeští osadníci, jimž chcete dáti pozemky a půdu. Poslední doby chcete potomkům oněch osadníků, kteří po bitvě na Bílé Hoře museli utéci a ztratili tenkráte svůj majetek, dáti půdu. Chci se však při této příležitosti přece jen ptáti, proč není povoláno do země zpět těch 15.000 německých protestantských rolníků, kteří byli v době náboženských bojů z Čech vyhnáni a kteří také své pozemky a půdu ztratili, jež jim byla tenkráte vládnoucí katolickou šlechtou uloupena, která, abych užil výroku kolegy Medingera, "měla touhu po cizím majetku". Těchto německých osadníků nechce pravděpodobně většina sněmovny v zemi míti. Celý plán provádění pozemkové reformy směřuje k tomu, novými, spolehlivými oporami státu ještě více podporovati upevnění státu. Že to byl již od samého počátku nesmysl počítati s osídlením 440.000 lidí, totiž nových majitelů pozemků, jak bylo řečeno při vydávání tohoto zákona, je zcela zřejmo. Pruský stát, jenž přece je něčím docela jiným než Československo, pokusil se také proti Polákům v západních Prusích kolonisovati a za desetiletí dlouhých námah neopatřil ani 40.000 nových míst a vyházel při tom nesmírně mnoho peněz, aniž při tom čeho dosáhl. Je zcela jisto, že také vaše myšlenka na kolonisaci ztroskotá. Vzpomenul bych toho, jak se to chce dělati v Podkarpatské Rusi, poněvadž je s tím spojen přímo hygienický, sociálně-politický krok dozadu. Tam chtějí ubohé horaly, kteří bydlí v hliněných chýších, usídlovati tím způsobem, že jim zase postaví hliněné chýše místo nových pevných domů, které však by stály přespříliš mnoho. Nechcete tedy zříditi moderní zařízení, ani zlepšiti půdu, ani hospodařiti na ní racionelně, nýbrž budujete v Podkarpatské Rusi osady ve staré formě hliněných chat. To není v žádném směru pokrok, spíše zřejmé poškozování veřejných zájmů. Nechci blíže mluviti o ohrožování zdraví lidu a výživy lidu, nýbrž pouze o poškozování zemědělských dělníků, kteří při rozbití velkostatků budou vyhozeni na dlažbu. Máme již jakousi příchuť toho při parcelaci velkostatku v Pardubicích, při čemž více než 30 dělníků bylo připraveno o chleba, ponejvíce staří lidé, kteří nyní nevědí, z čeho mají žíti. Tu se přijde na myšlenku, chtíti je odškodniti podobně jako úředníky statků, avšak jim se nedává tak mnoho jako úředníkům statků, nýbrž nejvýše 80% z toho. Že postavení úředníků statků jest ostatně také nejvýše smutné, na to poukázal již kolega dr. Medinger; politování hodno jest jen, že největší část úředníků statků se dává v zájmu velkostatkářů zneužívati k tomu, že vystupují proti pozemkové reformě vůbec, místo aby si přáli takového rozřešení jaké chceme my. Nechceme rozbití velkostatků, chceme však domoci se něčeho zcela jiného, než si představuje pan kol. dr. Medinger. Prohlašujeme, že hospodářská přednostní práva, jež dosud měli velkostatkáři, dnešní doby demokracie a socialismu stala se prostě neudržitelnými. Pozemky a půda kapitalistické třídy patří podle našeho názoru společnosti, ne již jednotlivcům. To je zcela neudržitelný stav, že na př. velkostatkář Schwarzenberg, který také byl kolegou Medingerem jmenován, má 174.000 ha půdy, 30 zámků a množství jiných průmyslových podniků a nazývá je svými. Je také nesmyslem, že velkostatkář Clam-Galas má okolo 59.000 ha půdy, vedle toho však jen v Čechách je 700.000 domkářů a rolníků, kteří průměrně nemají ani 1 ha půdy. V republice je kolem 120.000 rolníků a domkářů, kteří nemají tolik půdy, aby mohli vypěstovati dostatečně obilí pro sebe a své rodiny. Chceme, budiž to znovu zdůrazněno, ne libovolné roztříštění racionelně obdělávaných velkostatků, nýbrž převzetí jich účelovými svazy obcí a okresů, jak to předvídá resoluce, přijatá při děčínském sjezdu strany. Samozřejmě chceme také míti výrobní družstva, pokud je to možno, aby mohla přejímati půdu. Jen pochybujeme, zda tato výrobní družstva budou vždy míti potřebné finanční prostředky a zda lidé vždy jsou dostatečně duševně vyškoleni a připraveni, aby převzali tento velký úkol. Nikdy nemůžeme však připustiti, aby stát strhl na sebe největší část lesů, les má býti spíše rozdělen obcím a okresům, které jej společně budou mnohem lépe spravovati než stát, který ještě nedokázal, že dovede dobře hospodařiti.

Pozemková reforma, jak si ji přejeme, má přirozeně tvrdošíjné odpůrce a bojujeme tu na dvě strany. Na jedné straně bojujeme proti způsobu, jak česká většina chce pozemkovou reformu prováděti, na druhé straně bojujeme však proti nepřátelům reformy v německém národě. Jednoho německého odpůrce pozemkové reformy slyšeli jsme přece bezprostředně před tím, je to kolega Medinger, který zde mluvil pouze v zájmu velkostatků, v zájmu svých třídních druhů. Nemám mu to za zlé, je to úplně dobře, že mluvil úplně otevřeně a zřetelně. Methoda, jak pan Medinger chce prováděti pozemkovou reformu, je ovšem prostě směšná. Jednou interpelací dal popud, aby pozemková reforma se prováděla tak, aby ovšem příliš veliký komplex, který mají jednotliví pánové, byl rozdělen, ne však malorolníkům atd., nýbrž - příbuzným majitelovým. Co pak zbude, má býti odprodáno velkým rolníkům a středním rolníkům. To ovšem přirozeně není řešení otázky pozemkové reformy. Vím velmi dobře, že pan Medinger vždy a všude v tuzemsku i za hranicemi bojuje proti pozemkové reformě. Mám zde dubnové číslo "Oesterreichische Rundschau" z r. 1921, kde se pan Medinger velmi energicky vyslovuje proti pozemkové reformě a líčí ji jako výplod komunistické, ruské ideologie, a kde sebe a svou třídu nabízí českým měšťákům, aby společně mohli čeliti převratným snahám, které se vyjadřují v pozemkové reformě. Myšlenka p. Medingerova cílí právě k tomu, aby nalezl pokud možno většinu, jež celou pozemkovou reformu vůbec zardousí. Co zde mezi jiným pravil o poklesu valuty, o plném odškodnění, vylíčil již také před několika měsíci v tomto sešitě, a tím dokázal, že nechce nic věděti o vážné reformě. Nedáme se přirozeně takovými lidmi másti, ač velmi dobře víme, že páni velkostatkáři jsou dnes velmi dobře zorganisovaní a používají všech prostředků, aby pozemkovou reformu přivedli ke ztroskotání.

Jsme také odpůrci oné pozemkové reformy, jakou chtějí velcí a střední rolníci, kteří jsou sjednoceni ve Svazu zemědělců. Pan posl. Zierhut mluvil 18. listopadu zde ve sněmovně o vládnoucím "zdravém hladu po půdě", který má stát ukojiti. To je také jakési "vnadidlo", jak řekl kolega Medinger. My si však pozemkovou reformu představujeme úplně jinak. Celá společnost, ne jednotlivé části její, musí míti z toho užitek. Společnosti nijak neprospívá, jestliže několik desetitisíců protekčních dětí stane se novými většími rolníky. Ovšem vím již, že chcete z toho míti určitý politický prospěch, chcete míti protikolektivistické rolníky, kteří mají býti baštou proti socialismu. Nám leží velmi na srdci, aby malí zemědělci dostali dosti půdy pro svou existenci. V tom směru bylo ještě příliš málo vykonáno. Dosud bylo přikázáno malým zemědělcům jen asi 220.000 ha půdy, z toho 120.000 ha do vlastnictví.

Pan kolega Medinger mluvil o zvýšení přejímacích cen. Chápeme bolesti pánů velkostatkářů, chápeme, že jádro věci je v tom, aby z odstupování dělali dobrý obchod. Nemůžeme neuznati, že tato celá pozemková reforma, bude-li energicky provedena, je revolučním aktem a že při tom ti páni musí býti postiženými. Nezbývá jim nic jiného, než se podrobiti, a o nějakém zvýšení cen nad cenu tržní nemůže býti vážně naprosto řeči. Avšak vím také, že netoliko p. dr. Medinger horuje pro zvýšení cen, aby posílil měšec velkostatkářů, neboť i jisté strany, jako Svaz zemědělců, jsou pro to, aby ceny při prodeji byly přiměřeně zvýšeny. Připomínám jen, že kol. Zierhut a jiní minulého roku podali návrh, aby pro dlouhodobé pachtýře cena byla zvýšena o dvojnásob mírové ceny z r. 1913. To není přátelství ve prospěch malých zemědělců, neboť tím se pouze pečuje o obchod velkostatkářů. Že páni velkostatkáři provozují jakousi sabotáž, aby oddálili převedení pachtovaného pozemku do vlastnictví malých zemědělců, to je pravda. Soudní úředníci a malí rolníci stěžují si trpce na to, že návrhy na právní provedení zůstávají ležeti v kancelářích velkostatkářů, a že nejprve se chtějí vyříditi sporné případy, aby jen hodně dlouho byla oddalována reforma, v té tiché naději, že se stane nějaký div, který celou reformu zmaří. Jsme pochopitelně také velmi pro to, aby družstva zemědělců byla státem hodně podporována. Dnes byl přece v zemědělském výboru usnesen zákon, který stanoví 50,000.000 K státní záruky ve prospěch zemědělských družstev, rovněž ve prospěch živnostenských družstev, na prospěch dělnických družstev. Pouhou zárukou nebylo učiněno naprosto nic. Dnes přece není možno jen tak lehce sehnati peněz, a záruka státní nesáhá tak daleko. Pak také průměrná částka záruky je příliš nepatrná. Na jedno družstvo vypadá totiž celkem pouze Kč 5000, neboť máme v republice ne méně než 12.500 družstev. Z toho je snad 8000-9000 zemědělských družstev. Jsme velmi energicky pro to, aby tato družstva byla posílena, a to děje se ne tím, že se jim slíbí státní záruka, nýbrž že se provedou odpisy daní a škrtne daň výdělková. Družstva jsou přece ústavy všeobecně prospěšnými a neprovozují obchodů s jinými, nýbrž pouze mezi sebou. Měla by býti tedy energicky státem podporována.

Vybídl bych naléhavě strany většiny, aby zajistily všem družstvům ve zmíněném směru schopnost života, zvláště také družstvům spotřebním. Představujeme si, jsou-li venku organisována zemědělská družstva, máme-li výrobní družstva, zemědělská družstva a všeliká družstva výrobní všeho druhu a v městě organisace spotřebitelů a že vedle toho ještě povstávají dělnická družstva výrobní, že tato družstva pak, jez získávají ohromný význam, mohou provozovati přímou výměnu zboží, že pak také konečně bude odstraněn meziobchod a vyvine se úplně přímo obchod mezi spotřebiteli a výrobci v zemědělství. Mohu pouze prohlásiti, že velmi upřímně litujeme toho, že nemáme příležitosti prakticky spolupůsobiti při znovuvybudování pozemkové reformy. Při děčínském sjezdu strany jsme prohlásili výslovně, že pozemková reforma, jak ji dnes máme, znamená poškozování celého národního hospodářství, ohrožení zásobování lidu a technický krok zpět, a že následkem toho dosavadní methodu většiny musíme se vší rozhodností potírati. Litujeme velmi upřímně, že strany většiny nedaly se ještě pohnouti k tomu, aby nám daly zastoupení v pozemkovém úřadě. Žádali jsme to již minulého roku, bylo to však, bohužel, odmítnuto. Jedině vy máte tedy zodpovědnost, povstane-li z této pozemkové reformy neštěstí pro společnost, a k tomu dojde. Území, jež tvoří spolu jednotný hospodářský celek, jsou roztrhávána. Nevíme, jak bude příštího roku vyhlížeti zásobování lidu. Víme však velmi dobře, že rozkouskování, rozdrobení velkostatků znamená v každém směru krok nazpět, a ze nemáme naprosto důvěry k většině této sněmovny a k vládě, že podniknou nějakou změnu politiky pozemkové reformy. Svalujeme tedy celou odpovědnost za to, co v tomto směru přijde, na vás. Při tom bych výslovně zdůraznil, že také české sociální demokraty činíme spoluodpovědnými, nevyjde-li pozemková reforma ve smyslu socialismu, jestliže z toho nepovstane kulturní pokrok, nýbrž, bude-li triumfovati opět reakce a národní hospodářství utrpí obrovskou škodu.

Ze všech těchto důvodů odmítáme předlohu a budeme proti ní hlasovati. (Potlesk na levici.)

Místopředseda inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Dubický.

Posl. Dubický: Slavná sněmovno! Je jistě pozoruhodné pro posouzení nálady, jaká je v německo-nacionální straně, že vyslala do debaty o reformě pozemkové pana velkostatkáře dr. Medingera z Malé Skály u Turnova. Pan dr. Medinger pronesl zde řeč, kterou mohou bez výhrady akceptovati všichni kapitalisté, zejména zahraniční, řeč u tohoto pána pochopitelnou. Kdo z autopsie zná poměry na jeho panství, nebude se diviti tomu, že s plnou aversí agituje nejen ve sněmovně, nýbrž i v cizině, v německých zahraničních listech, proti spravedlivému provádění reformy pozemkové, a nepřekvapí tedy nikoho ani vývody jeho ve schůzi dnešní.

Mohl bych mluviti celé kapitoly o tom, jak pan dr. Medinger zuby nehty bránil se proti výkupům dlouholetých pachtů, o které žádali drobní zemědělci... (Hlas: I Němci!)... ano i z německých řad, jak všemožným způsobem zpěčoval se, aby z jeho velkostatku přiděleno bylo určité množství půdy podle § 63. Ale kdyby pan velkostatkář dr. Medinger sebe víc agitoval a sebe více psal v německých listech, není mu to nic platno. Zákony o reformě pozemkové jsou jasné, srozumitelné pro každého, a je jisto, že i němečtí drobní zemědělci tam, kde sousedí s velkostatkářskými komplexy Medingerovými, budou všemožně usilovati o to, aby sociální spravedlnost podle zákonů o reformě pozemkové byla neúprosně provedena. Pan dr. Medinger nejprve bral ve své řeči v ochranu majitele velkostatků, kteří jsou příslušníky cizích států. To je troufalost vpravdě obdivuhodná. Německý velkostatkář má odvahu plaidovati v našem parlamentě pro kapitalisty z ciziny, aniž by si uvědomil, že největší hřích na české půdě a na jejím zcizení provedla právě cizí šlechta, když po roce 1620 za katanské služby, vykonávané proti českému národu, byla Habsburky odměňována statisíci hektary. Nám tedy takové obhajování neimponuje a já rád vzpomínám prohlášení pana ministerského předsedy, který jasně při nedávné schůzi v rozpočtovém výboru prohlásil: Každý velkostatek zabraný zákonem záborovým, ať jeho majitelem je kdokoliv, ať český nebo cizí velkostatkář, podroben jest účinkům reformy pozemkové."

Chtěl bych při této příležitosti žádati, aby naše vláda s větší přísností dbala toho, by rozřešena byla otázka tak zv. statků císařských a statků členů bývalé dynastie vůbec.

Pan dr. Medinger dále pravil, že prý na hospodářských školách českých říká se absolventům, že není třeba žádného vzdělání, poněvadž reformou pozemkovou přijde úřednický a zřízenecký stav o existenci Není třeba nepravdu tuto vyvraceti, poněvadž nesmyslnost tohoto výroku je každému zřejmá. My se díváme na hospodářské školství z praktického stanoviska moderních ekonomů, my si přejeme, aby ze škol těchto vycházeli rozumní hospodáři, kteří na své hroudě budou racionelně pracovati a tím přispívati svojí hřivnou k hospodářskému zvelebení celého státu.

Půda, která byla přidělena podle § 63 - praví pan dr. Medinger - je prý velmi špatně obdělána a leží ladem. Je třeba, aby na toto tvrzení byla dána jasná odpověď. Tam, kde exponenti pozemkového úřadu a poradní sbory přidělovali půdu skutečným zemědělcům, jest obdělán každý ar s neobyčejnou láskou a velmi pečlivě. Pečlivěji, než při hospodaření velkostatkářském. Jestli tedy pan dr. Medinger má nějaké případy, měl by býti tak upřímným a jmenovati je, aby se zjistilo, zdali právě v oněch případech, se kterými o peruje, dostalo se půdy tomu, kdo má na ní existenci, či snad těm, kdož hospodaření nerozumí a žádali příděl jen z touhy agitační. (Výborně!)

Pan dr. Medinger pravil dále, že revoluční Národní shromáždění schvalovalo zákony o reformě půdní s nečistým svědomím. Budiž mně prominuto, že na takové výpady nereaguji. Je věcí pánů z německého tábora, aby si ujasnili, proč nešli hned po převratu do bývalého revolučního Národního shromáždění, a proč, jde-li jim o spravedlnost, nepracovali s námi na díle tak eminentně národohospodářském.

Není prý u nás odvahy říci, že reforma pozemková je na špatné cestě. Ach docela ne, p. dr. Medingere! To dovedou tvrditi jen velkostatkáři a jejich korteši, ale statisíce drobného lidu přesvědčeno jest o jiném. Věří pevně, že reforma pozemková je na dobré cestě a ze není moci, která by její provedení znemožnila. Víme dobře, co se za vaší kritikou skrývá. Strach, že se musíte rozloučiti se svými výsadami, a nenávist, že půda dostává se do rukou malého člověka. Proto ta bezmocná zášť.

A teď bych měl aspoň stručně reagovati na vývody p. kol. Schweichharta, mluvčího německé strany sociálně-demokratické. Vychází ze známé ideologie Marxovy a dospívá k nesprávným dedukcím. Nebudu polemisovati příliš podrobně, ale chci poukázati na jeho větu, která mluví lépe než celý jejich program. Pan kol. Schweichhart prohlásil: "My nechceme rozbíti velkostatky." V tom okamžiku srdce p. Medingera jistě radostně zabušilo, a kdyby zde byli ostatní velkostatkáři, pochválili by p. Schweichhart a také, třebaže dodatečně prohlásil, že nesouhlasí s oněmi privilegiemi, jež velkostatkáři drží a p. Medinger obhajuje. Ale račte dovoliti, jak chcete mluvit o pozemkové reformě, o jejím racionelním provádění, když těmitéž ústy prohlašujete, že velkostatkářské komplexy nesmějí býti rozděleny? (Posl. Schweichhart: Nebylo mi dobře rozuměno!)

Pan kol. Schweichhart dokazuje dále, že z vlastnictví půdy má míti užitek výhradně celá společnost a ne jednotlivec. Dobře! Mám úctu před každým přesvědčením, ale chtěl bych poukázati, jak nesprávné je stanovisko německých soc. demokratů, což se nejlépe jeví na tragickém případě ruském. V Rusku původně bolševici zavrhli veškerý systém soukromého vlastnictví na půdě, v Rusku uplatnili revoluční zásady, mají tam komunistickou výrobu, komunistický řád hospodářský a přece vyrábějí více hladu nežli života. To je pro nás poučením nejlepším a to jest také nejsrozumitelnější odpovědí k vývodům p. kol. Schweichharta. Ale jedné věci přece jen p. kol. Schweichhart nemohl odepříti uznání. Mluvil sice proti pozemkové reformě prováděné podle zákonů schválených v revolučním Národním shromáždění, ale současně musel přiznati, že při výkupu dlouholetých pachtů i němečtí zemědělci měli velmi slušný hospodářský zisk. Kdybych ho chtěl doplniti, řekl bych, že zákon o dlouholetých pachtech poskytl do soukromého vlastnictví malým lidem jen v Čechách a na Moravě přes 1 milion měr půdy, což je fakt, o kterém se nám v předválečných poměrech ani nezdálo. Pan kol. Schweichhart, věrný vykladač marxismu, snažil se dokázati, že malozemědělská hospodářství stlačují výrobu a ohrožují veřejný konsum. Kdyby sociální demokracie věnovala poměrům zemědělským větší pozornost a řídila se zákony přírody, nikoliv tedy šedou theorií, přiznala by, že již před 20 lety němečtí soc. dem. revisionisté velmi jasně ve svých revuích a národohospodářských spisech dokázali, že pravý opak jest pravdou. Drobné zemědělské usedlosti jsou při nejmenším tak produktivními jako velkostatky, ba v živočišné výrobě daleko je předčí.

Pan kol. Schweichhart v závěru své řeči prohlásil, že budou naši pozemkovou reformu potírati a že v důsledcích toho nemohou hlasovati pro vládní návrh, kterým se poskytuje nových 100 milionů korun na vybavení Státního pozemkového úřadu. My zase a s námi všichni upřímní lidé, kteří si přejí zdravé změny v zemědělských poměrech vlastnických, budeme reformu pozemkovou prováděti s největším úsilím, a přejeme si jenom, aby vláda zůstala věrna svému původnímu prohlášení, a problém tento pokládala za eminentně důležitý pro celý stát.

A teď dovolte mi, abych přešel k věci samotné, k návrhu, který projednáváme. Poukazuji na to, že nynější premier vlády pan dr. Beneš, když vláda vytýčila své pracovní směrnice, prohlásil, že pozemková reforma musí se prováděti rychlejším tempem, tedy jinými slovy, že tato otázka stává se programem celé vlády. Mohl to, slavná sněmovno, tím spíše říci, poněvadž již před ním sám pan president naší republiky při návštěvě na Moravě a na Slovensku a posledně v Jičíně na proslov zástupce našich domovinářů dal jasnou odpověď, že s rozumným řešením reformy pozemkové plně souhlasí a že rychlejším tempem musí býti prováděna.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP