Středa 16. dubna 1919

Zpravodaj dr. Stránský: Jen v § 9. jest mylně vytištěno: "spolu zpravodaje" místo "spoluzpravodaje" (korreferenta).

Předseda (zvoní): Pan kolega dr. Stránský, zpravodaj výboru právního, upozorňuje, že v § 9. má býti místo dvou slov: "spolu zpravodaje" jedno slovo "spoluzpravodaje". S touto změnou dám o celém zákoně hlasovati.

Kdo souhlasí s přijatým právě zákonem v prvém čtení s touto změnou, doporučenou p. zpravodajem, také v druhém čtení, prosím, by povstal. (Děje se.) To jest většina. Zákon jest schválen také ve druhém čtení. (Potlesk.)

Tím tento odstavec denního pořádku jest vyčerpán.

Odstavec třetí: zpráva ústavního výboru o vládním návrhu zákona o sloučení sousedních obcí s Brnem, jakož i odstavec čtvrtý o sloučení sousedních obcí s Olomoucí budou odloženy na konec dnešního projednávání, aby se umožnilo podání zprávy.

Přistoupíme k odstavci dalšímu, jímž jest

3. zpráva ústavního výboru o vládním návrhu na zřízení zemské správní komise pro Slezsko (tisk 850).

Zpravodajem jest pan kolega dr. Franta. Pan kolega dr. Franta není přítomen? Než přijde pan zpravodaj, vyřídím některé presidiální věci, které jsem chtěl přenésti až ke konci schůze.

(Zvoní.) Z předsednictva bylo přikázáno: výboru pro úpravu hospodářských a sociálních poměrů legionářů:

Tisk 919. Návrh dra Markoviče, Jančeka ml., dra Slávika a soudr. na vypracování zákona o úpravě hospodářských a sociálních poměrů legionářů a jich rodin.

V návrhu se žádá, aby byla výboru uložena lhůta, by zprávu podal nejdéle do 10. května.

Jsou proti této lhůtě snad námitky? (Nebyly.) Námitek není. Navrhovaná lhůta jest schválena.

Vyřídíme ještě jednu další věc, nebude-li proti tomu námitek, tedy se svolením Národního shromáždění.

Kandidován jest do výboru sociálněpolitického za vystouplé členy tohoto výboru dra Schieszla a dra Engliše Antonín Sládek a dr. Jos. Matoušek; dále do výboru kulturního za vystouplého Josefa Šádu jest kandidován Ant. Němec. Námitek proti tomu, aby volba byla provedena, není, přistoupíme tedy k volbě do obou těchto výborů. Kdo souhlasí s navrženými změnami, prosím, aby povstal se svého místa. (Děje se.) To jest většina. Navrhované změny jsou schváleny.

Pan kolega dr. Franta se dostavil a žádám ho, aby se ujal slova k referátu o odstavci pátém, ke

3. zprávě ústavního výboru o vládním návrhu na zřízení zemské správní komise pro Slezsko, tisk 850.

Zpravodaj dr. Franta: Slavné Národní shromáždění!

Návrh, který nám podala vláda, je jakýsi revoluční návrh. Mění se tím docela právní struktura a právní povaha autonomie zemské ve Slezsku. Návrhem, který vláda podala, zmocňuje se vláda, aby rozpustila zemský výbor slezský a zřídila zemskou správní komisi k vyřizování věcí, o kterých rozhodoval zemský výbor slezský. Podle návrhu přísluší vládě jmenovati také předsedu, místopředsedu a členy, které vždycky volíval zemský sněm. Také změnu ustanovení, jimiž se řídil zemský výbor, také ustanovení zemského zřízení má schvalovati vláda. Dále se vláda zmocňuje, aby převzala zemské úředníky a zřízence, ale jenom v případě potřeby, tedy dle svého uznání, do služeb státu. A konečně se zmocňuje vláda, - ne Národní shromáždění, nýbrž vláda - aby převzala také do své moci agendu zemského správního výboru. Ne tedy jako je to v Čechách, podle usnesení Národního shromáždění, nýbrž podle svého uznání. Toto opatření odůvodňuje vláda tím, že bylo nutno, aby se uchopila iniciativy, že pro to mluví zvláště složité a obtížné poměry národnostní v této zemi, komplikované nad to ještě nedostatečnou teritoriální úpravou na Těšínsku.

Ústavní výbor byl si vědom, že ty obtížné národnostní poměry ve Slezsku a ta nehotovost teritoriální úpravy země, jakož i složení zemského výboru, ve kterém nezasedá ani jeden příslušník naší národnosti - a tedy nemáme zaručeno, že bude spravedlnosti učiněno trošku zadost - a také dosavadní bezvýsledné vyjednávání vlády s různými faktory, že to všechno vyžaduje rychlého zjednání pořádku. Ale ústavní výbor netají se tím, že návrh vlády jde velmi daleko. Návrh vlády jde dále, než šel Anenský patent z r. 1913 v Čechách.

Anenský patent zachoval ještě právní nezávislost jednotlivých členů zemské správní komise v Čechách. Ale zde má jmenovati vláda vše. V Čechách bylo jmenování předsedy a jednotlivých členů správní komise vyhraženo císaři tehdejšímu, ale v návrhu vládním pro Slezsko dává se toto právo docela vládě. § 3. vládní předlohy sice praví, že zemská správní komise upraví si jazykovou otázku svého úřadování sama a že platí pro ni veškerá ustanovení, která platí pro zemský výbor, ale členové zemské správní komise jsou jmenováni vládou, a tedy jsou odvislí od vlády. Jsou vlastně tedy orgánem vlády a mohou k jejímu přání usnésti se na něčem, co třeba odporuje zemskému zřízení. Tedy zde nejsou žádné hranice. Vláda může působiti na to, aby se členové zemské správní komise slezské usnesli na věcech, které se tykají také zemského zřízení, a dali k tomu souhlas neb schválili to podle jejího návrhu.

Ústavní výbor dlouho uvažoval o tom, je-li odůvodněno, dáti vládě takovou moc a prolomiti tak vážným způsobem zásadu celé zemské autonomie a suspendovati po případě i ustanovení zemského zřízení. Přitom ovšem nemohl přehlédnouti ústavní výbor, že v Čechách, na Moravě a ve Slezsku mají nastati docela různé poměry. V Čechách je zemský správní výbor, na Moravě - o čemž se bude referovati později - má zůstati zemský výbor a ve Slezsku má býti zemská správní komise, tedy nemá to býti jednotné jako dříve, nýbrž v každé zemi má být něco zvláštního.

Jestli se usnesl ústavní výbor, přece vyjíti tomuto požadavku vstříc, učinil tak v předpokladu, že zákon má býti naprosto zákonem výjimečným, jehož platnost musí pominout, jakmile poměry ve Slezsku budou trochu uklidněny. Tomuto předpokladu vlády nasvědčuje také znění důvodové zprávy vládní. Ústavní výbor uznal za vhodné, aby učinil dvě změny ve vládním návrhu, ne sice zásadní, ale přece jen změny takové, aby bylo naprosto jisto, že se mají poměry ve Slezsku upraviti jen na čas.

Proto v § 1. usnesl se na dodatku k vládnímu návrhu: "Vláda se zmocňuje, aby zemský výbor vévodství Slezského rozpustila a pro vyřizování záležitostí, které až dosud jemu byly přikázány, zřídila zemskou správní komisi," že se vláda zmocňuje zříditi zemskou správní komisi, "až na další opatření", aby jí nebylo dáno výhradné právo, aby uspořádala autonomní poměry ve Slezsku.

Dále nemohl ústavní výbor přistoupiti na vládní návrh, že změnu ustanovení, o kterém mluví § 3., má vláda schvalovati, poněvadž zemský správní výbor není orgánem subordinovaným vládě, nýbrž koordinovaným, tedy že jedná se jen o souhlas vlády, ale nikoli, aby to vláda schvalovala. Tedy v tom ohledu jsme učinili změnu, že změnu předpisů, jimiž se řídí zemská správní komise ve Slezsku, nemá vláda schvalovati, nýbrž že ku změně těchto předpisů jest třeba souhlasu vlády.

Tedy s těžkým srdcem za ústavní výbor přednáším tento návrh.

Stavěli jsme na naší autonomii mnoho, a nyní máme ji bourati. Ovšem ve Slezsku jsou jiné poměry než v Čechách a na Moravě, a tak mohu snad také s dobrým svědomím toto prozatímní opatření doporučiti, aby se o něm Národní shromáždění usneslo. Avšak prosím, aby to nebyl žádný prejudic pro Čechy a Moravu. Nevíme, jak bude zemská autonomie dlouho trvati. Jsme vlastně likvidačním úřadem. Možná, že všechno za nějaký měsíc nebo rok převezme státní správa, že ta dvojí kolej přestane, což by bylo vlastně v zájmu státu, a proto jsme také loyálně docela i v Národním výboru i při začátku této ústavy na tom začali pracovati. Pokud však něco takového jest a pokud ta dvojí kolej trvá, nesmíme připustiti, aby tento orgán, který býval volen sněmem, byl subordinován vládě, a jenom v tomto jedinečném případě, který právě má své trvání jen na čas, můžeme to připustiti. A proto a jen proto doporučuji vládní osnovu ke schválení se dvěma malými změnami, které jsem doporučil. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Ke slovu jsou přihlášeni pan kolega Sladký, Pavlán a Zika. Nebude-li proti tomu námitek, navrhl bych řečnickou lhůtu čtvrt hodiny. (Námitek nebylo.) Námitek proti tomu není. Uděluji slovo prvnímu řečníku zapsanému, panu kolegovi Sladkému.

Posl. Sladký: Vážené Národní shromáždění!

Na přední stráži stojí naše menšiny, vykonávající pro ochranu a pro povznesení našeho národa úkol, který pochopí pouze člověk, žijící delší dobu v menšinách a přímo súčastněný na těch velkých menšinových zápasech. Platí-li to o menšinách všeobecně, platí to, vážení pánové, především o naší menšině slezské, o našich slezských poměrech. Nám do kolébky - jestliže se dovolávám té staré tradice a báje slovanské o sudičkách - daly sudičky úděl: bojuj a trp! A celý náš život od probuzení naší národní ústavnosti od roku 1848 ve Slezsku nebyl ničím jiným, než nepřetržitým řetězem zápasů za lepší národní, kulturní a hospodářskou existenci českého lidu slezského, řadou velkých utrpení, kterými se probojovával kousek po kousku k této lepší budoucnosti. Na rozdíl od Čech a Moravy jsme my ve Slezsku všichni menšinou. Statistika z roku 1910 ukázala, že obyvatelstva obcovacího jazyka českého přihlásilo se pouze 24 %, tedy ne celá čtvrtina, Poláků více než 31 %, takřka třetina a Němců 44 %, jinými slovy: ačkoliv ve Slezsku bydlí tři národnosti: německá, česká a polská, žádná z těchto národností nemá nadpoloviční většiny, takže tím národnostní poměry slezské jsou typicky odlišné od našich poměrů českých a moravských. A my, kteří v Čechách a na Moravě svojí početní přesilou i silou hospodářskou a kulturní máme plné právo na vedení, jsme tam ve Slezsku mezi těmito třemi národnostmi slezskými na místě posledním.

Jest to ovšem rakouská statistika, o které bylo trefně řečeno Lloydem Georgem, že prý zná trojí lež: obyčejnou lež, sprostou lež a rakouskou statistiku. A nikde nenapáchalo se tolik hříchů, tolik národnostních křivd na našem lidu slezském při sčítání hlasů jako v rakouské statistice, i poslední z r. 1910.

Máme obce, které před 20 lety neměly vůbec ani jediného Poláka, na př. Albrechtice u Frýštatu, kde bylo skoro 1100 Čechů a žádný Polák, při příštím sčítání však ani jeden Čech a 1100 Poláků. Ba známe případ rychvaldský, kde roku 1900 bylo 11 Čechů, na 3000 Poláků, ale zvláštním divem těchto 11 Čechů mělo ve 3 matičních školách přes 600 dětí (Slyšte!), tedy věc, která sama sebou ukázala, s jakými přímo nepravděpodobnostmi, nemožnostmi, se toto sčítání slezské vždy provádělo.

My ve Slezsku, vážení pánové, jsme všichni v menšině a proti nám sice nestojí početní převaha Němců, kteří nečítají celou polovinu obyvatelstva, ale za to proti nám stála síla německého kapitálu peněžního, neboť všechny velkostatky, všechny velké podniky průmyslové, všecky doly byly v rukou německých a nikde tento německý kapitál nezneužíval této své moci k národnímu a sociálnímu útisku, jako právě u nás ve Slezsku. Po té stránce byly u nás ve Slezsku poměry přímo nejtrapnější a nejsmutnější. U nás při zápisech se děti přímo kupovaly, u nás němečtí kapitalisté ne desettisíce, nýbrž statisíce ročně věnovali na germanisaci českých, částečně i polských dětí. Bludovský Rohrman věnoval r. 1905 300.000 K Schulvereinu, aby tím germanisace Těšínska snáze a rychleji pokračovala.

Tím tedy právě u nás ta převaha německého kapitálu byla přímo drtivá a k tomu, vážení přítomní, úřady ať státní nebo zemské, ve směs složeny byly z Němců. U nás Čech jako státní úředník vůbec jest bílou vranou, my máme celou řadu státních úřadů, kde jsme nebyli vůbec ani jediným Čechem zastoupeni. U celé zemské školní rady nebyl ani jediný inspektor, úředník, ba takořka ani sluha Čech, nýbrž vesměs Němci, kteří o našich školách českých a také polských rozhodovali. Pak se nedivte, pánové, že na př. měli jsme na okrese bíloveckém okresního školního inspektora, který sice inspicíroval české školy, ale neznal ani jediného slova českého. (Slyšte!) To jsou zajisté poměry specificky slezské a já si je dovoluji proto ukázati, abyste pochopili výminečnost předlohy zákona, který vláda na stůl Národního shromáždění předkládá.

Nejhůře však cítili jsme tento útisk v samosprávě obecní a zemské. V samosprávě obecní a zemské byly takové volební řády, že jest to skutečně monstrum a zase ukázka, k jakým nepravděpodobnostem a nemožnostem docházelo za patronance Vídně na půdě starého Rakouska. Neměli jsme takořka ani jediné obce české nebo polské, kterou bychom si při volbách přesně mohli zajistiti. Máme příklad na Kylešovicích u Opavy. Tam jest na 3000 obyvatelstva 153 Němců a tato obec byla při volbách národnostně ohrožena a teprve po velkých zápasech jsme ji vybojovali a byli jsme šťastni, jakého národnostního úspěchu jsme dosáhli. Máte Vávrovice, kde r. 1910 byla napočtena většina obyvatelstva českého, ale v obecním zastupitelstvu nezasedá ani jediný Čech. Podobně to vypadá také v zemském volebním řádě do zemského sněmu slezského. Ten byl tak uměle rozdělen, že zde z necelé poloviny obyvatelstva stala se 5/6 většina na zemském sněmu. 9 poslanců měli velkostatky, a poněvadž jsou německé, byli to vesměs Němci - jest zajímavo, že těchto 9 poslanců bylo voleno 81 voliči - 10 poslanců měla města, rovněž vesměs německá až na Klimkovice a Polskou Ostravu, 2 hlasy měly obchodní a živnostenské komory, 9 hlasů připadlo na venkov, který čítá přes 200.000 voličů. Jinými slovy, 81 velkostatkářů volilo stejný počet poslanců jako 200.000 venkovského obyvatelstva, a zase celá řada českých obcí vřazena do průmyslových okresů německých, aby tím počet českých voličů poklesl. Naproti tomu slovanské okresy, české a polské byly velice rozsáhlé. Důsledek tohoto umělého volebního řádu byl, že z 31 poslanců zemského sněmu slezského bylo 26 německých a pouze 5 českých a polských. My měli 3 poslance, Poláci 2 poslance, takže Češi a Poláci, kteří mají dohromady 60 % obyvatelstva, měli 5 poslanců, kdežto 40 % německého obyvatelstva mělo 26 poslanců. Na tom je nejlépe viděti, za jak těžkých podmínek vyvíjely se naše poměry ve Slezsku a jak nutno odstraniti ten zemský výbor, který byl vrcholem nespravedlnosti jak po národní, tak po hospodářské i kulturní stránce.

Poněvadž zemský výbor volí se z jednotlivých kurií, důsledek toho je, že na př. z kurie velkostatkářské byl zvolen vždy Němec, obchodní komory a města volily opět zase Němce, takže my Češi a Poláci byli jsme odkázáni úplně na IV. kurii venkovskou tím způsobem, že pět polských a českých členů této kurie rozdělilo si tento mandát mezi sebe a musil při tom dotyčný kandidát ještě voliti sama sebe, poněvadž při volebním poměru 4:4 bylo by došlo po případě k rozhodování losem a byla by možná volba dopadla proti nám. Dohodli jsme se tedy s Poláky tím způsobem, že za jedno období zvolen byl Čech, za druhé období Polák.

Po smrti dra Stratila zvolen byl dr. Michejda, známý vůdce polský z Těšína a říšský i zemský poslanec, který ovšem v poslední době o záležitosti naše se nestaral. Tak zemský výbor, který měl za předsedu i místopředsedu, jmenované panovníkem, vesměs Němce, skládal se z pěti členů německých a pouze z jediného člena slovanského. Jak vypadala pak agenda zemského výboru, nepotřebuji blíže dokládati. U nás zemský výbor má daleko větší moc, než v Čechách a na Moravě. Nejdůležitější pole našeho menšinového života, školství slezské, dle Zenkrova nařízení z r. 1873 bylo utrakvistické tak, že již od první třídy má přibírati charakter německý až do posledních tříd, kde má býti vyučováno jen německým jazykem. Záleželo tedy u nás vždy na tom, jaký učitel dostane se do té školy. Přišel-li učitel národnostně neuvědomělý nebo zakoupený nordmarkářskými penězi nebo schulvereinskými markami, byl důsledek toho ten, že se škola rázem poněmčila, a máme u nás ve Slezsku celé desítky takových případů, kde se pak i poněmčily obce. U nás ve Slezsku zemský sněm provedl zákon, že jmenování učitelů patří zemskému výboru a zemská školní rada že jim vyhotoví pouze dekret; jsou tam tedy zcela jiné poměry nežli v Čechách a na Moravě. Tím se stalo, že zemský výbor, takto nespravedlivě složený, dostal veškery školy slezské do svých rukou a že postaral se, aby do nejohroženějších míst přišli učitelé národně nespolehliví (Rychvald!), kteří byli pak našimi úhlavními nepřáteli. Nedosti toho, zemský výbor měl ve svých rukou také obsazování zemských úřadů. Z té armády zemských úředníků jsou pouze 3 Češi, mezi nimiž jsou 2 zřízenci a 1 úředník. K tomu všemu přistupují ještě další nespravedlivosti zemského výboru při sestavování zemského rozpočtu. Kdybych vám měl líčiti, jakým způsobem připravil zemský výbor rozpočet, viděli byste, jak macešsky odbývány z našich peněz naše kulturní, hospodářské a lidové požadavky a jak bohatě, přímo hýřivě byli odměňováni Němci, jak stavěny jim nádherné silnice, regulace a školy, zkrátka my byli pastorkem, oni byli vládci a oni bezohledně této vlády využívali, zkrátka starý rakouský loket to byl.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP